Mezi dvěma světy - Část čtvrtá

5. prosince 2015 v 10:50 | you-kNow-Who |  Mezi dvěma světy
Mezi dvěma světy
Část čtvrtá


"Tede, počkej. Tohle bys neměl dělat. Policie tady bude každou chvíli… radši pojď. Utečeme. Už toho bylo dost." Zoufalý mladík hledí na svého kamaráda, který chce dokončit rozdělanou práci. Ale v dálce už mohou oba dva slyšet sirény policejních aut. Bylo příliš pozdě utíkat. Osud je zastihne tak, jak jim naplánoval. "Táta mě zabije." Vydechne tiše. Neměl se do toho vůbec plést. Jenže byl ve špatnou dobu na špatném místě a stalo se to.

"Manu, neměl bych s tím ještě něco udělat?" Amaliel sedící vedle svého přítele, kterého zná od samého zrodu… Dva andělé na jednom místě. Jeden přináší osud, druhý trest.

"Budou potrestáni, ať chceš nebo ne. Osud je nemine." Manu nespouští pohled ze scény před sebou. Již nějakou dobu seděli na zídce oddělující město od staré továrny, ve které se scházely všemožné existence. I nad nimi s Amalielem tak trochu bděli.

Druhý, přihlížející chlapec, najednou semkne ruce v pěsti. Otočí se čelem k nebesům. "Prosím… ať se něco stane. Cokoliv. Jen aby nás tady nechytili. Dodej mi odvahu."

Smaragdově zelená záře protne temnou ulici.

"Tak běž, chlapče, dokud je ještě čas."

Rafael se zjeví v celé své andělské kráse. Jen oko smrtelníka si nevšimne jeho příchodu. Andělská křídla roztažená. Otočí se na své dva přátele, když se dá mladík na útěk. Daleko od místa, kde jeho přítel konal zločin.

"Rafaeli! Ty taky musíš zkazit každou legraci."

"Měli byste poslechnout Michaela a pomoct těm, kteří to potřebují. Tihle dva mají osud zpečetěný, Manu, vždyť ty to víš z nás všech nejlíp. Neměli byste se na tom bavit." Usměje se na své dva přátele.

"Od té doby, co sdílíš pokoje s Gabrielem a Michaelem, s tebou už není taková zábava. Chytáš jejich vážnost." Nezní to nazlobeně ani výsměšně. Jen jako pobavené konstatování. Andělé mezi sebou neměli zášť. Uvědomovali si své pozice.

"Patřím k hlavním archandělům, musím jít příkladem." Řekne Rafael a otočí se zpátky k utíkajícímu chlapci. "Tenhle potřeboval jen trochu odvahy, aby se pohnul z místa a utekl. Osud si ho najde jinde. Četl jsem jeho knihu života."

"Manu a Amaliel. Zatímco se tady hezky bavíte, Gabriel potřebuje vaší pomoc. Takže kdybyste byli tak hodní a raději přesunuli své podstaty o kousek dál." Michael se zářivým mečem v ruce se zjeví vedle Rafaela neslyšně. Díky tomu překvapí všechny přítomné. Ale Manu s Amalielem nečekají na další slova nejvyššího. Roztáhnou svá křídla a zmizí.

"Zvládnul bych je."

O tom Michael nepochybuje, proto se nenamáhá s odpovědí. Rozuměli si i beze slov. Postaví se k boku svého přítele, jejich lokty a křídla se dotknou. Pohled upřed na utíkajícího mladíka. Policie byla zaměstnaná druhým chlapcem, který neutekl. "Ani si neuvědomuje, jakou roli bude v budoucnu mít. Mohli bychom jim některé věci závidět. Chtějí vědět všechno, ale pro budoucnost… nemají šanci."

"Viděl jsi ty prázdné listy v jeho knize života? Co to znamená, Michaeli? Nikdy jsem nic takového neviděl."

Michael odvrátí pohled od scény pod nimi a zahledí se do Rafaelových očí. "Zamiluje se do anděla."

"Damiáne, kde jste byl? Vaše matka vás sháněla. A proč vypadáte tak uhnaně? Pojďte honem dovnitř, musíte se osprchovat a převléknout."

Damián se nechá vést služebnou do útrob domu rovnou ke svému pokoji. V její přítomnosti se nemohlo stát, že by potkali otce nebo matku dřív, než bude nutné. Služebnictvo mělo smysl pro umění ztratit se z dohledu, když to situace vyžadovala. Nejednou toho využíval, když byl menší. "Byl jsem na špatném místě, Marie."

A služebná se jen otočí a mlčky si ho prohlédne. Nevidí krev, nevidí zornice rozšířené po drogách. Žádné příznaky opilosti. Tak co provedl?

Jako kdyby to budoucímu panu domu došlo. "Ne, já ne… nic jsem neudělal. Jen jsem viděl někoho něco udělat."

"Měl byste to nahlásit."

"Policie se o to nejspíš už stará… ale já… proto o tom nemluvím. Předtím, než jsem z toho místa utekl… Stala se mi hrozně zvláštní věc, víte…"
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 5. prosince 2015 v 20:56 | Reagovat

Copak vyvedl ten druhy moc se mi ta povídka líbí. :D

2 katka katka | 5. prosince 2015 v 21:23 | Reagovat

jop osud ten je někdy až strašidelný :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama