Unwell - Kapitola 57

19. ledna 2018 v 8:01 | yellow |  Kniha druhá
Kapitola 57:
Krok vedle, nebo ne?


"Severusi!" zavolal Harry a rukou ozkoušel teplotu vody vytékající z kohoutku. "Severusi, je čas na tvoji koupel!"
Po celou dobu, co žil Severus u Harryho, neměl rád koupele. Ale poslední dobou si u něj Harry začínal všímat jakéhosi vzdoru. Někdo by to mohl považovat za dobré znamení - Severus pravděpodobně vždy nenáviděl koupele, když vezmeme v potaz Snapeovy mastné vlasy - ale nebylo to tak jednoduché.
Severus vzdoroval způsobem podobným Dobbymu. Místo toho, aby přímo řekl 'ne', vyhýbal se koupeli, dokud ho bolest hlavy, bolest vyvolaná zotročovací kletbou, nepřinutila poslechnout. Harrymu to hodně připomínalo Dobbyho chování.
Severusův způsob vyhýbání se koupeli začal tím, co Harry nazýval omylem. Byly to pokusy hodné žáka Mrzimoru, ale byly to pokusy. Začaly rozhovorem o myčce na nádobí a kotěti, ale poslední dobou se objevily kreativnější nápady a Harry občas na koupel zapomněl.
Ale tentokrát se odmítal nechat Severusem převézt. Severus není ten, kdo rozhoduje. Tím je Harry. Pokud se Severusův stav zlepší, pak Harry může pomalu upustit od rozhodování o Severusi, ale do té doby se bude sakra Severus koupat. Potřebuje se umýt, a když se bojí i magie a hůlky mířící mu na obličej…
A podle Harryho to nemohlo Severusově strachu z vody ublížit, jenom prospět.
Nedostal od Severuse žádnou odpověď.
"Vím, že mě slyšíš!" zakřičel Harry. "Severusi! Slyšíš i to, co já neslyším - vím, že mě slyšíš!" Nemohl uvěřit tomu, že ho Severus zcela ignoruje - musela ho strašlivě bolet hlava.
Věděl, že by měl být trpělivější. To, že se ho Severus snaží neuposlechnout, bylo ve skutečnosti skvělým znamením, ale ve chvíli, kdy Harry nepotřeboval žádné komplikace, to vše nesmírně komplikovalo.
"Severusi, Teddy vydrží ve své ohrádce jen několik málo minut. Pojď se vykoupat, ať to máme za sebou."
Jako kdyby čekal na znamení, začal Teddy řvát, jako by ho na nože brali. A nebyl to jekot typu 'Nudím se, pusťte mě ven.' nebo 'Jsem unavený, je čas jít spát.'
Harry vyskočil a hnal se do chodby, kde se srazil se Severusem, který spěchal na záchod.
Severus padl na kolena. "Pane," pozdravil ho formálně. Po tvářích se mu koulely slzy, ale ještě viditelnější byla napuchlá rudá kůže kolem téměř neviditelného znaku na Severusově čele.
Harry ho ignoroval, obešel ho a spěchal zkontrolovat Teddyho.
Teddy vypadal v pořádku, až na to že měl krvavě rudou kůži. Jakmile ho Harry zvedl, přestal brečet, ale tu absurdní barvu kůže si ponechal.
Proč Severus tak dlouho neuposlechl? Proč Teddy začal brečet? Nebylo příliš složité, domyslet si, kde je jádro pudla.
Severus tentokrát zašel příliš daleko. O tom žádná. Věděl to Harry a věděl to i Severus.
"Buď hodný, Tede." Harry posadil Teddyho zpět do ohrádky a vyrazil do koupelny.
Severus nebyl ve vaně, ale stál nahý u umývadla. V ruce měl vlhkou žínku a drhl si s ní tvář. Byla rudá. Krvavě rudá.
"Přestaň, Severusi," vyštěkl Harry.
Severus při jeho slovech nadskočil a klekl si na podlahu. "P-p-p-pane."
Dýchej Harry. Nekřič na něj. Teddymu nic není. Možná to nebyla ani Severusova vinna. A jestli byla, křik ničemu nepomůže. Dýchej.
"Severusi, zvedni se a natáhni si noční košili. Musíme si promluvit."
***
"Dobře," řekl Harry o dvacet minut později a posadil se na pohovku. Teddy byl uložený. Severusovu koupel přeskočili a Severus byl oblečený v noční košili, měl vyčištěné zuby a učesané vlasy. Byl připravený jít do postele, když si odmyslíme tu koupel, až na to…
"Severusi, řekni mi, proč jsi nepřišel, když jsem tě volal."
Severus si kousal ret, ale zatím si ho ještě nerozkousal do krve. "O-o-o-omlouvám se, p-p-p-p-pane. S-sna-snažil jsem se vás roz-rozptýlit, abych se ne-ne-nemusel k-k-k-koupat."
"Zpomal," přerušil ho Harry. "Proč ses mě pokoušel rozptýlit?"
Severus měl hlavu skloněnou, ale Harry přesto viděl slzy, které dopadaly na noční košili.
"M-myslel jsem, že… možná kdyby pán Teddy n-nebyl potichu, t-t-tak byste mě ne-nenutil k-koupat se, pane." Když zpomalil, byla jeho řeč mnohem srozumitelnější.
"Protože se nerad koupeš."
"Ano, pane."
Rozhovory se Severusem o tom, jak fungovala jeho mysl, nebyly snadné. Ale mluvil s Harrym víc, než kdy s doktorkou Brownovou. Avšak pravděpodobně proto, že měl pocit, že musí.
"Takže jsi ho vyděsil, aby začal křičet," prohlásil Harry.
"N-n-n-n-n-ne, pane," roztřásl se Severus. Slzy mu začaly téct rychleji. "J-j-j-j-j-j-j-j-j-j…" Zhluboka se nadechl. "J…"
"Severusi?" pobídl ho Harry.
"Štípl jsem ho." Severus zvedl pohled k Harrymu, oči plné děsu. "Ne moc! J-j-j…"
Severus štípl Teddyho. Ublížil mu. Způsobil mu bolest.
V Harrym se vzedmuly protichůdné emoce. Jedna jeho část - možná ta nejcitlivější - chtěla udělat vše proto, aby udržela Severuse a Teddyho od sebe. Další část chtěla Severuse vykopnout a další chtěla být příliš racionální.
Kdo nás nahlásil Kouzelnické péči o rodinu, uvažoval Harry už po milionté. Ale tentokrát to bylo jiné. Tentokrát v tom byla provinilá zvědavost. Když přišla Kouzelnická péče o rodinu, Harry si byl jistý, že je vše v pořádku. Severus nebyl většinu času pro Teddyho nebezpečným.
A pořád není! Bylo to jen štípnutí! A ani nebylo silné!
Jasně, teď je to štípnutí, příště to bude políček, a poté otrávený žabák…
Nebuď směšný, vždyť Teddy ani žabáka nemá.
"Prosím, pane, potrestejte mě," zakňoural Severus. "Prosím, prosím, p-p-pane. N-n-n-nevím, co mě k to-tomu při-přimělo…"
Bylo to špatné přerušovat někoho, kdo se snažil uzdravit? "Nenávidíš koupele," prohlásil Harry. "To tě k tomu přimělo."
Severus zaváhal. "Ano, pane."
"Severusi, nemůžeš Teddymu ubližovat. Je ještě malý, neudělal nic, čím by si to štípnutí zasloužil."
Severusově odpovědi Harry přes jeho srdceryvné vzlyky nerozuměl.
"Teddy tě má rád, takže byl moc smutný, že jsi mu ublížil. Myslím, že ho to ani nebolelo, jen byl smutný. Ale ani tak jsi to neměl dělat."
"Ano, pane," zalykal se Severus. "My-myslím, ž-že potřebuji potrestat, pane." Severus zaváhal. "Říkal jste mi, abych Vám řekl, když si budu doopravdy myslet, že si to zasloužím."
Myslím, že potřebuji potrestat, pane. Harry to Severusovi řekl. Severus obvykle prosil o trest, ale ne v posledních týdnech. Ne až tolik. Ale tentokrát… Zaslouží si to?
Harryho první pohnutkou bylo říct 'ne'. Koneckonců, kým byl, aby trestal jiného dospělého? Navíc staršího než on. Občas potrestal Teddyho, ale ani tehdy si nebyl jistý, že to je správně (a čtení knih o rodičovství, jak mu poradila Angela, ho jenom mátlo). Nevěděl, jak potrestat otroka, otroka, kterého chtěl trestat co nejméně…
"Dobře, jaká forma trestu by byla v této situaci vhodná?" Harry si nervózně zamnul ruce. "Myslím, neměla by to dělat ta věc na tvém čele? Chci říct, že jsem zklamaný. Velmi se zlobím. Ale už to nikdy neuděláš. Nemyslím si. Vlastně to vím. Nenechávám tě bez trestu, ale nemyslíš si, že tvé čelo a to, že se na tebe zlobím, je dostatečným trestem?"
Severus se ve své pokorné pozici ani nepohnul. "Ne, pane. Avšak jste moudřejší než já. Ty vy děláte rozhodnutí. Ne otrok."
Kdyby byla situace méně závažná, Harry by si možná odfrkl. Severus byl mnohem chytřejší než on. "Proč nenávidíš koupání, Severusi?"
"Nejde říct, že nenávidím koupání. Já prostě nenávidím vodu," prohlásil Severus bez váhání. "Uvědomuji si, že je špatné, že nenávidím něco tak čistého a produkovaného zemí, pane. Uvědomuji. M-m-m-m-mohl bych se…" Opět se roztřásl jako list ve větru.
"Dobře, dobře. Existují způsoby, jak se častému koupání vyhnout, ale to je na jiný rozhovor. Jak si myslíš, že bys měl být potrestán? A nic bolestivého - a sakra, pojď blíž. Nech mě, ať ti šáhnu na čelo - vypadá strašně.
Severus se pomalu došoural k Harrymu a položil si bradu na jeho koleno. K Harryho nepříjemnému pocitu se přidalo i to, že mu upřeně koukal na poklopec, místo aby mu koukal do obličeje.
Odhrnul mu dlouhé černé vlasy. Výživový lektvar způsobil, že mu rostly velmi rychle. Znamení na Severusově čele, obvykle bílé a nezřetelné, jasně vystupovalo, nateklé a rudé. Důmyslný design plný kliček a kudrlinek se táhl od jednoho spánku k druhému. Bylo nechutné, jak něco tak krásného mohlo znamenat něco tak strašného.
Jak bylo zrudlé, vypadalo jako obrovská vyrážka a bylo na dotek horké.
Bylo zajímavé, jak dotýkání se Severusova čela s Harrym neudělalo nic, ale pro Severuse to znamenalo tak mnoho. Pro Harryho nebyl rozdíl, jestli se dotýká Teddyho čelíčka nebo čela jednoho ze svých přítel (i když by to bylo trochu neobvyklé). Byl to prostě jen dotek na čele.
Ale pro Severuse to byl téměř erotický zážitek. Zhluboka vydechl a uvolnil se. Otočil hlavu tak, že ležel tváří na Harryho kolenu. Tmavé oči měl zavřené a už mu z nich netekly slzy. Přestal se třást a vypadal klidněji, než kdy předtím - s výjimkou snad té doby, kdy ležel na ošetřovně a byl v bezvědomí po kousnutí od Nagini.
Co bylo ještě působivější, bylo to, jak rychle se značka vrátila ke své původní barvě. Koneckonců byla poslední půl hodinu oteklá a rudá.
Harry sundal ruku ze Severusovy hlavy, čímž způsobil, že jakékoli pocity Severus zažíval, skončily. "Je to lepší?"
Severus sklouzl Harrymu z klína do své obvyklé ponížené poklony. "Ano, pane."
"Dobře. Hádám, že to bolelo. To jako trest stačí."
Severus zavrtěl hlavou. "Bolest byla následována slastí, pane. Pokud byste si toho nevšímal, sama by zmizela."
Sakra. "Dobře, takže základní pravidla - žádná bolest, žádná vynechaná jídla. Musí to být něco spravedlivého."
"Ano, pane."
Mohl bys ho potrestat tím, že mu řekneš, že je Weston v nemocnici. Ale to mu přišlo kruté. Tohle nebyla správná doba na to, aby před Severusem Westona zmiňoval. Napadlo ho, že by to měl brzy udělat, ale nevěděl jak. Nemyslel si, že by měl Severus takovou radost jako Harry sa Georgem, že Weston měl svůj poklad (aspoň doufali) odhryzaný krysami. Jak znal Severuse, znepokojilo by ho to, protože měl v sobě vštípenou loajalitu k Westonovým. Takže proč mu to říkat?
Protože by to Severus chtěl vědět.
Zpátky k trestu. Mohl by během svého 'volného času' jen tak sedět a zírat do zdi. Bez své učebnice francouzštiny by to stejně dělal…
Harry si povzdechl. "Seve, mohl bys mi donést svou učebnici francouzštiny?"
"Ano, pane." Severus se vyškrábal na nohy a spěchal nahoru.
Harry zasténal. Cítil, že ho opět začíná bolet hlava. Otevřel šuplík a vytáhl z něj Bezesný spánek. Lahvičku, kterou tam měl jen tak pro jistotu.
Obvykle byla standardní dávkou polovina lahvičky, ale standardní dávka mu už chvíli nezabírala. A on se doopravdy potřeboval vyspat, pokud se má starat do dítě a pomoci stále složitějšímu Severusovi.
Celá lahvička nemůže ničemu uškodit, pomyslel si, když polykal lektvar bez chuti.
Když dával učebnici do poličky a vysvětloval Severusovi jeho trest a následně ho ukládal, cítil, jak lektvar začíná působit.
A byl za to vděčný, protože mu spánek už dlouho chyběl.
Příště: Kapitola 58: Dva kuřecí speciály
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 weras weras | 22. ledna 2018 v 8:44 | Reagovat

Evidentně se Severus lepší. Ovšem pochybuji,že to,co má v sobě hluboce zakořeněné,se podaří zcela odstranit. Pro Harryho je to opravdu těžké,ale snaží se. Jsem nadšená,že kapitoly začaly přibývat tak často. Už jsem si začala myslet,že se konec nikdy nedozvím. Teď už si myslím,že ano. Velký dík a moc se těším na další díl!!!!!

2 yellow yellow | 22. ledna 2018 v 11:03 | Reagovat

[1]: Podařilo se mi přeložit něco do zásoby, takže v tomto roce se dostaneme minimálně ke kapitole 64, i když bych to chtěla dotáhnout až ke kapitole 75, ale nechci nic slibovat. Ale jestli se kdy dozvíme konec, to bohužel nevím. SocksForDobby přestala před dvěma lety přidávat další kapitoly, přestože mi předtím psala, že jí chybí už maximálně pět kapitol do konce. Ale snad se ještě vrátí, už jednou měla dvouletou pauzu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama