DI - Kapitola 24

5. června 2015 v 8:27 | yellow |  Desiderium Intimum
Dirty little secret

We keep this secret in our blood
We pass just close enough to touch
We love in secret names
We hide within our veins
The things that keep us bound to one another
There is a secret that we keep
I won't sleep if you won't sleep
We are compelled to do what we have been forbidden*



"…starat se o slizožrouty? Jak nám to mohl udělat? Jsou dokonce ještě nudnější než tlustočervi! A já si myslel, že není nic nudnějšího než zatracení tlustočervi!" stěžoval si Ron celou cestu, co šli s Harrym na Dějiny kouzel. "A všiml sis, jak Hermiona poslední dobou jí? Něco s ní je. Dneska snědla deset sendvičů! Dokážeš si to představit? Deset! Koneckonců… Hej, Harry! Co je s tebou? Posloucháš mě vůbec?"
"Jo… Hermiona snědla deset slizožroutů," zamumlal Harry s myšlenkami úplně, ale úplně jinde - ve Snapeových komnatách.
Zkoušel všechno, dokonce si představoval, jak Filch tančí waltz s paní Norrisovou a společnost jim dělá chrápající Tesák, ale nic nepomáhalo. Stále ho pronásledovaly vzpomínky a sen, který se mu zdál v noci. Sakra, byly to už dvě noci, co mu došel bezesný spánek! Včera chtěl požádat Snapea o další láhev, ale vzhledem k okolnostem… No, dalo by se říct, že byl zcela pohlcen něčím jiným a neměl vůbec čas na to myslet. Teď byl ten sen jenom rozmazanou koláží obrazů, které se vzájemné prolínaly, ale pořád byl dostatečně jasný, aby se mu vkrádal do myšlenek a pronásledoval ho i v bdělém stavu. Pamatoval si, že v tom snu viděl Snapea… Snape ho šukal tak, jako včera. Bylo to, jako by Harry v myslánce sledoval své vlastní vzpomínky, ale úplně na konci, když Harry padl na kolena, Severus se neudělal přes celý jeho obličej, ale naklonil se k němu a… políbil ho. Harry pořád cítil na rtech tu trpkou chuť druhých rtů, které se k němu jemně přitiskly. Když si na to vzpomněl, žaludek mu udělal přemet. Když se probudil… byl tím tak šokovaný a vzrušený, že to bez dlouhého přemýšlení dokončil a s tichými výkřiky se udělal do ruky.
Potom dlouho ležel a pokoušel se ovládnout chaos ve své hlavě. Uvažoval, proč se mu něco takového zdálo. Možná proto, že mu to Snape nikdy nedal? Pamatoval si své včerejší vzrušení. Svou včerejší divokou touhu. Nesouhlasil s tím, ale pokoušel se to pochopit. Pokoušel se tomu vzdorovat, ale věděl, že je to zbytečné. Miloval to - to nemohl popřít, tak proč snil o… něze? Myslel, že ji nepotřebuje… ale pak ho najednou zaplavily vzpomínky na to, jak bojoval o každé objetí, o každý polibek - o pocit intimity. Všechny ty nejisté krůčky, které udělal i přes neustálý odpor a překážky. Celou dobu po ní toužil, přál si ji. Proč ji chtěl, když se mu podle všeho líbí… brutalita?
Ponořil se hlouběji. Vybavil si tu extázi, když ho Snape píchal těsně předtím, než ho udeřil. Vybavil si svůj stud a… vzrušení. Tak proč ho tak moc chtěl políbit? Bylo to silnější než on.
Všechny ty pocity byly nějakým zvláštním způsobem propojené, smíchané tak moc, že vypadaly zcela stejně. Připomínaly mu dva výhonky břečťanu, které se ovíjely kolem sebe. Harry si vzpomněl na obrázek - kruh vlnovkou rozdělený na dvě části - černou a bílou a v každé z nich bylo kolečko v barvě druhé půlky - jako oko. Vypadaly, jako by sebou prostupovaly, ovíjely se a tančily kolem sebe. Tvořily jednotu. Nemohl si vzpomenout, co ten znak znamenal, ale v tuhle chvíli si tak představoval své pocity.
Řešení leží někde mezi a pokaždé, když se k němu přiblíží, tak mu unikne. Pokoušel se tomu porozumět, ale každá myšlenka byla okamžitě přetržena chaosem panujícím v jeho hlavě.
Ron do něj strčil.
"Jasně, máš pravdu," zamumlal Harry a vytrhl se z myšlenek.
"Mám?" zeptal se ohromený kamarád. "Ale já nic neříkal."
"Co?" zamrkal Harry zmateně a pokoušel se uvědomit si, co se děje.
"Seš vůbec tady, Harry?" zeptal se Ron a pozorně se na něj podíval. "Dneska se chováš divně. Neposloucháš, co ti lidi říkají a navíc to vypadá, že je ti úplně jedno, že jdeme pozdě na další hodinu."
"Hodinu?" zeptal se Nebelvír a pořád měl pocit, jako by ho někdo trefil matoucím kouzlem.
Ron protočil oči. "Dějiny kouzel. Nebo co myslíš, že jdeme na večeři?"
"Nemám hlad," zamumlal Harry a pokoušel se soustředit na rozhovor a vzdorovat myšlenkám, které k němu natahovaly své úponky.
Ron se zastavil a s potřesáním hlavou se na něj zamyšleně podíval. "Tvoje chování má nejspíš něco společnýho se Snapem," prohlásil po chvíli.
Harry ztuhl a cítil, jak mu hoří obličej. Prudce zastavil. Chvíli měl pocit, že se celý svět rozpadá na jemný prach. Hlavou mu v tom okamžiku proběhlo tisíc myšlenek.
Jak to ví? Uhádl něco? Získala Hermiona zpět svou paměť a řekla mu to? Nebo možná zjistil…?
"Jsem si jistý, že ti během trestu přimíchal něco do pití - nějaký jed nebo matoucí lektvar… Aby se ti pomstil za to, co jsi řekl ve třídě. Víš, jaký Snape je."
Harrymu se úlevou téměř podlomila kolena. Nepřítomně se usmál, ale když k němu Ron došel, nasadil neutrální výraz.
"Ne, to je dobrý. Nejspíš je to tím počasím," zamumlal. "Mám jen trochu depku."
Ron se na něj nejistě podíval.
"Dobře… dobře. Radši si pospěšme, protože Hermiona nás sjede, že jdeme pozdě. Binns si nejspíš ani nevšiml, že tam nejsme. Kdyby nebylo jí, tak bychom mohli jít zpátky do ložnice a dáchnout si," povzdechl si a začal se ploužit vpřed.
*
Harry se pokoušel udržet oči otevřené, protože jakmile je zavřel, začaly ho zaplavovat obrazy ze včerejšího sexu. Nedokázal je zastavit. Binnsův monotónní hlas způsoboval, že se dostával do stavu podobného spánku, přestože byl stále vzhůru. Často přemýšlel nad tím, že by tento učitel mohl udělat super kariéru jako hypnotizér. Nikdo nedokázal uspat líp než on. Slyšel, jak chrápání někoho za sebou a tiché skřípání Hermionina brku. Seděla vedle něj a byla nejspíš jediná z celé třídy, kdo si zapisoval, co jim duch říká. Harry se musel doopravdy soustředit, aby slyšel, co jim učitel říká, ale už po pěti minutách mu začaly utíkat myšlenky. Bylo to tak vždycky a dnes to bylo ještě horší.
Ron také chrápal. Harry zvedl hlavu právě včas, aby viděl, jak do něj Hermiona dloubla loktem a vztekle ho šeptem napomenula. Seděla mezi nimi, protože věděla, že kdyby seděli spolu, tak by místo poslouchání hráli celou hodinu Řachavého Petra.
Ale ne dnes. Harry byl tak ponořený do svých myšlenek, že k němu nic nedokázalo proniknout. V jeho představách se Severus sehnul k jeho uchu a šeptal mu všechny ty úžasné, vzrušující řeči…
Jen jedno kouzelné slovíčko. To slovíčko způsobí, že budeš sténat a prosit o víc, slovíčko, které zadupe tvé smysly do prachu, které tě přivede k šílenství. Jedno slovo, jedno kouzlo.
Jeho penis začal žádat o pozornost. Harry zavřel oči - nedokázal odolat. Žhavý šepot u jeho ucha… Chladná ruka hladící jeho erekci a strkající prst do…
S největšími obtížemi potlačil sten, který mu chtěl splynout ze rtů. Cítil svou erekci, a jak mu hoří tváře. Najednou bylo v místnosti neskutečné horko.
Ne, sakra! Musí se uklidnit. Má teď vyučování, neměl by… být vzrušený.
Prudce otevřel oči. Cítil závrať. Několikrát se nadechl, pokoušeje se přinutit své tělo… aby se uvolnilo. Jako ve snu šáhl do kapsy a vytáhl zelený kámen. Sevřel ho v ruce a poslal zprávu.
Sakra, nemůžu se soustředit na vyučování. Dokážu myslet jen na to, jak jsi mě včera ojížděl. Až do teď jsem byl vzrušený jenom na lektvarech, ale teď jsem tvrdý dokonce i na dějinách kouzel.
Schoval kámen. Věděl, že nejspíš nedostane odpověď, protože Snape na takové věci nikdy neodpovídal, ale přesto…
Najednou ztuhl, když ucítil, jak mu z kapsy vychází teplo. Rychle vytáhl kámen a přečetl si zprávu.
Pottere, učím.
Usmál se pro sebe. Musel to udělat, nemohl si pomoci.
Škoda, zrovna jsem se ti chystal popsat, jak jsem ráno masturboval s myšlenkami na tebe, ale v tom případě tě nebudu rušit.
Srdce mu bušilo vzrušením. Zíral na kámen tak upřeně, že mu začínaly slzet oči.
Byla tam! Kámen zářil teplým světlem a v jeho středu se objevila jen tři krátká slova.
Řekni mi to.
Harry se vítězoslavně usmál. Bod pro něj!
Sevřel kámen v ruce, zavřel oči a v duchu se do té chvíle vrátil: Vklouzl jsem rukou do kalhot od pyžama a vzal si penis do ruky. Byl tvrdý už od chvíle, co jsem se vzbudil a vzpomněl si na předchozí večer. Představoval jsem si, že to je tvoje ruka. Chtěl jsem to udělat pomalu, ale nemohl jsem. Byl jsem tak nadržený. Dělal jsem si to s myšlenkami na tebe, a jak jsi do mě včera přirážel. A pak…
"Harry, přestaň šmátrat pod lavicí a poslouchej!" zasyčela Hermiona, která nesouhlasně vzhlédla od svých poznámek. Harry se stěží zvládl vrátit do reality. Hlava se mu motala. Podíval se na kamarádku a přikývl. Pak si vzal brk a začal předstírat, že něco píše. V tu chvíli ucítil v druhé ruce teplo. Když mu Hermiona přestala věnovat pozornost, koukl se pod lavici a přečetl:
A co se stalo pak?
Srdce mu poskočilo. Cítil stále větší vzrušení. Bylo to něco… úžasného. Flirtovali spolu. Během hodiny. Dokázal si jednoduše představit, jak Severus sedí u katedry ve třídě plné studentů a čte si zprávy, které mu poslal. Nebo dokonce možná… Harry si olízl rty… možná je Snape také tak vzrušený, když si představuje, co Harry dělal? Opět zavřel oči a pokračoval:
Pak jsem zrychlil, svíral ho pevně, tak jako to vždycky děláš ty. Doopravdy jsem si přál, abys tam byl se mnou. Představoval jsem si, že to tvoje ruka se dotýká mého penisu a pak… pak… Sakra, řekni to… ucítil jsem dotyk tvého jazyka. Obkroužil celý žalud… a pak jsem cítil obrovskou explozi, že jsem se nedokázal ovládnout. Vyvrcholil jsem na pokrývku a téměř omdlel slastí… Kurva, jdi do prdele, Hermiono!
Harry několikrát zamrkal, jako by ho něco vytrhlo z letargie, rychle strčil kámen do kapsy a vztekle se podíval na stále otravující kamarádky: "Co zase?" zavrčel neschopen skrýt své podráždění.
Hermina se na něj ošklivě podívala.
"Tohle je hodina, Harry! Měl bys poslouchat a dělat si poznámky a ne si pod lavicí s něčím hrát! Co tam máš?" zeptala se a než ji stihl zastavit, podívala se pod lavici. Harry si rychle zakryl svou erekci, zřetelně se rýsující pod jeho kalhotami, ale bylo příliš pozdě. Hermiona vyvalila oči a podívala se na něj, jako by se najednou proměnil v hromadu dračího trusu.
"Harry, dělal jsi to, co si myslím?" zeptala se chvějícím se hlasem a rychle se narovnala. Byla tak rudá, že to vypadalo, jako by se měla začít každou chvílí vypařovat. A Harry si byl jistý, že on vypadá stejně.
"Samozřejmě že ne" zamumlal neurčitě. Bylo mu vedro a rychle se pokoušel přijít s nějakou vhodnou výmluvou, ale měl pocit, že se mu mozek změnil v kaši. "Jen jsem… no… hm…"
Dívka se na něj s odporem podívala a zvláštně se chvějícím hlasem řekla: "Jsi odporný!" Ostentativně se od něj odvrátila a začala škrábat na pergamen tak zuřivě, že si téměř změnila brk. Tváře jí žhnuly.
Harry zíral na desku stolu. Pokoušel se zmírnit stud, který v něm žhnul.
Skvělé. Teď si bude Hermiona myslet, že je úchyl, který se během hodiny uspokojuje pod lavicí. To byla poslední kapka…
Po chvíli si uvědomil, že už nějakou dobu cítí teplo vycházející z kapsy. Nervózně se koukl na kamarádku a všiml si, že se na něj Ron zvláštně dívá. Nejistě se na něj usmál, odvrátil hlavu a zadíval se na dřevěnou desku lavice. Ruce ho svrběly, ale příliš se bál dát ruku pod lavici, protože by si Hermiona zase mohla myslet nějaké nesmysly. Rozhodl se počkat do konce vyučování. Bylo to těžké, protože ho kámen pálil čím dál víc. Proto, když hodina skončila, rychle se sbalil, zavolal přes rameno "Musím do koupelny!" a téměř vyběhl ze třídy. Ronova překvapeného a Hermionina rozpačitého pohledu si nevšímal.
Když byl bezpečně zavřený v kabince, vytáhl kámen a četl: Dobře, dobře, Pottere. Bylo to extrémně… stimulující. Ale někdo by měl slečnu Grangerovou naučit, aby se nemotala do… stimulujících rozhovorů.
Harry se pro sebe usmál.
***
Když vyšel z koupelny, nebyli jeho přátelé nikde v dohledu. Doufal, že na něj počkají, ale když si vzpomněl, jak se na něj Hermiona dívala, okamžitě od té představy upustil. Jak by se z toho mohl teďka vykroutit? Co by jí měl říct? Možná by bylo lepší prostě počkat, než se přes to dostane. Koneckonců ho znala - věděla, že by nikdy nemasturboval pod lavicí. A zvlášť během hodiny.
Hm… ale když vezmeme v potaz, že spí se Snapem, tak je nejspíš schopný udělat cokoli…
Harry si povzdechl a pomalu vyrazil. Bylo po vyučování a do večeře stále zbýval nějaký čas. Byl tak ponořený ve svých myšlenkách, že mu chvíli trvalo, než si uvědomil, že na něj někdo volá. Rozhlédl se po chodbě a všiml si, že jeho směrem jde Lenka. Přestože "jít" asi není to nejvhodnější slovo pro popis toho skákavého tanečního kroku. Sem tam se otočila a roztáhla ruce. Těch pár studentů, kteří měli tu smůlu, že ji míjeli, se pokoušeli přitisknout se co nejvíc ke zdi. Lenka vyskočila a přistála přímo před Harrym.
"To je jediný způsob, aby mě iberští gvindalové nepronásledovali. Neskutečně mě otravují. Dokonce ani paté nepomáhá."
"Cože?" Harry se pokoušel naladit na stejnou vlnovou délku, ze které přijímal mozek Havraspárky informace.
"Musíš ho nakrájet na malé kuličky, pak je péct, dokud nejsou křupavé a udělat z nich náhrdelník. Nenávidí tu vůni. Jen si nejsem jistá, jestli to má být králičí nebo husí paté. Mám králičí, ale nepomáhá, takže je asi špatné. Ale husí jsme už dlouho k večeři neměli a já nevím, jak se dostat do kuchyně. Nevíš, kde bych mohla trochu sehnat?"
Harry zavrtěl hlavou, příliš ohromený absolutním přesvědčením v jejím hlase, než aby jí byl schopný něco rozumného odpovědět.
"No, myslím, že požádám taťku, aby mi nějaké poslal," usmála se Lenka. "Jestli chceš, můžu se s tebou podělit. Nejlepší je to s cibulí."
Harry zavrtěl hlavou. Setkání s Lenkou mu vždy připomnělo, že svět by byl doopravdy nudný, kdyby všichni byli… obyčejní.
"Nemáš nějaký náhrdelník nebo něco, co by způsobilo, ž by si o mě lidi přestali myslet, že jsem úchyl?" zeptal se s povzdechem. Lenka se na něj podívala, jako by o tom doopravdy uvažovala.
"Myslím, že nejlepší způsob je kastrace," odpověděla zcela upřímně. "Slyšela jsem svou mudlovskou tetičku říkat, že jediný způsob, jak vyléčit úchyly je kastrací. Nevím, co to je, ale jakmile to zjistím, určitě to přidám do své sbírky," odpověděla s odzbrojujícím úsměvem. "Mohlo by se to hodit, až nějakého potkám."
"Díky, to mi pomohlo," zamumlal Harry a zíral na podlahu. Lenka se zamračila a na chvíli se na něj zadívala, pak pronesla: "Chováš se divně. Co se stalo?"
Harry zavrtěl hlavou. Nechtěl ji o svém posledním ponížení říct. Ale vypadalo to, že se Havraspárka nenechá tak jednoduše odradit.
"Má to něco společného s profesorem Snapem?" zeptala se neutrálně. Harry trhl hlavou a vyvalil na ni oči.
"Jak to…"
"Právě jsem s ním měla hodinu. Také se choval divně."
"Jak divně?" zeptal se a srdce se mu rozbušilo.
"Byl… roztržitý. Řekla jsem mu, že mi do kotlíku spadlo několik iberských gvindalů, protože se můj lektvar zbarvil do modré, místo do růžové, ale on se choval, jako by mě neslyšel. A celou dobu dělal něco pod lavicí," trhla rameny Lenka. "No, jste pár, tak jsem myslela, že…"
"Pšššt," zasyčel Harry a rozhlédl se. "Ne tak nahlas. A my… my nejsme pár," zamumlal a zrudl.
"Ne?" Lenka vypadala zmateně. "Možná, že nic nevím, ale myslela jsem, že když se s někým pravidelně setkáváš, dokonce i když je to na školních trestech, a máš s ním sex, tak to znamená, že jste pár. Byli jste pár dokonce i bez sexu," usmála se. "Bylo to moc pěkné," dodala. "Mohli bychom to někdy zopakovat, jestli budeš potřebovat přítelkyni. Ale ne teď, protože…" na chvíli zaváhala, ale rychle pokračovala a šíleně se křenila, "…protože by to byla zrada."
Harry měl pocit, že se mu obličej proměnil v hromádku rozžhaveného uhlí.
Co by měl říct? Měla pravdu. Přestože plně nechápal, co to má co dělat se zradou, ale nyní byl příliš ohromený, než aby o tom přemýšlel.
"Je to prostě… komplikované," zamumlal. "Myslím, že bys to nepochopila."
"To si nemyslím.," řekla zamyšleně. "Jsem expert na komplikované případy."
"Ale ty nevíš, jaké to je, když tě někdo pořád odmítá, chová se k tobě jako ke spratkovi a pokaždé, když se k němu přiblížíš, všechno je tak matoucí, že tě to nechá se zmatkem v hlavě," vybuchl Harry.
Lenčin úsměv trochu pohasl.
"Vím," řekla. Harry se na ni překvapeně podíval, ale než stihl otevřít pusu k odpovědi, Havraspárka už byla několik kroků před ním a mávala mu na rozloučenou. "Ahoj, Harry." A vyrazila pryč, poskakovala a otáčela se v kruzích.
Harry se za ní chvíli díval a pokoušel se pochopit, co tím myslela, ale brzy jeho mysl opět opanovala Snapeova temná osobnost.
***
U večeře si od něj Hermiona sedla co nejdál a pokoušela se ho ignorovat. A Harry se příliš styděl, než aby se s ní pokusil navázat konverzaci. Ron seděl mezi nimi a díval se zmateně z jednoho na druhého.
V jednu chvíli už to nevydržel a zeptal se: "Můžete mi někdo říct, co se stalo? Protože se oba chováte divně."
Harry se podíval na kamarádku a jejich oči se střetly. Hermiona zrudla a prudce odvrátila hlavu.
"Nic," zamumlal Harry. Ron se zamračil. "Jasně," zamručel a začal bodat vidličkou do bramborové kaše.
Atmosféra nebyla zrovna příjemná. Harry dokonce musel dělat své úkoly sám, protože jakmile na něj Hermiona narazila, zrudla a okamžitě utekla do ložnice. Ron se na něj mračil, což jim ve spolupráci na eseji moc nepomohlo. Nakonec Ron odhodil brk, sebral učebnice a se zamumlaným "dobrou noc" odešel do chlapeckých ložnic a nechal Harryho o samotě s jeho myšlenkami. V takových podmínkách se nedokázal plně soustředit na svou esej do přeměňování, takže po chvíli odstrčil pergamen a prostě jen zíral do ohně. Ve společenské místnosti bylo relativně ticho, protože většina studentů dělala úkoly, ale občas někdo vybuchl smíchem nebo začal něco živě vyprávět. Harry si povzdechl a pohodlně se natáhl na gauč před krbem. Zíral do tiše praskajících plamenů a nechal svou mysl plynout řekou vzpomínek a obrazů. Okolní zvuky se ztlumily.
Přestože byl obklopený lidmi, tak se cítil… sám. Hermiona byla uražená, Ron se mu z nějakého neznámého důvodu začal vyhýbat. Všechno bylo tak… matoucí. Dřív tu rád sedával s ostatními, hrál Řachavého Petra se Seamusem, vtipkoval s Deanem a dokonce pomáhal Nevillovi s učením. Ale poslední dobou se všechno změnilo. Měl pocit, jako by mezi ním a zbytkem studentů vyrostla skleněná zeď a odcizila je. Dokonce Rona a Hermionu… Už to nebylo jako předtím, když s nimi trávil téměř všechen volný čas. Nyní byl čas s nimi únavný a rozčilující. Musel být neustále na pozoru, musel lhát a vymýšlet si výmluvy. Musel předstírat, že je někdo jiný. A kdyby nebyl ostražitý… stalo by se něco jako dnes. Harry si stále pamatoval rozhovor, který vedl s Hermionou v nemocnici a její reakci. Věděl, že to nikdy nepochopí. Že to nikdo nepochopí. Možná s výjimkou Lenky, která byla schopna přijmout téměř cokoli a čím nenormálnější, tím lepší.
Zrak se mu zamlžil, plameny se změnily jenom v slabou zář, jemně vyzařující teplo a ohřívající mu obličej. Oheň byl všude stejný… Kdyby zavřel oči, mohl by si představit, že to byl Snapeův krb, že je v jeho komnatách, a že ho Snape zezadu objímá a dotýká se jeho penisu… Ach, ano… Tam byl v bezpečí. Tak se cítil… svobodný.
V ruce se mu najednou objevil zelený kámen. Nevěděl jak, nebo kdy se to stalo. Sevřel kolem něj prsty a poslal první myšlenku, která mu přišla na mysl: Moc mi chybíš.
Žádná odpověď. Věděl, že žádnou nedostane - Severus měl nejspíš moc práce, než aby odpovídal na taková… "slzavá prohlášení", jak by je nejspíš popsal. Harry se proti své vůli usmál, a pak si tiše povzdechl. Možná si to ani nepřečetl…
Otevřel oči, uvolnil prsty a opět se zadíval do tancujících plamenů. Bylo tak neskutečné ticho, jako by kolem nikdo nebyl. Harry cítil, jak mu srdce svírá touha, touha, která se pokoušela uniknout. Doopravdy za ním chtěl jít, dokonce i teď. Cítit ten přísný pohled temných očí, vidět ten pokřivený úsměv, slyšet ten hlas - kousavý, a přesto zvláštně jemný… na Snapea. "Mám práci, Pottere," řekl by a zavřel by mu dveře před očima. Nebo možná ne… možná by ho vtáhl dovnitř a beze slova ho kousl do krku a rozepnul kalhoty. Protože by ho potřeboval stejně, jako Harry potřeboval jeho…
Mimovolně sevřel prsty kolem kamene. Chtěl bych tě vidět.
Ticho. Jako by jeho myšlenky šly přímo do nicoty. Snape ho zřejmě tak moc nepotřeboval… Možná na něj dokonce ani nemyslí a pracuje na nějakém složitém lektvaru a je naštvaný, že ho Harry otravuje.
Ne, to není pravda. Rozhodl se věřit, že Snape sedí před krbem a také zírá do plamenů… čeká, až za ním Harry přijde… Ale neodpovídá na jeho zprávy, protože nechce přiznat, co chce. Ano, to je přesně on…
Harry opět sevřel prsty kolem kamene. Chtěl… chtěl bys… to je jedno.
Čekal. V hlubinách uklidňující smaragdové se kroutily jasné skvrny. Viděl v nich odraz svých očí. A pak uviděl světlo. Srdce mu najednou poskočilo. Na kameni se objevila zpráva. Co bych chtěl?
Harry těžce polkl. Ruce se mu najednou roztřásly a dokázal je ovládnout. Zavřel oči a pomyslel si: Chtěl bys… chtěl bys mě vidět?
Ztuhl, ale srdce mu zběsile bušilo, jako by na tom závisel jeho život. Měl pocit, že než se kámen znovu rozzářil, uběhla století.
Viděli jsme se včera, Pottere, a zítra máš školní trest. To znamená, že se uvidíme.
Měl pocit, jako by mu někdo na hlavu vylil kyblík ledové vody. No, takovou odpověď neočekával. Jako vždy se Severus dokázal chytře vyhnout odpovědi.
Kůže mu mravenčila, když sevřel ruku v pěst a ignoruje pálení pod víčky, poslal: Dobře. Omlouvám se, bylo to hloupé… vím, že se zítra uvidíme… Proč jsem mu to sakra poslal? Co jsem čekal? Sakra, ne teď! Rozumím. Školní trest. Zítra…
Rychle kámen pustil a nervózně si uvědomil, jak bezvýznamné a chaotické myšlenky poslal. Jaká ostuda! Udělal ze sebe blázna! Kurva, co si o něm teď bude Snape myslet?
Ucítil v puse pachuť krve - prokousl si ret. Podíval se na kámen a srdce mu opět začalo šíleně bušit, když uviděl zelené světlo. Chvějícími se prsty si ho zvedl k očím, a když si přečetl zprávu, nevěřícně vyvalil oči a rozzářil se jako kámen v jeho ruce. Cílit teplo u srdce, objímající a tišící ho, odvádějící ho od osamělosti a smutku. Rty se mu roztáhly do vroucího úsměvu. Zvedl hlavu a slepě zíral do ohně, který mu najednou v porovnání s žárem žhnoucím uvnitř něj, připadal chladný.
Zhluboka si povzdechl, pohodlně si lehl, přitáhl si kolena pod bradu a přitiskl tvář ke stále horkému povrchu zeleného kamene. Na jeho hladkém povrchu se zrcadlily plameny a odrážely se od slov, které se pomalu rozplývaly: Šššš… Je to v pořádku, Pottere, zítra se o tebe postarám.

* "The Secret's In The Telling" by Dashboard Confessional
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sisi/ctenar Sisi/ctenar | 5. června 2015 v 17:43 | Reagovat

xD super!paráááááááááááááááááááááááda xD :-D

2 Voldy Voldy | 10. června 2015 v 14:30 | Reagovat

Harry, Harry, Harry... Ty a ta Tvá rozhádaná mysl.
Trapas s Hermionou mi zlepšil čekání u doktora. :-D
Co se týká Severuse... V téhle povídce "je to prostě on".

3 alca alca | 11. června 2015 v 20:50 | Reagovat

Scénka s Hermionou mě pobavila.Tahle povídka je čím dál lepší. :-D Už se moc těším na další díl

4 Cora Cora | 25. června 2015 v 23:19 | Reagovat

Ta scéna s rukou pod lavicí... ježkovy voči, to byl trapas skoro jako ten z první kapitoly po požití lektvaru. Vždycky mám chuť zabalit Pottera do deky a odnést ho někam hodně daleko :). Tichá pošta během výuky pěkně jiskřivá (ty šutry chci!) a ta poslední věta... Severus utěšitel?! Že by se už blýskalo na lepší časy??! :) Děkuji moc za překlad, yellow.

5 Nobody Nobody | 17. července 2015 v 20:11 | Reagovat

Tahle povídka je tak dokonale perfektní!!!
Už musí vyjít další kapitola! Naprosto úžasné ! :-D  :D

6 Zuzan Zuzan | 2. ledna 2016 v 14:53 | Reagovat

No vážně, Hermiono, co se do toho motáš? Do stimulující konverzace? Vážně mě začíná štvát :D No a ten konec, ššš, jakpak se asi chce Sev o Harryho postarat, hmmm?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama