Unwell - Kapitola 67

26. dubna 2018 v 10:46 | yellow |  Kniha třetí

Kniha třetí
Kapitola 67 - Čas strávený od sebe


Z rádia se linula nádherná hudba. Nádherná hudba beze slov. Harry si byl téměř jistý, že to byla flétna. Nebo to mohl být pikola. Snažil se dovybavit své rádio mudlovským kazeťákem, ale bylo mu řečeno, že kazety se stávají hudbou minulosti, a ať vyzkouší přehrávač na kompaktní disky. Ty kousky plastu mu připadaly dost nekvalitní, a jakmile mu bylo řečeno, že se mohou poškrábat, zcela ten nápad zavrhl. Teddy občas díky své dětské náhodné magii přivolával věci a měl silné zuby, které mohly bez pochyby rozbít plast na kusy, takže by byl k ničemu a potenciálně nebezpečný.
Harry měl pocit, jako by svět, ve kterém vyrůstal, byl strašně daleko. Nebyl z toho smutný, ale bylo to zvláštní.
Našel kouzelnickou stanici, která hrála typ hudby, kterou chtěl poslouchat. Klasickou. Skladby beze slov. Četl, že klasická hudba může být uklidňující, a že má pozitivní dopady nejen na pacienty léčící se z traumatu, ale i na malé děti. Byl to nápad bez chybičky.
Vypadalo to, že Teddy si hudby nevšímá. Byl docela spokojený, když se mohl batolit po domě a do všeho se zapojovat. Měl rád své hračky a působení chaosu v celém domě. Hudba ho zajímala zřídkakdy, ale když hrála radostnější skladba, poskakoval nahoru a dolů.
Severus seděl, nehybný jako kámen, v koutě. Ze své pozice na podlaze viděl z okna. A tak zíral. Nehýbal se a jen čas od času zamrkal. Harry si myslel, že si domů přivedl zombie, ale nyní si začínal myslet, jestli to spíš nebylo tělo.
"Hej, Severusi, chceš kuře? Je dobré. Udělal jsem ho sám a ještě se mi neudělalo špatně," nabídl Harry svůj talíř Severusovým směrem.
Severus ani nedal najevo, že by Harryho slyšel.
Povzdechl si. Severus nepromluvil už týden. Poté, co proplakal celý den, měl teplotu. Lektvar ji snížil a Severus prospal celý následující den. Další den strávil ve svém pokoji a střídavě spal a plakal. Od té doby, co ho vylákal z pokoje, jen seděl. Kdykoli se ho Harry pokoušel nalákat, aby přišel k večeři, nebo aby se šel vykoupat, Severus ho ignoroval. Když na tom Harry trval, následoval ho na záchod nebo do pokoje, ale nepromluvil. A když měl možnost, neuniklo mu ze rtů ani zašeptané 'ano, pane'.
Harry měl pocit, že jedna jeho část už tím začíná být unavená.
"Nazdárek, Harry!" Z krbu vyskočil George a v rukách nesl krabici s velkým oranžovým 'W'.
George Harryho poprosil, aby vyzkoušel několik jeho nových prototypů. Po Fredově smrti byl mnohem opatrnější než předtím. Trval na tom, aby měl několik pokusných králíků, předtím než uvede svůj produkt na trh a Harry byl jedním z těch ubožáků.
"Polož to do spíže," mávl Harry rukou směrem ke kuchyni, aniž by se hnul z pohovky. "Co to je, nějaké koktavé odvary?"
"Ne, jsou to dávivé…" George se zarazil. "Vypadáš, jako bys přišel o nejlepšího kámoše."
No, tak trochu přišel. Nikdo nemohl nahradit Rona a Hermionu jako jeho nejlepší přátele, ale on a Severus měli speciální vztah. Alespoň si to myslel. Nikdy předtím nebyl součástí přátelství mezi pánem a otrokem, ale nemyslel si, že to bylo jako přátelství, které měli oni. Byli jako… rodina. Speciální přátelé. A nyní to vypadalo, že je konec.
George sklouzl pohledem z Harryho na Severuse, který se choulil v koutě. "Ehm, pohádali jste se?"
"Kéž by," zamumlal Harry. Kdyby mu teď Severus řekl, že je arogantní, namyšlený, slávu vyhledávající blbec, přivítal by to.
George ukázal na své čelo. "Ehm, Harry, je to trochu…"
"… jo, já vím." Značka na Severusově čele zřetelně vystupovala. Místo aby byla bledá, na kůži stěží viditelná, byla růžová. Rozpálená. Ta bolest musela být mučivá. A pokaždé, když Severus Harryho ignoroval, nebo ho váhal následovat, jenom se to zhoršilo. Harryho dotek by ji okamžitě odstranil, ale neměl v úmyslu riskovat Severusovu reakci, kdyby se k němu moc přiblížil.
Věděl, že musí být trpělivý. Věděl, s čím se musí Severus vypořádat. Věděl, že je nejspíš smutný a možná také rozzuřený. Věděl, že se Severus s těmi pocity snaží vypořádat způsobem, který považuje za nejlepší, ale to vědomí nevyplnilo tu prázdnotu. Chtěl jen vědět, co si Severus myslí, a jak by teď měli dále pokračovat. Chtěl to vědět, aby mohl plánovat, a nemohl to zjistit, dokud mu to Severus neřekne. V jasnovidectví propadl a dostal ze zkoušky T a nedokázal číst mysl.
"Ehm… takže já to odnesu do spíže?" George vyrazil nemotorně do kuchyně.
Hodiny ohlásily, že je čas, aby šel Severus do postele, ale Harry neměl náladu na to, aby s ním bojoval. Ještě nikdy nemusel tak bojovat o to, aby ho Severus poslechl. Pokud byl Severus obzvláště umíněný, stačilo pouhé 'Zklamal jsi mě.', aby ho poslalo přes okraj. A nyní jím neotřásly žádné pohledy ani prohlášení.
Harry se zvedl a následoval George do kuchyně.
George, který odložil krabici, byl vlezlý u Harryho v lednici a bral si máslový ležák. "Je v pohodě?"
Harry si vzal také máslový ležák a téměř kamaráda zavřel do lednice. "To je kvůli těm nitroobranným štítům."
George povytáhl obočí. "Myslel jsem, že je odstranil."
"Odstranil," povzdechl si Harry. "A teď je nabručený. Nebo je jen smutný. Nejsem si jistý."
George odzátkoval máslový ležák a sedl si na stůl. "Zkoušel jsi s ním o tom mluvit? Jsi toho velký zastánce. Mluvení na šílené lidi, i když neodpovídají."
To byla pravda. Harry strávil několik měsíců tím, že vedl se Severusem jednostrannou konverzaci. Nyní byl ale problém, že věděl, že Severus zvládne víc. Ignoroval ho. Nechtěl, aby ho to rozčilovalo, protože chtěl, aby měl Severus svá práva, ale přesto ho to rozčilovalo. Neměl pocit, že by měl Severus právo ho ignorovat a odmítat. Ne proto, že byl Harry jeho pán, ale kvůli všemu, co pro něj Harry udělal.
"Je to jako by mě nechal stát venku, samotného v chladu a dešti." Harry naráz vypil půlku máslového ležáku.
"Já ti nevím, Harry, on také vypadá dost osamoceně a bez přátel. Snape není zrovna výmluvný typ, je spíš typ zatluču-tě-do-země-tichem." George vyhodil prázdnou láhev do koše.
Možná to byl ten problém. Severus se zlobil, protože byl Severus Snape. Snape. Snape je zpět a zlobí se na Harryho. Přestože to bylo smutné, když vezmeme v potaz ten poslední rok se Severusem, nikdo by nemohl říct, že je to obzvlášť překvapivé.
"Vypadáš utahaně," prohlásil George.
Harry zamrkal. Natolik ho pohltily myšlenky, že George pořádně neslyšel. "Ještě jednou?"
"Vypadáš utahaně. Unaveně. Ospale. Vyčerpaně. Vyflusle. Znaveně." George se zašklebil. "Nedivím se, že jsi ze všeho mluveného dostal ve škole P. Musíš být v řeči vynalézavý, vše pak zní zajímavěji. Počkej, až budeš muset začít dělat na oddělení bystrozorů projevy. Jednou za mnou přišel pro radu i Ronánek. Je to skvělej vyjednávací materiál."
Harry nechtěl přemýšlet o práci. Hodiny běhal nahoru a dolů po kopcích. Lezl na stromy, vyhýbal se omračujícím kletbám instruktorů, vtěsnával se do malých děr a nastavoval ochranné hranice. Byly to věci, které dělal hodně před několika lety, ale ne namačkané do dvanáctihodinového dne.
"Musím napsat dvacet sedm palců dlouhé pojednání o sociálních a ekonomických dopadech použití alternativ ke kletbě Avada Kedavra na kriminálníky," zaskučel Harry.
George seskočil ze stolu. "Nejsem tu, abych poslouchal, jak kňouráš jako prvňák, Harry. Na oplátku za tvé věrné služby při zkoušení produktů Kouzelnických kratochvilných kejklů, ti udělám laskavost. Sbal Severusovi tašku a nech ho jít se mnou domů. Budete chvilku od sebe, ty se vyspíš. Zítra večer se ke mně můžeš stavit a vzít si ho domů. Uděláme si tak trochu večírek."
Harry byl příliš unavený, aby příští noci dělal cokoli, a to včetně spánku, ale nic neřekl. "Může přijít Teddy?"
"Vezmi Angelu. Já pošlu sovu Hermioně, Leemu a několika dalším lidem. Ronovi pošlu Huláka… au! Nemlať mě! Dělal jsem si srandu! Buď opatrný, v příští krabici vzorků můžeš najít dávivý dortíček."
Harry dál otálel v kuchyni. "Nevím, jestli pro něj bude dobré, být ve společnosti spousty dalších lidí. Nechci, aby si myslel, že ho opouštím nebo tak něco, když ho posílám k tobě. Nechci…"
"Harry," přerušil ho George. Hnědé oči si ho vážně prohlížely. "Já vím, že takhle uvažovat nechceme, ale skutečnost je ta, že ho vlastníš. Máš malé dítě, jsi ve výcvikovém programu pro bystrozory. Jsi vyčerpaný a potřebuješ několik hodin spánku. A on ti to neusnadňuje. Mohl se rozhodnout usnadnit ti to, ale neudělal to. Můžeš mu říct, aby šel se mnou, a on nebude mít na výběr. Je to něco, co žádný z vás nechce udělat, ale musíš něco udělat, nebo něco pořádně poděláš. Možná to bude v práci, nebo něco s Teddym… potřebuješ se vyspat."
Jediné, na co dokázal myslet, byly Severusovy oči. Ne oči toho Severuse, který trucoval v rohu, ale toho, který s ním téměř rok žil. Toho s důvěřivýma, závislýma očima naplněnýma starostí, láskou a obdivem. Nechtěl ho poslat pryč dokonce ani na jednu noc. Starému Severusovi by to zlomilo srdce.
"Bude v pořádku, mám pro něj v bytě místo. Zítra mu můžu dát něco na práci vzadu v obchodě, kde nejsou žádní zákazníci, a kde sotva něco vybuchne." George položil Harrymu ruku na rameno. "Myslím, že si neuvědomuješ, jak strašně vypadáš."
Myslím, že si neuvědomuješ, že to nemá se Severuse nic společného. "Dobře. Severusi!" Harry nakráčel do obývacího pokoje.
Severus nevzhlédl od svého klína.
"Dnes v noci přespíš u George."
Severus vzhlédl. V doširoka otevřených očích se zračil strach.
"Přespíš tam a budeš tam dělat to, co tady." Harry začal přivolávat věci, které si měl vzít s sebou, jako noční košili. "Není to nic hrozného, slibuji. Zítra si tě vyzvednu. Ale musíš přestat trucovat, nebo potichu přemýšlet, nebo meditovat nebo co to již kolik dní děláš. A já potřebuje čas přemýšlet - ne nad ničím špatným! I nadále tu budeš bydlet se mnou. Jen si musím rozmyslet, co udělat dál."
***
Severus se přinutil zhluboka, pomalu dýchat, což bylo přesným opakem mělkých, rychlých nádechů, ke kterým inklinoval. Byl v pořádku, nebylo nic, čeho by se měl bát. Byl dospělý muž, bylo mu čtyřicet let. Jeho život byl v rukou arogantního a často nezodpovědného Harryho Pottera, který mu ale za posledních jedenáct měsíců ani jednou neublížil. Neublížil mu žádným způsobem srovnatelným s mučením, které ve svém životě zažil. Nebyl důvod se domnívat, že ho svěří někomu, kdo by mu ublížil.
Cítil na sobě pohled George Weasleyho, takže se záměrně zadíval na svá chodidla. Nahá chodidla. Rád chodil bez bot. Nenáviděl boty. Byly zbytečnou přidanou váhou na jeho nohou. Bylo to docela ironické, protože před zářím 1998 nevykročil ven bez bot.
"To je v pořádku, Severusi, ten byt tě nekousne. Nějaký věci uvnitř by mohly, ale pokud nebudeš do ničeho strkat prsty, měl bys být v pořádku. Z větší části." Mladý zrzek vystoupil z krbu, stál v jednopokojovém bytě a zval ho dovnitř.
Severus si ze svého místa v krbu místnost pečlivě prohlédl. Podlahy byly dřevěné, zdi nebyly natřené. Mnoho oken mělo oranžové závěsy a mnoho tyčí na závěsy bylo nakřivo nebo byly prasknuté. Nebyly jednotné. Některé závěsy byly roztažené a některé zatažené. Na opačných stranách pokoje stály dvojpostele s identickým povlečením a stejně tak byl identický i nábytek v každé polovině pokoje. Ve středu místnosti byly na zemi a zdech značky, které naznačovaly, že tam bývala zeď dělící pokoj na dvě oddělené místnosti. Místo zdi stál malý stůl, skříňky a sedací souprava.
George Weasley sledoval pohled svého hosta. "Jo, to byl Fredův pokoj. Ehm, nedávno mě ta zeď přestala bavit. Bylo to těžké. Když člověk nevidí do místnosti, je snadné si představit, že tam je a trucuje, nebo že je s dívkou, nebo že beze mě něco vymýšlí…" Pokrčil útlými rameny. "Jednoho dne dám pravděpodobně zbytek těch věcí do skladu… nebo to dám Billovi a Fleur, až se jim narodí dítě. Už je to příliš dlouhý čas na schovávání věcí po mrtvém bratrovi, že?"
Severus neměl mrtvého bratra, ani mrtvou sestru. Jeho matka nemohla mít po své nehodě další děti. Po nehodě, která by se nikdy nestala, kdyby nebylo jejího manžela. A kdyby její manžel tolik nepil, byli by schopni koupit lektvary, které by vyléčily nemoc, která ji zabila.
"Cítil by ses nepříjemně, kdyby sis vzal Fredovo oblečení? Samozřejmě že ne to v zářivých barvách, ale jiný věci. Věci, co by ti seděly líp, jako třeba košile a tmavé kalhoty. Jsi na to dostatečně hubený. Vím, že jsi ze starší generace, ale nosit neustále hábity je nepohodlné."
O čem to blábolí? Severus neměl na výběr, čí oblečení bude nosit, nebo odkud to oblečení přišlo. Jeho rozhodnutím nebylo ani to, jestli vůbec bude nosit nějaké oblečení, přestože si přál, aby tomu tak nebylo. To byla jedna z mnoha věcí, které ho naučil pán Mering - že jeho vzhled bude takový, jaký určí jeho pán.
Pán Mering. Jeho jméno je Nigel. Nigel Mering. Tvrdil, že Severuse zlomí, a to udělal. Zlomil ho až do takové míry, že kdykoli na něj Severus pomyslel, uvažoval o něm jako o pánovi Meringovi. Již téměř zapomněl, že jeho křestní jméno bylo Nigel. Pro něj to byl bývalý pán.
"Dobře, jestli chceš stát celou noc v krbu, je to na tobě, ale co kdybys nejdřív alespoň něco snědl?" Přesunul se k jedné ze skříněk a vytáhl mléko a cereálie. "Mám rád hodně barevné cereálie."
Proč by někdo jedl v deset v noci? Severus již několik dní nejedl, ale kdyby měl chuť, zcela jistě by nejedl těsně před tím, než půjde spát.
Ne vždy máš na výběr. Pokud bude trvat na tom, že budeš jíst, budeš muset jíst. 'Co kdybys nejdřív alespoň něco snědl?' Byl to příkaz? Linie mezi tím, co byl příkaz, a co byl návrh, se od té doby, co odstranil své nitroobranné štíty znatelně rozmazala.
Weasley… pán George tak ho měl Severus nutkání nazývat. Ale tak ho ještě před několika lety neznal. Znal ho jako Weasleyho, jedno z dvojčat tropících lumpárny. Byla to jeho chyba, že tomu muži chybělo ucho, sám ho o něj kletbou připravil.
Zvedl ruku k čelu a promnul si ho. Marně se snažil ulevit si od bolesti.
"Harry říkal, že jsi trochu nabručený. To je dobře, jsi tím známý." Pán George si nabral plnou lžíci cereálií. "Ale Harryho to stresuje. Má tě moc rád a ubližuje mu, když ho ignoruješ. Chybíš mu."
No, to je smůla. Měl vědět, že v tuhle chvíli nebudu mít zájem o nesmyslné tlachání. Nemohl si pomoc a považoval to od Pottera - ne, pána, trochu sobecké. Bylo matoucí o tom muži přemýšlet jako o dvou oddělených entitách. Jedna jeho část na něj chtěla plivnout a ta druhá chtěla sedět u jeho nohou a uctívat ho. Bylo to tak pokroucené, znechucovalo ho to. Nerozuměl tomu. Jak měl vysvětlit, co se uvnitř něj odehrává? Jak měl vysvětlit něco, o čem věděl, že bylo očekáváno?
"Je dobré, když lidé občas stráví nějaký čas odděleně. Občas už jsem měl Freda plné zuby, a to jsem se pak schovával na půdě a zkoušel žertíky na ghúla, jen abych si od něj odpočinul. S tebou a Harrym je to v tuhle chvíli stejné. Potřebujete strávit trochu času od sebe, abyste si uvědomili, co se děje. Jediný rozdíl je v tom, že vy nemáte půdu s ghúlem, kde by se mohl jeden z vás schovat." Pán George mluvil s plnými ústy a ten pohled Severusovi zvedla žaludek.
Trávili od sebe spoustu času. Severus trávil každý den s Gik několik hodin o samotě, zatímco on byl v práci. Po večerech, pokud nechtěl být v jeho přítomnosti, mohl sedět v koutě a ponořit se do knihy nebo do vlastních myšlenek. Nepotřeboval trávit čas odděleně, potřeboval čas. Spoustu času.
"Smrdíš," poznamenal pán George, když se zvedal od stolu. "Kdy ses naposledy koupal? Pořád se ještě bojíš sprchy, že?"
Voda. Voda na hlavě. Déšť. Voda v očích, voda zacpávající nosní dírky, plnící ústa, plnící uši…
Pán George stáhl přehoz z postele. "Harry ti dal pyžamo, že? Prostě si ho natáhni a vlez si do postele. Jestli musíš na záchod, je za támhle těmi dveřmi. Ehm, jestli se v noci ozve rána, jsme nad obchodem, takže to bude asi kvůli tomu. Pokud, já nevím, tě něco vyděsí, budu spát na druhé straně místnosti. Prostě zakřič - budu mít nastražený ucho." Ukázal na své jediné ucho a zazubil se.
Severus si začínal být jistý, že bolest v jeho hlavě pochází ze dvou zdrojů. Z jeho neposlušnosti a ze stresu.
***
Žádný nebyl v jeho nočním stolku. Žádný nebyl na jeho nočním stolku nebo v prádelníku. Okenní parapety byly prázdné, už je žádné nelemovaly. Žádný nebyl schovaný v šuplíku se spodním prádlem, žádný nebyl strčený v kapse županu. Krabice v komoře byla prázdná.
Zhluboka se nadechni, Harry. Jsi v pořádku. Máš půlku flakónku. To je standardní dávka. Budeš v pořádku. Tlukot jeho srdce to nezpomalilo. Když se díval na křišťálovou lahvičku v ruce, třásl se.
Byl si jist, že má víc Bezesného spánku. Jenom před měsícem objednal dávku na tři měsíce. Mělo mu ho ještě spousta zbývat. Minulý týden se připravoval na zkoušky a spal jen tři noci. Někde ho musí mít ještě spoustu, ale kam se poděl?
Potřetí zkontroloval okenní parapety, kde měl obvykle vyskládané plné flakónky. Ale žádné tam nebyly.
Ráno můžeš poslat sovu do lékárny. Půlka flakónku je dost, aby tě snad uspala. Ne dost na to, abys zůstal spát, ale deset minut je lepších než žádný spánek. A možná nebudeš mít problém usnout. To byla lež. Nikdy nemohl usnout, jak mu hlavou vířily myšlenky. A nikdy kvůli nočním můrám nevydržel spát.
Tvůj problém je to, že si objednáváš tříměsíční dávku podle standardů lékárny, ne podle svých standardů. Tři lahvičky jsou šestinásobné množství, než bys měl brát. To znamená, že ti dojde šestkrát rychleji.
Roztřesenou rukou do sebe nalil obsah flakónku. Pak ze sebe stáhl župan a položil ho přes kufr, který stál v nohou jeho postele. Vlezl do postele a čekal. Čekal, až ho přepadne únava a upadne do hlubokého spánku. Očekával, že ho dožene nedostatek spánku, srazí ho a převálcuje. Čekal, až se jeho obavy a myšlenky rozpustí, až upadne do hlubokého bezesného spánku.
Ujišťoval se, že je příliš unavený, a že to pro něj nebude těžké usnout, ale bylo to těžké. Nebyl příliš dobrý manipulátor, nedokázal se přinutit věřit tomu, o čem věděl, že je lež.
Příště: Kapitola 68 - Trochu žárlivý
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dendella Dendella | 26. dubna 2018 v 21:45 | Reagovat

Moc děkuji za překlad, pokračuj v tom dále, krásně se to čte :-)

2 Mia Mia | 27. dubna 2018 v 14:02 | Reagovat

Blahopřeju k dokončení druhé knihy, úžasný kus práce, neskutečně se těším na tu třetí a moc děkuju za nezištné zprostředkování krásného čtení. Naši chlapci udělali zásadní krok dopředu a já jsem moc zvědavá, jak s tím naloží, ještě to bude asi hodně zajímavý :) Přeju hodně úspěchu ve veškerém konání tobě i jim :)

3 kankuro kankuro | 29. dubna 2018 v 15:58 | Reagovat

super. konečně 3 kniha. U Slazara jak dlouho jsem na ní čekala. Strašně se těším jak se nyní rozvine vztah mezi Harrym a Snapem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama