Unwell - Kapitola 66 I/II

17. dubna 2018 v 15:18 | yellow |  Kniha druhá

Kapitola 66 - Všechno se to hroutí


Zvládl by uvařit něco jiného než ovesnou kaši. Mohl dát na stůl jiné jídlo než z donášky. Mohl zvládnout víc než jen studené cereálie.
Nebo na tom alespoň pán trval.
"Sakra!" vyjekl pán, popadl ze sporáku kastrol a použil vodu, která v něm byla k uhašení plamenů.
Severus se kousl do rtu. "Mohu pomoci, pane?"
"Sakra! Ne! Ale do prdele!" Pán si strčil prsty do pusy a Severus uvažoval, jestli se tam pokusí nacpat celou ruku. "Vlastně ano, skříňka v koupelně. Krém na hojení. Krém na popáleniny. Ach, sakra, puchýře!"
Severus se zvedl a vypnul hořák, aby se jeho pán opět nepopálil. "Ano, pane."
Pán Teddy byl před chvilkou uložen do postýlky, aby se trochu prospal, takže se pán přesunul do kuchyně, aby začal připravovat večeři. Severus ho následoval. Pokud ne, aby mu pomohl, tak aby mu dělal společnost. Aby byl upřímný, měl z pánova vaření trochu obavy, ale nic neřekl. I tak už se cítil strašně, že o svém pánovi v první řadě vůbec pochybuje. Měl by být vděčný, že dostane něco jiného než ovesnou kaši, cereálie, sendviče anebo donesené jídlo.
Otevřel skříňku nad umývadlem a zamračil se. Byla plná skleniček a lahviček. Některá víčka chyběla, korky byly jen volně nasazené. Velká modrá láhev nebyla popsaná a malý kelímek růžové masti byl pokrytý něčím lepkavým. Na poličce pak ležela prázdná krabička od náplastí.
Reorganizuj to pro svého pána. Potěší ho, až bez obtíží najde ten správný lektvar. Nebo by to možná potěšilo jen tebe. Pohled na chaos ve skříňce mu z nějakého důvodu způsoboval tik. Věděl, že byl talentovaný na lektvary a možná byl puntičkářský na jejich organizaci.
Protože neměl čas zkoumat obsah lahviček nebo pečlivě vytištěné polepky, popadl správnou mast a spěchal pánovi na pomoc.
Pán měl jednu ruku pod tekoucí studenou vodou a kolem druhé měl obtočenou mokrou utěrku. "Ach, bože, díky. Jen, ehm..."
Bylo špatné přerušovat pána, ale kdyby Severus pokaždé čekal, než jeho pán větu dokončí, pořád by jen čekal. "Ta ruka musí být suchá, aby krém účinkoval, pane," prohlásil a podal pánovi suchou utěrku.
Pán zaváhal, a pak se svým zeleným pohledem střetl se Severusovým. "To jsem nevěděl. Dobře, díky."
Severus sklopil oči. Oční kontakt s pánem naznačoval, že je vůči pánovi vyzývavý, což bylo špatně. Otevřel víčko sklenice a ponořil prsty do krémově bílého gelu. "Mohlo by to chvíli štípat, nevybavuji si, že bych tento krém používal."
"Předtím, než ses ke mně nastěhoval, jsi nikdy nebyl spálený?" zeptal se pán, zatímco mu Severus krouživým pohybem jemně roztíral krém na ruce s puchýři.
'Ne! Prosím!" Snažil se chytit nějakého držadla. Tyče. Kusu nábytku. Osoby. Čehokoli, co by mohl použít, aby se odtáhl od plamenů, které spalovaly dolní polovinu jeho těla.
Podíval se dolů na svá chodidla. Přes mokvající, krvácející zčernalé cosi, co kdysi bývalo jeho chodidly, byly vidět kosti.
Zavřel oči, slzy si našly cestu ven. Pokoušel se zadržet lapání po dechu nebo zasyknutí bolestí, ale nemohl si pomoci, když mu rozžhavená hůlka vyrývala do kůže slova.
Severus zadržel dech. Jsou to jenom vzpomínky. Monstrum je ve vězení. Už se tě nemůže dotknout. Neví, kde jsi. Pán ti takhle neublíží. Kdyby byl takový, už by to udělal. Takové typy lidí se nedokáží udržet celý rok.
"Tuto mast jsem nepoužil." Severus se snažil udržet hlas co nejvíce neutrální.
"Ach." Pán otočil ruce, aby Severus mohl vetřít krém i na druhou stranu. "Ano, řekl bych, že König asi tvé popáleniny nehojil."
Německé ministerstvo se mu pokoušelo vyléčit popáleniny lektvarem, ale rány se jenom zhoršily.
Severus vrátil víčko zpět na skleničku. "Musí dýchat, takže si je nepřekrývejte gázou.
"Jak budu něco zvedat?" zaskučel pán. "Nemůžu zvednout Teddyho, ani vařit, ani…"
Stejně neumíte vařit. Severus se kousl do jazyka. "Uvařím těstoviny."
Pán se usmál. "Díky Severusi."
Severus sklonil hlavu. Cítil, jak rudne v obličeji. "Ano, pane."
"Obvykle lidé říkají 'není zač'." Pán se posadil ke kuchyňskému stolu, kde předtím seděl Severus a učil se ze své učebnice francouzštiny.
Severus se kousl do rtu. Jeho způsoby jsou děsivé, pán Mering mu nikdy nic o říkání 'není zač' neříkal. Majitelé zřídkakdy děkovali. "Omlouvám se, pane." Stál nad židlí, u které před pánovou nehodou seděl.
Pán na něj kývl. "Sedni si, jestli chceš. Promluvíme si."
Severus polkl. Promluvíme si. To nebyla ta nejhorší věc, kterou mohl někdo říct. 'Musíme si promluvit' by zcela jistě značilo chybu v jeho současném chování, ale to pán neřekl. Pán mohl chtít klidně rozebírat počasí.
"Ano, maitre."
Pán prudce zvedl hlavu. "Co jsi to říkal?"
Pán ho povzbuzoval v tom, aby začal do rozhovoru vkládat trochu francouzštiny, aby se naučil mluvit francouzsky plynuleji a s větší jistotou. Přestože se člověk nemohl naučit mluvit plynule bez pravidelných rozhovorů s někým, kdo tím jazykem vládne, tohle by mohlo pomoci.
"Znamená to 'pane'. Ve francouzštině." Odmlčel se. "Doporučil jste mi, abych občas začal používat francouzská slova a fráze, tak jsem myslel, že začnu se slovy, která jsem se naučil jako první. Se slovy, která jsou pro mě nejpřirozenější."
"Ach, samozřejmě, že ty zvládneš znít sarkasticky, i když mluvíš upřímně." Pán se sesul na svou židli. "První slovo, které ses naučil ve francouzštině, bylo 'pán'"?
"Ano, pane."
"Chápu. Takže ehm… když mluvíme o popálení a o francouzštině a takových věcech, přemýšlel jsi o tom, že bys stáhl své nitroobranné štíty?" Pán se zadíval na své dlaně, kde se puchýře začaly viditelně zmenšovat.
Za poslední rok a zejména během posledních několika dní o svých nitroobranných štítech hodně přemýšlel. Děsilo ho o tom příliš přemýšlet. Bylo mu špatně z toho, že se ztělesnění kontroly dostalo tak mimo kontrolu.
Protože přesně tím nitroobranné štíty byly. Kontrolou nad tím, s čím se musel vypořádat. Neměl na výběr, s přítomností se musel nějak vypořádat, ale minulost mohl ignorovat, pokud chtěl. Věděl, že nejprve začal své štíty používat, aby přežil u pána Meringa, ale v té době je nepoužíval až v tak extrémním rozsahu. Věděl, že v té době si stále pamatoval svou minulost, jen mu prostě nepřipadala skutečná. Byla vzdálená, docela zamlžená. Emocionálně se od ní odtrhl.
Ale v průběhu minulého roku se přinutil svou minulost zapomenout téměř kompletně. Musel. Přítomnost jeho pána to dělala nezbytným. Pán byl neustálou připomínkou jeho minulého života a způsoboval, že znalost minulosti ho přiváděla k zoufalství. Cítil, že se s tím nebude schopen vyrovnat, takže zvedl své nitroobranné štíty do takové výšky, aby se s tím vyrovnávat nemusel. Hypoteticky by mohl klopýtat životem jen s bolestmi hlavy a letargií. Bez vzpomínek.
"Ano, přemýšlel jsem o tom, pane," přitakal Severus. "Hodně jsem o tom přemýšlel."
"A?" naklonil se k němu pán.
Severus sklopil pohled o svým dlaním. "Mám strach."
Pán si povzdechl. "Myslel jsem si to. Čeho se bojíš?"
Bolesti. Mentální a emociální bolestí, kterou způsobí odstranění štítů. Lidé neměli používat Nitroobranu k tomu, aby blokovali své vzpomínky, protože to nebylo zdravé. Proto se měli od svých vzpomínek oddělit pomocí Myslánky. Koneckonců magické kamenné misky nebyly vytvořeny k tomu, aby z nich někdo jedl ovesnou kaši.
"Co když to nemůžu udělat?" zeptal se Severus. "Co když ty štíty existovaly příliš dlouho a jsou nyní v mé mysli vztyčené permanentně?" Nikdy o takovém případu neslyšel, ale ani nikdy neslyšel o někom, kdo by Nitroobranu využíval v takovém rozsahu a k takovému účelu.
"Tak se s tím nějak vypořádáme. Můžeš zjistit něco o své minulosti a možná navštívíme nějaké specialisty. Přejdeme ten most, až se k němu dostaneme. Pokud se nezjeví Smrt a nepodplatí nás." Pán se pousmál. "Však víš, jako ty tři bratry v pohádce o relikviích smrti?"
Severusovi přeběhl mráz po zádech, ale nevěděl proč. Jeho myšlenky se stočily k bledému obličeji Pána zla. K někomu, o kom Severus věděl, že znal.
"Nevím, jak vám popsat ten další strach." Severusovi padly vlasy přes oči, ale neodhrnul si je. Docela mu tam vyhovovaly. "Představte si, že jsou dva lidé přinuceni sdílet jedno tělo. Představte si, že se jednoho rána vzbudíte a zjistíte, že vaše tělo bylo rok posedlé, že jste rok v podstatě nebyl "doma"." Takhle se Severus cítil. Jeho minulé já, 'Snape', jak ho pán nazýval, se připojí k otrokovi v jeho těle. Bude to ve skutečnosti jako spojení myslí, dvě duše stávající se jednou. Tu druhou osobu neznal a část jeho mysli, které znala jeho minulost, neznala jeho stávající já. Byla to děsivá myšlenka.
"Ginny." Pán vzhlédl.
"Pardon?" Severus byl ztracený v myšlenkách.
"Ginny byla téměř rok posedlá. Možná bychom jednou… to je jedno, pokračuj."
Zaváhal. "Ty nitroobranné štíty byly chyba, pane. To vím. Neměl jsem je vztyčovat, za to se omlouvám."
"Ne." Pánovy ruce vystřelily přes stůl a chytily Severusovy, než si Severus vůbec stačil uvědomit, co se děje. Lepkavý krém na pánových dlaních se přenesl i na jeho ruce. "Ne. Jsem rád, že jsi je vztyčil. Ve skutečnosti jsme příliš nemluvili o tom, čím sis přesně prošel, ale v žádným případě bys z toho nevyšel duševně zdravý. Nezáleží na tom, jak silný jsi byl, zlomili by tě a bylo by po všem. Ty jsi zvedl své štíty a zachránil tak velmi důležitou část sama sebe. Sakra, zachránil sis tím život. Nemáš se za co omlouvat."
Severus pomalu přikývl. Pravdou bylo, že se velmi pravděpodobně zachránil od šílenství. Bylo dobře, že se pro svého pána tímto způsobem uchránil. "Bez ohledu na to, zda to byl dobrý nápad, nebo ne, jsou tu. A pokud je odstraním, pokud to bude možné, mohl bych zešílet, čemuž jsem se tak snažil vyhnout."
Pán přikývl. Stále svíral Severusovy ruce ve svých. "To je pravda. Takže to uděláme pomalu, anebo rychle jako bychom odtrhávali náplast?"
"Protahovat agónii a oddalovat nevyhnutelné, nebo nechat vzpomínky a emoce s nimi spojené, aby mě zasypaly jako lavina? Oboje zní skvěle."
Pán vybuchl smíchy. "Miluji tě."
Severus se v duchu otřásl. Jeho pán těmi slovy tak plýtval. Znechucovalo ho to. Měl ta slova pánovi oplatit? Nebylo to nevhodné, takto na svého pána pohlížet? Milovat ho, ale existuje nějaká láska rezervovaná pro pány a otroky? Pokud ne, o jaký typ lásky se jedná? Potřeboval na to nějakou nálepku? Severus si myslel, že ano.
Pán stáhl své uzdravené ruce a vytáhl kapesník, aby si je očistil a stejně tak je očistil i Severusovi. "Takže, pokud ty štíty stáhneš a bude to příliš, můžeš je vrátit hned zpět?"
"Nejsem si jistý; existuje jen jeden způsob, jak to zjistit." To bylo nešťastné.
Pán přikývl. "Řekni mi o těch popáleninách."
"Popáleninách?" vzhlédl Severus.
Pán mu pokynul rukou. "Spodek tvých chodidel. Stehno. Tvé levé ucho."
Severus zvedl ruku k vystouplé jizvě za levým uchem, kde do pán Müller omylem zasáhl bičem. "To není spálenina."
"Ach, dobře, já jen…" Pán zrudl. "Omlouvám se."
Chce s tebou mluvit o tvých zkušenostech od té doby, co ses stal otrokem. Jsou to už téměř dva roky? Je konec března - rychle se to blíží. Pán tě vlastní již téměř rok. Nikdy jsi nebyl tak dlouho vlastněný jedním pánem. Je to bláznivé doufat, že tě bude vlastnit navždy? Doufal, že ho budou navždy vlastnit pán a paní Westonovi a podívejte, co se stalo.
Severus věděl, že jeho pán nechce slyšet o tom, čím si u svých minulých majitelů prošel. Kdyby to chtěl vědět, už by se ho zeptal. Neptal by se ho se sklopenou hlavou, netrhl by při tom sebou, kdyby skutečně chtěl znát odpověď. Pán se ho neptal proto, že by byl zlý. Chtěl, aby Severus mluvil o tom, co se stalo u jeho přechozích pánů, aby to Severusovi pomohlo.
Z toho co Severus pochopil, udělalo mu Monstrum to, co udělalo, aby ho mučilo, se záměrem ho nepřímo zabít. Nemohl ho vyhladovět, zabít, umlátit k smrti. Jeho těla musela být mrtvá, ale ne zavražděná. Ale nebyla to vražda, pokud byl někdo umučen k smrti? Co z toho nedělalo vraždu? Majitelé vše nevědí, nemají vždy pravdu. Monstrum se jistojistě zbláznil.
"Mon…" Severus se zarazil. To nebylo skutečné jméno jeho předchozího pána; to bylo Severusovo označení pro něj.
Ale pán proti tomu nic nenamítal. "Monstrum. Ty popáleniny jsou od Königa?"
Přikývl. "Moji ostatní pánové vždy všechny rány zhojili, než mě prodali. Ministerstvo v Německu se je pokusilo zhojit, ale nešlo to."
"Jasně, to chápu. Protože zranění způsobil tvůj pán, nemohli je napravit." Pán se odmlčel. "Ale pokud, by ses například omylem spálil, mohl by sis to zahojit, pokud bys měl hůlku? Nebo by to mohl udělat někdo jiný?"
To bylo irelevantní. Aby se mohl sám uzdravit, potřeboval by povolení, které by nezískal, protože jenom několik z jeho mučitelů mluvilo anglicky.
"Uvědomuješ si, že to není tvoje chyba, že máš ty popáleniny?" zeptal se pán. "Neudělal jsi nic, čím by sis je zasloužil. Nebyl to trest, bylo to mučení, prachsprosté mučení. Myslím, že je důležité, abys to věděl."
"Proč?" zeptal se Severus. "Proč, mohu-li se ptát? Proč je to důležité?"
Pán si popostrčil brýle na nose. "Je to věc principu. Nezasloužil sis to. Nebyla to tvoje chyba. Nechci, aby ses z toho obviňoval."
Severus byl nakonec jenom předmět. Když došlo na to, co je, nebyl osoba nebo člověk. Byl předmět, zcela k dispozici svému pánovi. Nebylo třeba z toho dělat vědu, tvářit se, že je to jinak. Tak to prostě bylo. Jeho pán ho popálil. Nezáleželo na tom, jestli to byla Severusova chyba nebo ne; Monstrum byl takový typ člověka, které by to udělal tak jako tak. Koupil Severuse jen aby ho mohl mučit, a bylo by směšné, kdyby si Severus myslel, že to bylo proto, že byl špatným otrokem.
"Vím, že to není moje chyba," ujistil Severus svého pána.
"Dobře. Uvolni trochu stisk na tom rtu. Takže, chci říct, že mi nemusíš říkat všechny detaily, ale můžeš mi říct něco o tom, co se stalo u Königa?"
Severus uvolnil ret ze sevření svých zubů. Jak měl vysvětlit to, co se stalo u Monstra, když to nevěděl? Noční můry a skutečné zážitky již před dlouhou dobou splynuly, a to vše bylo ve skutečnosti jako noční můra.
"Většinu času jsem strávil připoutaný v koutě." Severus si pamatoval dotek studeného kamene na zádech. Kouty byly skvělé, protože ostatní se k vám dostanou jenom zepředu a člověk se nemusel obávat toho, že útočníci přijdou z jiné strany. "Kdykoli jsem byl vzhůru, bylo mi ubližováno."
Pán povytáhl obočí. "Kdykoli jsi byl vzhůru? Jako doslova každou sekundu?"
To neznělo tak docela správně. Znělo to jako přehánění. Ale v naprosté tmě, bez zvuků a pachů, které by mu ukázaly, že je vzhůru, jak měl vědět, jestli byl vzhůru nebo ne. Jak jste to mohli vysvětlit někomu, kdo tam nikdy nebyl?
"Bylo to… extrémní." Severus pomalu vysvětloval, co se dělo. "Jsem si jist, že jsem během mnoha mučení upadl v bezvědomí, ne-li u téměř u všech. Být schopný rozlišit, kdy je člověk vzhůru a je mučen nebo když spí a zdají se mu noční můry…"
Pán podal Severusovi svůj kapesník. "Myslel sis, že jsi tam byl roky."
Ano, to myslel. Stále mu přišlo těžké uvěřit, že tam byl jenom několik měsíců. "Nebyl tam způsob, jak určit čas. Dokonce jsem o tom ani nepřemýšlel, neexistoval tam žádný koncept ničeho, člověk chtěl jen jíst, spát, zbavit se bolesti. Bylo tam málo… emocí."
Severus měl suché oči, ale přesto jen tak pro jistotu použil pánův kapesník.
"Když jsem tě přivedl domů, byl jsi sotva víc než zombie," pronesl pán tiše. "Zvládl jsi to dobře."
Baldur. To bylo jméno toho velkého psa. Toho psa, kterého Severus vnímal jako nadřazeného. Byl jím? Sova patřící pánovi je zcela jistě nadřazená, ale psi ani nejsou magičtí tvorové. Byli možná rovnocenní, ale žádná nadřazenost mezi nimi nebyla. Co se stalo, že si to myslel?
Udusaná suchá hliněná podlaha. Hrozné kožní vyrážky. Nezapomněl, jak byl pokrytý vlastními výměšky a na stav svých vlasů, když ho pán koupil. Nezapomněl na červy neuvěřitelné délky, které z jeho těla před několika měsíci vytáhla lékouzelnice. Červy, které způsobily tu hroznou bolest v podbřišku. Kdyby ho pán tehdy nekoupil, Severus by žil při nejlepším několik dalších měsíců. Přesto svému pánovi o tom nic neřekl.
Přeběhl mu mráz po zádech a pevně se objal pažemi. "Děkuji Vám, pane."
Pán se usmál. "Nemusíš se strachovat, Severusi, budeš se mnou žít navždy. Slibuji."
Pán tohle slíbit nemůže. Až si někoho najde, vezmou se a budou mít vlastní děti, nebude chtít, abych tu s nimi žil jako teď. Možná mě bude chtít jako otroka, ale ne jako… tak trochu kamaráda. Až zestárne a dospěje, změní na některé věci názor. Nespoléhej se na ten slib, Severusi. Přestože ho teď myslí vážně, nemůže ho dodržet.
Pán si odkašlal. "Ten muž, který tu byl před několika týdny, ten, který ublížil Gik… víš, že na tebe použil nějaké kouzlo."
Severus si nevybavoval muže, o kterém pán mluvil, ale věděl, o čem mluví. Před dvěma týdny Gik potratila a pán pohřbil mrtvá koťata na zahradě. Severus si zle popálil ruce, když vytahoval pánovy věci z ohně. Pán říkal, že vystopoval magický podpis zpět k někomu, kdo se zřejmě vpustil do domu a vymazal Severusovi paměť. Říkal, že to nebyla Severusova chyba.
"Jmenuje se Lucius Malfoy. Nejsem si jistý, jestli si ho pamatuješ, je trochu starší než ty. Má dlouhé blonďaté vlasy, které jsou nyní již téměř bílé. Chodí, jako by měl v zadku zaraženou násadu od koštěte a každým pohrdá." Pán se zamračil. "Byl tu, když jsme adoptovali Teddyho, tak trochu se vloudil do domu se slečnou Fieldsovou."
Severus si pamatoval jen velmi málo z doby, kdy ho pán koupil. Toho muže si pamatoval, avšak vágně.
"To ty štíty," vysvětlil Severus. "Blokují vše se vztahem k mé minulosti. Vzhledem k tomu a mému… mentálnímu stavu v té době, si to období jasně nepamatuji."
"No, není to příjemný chlapík. Vykroutil se z otroctví a z Azkabanu, takže se ho pokouším dostat do Azkabanu. Do této doby jsem ještě neudělal žádné oznámení, ale spolupracuji s Ginny, abychom získali důkazy a doklady. Musíme být připravení, až vystoupíme proti Starostolci a jejich parukám."
Severus přikývl a předstíral, že tuší, jak je s tím propojená jeho minulost a nitroobranné štíty.
"To kouzlo, které na tebe použil, bylo přemisťující kouzlo. Našel jsem si to ve tvých, ehm, osobních záznamech," pán zrudl, "a v knihách zaříkadel. Ve skutečnosti je to docela běžné kouzlo, které šprýmaři používají, no, na předměty. Kdybych jím očaroval tvou učebnici francouzštiny, nejspíš už bys ji nikdy nenašel. Pořád by se přemisťovala, abys ji nemohl najít."
To byl pěkně špatný příklad, ale Severus to by to svému pánovi nikdy neřekl. Ta kniha Severusovi nepatřila, patřila jeho pánovi. Takže by to znamenalo, že by pán očaroval vlastní knihu.
"V záznamech máš, že na tebe bylo použito dvakrát, 2. září 1998, když ses stal otrokem, a pak před dvěma týdny. První kouzlo skončilo v dubnu minulého roku, shodou okolností v ten samý den, kdy tě našlo německé ministerstvo kouzel. Použili na tebe Finite Incantatum a ukončili tím několik kouzel, včetně tohoto."
Pán se zhluboka nadechl. "Já jsem to druhé ukončil, jakmile jsem si ho všiml. Když jsi spal. Doufám, ehm, že ti to nevadí. Nechtěl jsem narušit tvé soukromí nebo tak něco."
Pán si odkašlal. "Malfoy byl u toho, když se z tebe stal otrok. Vím to, protože to psali v novinách. Měl spoustu příležitostí na tebe to kouzlo uvalit. Byl to pokus udělat ti ze života peklo. Nemůžeme počítat Meringa, protože ten tě stejně neměl vlastnit, ale byl jsi prodán po pár měsících u Westonů, a pak opuštěn Königem - Monstrem. Mohlo to být kvůli tomu kouzlu, ale také to mohla být náhoda. Ale já si myslím, že to bylo to kouzlo. Nikdo tě neprodal proto, že bys byl špatným otrokem, nebo proto, že bys udělal něco špatně. S tím kouzlem se to prostě muselo stát."
Severus byl prodán svým milovaným pánem Westonem, protože ho pán používal. Neměl na výběr a nebyla to jeho vinna. Začal to přijímat. Necítil se díky tomu, že se to muselo stát, o nic líp. Rozlítostnilo ho to. Ten muž mu přirostl k srdci pro nic za nic.
"Avšak počet, kolikrát jsi byl prodán, není ta důležitá část," pokračoval pán. "Vím, že si myslíš, že to z tebe dělá otroka nižší kvality, ale protože já tě budu vlastnit už navždy, není to důležité. Důležité je to, že si Lucius Malfoy zahrává s tvým štěstím a budoucností. Pokouší se tě udělat tak nešťastným, jak jen to je možné, aby se ti pomstil."
Aby se ti pomstil. Někdo po tobě jde. Někdo se tě pokouší udělat nešťastným. Severus měl pocit, jako by mu srce spadlo do kalhot. "Co jsem udělal, pane, že jsem toho muže tak rozzuřil?"
Pán zavrtěl hlavou. "Vždy si myslíš, že je vše tvá vina. Není, a tohle říká ten, kdo to ví nejlíp, že nejde vždy potěšit všechny. A abys zjistil, co jsi udělal, budeš muset odstranit své nitroobranné štíty. Jen abys věděl, to co jsi udělal, mě velmi, velmi potěšilo." Natáhl se a poplácal Severuse na ruce.
***
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sisi sisi | 17. dubna 2018 v 22:36 | Reagovat

Malfoy je zase darebák. Snape má terapii s Potterem a vychází jim to celkem pěkně.
Děkuji za překlad, moc se těším na každou novou kapitolu. :-D

2 LH LH | 19. dubna 2018 v 14:58 | Reagovat

Díky za další kapitolku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama