Unwell - Kapitola 75

21. srpna 2018 v 12:02 | yellow |  Kniha třetí

Kapitola 75 - Žít a nechat jít


"No tak, zkus to." Na dlani pána George ležela malá modrá sladkost.
Musíš ho poslechnout, dává ti příkaz. "Pokouším se vyhnout se konzumaci věcí této barvy." Jedna jeho část měla při těch slovech nutkání sklouznout z pohovky na podlahu, ale zůstal na svém místě.
Pán George se podíval na sladkost a zamračil se. "Jo, zelená by mohla být lepší."
Severus byl zachráněn od vysvětlování pánu Georgeovi, proč by odlišná barva nezměnila jeho postoj vůči testování Weasleyovic produktů, tím se otevřely dveře. Přiblížil se k nim a byl na kolenou ještě předtím, než je za sebou jeho pán stihl zavřít.
Pán pohladil Severuse po vlasech, ale všechna jeho pozornost byla soustředěna na pána George. "Je Teddy v pořádku?"
"Věř tomu nebo ne, Pottere, tvoje rodina se nerozpadne na kousky, protože se občas rozhodneš žít." Pán George udeřil pána do ramene. "Přišel jsem o něco divokého?"
"Lenka ví, jak uspořádat party. Byl to neopakovatelný zážitek, to myslím můžu říct, aniž bych lhal." Pán se sklonil, aby byl ve stejné výšce jako Severus. "Všechno v pořádku?"
Konečně mohl Severus na svého pána promluvit. Bylo únavné muset čekat, dokud nebyl osloven. Předtím než ho koupil Harry Potter, bylo normální, že na něj pán několik dní nepromluvil. Nyní bylo frustrující, když musel čekat tři minuty, než se po návratu domů usadí.
"Všechno šlo dobře. Avšak příště prosím přimějte pána George, aby mě ušetřil testování svých produktů. Vypadá to, že si myslí, že já, jako někdo, kdo vám musí říkat pravdu, bych byl perfektní osobou na testování jeho lživé tablety. Snažil se mi ji dát těsně předtím, než jste se vrátil."
"Georgi!" vyštěkl pán napůl se smíchem.
Pán George vyplázl jazyk. "Práskači."
"Příště, až budete chtít pracovní sílu zdarma, hledejte někde jinde," odsekl Severus a odmlčel se. Blízko linie vlasů cítil brnění. "Prosím."
Bylo pozoruhodné, jak připojení jediného slova na konec věty mohlo tak drasticky změnit náladu v místnosti. Pán George natáhl ruku a potřásl si jí s pánem. "Musím běžet, musím se dostat k Ronovi dřív, než odpadne. Stejně bude větší sranda testovat je na něm - když víš, že někdo lže, opak je pravdou."
"Velmi hluboké. Jsem si jist, že nikdo jiný na to nemohl přijít," zažertoval pán. "Zabránila ti někdy pozdní noční hodina letaxovat se k Ronovi?"
"Ne, ale začíná se na něm podepisovat ten bystrozorský výcvik. Minule mi málem odčaroval kulky." Pán George zamával na Severuse. "Dobře se vyspěte. Oba dva. Někdy to zopakujeme. Je to tu tak pěkné, když tu pořád nečíhá Harry, nemyslíš, Severusi?"
Severus shledal, že je v jeho nejlepším zájmu na to otázku neodpovídat. Pravdou bylo, že přestože byl jeho pán pryč jen o něco déle než pět hodin, Severus se přistihl, že mu chybí. To bylo nejen ubohé, ale také to pro něj byl varovný znak, protože ze zkušenosti věděl, že takové pocity jenom povedou k tomu, že si ublíží.
Severus se zvedl a následoval pána, který začal vařit čaj bez kofeinu, do kuchyně. "Užil jste si večer, pane? Usmíváte se jako kočka Šklíba."
"Jako co?" Pán nalil do konvice horkou vodu z hůlky.
Pán se viditelně nikdy nevěnoval klasické britské literatuře. "Vypadáte dobře naladěný." Severus vytáhl ze skříňky dva šálky. Myslí mu proběhlo, že by neměl předpokládat, že si může dát čaj se svým pánem. Tu myšlenku ignoroval a postavil šálky na stůl.
"Možná jsem měl pár drinků."
"Táhne z vás máslový ležák. Pokud nejste částečně domácí skřítek, musel byste vypít několik soudků." Severus počkal, dokud se jeho pán neposadil, a pak si také sedl.
Pán zafoukal do svého čaje a usrkl. "Proč si myslíš, že ti to povím?"
"Říkal jste mi, že se vědomě snažíte nic přede mnou neskrývat, protože já před vámi nic netajím." Severus se zadíval do svého čaje a zauvažoval, jestli nezačíná být troufalý. "Byl jsem jen trochu zvědavý, pane. Pokud mi to nechcete říct, pak je to samozřejmě vaše právo. Promiňte mi, že…"
"Znáš Carrie Hawkinsovou?" zeptal se pán.
Severus byl inteligentní muž a byl si schopen dát dvě a dvě dohromady. Avšak kvůli svému pánovi předstíral nevědomost. "Možná jsem o ní četl ve Věštci. Byla to ona, kdo zveřejnil 'Případ jednoty'?"
"Dnes večer jsem nebyl na večírku u Lenky. Šel jsem na nějaké mudlovskokouzelnické setkání. Myslel jsem, že když se tam párkrát objevím, mohl bych mít výmluvu, jak se vykroutit z toho plesu. A také jsem chtěl vědět, jestli lidé více akceptují mudly." Pán se zašklebil. "Ne o moc. Hej, nemyslíš si, že je ten čaj nějaký slabý?"
Udržet pána u jednoho tématu bylo složité. "Moje chuťové buňky před dvěma lety významně ubyly. Podle mě chutná dobře. Setkal jste se s paní Hawkinsovou. Vsadím se, že byla okouzlující. Je pozvaná na ten ples?"
"Ano!" Vyhrkl pán novinku, kterou podle všeho zadržoval od té doby, co přijel. Do čaje si nasypal příliš velké množství cukru.
"Výborně. Takže jste ji požádal, aby šla s vámi."
"Ne!" popřel to pán. "Vlastně ano, požádal, ale ona řekla, že jde se svou druhou polovičkou. A když to řekla, tak jsem si o tom nejdřív nic nemyslel, protože je to prostě jenom označení jako 'drahá polovička' nebo 'miláček'. Je to prostě nespecifické, obecné… které slovo hledám?"
"Nejednoznačné." Pokud si měl Severus vydělávat na živobytí jako živý slovník, tak dobře.
"Ale ukázalo se, že její druhá polovička je ve skutečnosti mudlovská bruslařka. Známá olympijská bruslařka. Žena." Pán si nalil další hrnek čaje.
"Vskutku." Severus zvedl prázdnou konvici a odnesl ji do dřezu na umytí.
Pán se k němu otočil. "Ty nejsi překvapený? Už jsi to věděl."
Neměl srdce říct pánovi pravdu, ale nevzal si to cukrátko od pána George. "Ano. Znamená to, že vás to přesvědčilo, abyste byl ohledně těchto věcí otevřenější?" Pán tvrdil, že je znepokojen tím, že byl ve Spojeném království teprve nedávno zrušen zákaz služby homosexuálů v ozbrojených složkách, a že nechce, aby si čistokrevní mysleli, že má nějaký program. Severus se osobně domníval, že to bylo spíš o tom, že není tím, za koho ho svět považuje.
"No, ne tak úplně," přiznal pán. "Ale pokud to může dělat ona, tak proč ne já? Chci říct, že jsem zabil Voldemorta, a přesto nemůžu chodit s tím, s kým chci? To je pošahaný."
Pán by chtěl i nadále pokračovat s touto mentalitou. Jen protože byl považován za hrdinu, neznamená to, že by mohl bez následků z čehokoliv uniknout. "Můžete být s tím, s kým chcete. A je pochopitelné, že chcete více zkušeností, než uděláte oznámení."
Pán si pod brýlemi promnul oči a kriticky se na Severuse podíval. "Nevadí ti to, že?"
Přestože 'to' mohlo mít mnoho významů - pití čaje, pánova orientace - Severusovi byl jeho význam jasný. "Nejsem tak křehký, jak si můžete myslet, pane. Nezlomím se pokaždé, když někdo nadnese téma sexu."
Pán pomalu přikývl. "Jasně, dobře, dobře. Já jen proto, že občas, když se na tebe podívám, je těžké nevidět toho muže, kterého jsem si minulý rok přivedl domů. A přestože jsi ta nejsilnější osoba, kterou jsem potkal, musíš přiznat, že jsi jako jemná květinka."
Severus by nic takového nepřiznal, pokud by to nedostal příkazem. A ani potom by to nemyslel vážně. "Tohle pro vás může být šokující, ale jsem muž. Otrok, ale přesto muž. Mám myšlenky a potřeby, které nejsou od vašich odlišné." Severus si dokázal představit, že před několika lety by pro ně mohla být tako konverzace nepříjemná. Ale nyní mluvili s otevřeností, kterou mezi sebou mělo jen několik mužů.
Pán svěsil hlavu jako potrestané dítě. "Neměl jsem v úmyslu naznačit, že nejsi…" Prudce zvedl hlavu. "Počkej chvilku… potřebami?"
Severus měl pro svého pána jenom respekt. Byla by pravda, kdyby řekl, že ho uctíval a dokonce i bez zotročovací kletby by pro něj položil život. Ale nemohl by říct, že ho pán občas nepopudil. Extrémně popudil. Občas bylo složité na něj nevyštěknout. "Ano, pane. Potřeby."
"Ale-ale ty potřeby?" Pán se zamračil. "Ach bože, Severusi. Samozřejmě že ano. Hádám, že jsem si tak nějak myslel, že je ignoruješ kvůli Meringovi a Westonovi a tomu všemu. Moc jsem o tom nepřemýšlel, ale… Nikdy bych si nepomyslel, že by ses chtěl uspokojit."
To Severus tomu muži věřil. "Nejsem typ, co by si dopřával něco příjemného."
"To nejsi." Pán se natáhl pro svůj hrníček a uvědomil si, že je prázdný. Nalil si do něj horkou vodu z hůlky a strčil do něj pytlík s čajem. "Neužíváš si. Ne takhle. Zeptal by ses mě."
"Pokaždé." Severus pocítil závan pýchy na svého pána, muže, který se nikdy neobtěžoval něco zkoumat. Nyní byl jeho pán více méně odborníkem na otroctví. "Netoužím vás budit, když vzácně spíte, ani není vhodné, abych vám posílal sovu, když jste v práci. Zvládnu to sám."
Pán se zadíval na své nehty. "Jsem idiot. Necitlivý idiot."
"Jste velmi zaneprázdněný. A není to něco, co by ještě před rokem bylo vaší starostí." Prohlásit, že pán je vůči Severusovým nebo Teddyho potřebám necitlivý, by bylo směšné. "Vím, že za vámi mohu přijít, až se rozhodnu, avšak v tuto chvíli se spokojím s nějakým rozptýlením, dokud nutkání neustoupí."
Jako náctiletý byl Severus se svými sexuálními potřebami stejný jako všichni ostatní mladí muži. Tato potěšení si začal odpírat, až když vstoupil do Řádu. Byl to podvědomý trest, něco do čeho se odmítl zapojovat. Nezasloužil si užívat si. A jak šel čas, začal mít problém najít někoho sexuálně přitažlivého. Jeho osud byl zpečetěn, když si ho vzal pán Mering, protože nyní pochyboval, že ještě někdy někoho shledá sexuálně atraktivním. Od té doby, co se stal otrokem, již nežil v celibátu, ale byl velmi sexuálně aktivní. Neměl na výběr. Trvalo, než se z toho u pána vzpamatoval, ale nyní se považoval za v rovnováze. Ještě to nedělal, ale kdyby měl povolení od svého pána, a dokázal najít něco alespoň vzdáleně sexuálně stimulujícího, velmi dobře by mohl mít v noci ve svém pokoji nějaké soukromé chvilky.
"Obávám se, že bych si to mohl užít," připustil po chvíli Severus. "Připadá mi špatné, že bych si to mohl po pánovi Meringovi, paní Westonové a po Monstru užít."
"A po pánovi Westonovi," připomněl pán Severusovi. Ten muž neměl o pánovi Westonovi vysoké mínění. "Byl ze všech nejhorší. Mučil tě, ponižoval tě. Myslím, že je zodpovědný za největší část tvého vymývání mozku."
Nebylo to tak, že by Severus cítil motýlky v břiše, kdykoli pomyslel na svého bývalého pána, ale kdykoli se ohlédl zpět, vzpomněl si na pocit, že na něm někomu záleží v době, kdy to tak zoufale potřeboval. "Bez ohledu na to, jedním z několika práv, které v tomto domě mám, je užít si konsenzuální sex, i kdyby jen sám se sebou."
"To je tvé právo," přikývl pán. "A jestli o tom chceš mluvit s doktorkou Brownovou…"
Severus zbledl.
"Severusi!" Pán byl podrážděný. "Musíš s ní o takových věcech mluvit, abys je urovnal!"
To se mu lehko říká. "Chcete s ní mluvit o svém sexuálním životě?"
"No, ne," připustil pán. "Ale to je jiné."
"Jak? A nechci vaše slova zpochybňovat, pane."
Pán se letmo dotkl Severusova čela. "Je to jiné, protože vím, že ti není tolik nepříjemné jako mně o těchto věcech mluvit. Co se týče jiných lidí, neznáš stud, až na výjimku, kdy má dojít na moje ponížení. Což jak víš, se nestane, když budeš mluvit s doktorkou Brownovou."
To nebyla tak docela pravda. Dříve to tak bylo, ale některé věci se změnily. Severus byl dychtivý chránit věci, které mohly být považovány za jeho. Jeho tělo nebylo jeho v žádném případě a mohl ho tedy bez obav předvádět. Ale jeho myšlenky, obavy, to na čem mu záleží, zde existovala velmi tenká hranice, jestli jsou jeho nebo ne. Byla to šedá sféra, protože kdo mohl doopravdy vlastnit myšlenku? S radostí je sdílel s pánem, ale kdokoli jiný představoval zcela jiný scénář.
"Tohle je něco, o čem bych si rád myslel, že dokážeme vyřešit spolu," prohlásil Severu. "Pokud mě přinutíte, abych to s ní probíral, udělám to, ale nemyslím si, že to nějak pomůže, pokud mě k tomu přinutíte."
Pán byl tvrdý. "Myslím, že by to bylo lepší, než celou tu záležitost ignorovat. Promluv si s ní."
Promluv si s ní. 'A to je rozkaz' viselo ve vzduchu mezi nimi. Nevyslovená slova jim drnčela v uších.
Severus se nehýbal. "Promluvit se s ní? Přestože nechci."
"Ano."
Severus viděl rudě. Chtěl odmítnout, křičet na svého pána. Chtěl vyjmenovat padesát důvodu, proč ne. Chtěl kopat a ječet. Ale už nebyl dvouleté dítě a jeho pán měl k jeho matce hodně daleko.
Byl podrážděný a začal se do sebe uzavírat. "Ano pane, proberu to s ní."
"Dobře. Nesnažím se být diktátorem, ale vím, že některé věci bys neudělal, kdybych tě nepřinutil." Pán položil svou ruku na Severusovu, ale ten ji setřásl.
Pán si povzdechl. "Takže tahle to teď bude."
Severus vnitřně věděl, že se chová směšně. Jeho pán ho vlastní. Jen před několika měsíci svého pána prosil, plakal mu u nohou, zoufale potřeboval nějaký rozkaz. A nyní, když jeden dostal, si přál, aby tomu tak nebylo. "Mohu jít nahoru?"
"Pomohl ti George do vany?"
"Ano, pane." Přestože byl Severus zcela kompetentní se koupat, ti nad ním se stále báli nechat ho o samotě. Osobně byl za to rád. Mít tam sebou někoho bylo dobré opatření, jako třeba mít některého z rodičů v pokoji, aby zabránil příšerám vylézt z prádelníku.
"Chceš, abych tě uložil?"
Severus neodpověděl. Měl rád, když kolem něj pán zastrkával přikrývky, když mu do ucha šeptal sladké blbůstky, ale kdyby to nyní přiznal, poranilo by to jeho ego. Ego, které by neměl mít.
Ale je to ego, které vytvořil sám pán! Hádal se sám se sebou.
"Dobře." Pán odlevitoval jejich hrnky do dřezu. "Jdi nahoru a lehni si. Za chvilku tam budu."
Proč to vypadalo, že pokaždé, když si zvykli na to, jak vše je, stala se v jejich zajetém systému nějaká změna? Proč pán trval na hraní té nekonečné hry na přetahovanou. Mezi člověkem a otrokem, mezi svobodnou vůlí a její neexistencí? Věci by byly o tolik jednodušší, kdyby měl Severus pořád nějaké příkazy, kdyby měl dvacet čtyři hodin denně hrát otroka. Neexistovaly by žádné konflikty zájmů.
Bylo by to snazší, ale dokonce i ve své bolesti byl Severus schopen vidět jasně. Snazší se ne vždy rovná šťastnější. Pán by byl raději, aby Severus žil šťastný život než snazší. A pokud k sobě měl být Severus upřímný, připustil by, že by také raději žil šťastný život.
***
"Otcovství ti sluší, Harry."
"Jak mám na tohle odpovědět?" stěžoval si pán. "Nesnaž se změnit téma, jak dlouho už spolu žijete? Myslel jsem, že jste byli proti. Myslel jsem, že byste mi o tom řekli."
"Řekla jsem ti to, jen neposloucháš." Paní Hermiona se usmála, když Severus vešel do pokoje. "Ahoj Severusi, přemýšlela jsem, kdy přijdeš." Její úsměv se zachvěl a udělala ne příliš diskrétní gesto u svého čela, aby dala pánovi znamení.
Severus předstíral, že ten pohyb neviděl a na požadovanou chvíli si klekl k pánovým nohám.
Pán si povzdechl. "Jo, já vím, Hermiono. A nijak rychle to nezmizí."
Mohl tak být. Severuse to neznepokojovalo. Již se musel vypořádat s horší bolestí. Bolest, která mu tepala na čele jako důsledek jeho neposlušnosti, nebyla tak krutá, jak by mohla být - pevně zavřel oči a pokoušel se zabránit bolestivému zasténání. Jak snadné by to bylo, kdyby mohl vztyčit své nitroobranné štíty, ale neměl to dovoleno. A následky by byly strašné, jakmile by se pánovi přiznal.
Vždycky se přiznáš. Nedokážeš neposlechnout a udržet to tajemstvím, aniž by tě vina nesžírala zaživa. To je ubohé. Dříve jsi malinko manipuloval kouzelnickými diktátory a nyní se třeseš při představě, že sníš poslední sušenku. Ale už ne. Byl odhodlaný. On i pán byli oba tvrdohlaví, ale Severus měl výhodu v letech praxe.
Pokoušel se ignorovat nevýhody visící nad jeho hlavou, jako například to, že je pánův otrok, nebo fakt, že jeho svědomí již nemá ve zvyku mizet do pozadí jeho mysli.
Když Severu zvedl hlavu, pán se natáhl, aby mu odhrnul vlasy z obličeje, ale Severus ucukl. Kdyby se ho pán dotýkal příliš dlouho, příliš láskyplně, Severus by se mohl do toho dotyku v touze po útěše opřít. Vše, na čem uplynulé tři dny pracoval, by bylo k ničemu.
"Jen se na to podívám, Severusi," zněl pán podrážděně. "Podívej, praská to. Něco z toho teče."
"Vypadá to jako nějaká strašná vyrážka," podotkla paní Hermiona a vzala Teddymu z ruček předmět, který tam zřejmě nepatřil.
Nebyla to vyrážka. Během chvíle to mohlo být vyléčeno pánovým dotekem, ale by to dotek, který pán neposkytne, a o který Severus nepožádá.
"Harry říkal, že se mnou chceš o něčem mluvit." Paní Brownová si opět povytáhla punčochy.
"To říkal?" odpověděl Severus ploše.
"Víš, o čem mohl mluvit?" naléhala.
"Vy to víte. Dlouze jste s ním mluvila o samotě." Severus si všiml nutkání zkřížit si ruce na prsou. Jazyk těla vše prozradí.
"Chci, abys mi to řekl ty."
"Kolik dostáváte zaplaceno, abyste se mnou každý týden mluvila?"
"Nyní se mě snažíš odvést od tématu."
Severus se přistihl, že si tře čelo, ale zarazil se, než pán mohl mít z pohledu na jeho bolest nějaké potěšení. Postavil se, nejistý na nohách, a pak se vydal pro to, pro co do kuchyně přišel.
Věděl, že se chová směšně, dokonce dětinsky. Pán neřekl, že musí probrat všechno ve vztahu ke své sexuální minulosti. Chtěl, aby Severus to téma nadnesl, protože měl pocit, že se v tom ztrácí velká část Severuse. Skutečností bylo, že měl pán pravdu. A Severus občas zapomněl na to, proč se kvůli tomu přeli.
Protože nejsem připravený. Jen proto, že má autoritu přikazovat mi, to nedělá správným. Pán má vždycky pravdu. Nechtěl se ještě do některých věcí pouštět. Kdyby nebyl otrokem, měl by na to práva. Ale tohle mu přišlo jako jedno z práv, u kterého by mohlo být bezpečné předstírat, že ho má.
Necouvne. Pán se nakonec bude cítit špatně kvůli bolesti, kterou Severus trpí a ten příkaz stáhne. Severus to do té doby vydrží
***
Harry se prudce posadil na posteli. Alarm na Severusově pokoji zněl hlasitě a zřetelně. Harry konečně začal líp spát, a když nebyl opatrný, mohl upadnout do velmi hlubokého spánku. Bylo důležité, aby alarm na pokoji nezaspal. Jen pro jistotu.
Jde jenom na záchod. Harry si lehl a zíral na strop. Za chvíli uslyší skřípat schody, a pak spláchnutí toalety. Bude vzhůru, dokud neuslyší další alarm signalizující, že je muž zpět ve svém pokoji.
Místnost zalilo světlo z chodby a Severus strčil hlavu do dveří. "Pane?" hluboký šepot byl tak tichý, že ho sotva zaregistroval.
Harry se posadil a zastínil si oči. "Severusi?"
Severus klesl na kolena, ale než se stačil dotknout čelem podlahy, Harry na něj zavolal, ať se zvedne. "Můžeš vstát, Severusi. Co se děje? Jsi v pořádku?"
Nervózně se ošil, ale nepromluvil. Přestože Severusova silueta byla schovaná ve stínu, nemusel se Harry moc pečlivě dívat, aby poznal, že vše není v pořádku. Znamení na Severusově hlavě začínalo spíše než propracované bledé znamení připomínat otevřenou ránu napadenou infekcí. Harry to málem po večeři vzdal, ale slíbil si počkat do rána.
Nikdy předtím se Severusem nebyl rozhádaný. Ne takhle. V průběhu uplynulých měsíců měli své chvíle, ale vždy vše rychle vyřešili. Nebylo neobvyklé, že Severus váhavě, téměř se strachem pronesl něco jako "Byl bych raději, kdyby ne, pane." To bylo skvělé. Bylo to něco, co podporoval. Až do této chvíle. Tohle bylo důležité.
Harry poklepal na prázdné místo vedle sebe. "Pojď si sednout."
Severus se poslušně pohnul. Předtím, než se podivně usadil na posteli, zaváhal. Záda měl proti čelu postele ztuhlá. Jeho mlčení připomnělo Harrymu způsob, jakým se choval, když ho Harry poprvé přivedl domů - to déjà vu nebylo uklidňující.
"Lumos," mávl Harry hůlkou a místnost se rozsvítila tlumeným světlem. Ne natolik ostrým, aby pálilo do očí. Bylo tak akorát, aby si mohl prohlédnout stav Severusova čela.
Avšak nevšiml si čela. Daleko znatelnější byly slzy kanoucí ze Severusových očí a tekoucí dolů po tvářích. Neměl suchý nos, což bylo univerzálním znamením, že se jedná o skutečné slzy.
"Severusi." Harry sevřel mužovu ruku, kterou mu muž poprvé po několika týdnech nevytrhl. Severusův pláč nebyl vůbec neobvyklou událostí, ale muselo se jednat o něco velkého, když kvůli tomu vzbudil Harryho uprostřed noci. Jednalo se o něco, co Severus musel považovat za otázku života a smrti, když svého pána vzbudil.
Severus se sklonil k Harrymu a zabořil mu hlavu do ramena. Ve chvíli, kdy Harry položil ruku v uklidňujícím gestu na Severusův týl, změnily se slzy ve vzlyky.
"Ššš, to je v pořádku. Vyřešíme to," recitoval Harry všeobecně použitelné fráze jako vždy. Ať už se Teddy praštil do hlavy nebo Severus přišel s pláčem do pokoje.
Neměli však vytoužený efekt, protože Severus začal plakat ještě víc. "Já-já-já…"
"Já vím." Severus se konečně zlomil. Po třech dnech očividného odmítání, odmítání mluvit s Harrym až na nutné situace to konečně vzdává.
Uvědomil si, že Severusovi v jeho současném stavu nebude ani trochu rozumět. Proto si ho sundal z ramena a položil dlani na jeho čelo. Cítil vlhkou ulepenost rány. Ale když ruku z čela sundal, aby si ránu prohlédl, už tam nic nebylo. Severusovo čelo se vrátilo do normálu.
"Já-já-já nevím, p-proč jsem byl tak odhodlaný." Severus si otřel nos do kapesníku, který mu Harry podal. Jeho vzlyky začaly utichat. "Samozřejmě jste měl pravdu. Samozřejmě mu-musím mlu-mluvit s paní Brownovou o pá-pánovi Westonovi a… o všem."
Proč se Harry cítil provinile? Severus si o tom s doktorkou Brownovou potřeboval promluvit a sám by se k tomu neodhodlal. Harry ho musel přinutit. Nelišilo se to od učení Teddyho používat záchod.
"Nezlobím se," ujistil ho Harry. "Cítím se špatně, protože jsem tě nechal čekat tak dlouho, ale nevěděl jsem, co jiného dělat. Musíš se svou doktorkou mluvit - to je důvod, proč je tvou doktorkou."
"B-budu. Slibuji. Jen…" Severus se kousl do rtu a zahleděl se do klína. "Na tom nezáleží."
Harry nenáviděl, když někdo a obzvlášť Severus uprostřed věty řekl 'na tom nezáleží'. "No tak."
Severus si povzdechl. "Jen, pane… já vím, že to my-myslíte dobře. Vím, že mě milujete a prosím věřte mi, když říkám, že udělám, cokoli bude potřeba, aby to tak zůstalo."
Harry si všiml úzkosti v Severusových tmavých očích a pevněji mu sevřel ruku. "Nemusíš udělat nic. Stále bych tě miloval, i kdybys udělal něco doopravdy strašného, jako řekněme někoho zabil." Ta slova opustila Harryho ústa ještě před tím, než si stihl uvědomit něco důležitého. Severus již někoho zavraždil. Harry ho při tom viděl na vlastní oči.
Avšak vypadalo to, že ta slova splnila svůj účel, protože se Severus viditelně uvolnil a opřel se o čelo postele. "Vím, že v minulosti bylo vaším způsobem péče postarat se o každou moji potřebu. Když jsem nedokázal jíst nebo správně používat záchod, staral jste se o mně, dokud jsem to nezvládl."
Jako by to bylo před dlouhou dobou. Bylo těžké uvěřit, že profesor Snape, muž, který se příliš bál jíst dokonce i rukama, a muž sedící vedle něj jsou jedna a ta samá osoba.
"Od té doby jsi ušel dlouhou cestu. To je tvoje zásluha, ne moje."
Severus zavrtěl hlavou, až mu vlasy lítaly kolem obličeje. "Nejsem plně schopný v mnoha ohledech a nevím, jestli je realistické, že někdy budu. Nejsem schopen dělat důležitá rozhodnutí bez vašeho přičinění a nemám doslova žádná práva. Bez ohledu na to, že jsem dospělý."
Severus byl dospělý. Ve skutečnosti byl téměř dvakrát starší než Harry. Avšak nevypadalo to tak. Harry se nedíval na Severuse, jako by byl starý. A ani tak o něm nepřemýšlel. Možná to bylo tím, že si byli tak blízcí nebo možná proto, že věkový rozdíl, který kdysi vypadal tak obrovský se s Harryho dospěním stal ne tak důležitým.
"Potřebuji vás, když odcházím z domu, protože každá negativní událost mě může srazit na kolena," pokračoval Severus. "Potřebuji vás, abyste platil za moji terapii, protože pomáhá a já nemám žádné vlastní zdroje - jakékoli peníze, které kdy vydělám, jsou vaše. Vím to a jsem vděčný. To neznamená, že nejsem schopný rozhodnout se, v jaké barvě si vzít hábit, jaká teplota vody je příliš horká, co si dát k večeři nebo…" úskokem pohlédl na Harryho, "…co jsem připravený probírat se svou doktorkou."
Harrymu se zhoupl žaludek. Přistihl se, že zírá na Severuse a neví, co říct.
Severuse pod jeho pohledem nervózně zavrtěl. "Prosím, nedívejte se na mě takto."
Harry zavřel pusu a snažil se ve své tváři zamaskovat, co cítí. "Snažíš se mi říct, že už mě nepotřebuješ?"
Severus vyprskl smíchy. "Ne! Ne, pane. Vždy vás budu potřebovat. Každý den po zbytek svého života vás budu kvůli něčemu potřebovat a to je břímě, které můžete nést na svých ramenou se zachráncovským komplexem."
Pobavený úsměv si našel cestu na Harryho rty. Dotkl se Severusova čela a ulevil mu od fyzické viny, kterou vyvolal výběr jeho slov. "Možná jsem to trochu přehnal. Koneckonců jsem říkal, že je to tvoje doktorka."
Severus kývl. "A budu s ní mluvit o svých zkušenostech, a jaké ve mně vyvolávají obavy. Budu. Jen se necítím připravený, ještě ne. Moc by pro mě znamenalo, pokud byste to respektoval a nenutil mě na našem příštím sezení prozradit všechno."
Takhle se rodiče cítí, když jejich děti skončí školu, jdou na univerzitu nebo se odstěhují? Harry si byl jistý, že se musí cítit tak, jak se právě cítil on. Měl pocit, že by se ráno mohl probudit a zjistit, že Teddy se už neučí používat záchod, ale je někde venku s přítelkyní nebo v Bradavicích. Neměl pocit, že by Severuse ztratil, nebo že se stále více vzdalují. Necítil k tomu muži o nic menší náklonost, ale pohled na to, jak získává nezávislost, ho znepokojoval. Cítil se, jako by něco ztrácel a nedokázal určit, co to je.
"Pane," zvedl Severus oči k Harrymu. "Věřím vám. Věřím, že cokoli děláte, je pro blaho vaší rodiny a věřím, že to myslíte vážně, když mě do ní zahrnujete. Věřím vám a myslím, že nyní nastal čas, abyste vy věřil mě. Aspoň trošku."
"To není fér! Já ti věřím!" hádal se Harry.
"To ano, ale ne způsobem, jaký od vás žádám," promluvil Severus tiše. "Žádám vás o trochu prostoru dělat chyby, pane. Víte, že kdykoli něco budu potřebovat, požádám vás. A přece nikam nejdu. Můj pokoj je jen přes chodbu."
Co od něj Severus žádal, bude složité. Na své cestě za co největší svobodou, jakou mohl jako otrok mít, se stokrát spálí a narazí. A přestože to bude pro Severuse těžké, Harry měl pocit, že pro něj to bude mnohem těžší.
Mnohem těžší.
Příště: Kapitola 76 - Právo vědět
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Irena Irena | E-mail | 21. srpna 2018 v 21:09 | Reagovat

Děkuju za další kapitolu. Jste prostě skvělá. Irena

2 Charli Charli | 21. srpna 2018 v 22:57 | Reagovat

Parádní, parádní, parádní. Děkuju! Na téhle povídce je jediné negativu, jde to moc pomalu :D Jsi skvělá v překladu, obvykle u povídek poznám, kdy jde o překládanou a kdy o česky psanou, tady to vždycky zapomenu a nepoznám...

3 Karin Karin | 22. srpna 2018 v 21:35 | Reagovat

Moc dík za další kapitolku a překlad. :-)

4 Damoneta Damoneta | 24. srpna 2018 v 0:55 | Reagovat

Moc děkuji za překlad. Skvělá práce. Těším se na další kapitolku. :-) :-D

5 Kankuro Kankuro | 26. srpna 2018 v 13:49 | Reagovat

Wau. Moc dík za další skvělí díl. Moc se těším na pokračování. Harry si musí uvědomit že jestli chce že Severuse udelat svobodného může (v rámci možností) musí mu tu svobodu nejdříve dát.

6 Irena Irena | E-mail | 5. září 2018 v 19:16 | Reagovat

Prosím pokračujte. Irena

7 Idris S. Idris S. | 9. září 2018 v 20:29 | Reagovat

Moc na ten překlad nespěcháte, co? :D

8 yellow yellow | 11. září 2018 v 11:17 | Reagovat

[7]: Ne, nespěchám, protože mám povídku přeloženou po 87. kapitolu včetně. Ale jsou to právě komentáře tohoto typu (a že jich je dost), které mě vždy spolehlivě odradí od toho, abych novou kapitolu přidala.

9 Irena Irena | E-mail | 11. září 2018 v 19:01 | Reagovat

Yellow, prosím netrestej nás ostatní za tupost jiných. Na hloupé lidi naraziš všude. Já osobně si tvé práce,za kterou nic nedostaneš, moc vážím a jak už jsem psala několikrát, ještě žádná povídka me tak nezasáhla. Prosím o další kapitolu. Děkuju Irena

10 Irena Irena | E-mail | 11. září 2018 v 21:02 | Reagovat

Moc se omlouvám za tykani. Irena

11 Idris S. Idris S. | 15. září 2018 v 17:53 | Reagovat

[8]: Když je těch komentářů tedy hodně, tak nejspíš někde bude chyba, nemyslíš? Podívej, rozhodně po tobě nechceme, abys trávila všechen svůj volný čas u překladu. Jsme jen lidi. Doufám. :D Ale pokud už máš, jak jsi psala, tolik kapitol přeložených dopředu, tak fakt nevidím důvod, proč by mělo měsíc trvat, než něco přidáš. Já kolikrát už nevím, co se dělo v předchozí kapitole a to mi docela kazí zážitek z povídky. :D

12 yellow yellow | 18. září 2018 v 12:06 | Reagovat

[11]: Nemyslím, ty komentáře totiž chodily, i když jsem vydávala jednou za týden až dva.
To jak často vydávám nebo nevydávám nové kapitoly, je podle mého názoru pouze moje věc. A jen tak pro zajímavost, i pokud mám kapitolu přeloženou, tak pak následně musím před vydáním strávit poměrně velké množství času tím, že ji znova pozorně přečtu, poupravím, dopiluji. Doopravdy to není tak, že ji můžu okamžitě zveřejnit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama