DI - Kapitola 26

13. prosince 2015 v 16:30 | yellow |  Desiderium Intimum
"Varování"


Here by my side, an angel
Here by my side, the devil
Here by my side, it's heaven
Here by my side, you are, destruction*



První věc, kterou Harry ucítil, když se ve čtvrtek ráno probudil, byla pronikavá bodavá bolest zadku. Zaťal zuby, dovlekl se do koupelny a rychle se osprchoval. Celou dobu při tom v duchu proklínal Snapea a jeho 'výukové metody'. Nechtěl o tom přemýšlet, protože byl stále vzteklý. Fakt, že ho Severus včera trochu uchlácholil, neznamenal, že mu tak snadno promine. Zvlášť když vezme v potaz, že místo aby trénoval na nadcházející zápas, bude celý víkend mýt záchodky. Dokonce ani McGonagallová by nebyla natolik zlá, aby mu dala takový strašný trest! Jak o tom přemýšlel, cítil, že jeho vztek narůstá. Ale teď nemohl být vzteklý, protože se chtěl konečně usmířit s Ronem a Hermionou.
Kde je vlastně Ron?
Harry vyšel z koupelny a rozhlédl se po ložnici. Neville lovil něco z pod postele.
"Ahoj, Neville. Ron už odešel na snídani?"
"Hm," zamumlal chlapec a trochu se nadzvedl na loktech. "Neviděl jsi mého pamatováčka? Nepamatuji si, kde jsem ho nechal."
"Promiň, neviděl jsem ho," odpověděl Harry. "Jdu na snídani," informoval druhého chlapce, vzal si knihy a vyšel na chodbu.
Takže tak to je! Ron na něj nemůže ani počkat, aby šli spolu! Co se to s ním děje?! Musí si vážně promluvit. Už to stačilo!
Na půli cesty do Velké síně se potkal s Lenkou. Hledala něco za sochou staré bezejmenné čarodějnice.
"Ahoj," pozdravil, když se přiblížil. Všiml si, že má dívka na každé noze jinou botu - jedna byla vysoká se žlutými květinami a druhá růžová hustě pokrytá… Harry vyvalil oči… něčím, co vypadalo jako cvočky. Havraspárka zřejmě pochopila, na co se Harry dívá, usmála se a řekla: "Ach, to nic není. Mé věci jsou jen zase někde schované a já je nemůžu najít."
"Chceš, abych ti pomohl hledat?" nabídl se Harry.
"Ne, nechci tě připravovat o čas. Máš toho tolik," usmála se na něj sladce a Harry ucítil náhlý osten smutku, že kvůli němu téměř zemřela.
"Co kdybychom spolu během příštího Prasinkového víkendu zašli na máslový ležák?" zeptal se. Nevěděl, proč se zeptal, prostě měl najednou pocit, že by jí za její pomoc měl nějakým způsobem poděkovat."
"Slyšela jsem, že máslový ležák je dělaný z krve fouskatého hrabáka a můžeš se na něm stát závislý. Podle všeho to otupuje smysly, a když ho piješ příliš, můžeš se chovat trochu… však víš… podivně," odpověděla Lenka.
Harry se na ni díval s otevřenou pusou. Takže možná Lenka pořád pije máslový ležák… Nebo možná je tomu zcela naopak, a kdyby pila máslový ležák, tak by se začala chovat… normálně?
Avšak zdržel se komentáře.
"Takže se mnou nechceš jít…" začal.
"Ale vůbec ne," přerušila ho Havraspárka. "Půjdu s tebou ráda. Strašně bych chtěla vyzkoušet tohle…" naklonila se k němu a konspiračně zašeptala: "podivné chování."
Harry měl problém udržet vážný výraz.
"To je… skvělé," vypravil ze sebe nakonec. "Tak já jdu na snídani, už je pozdě. Musím…"
"Půjdu s tebou. Už jsem hledala téměř všude. Nakonec se ty věci někde objeví." Věnovala mu zářivý úsměv a začala poskakovat směrem k Velké síni. Její bota hustě pokrytá cvočky při každém nárazu na kamennou podlahu zachrastila.
Ve Velké síni panoval obvyklý ruch. Harry při pohledu na temnou postavu u učitelského stolu přimhouřil oči. Když Severus zvedl hlavu a podíval se na něj, okamžitě uhnul pohledem a v duchu si odfrkl. Tělo mu zaplavila vlna žáru, u které si nebyl jistý, jestli je způsobená vztekem, smutkem nebo… vzpomínkami.
"Vy dva jste se kvůli něčemu pohádali?" zeptala se okamžitě Lenka. Pozorně si Nebelvíra prohlédla, než přesunula pohled k muži sedícímu u učitelského stolu na druhém konci Velké síně. I on uhnul pohledem.
"Ne!" popřel to rychle Harry. Sakra, Lenka byla někdy tak všímavá!
"Protože, však víš… Pokud potřebuješ pomoc, můžeš se na mě spolehnout. Šla bych za ním a řekla mu, jak moc tvé zraněné srdce krvácí."
"Ne!" téměř vykřikl Harry. Nejhorší na tom bylo, že by to doopravdy udělala. "Všechno je v pořádku, doopravdy! Kdybych chtěl… Řeknu mu to sám. Neboj se," pokusil se na ni usmát.
"Také na něj můžeme poslat kavkazské řičouny, ale to…"
"Ne, Lenko," přerušil ji Harry. "Ne, doopravdy nepotřebuji pomoc. Zvládnu to sám."
Lenka pokrčila rameny. "Dobře, ale víš, kde mě najít, jestli změníš názor." Zamávala mu na pozdrav a zamířila k havraspárskému stolu.
Harry pokračoval ke svému stolu a cestou ještě jednou koukl po Snapeovi, který seděl na vzdáleném konci Velké síně.
Hmmm. Byl by mu někdy schopný něco takového říct? Pochyboval o tom. Ale stejně s ním teď mluvit nechtěl. Chtěl ho nějak potrestat, ale nevěděl jak. Tentokrát se z toho Snape jen tak nevykroutí! Bylo to hnusné, zlé…
Zaskřípal zuby. Ne, popřemýšlí o tom později, teď má na práci jiné věci.
Ron s Hermionou seděli proti sobě. Harry došel k dívce, které byla na jeho straně stolu a posadil se vedle ní. Zašklebil se, když jeho zadek přišel do kontaktu s tvrdou lavicí. Opět Snapea proklel, jen aby si trochu zlepšil náladu a pustil se do toho.
"Ahoj," nadhodil.
Oba něco zamumlali a pokoušeli se na něj nedívat. Vlastně - jak si Harry všiml - se pokoušeli nepodívat se ani na sebe navzájem. Přinejmenším Ron se pokoušel ignorovat jak Hermionu, tak Harryho a zrak měl upřený na své párky.
Harry si k sobě přitáhl talíř a naložil na něj jídlo. Ve vzduchu viselo nepřátelské napětí, které mu ježilo všechny chlupy na těle.
"Mohla bys mi podat kečup?" požádal Hermionu, která se automaticky natáhl a aniž by na něj pohlédla, položila mu láhev přímo pod nos.
No, jestli se takhle bude chovat pořád, nemá smysl se vůbec o něco pokoušet!
"Jestli jsem tak nechutný, že se na mě nemůžeš ani podívat, tak radši půjdu!" vybouchl a vyskočil z lavice. "Něco takového jsem od tebe nečekal, Hermiono."
Hermiona krvavě zrudla a Harry si pomyslel, že uhodil na správnou strunu.
Když se obrátil k odchodu, ucítil na paži její sevření. "Omlouvám se, Harry," řekla tiše a dívala se na něj se směsicí studu a ponížení. "Jen jsem…" chvilku vypadala, jako by hledala správná slova. "Nečekala jsem, že…"
"… máš penis," dořekl Harry v duchu a téměř si odfrkl, když se mu vybavila Severusova slova.
Měl pravdu.
Znovu se posadil, Hermiona pustila jeho ruku a zírala na stůl. Nikdy předtím ji neviděl tak v rozpacích. Podíval se na Rona, který je oba zamračeně sledoval, jako by čekal, že se v tu chvíli, kdy se na vteřinu podívá jinam, na sebe vrhnou a začnou se přímo u stolu líbat.
Harry si povzdechl, tohle bude složité…
"Musíme si některé věci vyjasnit, Hermiono," otočil se na kamarádku. "Nedělal jsem to, z čeho mě nejspíš podezíráš. Jsem kluk a těm se občas takové věci stávají v kteroukoli denní či noční hodinu a prostě s tím nic neudělají. Neměla bys mě z toho obviňovat nebo mě za to urážet, protože to nedokážu ovládat!" Podíval se na zrzka naproti sobě. "Rone, nevím, proč si myslíš, že spolu s Hermionou chodíme…" po těch slovech Hermioně vylétla hlava vzhůru a překvapeně se na Rona podívala "…ale chci tě ujistit, že je to absolutní nesmysl. Hermiona si všimla… mé… indispozice v hodině a od té doby se mi vyhýbá jako moru. Ty jsi okamžitě došel k závěru, že před tebou skrýváme vztah." Ron si začal něco mumlat pod vousy, aby se bránil. "Chci tě ujistit, že ani já, ani Hermiona…"
"RONALDE WEASLEY!" Hermiono hlasité zavřísknutí protrhlo ruch panující ve Velké síni. "JAK SIS MOHL MYSLET, ŽE S HARRYM CHODÍM?!" vyskočila a zírala na Rona s pohledem plným vzteku. Všichni přestali jíst a bavit se a v ohromeném tichu je pozorovali. "To je neuvěřitelné! To je… To je… ta nejhloupější věc, která ti kdy přišla na mysl a to je co říct!" ukazovala Hermiona prstem na Rona a s rozcuchanými vlasy vypadala jako posel bouře. Harry se rozhlédl a zasténal. Všichni se dívali na ně. Dokonce i učitelé.
"Ne, tak to není, Hermiono!" pokoušel se říct Ron, ale od počátku byl odsouzen k neúspěchu. Uši mu rudě žhnuly. "Jen jsem… poslední dobou jste se chovali divně, takže jsem myslel…"
"TY JSI MYSLEL?" zaburácela Nebelvírka. "Ty jsi nemyslel, ty jsi prostě přišel k nějakému směšnému závěru založenému na hloupých předpokladech! Jako kdybys nás neznal! Jako kdybys nevěděl, že…" najednou se zarazila a zrudla.
Harry se rozhodl, že to všechno urovná. "Přestaňte! Nechci, abyste se kvůli mně hádali. Bylo to jen nedorozumění. Nemá smysl se o tom dohadovat. Nejlepší by bylo, kdybychom na to prostě zapomněli."
Hermiona probodávala Rona pohledem rozzuřené kočky. Chovala se, jako by ve Velké síni nebyl nikdo jiný, jako by zapomněla, kde je. Odevšad se začaly ozývat výbuchy smíchu.
"Posaď se, Hermiono," řekl tiše kamarádce. "Ronovi je líto, že si něco takového myslel. Že jo, Rone?"
Zrzek přikývl a podíval se na své zapomenuté opuštěné párky.
Smích začal mohutnět. Harry zavřel oči a povzdechl si. Proč musí vždy být součástí takových scén?
Hermiona se otřásla a rozhlédla se po síni. Do tváří se jí okamžitě nahrnula krev. Prudce se posadila a pokusila se schovat obličej v záplavě kaštanových vlasů. Ron na chvíli zvedl hlavu. Jeho uši vypadaly, jako by se měly každou chvíli vypařit. Harry je oba sledoval a uvažoval, co teď dělat.
"Myslím, že je to poprvé, co ses takhle přestala ovládat, Hermiono," řekl s širokým úsměvem.
"Jo…" zamumlal Ron plaše a podíval se na dívku. "No, ale při nejmenším jsi na mě nezačala házet párky…"
Hermina se na něj podívala a zacukaly jí koutky. "To by k ničemu nevedlo. Nejspíš bys je chytil a snědl…"
Nevěděli, kdo první vybuchl smíchy, ale najednou se všichni smáli a jejich smích se mísil s obvyklým ruchem vracejícím se do Velké síně.
***
Harry se pro tuto chvíli rozhodl Snapea ignorovat. Bylo to složité, protože v pátek s ním měli hodinu, ale pokoušel se chovat, jako by se nic nestalo. Nebude se chovat uraženě jako teenager s "krvácejícím srdcem"! Tu radost mu nedopřeje. A navíc, pokud by Snape viděl, že Harry trucuje, tak by ho okamžitě přinutil k sobě přijít, aby mu mohl "to trucování dostat z hlavy". A Harry Snapea nechtěl vidět. Byl doopravdy naštvaný a zraněný. To co udělal, nebylo správné a Harry mu to ponížení nechtěl jen tak rychle zapomenout.
Během hodiny se soustředil na svůj lektvar a nějak přetrpěl posměšky, které Snape metal na Nebelvíry. Pokoušel se nevnímat jeho dlouhé pohledy, které jako by ho hodnotily a pokoušely se mu číst myšlenky.
Avšak i nadále každý večer posílal: "Dobrou noc, Severusi," jako tomu dělal od chvíle, co zelený kámen dostal. A celou dobu čekal na příležitost se pomstít…
Přišla sobota a Harry věděl, že bude muset začít čistit koupelny. Vstal brzy, aby mohl chvíli trénovat na famfrpál a celý den tak nebyl k ničemu. Měl však značné problémy se sezením, a tak ho to stálo hodně sil, než konečně chytil zlatonku. Nevěděl proč, ale jakmile se mu prsty sevřely kolem zlatého míčku, chtěl ho rozdrtit.
Po tréninku se osprchoval a došel si na oběd. Snape se při jídle neukázal, za což byl Harry nesmírně vděčný. Byl unavený a před sebou měl boj se zanedbanými smradlavými záchody. Nebyla to zrovna nejlepší chvíle na to, aby potkal toho, kdo ho k takovému "příjemnému" odpoledni odsoudil.
Ron s Hermionou se na něj s účastí dívali a Ginny k němu vyslala zářivý úsměv, když opouštěl Velkou síň. V duchu klel a přitom se šoural k přístěnku pro čisticí prostředky.
*
Harry narovnal bolavá záda a zhluboka si povzdechl. Už teď byl vyčerpaný a to byl teprve na začátku. Právě dokončil třetí koupelnu. Byla to těžká, fyzicky náročná práce, protože nemohl používat kouzla. Ne protože by ho někdo sledoval - celou dobu byl sám - ale protože drhnutí čehokoli bylo ve škole považováno za opravdový trest. Filch měl příliš práce, než aby dával pozor na každého studenta, který si tento trest vysloužil, takže nástroje byly učiteli očarovány tak, aby se spustil alarm pokaždé, když se někdo v jejich blízkosti pokusil kouzlit. A trest bylo možné vykonat pouze s těmito nástroji.
Koupelny byla neskutečně zanedbané. Kachličky byly špinavé, kohoutky jakbysmet a o záchodech radši ani nemluvě. Harry několikrát vztekle mrskl hadr proti zrcadlu nebo zdi s výkřikem bezmocného vzteku. Nevěděl, jaký trest byl horší - úklid koupelen nebo hodinové klečení se spoutanýma rukama a vystrčeným zadkem. Věděl jen, že ten hnusnej bastard je vždycky schopný přijít se způsobem, jakým mu udělat ze života peklo. Na to, že ho také často přiváděl do nebe, se pokoušel nemyslet.
V tu chvíli byl Harry vzteklý a nic to nemohlo změnit! Tohle mu jen tak nepromine! Ne tentokrát!
Harry posbíral kyblíky, rejžáky a hadry a vydal se hledat další koupelnu. Vše ho bolelo. Měl záchodů plné zuby, ale to raději padne vyčerpáním, než aby Snapea požádal, aby mu trest zrušil.
"Harry!" rozlehl se prázdnou chodbou dívčí hlas. Harry se otočil a viděl, že na něj mává Ginny. Doběhla k němu s širokým úsměvem. "Hledala jsem tě všude. Ron mi řekl, že ti Snape napařil trest. Pěknej hnus," podívala se na nástroje, které Harry držel. "Poslouchej, ještě jsem ti nepoděkovala za to, co jsi pro mě udělal. Ráda bych ti to nějak oplatila, takže jsem si myslela, jestli třeba nepotřebuješ trochu pomoci," usmála se a vzala mu koště, než stihl něco namítnout. "Bude to větší zábava a stihneme to rychleji. Zvlášť když na tebe čekají dívčí umývárny," ukázala na nedaleké dveře. "Neumíš si ani představit, jak zanedbané jsou."
"Ehm…" vykoktal nakonec Harry, "to je od tebe velmi milé…"
"Možná to stihneme do večeře," zasmála se Ginny a zamířila k označené oblasti. Harry se vlekl za ní, vděčný za její ochotu, ale zároveň pociťující zvláštní nepokoj, který nedokázal vysvětlit.
*
"…takže jsem požádala Freda a George o pomoc a oni mi poslali svůj nejnovější produkt a já ho dostala do Ronovy večeře. Škoda, že jsi to neviděl, Harry!" zasmála se Ginny a dál leštila špinavé zrcadlo. "Představ si výraz v jeho tváři, když mu z jeho dušeného masa začali vylézat malí pavoučci a skákali na něj. Myslela jsem, že si řevem rozerve krk. Škoda, že jsi tam nebyl. Konečně dostal, co si zaslouží."
Harry si velmi dobře dokázal představit Ronův výraz, takže se rozesmál, až se nemohl nadechnout. Uklízení umýváren s Ginny bylo skvělé. Vše vypadalo o tolik lehčí a jednodušší.
"Přestanete konečně?!" rozezněl se místností dívčí výkřik, který jim oběma způsobil husí kůži.
"Ups." Ginny si zakryla ústa rukou, aby potlačila zahihňání. "Myslím, že jsme ji konečně probudili."
Ze záchodku na konci umývárny se vynořil bledý, průhledný duch a vznášel se nad jejich hlavami.
"Člověk si nemůže ani v klidu a osamění poplakat, aby mu jeho rozjímání nenarušovala banda hlasitě ječících bláznů!" zahulákala Uršula a zatínala pěsti.
Harry schoval úsměv a pokusil se svému hlasu dodat omluvný nádech: "Nechtěli jsme tě vzbudit, Uršulo. Jsme právě na odchodu, takže můžeš dál… rozjímat…" zaslechl za sebou Ginnyno potlačené odfrknutí, "…o tom, o čem jsi doposud rozjímala," usmál se na ni a Uršulin výraz změkl.
"Ach, to jsi ty, Harry. Nepoznala jsem tě," její tvář "ožila" jemným, rozpačitým úsměvem. Přilétla k němu blíž a začala si prsty projíždět vlasy. "Jsem ráda, že jsi mě navštívil, ale proč ti to tak dlouho trvalo?"
"Ehm, měl jsem… hodně práce," odpověděl vyhýbavě a pohlédl na Ginny, která se celou dobu pokoušela zadusit smích rukou přes pusu.
"Doopravdy?" Uršuliny oči se vztekle rozevřely. "Správně, komu záleží na ubohé Ufňukané Uršule? Koho zajímá mé krvácející srdce?"
"Ale ty nemáš srdce, Uršulo," namítnul Harry, aniž si to stihl promyslet.
"Takže to znamená, že mi můžete ubližovat? Že se ke mně můžete chovat, jako kdybych nikdo nebyla, protože nemám srdce a nemůžu nic cítit?"
Harry protočil oči v sloup. Duch se uklidnil a podíval se na něj očima plnýma slz. "myslela jsem, že mi rozumíš, Harry, že jsi můj přítel…" připlula ještě blíž a zírala na něj zpoza řas. "…že pro tebe něco znamenám…"
Harry pohlédl na Ginny a beze slov ji prosil o pomoc.
"Je mi to líto, Uršulo," stoupla si mezi ni a Harryho Ginny a obtočila mu paže kolem krku, "ale Harry patří mně. Je to můj přítel a já ti nedovolím, aby ses na něj věšela. Najdi si nový předmět svých tužeb."
Uršula vyvalila oči a ohromeně se na Harryho podívala. Ohromení se rychle změnilo v zoufalství. "Jak jsi mohl?" zasténala. "Tak dlouho jsem na tebe čekala. Jenom na tebe…"
"Čekej na někoho jiného," řekl Ginny, políbila Harryho na tvář a vzdorovitě se podívala na ducha.
Uršula se rozplakala a s hlasitým lamentováním se ponořila do záchodu, ze kterého se dál nesl zvuk jejích vzlyků.
"Díky," zamumlal Harry a najednou se s jejími pažemi kolem krku cítil trochu nepříjemně.
"Není zač," odvětila Nebelvírka, pustila ho a široce se usmála. "Možná tě konečně nechá a porozhlédne se po někom jiném. Pojďme to rychle dodělat, kdyby se náhodou vrátila," zamrkala a začala otírat kohoutky. Harry se k ní přidal a za chvilku se koupelna leskla.
Unavení, ale spokojení se za neustálého povídání, smíchu a ťukání kbelíků, přesunuli do další umývárny. Byli tak zaujatí prací a společností toho druhého, že si ani neuvědomili, že propásli večeři."
"…přísahám, že jestli se mě Ron ještě někdy pokusí sledovat…" prohlásila Ginny, zatímco čistila zdi," … vrhnu se…" najednou se zarazila, když si všimla, že chlapec jen tak stojí a svírá ruku v kapse. "Co se děje, Harry?"
"N-nic," zamumlal Harry a sevřel ruku kolem rozžhaveného kamene. "Jen… musím si odskočit." Vyrazil k nejbližší kabince a z kapsy vytáhl zelený zářící polodrahokam. Přitáhl si ho k očím a přečetl zprávu: Za deset minut, v mé kanceláři, Pottere.
Harry na chvíli zíral na kámen. Tělem mu probíhala frustrace posledních dní, která se pomalu měnila v touhu po pomstě.
Ha! To tak! Potom, co mu Snape udělal, potom, co ho přinutil udělat, si myslí, že za ním Harry přijde jen proto, že mu to přikázal?
Nikdy!
Sevřel kámen v ruce a odeslal zprávu: Omlouvám se, ale nemohu přijít. Odpykávám si trest, který jste mi udělil. Mytí umýváren je velmi zdlouhavá a náročná práce, obávám se, že mi zabere několik příštích dní, možná déle.
Spokojený sám se sebou se usmál. Zahřálo ho uspokojení a nejradši by se rozesmál.
A má to!
Chvilku čekal na odpověď, ale žádná nepřišla, takže strčil kámen zpět do kapsy, vyšel z kabinky a pustil se do úklidu.
*
Uršula vystrčila hlavu ze záchodu a rozhlédla se po koupelně.
Byli pryč.
Vylétla ven a zastavila se kousek od okna. Na modré obloze se objevovaly první hvězdy. Cítila se osamoceně. Ukázalo se, že Harry je jen další pitomec. Nikdy mu na ní nezáleželo. Jak si mohla myslet něco jiného? Jak mohla doufat, že se zamiluje do někoho, jako je ona?
Ani si nevšimla, kdy začala naříkat.
Už navždy bude mít ty ošklivé copy a hrozné brýle. Navždy zůstane Ufňukanou Uršulou a nikdo ji nikdy nebude milovat…
Zatím co srdceryvně vzlykala, zaslechla zaskřípění dveří a zvuk kroků. Vrátili se zpět. Aby ji opět mučili, aby se jí vysmívali!
"Vypadněte," zařvala na temnou postavu stojící uprostřed místnosti a rozhlížející se. "Mám vás plné zuby! Nemůžu být ani chvilku sama, abych mohla v tichosti trpět!"
Postava si tiše odfrkla a obrátila se k odchodu.
"Jasně, dělejte si ze mě srandu! Jen do toho! Smějte se, jestli chcete! Jako Harry a ta rezatá opice, co mi ho vzala!"
Postava se prudce obrátila.
"Potter tu nebyl sám?" hlas byl ostrý a nepříjemný. Téměř ledový. Ale Uršula si toho nevšimla. Věděla jen, že je to někdo, kdo podle všeho má zájem o její problémy. Někdo, komu by si mohla stěžovat.
"Celý den mě vytáčeli. Pořád se smáli. Jako by k tomu měli nějaký důvod!" zasténala a ronila slzy. "Já jen chtěla být sama se svou bolestí. Ale oni mě nenechali. Komu na mně záleží? A když se ukázalo, že je to Harry… že mě přišel navštívit, na chvilku jsem myslela, že mu na mně záleží… ale NE!" zařvala, že až zrcadla zarachotila. "Vybral si tu zrzavou děvku! Vybral si ji a ne mě!" propukla v pláč a dlouho trvalo, než se uklidnila. "Co na ní vidí? Ta hnusná mrcha! Zakázala mi, se k němu přibližovat" Řekla, že patří jí! Že je jeho přítelkyně," téměř vyplivla poslední slovo. "Objala a políbila ho před mýma nebohýma očima a bylo jí jedno, že mi to rve srdce. Věděla jsem to! Mé pocity nikoho nezajímají. Vůbec nikoho! Kdybych už nebyla mrtvá, tak bych se zabila! Ale všem by to stejně bylo jedno… Koho zajímá ubohá Ufňukaná Uršula?" štkala tiše.
Když se rozhlédla, byla místnost prázdná. Jenom dveře se chvěly, jako by je někdo zabouchl takovou silou, že málem vylétly z pantů.
Zvláštní… byla si jistá, že tam někdo před chvílí byl.
Ach, to není dobré… Nejenže je mrtvá a nikomu na ní nezáleží, ale začíná se jí to v hlavě motat. Ach, jaká to katastrofa, kdyby se alespoň mohla zabít… mohla navždy uniknout z tohoto krutého světa.
Zabořila hlavu do dlaní a začala naříkat.
*
"Kolik nám toho ještě chybí?" zeptala se protahující se Ginny. Harry si otřel pot z čela. Byl špinavý a smrděl plísní, dezinfekcí a potem.
"Jenom dvoje umývárny ve třetím poschodí. A ještě jedna vedle Velké síně."
Ginny zasténala.
"To dneska nezvládneme, budeme to muset dodělat zítra. Myslím, že už jsme prošvihli večeři."
Harry hodil kartáč do kbelíku a hlasitě si povzdechl. "Děkuji za pomoc. Bez tebe bych ještě pořád byl v umývárně s Uršulou a jejími návrhy."
Ginny se zasmála. "Nevím, co je horší, jestli Ufňukaná Uršula nebo Krvavý baron."
Harry vyvalil oči. "Krvavý baron? On…?"
Nebelvírka se rozesmála. "Ano, udělal mi pár velice zajímavých a dvojsmyslných návrhů."
Harryho mysl zuřivě protestovala, když se pokusil představit si Ginny s Krvavým baronem. Bylo to tak absurdní, že vybuchl smíchy.
"Ale jsem ráda, že…" úsměv jí zmrzl na rtech. Dveře koupelny se s hlasitou ránou rozletěly dokořán. Harry vyděšeně nadskočil a rozhlédl se. Jeho úsměv se zkroutil do výrazu hrůzy a zadrhl se mu dech.
Ve dveřích stál Snape a soudě podle jeho výrazu měl Harry vážný problém. Najednou mu byla zima.
"Weasleyová," vyštěkl Snape směrem k vyděšené Ginny, jeho hlas ostrý jako ocelová břitva. "Nevzpomínám si, že bych vás přidělil k Potterovu trestu. Okamžitě zmizte nebo dostanete trest na celý rok, když máte tak ráda uklízení."
Ginny, bledá jako křída, přikývla a s omluvným a soustrastným pohledem směrem k Harrymu utekla z koupelny.
Ach, Harry věděl, že bude potřebovat soucit…
Když se za ní zavřely dveře, otevřel ústa k vysvětlení, ale nestihl to. Snape byl již těsně u něj a Nebelvír ucítil náhlé trhnutí. Zády narazil do zdi takovou silou, že si na chvíli vyrazil dech.
Snapeův obličej plál vztekem, když se k němu naklonil a zasyčel hlasem plným jedu: "Od kdy je Weasleyová tvoje přítelkyně, Pottere?!"
"Co?" zamrkal nechápavě Harry.
"Nepředstírej, že nevíš, o čem mluvím! Od kdy 'patříš jenom jí'? Od kdy se od ní necháváš líbat?" šlehal po něm Severus a jeho ruce ho bolestivě tiskly ke zdi.
"Tak to není," zasténal, když mu to najednou došlo. "Aaaa! Vykřikl, když ho muž odtáhl od zdi a zase ho k ní hrubě přirazil, takže Harryho loket a hlava tvrdě narazily do dlaždiček. Pokusil se ze sebe setřást mrákoty a před očima mu tancovaly fialové tečky. "Přestaň! Byla to jenom hra! Uršula mě obtěžovala a chtěla… Přestaň!" vykřikl znovu, když se mu mužovy prsty bolestivě zaryly do ramen a sevřely ho jako ve svěráku.
Severus vypadal, jako by nad sebou úplně ztratil kontrolu, jako by byl těsně před výbuchem.
"To bolí," zařval Harry, ale jedinou odpovědí bylo přimhouření tmavých očí. "Ona mě nezajímá. Jen mi nabídla pomoc!" hulákal přes zaťaté zuby a pokoušel se osvobodit.
"A ty jsi prostě musel souhlasit!" proťal vzduch Snapeův hlas a prsty se zaryly ještě hlouběji do Harryho ramen. "Řekni mi, jak moc ses s ní bavil!"
"Chtěla mi pomoci a já byl unavený," zasténal Harry, když byl opět přiražen ke zdi, tentokrát takovou silou, až měl pocit, že se mu pohnuly vnitřnosti. "Jenom jsme uklízeli. Na Uršulu jsme to nahráli, aby mě nechala na pokoji." Soustředil se na Severusovy oči, potemnělé hněvem. Vypadalo to, že muž je připravený roztrhat ho na kousky, ruce jako pařáty zaryté hluboko do jeho těla. "Jsem jenom tvůj, Severusi," zasténal Harry, kterého obcházely ho mdloby. "Vždy budu jen tvůj. Nikdo jiný mě nezajímá. Přísahám. Patřím jenom tobě!"
Pomyslel si, že to zabralo, protože prsty se trochu uvolnili a oheň žhnoucí v očích trochu zeslábl. Harry si uvědomil, že se chvěje. V klíně cítil nepopsatelný žár, takový, který tam nikdy předtím necítil.
"Poslední varování, Pottere. Jestli ještě někdy necháš Weasleyovou, aby se k tobě přiblížila… jestli ji ještě někdy necháš, aby se tě dotkla, způsobím ti takovou bolest, že na ni nikdy nezapomeneš."
Harryho penis sebou prudce trhl. Nevěděl, jak dlouho mu trvalo, než se vzrušil, ale cítil, že každé Snapeovo slovo vyvolává malé výbuchy, které pustošily jeho tělo a posílaly jeho sebeovládání do pekel.
Harry se naklonil, odhrnul si vlasy a pohltil Severusovo měkké ucho rty. Uslyšel tiché zamumlání. Moc dobře věděl, že je to mužovo citlivé místečko…
Odtrhl se ode zdi a přitiskl se k tmavě oděnému tělu. Když se jeho ztopořený penis otřel o mužovo stehno, zasténal. Na místech, kde ho svíraly Snapeovy ruce cítil bolestivé tepání, ale to ho jen více rozpalovalo. Avšak mistr lektvarů rychle převzal vládu nad situací. Harry zklamaně zakňoural, když ho mužovy ruce pevně sevřely a odstrčily. Ale v tu samou chvíli zaslechl chraplavý šepot, který rozdmýchla nový plamen: "Tady ne. Umyj se a přijď ke mně."
Severus od něj odstoupil a uhladil si hábit. Pokoušel se skrýt viditelnou erekci. Harry se třásl a téměř se zřítil k zemi, když zmizely ruce, které ho držely. Snape se na něj ani nepodíval, jako by jediný pohled mohl zlomit jeho sebeovládání. Otočil se a odešel.
Harry tam chvíli stál, příliš ohromený na to, aby se dokázal pohnout. Nohy se mu podlamovaly a žilami mu proudila láva. Nemůže tu stát! Musí jít za Snapem!
Přinutil se k pohybu. Odstrčil se ode zdi, zakopl o kbelík ležící mu v cestě a rozběhl se do nebelvírské věže. Před portrétem Buclaté dámy se zastavil a několikrát se nadechl, aby uklidnil své bušící srdce a popadl dech, který někde cestou ztratil, a pak vstoupil do společenské místnosti plné studentů. Škádlení a otázkám nevěnoval pozornost, doběhl do ložnice, rychle popadl nějaké oblečení a odešel do koupelny. Rychle se osprchoval, oblékl (ruce se mu třásli tak, že měl problém zapnout košili), přehodil přes sebe neviditelný plášť a vyklouzl z ložnice. Opatrně se proplétal mezi studenty a dostal se až téměř k východu, když málem narazil do Rona a Hermiony doprovázené Ginny, která jim vyprávěla o incidentu v umývárně. Harry je minul a zatím si neuvědomoval, že si pro ně bude muset vymyslet další výmluvu. Rozběhl se do sklepení a cestou se jen stěží vyhnul několika srážkám se studenty.
Když se dostal ke dveřím Snapeova kabinetu, byl hořící koule touhy a téměř si vzrušením okusoval nehty, zatímco čekal, až ho minou nějací zmijozelští a zmizí za rohem. Vstoupil do Snapeovy kanceláře. Ve spáncích mu bušilo a srdce mu bilo jako splašené. Svlékl si plášť a vydal se ke dveřím vedoucím do Severusových soukromých komnat. Když se jich dotknul, otevřely se.
Harry zadržel dech a vstoupil. Ve chvíli, kdy vkročil do místnosti, se za ním ozvalo zašustění hábitu a dveře se zabouchly. Silné, třesoucí se ruce ho přitiskly k dřevěnému povrchu a roztrhly mu košili.
Stalo se to tak náhle. Severusovy rty se zakously do jeho krku a netrpělivé ruce trhaly a odhazovaly jeho oblečení… byl zvednut a přitisknut na dveře. Nestihl se ani nadechnout a zmizely mu boty, kalhoty a spodní prádlo. Byly mu roztaženy nohy a byl zvednut výš. Severus k němu přistoupil a držel ho, jako by Harry vážil míň než peříčko. Žhavý, jako skála tvrdý penis pokrytý něčím vlhkým a kluzkým do něj náhle, prudce, netrpělivě vnikl. Harry chtěl křičet, ale mohl jen chraptivě sténat. Cítil sílu Severusova brutálního chtíče a touhy - divoké a nezkrocené - bolestivě do něj vstupoval, dral se přes jeho nepřipravený vstup. Příliš rychle, příliš tvrdohlavě. Harry mohl jenom sténat a kousat se do rtu tak, že mu téměř tekla krev - chtěl víc těch brutálních přírazů, chtěl je ještě rychlejší.
Muž se k němu přitiskl a přirazil ho na dveře. Harry obtočil nohy kolem Snapeova pasu a zakousnutím se do mužova hrubého hábitu potlačil výkřik. Slyšel zrychlený dech a o nahé paže se mu otíraly teplé závany dechu. Zbytky košile mu visely kolem loktů. Ovinul ruce kolem Severusova krku a obličejem se k němu natiskl, aby ztlumil výkřiky a steny, které neúprosně unikaly z jeho úst. Cítil, jak mu Snapeova varlata naráží do zadku pokaždé, když do něj muž vstoupil šílenou rychlostí a s agresivní silou, jako by ho chtěl propíchnout, roztrhnout, poznačit ho navždy jako svůj majetek.
"Severusi…" dokázal zašeptat, hlas ochraptělý křikem. "Jsem… jenom tvůj."
Cítil, jak se muž natlačil tváří k jeho klíční kosti. Prsty mu drtily zadek, zarývaly se do jeho těla silou a vehemencí pařátů, jako by ho chtěly roztrhnout. Severus se s chraptivým zasténáním udělal, zuby zaťaté do Harryho paže. Neovladatelně se třásl a ve chvíli, kdy Harry ucítil teplo vytékající z pulsující erekce, jeho mysl a tělo se vznesly ke stropu. Oslepující výbuch jeho vlastního orgasmu narazil do jeho smyslů a otřásl jím silou bouře, prosvištěl jeho tělem a spálil vše, co se mu dostalo do cesty.
Harryho výkřik se mísil s mužovými steny a na chvíli mu vypověděly všechny smysly. Zůstal jenom dotek, ale to nestačilo, protože ho zaplavovalo takové množství pocitů, že je nedokázal všechny uchopit. Měl pocit, že je těsně před výbuchem.
Po chvíli se mu, stejně jako Severusovi, který mu těžce oddechoval na rameno, podařilo popadnout dech. Stále cítil ostré zuby zakousnuté do své kůže. Pak z něj žár pomalu vyklouzl a Harry zasténal zklamáním ze ztráty, ale pak mu Snape zašeptal do ucha: "Bylo to dostatečně spontánní, Pottere?"
Harrymu poskočil žaludek, když si vybavil slova, která při jejich posledním setkání zařval Severusovi do obličeje. Usmál se. "Hmm…" zamumlal tiše a otevřel ústa, aby něco dodal, ale dostal ze sebe jen překvapené "Ach…", když se mužův horký jazyk dotknul jeho ucha. Ztuhl a hlasitě zasténal, tělem mu probíhalo mrazení. Prudce se nadechl. Severus olízl místečko přímo za uchem, kousl ho do lalůčku a vklouzl jazykem dovnitř. Harry jen potěšeně vzdychal a chvěl se pod vlivem teplého jazyka, který stimuloval jeho nervová zakončení. Zaklonil hlavu a zcela se odevzdal mužovým rtům, které se pomalu začaly posouvat níž a níž podél krku na klíční kost - střídavě sajíce, lízajíce a kousajíce - dolů na nahou paži, která stále nesla stopy po zubech.
Harry měl pocit, že zemře slastí nebo že se rozplyne a už nikdy se nebude schopen vrátit do svého původního stavu. Severusovy rty a jeho jazyk byly jako do ruda rozžhavený pohrabáč, který vypaloval cestičku do jeho kůže, vysílal mu jiskry do celého těla. Neuvěřitelná slast způsobovala, že vše uvnitř něj vřelo a jeho smysly se vznášely.
Nemohl se nadechnout, nedokázal pohnout ani prstem, byl obalený slastí, zatímco jeho mysl křičela a srdce se pokoušela vyskočit z hrudi.
Snapeova ústa. Snapeův jazyk. Na něm. Na jeho kůži. Na jeho krku, rameni. Žhavý, dychtivý, hladový.
Začala se mu motat hlava. Zasunutá část jeho mysli byla najednou ochromena tou neuvěřitelnou myšlenkou, že… nikdy předtím… poprvé… ach, Merline!
Hlasitě zasténal. Prohnul se a napjal, kdy ho Severus kousl do ramene. Tělem mu projelo bolestivé zajiskření a hlava mu opět udeřila o tvrdé dveře.
A pak ústa a jazyk zmizely. Snapeova hlava se od něj prudce odtrhla, jako by si konečně uvědomil, co se děje a dokázal to zastavit. Harry otevřel oči, o kterých nevěděl, kdy je zavřel, a když uviděl, co se zrcadlí v mužových očích, všechno v něm poskočilo, a pak ztuhl.
Severusovy oči byly… byly… jiné. V tu samou chvíli jasné i zamlžené, jako by byl ve zcela jiném světě a něco se mu pokoušelo projít skrze oči, uniknout, odhalit se… Tenké rty byly pootevřené a vlhké a Harry nedokázal potlačit nutkání dotknout se jich. Když je nemohl políbit, chtěl alespoň cítit jejich texturu, jejich teplo…
Když se dotkl jemný rtů, Snape ho chytil za ruku. Ale neodtáhl si ji od obličeje. Harry vyvalil oči, když se Severusovy rty ovinuly kolem jeho prstu a začaly ho sát. Teplý jazyk laskal bříško a zuby jemně okusovaly kůži. Po chvíli si chlapec uvědomil, že přestal dýchat. Bál se dýchat, nechtěl narušit ticho nebo přerušit tu neuvěřitelnou věc… Snape se choval, jako by byl zcela ztracený, a kdyby Harry něco udělal, cokoli, mohlo by ho to vytrhnout z transu a ztratil by ten… pocit, který mu v žaludku hromadil příjemné teplo, které se postupně šířilo do celého těla. Potěšeně sledoval Severusovy zavřené oči, tenkou vrásku mezi obočím, zvláštně jemné rysy obličeje… díval se a nemohl uvěřit, co se děje. Bál se, že Snape uslyší bušení jeho srdce, cokoli, co by mohlo přerušit tuto úžasnou chvíli.
Chtěl zastavit čas a nikdy, nikdy už se nepohnout.
S povzdechem vydechl dech, který už nedokázal zadržovat.
Severus otevřel oči. Mlha se zvedla a odhalila hluboké černé zornice. Vše zmizelo. Muž odstrčil Harryho ruku a beze slova se díval do Harryho překvapených zelených očí. Harry se pokoušel přečíst, co se skrývá v Severusových očích, ale najednou se uzavřely a staly se tak nepřístupnými, jako zbytek Snapeova obličeje.
"To…" pokusil se říct, ale hlas ho nechtěl poslouchat. Odkašlal si. "Já…"
Severus zavrtěl hlavou a Harry zavřel pusu. Muž ho položil a rychle se upravil. Když se Harryho chodidla dotkla podlahy, podlomila se mu kolena, ale naštěstí se stačil opřít o dveře a nespadnout. Hlava se mu motala. Bylo to tak… surrealistické. Neskutečné.
Muž na sebe použil rychlé čistící kouzlo, otočil se k chlapci stojícímu u dveří zády a vydal se ke svému křeslu. Harry se předklonil a začal na sebe natahovat oblečení, které se mu válelo u nohou. Snape se posadil a zadíval se do ohně. Neřekli ani slovo.
Harry stál u dveří a váhal. Co by teď měl udělat? Odejít? Připojit se k němu? Možná by měl něco říct? V hlavě měl úplně vymeteno. Jediná věc, která plnila jeho mysl, byla vzpomínka na Snapeův jazyk putující po jeho kůži a kolem jeho prstu… Usmál se, nemohl a ani nechtěl zkoušet s tím přestat. Proč měl pocit, že vše kolem něj se najednou přebarvilo? Do teplých, sytých, veselých odstínů.
Podíval se na svůj stále se lesknoucí prst a s povzdechem zavřel oči. Až v tu chvíli bylo ticho panující v místnosti přerušené Severusovým strohým hlasem, který se zařízl do horkého vzduchu. "Dobře, tak se posaď."
Harryho úsměv se ještě roztáhl.

***
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzan Zuzan | 2. ledna 2016 v 17:26 | Reagovat

Tyjo, já nechápu, jak může být Harry tak náladový. Snažím se na něj být hodná, že je to ještě puboš a je zamilovaný, ale stejně, oba jsou blázni :D No, fakt se v téhle povídce k sobě hodí, neustálý oheň, vztek a sex :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama