Unwell - Kapitola 61

27. února 2018 v 8:54 | yellow |  Kniha druhá
Kapitola 61: První celá noc



Harry pobíhal po domě a snažil se dodělat vše, co celý týden odkládal. Ne že by měl špatnou výmluvu, to ne. Se Severusovým tréninkem lítání, Severusovými malými a záměrně klidnými narozeninami, balením a pečlivým plánováním a dalšími drobnostmi jako ujištěním se, že je toaleta čistá nebo zametáním podlahy, byl prostě pozadu. Věděl, že by mu Hermiona s radostí celý dům uklidila, ale už ji nechtěl více zatěžovat. To on se rozhodl vzít k sobě Teddyho a Severuse, nejít na univerzitu a nezačínat hned bystrozorský výcvik, takže už teď svých přátel využíval víc než dost.
Uvažoval, jestli dělá správnou věc. Nemyslel tím péči o Teddyho a Severuse… Věděl, že co se jich dvou týče, dělá správnou věc. Nikdy nezpochybňoval to, že si k sobě Teddyho vzal. Musel si ho vzít, chtěl si ho vzít. A co se Severuse týče, v jeho případě neměl doopravdy na výběr. Ale nelitoval toho, přestože to změnilo jeho život a udělalo jej jiným než… předpokládal. Za to, že Teddyho bude vodit do jeslí a nechávat Severuse doma samotného s Gik nebo s Georgem, by se neměl cítit provinile, nebo ano? Nebylo to pro Severuse příliš brzy? Nebyl příliš sebestředný? To, že ho tyto myšlenky napadají, to jen potvrzuje, nebo ne?
Nebo mohl o věcech příliš přemýšlet a nechával se jimi příliš ovlivnit, jak říkal Ron. Ron měl nejspíš pravdu.
"Pane," Severus uklidil poslední talíř z oběda do skříňky, "mám dojít nahoru pro váš kufr? Paní Hermiona by tu měla být za chvíli."
Harry si nervózně pročísl vlasy a znovu pročítal seznam, který připravil pro Hermionu. "Ne, to je v pořádku, přivolám si ho." Za poslední týden se stal v přivolávání velmi dobrým. Nikdy ho znovu nepoužil na Severuse, ale trocha tréninku na velkých předmětech nemohla uškodit.
"Ano, pane. Chtěl byste, abych udělal něco dalšího?" Harry Severuse nenechával uklízet bez povolení, protože ho nechtěl využívat, a také se bál přírodní katastrofy.
"Ne, díky, Severusi. Díky, že jsi udělal nádobí. Neotvírej dveře!" Harry doběhl ke dveřím, otevřel je a přivítal v jejich malém domě Hermionu a její proslavenou tašku.
"Ahoj Harry, Severusi. Teddy!" Hermiona nadšeně popadla dítě a zatočila se s ním. "Jsi připraven zůstat doma s tetičkou Hermionou, zatímco bude Harry pryč?"
"Taťka," opravil ji Harry a z nějakého důvodu zrudl. "Ehm, zkouším ho naučit, aby mi říkal 'tati'. Angela si myslela, že je to dobrý nápad." Nezmínil se, zvlášť ne před Severusem, jak ho Teddy před několika dny oslovil 'pane', což bezpochyby odkoukal od Severuse.
Hermiona přikývla. Harry předpokládal, že z toho bude dělat vědu. "To bude zábava! Přinesla jsem hračky a sušenky… a Křivonožku!" Z tašky vyskočila oranžová bestie.
"Hermiono, to jsi nemusela," protestoval Harry proti hračkám, kterých měl Teddy spoustu.
"Ale chtěla jsem, Harry Pottere," odvětila Hermiona a posadila Teddyho. "Nemám sourozence, takže mě nech rozmazovat mého prvního a na dlouhou dobu jediného synovce - dokud Angelu nezbouchneš. Takže si to musím užít."
Harry věděl, že si jen dělá srandu, ale raději nezmiňoval, že až (a ne kdyby) si vezme Rona, bude mít najednou spoustu sourozenců.
"Jak se máš, Severusi?" zeptala se Severuse, který klečel na pozdrav. "Jsem tak nadšená, že spolu strávíme nějaký čas - budeme se bavit."
Harry měl spoustu práce, ale ne tolik, aby si nevšiml, jak se Severusovi rozšířily oči hrůzou.
Otočil se na Hermionu. "Dobře, Hermiono, vše, co potřebuješ vědět, je na tomto seznamu." Podal jí dlouhý svazek pergamenu. "Ehm, dochází nám výživový lektvar, ale objednal jsem další a měl by dnes večer dojít. Každopádně ho tam je dost, abys s ním vydržela. Takže přidej palec do Severusovy sklenice během každého jídla. Teddy ho nesmí. Ehm, Teddy chodí spát v osm a Severus ne později než v deset - to už jsou oba v posteli, nezačínají se připravovat. K obědu jsme měli sendviče, takže jim dej něco k večeři, je to jedno… Ach! A Teddy je poslední dobou doopravdy nadchnutý pro kočičí nos s fousky, takže kdyby sis našla čas a procvičila s ním 'chlapecký nos', bylo by to skvělé. A jestli budeš něco potřebovat, seženeš mě…"
"Harry," přerušila ho Hermiona. "Je to všechno na tom seznamu?"
Harry na něj napsal vše. "Ehm, jo?"
"Takže to mám. Jdi a snaž se - doufám, že jsi nesnědl příliš sendvičů, protože Ron říkal, že vám dají zabrat, až se z toho pozvracíte."
To neznělo moc příjemně. "Dobře, díky - Severusi, pojď sem." Harry se posadil na schody.
Stále klečící Severus k němu přelezl po kolenou. Harry už si uvykl, jak mu praská v kolenou. Znělo to bolestivě.
"Dobře, musím teď odejít." Harry se natáhl a pročísl Severusovi vlasy. Dával si však pozor, aby se nedotkl čela. "Poslouchej Hermionu, dobře?"
"Ano, pane," přitakal Severus tiše.
Harry naklonil Severusovi hlavu, aby se na něj podíval. Jeho trhnutí si nevšímal. "Budeš mi chybět. Vím, že je to jen na jednu noc." Nebyla to tak docela pravda - Harry Severuse miloval, ale že by mu chyběl… to bylo moc silné slovo, když bude pryč jen+ dvacet čtyři hodin. Ale bude to divné být pryč od Teddyho a Severuse. Sotvakdy nebyli spolu a navíc se cítil provinile, že o tom uvažoval jako o 'odpočinku' od těch dvou. Zvlášť, když se jeho 'odpočinek' bude sestávat z celonočního vyhýbání se omračujícím kouzlům.
"Jste s Hermionou v bezpečí jako se mnou. Nikdo ti neublíží. Máme tě rádi. Jsi náš kamarád. Je to v pořádku." Harry nedokázal určit, jestli mu Severus věří nebo ne, poslední dobou na něj nemělo 'Je to v pořádku.' stejný efekt jako předtím.
Harry se postavil a zvedl Teddyho. "Miluji tě, Teddy - buď hodný. Neměň se v rybu, když tu nebudu." Otočil se k Hermioně. "Žádná z hraček, které jsi mu přinesla, na sobě nemá rybu, že ne?"
Políbil Teddyho na čelo, posadil ho zpět na zem, a jako kdyby ho to právě napadlo, políbil Severus na temeno. Přivolal svůj kufr. "Dobře, takže to je asi vše."
Hermiona se usmála. "Ano, hodně štěstí."
Harry se také usmál. "Ahoj!" Udělal několik kroků na verandu a užíval si nově nalezené svobody. A pak se přemístil na místo začátku svého bystrozorského výcviku.
***
Severus si nemohl pomoct, ale zazubil se, když složil dohromady zelenou stranu… a pak se zamračil, protože neměl svou radost s kým sdílet.
Pohlédl na paní Hermionu, které seděla na sedačce a četla objemnou učebnici a na prázdnou ohrádku na hraní pána Teddyho, který už šel spát. Pán by byl nadšený, kdyby mu to řekl, ale Severus pochyboval, že paní Hermiona by to brala stejně.
"Gik, jedna strana je zelená," podělil se Severus o informaci s kočkou, která právě přišla. Jeho hlas zněl neobvykle hlasitě.
"Gratuluji!" Paní Hermiona odložila svou knihu. "Tohle je pěkně těžký hlavolam a navíc se týká i geometrie! Když mi bylo devět, trvalo mi šest měsíců, než jsem ho vyřešila."
Pán vždy říkal, že je Severus inteligentní, ale pán nemá vždy pravdu. Severus si myslel, že pán má v tomto případě pravdu a shledal představu, že by paní Hermiona mohla být chytřejší k vzteku. Jako dobrý otrok si to však nechal pro sebe.
"Je půl desáté, čas, aby ses připravil do postele?" navrhla paní Hermiona.
Pán vždy začínal v devět čtyřicet. Koupel a další hygienické úkony zabraly patnáct minut a dalších pět minut bylo na převlečení, nalezení Gik a na uložení. Avšak Severus si nebyl jistý, jestli paní Hermiona bude schopna postupovat tak rychle, takže přikývl.
Paní Hermiona zkonzultovala pergamen, jak to dělala celý den. "Dobře, takže toaleta, holení, zuby a koupel?" zeptala se.
"Toaleta, koupel, holení a zuby." Nebyla to nevhodná oprava, protože nejenže se zeptala, ale také ho nevlastnila. Byl to dobrý pocit vědět něco, co ona nevěděla. "Teplá voda změkčí vousy, takže je snadnější je oholit."
"Ach, dobře. Takže jdi napřed a dojdi si na záchod - budu tam za chvilku."
Severus se zarazil. "Sám, paní?" Otroci obvykle neměli dovolené soukromí. Mnoho otroků nemohlo zavřít dveře, když byli na toaletě, aby věděli, kde je jejich místo. Ne proto, že by z toho měli jejich majitelé potěšení. Pán zašel až tak daleko, že se Severusem chodil na záchod, ale ne z těchto důvodů. Chodil s ním, protože mu na Severusovi záleželo, a protože koupelna byla pro Severuse tím nejstrašlivějším místem v domě.
A přestože se nebál samotné koupelny, ale jen vany, byla to jeho nejméně oblíbená místnost. S výjimkou pánovy ložnice, kterou nikdy neviděl. Pánově ložnici se vždy bylo lepší vyhýbat, pokud to ta 'poslušná malá děvka' nechce.
Severus zalapal po dechu. Pokud pánové nemají vždy pravdu, pak ta hrozná opakující se myšlenka, kterou Severus měl, když patřil Westonovým, byla pravdivá - neužíval si to. Nehádal by se, ale kdyby to věděl, možná by ho to ušetřilo zmatení, proč má rád latex, když na něj byl vždy alergický.
To uvědomění mu obrátilo žaludek, začalo se mu navalovat, ale nebyl si jistý proč. Na situaci to doopravdy nic nezměnilo - pánem a paní Westonovými byl použit mnohokrát. Ať se mu to líbilo nebo ne, neměl v tom ohledu na výběr. Nedávalo to smysl, aby se tím teď cítil zhnuseně a předtím ne.
"Jsi v pořádku?" zeptala se paní Hermiona. Když Severus přikývl na souhlas, pokračovala: "Pokud s tebou Harry obvykle chodí, půjdu také. Jen jsem myslela, že bys mohl chtít trochu… soukromí."
"Ne, paní, nechtěl bych." Nebál se jít na záchod, přestože by si téměř s jistotou neumyl ruce, kdyby se pán nebo paní Hermiona nedívali. Ale z důvodu soukromí nechtěl jít sám - soukromí by znamenalo, že už není otrokem, a čím by pak byl?
Paní Hermiona ho následovala do koupelny.
"Moje noční košile je ve skříňce s ručníky a stejně tak mé hábity, vysvětlil Severus a stáhl si ze sebe hábit. Vysvobodil tak své tělo od teplého tření kůže a oblečení. "Pán na mé oblečení obvykle používá čistící kouzlo nebo ho dává do koše na praní." Severus neměl hůlku, jinak by svému pánovi s praním pomohl.
Paní Hermiona viditelně zrudla, když si od něj brala hábit a odložila ho stranou. Záměrně se na Severuse nedívala a zaměstnávala se napouštěním vody.
Severus neměl s ohledem na nahotu na výběr a upřímně, bylo mu to jedno. Zvykl si a nyní mu přišlo pohodlnější být nahý než oblečený a věděl, že protože nepatří sobě, nemusí se stydět za to, že ho někdo v takovémto stavu vidí. Nemusel se stydět ani kvůli svým pánům, protože délka jeho orgánu, přestože ochablého, nemohla být nikomu k smíchu.
Severus zatáhl za řetěz, který záchod splachoval a nerozhodně těkal pohledem mezi vanou a paní Hermionou. Pán mu vždy pomáhal do vany, a přestože dívka byla stejně vysoká jako pán, nevypadala tak silně. Mohl se o ni vůbec opřít?
Severuse najednou přemohla nepřítomnost jeho pána.
***
"Stále nechápu, jaký má smysl holit se večer." Paní Hermiona rozestlala postel a Severus si do ní vlezl a přidržoval si papírový kapesník na největší ráně, kterou mu paní Hermiona kovovou břitvou neúmyslně způsobila.
"Protože nejsem koupán ráno, je mnohem snadnější to udělat večer," řekl a odmlčel se. "A pán nechce, aby mi vousy více narostly, protože to svědí a hůře se o ně pečuje." Severus té mladé dívce vysvětlil v poslední půlhodině víc obvyklých věcí, než kolik by ho kdy napadlo. Předpokládal, že většinu z toho by věděla, kdyby žila s mužem. S pánem Ronem, bez pochyb.
"Dobře - koupel, toaleta, zuby, holení…" Paní Hermiona položila na postel Gik. "… Gik. Ještě něco?"
Severus vzal svou kamarádku do náručí. Ano. Posaďte se na kraj postele a melte. Pak mě chyťte za ruku a usmějte se. Zhasněte světla a řeknete 'dobrou noc, Severusi - miluji tě'. A nechte pootevřené dveře.
"Ne, paní," odpověděl.
"Dobře tedy." Paní Hermiona hůlkou zhasla světla. "Dobrou noc, Severusi." Odešla a zavřela za sebou dveře. Nenechala je pootevřené.
***
Zaječel. Na záda mu dopadaly rány bičem. Jedna, druhá, třetí čtvrtá… Zanechávaly mu na zádech ohavné vystouplé křižující se jizvy.
"Nemůžeš mi ublížit!" řval a pokoušel se odplazit se pryč a uniknout, ale zjistil, že se nemůže hýbat.
"Ale můžu," zasmál se muž za ním a strašná bolest pokračovala.
"Nemůžeš! Jsi mrtvý!"
Aniž by muže za sebou viděl, věděl, že má tenkou bílou kůži a červené zdířky místo očí. Věděl, kdo to je.
Další smích. "Fyzicky ano, ale moje vzpomínka je stále naživu, všude kolem tebe. Svými skutky jsem dosáhl nesmrtelnosti. Nikdo nezapomene, čeho jsem dosáhl, co jsem způsobil. Přinejmenším ty nikdy nezapomeneš.
Mučivý výkřik prostoupil celou místností.
Harry Potter se posadil na posteli a stále křičel. Hůlkou vpustil do pokoje světlo. Okna byla stále zatažena těžkými závěsy, aby nepropouštěla sluneční paprsky.
Byl to sen. Strašlivý sen. Noční můra. Noční můra bezpochyby pramenící z vyčerpávající noci a každodenního pohledu na Severusovo zjizvené tělo.
"Voldemort je mrtvý," cítil potřebu pronést nahlas. "Je mrtvý. Jsou to jenom sny. Jenom noční můry. Není to skutečné."
Ale co snový Voldemort říkal, bylo velmi skutečné. Přestože se pokoušel získat fyzickou nesmrtelnost a nepodařilo se mu to, stále byl ve vzpomínkách mnohých naživu. Zejména ve vzpomínkách těch, kteří se s ním setkali osobně. Přestože byl mrtvý, stále zasíval chaos do Harryho života a do životů mnoha dalších. Nepopiratelně mrtvý. Neexistoval vůbec žádný způsob, jakým by se kdy mohl vrátit zpět ve fyzické formě. Hermiona to třikrát překontrolovala.
Harry si povzdechl a lehl si zpět do postele. Hermiona byla tak hodná a nabídla se, že zůstane několik dalších hodin, aby se Harry mohl po nároční noci plné těžké práce vyspat. S radostí souhlasil a ani si nevzal Bezesný spánek, protože si myslel, že je příliš unavený, aby mohl nespat a příliš unavený na to, aby měl nějaké sny.
S těmi sny pravdu neměl.
Voldemort byl mrtvý, ale jeho myšlenka stále žila v srdcích mnoha čistokrevných. Bolest, kterou způsobil, stále kolovala mezi mnoha těmi, kteří ztratili rodinu a přátele, mezi přiživšími Smrtijedy uvrženými do otroctví a všemi ostatními, jejichž životů se to dotklo.
Ale ze všech lidí, kteří se stále potáceli ve strašlivé bolesti, se Harry (pravděpodobně sobecky) domníval, že nejvíce byli zasaženi on a Severus Snape.

Příště: Kapitola 62- Běh
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Profesor Profesor | 27. února 2018 v 16:36 | Reagovat

Uf, zajímavá kapitola.

2 weras weras | 28. února 2018 v 8:18 | Reagovat

Nevím,jestli je ten bystrozorský výcvik pro Harryho to nejlepší.Asi měl ještě zůstat doma a věnovat se těm svým klukům. No jsem opravdu moc zvědavá na pokračování. Velký dík za překlad a moc se těším na další kapitolu.!!!! :-)

3 SORA 77 SORA 77 | 28. února 2018 v 22:36 | Reagovat

Tohle je hrozně depresivní povídka. kolikrát až žasnu, jak to, že tak smutné dílko může být tak dobré. Jsem zvědavá na pokračování.

4 Kankuro Kankuro | 2. března 2018 v 8:31 | Reagovat

Já jen doufám že si Harry opravdu nezačne s tou hroznou holkou. To bych nepřežila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama