Unwell - Kapitola 71 II/II

26. června 2018 v 18:36 | yellow |  Kniha třetí
***


Pokud by někdo ukradl lahvičku s vašimi vzpomínkami, stal by se přes noc miliardářem. Nechtěl, aby svět mohl vidět jeho první polibek, způsob, jakým tápal při svém prvním sexuálním zážitku, jak ho nemohl s Angelou postavit. Nechtěl, aby svět viděl, jak s Ronem bojovali během hledání viteálů, jeho domýšlivé chování během pátého ročníku. Nechtěl, aby byl ve všech novinách obrázek jeho a Voldemorta bojujících o život. Nechtěl, aby bylo narušeno Severusovo soukromí, aby si každý mohl přečíst volně napsané příběhy bitvy tajného válečného hrdiny doplněné o ilustrace jeho roztrhaného polámaného těla v řetězech.
Harry zrudl. "Jasně, to asi nebyl dobrý nápad."
Severus zamrkal. "Doopravdy? Ne, že bych vám chtěl odporovat, pane," dodal rychle, "nikdy bych vám neodporoval. Jen jsem si myslel, že tohle je možnost, kterou si vyberete."
Jak mu mohl vysvětlit své obavy? Severus se mu tehdy před koncem války vysmíval, že se příliš stará o svůj mediální obraz. Nechtěl přiznat, nejenom kvůli sobě, ale také kvůli svým blízkým, že je to nyní pravda.
Avšak dennodenně viděl důvěru, kterou vůči němu Severus chová. Severus mu se vším věřil, nikdy nezaváhal, aby se s ním podělil o své nejsoukromější myšlenky, svlékal se před ním, nikdy mezi nimi nevytvářel žádné bariéry. Kdo byl Harry, aby mu to nevysvětlil?
Abychom si byli rovnější, měl bych to udělat, napadlo ho poprvé. Aby se Severus necítil tolik jako otrok, a aby mě neviděl tolik jako pána… nemůže se dostat na moji úroveň. V určitou chvíli bude muset přestat stoupat, protože je limit, jak vysoko se může dostat. Ale neexistuje mezi námi žádný limit, kam mohu já klesnout.
Vzrušený tím zjištěním promluvil: "Já jen, že… kurva, zní to jasněji u mně v hlavě, než když se to pokouším vyslovit nahlas. Co se stane, když mé vzpomínky někdo najde? Nemyslím si, že to stojí za narušení soukromí všech kolem mě, jen abych se zbavil svých nočních můr. Mám v hlavě tolik věcí, jako třeba to, co se stalo na hřbitově, nebo první holku, se kterou jsem měl sex, nebo tebe v té stodole, když jsem tě našel… Nebylo by to strašné narušení soukromí nejenom mého, ale také dalších lidí? Nemyslím si, že je to správné."
K jeho překvapení Severus přikývl. "Je to od vás velmi milé, že myslíte více na ostatní než na sebe, pane. Avšak vyvolávají ve vás tyto vzpomínky noční můry? Vyvolává ve vás vzpomínky na mě nebo na vaši první dívku doopravdy takové noční můry, že se budíte s křikem?"
Jak Severus věděl, že se Harry stejně jako on budí v noci s křikem, to nevěděl. Avšak nerozporoval to. Zrudl. "Moje… moje první přítelkyně? Ne, to ne, to byla Ginny. Ginny miluji, ale ne tímhle způsobem. Myslím, že náš vztah se z větší části dostal přes tu věc s Westonem. Myslím, že si nyní rozumíme."
"S pánem Nathanem, pane?" ujišťoval se Severus.
Harry přikývl. "Je to trochu komplikované. Abychom neodbíhali od tématu, můžu ti to vysvětlit později."
"Paní Ginny je s pánem Nathan, aby zjistila vnitřní informace na pána Malfoye," prohlásil Severus zasvěceně.
Harry vyvalil oči. "Jak to víš?"
Severus pokrčil vyhublými rameny. "Jsem otrok, lidé často zapomenou, že jsem v místnosti. Tak by to mělo být. Hodně toho zaslechnu."
"Ach." Harry zauvažoval, co udělal nebo pronesl, aniž by věděl, že je Severus v místnosti. Cítil se provinile a přemýšlel, jestli nevědomky způsobil, že se Severus cítil méněcenný, přestože se snažil o opak.
Avšak nevypadalo to, že by to Severuse znepokojovalo. "Jestli vám tyto vzpomínky nevyvolávají noční můry, není třeba je ukládat do lahvičky. Musíte si dělat starosti jenom se vzpomínkami, které je vyvolávají. Řekl bych, že si musíte dělat starosti například s tou bitvou na hřbitově." Severus se naklonil nad malý stoleček, který stál na každé straně pohovky, a vzal si blok a mudlovskou propisku. Známým písmem začal vytvářet seznam. "Bitva na hřbitově, závěrečná bitva."
"Celá závěrečná bitva," dodal Harry, který si vybavoval nejenom tu hrozivou chvíli, kdy zabil Voldemorta, ale také všechny mrtvé tváře, myšlenku, že je Snape mrtvý.
Severus přikývl a poznamenal si to. "Oddělení záhad."
"Jak to víš?" zeptal se Harry znovu. Používal na něj Severus bez jeho vědomí Nitrozpyt? Udělal by to?
Severusův obličej byl bez výrazu. "Vím, že jste svého kmotra velice miloval."
"A stále miluji," prohlásil Harry a začal si třít ruce. Najednou mu byla zima. "Tolik mi chybí a občas to bolí. Myslím, že teď ho doopravdy potřebuji víc než kdy předtím, přestože jsem už zabitím Voldemorta odvedl všechnu tvrdou práci."
Být k Severusovi zcela upřímný, bylo mnohem těžší, než si myslel. Uvažoval, jak to, že to Severusovi jde tak snadno.
Severus si odhrnul vlasy z obličeje. "Co dalšího bychom mohli přemístit do lahvičky?"
"Malfoyovic panství. Lapky. Umírajícího Dobbyho. Každou příležitost, kdy jsem byl mučen Cruciatem. Smrt Hedviky. Zjištění, že zemřel Moody. Cedricův mrtvý obličej," drmolil Harry.
Severus zvedl ruku. "Nedokáži psát tak rychle, pane. A prosím, jsou všechny tyto vzpomínky absolutně nezbytné? Uvědomuji si, že vám váš mazlíček chybí, ale tvoří jeho smrt nejhorší část vašich snů?"
"Její," opravil ho jemně Harry. "Hedvika byla samice. A ne, ne tu nejhorší, ale nenávidím, když to vidím. A vědomí, že jsem důvodem, proč Dobby zemřel, a důvodem, proč zemřel Moody, a Cedric…"
Severus přikývl a rychle ty věci zapisoval. "Tvoří tyto vzpomínky většinu problémů?"
Lov na Harryho. Život v přístěnku. Všichni ti pavouci. Pásek strýce Vernona. Tehdy, když ho drželi Dudley a Piers a… "Jo. Většinu věcí z mých snů. U Dursleyů se mi staly taky nějaký zlý věci, ale nic, co by se tomu vyrovnalo."
Severus odtrhl vrchní list z bloku a podal ho Harrymu. "Tady."
"Na co to je?" Harry se podíval na seznam, který mu Severus podal a všiml si, že Severus nějak zvládl vynechat místo, aby to bylo co možná nejvíc chronologicky. Nevěděl, jak uložit vzpomínky do lahvičky, mohl je vylít?
"Abyste to dal paní Brownové," odpověděl Severus jednoduše. "Odstranit vzpomínky bude poslední možnost, ale protože je to tak závažný krok, bylo by moudré to s ní nejprve probrat. Avšak samozřejmě nejsem v pozici, abych vám mohl radit, takže můžete udělat, co uznáte za vhodné."
Harry to věděl. Také byl v pozici, aby mohl vybírat terapii pro Severuse. "Co se stane, když někdo ukradne lahvičky s mýma vzpomínkami?"
Severus se na něj s úžasem podíval. "Neukradne."
"Neukradne?"
"Neukradne, pokud mi je svěříte," prohlásil Severus. "Dokud vámi budu vlastněn, mohu zaručit jejich bezpečí. Budu je bránit vlastním životem."
Harry o tom nepochyboval. "Ale pro mě moje soukromí není důležitější než tvůj život."
"Pro mě ano." Severusův pohled byl vážný, když se na chvíli podíval Harrymu do očí, než opět rychle sklopil pohled.
Harry zavrtěl hlavou. "Myslím, že u Gringottů budou dostatečně v bezpečí. K vloupání tam došlo jenom dvakrát, a z vlastní zkušenosti mohu říct, že je to velmi, ale velmi obtížné. Pochybuji, že by je někdo našel, zvlášť pokud je pohřbím pod hromádku scvrčků - nikdo by se neprohrabával skrze mé scvrčky."
Severus přikývl. "Váš druhý trezor by mohl být lepším řešením."
"Trezor Blacků?" zauvažoval Harry nahlas. Také uvažoval, jestli by tam dokázal nacpat jedinou lahvičku, aniž se z něj vyvalila hromada zlata.
"Váš další trezor," zopakoval Severus.
"Jaký další trezor?"
"Ten trezor, který jste získal, když jste mě koupil." Severus zvedl hlavu. "Trezor, který býval můj, když jsem vlastnil sám sebe."
Snapeův trezor. Samozřejmě, Severus měl u Gringottů trezor. Byla to jediná kouzelnická banka v zemi. Přece neschovával své zlato v komíně, přestože si dokázal představit, že by té instituci natolik nedůvěřoval.
"Myslel bych si, že už ho vyprázdnili tví předchozí majitelé."
Severus naklonil hlavu. "Pán Mering nemohl a pán a paní Westonovi to nepotřebovali - možná paní Westonová, kdyby chtěla před pánem skrýt své marnotratné nákupy, avšak nebylo v něm tolik, aby to pokrylo jediný z jejích výletů za nákupy." Kousl se do rtu. "To jsem neměl říkat."
Harry se zasmál. V mysli se mu vybavil Hagridův obličej. "Hagrid."
Severus se pousmál. "Hagrid. Ano. A Monstrum a pán Müller žili příliš daleko, než aby je vstup do mého trezoru nestál víc, než kolik v něm bylo. Takže šance jsou…" hlas se mu vytratil. "Je šance, že jsou v něm peníze, mezi které byste mohl schovat svou lahvičku, a kde by nikoho nenapadlo hledat."
Harry se musel zatvářit potěšeně, protože Severus spěšně dodal: "Nebude tam příliš pane. Jako mistr lektvarů jsem vydělával málo a co tam bylo, mohlo být zkonfiskováno ministerstvem kouzel na platbu za válečné škody."
"To není spravedlivé." Harry se pokoušel vzpomenout si, co psali o Snapeově zadržení noviny. "Vzít několik galleonů z trezoru Lestrangeových je jedna věc, ale prodat tvůj dům a vzít těch pár galleonů, co jsi měl, je jiné. Je to vše, co máš."
Severus přikývl. "Co jsem měl, ano. A přesto mě to neznepokojuje. Myslím, že jsem dne, kdy mě zatkli, přišel o mnohem cennější věci."
Jako o svou osobnost. Ne že by toho mohl hodně ztratit, nebo že by to byla příliš velká ztráta. Ale hlavně svoji svobodu. "Mé vzpomínky," pokoušel se je Harry navrátit k tématu, "jsme vyřešili. Ale co tvoje? Které chceš schovat?"
Severus svěsil hlavu. "Obávám se, že tato metoda, tato rychlá náprava, pro mě není možná."
"Proč? Proč ne?"
"Musel bych toho odstranit příliš. Mám příliš vzpomínek, které se mohly stát, ale které taky mohly být výplodem mé představivosti." Severus si skousl ret a zadíval se do dálky. "Vše u Monstra bylo vždy temné a vždy strašlivé. V mých snech je téměř vše temné a vždy strašlivé. Hranice mezi realitou a nočními můrami je již dlouhou dobu nejasná."
To bylo neuvěřitelné, ale ne v dobrém slova smyslu. "Dobře, nemůžeš tu vzpomínku prostě odstranit, i když to není skutečná vzpomínka? Pokud ti někdo strká ve tvých snech prst do elektrické zásuvky, nezáleží na tom, jestli je to skutečné nebo ne. Pořád to můžeš strčit do lahvičky, je to tak?"
"Ne, nemůžu. Mysl je velmi komplexní, a pokud ta vzpomínka není skutečná, sotva můžu přelstít sám sebe - magii - aby si myslela, že to tak je. Přestože by to teoreticky mohlo jít."
Harry se v tom ztrácel. "Ale i kdybys měl celý život jako noční můru, musí existovat něco, co bys rád odstranil.
Severus ho počastoval dlouhým hodnotícím pohledem. "Ano, je."
"Jako?" pobídl ho Harry.
Severus začal psát do bloku. "Když jsem se připojil k Temnému pánovi. Když jsem zradil vaši matku. Když jsem ztratil vaši matku kvůli vašemu otci. Přibližně ty dva tucty věcí, které jsem vám řekl, a které vám ve vašich mladších letech ublížily. Přísaha věrnosti Brumbálovi." Zamračil se.
"Tohle je vše z období před otroctvím," ukázal na Severusův seznam. "Nic z toho nemá nic společného s mučením, tresty, pravidly, znásilněním a vymýváním mozku."
"A to musí?" podíval se Severus na Harryho. "Myslel jsem, že to musí být to, od čeho se potřebujeme v našich myslích distancovat."
Harry nevěděl, co na to říct, tak nechal Severuse pokračovat.
"Vzpomínky, které vyberu, aby byly uloženy do lahviček, musí být nejprve shlédnuty vámi," prohlásil. "Můj pán je musí všechny schválit. Několik z těchto myšlenek jste už možná viděl, avšak podle mého skromného názoru bylo by nejlepší, kdybyste se na ně podíval znovu, protože v kontextu…"
Kdybyste se na ně podíval znovu. Harry si ze svých lekcí Nitroobrany s výjimkou jejich hádek a zoufalství pamatoval velmi málo, ale pamatoval si jednu věc, kterou mu Snape řekl jednou pozdě v noci. "Jak je mohu znovu vidět?" chtěl vědět? "Není to tak, že jedna vzpomínka je prostě jedna vzpomínka? Že není nekonečná - pokud ji strčíš do lahvičky a tu ztratíš, je navždy ztracena."
Severus odložil blok a po kolenou dolezl k Harryho nohám. Důvod nebyl Harrymu jasný. "Ano, pane, máte pravdu."
Ale já jsem tvé vzpomínky ztratil. Někam jsem je položil a nikdy je nevrátil. "Ztratil jsem tvé vzpomínky."
"A co bylo ztraceno, bylo nalezeno a rychle se mi to vrátilo," ujistil ho Severus. "Miner… paní McGonagallová věděla, co ty lahvičky jsou. Myslím, že si je musela prohlédnout, aby to zjistila, avšak v té době jsem byl příliš vděčný, že jsem naživu, než abych se zlobil, že jsem před ní ztratil svou důstojnost."
Jen několik týdnů předtím jsem ztratil důstojnost před spratkem Jamese Pottera, když jsem mu ty vzpomínky dal, proč by mi mělo záležet na tom, jestli je viděla paní McGonagallová? Ta slova vyskočila Harrymu v hlavě a snad to nebyla ta, která měl na mysli Severus.
"Takže jsi ty vzpomínky dostal," řekl Harry a tělem se mu rozlila úleva. "To je skvělé! Myslel jsem, že jsou nadobro ztracené."
Severus se zamračil. "Ano, pane, to je skvělé."
Dalších několik minut tiše probírali, kam lahvičky schovat, proč je stejně důležité schovat pořádně Severusovy lahvičky, jako Harryho, proč musí mluvit s paní Brownovou o svých vzpomínkách, a jak se jim nechce, protože by chtěla vědět, jak se kvůli nim cítili.
"Je to otupění," prohlásil Severus a položil si hlavu na Harryho klín. Harry se mu prsty probíral vlasy. "Cítím lítost, ale zároveň jsem vděčný za svou hloupost, protože si uvědomuji, že nakonec vedla k tomu, že můj pán válku vyhrál."
Bylo to tak těžké slyšet Severuse mluvit v normálním rozhovoru, právě takovém, jaký Snape mohl před lety vést se svými kolegy, a pak ho slyšet mluvit o pánovi. Zmínil to tak přirozeně, jako by šlo o večírek nebo fotografii nebo o kousek dortu.
"Všechno to nakonec skončí tak, že se člověk cítí uvnitř otupělý," zopakoval Severus. "Avšak ona s tou odpovědí nebude spokojená."
"Prostě jí řekni to, co jsi právě řekl mně," povzbudil ho Harry. "A jestli se jí to nebude líbit… Řeknu jí, že když přemýšlím o hřbitově, přemýšlím o vině. Jsem vzteklý, ale převážně cítím vinu. Kdybych zabil Voldemorta už tam, Sirius by byl stále naživu. Nemusel bys být otrokem. Fred by tu byl stále s námi, stejně tak Dobby, Hedvika, Colin a bože - spousta dalších!"
"Pane," zvedl hlavu Severus a tiše promluvil, "s viteály by to nebylo…" Větu nedokončil, protože se rozezněl alarm na Harryho ochranách.
Harry vyskočil na nohy. "Ale ne. Severusi, schovej se. Počkej! Neschovávej se! Není důvod být paranoidní. Co kdyby ses šel podívat na Ted… ne. Ehm, posaď se. Nebo si klekni. Jasně, prostě zůstaň klečet a nekousej si takhle ten ret. Je to nejspíš jen Ginny, nebo možná Seamus. Ještě jsem je nezapojil do ochran."
To byla lež. Ginny již byla z ochran vyjmuta, a přestože Seamus nebyl, Harry věděl, že on to být nemůže. Irčan žil v Belfastu a pracoval v mudlovském obchodě od 9 do 5, a pak v kouzelnické hospodě od 9 do 3. Prostě nemohl být u Harryho vchodových dveří.
Ale Severus to vědět nepotřeboval. Přes Harryho nově nalezené rozhodnutí, aby se cítili (když v realitě být nemohli) na stejné úrovni, stále cítil silné nutkání druhého muže chránit. Nechtěl Severuse vyděsit, pokud to nebylo nezbytně nutné. A jestli k tomu bude sem tam potřeba malá nevinná lež, tak ať je.
Otevřel dveře a byl překvapený, že je venku pořádný slejvák, nevšiml si, že by se za oknem blýskalo.
Na verandě byl poslední člověk, kterého by chtěl vidět, nebo kterého by očekával. Očekával reportéra, někoho z Kouzelnické služby pro rodinu, bystrozora nebo možná Luciuse Malfoy, který přišel působit další problémy.
Neočekával, že na svém prahu uvidí promočenou fretku.
Příště: Žadonění o smilování
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 LH LH | 26. června 2018 v 23:28 | Reagovat

Díky moc, za skvělej překlad. :-)

2 Mia Mia | 27. června 2018 v 12:51 | Reagovat

Příští kapitola Žadonění o smilování? No, já žadoním o smilování už teď - abys nás nenechávala v napětí příliš dlouho, takhle to utnout :)) . Díky za skvělé počtení i brilantní překlad :)

3 Damoneta Damoneta | 28. června 2018 v 2:42 | Reagovat

Díky moc za novou kapitolku a strašně moc se těším na další. ;-)

4 Deadly-nightshade Deadly-nightshade | 28. června 2018 v 12:09 | Reagovat

Díky za novou kapitolu. Za ten čas co povídku vydáváš jsem se nikdy netrefila do období aktivního překladu. Až konečně teď! :-) Doufám, že to vydržíš až do konce, ale chápu, že času není bohužel nazbyt. Ještě jednou díky a klaním se tvé vytrvalosti.

5 Julie Julie | 30. června 2018 v 19:40 | Reagovat

Díky moc za další kapitolu této výjimečné povídky. Vývoj jde dobrým směrem, Harryho myšlenka, že když Severus nemůže za ním nahoru, může on dolů je skvělá. A ten konec... jsem strašně napnutá, budu netrpělivě čekat na pokračování!!

6 Karin Karin | 1. července 2018 v 17:57 | Reagovat

Takhle to ukončit moc se těším na pokračko a dík za překlad. :-P  :-)

7 Kankuro Kankuro | 4. července 2018 v 18:03 | Reagovat

:-D Tak zo je bomba.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama