Unwell - Kapitola 49

17. dubna 2016 v 15:39 | yellow |  Kniha druhá

Překvapivá kontrola


Severus začal rychle hltat jídlo, které dostal. Přestože bylo zelené, slizké a divně smrdělo, byla to bezesporu známka, že si pán buď doopravdy myslí, že je Severusovi toto jídlo dovoleno, nebo chce, aby si Severus myslel, že si to pán myslí.
Už to musely být týdny, co měl dovolenou pouze ovesnou kaši, ale poslední tři dny dostával zelenou směs. Vypadalo to jako zbytky toho, co občas jedl pán Teddy - dětského jídla. Ale pokud chtěl pán dát Severusovi to samé jídlo, které dával pánovi Teddymu, tak to bylo úžasné.
"Promiň, že je to všechno s příchutí brokolice," omlouval se opět pán. "Teddymu nechutná a já se pokouším zlikvidovat všechny sklenice, které máme, abychom nemuseli kupovat další, protože Teddy už s tímhle skončil. Ale kdybychom měli víc příchutí, mohl by sis vybrat, řekl bych… ale víš co? Nic z toho už jsi nevyzvracel, takže možná už bys nemusel jíst jen tohle. Možná bychom večer mohli udělat bramborovou kaši. Nebo míchaná vejce. Nebo pečené brambory. Nebo možná vařené. Musí to být něco nevýrazného a hodně měkkého - kvůli tvému žaludku a také protože nemáš moc zubů - a navíc jsem doopravdy dobrý ve vaření brambor. Je to ta jediná věc, kterou s výjimkou vajec, umím. A ovesné kaše, ale to víš."
Severus jemně odstrčil Gik od misky s vodou. Nevadilo by mu, podělit se s ní o jídlo, přestože byl občas doopravdy hladový, ale voda byla zcela mimo. Výživový lektvar, který v ní byl přimíchaný, by kotěti mohl ublížit.
Domem se rozeznělo hlasité zazvonění. Tak hlasité, že pánovy mudlovské kukačky se rozkukaly a spadly na zem.
Severus nadskočil a roztřeseně se schoulil do sebe. Pán Severusovi neublíží za to, že ty hodiny spadly, nebo ano? Severus věděl, že to nebyla jeho chyba, a přesto to žádného ze Severusových předchozích pánů nezastavilo. Ale současného pána by mohlo. Pán nebyl v žádném případě spravedlivý - měl tendence Severuse netrestat, ani když si to doopravdy zasloužil.
"Kdo to sakra zvoní?" zeptal se pán sám sebe. Sehnul se a jednou rukou zvedl Gik, která byla zvonkem vyděšená jako Severus, a opatrně ji pustil Severusovi na klín. Pak vyrazil do obývacího pokoje.

Nikdo z jeho přátel nezvonil. Ron s Hermionou obvykle klepali nebo použili letax - a téměř všichni dávali dopředu vědět, kdy se zastaví. Ginny byla v tomto ohledu neobvykle opatrná. Jako jediná totiž věděla, jaké to je, mít extrémní trauma… (ne, nevěděla to).
Harry se pokusil zablokovat myšlenky na Ginny. Nevěděl, jak se s tím v tuhle chvíli vypořádat. Polovinu času měl pocity jako 'k čertu s tebou, děvko' a druhou polovinu času ji byl téměř připravený vyslechnout. O což se snažila. Mnohokrát během minulého týdne. Pokaždé, když ji míjel v Bradavicích, kde skládal OVCE. Ale nechtěl ji nechat. Nemlátil holky - uhodil vůbec někdy někoho? - ale mohl by, kdyby musel mluvit o tak obrovském střetu zájmů, jak tomu říkala Hermiona.
Nebo by mohl brečet. A Harry ze zásady nebrečí.
Koukl do kukátka ve dveřích. Viděl moře rudé, ale nebyla to weasleyovská rudá. Ale moc dobře neviděl, protože se mu pořád motaly do cesty brýle.
Otevřel dveře a vmáčkl se do úzkého prostoru mezi dveřmi a rámem v pokusu zablokovat vchod. Pro případ, že by osoba na verandě byla nevítaná.
Byla to ta žena z Kouzelnické péče o rodinu, paní… slečna… slečna… nemohl si vzpomenout. Ale ty modré vlasy, skryté jasně rudým kloboukem, na jehož vrcholu trůnil vycpaný kardinál, si nebylo možné splést.
"Ach… zdravím." Harry zoufale pátral v mysli po jméně, ale nic ho nenapadlo.
"Pane Pottere," kývla hlavou a Harry se přistihl, že čeká, až klobouk spadne. "Pamatujete se na mě?"
"Ano." Prosím, nechtějte po mě jméno… "Jste z Kouzelnické péče o rodinu." Ustoupil. "Prosím, pojďte dál."
Vstoupila vesele dovnitř…
(ten klobouk spadne!)
… a kritickým pohledem se rozhlédla kolem sebe.
"Ehm, mohu vám nabídnout čaj?" pokoušel se být zdvořilý. "Máme obyčejný a heřmánkový - já heřmánkový nerad, ale Severusova terap… přítelkyně říkala, že je dobrý na uklidnění. Ne pro vás, ale, však víte… obecně."
Podívala se na něj přes brýle. "Pane Pottere, toto není společenská návštěva. Obdrželi jsme anonymní zprávu a musíme přezkoumat váš domov."
Přezkoumat? Co tu je k přezkoumání? Harryho dům se od jejich první návštěvy vůbec nezměnil.
Dobře, to nebyla tak úplně pravda; když tu Kouzelnická péče o rodinu byla poprvé, nežili tu ještě ani čtyřiadvacet hodin. A teď se z toho již stal jejich domov. Velmi špinavý domov, s hračkami všude po podlaze, přetékajícím košem, špinavými plenkami a hromadou pomočených prostěradel a nočních košilí… s Teddym a Severusem v kuchyni, kteří měli všude po obličeji rozmatlané jídlo."
"Máte na mysli, že nás jdete zkontrolovat?" ujistil se. "Jako by to byla jedna z těch návštěv, které jste zmiňovala, kdy se zastavíte, abyste viděla, jak se mně a Teddymu vede?"
Rázně zavrtěla hlavou se rty sevřenými do úzké linky. "Ne, někdo nám volal a vyprávěl nám o tom, co se tu děje, a co z toho dělá nebezpečné prostředí pro mladého Theodora."
Kdo? Kdo by to mohl udělat? Kdo? Ron, Hermiona, Neville a Lenka neměli důvod. A Ginny také ne, i když byla naštvaná a zmatená. Nebylo to tak dávno, co měl u Weasleyů záchvat vzteku, ale to nebyl důvod pro přezkoumání.
A Harryho v poslední době doopravdy neznal nikdo jiný tak dobře. McGonagallová se během týdne několikrát zastavila, aby mu řekla, jakou má o něj starost a jak unaveně vypadá, a aby se zeptala Severuse, jak se má. Ale stejně jako Harry nevěřila ministerstvu a žádné jeho přidružené organizaci. A George a Percy… Percy by něco takového mohl udělat, ale od té doby, co Fred zemřel, se už nechoval jako takový pitomec. A George byl pro Harryho jako bratr - neměl žádný důvod pokusit se dostat Teddyho pryč od Harryho.
"Kdo to byl?" Harry se opatrně postavil před dveře do kuchyně, aby ji zabránil ve vstupu. "Kdo nás nahlásil?"
"To je, pane Pottere, důvěrné," prohlásila. "Proto se to jmenuje 'anonymní nahlášení'."
"A co se v tom udání říkalo?" dorážel Harry. Ačkoliv byl dům zaneřáděný, a Harry měl spoustu práce, měl Teddy dobrý domov. Měl tolik jídla, kolik chtěl, měl svůj vlastní pokoj a to nejdůležitější, měl lásku. Severus 'pána' Teddyho zbožňoval, přestože z něj měl polovinu času hrůzu. Bylo to trochu nekonvenční, ale bylo to dobré. Pro všechny.
"Pane Pottere, co to schováváte v kuchyni?" ignorovala žena Harryho otázku a místo toho přimhouřenýma očima sledovala zavřené dveře do kuchyně.
A sakra. "Nejsme moc slušní jedlíci," povzdechl si Harry. "Jen abyste byla připravená."
Otočil se a otevřel dveře, aby měl jistotu, že bude první, kdo vejde, aby modrovlasá žena Severuse nevyděsila. "Severusi, vzpomínáš si…"
Sakra. Jak se jmenuje? Slečna. Paní…
"… na paní z Kouzelnické péče o rodinu?" dokončil chabě.
Teddy hodil svou lžičku a ta přistála v Severusových vlasech. Severus vykřikl a prudce sebou trhl. Ne bolestí, ale překvapením a ze zvyku. Přesto se bleskově vrátil do kleku, jednoho z těch, kdy téměř líbal podlahu.
Podlahu, která se před snídaní leskla jako sklo.
"Paní Fieldsová," zamumlal Severus.
Fieldsová. Jasně. Harry by to mohl přejít s tím, že toho jeho mysl má příliš, než aby si pamatovala takové triviality, ale Severus je na tom přece stejně. Je sice dysfunkční, ale mentálně velmi zaneprázdněný.
V kuchyni byl ještě větší nepořádek, než si pamatoval. Dveře do spíše byly otevřené, takže odhalovaly obrovské množství ovesných kaší, rýže, brokolicových přesnídávek a různé zbytky dalších jídel. Nádobí, ke kterému se Severus ještě nedostal, se vršilo ve dřezu, stejně tak jako Věštci, které Harry ještě nestihl přečíst na stole. Zaschlá, dva dny stará ovesná kaše, kterou Harry nestihl (pravidlo: velmi málo nebo raději žádná kouzla v Severusově přítomnosti) vyčistit, byla přilepená na stole.
Teddy měl na sobě stále pyžámko, které bylo špinavé od ovesné kaše, protože Harry zapomněl na bryndák. Severus z nějakého důvodu včera tak brečel při představě koupele, že ho Harry neměl to srdce nutit. Teddy potřeboval ostříhat, jeho vlasy ve své přírodní délce (tedy té, kterou měly, když Teddy spal nebo byl v neutrální náladě), byly příliš dlouhé. Severus se již několik dní neholil (kouzla a břitvy nebyly natolik cennými nepřáteli, aby s nimi každý den bojoval) a nejenže to neprospívalo jeho tváři, ale také vypadal tak trochu děsivě.
Harry neměl tušení, jak vypadá on sám, protože zrcadlo nebylo luxus, který by si mohl každý dovolit, ale jestli vypadal trochu jako Severus a Teddy, tak byli v pasti. A on nejspíš vypadal ještě hůř.
Harry zrudl, došel za Severuse a (doufal, že nenuceně) projel prsty Severusovy vlasy, aby je bezhůlkovou magií zbavil přesnídávky. Severus sebou trhl, ale pak se z nějakého bizarního důvodu do doteku položil, jako by ho téměř vítal.
Harry sebou trhl. "Omlouvám se za ten nepořádek," omluvil se a zvedl Teddyho, který začínal brečet. "Vím, že je tu bordel. Neměl jsem ho takový dopustit, vím. Omlouvám se."
Přestaň se pořád omlouvat, Pottere! Nadával si. Zníš jako idiot. Ale slova se z něj stále řinula.
"Ale mohu to vysvětlit. Tak trochu. Vidíte, Teddy právě pomalu končí s dětským jídlem. Chci říct… jí i normální jídlo, ale prostě ho má rád, to je vše. Obvykle nosí bryndák, ale myslím, že jsem ho ztratil někde v hromadě na praní. Vím, že kouzelníci obvykle nemají hromady prádla na praní, ale nemůžu dát kouzly prát prádlo, aniž bych vyděsil Severuse - má fobii z magie. Trpí posttraumatický syndromem. Tak se tomu říká. Ve skutečnosti je to velmi nadaný kouzelník," podíval se povzbudivě na Severuse, ale Severus se jako vždy díval na podlahu.
Slečna Fieldsová si svým modrým brkem pilně zapisovala do zápisníku. "Myslela jsem, že je otrokem."
Sakra. Otroci, bývalí Smrtijedi, neměli mít život jako v peřince, ale nebyl to zákon. "Ano, je." Harry si vzal vlhký hadřík a začal mýt Teddyho obličej a ruce. "Je to dobrý otrok. A tvrdě pracuje, aby udělal vše, o co ho požádám."
"A to je?" Povytáhla obočí, které, když o tom Harry uvažoval, vypadalo namodrale. "Promiňte, ale nevypadá, že by uklízel."
Harry zrudl ještě víc, na chvíli posadil Teddyho na podlahu vedle Severuse, než ho zase zvedl, protože si to rozmyslel.
"Každé ráno a večer umývá nádobí. Zvedá Teddyho hračky a hraje si s ním. Nabízí se, že udělá mnohem víc…"
(ale nemůže. Nebo by se o to mohl pokusit a selhat, což by ho posunulo zase o tři kroky dozadu. Nebo jsem prostě jen paranoidní.)
(Je to Snape - proč jsi paranoidní?)
"Ale?" zeptala se s očekáváním.
(Protože mi na něm záleží.)
Harry s povzdechem přelétl pohledem po všem tom nepořádku, který by teta Petúnie nikdy netolerovala. Nebyla by pravda, kdyby tvrdil, že se lhaním se nikdy nikam nedostal - víc než jednou mu lhaní zachránilo zadek - ale v tuto chvíli to nebylo správné. Stejně měl pocit, že modrovlasá žena by prokoukla jakoukoli lež, kterou by řekl.
"Ale má ten posttraumatický problém," řekl. "A je to můj přítel."
"Víte, Severus měl smůlu. Měl několik majitelů, kteří s ním velmi špatně zacházeli - co vím, tak tři, ale možní víc. Vedlo to k tomu, že si myslí, že není člověkem, víte? Koupil jsem ho, abych mu připomněl…"
(nebo ho naučil)
… že jsou lidé, kteří ho milují, a kterým na něm záleží. Nebo jsem to minimálně já. Takže ne, moc neuklízí, nebo nedoručuje poštu, ale tvrdě pracuje na tom, aby se choval jako člověk, aby mi udělal radost. A to je pro mě víc než dost. Ví, že jediné, co po něm chci, je, aby mi řekl, když je zraněný, aby mi nikdy nelhal, nikdy neubližoval Teddymu, a aby dodržoval rozvrh, který máme na jídlo, spaní a podobně. A myslím, že si vede skvěle. Hodně se změnil - v dobrém smyslu - a jsem za to na něj pyšný." Odmlčel se, aby se nadechl. To, že ho Teddy tahá za ucho, nevnímal. "Nemá se tato kontrola týkat Teddyho?"
Slečna Fieldsová přikývla. "Ano, ale to udání se týká také otroka."
Otroka. Řekla to, jako by Severuse nepovažovala za osobu, jako kdyby byl věcí. Bylo to nechutné, ale příliš mnoho lidí zaujímalo k Severusovi tento postoj, takže se Harry učil nevšímat si toho. Co si myslel a co říkal o Severusovi a co si Severus myslel a říkal o Severusovi, bylo to, na čem záleželo.
"Počkejte." Harrymu se motala hlava. Přehodil si Teddyho do druhé ruky, aby mohl tahat Harryho druhé ucho. "Jak se udání na Kouzelnickou péči o rodinu týká Severuse? Já jsem Teddyho kmotr. Jsem jeho zákonný opatrovník. To já ho adoptoval - ne Severus."
"Ano, ale dokud žije ve vašem domě, musíme na něj brát zřetel," vysvětlila. "Nezapomínejte, že jste prošel naší domácí prohlídkou, protože vaše slovo má váhu a ne proto jak je v tuto chvíli váš život stabilní." Podívala se na Severuse. "Nebo jak vyrovnaný je v tuto chvíli váš otrok."
Harry na ni v tu chvíli chtěl použít kletbu rosolovitých nohou. Tvrdě pracoval a to, že ona na ně, na Severuse shlížela z patra, bylo prostě rozčilující. "Jsme zcela vyrovnaní." Pokoušel se zůstat klidný. "Teddy vstává každé ráno ve stejný čas, jí, hraje si, spí a chodí do postele v ten samý čas. Miluji ho a stejně tak i všichni mí přátelé, kteří nás pravidelně navštěvují. Severus je možná trochu citově nestabilní, ale nikdy by Teddymu neublížil. Nejen proto, že je v srdci dobrý, ale protože udělá vše, co mu řeknu. A když mu řeknu, aby Teddymu nikdy neublížil, nikdy to neudělá. Tečka."
Povytáhla obočí. Něco na tom, jak to udělala, způsobilo, že vypadala jako přerostlý modrý papoušek. "Vypadáte jistě."
"Jsem." Položil Teddyho na zem a položil ruku Severusovi na rameno, čímž vyvolal trhnutí, ale již ne tak prudké, jako předtím. "Je to dobrý člověk. Vsadil bych na to každou penc… scvrček. Ať už to anonymní udání říká cokoli, mohu to na sto procent popřít i s důkazy."
Pomalu přikývla. "Necháváte někdy otroka o samotě s Theodorem, pane Pottere?"
"Ne," odpověděl Harry okamžitě. Na to si dával velký pozor. Cesta za uzdravením zdůrazňovala, že být zneužívaným neznamená, že se zneužívaný stane agresorem, ale Snape byl v první řadě agresorem. Ale ani to nebyla jeho největší starost. Jeho největší starostí bylo, že Harry nemohl věřit, že Severus řekne: 'Teddy, nedotýkej se toho.', 'Nejez to.', 'To je ošklivé."
"Rozumím. Má váš otrok někdy přístup k Theodorovi, když nejste poblíž?"
"Nerozumím."
"Má váš otrok přístup k Teddymu v noci, když spíte nebo například když vaříte, pane Pottere?"
"To není možné." Harry nevěděl, co přesně naznačuje, ale nelíbilo se mu to. "Každé slovo pronesené v těchto pokojích, pokaždé, když některý z nich pláče nebo křičí, slyším z jakékoli místnosti domu, dokonce i na záchodě. Pokud odejdou ze svého pokoje, nebo do něj někdo vstoupí, slyším alarm." Podíval se na Severuse, který měl oči sklopené ke kolenům a jeho zahnutý nos ukazoval na podlahu. "Ne, že bych Sevovi nevěřil - prostě tam pro něj chci být, kdyby se něco pokazilo, rozumíte?"
Někdy během Harryho řeči ztuhla Severusova napjatá ramena ještě víc, ale Harry s tím teď nic moc udělat nemohl. A ani nikdy jindy.
"Mohu zkontrolovat ty alarmy a ochrany?"
"Poslužte si." Harry si byl svým kouzlením jistý. Byla to jistota, kterou v něm jednou vyvolal Remus, Teddyho otec. Věděl, že ta modrá potvora v jeho ochranách a alarmech nenajde žádnou díru.
"Když jste podepsal adopční dokumenty, jasně jste zástupcům Kouzelnické péče o rodinu dal najevo, že nemáte v úmyslu měnit Theodorovo příjmení. Proč?"
Protože není Potter? Protože je Lupin a bude na to hrdý. "Doopravdy nechápu, jak je tohle, však víte, relevantní."
"Jsou to otázky, které musím položit."
Kdo sakra nahlásil Harryho Kouzelnické péči o rodinu? Někdo, kdo si prostě přečetl právní sekci ve Věštci, že Harry Potter adoptoval chlapečka? Kdo si také přečetl, že Harry Potter koupil otroka Smrtijeda? Zcela jistě to nebyl nikdo, kdo Harryho znal - ti všichni věděli, že by nikdy nedovolil, aby někdo ublížil nevinnému dítěti - zvlášť jeho kmotřenci. Dokonce i lidé, kteří Harryho nenáviděli, jako Draco Malfoy, to o Harrym věděli a neztráceli by čas hlášením zcela jasné lži.
"Podívejte, jeho rodiče byli Lupinové," vysvětlil Harry zřejmé. "Dobře, Tonksová - jeho mamka - byla Tonksová, dokud se nevdala, ale… však víte. Nemyslím si, že by Remus měl nějakého bratra, který by nesl rodinné jméno a navíc je to dobrý způsob, aby Teddy na své rodiče nezapomněl. Víte, co se mě týká, je rodina. Jaký rozdíl v tom dělá odlišné příjmení?" Petúnie a Lily Evansovy měly po většinu svého života stejné příjmení a nakonec se teta Petúnie zcela jistě nechovala, jako by její sestra byla součástí rodiny.
"Výborné důvody."
"Musím se zeptat," řekl Harry a nechal ruku sklouznout ze Severusova napjatého ramene. Věděl, že udání bylo podáno anonymně, ale to neznamenalo, že samotné udání bylo anonymní. Byla to až děsivě zmijozelská myšlenka. "Co se psalo v tom udání?"

Sev. Sev. Sev. Láska a péče. Péče a láska. Ta slova se honila Severusovi hlavou, jako krev mu tepala v uších, jak se je pokoušel pochopit.
Žádný ze Severusových bývalých pánů nikdy ani zdaleka nenaznačil, že by Severuse milovali. Dokonce ani pán Weston, který Severusovi říkal 'mazlíčku', mimo týdenních koupelí mu také jednou dopřál tu jednu takovou krásně teplou koupel, hladil mu vlasy a šeptal mu do ucha takové věci… dokonce ani on nikdy neřekl, že by Severuse miloval.
Přestože s ním spali, pán ani paní nikdy nic takového neřekli.
Řekl to, ale nemyslel to vážně.
Pán nikdy nelže. O ničem.
Kdo by tě mohl milovat? Nikdo.
To byla pravda. A bylo to tak dobře. Když si Severus dovolil pohled zpět do svého minulého života, byl svědkem nenávisti a falešné lásky. Což bylo v pořádku. Nepotřeboval ji. Neočekával ji. Ne tehdy a zcela jistě ne nyní. Otroci nejsou milováni svými majiteli - kdyby měli dovolené partery, tito partneři by byli vybráni, ale možná by se naučili vzájemné lásce.
Aby byl upřímný, co je to láska? Rozuměl definici, ale celý význam toho slova jako by byl ztracen. Nebo tam možná ani nikdy nebyl.
Pán s ním nespal. Nikdo, s kým Severus kdy spal, ho nemiloval. Takže logicky to bylo dobré znamení. Ale pán Weston Severuse také pravidelně krmil, stejně jako pán, takže to možná nic neznamená.
"Kurva, co to bylo?" vyjekl pán, když zavřel dveře za paní Fieldsovou.
Severus se zachvěl a přitiskl se co nejvíc do rohu, co to šlo. 'Sejde z očí, sejde z mysli' říkalo přísloví.
Ta paní přišla pro Severuse. Říkala, že má obavy, že by Severus mohl ublížit pánovi Teddymu. To Severuse mátlo, ale bylo to zmatení, které bylo upozaděno celou tou situací s láskou. Ale dokonce i to opět rozdmýchalo pánův vztek. Pánovy kletby byly špatné. Pánovy kletby mířené na vás byly dokonce ještě horší - dalším krokem bude házení věcí otrokovým směrem.
Ale pán to neudělal. Místo toho zvedl pána Teddyho a jednoduše řekl: "Jdi do svého pokoje, Severusi. Nedělej si starosti s tím, co řekla. Nejsi nebezpečím pro nikoho a já také ne. Bylo to nejspíš jen udání od nějakého fanatického idiotského fanouška s příliš velkou a morbidní představivostí - slyšel jsi slečnu Modrou-jak-že-se-to-jmenuje - nemáme se čeho bát."
Severus udělal, jak mu bylo řečeno, ale i přes pánova slova se měl čeho bát. Protože věděl, že pokud si pán bude muset vybrat mezi pánem Teddym a Severusem, nezaváhá a Severuse prodá a to by byl konec.
Všeho.

Příště: Knihkupectví


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Profesor Profesor | 17. dubna 2016 v 21:15 | Reagovat

Uf. Který hajzlík to byl? Harry si s tím, myslím,poradil dobře.

2 Marta Marta | 17. dubna 2016 v 23:52 | Reagovat

Líbí se mi ten "myšlenkový" posun u Severuse - byť jej opět chybně vyhodnotil. Moc děkuji za pokračování :-)

3 weras weras | 18. dubna 2016 v 12:55 | Reagovat

Díky za pokračování.Přiznávám,že pořád mám stísňující pocit.Řekla bych,že už by se mělo objevovat více pozitivního,ale ono je to pořád špatné.Pořád jim někdo hází klacky pod nohy.Jsem zvědavá,jestli se Harrymu podaří zjistit,kdo napsal ten anonym. A taky bych čekala víc pomoci od jeho přátel.To,jak byla popsaná jeho domácnost,no mohly by se holky domluvit a udělat Harrymu generální úklid. Vždyť je mu, já nevím,teprve osmnáct?Ale spíš jsem čekala nějaký větší posun. Ale dík za kapitolu!! ???

4 grid grid | 18. dubna 2016 v 21:02 | Reagovat

no...tak zas brzda ale ako som si sľúbila, treba vydržať! Sa mi páči, že Sevovi sa v hlave začína rozjasňovať, tak snáď v budúcej kapči bude viac optimizmu. Ďakujem. ;-)

5 Charli Charli | 22. dubna 2016 v 0:19 | Reagovat

Teeeeeda, jen měsíční odmlka mezi kapčama? :D Díky, příjemná výplň pracovního dno/noci

6 assez assez | 22. dubna 2016 v 9:40 | Reagovat

No vidíš! Jenom měsíční odmlka! To je dobré! :-D A vidím, že je překlad na vysoké úrovni. Nestresuj se, yellow, jo?
weras: to nám způsobuji já; zatímco velká spousta povídek je krátce o něčem, přijde zlom a pak je dlouho o ničem, já hledám pořadí, kde je povídka dlouho o něčem a krátce o ničem. A stísněně se budeš cítit až do konce, obávám se.

7 Rowana Rowana | Web | 23. dubna 2016 v 8:01 | Reagovat

Že by měl někdo zálusk ne Severuse a snaží se ho z Harryho vymámit stůj co stůj? O_O Napadá mě syn toho lumpa, co se Severuse snažil nakrájet do lektvaru? Nezná náhodou tatíkovy recepty? 8-O
Ta návštěva byla vážně divná. No, ještě by za tím mohl být Malfoy, i když nevím, co ten by se Severusem dělal. Ačkoliv... :-x
Si počkám. Díky za překlad :-)

8 wam wam | 27. dubna 2016 v 14:28 | Reagovat

To byl urcite Malfoy :D to je takovej smejd :)

9 rusalka rusalka | 11. června 2016 v 23:07 | Reagovat

podle mě to byl někdo od Westonů, jak Harry vyváděl u Weasleyových, kvůli tomu mladýmu Westonovi, který balí Ginny. :-x No potěš koště, chudák holka,snad to nějak ukočíruje, aby nespůlakala nad vejdělkem. Naopak simožná myslí, že jako čistokrevná se může mezi smetánku zamýchat.
Vyděsil mě stav Harryho domku, ale naprosto ho chápu, s malým dítětem  člověk lehce odsune priority jako praní, žehlení, holení, chyba je, že "Modrá paní" přišla v nejkrizovatější denní dobu, kdy to všude vypadá jako po dortové bitvě. ;-) Tak se holt musí všichni nějak srovnat se situací. Mocděkuji za překlad. Výborné. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama