Unwell - Kapitola 76

14. září 2018 v 8:49 | yellow |  Kniha třetí

Kapitola 76: Právo vědět


Severus otevřel dveře a sledoval, jak Teddy vběhl dovnitř. Očekával, že bude v tuto chvíli pociťovat pýchu, ale místo toho se cítil vyčerpaný. Množství obav a napětí, které šlo ruku v ruce s vyzvednutím Teddyho z jeslí, bylo na mnohem vyšší úrovni, než jaké byl zvyklý cítit.
Posadil Teddyho ke stolu s křídami, aby věděl, kde je. Pak si nalil šálek čaje a šáhl pro kastrol. Pán se dnes vrátí domů až pozdě večer, takže bude hladový.
Před několika dny požádal Severus pána o větší nezávislost. Nežádal o menší počet příkazů, nebo o to, aby předstírali, že není otrokem. Takovéto věci neměl nikdy právo žádat. Potřeboval je kvůli svému zdraví, protože v tu chvíli, kdy je přestane dostávat, bude prodán dalšímu pánovi. A bude potřebovat nový výcvik.
Severus pevně sevřel nůž v ruce. Nebude prodán. Nebude potřebovat nový výcvik. Ničeho na světě se nebál víc, než že se něco stane jeho pánovi. Nebo nového výcviku. Vrátit se zpět do toho prostředí by znamenalo, že už by z něj nikdy nevyšel. Navzdory všemu se více méně uzdravil a bylo to jenom díky Nitroobraně.
Nebylo pravděpodobné, že by se to stalo podruhé.
Z myšlenek ho vytrhlo klepání na dveře. Utřel si ruce do utěrky a snažil se přesvědčit se, že pán Malfoy je nyní ve vězení. Nebude se opakovat to co minule, když pán nebyl doma a on otevřel dveře. A i kdyby ano, zvládl by to. Od té doby se poučil.
Zvedl Gik - nevěděl proč. Stejně ho nemohla ochránit před kýmkoli, kdo stojí za dveřmi. Otevřel dveře a úlevně si oddychl, když za nimi zaznamenal rudou.
Stála tam paní Ginny s kapesníkem v ruce. Oči měla červené. "Ach…" hlas je jí vytratil. "Harry není doma?"
Severus položil svou kočku a ustoupil, aby pozval paní Ginny dovnitř. "Není, ale můžete jít dovnitř. Vrátí se až pozdě. Avšak můžete počkat. Připojíte se k nám na večeři?"
Zavrtěla hlavou. Zaťala zuby a Severus viděl, že se jí v očích hromadí slzy. "N-ne. To je v pořádku. Já jsem…" zarazila se.
Severus nebyl příliš zdatný, co se týče emocí. Stěží rozuměl svým. Ale ze své zkušenosti nemohl ženě příliš pomoci, aniž by to nezhoršil. "Pojďte dovnitř."
Paní Ginny se objala pažemi a vstoupila. Překvapeně se podívala na Teddyho. "Jak se dostal domů?"
Mohl by se obtěžovat celý příběh převyprávět, ale neudělal to. "Přivedl jsem ho. Dala byste si čaj?"
"Ano, děkuji," pousmála se.
Severus jí ho položil na druhou stranu stolu, než měl rozloženou svoji práci. Posadil se a uvědomil si, že by ji to mohlo zajímat. Rozhodl se s ní o to podělit, aby ji rozptýlil. "Pracuji na tom, abych se ujistil, že jsou má fakta správná," prohlásil. "Potřebuji mít jistotu, že to co si pamatuji o pánovi Malfoyovi se skutečně stalo a nebyla to jen noční můra."
"Luciusovi," opravila ho, upila čaje a zašklebila se. "Používej jeho křestní jméno."
To se snadněji řeklo, než dělalo. Mezi oslovováním některých jejich jmény a všech ostatních tituly, ležela velmi tenká hranice. "Jaký je rozdíl mezi tím, když ho budu oslovovat 'Luciusi' a vás vaším křestním jménem?"
Stáhla si vlasy do uzlu. "Žádný není. Říkej mi Ginny."
"Nemohu."
"Proč ne? Chápu, že říkat Harrymu 'pane', je zákon. Ale mně?" Pokynula k Teddymu, který začínal o kreslení ztrácet zájem. "Teddymu říkáš jeho vlastním jménem."
To bylo jiné, a tak jí to vysvětlil.
"Není to jiné. Harry dal jasně najevo, že on je jediný, kdo ti dává příkazy. Ani Teddy, ani Ron, ani já, ani nikdo jiný. Dokonce ani George ne." Vypadala, jako by na své trápení zcela zapomněla. A Severusovi by bylo mnohem příjemnější, kdyby jeho výslech nesloužil jako ono rozptýlení.
"Dokonce ani George?"
Zrudla. "Ty… ehm, na tom nezáleží. Říkej mi Ginny. A říkej Luciusovi 'Lucius'. Chápu, že ti to není příjemné, ale neporušuješ tím žádná pravidla. Prostě se mnou trénuj, v soukromí. Na veřejnosti můžeš připojit ten titul."
Nedal se tak lehko zmást. "Co nevím o pánovi Georgeovi?"
"Kdybych ti to mohla říct, udělala bych to," prohlásila Ginny. "Zeptej se svého pána."
"Udělám to." Severus se zvedl. "Také se ho zeptám na ty tituly. Předpokládám, že mi řekne, abych dělal to, co mi přijde správné. Přijde mi správné nazývat vás 'paní'.
Neměl rád, když před ním byla držena tajemství. Dříve tomu mohl dávat přednost, protože nebyl zatížený tím, aby věděl vše o všech. Ale nyní byla jiná situace, jak dal v průběhu minulého týdne najevo. Pokud se ho to alespoň okrajově týkalo, chtěl to vědět. Skoro by zašel až tak daleho, že by řekl, že má právo to vědět, ale to nebyla pravda.
Neměl žádná práva.
***
Harry se na Severusovu žádost otočil. "No? Řekni mi, že nevypadám jako buzna."
Severus klečel na podlaze s krejčovským metrem v ruce. Kousal se do rtu. "Vypadáte úžasně, pane, avšak nejsem si jist, že ta délka je správná. Možná bude potřeba trochu delší. Sundejte si ho - zítra s ním zaletím do Londýna, abych dohlídl na to, že bude správně sedět."
Harry se při tom prohlášení pokusil skrýt své obavy, ale bylo to příliš složité. "Nedělej si starosti. Můžu to udělat zítra během přestávky na oběd."
"Máte toho během přestávky na oběd hodně, pane. Udělám to."
"Udělám to já," trval na svém Harry.
Severus se zvedl na nohy a v kostech mu zapraskalo. Došel tak blízko k Harrymu, že stáli jenom několik centimetrů od sebe. Jejich výškový rozdíl se stal jasně viditelným. "Já. To. Udělám," pronesl pomalu.
Harry zíral do těch temných očí, vyzýval je, nutil je uhnout pohledem. A ony mu vracely pohled stejně plamenný a tvrdohlavý.
Konečně Severus uhnul pohledem a promnul si čelo. "Pane, nebudu se potloukat po městě. Vím, že to by byl špatný nápad a již neriskuji. Poletím přímo do obchodu a přímo zpět."
"Tohle je jiné, než vyzvednout Teddyho." Harry si stáhl hábit a složil ho. Položil ho na pohovku.
Severus hábit opět rozložil a pečlivě ho složil. "To je. Je ho mnohem menší zodpovědnost."
"Nemůžeme tu délku prostě trochu prodloužit sami?" zeptal se Harry a doufal, že tím konflikt vyřeší. "Znám některá natahovací kouzla. Nikdo to nepozná."
Severus zavrtěl hlavou. "To nejde, pane. To jde udělat s řekněme dětskými kalhotami. Ale ne s drahým společenským hábitem. Nechci, abyste byl ponížený. Mohu se o to postarat."
Pokud mi chceš tak zoufale pomoci, umyj vanu nebo tak něco," prohlásil Harry. "Alespoň ať jde někdo s tebou, když jsi tak odhodlaný. George může na hodinku nechat obchod v rukou svých zaměstnanců."
Severus se zadíval na svá chodidla. V Harrym to vyvolalo pocit, že řekl něco špatně. Povzdechl si. "Nechtěl jsem tím naznačit, že ta vana není čistá, Severusi, nebo že bys ji musel mýt, až nebude. Byl to jen… příklad. Není to tak, že bych si myslel, že nedo… sakra." Položil dlaň na Severusovo čelo.
Severus se odtáhl, ale nevzdoroval. Zavrtěl se, znechucením a slastí, a pak se začal proti ruce tlačit, natáčet krk, aby měl co nejlepší přístup.
Harry strčil ruku zpět do kapsy. Neměl v úmyslu ji tam nechat tak dlouho.
Severusovi to vehnalo trochu barvy do tváře. "Ne-nebyla to ta-ta vana. Mohu… mohu jít nahoru, pane?"
Obvykle Severus z hádky tak jednoduše necouval. Obvykle naléhal dál, dokud Harry nezapomněl, proč vlastně řekl ne. "Nechtěl jsem tě přivést do rozpaků. Snažím se nedržet ji tam tak dlouho, ale řekl bych…"
"… to nebylo tím, pane. Nestydím se za…" zarazil se a odkašlal si. "Prosím, na chvilku?"
Harry zmateně přikývl. Nikdy neviděl, že by Severus vyrazil tak rychle nahoru.
S povzdechem se přesunul na pohovku. Měl za sebou dlouhý den v práci. V jednu paralyzující chvíli na něj vyslal instruktor kouzlo, při kterém se jasně zeleně zablesklo, a on zpanikařil a téměř instinktivně vyslal Expelliarmus. Samozřejmě, že to nebyla smrtící kletba, ale byl si docela jistý, že instruktor stráví příštích několik dní v nemocnici.
Nebyla to Harryho chyba. Vždycky je varovali nikdy nepředpovídat odpověď jejich protivníka. Jeho instruktor neměl kázat vodu a pít víno.
V podvečer se stavila Ginny. Stavila se, aby Harrymu pověděla o svém rozchodu Nathanem Westonem. Podle všeho zjistila, že si k němu vytvořila pouto. Cítila se uboze. Zřejmě se cítila hrozně, že někoho využila, aby se pomstila. Proč přišla za Harrym místo toho, aby vyhledala nějakou ženu, netušil. Nebyl dobrý v utěšování a jako někdo, kdo s ní dřív chodil, nebyl ideální osobou, které by se měla vyzpovídat. Zvlášť když vzal v úvahu, že ten vztah nikdy neschvaloval.
Čaj měl již studený, ale rozhodl se ho neohřívat. Potřeboval jít nahoru a zjistit, jak je na tom Severus, a pak jít spát. Od té doby, co uložil některé své vzpomínky do lahvičky, se mu v noci spalo mnohem lépe. Kdyby to samé mohl říct o Severusovi, vůbec by se v noci nebudil. Nebyla to Severusova chyba, že měl noční můry, nebo že se Harry rozhodl odposlouchávat, co se v tom pokoji děje.
Sužovala ho vina. Je čas s tím přestat? Jeho přehnaně ochranitelská povaha měla dobrý pocit z toho, že nechával kouzla aktivní, ale když se o tom pokoušel nezaujatě přemýšlet, měl pocit, že je to špatně. Věděl, co by řekly doktorka Brownová a Hermiona, ale nebyl připravený zcela přestřihnout pupeční šňůru.
Ještě ne.
***
Erekci.
Severus měl erekci.
Erekce byla pro Severuse stejně běžná, jako pro všechny zdravé muže. Měl ji, když se probudil, občas když ležel v posteli, a ve kteroukoli jinou hodinu mezi tím. Prostě se stávaly, jako už posledních třicet let a on se s nimi vypořádal. Nemohl se s nimi vypořádat způsobem jakým většina mužů - masturbace byla bez pánova povolení striktně zakázaná. Sperma bylo pro mnoho majitelů cenné. Většina majitelů chtěla vědět, kam jde. Většina majitelů chtěla vědět, kdy si jejich otrok užívá a používala to jako trest nebo odměnu.
Kdyby se Severus zeptal, pán by nejspíš nepřirozeně zakašlal a prohlásil 'samozřejmě!. Severus si tuto myšlenku již několikrát převracel v hlavě, ale neudělal to. Hledal výmluvy, proč to neudělat a tomu nerozuměl. Nebál se, jaká by byla odpověď, a nestyděl se se svým pánem mluvit o svém těle.
Tohle bylo jiné. Šlo o to, že kdyby se zeptal a získal by povolení, neměl by důvod si to odpírat. A to bylo možná to, co potřeboval - důvod nedělat to. Věděl, že by se mu nezhroutil celý svět, kdyby si to užil, ale nebyl si jist, jestli by ho nesužovala vina. Jestli by se necítil špinavý. Jestli by se nepřistihl, že při tom myslí na své bývalé pány, a jestli by mu z toho nebylo špatně. Vzpomínal si, jak si před rokem snažil ulevit u mudlovského doktora, a že to nebylo vůbec příjemné. Jak to fyzicky bolelo.
Bylo jednodušší - bezpečnější - se do toho nepouštět.
Pán strčil hlavu do pootevřených dveří. "Ahoj."
Severus zvedl hlavu, aby už neležel s obličejem schovaným do polštáře. Musel vstát, aby pozdravil svého pána, ale obzvlášť se mu do toho nechtělo. I přesto sklouzl na podlahu a klekl si.
Utekl do svého pokoje, aniž by si pán jeho erekce všiml. Myslel si, že mu to prošlo.
Pán mu pomohl vrátit se z podlahy na postel. "Přehnal jsem to, omlouvám se. Ano, můžeš ten hábit vzít zítra ke krejčímu. Pokud nebudeš dělat žádné zastávky s výjimkou odpočinku na stromě nebo tak něco. Nechci… aby se ti stalo něco zlého. Miluji tě."
Severus přikývl a byl rád, že už jeho erekce polevila. Nechtěl svému pánovi vysvětlovat její původ, protože by si z toho jistě vyvodil něco, co to nebylo.
"Proč jsi sem tak rychle běžel?" chtěl vědět pán.
Sakra.
"Nechci vám to říct," přiznal Severus. "Budete si myslet, že je to něco, co to není."
Pán překřížil prsty v mudlovském gestu. "Nebudu vyvádět."
Severus zvedl bradu a podíval se pánovi do očí. "Vzrušil jsem se."
Pán vyvalil jasně zelené oči za kulatými skly. "Ach."
"Nebylo to kvůli vám," vysvětloval Severus rychle. "Bylo to tím pocitem. Už nejsem zvyklý pociťovat ho delší dobu, a stále ho mám spojený s… no…"
K Severusově překvapení pán přikývl. "Rozumím. Ehm, postaral ses o to?" Cíleně udržoval oči na Severusově obličeji.
Přikývl. "Myslel jsem si, že byste to mohl špatně pochopit, kdybyste to viděl. Také jsem se chtěl vyhnout otázkám, které byste položil."
"Jestli chceš nějaký 'čas pro sebe'."
Severus přikývl. 'Čas pro sebe' se stal jejich kódovaným označením pro sexuální uspokojení.
Pán si promnul jizvu. "Myslím, že vím, co na tohle řekneš, ale mám pro tebe návrh."
Severusovy se zježily chlupy na těle. "Poslouchám," řekl stručně.
"Vím, že by pro tebe bylo složité najít ženu. Udělal jsem si průzkum. Další otrok by přišel s podmínkami týkajícíma se rozmnožování a ona by třeba nezbytně nemusela chtít být s tebou. Žena vyššího postavení, která by nebyla otrokyní, by dlouho nevydržela. Musela by být doopravdy jedinečná, aby se dokázala vypořádat se vším, s čím by musela."
Pán o tom přemýšlel více než Severus.
"Ale vždycky můžu někoho najmout." Pán spustil ruce do klína. "Vím, že to není ideální, a že by ti mohlo přijít trochu ponižující se zeptat, ale nemusel by ses tak cítit. Mohl bych vzít Teddyho a zůstat přes noc v motelu a ty bys tohle místo mohl mít pro sebe. Mohlo by to být diskrétní. Nikdo to nemusí vědět. Jen si myslím, že kdybych byl v tvé kůži, bylo by pro mě složité požádat, takže jsem myslel, že to usnadním a nabídnu ti to. Však víš…"
"…pane," přerušil ho Severus. To přerušení vyvolalo štípání na jeho čele, ale rozhodl se ho nevnímat. "Prosím, přestaňte."
"Sakra, uvádím tě do rozpaků?"
Severus si vsál ret do pusy, aby zamaskoval úsměv. "Myslím, že jste uváděl do rozpaků sebe. Nebudu po vás žádat, abyste mi najal prostitutku," pokračoval Severus. "Nechci to. Neprotestujte," zvedl ruku. "Není to otázka peněz, nebo pochybné morálky."
"Mohu promluvit?" Pán si dal nohy na postel a přitáhl si je k hrudi. "Vůbec mě nepřekvapuje, že to nemá nic společného s morálkou, když to slyším od tebe. To je ten Severus Snape, kterého znám a miluji."
"Je to kvůli tomu, že na něco takového jsem sotva připravený," prohlásil Severus. "Ještě jsem za vámi nepřišel ani s žádostí masturbovat. A možná nikdy nenastane čas, abych vás žádal o něco dalšího. Uvědomuji, že to pro vás může být složité pochopit, ale toto je pro mě pohodlné bytí. V tomto ohledu mám nezvyklou minulost a nechci pokoušet štěstí, aby to nedopadlo špatně."
Pán přikývl. "Není nutné dělat něco, co bys nezvládl. Ale pokud existuje něco, čím bych ti to mohl pomoci zvládnout, dej mi vědět."
"Dám," slíbil Severus. Přešel k prádelníku a vytáhl z něj noční košili. Doufal, že mu pán nepřipomene koupel. Nepřipomněl. "Jediné, co potřebuji, je moci vám věřit."
"A ty mi nevěříš?" vzhlédl pán.
Přikývl. "Celým svým srdcem." Stáhl si hábit a vklouzl do noční košile.
"To znamená hodně," prohlásil pán. "Nevěříš mnoho lidem. Hádám, že to je další věc, které by ztěžovala jakýkoli sexuální vztah. Musel bys tomu druhému důvěřovat, že to neposune na úroveň, na kterou nejsi připravený."
Bylo složité představit si, že by byl připravený na jakoukoli úroveň sexuálních důvěrností, avšak neřekl to. Věděl, že by pán navrhl, aby toto téma probral s doktorkou Brownovou a tím si už prošli.
Severus vlezl do postele a uhladil si přikrývky kolem pasu. "Když mluvíme o důvěře, chtěl bych něco vědět."
"Cokoli." Pán sklouzl z postele, klekl si na podlahu a opřel se o matraci.
Severus pečlivě volil slova. "Dnes paní Ginny zmínila něco, co se mohlo týkat pána George a vás. Vy jste ho také zmínil."
Cítil, jak pán ztuhl. "Cokoli s výjimkou tohohle, jsem chtěl říct."
V Severusovi se vzedmul vztek, ale přinutil se ho skrýt. Místo toho se jeho frustrace přetavila v něco, co znělo jako kňourání. "Proč ne? Říkal jste, že se ke mně budete chovat co nejvíce jako k rovnému, jako k dospělému. Tak se tak chovejte."
"Neříkej mi, že jsem pokrytec. A to ty kňouráš," pán nezněl rozzlobeně, ale zvedl se, viditelně připravený odejít. "Říkal jsi, že mi věříš. Tak mi věř s tímhle. Není to tak, že ti to neřeknu. Jen nejsem připravený, ještě ne."
"A kdy budete?" naléhal Severus. "Pokud se to týká mně, ocenil bych, kdybych měl právo to vědět."
Pán přikývl. "Co kdybychom udělali seznam práv, které v tomto domě máš. Jedním z nich je právo vědět věci, které se tě týkají, avšak ponechám si právo dělat výjimky."
S tím Severus dokázal žít. Bylo to mnohem štědřejší, než co kdy dostal od kteréhokoli jiného pána. A pořád byl otrokem. Potřeboval zůstat ve své pozici bez ohledu na to, kolik svobody dostal. "I tak bych to rád věděl."
Pán se zasmál. "Dozvíš se to. Ale není to nic důležitého."
"Tak proč mi to neřeknete?" Položil se.
Pán ho políbil na čelo a uhasil tím veškeré podráždění. "Myslím, že už mě skoro máš."
Příště: Kapitola 77 - Pravdu a nic než pravdu
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kankuro Kankuro | 15. září 2018 v 8:22 | Reagovat

Hurá...konečně další díl. Och, jak jsem se jen na něj těšila. Myslím že adekvátní přirovnání je pouze s dalším dílem této skvělé povídky.

2 Karin Karin | Pondělí v 21:56 | Reagovat

Krásná kapitolka moc se těším na další. :-D

3 Damoneta Damoneta | Středa v 16:52 | Reagovat

Děkuji za kapitolku. Už jsem se nemohla dočkat. Moc se těším na další. :-D

4 Irena Irena | E-mail | Včera v 22:13 | Reagovat

Děkuju moc. Irena

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama