Unwell - Kapitola 44

3. března 2015 v 16:02 | yellow |  Kniha druhá
Děkuji Pret za betaread.


"Nikdy nekončící práce"


Severus sebou trhl a odtáhl se, když k němu přišel mladý pán Teddy. Pán podle všeho nechtěl, aby se pán Teddy Severuse dotýkal a obvykle se mu v tom snažil zabránit, ale právě teď byl tak zabraný do učebnice, že si toho nevšiml.
"Nemyslím si, že vás pán chce tak blízko u mě, pane Teddy," řekl Severus a opět se odtáhl od odhodlaného dítěte. Také za to byl vděčný - přestože věděl, že mu pán Teddy neublíží tak jako ti starší než on, nechtěl, aby se ho někdo dotýkal. Pálilo to a připomínalo mu to věci… vůbec se mu to nelíbilo.
"Teddy!" trhl sebou pán a začal jim věnovat pozornost. "Nedotýkej se Severuse."
Dítě pána buď ignorovalo, nebo nerozumělo jeho slovům, nebo je neslyšelo, protože udělalo další dva vratké kroky vpřed a zamotalo ručky do toho, co zbylo ze Severusových vlasů.
Severus uskočil dozadu, předtím než si v tom stihl zabránit, a v důsledku toho dítě spadlo a zřejmě si ublížilo, protože začalo plakat.
A Severusovo čelo se rozpálilo.
"Dobře, čas jít do postele," pronesl pán slova, kterých se Severus děsil. Přestože bylo teprve sedm hodin a ne obvyklých osm třicet, Severus neprotestoval, ani na to pána neupozorňoval. Ta představa byla směšná.
Pán k nim přišel a zvedl pána Teddyho, jeho ruka se při tom krátce dotkla Severusova kolene, což Severus nenáviděl, ale opět, nekomentoval to, protože to nebylo přípustné.
"Půjdu ho uložit," řekl pán Severusovi. "Co kdyby ses šel připravit na koupání? Budu dole za chvilku."
Pán začal Severuse koupat každý večer. Byla to jednoduše ta nejhorší věc, se kterou se Severus u tohoto pána setkal. Ale doposud tím nejděsivějším bylo to, s čím se ještě nesetkal.
Uvědomil si, že pán pořád čeká na odpověď. Tento pán to dělal často, na rozdíl od ostatních Severusových majitelů, kteří prostě správně předpokládali, že Severus poslechne. Zahořel studem, když si uvědomil, jak málo mu tento pán důvěřuje.
"Ano, pane," odpověděl a cítil se na zemi velmi malým v kontrastu se stojícím pánem.
"Super - a mohl bys naplnit jeden z Teddyho hrníčků vodou?" Pán začal stoupat po schodech. "Použij kohoutek v kuchyni - hrníčky jsou… ehm, však víš kde."
Ne, Severus nevěděl. Neměl nejmenší tušení, kde jsou hrníčky mladého pána. Každé ráno, když Severus přišel dolů, pán Teddy už byl usazený ve své dětské židličce, připravený házet své jídlo na Severuse. A Severus si byl docela jistý, že měl ten stejný hrneček po většinu dne.
"Ne, pane," přiznal.
"Cože?" Pán se otočil na schodech a málem z nich přitom spadl. "Ehm? Co jsi říkal?" Popostrčil si brýle k vykuleným očím.
"Ne, pane - nevím, kde jsou." Pán si bezpochyby myslel, že ho Severus odmítl - to by udělal jenom špatný otrok. Severus své pány kdysi odmítl.
"Ach," pánova ramena poklesla jako kdyby zklamáním - chtěl Severuse potrestat? "Jsou, ehm, v jedné z vrchních skříněk. V té samé, ve které mám tvoje lektvary."
Severus věděl, kde to je. "Ano, pane." Sledoval, jak pán zmizel po schodech nahoru a pak se zvedl a spěchal do kuchyně. Jeho pán mu svěřil další malý úkol a Severus ho nechtěl zklamat.
Co se stane, jestli je tohle nějaký tvůj trénink? uvažoval Severus, když připravoval vodu pro pána Teddyho. Přestože pán řekl, že je tu, aby byl znovu vycvičen, výcvik, který očekával, ještě nepřišel, Začal už? Kdy tě prodá? A komu?
To byly obavy, kterých se Severus nikdy nezbaví, bez ohledu na to, kolikrát byl prodán. Několik posledních měsíců (ta myšlenka způsobila, že se cítil slabý - byl u Monstra jenom několik měsíců? Jak to bylo možné?) závisel na svých majitelích. Zažil vše, od milosti pána Westona až po chování Monstra. Kam bude prodán? A komu, a za kolik? Věděl, že by neměl doufat ve vysokou částku, a přesto, jedna jeho část doufala.
Nedoufej v nic, napomenul se, když stoupal po schodech do pokoje pána Teddyho. Nikdy si nic nepřej.
To byl tvůj minulý život - dokud je to povoleno, nemůže uškodit, když si přeješ to, co chceš.
Vešel do pokoje pána Teddyho a okamžitě si beze slova klekl, hlavu na podlahu a čekal, až si ho pán všimne - dobrý otrok nikdy nepromluvil jako první.
"Ach, hej, díky." Slyšel, jak jeho pán prošel kolem a cítil, jak mu vzal z ruky hrnek - vědomí, že jeho hůlka byla tak blízko, způsobilo, že se téměř bolestivě napjal.
Severus zvedl hlavu, ale čekal u dveří na kolenou a čekal, až ho pán propustí.
Pán podal hrníček dítěti s tyrkysovými vlasy a… byl to psí čumák nebo kachní zobák? "Ehm, hej, Severusi… víš, četl jsem o všech těch zákonech a tak a mám dojem, že můžeme změnit to, jak se ukláníš, je to tak?"
Samozřejmě. "Vy nade mnou máte kontrolu, pane," promluvil Severus a dal si záležet, aby měl oči sklopené, aby ukázal svou podřízenost.
"Wow, ehm, dobře. Myslel jsem, že když už nejsi… tak mladý, nejspíš se necítíš pohodlně, když pořád klečíš."
Severus se cítil zcela pohodlně, ale věděl, že se nemá hádat, ale nechat pána pokračovat.
"Takže, nevím, jak by ses cítil pohodlněji při uklánění, ale myslel jsem, že bychom o tom měli alespoň uvažovat, jak bys to chtěl změnit. Mohl bys kývnout hlavou nebo tak něco… popřemýšlíme o tom."
Severus pokaždé nekývne hlavou? Hanba mu - bude se muset víc snažit.
"Ano, pane."
"Takže já ho uložím a ty se jdi připravit na koupel - za chvíli budu dole."
"Ano, pane," zvedl se Severus a odspěchal poslechnout svého pána, přestože nenáviděl to, co musel udělat.
Připravit se na koupel nebylo vůbec složité - zahrnovalo to nechání hábitu, který nosil v obývacím pokoji, aby ho mohl pán vyčistit (vždycky byly poté tak škrábavé) a přinést do obývacího pokoje noční košili, kterou nosil, aby se do ní mohl po koupeli převléci (v malé dolní koupelně nebylo dost místa pro něj, pána a něco, u čeho nechtěli riskovat, že se namočí).
Přinesl si noční košili dolů a pečlivě ji složil na konferenční stolek. Pak ze sebe stáhl nepohodlný vlněný hábit a s radostí uvítal svobodu, kterou to přineslo jeho tělu. Pak stál a čekal, až jeho pán sejde po schodech, aby mohli začít s činností, kterou si Severus užíval ze všeho nejméně.
Kdyby tu byl další otrok nebo domácí skřítek, kterému by se Severus mohl svěřit, řekl by jim, proč nenávidí koupání. Vysvětlil by, jak pokaždé, když se koupal, viděl a cítil vše, co se mu stalo u Monstra. Vysvětlil by jim, že má neustálý strach, že ho pán ponoří pod vodu a o tom pálivém pocitu, který mu procházel kůží, když se ho pán dotkl. Mohl by zcela svobodně ventilovat, jak má v takové blízkosti pána dýchat a jak byl vyděšený, když se pán dotkl oblastí, kterých si jeho majitelé všímali jen z několika důvodů - byla to jednoduše jedna část jeho těla, nad kterou ztratil kontrolu a kvůli tomu ji nenáviděl. Mluvil by o tom, jak by koupele nenáviděl, i kdyby ho pán nechal koupat se samotného - protože zahrnovaly vodu. Když nezemřel něčí hůlkou, bude to kvůli vodě - a to byla další věc, která ho děsila.
Ale neměl nikoho, s kým by mohl mluvit. Žádného domácího skřítka, žádného jiného otroka. Severus byl zcela sám ve světě, který měl. Zcela sám.
Pán seběhl po schodech a vešel do koupelny, aniž by si Severuse všiml.
Severus se zvedl z pozice v kleče a následoval ho, tělo ztuhlé. Cítil, že se třese hrůzou z úkolu, který musí udělat.
Sledoval, jak pán zašpuntoval výpusť a upravil teplotu vody. Burácející zvuk vody vytékající z kohoutku a dopadající na dno vany mu zaplnil uši a ještě zhoršil strach z očekávaného.
"Není to moc horký, neboj," ujistil Severuse pán - nebo se o to přinejmenším pokusil. Aby pravdu řekl, Severus by dal raději přednost vařící vodě, než aby byla studená. Lidé u Monstra vždy používali studenou vodu, vodu, která mu téměř zmrazila plíce.
Palčivý pocit zalil jeho čelo. Bál se, což mu před chvílí pán vysloveně zakázal. Až do hloubi duše ho naplnil pocit beznaděje - naučí se to někdy?
"Severusi?" vytáhl ho z myšlenek pánův hlas. "Ta voda je doopravdy v pořádku, slibuji. Nikdy bych ti nelhal."
Pokud tohle není lež, dovolil si pomyslet předtím, než zvedl štít nitrobrany ještě výš. S odhodláním nechat ho tak vysoko neustále. Stal se dobrým otrokem, že této dovednosti využil - a zřejmě to byl jediný způsob, jak se zlepšit. Prostě ho musel zvednout, když to bylo potřeba.
"Severusi?" zkusil to jeho pán přes řev vody. "Co to děláš?"
Severusovi se zadrhl dech a nemohl se nadechnout. Zrovna teď mu musí pán položit takovou otázku! Žádný z jeho pánů se ho nikdy na nic takového neptal, takže se kvůli tomu nemusel strachovat… ach, Merline.
"Zvedám svůj štít nitrobrany, pane," odpověděl Severus tiše a přál si, aby pán přestal na chvíli mluvit, aby ho mohl posílit natolik, aby mohl odstřihnout tu část jeho mysli, které se bála - a protože měl strach téměř neustále, stálo to hodně námahy.
"Ach…" zakoktal se pán. "Ehm, nitrobrana?"
Slabý. Arogantní. Tvůj otec byl svině. A ty jsi ten nejneschopnější člověk, kterého jsem měl tu smůlu potkat. Lenochu. Legillimens!
"Ano, pane." Severus bojoval proti své mysli, snažil se odvrátit proud slov, který mu sílil v hlavě.
"Ach," byla pánova jediná odpověď. Žádné otázky proč, žádné zákazy. Vypadalo to, jako by to jednoduše akceptoval. To bylo příjemné překvapení. Znamenalo to, že mu bude dovoleno dál používat nitrobranu? Nedokázal si vybavit, kdy naposledy cítil takovou úlevu. Přesto však se musel ujistit, že to tak je, aby byl co možná nejposlušnější.
Protože se pokoušel stát se znovu dobrým otrokem.
"Pane?" zeptal se váhavě. Nevypadalo to, že by měl jeho pán problém s tím, že na něj promluví jako první, přesto to pořád bylo riskantní, když ho pán neoslovil. Bylo to neuctivé. Špatné způsoby znamenaly nedostatek respektu vůči pánovi, což znamenalo, že jste byli hrozným otrokem.
"Hm?" Pán seděl na zavřeném záchodě a sledoval, jak se vana plní vodou. Pohled, kterému se Severus se všech sil vyhýbal.
Severus zašoupal nohama po vydlaždičkované podlaze - na studených dlaždicích naštěstí nebolely tolik, jako na jiných podlahách. "Mohu používat nitrobranu?" Dal si pozor, aby neřekl 'pro svou mysl', protože to samozřejmě nebyla jeho mysl. Mnoho majitelů bylo shovívavých, když jejich otroci říkali 'moje tohle' a 'moje tamto', ale bylo to špatně, tak se Severus rozhodl to neříkat.
Jak si přál, aby byl schopen ignorovat své svědomí a nezeptat se, neriskovat ztrátu schopnosti, na které tak zoufale lpěl!
"Co? Přece jsi říkal, že už to děláš?" Vypadalo to, jako by byl pán vyrušen z hlubokých myšlenek. "Do toho - nemám s tím problém - sakra, ta voda je nejspíš studená." Natáhl se a zavřel kohoutek. "Co kdyby sis vlezl dovnitř? A jo, žádný problém s, ehm, nitrobranou."
Severusova úleva byla nepopsatelná, a poté, co poděkoval pánovi, strávil několik chvil, že se pokoušel udržet své myšlenky, emoce a obavy na uzdě. Byla to otrokova práce okamžitě poslechnout a nedávat na sobě znát emoce a nevzdorovat. To, že Severus musel strávit chvíli tím, že tlačil své dobře nacvičené nitrobranné štíty ještě trochu nahoru, aby to zvládl, snad pánovi nevadilo - koneckonců prochází novým tréninkem.
"Severusi," popohnal ho pán po chvíli. "Ta koupel."
Ano… koupel. Severus zvedl jednu roztřesenou nohu a ponořil ji do vany, a pak druhou. Sevřel hranu na jedné straně vany a připravoval se na ponoření se.
Téměř sklouzl, když ucítil, jak ho pán pevně sevřel kolem boků. Při tom doteku v panice vykřikl. Nenáviděl pocit, který ten dotek vyvolal. Ale zamáčkl paniku a s ní spojené myšlenky téměř tak rychle, jak přišly. Úroveň jeho nitrobrany byla na blokování myšlenek, ne na blokování celé mysli. Nikdy se to nedostane zpod kontroly, na to si dá pozor.
Protože to doopravdy nebyla JEHO mysl, že? Patřila pánovi a Severus musel udělat vše v jeho silách, aby zajistil, že respektovala pánova přání.
Nitrobrana. Proč by sakra Severus používal nitrobranu?
Harry věděl, že Severus ovládá nitrobranu - neexistoval jiný způsob, jak by Severus mohl tak úspěšně špehovat u Voldemorta, kdyby nebyl dobrý v nitrobraně. Voldy také zřejmě očekával, že je Severus dobrý v nitrobraně, protože si myslel, že špehuje Brumbála, jednoho z nejlepších nitrozpytců na světě… jaký šílený život muž před ním žil.
No, možná před tebou schovává své myšlenky. Všiml si, že Severus má svůj obvyklý problém - dostat se do vany. Šlo mu to lépe než obvykle, potřeboval uklidnit pouze při jednom záchvatu paniky.
Natáhl se a dopředu ho varoval: "Dotknu se tě." Nemohl vidět mužův obličej, ale dotknout se Severuse už teď nebylo žádným velkým problémem - přinejmenším pro Harryho. Severus byl čistý a kvůli ochromujícímu strachu neschopný pomoci si sám, že Harry musel dělat věci, které si nikdy ani nepředstavoval. Ve skutečnosti to nebylo až tak odlišné od koupání Teddyho… až na to, že Teddy se hýbal příliš a Severus téměř vůbec. Děsil se dne, kdy si Teddy uvědomí, že ryby plavou ve vodě, a proto se ujistil, že v žádné z Teddyho knížek nejsou obrázky ryb. Většina rodičů žertovala, že se jejich děti ve vaně doslova mění v rybu - pro Harryho to byl vzhledem k Teddyho metamorfágským schopnostem skutečný problém.
Ale já nejsem nitrozpytec. Když pomohl Severusovi do vany, vzal si plastový kalíšek, kterým Severusovi umýval vlasy a naplnil ho vodou z kohoutku. Jaký má smysl držet své myšlenky v tajnosti před někým, kdo už je stejně zná?
Protože jedno omračující kouzlo nedokáže obrovského hada zastavit, omráčená Nagini dokázala Severuse kousnout. Kousnutí nebylo dostatečně hluboké, aby Severus ztratil velké množství krve, ani omráčený had nedokázal vypustit smrtelnou dávku jedu, avšak vzpomínky, které Severus Harrymu v panice předal, byly nyní i Harryho vzpomínkami.
A jen jsem se ho zeptal, co dělá a on mi to řekl, uvědomil si, když mu vodou poléval ramena, ze kterých skrze kůži až děsivě vyčuhovaly kosti, o kterých Harry dokonce ani nevěděl, že tam jsou. Řekl by ti cokoli, co chceš vědět… tak proč nitrobrana?
Pokud to nebylo čistě ze zvyku, nedávalo to smysl. Nemusel je schovávat před Harrym nebo Teddym - to byla směšná představa - a nikdo jiný tu nebyl… nedávalo to smysl. A Harry ani nechtěl, aby to smysl dávalo. Kdyby se zeptal, Severus by mu to nejspíš řekl. A Severus si zasloužil mít některé věci pro sebe. To byl důvod, proč Harry nepřečetl ten stoh dokumentů o tom, kolik horeček Severus měl - vypadalo to, jako by Severus neměl důstojnost, a kdyby si myslel, že o něm Harry všechno ví, pochyboval, že by nějakou získal zpět.
"Už dlouho jsme ti neumyli vlasy." Položil mu ruce na ramena, aniž by věnoval pozornost tomu, že sebou Severus trhl, a pokusil se ho zatlačit, aby si lehl proti vaně. "Myslíš, že bychom to měli udělat dneska?"
Věděl, že mu Severus odpoví, že je to na něm. Severus však nevěděl, že kdyby řekl, že nechce mít umyté vlasy, nemyli by je. Žádné otázky. Ne že by toho bylo na mytí hodně - Harry je okudlal asi na dva a půl centimetru a vypadalo to hrozně. Hermiona se bála smíchání výživového lektvaru a lektvaru na růst vlasů, takže budou muset dorůst vlastním tempem… naštěstí pro Severuse, výživový lektvar jim pomáhal růst rychleji.
"Jestli si to přejete, pane." To, že mu Severus říkal 'pane', bylo krutou hříčkou osudu, protože ještě před rokem tak Harry říkal Severusovi. Bylo nepravděpodobné, že by mu tak měl příležitost říkat mu tak znovu - bylo to těžké říkat někomu 'pane', když jste z něj drhli mrtvou kůži pod pasem.
Vzal mudlovský šampón pro děti, který používal jak pro Teddyho a Severuse - kdyby hůlkou vykouzlil mýdlovou pěnu, Severuse by tím vyděsil a Teddyho oči na ni byly příliš citlivé - a položil ho na hranu kousek od sebe. Ještě vlasy mýt nebude, ještě ne - mytí vlasů byla Severusova nejméně oblíbená část koupání, takže si ho nechají na konec. Jinak by Severus ztuhl natolik, že by nebylo možné koupel dokončit.
"Takže," pokusil se navázat rozhovor, když mydlil žínku. "Zítra jdeme opět k doktorce Brownové - pamatuješ si, o čem jsme mluvili? Nikomu se neklaněj. Jestli chceš, můžeš se jí poklonit, až se dostaneme do ordinace, ale nikomu jinému. Nechceme je příliš rozrušit… jsou to mudlové a nechápou otroctví."
"Ano, pane," odpověděl Severus se zpožděním, jako by Harryho slyšel až příliš pozdě.
Harry si povzdechl a vodou z kalíšku smýval Severusovi mýdlo z krku. Navázání konverzace vypadalo beznadějně, ale protože to doktorka Brownová podporovala… přestože sama nebyla příliš povzbuzující. Až dosud se všechna jejich sezení sestávala z toho, že s doktorkou Brownovou procházeli vše, co věděli o Severusově minulosti a budoucnosti a snažili se vytvořit plán - Severus se pokoušel vyřešit Rubikovu kostku a téměř jim nevěnoval pozornost. Bylo to jako by…
Kalíšek mu vypadl z ruky a přistál Severusovi v klíně. Severus vyskočil a překvapeně vyjekl. Avšak rychle se vzpamatoval - a Harry se zamračil při pohledu na Severusův klín.
"Severusi, bolí to?" Pomalu se sklonil a sebral kalíšek, který naštěstí spadl Severusovi z klína. Avšak to, že se Harryho ruka ocitla v Severusově blízkosti, způsobilo, že sebou Severus trhl.
"Nechápu, co tím myslíte, pane," přiznal Severus. "A omlouvám se za svou reakci - byl jsem překvapený, i když vím, že to není přijatelná omluva. Prosím, potrestejte mě, jak uznáte za vhodné."
Harry jeho omluvy ignoroval. "Tvoje předkožka vypadá tak trochu natekle - moc jsme se o ni nestarali, že? Kdy ses pod ní naposledy myl?"
Ticho. Harry se najednou cítil jako rodič, který musí malému chlapci vysvětlovat o intimní hygieně. Problémem bylo, že v tomto případě, by o tom měli Harry i Severus vědět.
"Už nemám představu o čase, pane," přiznal se Severus. "Prosím, potrestejte mě, jak…"
"Odhrň ji." Harry si povzdechl. Další věc, kterou musí přidat na seznam péče o Severuse. Byla to nikdy nekončící práce.
Bylo to jako by se Severus vůbec nedokázal soustředit. Jako by byl schopen zcela zablokovat svou mysl… což by v mnoha situacích pomohlo. Kdyby Harry nemusel celý den přemýšlet, jeho život by byl mnohem jednodušší. On svou mysl nedokázal zablokovat… ale Severus ano. Harry věděl, že to dokázal. Právě to dělal.
Najednou mnoho věcí začalo dávat smysl a Harry se začal, ne poprvé, cítit mimo jeho ligu.
Příště: Sám?
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 pajka pajka | E-mail | 3. března 2015 v 18:48 | Reagovat

Sakra, úplně  mě deptá, jak si Severus každou Harryho snahu o vlídnost vysvětlí tak, že je špatný otrok a musí se zlepšit :-( . Skoro se mi nechce věřit, že na tom bude někdy líp, ale on bude, že jo, potvrďte mi to, jinak už dál nečtu ;-) . Ještě bych měla dotaz? Je povídka v originále dokončená? Pořád mám dojem, že jsem ji kdysi četla dál pomocí strýčka Googla, ale že ukončená nebyla. Pletu se?
A díky za překlad kapitolky! :-)

2 yellow yellow | 3. března 2015 v 18:58 | Reagovat

[1]: Postupně se to zlepší, už je na té správné cestě. Bohužel povídka dokončená není, SocksForDobby mi kdysi psala, že ji nikdy neopustí, ale naposledy aktualizovala někdy v červenci 2013. Teď už se mi ji bohužel nějakou dobu nepodařilo kontaktovat, tak nevím, ale třeba se někdy objeví. Povídka má zatím 89 kapitol a ke konci je již velmi blízko.
Děkuji za komentář.

3 Nade Nade | E-mail | 5. března 2015 v 17:20 | Reagovat

Povídka není dokončená? To je sakra škoda. No, snad se stane zázrak. :-)
Řekla bych, že kdyby Harry Severusovi nakázal stáhnout štíty, začaly by se dít neuvěřitelné věci. Především by asi na světlo boží vykoukl skutečný Severus a čert ví, jak by na svou současnou situaci reagoval.
Díky za překlad, těším se na pokračování. :-P

4 candy candy | 5. března 2015 v 19:43 | Reagovat

ach.. .tak som sa docitala na koniec. suverene preklikla na kniha 3. A NIC !!! :D vobec som si neuvedomila ze to je rozprekladane. budem sa tesit na kazdu dalsiu kapitolku. moc sa mi poviedka paci. Je skvela a som strasne zvedava ako to cele dopadne. Chudak Sev. je mi ho strasne moc luto. Harry si na seba toho zobral docela dost. som zvedava ako to bude zvladat. Myslim si ze sa Sev zblyzi casom s Teddym - aj ked dufam ze terapia bude napredovat rychlejsie ako je rast dietata. Mohol by sa mu zverit.

5 Profesor Profesor | 6. března 2015 v 14:46 | Reagovat

Uf, tohle je zlé. Severus si vše vykládá jako svou neschopnost a vinu... Čeká ho ještě dlouhá cesta.

6 sisi sisi | E-mail | 8. března 2015 v 19:33 | Reagovat

Severus má sice vystavěné štíty, ale za nimi je to pořád on. On statečný a Harry si to uvědomí s paní doktorkou, nebo s někým jiným moudrým. Cesty životem jsou nevyzpytatelné, ale statečné srdce si vždy dokáže poradit a najít správnou cestu. :-) pořád věřím v dobrý konec. Povídka absolutně naplňuje mé očekávání. Je dostatečně dlouhá, rozvíjí několik dějových linií, Severus a Harry jsou spolu řízením vyšší moci ( kterékoliv) a překvapení na konec? Dost prostoru pro fantazii a různé možnosti. Moc děkuji, těším se na další kapitolu. :-D

7 Julie Julie | 14. března 2015 v 13:39 | Reagovat

Moc děkuji za další kapitolu. Přemýšlím, co by se stalo, kdyby Severus sundal štíty. Byl by to posun vpřed v jeho uzdravení, nebo by se definitivně rozsypal? Povídka se mi velmi líbí, ta směs dobré vůle a vzájemného nepochopení je fascinující. těším se na další kousek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama