Unwell - Kapitola 62

7. března 2018 v 11:42 | yellow |  Kniha druhá
Kapitola 62: Běh

Papírování, papírování a zase papírování. Práce bystrozora nebyla o obraně, uhýbání, temnotě a nebezpečí, byla to zatracená kancelářská práce!
Výcvik a oddělení bystrozorů se potýkalo s množstvím papírování. Na vše byly vyžadovány dizertace a hlášení a oni je museli psát. Obrovské množství. Harry by si nikdy nemyslel, že si bude přát bleskobrk, ale bylo tomu tak.
"Máš křeče v ruce?" prošla kolem něj instruktorka. "Pomoz si kouzlem! Dostaň se přes to! Myslíš, že je to těžké? Zkus si mít puchýře - to je těžké!"
Harry byl v bystrozorským programu jenom dva týdny a chtěl skončit. Nevěděl, co ho to popadlo, že se chtěl stát bystrozorem. Nevzpomínal si, že by Tonksová nebo Moody říkali něco o papírování. V jejich podání to vyznělo tak, že jde jen o zátahy a bitvy! V těch byl Harry dobrý, ale nikdy v Bradavicích nedostal ani dobré 'N' za cokoli, co psali. Jestli na bystrozora potřeboval dobře a bez chyb psát, měl jít raději na popeláře.
Ron ho ujišťoval, že se to zlepší, tak v to doufal. Nemohl skončit, a to hlavně kvůli své paličatosti. Avšak také v tu věc věřil, a přestože nebyl tak domýšlivý, jak tvrdil Snape, věřil ve své schopnosti a nadání bojovat a doopravdy si myslel, že by mohl pomoci změnit bystrozorský program a oddělení k lepšímu.
Vše by šlo mnohem líp, kdyby si nemusel dělat takové starosti. Teddy byl od osmi do čtyř v jeslích, a pak až do šesti v Doupěti, kde si ho vyzvedl Harry. Severus obvykle zůstával doma s Gik, a to byl důvod, proč si Harry dělal starosti. Teddy byl v pohodě, dokud na něj někdo dohlížel a bránil mu v olizování oken a ve strkání do ostatních dětí a byl v prostředí, kde mohl mít růžové vlasy a králičí uši. A Severus… až tak v pohodě nebyl.
Harry mu každý den před odchodem udělal sendvič k obědu, dal mu něco, s čím by se mohl zabavit a políbil ho na hlavu (nikdy ne na čelo). Dnes ráno Severuse požádal, jestli by mohl zamést krb a dal mu puzzle. Nebyl by překvapený, kdyby večer bylo oboje hotové. Bylo mu to hloupé přiznat, ale nyní, když s Teddym a Severusem netrávil každý den celý, stýskalo se mu po nich. Cítil se špatně, že by potenciálně mohl promeškat nějaký z Teddyho osmnáctiměsíčních pokroků nebo že tam nebude, aby Severuse objal, když ho bude potřebovat. Věděl, že se všichni rodiče v situaci, v jaké byli on a Teddy cítili stejně, ale co Severus? Udělal Harry špatně, když začal budovat kariéru, kterou nepotřebuje a nechal Severuse samotného, když ho potřebuje - zvlášť poté, co strávil takovou dobu tím, že Severuse učil závislosti na sobě? Na druhou stranu bylo dobré, že se do jeho života pokusil zahrnout nějakou snahu spolehnout se na sebe sama, nebo ne? A jestli to bylo dobře, nebylo to příliš brzy? Najdou v tom někdy tu správnou rovnováhu?
Pohlédl na instruktorku, která je právě učila bystrozorské postupy a připravovala je na test. Doposud ho čtyřikrát přistihla při psaní zpráv Severusovi a naposledy ho varovala, že pokud ho přistihne ještě jednou, tvrdě za to zaplatí. Harry věděl, že mu to doposud nespočítala jen proto, že její nadřízený trval na tom, aby se k Zachránci světa chovala dobře. Věřil jí, že by za další přestupek tvrdě zaplatil, takže musel být nenápadný.
Vytáhl ze stolu kousek pergamenu a předstíral, že si dělá poznámky, co říká. Ve skutečnosti psal, jako velmi často, vzkaz Severusovi.
Severusi,
nezapomeň, že si můžeš dojít na záchod, až budeš potřebovat. Kdybys mě potřeboval, doleť sem za mnou.
Miluji tě!
HP
Jednou udělal tu chybu, že nakonec svého vzkazu dopsal 'usmívej se' a vrátil se domů k široce se usmívajícímu Severusovi s extrémně namoženými obličejovými svaly. Preferovaným zakončením bylo 'miluji tě', protože Severuse milovat a navíc to ponechávalo jen málo prostoru na nějakou mýlku.
Vzkaz mu byl vytržen z rukou, až se trochu natrhl.
"Bystrozor nesmí nikdy dovolit, aby se za něj někdo takhle připlížil! Kdybych byla dvojrožec, pane Pottere, už byste byl mrtvý."
Dvojrožci jedí maso. Technicky byste ještě pořád žvýkala moje rameno.
"Tak se na to podíváme, že by to byl vzkaz pro přítelkyni, Pottere?" ušklíbla se instruktorka. "Je váš výcvik tak nudný, že jste o tom chtěl poreferovat svému zlatíčku?"
Harry si promnul čelo a pokoušel se zapudit podrážděnost. "Ne, mohu to dostat zpět, prosím?"
"Severusi," začala instruktorka předčítat jeho vzkaz pohrdlivým nepřirozeně vysokým hlasem, "nezapomeň, že si můžeš dojít na záchod, až budeš potřebovat." Odmlčela, aby se ostatní zasmáli. "Kdybys mě potřeboval, doleť sem za mnou. Miluji tě! Harry Potter. Ach, není to sladké? Pan Potter píše dopis svému příteli," opět se odmlčela, aby se mohli zasmát, " a připomíná mu, aby si došel na záchod."
"Mám přítelkyni a Severus to není," protestoval Harry, zatímco se ostatní smáli. Měl pocit, že ve třídách je to všude stejné - na základní škole, v Bradavicích i v ministerském výcvikovém programu. "Je to můj otrok a má nějaké emocionální problémy. Dnes ráno jsem ve spěchu odešel, abych odvedl svého syn… abych odvedl svého synovce do jeslí, ale myslím, že jsem zapomněl Severusovi říct, ať si dojde na záchod." Cítil, jak rudne. Ne kvůli tomu, co říkal, ale kvůli vší té pozornosti, které se mu dostávalo.
Instruktorka měla ve tváří tenký spokojený úsměv, který Harryho frustroval natolik, že by skopl babičku ze schodů.
"Mohu prosím dostat svůj vzkaz zpět?" procedil Harry skrze zaťaté zuby.
"Ne, nemůžete!" štěkla. "Můžete však bez použití výtahu doběhnout do přízemí a na ovál. Dvacet tři koleček, Pottere! Bez přestávek. Kolečko za každé slovo napsané bez povolení! A pak můžete jít domů. Jestli se nezačnete učit a brát tuto kariéru vážně, nemusíte tu být!"
Harry jen zíral. Dvacet tři koleček? Každé ráno běhal různým tempem čtyři kolečka od té chvíle, co výcvik začal, aby nebyl zcela bez kondice, až místo papírování dojde řada na fyzická cvičení. Tu dráho znal, kolečko mělo čtyři sta metrů. Dvacet tři koleček znamenalo mnoho metrů… bez přestávky.
"Ehm, mohl bych tedy dostat zpět svůj vzkaz?"
Měl štěstí, že nemusel čelit nějaké strašlivé kletbě.
***
Harry seběhl po opuštěných schodech ministerstva, které tu byly jenom kvůli protokolu, ne proto, že by je někdo ve skutečnosti používal. Přinejmenším měl štěstí, že běžel dolů, ne nahoru.
Na posledním odpočívadle se zastavil, aby vyřešil několik věcí - jeho brýle šly do kapsy, na hlavu nasadil čapku. Kdyby měl čas a zrcadlo, pokusil by si změnit vlasy na nějakou méně výraznou barvu, například na špinavou blond. Ale protože neměl čas, zrcadlo, ani energii na rozdávání, jeho vzhled musel zůstat takový, jaký byl. Ne všichni měli Teddyho schopnosti měnit si vzhled.
Otevřel dveře ze schodiště a pokoušel se co nejlépe splynout s lidmi v přízemí. Bylo jich tam mnoho - ministerstvo kouzel bylo rušné místo.
Před sebou rozeznával rozmazané fotografy, ale neskrýval se před nimi. To totiž předpokládali. Fotografové pronásledovali Harryho kamkoli šel, fotili ho a kladli mu vtíravé otázky. Fleur mu řekla, že jeden americký bulvár má dokonce pravidelný sloupek nazvaný 'Ve stopách Harryho Pottera", kterému fotografové prodávají jeho fotky. Všechny časopisy v Anglii byly plné fotek Harryho doplněných o falešné citáty, že chodí s duchem princezny Diany.
Pokoušel se jim vyhýbat, takže se překonával, aby se mu to dařilo. Pomáhalo, i když si sundal brýle, přestože pak viděl rozmazaně.
Když se dostal na přilehlý ovál, stáhl si klobouk a plášť, nasadil si brýle a rozběhl se rovnoměrným během. Energii mu k tomu dodávaly frustrace a obavy, protože předchozí noci spal pouze tři hodiny. Angela mu vysvětlovala problematiku spánkového deficitu, a jak se ho zbavit, ale byl příliš unavený, než aby ji poslouchal.
Navíc, pokud jí doopravdy záleželo na tom, aby mu pomohla se spánkovým deficitem, mohla mu nabídnout, že bude ráno chodit obléct a nakrmit Teddyho, aby si Harry mohl půl hodiny přispat.
Ztratil ponětí, kolik koleček uběhl. Mohly být tři nebo jich mohlo být osm, ale pravděpodobně jich nebylo dvacet tři. Prostě běžel.
"Ach! Harry Pottere!" zavolal na něj někdo.
Nezastavil se. Nebyl to Severusův hluboký hlas, ani hlasy Teddyho, Rona nebo Hermiony. Nemusel zastavovat.
Nyní slyšel na dráze dalšího člověka. Zvuk dopadajících kroků. Nebo to možná bylo jeho srdce. Nikdy předtím tolik koleček neběžel.
"Bože, Harry - musíš zpomalit nebo se za chvíli nebudeš moct nadechnout."
Byl to Nathan Weston.
Harry se přinutil běžet rychleji. Jen kvůli němu. Podráždilo ho, když Nathan přidal a srovnal jeho tempo.
"Šel jsem do místnosti, kde učí nováčky, a ta žena mi řekla, že jsi šel běhat kolečka." Ten bastard se ani nezpotil. "Úplně to chápu, je to hezká dráha."
Harry byl králem rozhovorů o ničem. Dělal to pokaždé, když mluvil se Severusem a až do nedávna se mu nedostávalo odpovědi. Nezáleželo mu ani na tom, jestli je vhodný čas nebo je na vhodném místě.
Harry byl namístě, které považoval za své pracoviště a běhal kolečka. Nebylo to ani dobré místo, ani vhodný čas.
"Chtěl jsem si s tebou promluvit o Ginny," řekl Nathan, jako by jejich tempo vůbec mluvení neznesnadňovalo. "Vím, žes s ní chodil a děláš jí kvůli mně problémy, takže…"
"Ne-nechci o Gin-Giny mluvit," prohlásil Harry mezi nádechy.
Nathan zpomalil. "Zpomal, není to závod. Dobrý běžec běží v takovém tempu, aby mohl mluvit."
Harry na něj vztekle zíral, ale trochu zpomalil a po několika minutách ticha a pomalejšího tempa cítil, že může mluvit. Naštvalo ho, že měl Nathan pravdu. "Nechci o Ginny mluvit."
"Podívej, je přirozený, že chlap žárlí. Když moje poslední snoubenka začala chodit s někým jiným, bylo to těžký."
Kolik mu bylo? Možná sedmnáct? Jak už mohl mít snoubenku?"
"Tvoje poslední snoubenka?" pokoušel se Harry neznít příliš zaujatě.
"Změna pohlaví," prohodil Nathan. "Dospěla a mohla ji podstoupit. Její a moji rodiče zuřili."
"A ty ne?"
"Ne, napadlo mě, že to ona - nebo on - udělá. Jen to zabolelo. Měl jsem ještě jednu snoubenku - Natashu - ale ta umřela, když nám bylo pět. Spadla z koštěte."
Harry jednou letěl na dětském košťátku a viděl jeho obrázky. Avšak jak mohl někdo zemřít po pádu, když se sotva vznášelo nad zemí. "Ze skutečného koštěte? Jak ji ten pád zabil?"
Nathan mu věnoval podivný pohled. "Spadla na ostrý hrot."
"Každopádně nemám v úmyslu, aby se Ginny stala další v řadě mých snoubenek. To byl nápad mého otce. Chce mě s ní oženit nejenom z důvodů čistokrevnosti, ale také společenského postavení. Kdybych se oženil s bývalou přítelkyní Harryho Pottera nebo sestrou jeho nejlepšího přítele, bylo by to, jako bych se přiženil do zatracený královský rodiny, chlape."
Harry se zastavil. "Jste zasnoubení?"
"Ne - běž dál. Nemohu ji požádat o ruku, vím, že by řekla 'ne'."
Pravděpodobně by řekla ne. Aspoň v to Harry doufal. "Tak proč s ní chodíš?"
"Protože na tom otec trvá. A mám ji rád, Harry, doopravdy mám. Rád bych se s ní oženil, ale to se nestane. Jen nechci, abys na mě byl zrovna ty naštvanej, jestli jí zlomím srdce. Můžeš mě proklet." Nathan se usmál.
Vyčerpání ho začalo opouštět. Harry se cítil nabitý energií. Nohy už mu nepřipadaly jako mrtvá váha, ale vypadalo to, že se hýbou samy. "Nemyslím, že jí zlomíš srdce," řekl.
"Doopravdy?" zeptal se Nathan a zněl překvapeně. "Chceš říct, že si myslíš, že si mě chce vzít?"
Ne, myslím si, že ona zlomí srdce tobě. Kdyby to řekl, znělo by to krutě. Ale Harry to neřekl, nebo ne?
"Ehm… ne. To si nemyslím. Jen jsem myslel, no, když se jí nezeptáš, nemůžeš zlomit její srdce, nebo ne?" V duchu si pogratuloval, jak to pěkně zaonačil.
***
Už bylo pozdě, když měl Harry té noci konečně trochu času pro sebe, ale protože energie z běhání zmizela již před několika hodinami, byl příliš unavený, aby si ten čas užil. Lákala ho malá sklenička ohnivé whiskey následovaná třemi lahvičkami Bezesného spánku, a pak jeho pohodlná postel.
Pohledem přelítl poštu, jestli je v ní něco zajímavého. Severus na rozdíl od sov nelítal poštu vyzvednout jednoduše proto, že to bylo pro něj příliš daleko. Místo toho poštu doručovala sova z pošty.
Zaujal ho letáček na Brunovu nemocnici a wellness centrum pro mentálně nevyléčitelné a šílené.
McGonagallová, pomyslel si hořce a odhodil leták do koše. Věděl, že ho Severus nejspíš viděl a doufal, že si nemyslí, že si ho nechal poslat on.
Pohlédl na schody. Podle tichého hovoru mezi Severusem a Gik byli ještě vzhůru. Ne, že by Gik mohla mluvit - sakra, je unavený.
Harry vystoupal po schodech. "Severusi?" řekl a strčil hlavu do pokoje. "Můžu vstoupit?"
Severus se posadil a Gik mu sklouzla z hrudi do klína. "Pane?" uklonil se. "Samozřejmě pane, je to váš domov."
Harry se usadil do křesla vedle Severusovy postele. "Myslel jsem, že bychom si mohli promluvit."
Severus se narovnal a sevřel Gik v náručí. "Ano, pane. Udělal jsem něco…" zaváhal, "špatného?"
Harry zavrtěl hlavou. "Ne, jenom jsem uvažoval, jestli jsi dnes viděl poštu?" Věděl, že se Severus sově doručující poštu vyhýbal jako moru.
Severus sklopil pohled do klína. "Ano, pane," zašeptal.
Harry doufal v lepší odpověď než tuto. "Ten leták?"
"Brunovu nemocnici a wellness centrum pro mentálně nevyléčitelné a šílené," pamatoval si Severus celé to dlouhé jméno letáku. "Předpokládám, že se týká mě."
Harry se zhluboka nadechl. "Jo, no, rozčílil mě. Kdokoli nám ho poslal, byl neskutečně neohleduplný vůči našim citům. Ty vůbec nejsi šílený, Severusi."
Severus popotáhl. "Mentálně… mentálně nevyléčitelný?"
"Ne." Harry chytil Severuse za ruku a sevřel ji. Doufal, že to bylo uklidňující gesto. "Mentálně zmatený. Emočně zmatený. Ale to je v pořádku po tom všem, čím sis prošel."
Ticho. A pak: "Přál bych si pro vás být dokonalým, pane."
"Já vím." Harry pustil Severusovu ruku a začal ho hladit po zádech. "A jsi. Neočekávám, že budeš perfektní, jsi pořád člověk. Jasně, otrok, ale pořád člověk. Máš chybky, ale stále tě miluji. Lidé milují lidi a většina z nich má chyby. A tvůj stav není tvoje chyba, pamatuješ si Nigela Meringa?"
Severus se viditelně zachvěl. "Ano, pane."
"Myslím, že výcvik na otroka, kterému tě podrobil, je to, co napáchalo ten zmatek v tvé hlavě," vysvětloval Harry. "Říkal ti věci, nutil tě věřit věcem, které nebyly pravda."
Severus se rozplakal. To Harry nechtěl. "Ano, pane."
Přiznává, že Mering neměl pravdu, nebo se mnou jen souhlasí?" Nepotřebuji otroka, Severusi. Nepotřebuji, aby mi uklízel dům, nepotřebuji otroka na sex nebo živou bytost, kterou bych mohl mučit. Potřebuji, abys byl sám sebou, ať už jsi byl kýmkoli. Jsi."
Severus vzlykal stále víc. "J-j-j-j-j-j-já nevím jak," skučel.
"Naučíme se to," uklidňoval ho Harry tiše. "Šššš, nestahuj si teď své nitroobranné štíty. Je to v pořádku. Nechtěl jsem ti ublížit."
Pokusil se Severuse uklidnit. Pomohl mu zpět do lehu a přikryl ho. "Dýchej zhluboka, Severusi." Zastrčil kolem něj přikrývky. "Nechtěl jsem tě rozrušit."
Severus začal jektat zuby. "O-o-omlouvám se, p-p-p-pane. P-p-prosím potrestejte mě, jak u-uznáte za v-v-vhodné. J-j-j-j-jen…"
Harry položil Severusovi ruku na čelo, tak jak to mnohokrát viděl dělat tetu Petúnii Dudleymu. Bylo horké, má teplotu?
Severus se při Harryho dotyku přestal třást. Avšak slzy mu stále padaly z očí, když se začal hlavou mimoděk otírat o Harryho dlaň. Stejně jako to dělala Gik, když jste ji hladili. Samozřejmě až na to, že její chování bylo dobrovolné. Sakra. Harry odtáhl ruku a chvění se vrátilo. "Máš, ehm… erekci, Severusi?"
"N-n-ne, pane. Nedotýkal jste se mě tam dole." Severus se celý třásl a hlas se mu při další větě zlomil. "Chtěl byste, abych ji měl?"
"Ne, ne. Jen se ptám. Podívej, myslím, že máš horečku. Ale bez hůlky to nemůžu určit s jistotou. A myslím, že tu nemám lektvar na horečku…" Zoufale se snažil vzpomenout si, co se učili v lektvarech. Bylo to něco o výživových lektvarech a horečkách. Něco… Ale za boha si nedokázal vzpomenout. Snape o tom mlel a mlel. Připadalo mu, že o tom mluví věčnost a Harry si z toho nic nezapamatoval.
"Severusi, víš něco o výživových lektvarech a horečkách?"
"V-vý-výživové lektvary vy-vytváří odolnost vůči nemoci. Ob-obsahují protilátky, jestli chcete. To mů-může oslabit obranu im-imunitního systému proti zá-zá-závažnějším ne-nemocem." Severus zněl jako by citoval knihu. A to nejspíš taky citoval.
Ach, takže tím, že ses ho pokoušel udržet zdravého, jsi mu vyvolal nemoc. "Aha, takže co by teď bylo ideálním způsobem řešení??
"Nechat nemoc bez z-z-z-zásahu proběhnout a v budoucnu snížit množství podávaného výživového lektvaru."
Harry viděl všechny své myšlenky na spánek mizet v dálce. "Dobře, v tom případě donesu studený ručník. Za chvilku jsem zpět." Když míjel pohovku, sebral z ní deku. Měl pocit, že ho čeká dlouhá noc.
***
Harry se na pohovce trochu zavrtěl. Pokoušel se dostat do pohodlnější pozice. Spali na něm jak Teddy, tak Severusi a šance, že by se dostal na záchod, aniž by je oba vzbudil, byla nulová.
O půlnoci vystoupala Severusova horečka do závratných čísel. Harry si nebyl jistý, jestli to vzdát a dát mu lektvar nebo s nám spěchat ke Svatému Mungovi. A protože jeho náhrada za sovu byla nemocná, nemohl ani poslat dopis Hermioně.
V jednu se s řevem probudil Teddy. Knihy o rodičovství, které mu doporučila Angela, říkaly, aby ho nechal vykřičet, ale nedokázal se k tomu přinutit. Myslel na to, jak ho teta Petúnie nechávala v jeho přístěnku křičet a plakat celou noc.
Teddy měl také teplotu, což vše komplikovalo. Mají děti své speciální lektvary, jako mají mudlovské děti své vlastní léky? Měl by Teddymu nějaký dát? Stejně neměl žádný lektvar proti horečce, ale musel by pro něj dojít nebo do lékárny poslat někoho jiného… A v noci stejně asi neměli otevřeno.
Teddy mu nechtěl sedět na klíně s mokrým ručníkem na čele a džusem na pití, takže Harry nakonec přesunul jejich čtyřčlennou skupinu - Harryho, Severuse, Teddyho a Gik - dolů. Jakmile je uložil na gauč, letaxoval Hermioně a doufal, že se bude zase do noci učit se svými kamarády z univerzity.
Neučila se. Ale ani neslyšela Harryho volání z krbu. Zvuky z její ložnice naznačovaly, že je docela zaměstnaná, takže Harry vystoupil z krbu, nechal jí na stole vzkaz a cestou zpět do krbu zakopl o rozházené oblečení válející se na podlaze přeplněného bytu.
Gik odpočívala na opěrce pohovky a udržovala Harryho hlavu v teple. Teddy nakonec usnul na Harrym s hlavou upřenou o Harryho rameno. Severus klečel na podlaze a hlavu měl položenou na Harryho hrudi. Harry byl vzhůru celou noc a střádavě hladil Teddyho po zádech a Severuse po hlavě, aby je utišil.
A byl vyčerpaný.
Zvuk z krbu mu oznámil, že k němu někdo jde, ale nebyl důvod si sedat, aby zjistil, kdo to je. Jeho krbem mohlo projít jenom několik lidí. Nebyl důvod, aby kvůli tomu budil své pacienty.
Byli to Ron s Hermionou. Hermiona kolem sebe právě zavazovala župan a vlasy měla rozcuchanější, než je kdy viděl, což byl obdivuhodný výkon. Ron byl neoholený a bez trička. Kalhoty měl celé pomačkané.
"Ahoj," zamával na ně Harry v pozdravu. "Chcete se k nám připojit, plodný páre? Jsem si jist, že pokud se zmáčknete, je tu pro vás ještě místo. Budeme jedna velká, legrační a pohodlná hromada. 'There's five in the bed and the little-'ne, ne.' There's five in the bed and Teddy said-'. Zarazil se a přestal si tu dětskou písničku zpívat, když si uvědomil, jak šíleně zní.
"Zpíváš falešně, kámo," upozornil ho Ron a pročísl si rukou vlasy.
"Harry, právě jsme dostali tvou zprávu, proč jsi…"
Harry si přitiskl prst ke rtům. "Vzbudíte je."
Hermiona z kapsy vytáhla identické flakóny a postavila je na konferenční stolek. "Půl palce pro Teddyho, dva palce pro Severuse. Jednou denně příští tři dny. Zbytek si schovej na příště."
Ach, to od ní bylo pěkné. "Myslím, že to Teddy chytil v jeslích. Severus neopustil dům a…"
"Ty nejnakažlivější nemoci může šířit kdokoli, Harry, i když je on sám nemá." Hermiona se sklonila a opatrně Teddyho zvedla, aniž by ho probudila. "Myslím, že Teddyho horečka už se zlomila."
Harryho unavený mozek zaplavila panika. "Zlomila?"
"Je pryč." Hermiona podala spící dítě Ronovi. "To však neznamená, že není nemocný. Dojdu udělat nějaký čaj."
"Počkej!" Harry už nějakou dobu neměřil teplotu Severusovi. "Mohla bys mu prosím šáhnout na čelo? Nemůžu to udělat, protože…"
Hermiona se dotknula Severusova čela. "Už nehoří, ale je pořád teplé. Pije hodně?"
"Ehm… ne," přiznal Harry provinile. "Ale včera v noci nepočůral celou podlahu ani postel," dodal s radostí.
Ron si odfrkl. "Vždycky optimista."
Hermiona si povzdechla. "Dobře, udělám tedy čaj pro všechny." A odešla.
Severus spal. Nemohl pít čaj a spát zároveň a Harry byl rozhodnutý, že ho nebude budit. "Nepotřebuješ tričko nebo nějaký hábit?" zeptal se Rona, který docela zkušeně, na to že byl nejmladší z rodiny, držel spícího Teddyho. "Jo, ale tvůj mi nebude a natáhnout a rozšířit je jde jenom trochu," ušklíbl se Ron. "Jsem v pohodě."
"To se vsadím. Jak je možný, že jsme ani jeden moc nenaspali, a ty jsi mnohem čilejší?" stěžoval si Harry.
"Vyspal jsem se mezi…" Harry si byl jistý, že to nechce vědět.
Do místnosti vstoupila Hermiona a levitovala před sebou čtyři hrnky s čajem. "Proboha, Harry, nenechávej Severuse spát takhle na kolenou. Po čtyřicítce mají muži…"
Ups. Severusovi bylo čtyřicet. Ne že by to bylo před pár týdny v pořádku. "Ehm, dobře, Seve, budeš se muset přesunout." Posadil se a doufal, že se mu nějak podaří Severuse odlevitovat na pohovku, aniž by ho vzbudil, ale Severus už otevřel oči.
"Pane?" zakrákal. Neuklonil se, ale koneckonců již klečel.
"Ahoj," usmál se na něj Harry. "Co kdyby ses přesunul na pohovku? Až vypiješ trochu čaje, budeš se cítit lépe." Pomohl Severusovi pomalu na pohovku a sedl si vedle něj. Když v Severusovi hlasitě zapraskalo, zamrkal. Podal Severusovi hrnek s čajem a přikryl je oba dekou. "Je to lepší?"
"Ano, pane."
Hermiona se mu pokusila přidat dva palce lektvaru do hrnku, ale odtáhl ho pryč. "Děkuji paní, ale domluvili jsme se s pánem, že bych měl s touto nemocí bojovat bez pomoci magie. Domnívám se, že jsem dostal příliš mnoho dobrých věcí."
"Výživového lektvaru," rozvedl to Harry.
Hermiona s Ronem s nimi strávili dalších několik minut, aby se ujistili, že jsou v pořádku a odešli. Tentokrát ne, aby spolu měli sex, aby se jim Harry mohl v případě potřeby dovolat.
"Jestli se zítra budete cítit dobře, stavte se za námi v šest," pozvala je Hermiona před odchodem. "Oba dva a Angela. Uděláme si večírek - nic divokého, slibuji."
Samozřejmě že ne. S Hermionou se člověk bavil, ale nebylo to nic divokého. "Promiň, ale myslím, že to budeme muset přeskočit," řekl Harry a myslel při tom na to, jak ho po tom všem běhání a nedostatku spánku bolí svaly, a kolik energie by bylo potřeba k tomu, aby oba se Severusem mohli vyjít z domu. "Díky za všechno."
Poté, co Ron s Hermionou odešli, zapředl Severus konverzaci. "Omlouvám se, jak jsem se v noci choval, pane."
Za co? Že jsi nemocný? Jak jsi šest hodin probrečel? Křičel v deliriu pokaždé, když Teddy usnul? "To je v pořádku, odpouštím ti."
Severus se podíval na Teddyho, který ležel roztažený přes jejich klíny. "Jsem šťastný, že se pán Teddy cítí lépe."
Harry zmerčil příležitost. Vše bylo klidné a Teddy spal. Jediným problémem bylo, že byli strašně vyčerpaní a nemocní, tak co by se mohlo pokazit? "Já také. Víš, říkej mu jen 'Teddy', jestli chceš. Ještě mu nejsou ani dva a navíc tě nevlastní," zkusil to.
Severus se kousl do rtu. "To-to by se následně týkalo mnoha lidí, pane?"
Jak Harry doufal, že je Severus bude oslovovat jejich samotnými křestními jmény. Kdyby se vrátil Snape, stýskalo by se mu po Severusovi, ale po tom, jak ho oslovoval 'pane' ani ne.
"To záleží, jestli ti to bude příjemné. Myslím, že bys ho měl oslovovat, jak uznáš za vhodné. Jen si pamatuj, že je malý a snadno ovlivnitelný. Ať se ho rozhodneš oslovovat jakkoli, může mu to zůstat po celý život."
Vypadalo to, že tato zodpovědnost Severusovi příliš nevyhovuje. "Pak bych ho měl nejspíš oslovovat 'Tede', protože tak bude chtít bez pochyby být oslovován, až bude starší."
Harry nevyprskl, jen aby nepodrýval Severusovy myšlenky. "Dobrý nápad. Ale všichni ostatní mu říkáme 'Teddy', takže je jedno, jestli mu tak budeš říkat i ty."
Severus se dlouho díval na Teddyho malé tělíčko. "Je si pán jist, že mu to nevadí?"
Harry si nemyslel, že by to Teddyho zajímalo, takže doufal, že se otázka vztahovala na něj. "Nevadí mi to."
Severus přikývl. "Dobře, zkusím tedy říkat 'Teddy'."
Harry se usmál. Pro průměrného člověka by oslovování Teddyho jeho vlastním jménem byl malý krůček. Pro ně to však byl obrovský krok.
Mentálně nevyléčitelný, to tak.
Příště: Kapitola 63 - Části a kousky
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 weras weras | 7. března 2018 v 21:58 | Reagovat

Harry je sice paličák,ale myslím si,že tuto situaci nemůže dlouho zvládnout. Starost o, v podstatě,dvě děti a bystrozorský výcvik,to nějak nejde dohromady.Bojím se,aby to neublížilo vlastně všem. Severus sice dělá pokroky,ale přece jen pořád potřebuje velkou péči. Jsem opravdu zvědavá,jak se Harry rozhodne. Díky moc za tuto kapitolu!!!! ???

2 stastnavyhra stastnavyhra | E-mail | Web | 8. března 2018 v 17:28 | Reagovat

Pojďte s námi soutěžit! Kupujete si losy ale neradi za ně platíte? A co takhle sbírat je na internetu? Losování o peněžní výhry je každý týden a to vše ZDARMA! www.stastnavyhra.cz

3 Kankuro Kankuro | 9. března 2018 v 15:29 | Reagovat

Doufám že si Harry brzy uvědomí že ten bystrozorský trénink není pro něj to právě ořechové.

4 Idris S. Idris S. | 10. března 2018 v 12:32 | Reagovat

Prej "Plodný páre" já se z toho Harryho po*eru xDDDD

5 DenDella DenDella | 15. března 2018 v 21:05 | Reagovat

Strašně moc děkuji za překlad :)

6 sisi sisi | 22. března 2018 v 21:42 | Reagovat

.... "Co se mi to děje na ruce?"
"Jestli ony to nebudou mozoule."
"Mozoule? A není to příznak nemoci?"
"Ale kdepak, mozoule jsou zdravá věc." ....( Lotrando a Zubejda)
mám pocit velkého štěstí, že jsem náhodou našla nové kapitoly mé oblíbené povídky. Děkuji velice za překlad.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama