Unwell - Kapitola 43

2. ledna 2015 v 21:26 | yellow |  Kniha druhá
"Noční můry"


Severus ponořil hadr do vody se saponátem a poté ho zakroutil, aby z něj dostal přebytečnou vodu. Schody, na rozdíl od většiny podlah v pánově domě, které byly pokryté kobercem, byly dřevěné. Dříve toho rána pán poznamenal, jak špinavé jsou a hned po snídani poslal Severuse, aby je umyl.
Byla to první práce, kterou mu pán zadal. Ano, pán mu přikazoval, co má dělat, jako to pánové dělávají, už nějakou dobu, ale přímo Severusovi nepřikázal, aby pro něj pracoval. Byla to úleva mít něco na práci - možná se ve svém tréninku dostal dál, než si uvědomoval.
Jedna věc byla jistá - jeho majitel byl jiný, než všichni jeho předchozí majitelé. Tento pán ho vůbec netrestal, pokud jste nepočítali pálení na čele. Pokaždé, když Severus udělal něco špatně, což upřímně bylo docela často, jediné, co pán řekl, bylo 'nedělej si s tím starosti'. To byl samozřejmě nejenom příkaz, který Severusovi ulevil, ale také způsobil, že uvažoval… jak má být Severus vycvičen, když ne pomocí trestů? Pálení na čele mělo sloužit jenom jako varování, připomenutí jeho přestupku, ne jako potrestání samotné.
Neřve a netrestá jako… Další věcí, kterou vyžadovalo to, že byl vlastněn tímto pánem, byly nepřetržité stoprocentní nitrobranné štíty. Dokonce ani u pána Meringa se Severus nemusel neustále vyhýbat přemýšlení o svém bývalém životě. Držel štíty vztyčené jenom, aby se vyhnul vyslechnutí rozhovorů, o kterých věděl, že by neměl slyšet, aby neomdlel, když zoufale potřeboval zůstat při vědomí, a aby se vyhnul přemýšlení o svém bývalém životě, když ta situace nastala.
Ale u jeho nového pána se příležitosti přemýšlet o minulém životě naskýtaly kamkoli se podíval. Když viděl, že se letax zeleně rozzářil, zaplavila ho slova 'Avada Kedavra' vyslovená mnoha překrývajícími se hlasy, včetně toho jeho. Pánova knihovna, která jako by byla prokletá, aby se při té nejmenší provokaci převrhla, často vyplivovala knihu, která vypadala odhodlaně ukousnout Severusovi kotník - ale Severus necítil bolest. Jeho mysl byla příliš zaměstnaná obrazy statného muže, který by ho bez pochyb zaškrtil, kdyby dostal příležitost… nebo obrazy monstra, o němž si Severus pamatoval, že ho celý školní rok honil po chodbách. Kdykoli vešel do místnosti pán a Severus se odvážil pohlédnout na jeho obličej, ochromilo ho množství obrazů, takže mohl sotva dýchat.
"Severusi?" vstoupil do obývacího pokoje pán. "Jsi v pořádku?"
Severus se neodvážil pohlédnout pánovi do obličeje. Místo toho si klekl, hlavu na podlaze. "Ano, pane." Musí být v pořádku. Kdyby nebyl, pán by mohl najít důvod, aby ho potrestal nebo prodal.
Když se pán vrátil do kuchyně, aby pokračoval v tom, co dělal, vypustil dech, o kterém ani nevěděl, že zadržoval.
Tohle byl důvod, proč bylo tak důležité udržet štíty vztyčené - nejenže bylo špatné přemýšlet o minulém životě, ale to otupění, které si s tím zvykl spojovat, zmizelo a bylo nahrazeno proudem emocí, o kterých Severus věděl, že je není schopen zvládnout.
Nebylo ostudou přiznat, jak vyčerpaný Harry byl. Ale také to nemělo smysl - jediná osoba, která by ho slyšela, by byl Severus, který by tím zvráceným způsobem prosil o potrestání, jako by za to snad byl zodpovědný. A byl. Nepřímo, ale nemusel to vědět.
Stále ještě četl 'Cestu za uzdravením', a zjistil, že na rozdíl od toho, co si myslel, kdy mu ji Hermiona dala, není vůbec nudná. Ve skutečnosti Harry většinu času uvažoval, jestli měl její autor věštecké vlohy nebo jestli se díval přímo na Severuse, když ji psal - což bylo zcela nemožné, protože její autor byl mudla. Ale doopravdy byl odborníkem ve svém oboru.
Právě teď četl vše o spouštěčích. Věcech, které Severusovi způsobovaly záchvaty paniky. Věci, které vypadaly zcela obyčejně, ale děsily Severuse k smrti. Jako voda… Od té doby, co Harry Severuse našel, ho dokázal vykoupat jenom několikrát, protože pokaždé, když byl Severus konfrontován s trošičkou vody - občas i s vodou v jeho misce - začal se třást a téměř přestal dýchat. Přestože Severus Harrymu vždy přišel nápadně bledý, to, jak zbledl, když přišel do styku s vodou, bylo… hrůzu nahánějící.
'Cesta za uzdravením' uváděla jako příklad čokoládový dort. "Oběť zneužívání může začít panikařit při pouhé zmínce o čokoládovém dortu. Jednoduše proto, že ho měla jako dezert ten samý den, kdy byla zneužita." Takže jinými slovy, Severus se nejspíš sprchoval nebo tak něco těsně předtím, než získal některé ze svých mnohých jizev křižujících jeho tělo, takže si s tím vodu podvědomě spojil. To bylo určitě něco, o čem by si měli promluvit s doktorkou Brownovou.
Nebo možná byl vždy takový. To by vysvětlovalo ty mastné vlasy. Ale Harry neměl žádný způsob, jak to zjistit - když ho to napadlo poprvé, poslal sovu McGonagallové, aby se jí zeptal, jestli se Severus bál vody předtím, než se tohle všechno stalo. Odpověděla jednoduchým 'nevím', že si 'nemůže vzpomenout, že by se takhle někdy choval'.
Co se týkalo spouštěčů, šlo obětem jedině pomoci překonat záchvat a pokusit se jim ukázat, že čokoládový dort je jenom chutná cukrovinka, která nikdy nikomu neublížila, nebo se prostě pokusit držet oběť dál od spouštěče. Ale Harry nemohl držet Severuse od vody - Severus se potřeboval koupat a potřeboval se dostat s vodou do styku ve větším množství než v misce na vodu. Ironické ovšem bylo, že Severus nikdy neměl problém koukat se z okna, když pršelo - a že v Anglii pršelo hodně.
Brumbál by věděl, jestli se Severus bál vody. Přestože se Harry cítil tím mužem zmanipulován, lhal by, kdyby tvrdil, že ho nemiloval. Bylo mu řečeno, že jeho prarodiče z otcovy strany byli mrtví a Harry věděl, že rodiče jeho mamky zemřeli, než se narodil… Brumbál pro něj byl něco jako prarodič. Bylo velmi těžké nepostrádat dědečka… zvlášť velmi nápomocného.
Ale věděl by někdo jiný a živý, jestli měl Severus problémy s vodou? Kdokoli? McGonagallová byla jeho učitelkou a kolegyní po, no, mnoho let. A Binns. A madam Pomfreyová. A co třeba Křiklan, který byl hlavou zmijozelské koleje, když byl Severus dítětem? Ví někdo živý něco o Severusovi? Cokoli?
Z té myšlenky mu bylo trochu zle - kdyby se něco stalo Harrymu (špatný případ, když byl držen ve větší vážnosti než mudlovská královna - všichni sledovali každý jeho krok). Ale co třeba řekněme Dean Thomas? Harry by byl schopný potvrdit, že ano, Dean měl ve zvyku vrtat se v nose, když si myslel, že se nikdo nedívá. Hermiona by o něm nejspíš věděla mnoho věcí, týkajících se studia… a Seamus byl jeho 'bratr jiné barvy'. Ne, kdyby byl například Dean v Severusově pozici, bylo by mnoho lidí, kteří by znali jeho zvyky a zkušenosti a byli by ochotni pomoci. Většina lidí měla. Ale nevypadalo to, že by je měl Severus, a to Harryho štvalo. Nezáleželo na tom, že Snape nebyl zrovna typ člověka, se kterým by se bylo jednoduché spřátelit - ale někdo, nějaký dospělý si měl něčeho všimnout.
Paní Weasleyová byla dobrá ve všímání si takových věcí. Všímala si věcí na lidech, i když nebyla v jejich blízkosti. Byla to ona, kdo minulého večera letaxoval a ptal se, jestli by mohl další den hlídat Teddyho - říkala takové hlouposti, jako že jí chybí, že je osamělá a má prázdné hnízdo, ale Harry znal pravdu - všimla si, jak zcela vyčerpaný je a pokoušela se mu ulehčit, jak mohla.
Podobně se před dvěma dny stavil pan Weasley, zrovna když Harry uložil Severuse a Teddyho (do jejich přístěnku a postýlky), aby mu tam nechal potraviny, které si mohl sotva dovolit, jak Harry věděl, a aby venku provedl nějakou údržbu, jako například magické posekání trávníku, které Harry nikdy nepochopil a ani neměl čas, aby se o to pokusil.
Jeho přátelé ve škole a Neville se nikdy neukázali, ale Hermiona mu posílala dvakrát týdně týdenní dávku vyživujícího lektvaru 'jen pro jistotu'. Neville posílal květiny, aby to místo trochu oživil a Lenka balila, jak to vypadalo, ty nejnahodilejší předměty, které mohla najít a posílala je pro pobavení dítěte. Ginny byla zodpovědná za rozmařilosti jako byly bedny máslového ležáku, ne míň než tři Playwizard časopisy, aby si s nimi mohl Harry ve volném čase 'zarelaxovat' a plakát, který si pověsil v pokoji, a který hlásal pravdu: 'mohlo by to být horší - mohl bys mít housenku v nose'.
Měl radost, že si jeho přátelé všimli a pokoušeli se mu pomoci každý svým jedinečným způsobem (doopravdy byl obrovským dlužníkem pana a paní Weasleyových a Hermiony), ale zároveň z toho měl trochu… depresi. Ne v slova smyslu mrzimorské čtvrťačky, ale prostě mu chyběla společnost. Pokoušeli se vyhnout styku se Severusem, to bylo zřejmé, aby mu nevyvolali záchvat paniky, a on byl za to vděčný, ale přesto mu to nezabránilo v tom, aby mu chyběli.
Jedna osoba, od které nepotřeboval pomoc, byl Kingsley Pastorek. Nebyl si jistý, co se mu honí hlavou - nejspíš pořád ty sračky, že je příliš mladý a jak by neměl utrácet peníze, aby Severusovi pomohl. Měl Kingsleyho rád - Kingsley byl největší žijící drsňák, kterého Harry znal, ale doopravdy potřeboval, aby se mohl držet od Kingsleyho trochu dál, aby se vyhnul přemýšlení o tom, proč se Kingsley a Řád víc nesnažili Severusovi pomoci - a to nemohl udělat, když dostával galleony a mudlovské bankovy, které mu posílal Kingsley. Harry nepotřeboval pomoci s placením za tu trochu, co ho Severus stál - rozčilovalo ho to. Uvažoval, proč je teď Kingsley tak ochotný pomoci.
Harry zasténal a pokusil se ty myšlenky vytlačit z hlavy. Jestli přečte ještě jednu stránku učebnice nebo větu z Cesty za uzdravením, bude do konce života šilhat, a pak mu budou brýle k ničemu. Potřeboval se vyspat… ale to znamenalo spát v obývacím pokoji, kde by mohl dohlížet na Severuse. A to znamenalo, že se musel chovat zcela klidně a šťastně, aby Severuse nevyděsil.
Předchozího dne opět navštívili Severusovu terapeutku. Severus seděl na podlaze jako posledně a hrál si s Rubikovou kostkou. Moc toho nenamluvil, takže většinu času to vypadalo, jako by doktorka Brownová mluvila buď k Harrymu, nebo ke zdi. Ale doktorka Brownová ho ujistila, že je to v pořádku, a že to jen bude trochu trvat. Dala Harrymu jasně najevo, že má Severuse nechat, aby si zvykl a uvolnil se, a že mu má dát najevo, že je v bezpečí - jestli to znamenalo, že mu má dát několik neškodných příkazů, tak ať. Také se měl zcela vyvarovat řvaní nebo tomu, aby se naštval v Severusově přítomnosti.
To vysvětlovalo, proč byl Severus na čtyřech a drhl podlahu, které mohla být během vteřiny umyta magií. Harry si při tom pokoušel myslet, že je to stejné jako s Filchem pracujícím v Bradavicích - jasně, mohli je uklidit magií, nebo také mohli nechat někoho, kdo potřeboval práci, aby je uklidil manuálně.
Věděl, že doktorka Brownová ví, o čem mluví. Když přišel do obývacího pokoje, Severus vypadal při drhnutí podlahy mnohem klidněji než během spánku - možná to bylo proto, že když drhl podlahu, neměl žádné hrozivé noční můry.
Hodil sebou na pohovku a zcela ignoroval Severusovu úklonu. Aby byl upřímný, byl zvyklý, že se mu mnoho lidí klanělo, ale to nebyl důvod, proč ignoroval Severusovy úklony - co mohl dělat jiného? Říct 'můžeš vstát'? Pche.
"Severusi?" pokusil se vypáčit ze Severuse nějakou konverzaci, což bylo jako vytahovat přisátou pijavici během hodiny lektvarů. "Uvažoval jsi někdy, jaké by to bylo chodit po stropě?"
Dlouhá pauza, na kterou už si Harry zvykl. "Ne, pane."
'Lháři', chtěl říct. Kdo by si nepředstavoval, jak prochází kolem světel a přelézá dveře? Ale na druhou stranu, Severus tvrdil, že nikdy nelže a ačkoli věděl, že je Severus Zmijozel, pochyboval, že by Severus o něčem takovém lhal.
"Vážně?" zazíval a protáhl si záda, až uslyšel uspokojující lupnutí. "To je super… podívej, trochu si zdřímnu - kdybys něco potřeboval, prostě mě vzbuď, dobře? Ach, a neodcházej z domu. Můžeš jít kamkoli v domě, ale ne ven… A když mluvíme o chození, pamatuješ si, kde je toaleta, že?" Severus měl několik problémů týkajících se toalety, ale obvykle ho tam Harry prostě pravidelně bral, aby se většině z nich vyhnul.
"Ano, pane," přišla Severusova odpověď, přesně jak ji Harry očekával. Severus byl v těchto dnech snadno předvídatelný, i když by byla zábava sázet se, kolikrát Severus použije 'pane' nebo jakou variantu Severus použije, aby požádal o potrestání… 'Zábava' v pokřiveném slova smyslu, samozřejmě. Možná Harry potřeboval dostat se častěji z domu. Nebo byl příliš unavený.
"A jestli někdo zaletaxuje, přijde pomocí letaxu nebo přiletí… vzbuď mě," řekl a začal klímat.
"Ano, pane. Chtěl byste, abych něco udělal?"
Už téměř spal, když odpověděl. "Prostě… buď… buď hodný."
"Pottere… Sleduji tě."
"Kdo jsi?" rozhlédl se po temnotě, která ho obklopovala, a pokoušel se něco zahlédnout. Cokoli.
"Pottere… Ty víš, kdo jsem."
Ano, věděl. Věděl a nevyděsilo ho to. Působilo mu to starosti, znepokojovalo ho to, mátlo ho to a prostě všechno možné, ale neděsilo ho to.
"Ještě jsi nevyhrál, Pottere. Jen si to myslíš."
"Mýlíš se!" odvětil Voldemortovi, ať už byl kdekoli. "Před rokem jsem tě zabil. Viděl jsem tě umřít. Sledoval jsem, jak spálili tvé tělo - jestli to tak chceš nazývat."
Přestože zuřil, Voldemortův hlas zjemněl. "Myslíš si, že jednoduché Expelliarmus může zabít lorda Voldemorta? Že mě jednoduše srazíš a tím uděláš svou práci? Doopravdy si to myslíš?"
Harry sáhl do kapsy pro hůlku a ochromila ho panika a nenávist. Jak si mohl zapomenout hůlku? Potřeboval svoji hůlku! Nenáviděl se za to, že ji zapomněl.
"Já to vím."
"Řekni mi, co tě přesvědčilo, že nebyla použita žádná chladící kouzla? Další kousky… jak tomu říkáte… temné magie?" Chechot. "Nebo dokonce bílé magie!"
"Přestaň!" Harryho slova zněla téměř jako hadí jazyk… až na to, že to byla angličtina. Prostě je zasyčel. "Jsi mrtvý a tvoje mise je stejně úplně k ničemu. Brumbál říkal…"
"Brumbál říkal, Brumbál říkal…" poškleboval se Voldemort. "Řekni mi, co ještě Brumbál říkal? Drahoušek Brumbál…"
"Zavři hubu!" zavřeštěl Harry.
"Máš úplnou pravdu - je čas, abys byl umlčen. Avada Kedavra!"
Vystřelil do sedu a lapal po dechu. Byl… byl… ne v nebelvírské věži. Na pohovce. Ve svém domě. Který koupil. A sám vytvořil ochrany. Dobře. Byl v bezpečí.
Zamrkal a rozhlédl se po místnosti. Byla velmi slabě osvětlena kouzelnickým krbem, ve kterém praskalo. Na zdech to vytvářelo velmi podivné pohyblivé stíny. Ale nebyla úplná tma, což znamenalo, že to byl jen zlý sen. Jenom zlý sen. Protože byl natolik naivní, že si myslel, že na krátký šlofík nebude potřebovat dávku bezesného spánku.
Severus byl schoulený na koberci před oknem. Oči měl přimhouřené a zíral do blba, avšak jakmile si všiml, že se na něj Harry dívá, vyškrábal se na kolena do své obvyklé poklony.
Musí mrznout, uvědomil si Harry. Přestože už nebyla zima, noci byly stále chladné. Severus byl doslova kost a kůže. Jediná věc, která ho dělila od vyhladovění, byl vyživující lektvar, který bral třikrát denně. Hábit na něm visel a nevypadalo to, že by mu poskytoval dostatek tepla. Spánek nebo dokonce jenom sezení v noci pod oknem mu mohl přivodit nemoc.
Harry pokynul prstem směrem k Severusovi. "Pojď sem." Posadil se a nevěnoval pozornost tomu, že se mu zamotala hlava.
Severus vyvalil oči, ale udělal, jak Harry řekl. Tak jako vždy.
Harry neplánoval, že se stane něco jiného. Jen chtěl dostat Severuse pryč z chladu. Kdyby mu řekl, ať si jde sednout před krb, Severus by mohl udělat něco hloupého jako vrhnout se dovnitř. Ne že by měl sebevražedné sklony. Ne, samozřejmě, že ne - jen by si nějakým šíleným způsobem špatně vyložil, co se mu Harry pokoušel říct. Jako vždycky.
A tentokrát to nebylo výjimkou. "Co? Snape… co to… Ne!" Harry plácl Severuse přes ruku a vytáhl se zpět na pohovku, chodidla a vše. Znovu si zapnul kalhoty, jejichž rozepnutí Severus z nějakého důvodu považoval za zcela přijatelné. "Cos to sakra dělal?"
Uklidni se, Harry - nemyslel to tak, opakoval si, zatímco se Severus v hrůze choulil do sebe. Ale bylo složité uklidnit své bušící srdce. Co to Severus dělal? Co… Harryho mysl uháněla, jak se pokoušela probrat jednotlivé možnosti. Co v 'pojď sem' znamenalo 'rozepni mi kalhoty'? O co se Severus pokoušel?
"O-o-o-omlouvám se, pane," Severusův hlas se chvěl a hlavou se dotýkal země. "Prosím, potrestejte mě, jak uznáte…"
Dost s trestáním. Harry nevěděl, jak Severus očekával, že bude potrestaný, ale to se nestane. "Ne, žádné tresty. Podívej, nemáš problémy. Jen… o co ses pokoušel?" Ošil se a ochranářsky si objal kolena pažemi, tak aby je byl schopný rychle přesunout ke svému poklopci, kdyby to bylo potřeba. "Jen jsem se tě pokoušel dostat pryč od toho okna, aby ti bylo tepleji, nic jiného."
"Omlouvám se, pane," řekl Severus po krátkém zaváhání.
"Jo, to jsi už říkal." Harry se zamračil na Severusův narůstající plnovous. Vůbec na něm nevypadal správně - a musel svědit. Byla to jen otázka údržby, ale on v žádném případě nedůvěřoval Severusovi s břitvou. A odstranit ho kouzlem, dokonce i během Severusova spánku, nebyl ten správný způsob, jak získat jeho důvěru. "Můžeš mi říct, o co ses pokoušel?"
"Špatně jsem si vyložil vaše chování, pane. Když moji bývalí majitelé takto jednali, očekávali, že je uspokojím." Severusovy oči se krátce zvedly, ale zase je rychle sklopil. "Mohl bych to pro vás udělat, pane, kdybyste chtěl."
"Ne!" Harry sebou škubl, když viděl, jak Severus nadskočil, když najednou zvedl hlas. "Ne, poslouchej, Severusi - jen… ne… ne… ach… díky, za nabídku, ale ne, dobře? Není to, ehm, nic osobního, ale já, uhm…" 'Nenapadá mě nic horšího než orální sex nebo co jsi to plánoval se Snapem - s plnovousem. Pokouším se ti pomoci, aby ti bylo lépe, a tohle není zlepšení.' "V letošním roce jsem měl několik problémů týkajících se, no, ehm, dívek a sexu a tak, takže si teď dávám pauzu."
Stočil pohled ze Severuse a pokoušel se nabýt klidu, než se opět otočil, aby čelil citově vyprahlé schránce. "Není to tak, že bych si nemyslel, že jsi skvělý a milý a úžasný…" Měl chuť si ukousnout jazyk. "… ale nebudeme to dělat, jo? Není to nic osobního. Je to můj problém, ne tvůj - rozumíš?"
Severusovi netrvala odpověď dlouho, přestože jako vždy zaváhal. Harry uvažoval, proč to dělá - aby poskytl Harrymu možnost pokračovat, aby si utřídil myšlenky nebo kvůli něčemu jinému?
"Ano, pane."
"Chápeš to?" zeptal se Harry nadějně.
"Ano, pane. Chápu."
"Dobře," řekl Harry a tělem se mu rozlila úleva. "Ehm, podívej, nevím, kolik je, ale jsem si jistý, že mám zpoždění, abych vyzvedl Teddyho."
"Je osm hodin a paní Weasleyová říkala, že můžete mladého pána Teddyho vyzvednout až ráno, jestli chcete." Severus mluvil jasně a tónem, jako kdyby recitoval zprávu slovo od slova.
Harrrymu poklesla brada. "Jak to víš?"
"Paní Weasleyová letaxovala před několika hodinami, pane, když jste měl vyzvednout pána Teddyho," vysvětlil Severus. "Pokoušel jsem se vás probudit, pane, ale nedal jste se."
"A čas?"
"Za vámi jsou hodiny, pane." Severus se ošil velmi nesnapeovským pohybem, ale to byl důvod, proč o něm Harry nyní většinou smýšlel jako o Severusovi - protože se Snapeovi ani trochu nepodobal.
"Dobře." Severus stále dokáže určit čas, to bylo dobré. Harry si nemyslel, že by zapomněl, ale vypadalo to, že přišel o mnoho základních dovedností, takže by ho to nepřekvapilo. "Dobře, ehm, dojdu ho vyzvednout. Jestli chceš jít napřed a napustit si vodu, tak…
Severus zbělel, takže si Harry rozmyslel, co chtěl říct.
"… nebo ne. Podívej, už je stejně skoro čas tvojí večerky, co kdyby ses šel převléct do své noční košile? Za chvíli budu nahoře, slibuji."
"Ano, pane."

Příště: Nikdy nekončící práce
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rowana Rowana | 3. ledna 2015 v 9:01 | Reagovat

Krásná kapitolka. Pošmákla jsem si. :-P To pálení na čele mě trochu děsí - o co se jedná? To Severuse bolí hlava, když moc přemýšlí. Nechce se mi věřit, že by ho Harry vážně pálil na čele. Nebo jo? 8-O

2 yellow yellow | 3. ledna 2015 v 10:51 | Reagovat

[1]: Pálí ten znak na čele, co Severus získal, když se stal otrokem. Ten je teď na Harryho žádost neviditelný, ale jeho funkce zůstává zachována - upozornit otroka, že jedná špatně/potrestat ho. Mám pocit, že Harry si to v této části povídky neuvědomuje a Severus mu samozřejmě nic neřekne.

3 weras weras | 4. ledna 2015 v 18:56 | Reagovat

Přemýšlím,jak dlouho může trvat léčba psychycky narušeného člověka. Specialisté s tím mají problém,jak si s tím může poradit tak mladý člověk jako je Harry. A Severus na tom opravdu není dobře. Ovšem po tom,co musel zažít,se není čemu divit.Také mu asi nepomůže to,že jeho znamení otroka mu neustále naznačuje,že něco dělá špatně. Nemají to lehké oba dva! Tak velký dík za kapitolu a opravdu se těším na další!!! :-|

4 Profesor Profesor | 5. ledna 2015 v 18:33 | Reagovat

Severus je na tom opravdu hodně zle. Pálení na čele a zneužívání u předchozích pánů... Z tohohle se bude dostávat ještě moc dlouho. Snad Harry vytrvá.

5 Julie Julie | 20. ledna 2015 v 20:21 | Reagovat

Moc pěkná kapitola. Pokrok k lepšímu tu je. Maličký, ale je. Možná by pomohlo, kdyby Severus nedržel stále zdvižené štíty nitrobrany. Jenže on je z pochopitelných důvodů sundat nechce. Díky moc za překlad. budu se těšit na další kousek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama