Unwell - Kapitola 41

15. listopadu 2014 v 14:57 | yellow |  Kniha druhá
"Pomoc od přítele"


Severus znovu zvracel, když koště začalo klesat. Ale protože nic z toho neskončilo na pánovi nebo na pánovi Tedddymu - jenom na Severusově chodidle a na lemu hábitu - byla to ta nejmenší z jeho starostí.
Pán bude bystrozorem. To byl důvod, proč si pořídil Severuse, aby ho vycvičil jako bystrozorova otroka. A pak, až se pán oficiálně stane bystrozorem, všechno se zhorší. Bystrozoři vzali Severuse k pánovi Meringovi. U Hendersona Severus slyšel historky ostatních otroků - s těmi, vlastněnými nejbohatšími a nejvlivnějšími, bylo zacházeno nejhůře. Severus měl štěstí, že s ním pán a paní Westonovi zacházeli tak dobře, protože byli bohatí a vlivní.
Ale pán… pán s největší pravděpodobností choval k Severusovi nenávist a byl vůči němu zahořklý. A byl nejen bohatý a vlivný, ale měl se stát ještě bohatším a vlivnějším. Bude pracovat pro oddělení pro prosazování kouzelnických zákonů.
Severus nikdy nebyl tak vyděšený, když ho vlastnili jeho ostatní majitelé, nebo si to přinejmenším nevybavoval. Ta hanba, kterou cítil, když byl prodán pánem Westonem, přebila všechny další emoce, které v té době cítil. Jak se cítil, když byl prodán svému poslednímu pánovi, pánovi Müllerovi, si nemohl vzpomenout - ale situace, ve které byl nyní, byla horší - mohla být popsána jako hrůza.
Pán šel do domu se Severusem tři stopy za ním.
Přizabije mě. Severus se pokoušel netřást, ale bylo to těžké, protože byl promrzlý z letu a měl strach. Kdyby ses teď omluvil, jen bys ho víc rozzuřil.
Zvládneš to, říkal si. Přežil jsi Monstrum - neublíží ti víc, než Monstrum. Nebo možná stejně. Ta myšlenka Severuse uklidňovala - Monstru pomáhali Severuse potrestat Lidé a pán je nemá. Pokud nezíská pomoc svých přátel… při té myšlence Severuse zamrazilo. Všichni na něj zírali
"Neville!" Pán překvapením téměř upustil dítě.
Severus si klekl na kolena a uklonil se. Neměl čas pozdravit pána Longbottoma, který stál v obývacím pokoji, když přišli, slovně, protože pán opět promluvil: "Severusi, jdi do postele," nařídil ostře.
Příkaz. Severus se dokázal vypořádat s příkazy lépe než s čímkoli jiným.
"Ano, pane." Zvedl se na nohy, uklonil se jak pánovi, tak pánu Longbottomi, než vděčně odspěchal z místnosti a po schodech nahoru. Pán Longbottom se na něj pravděpodobně zlobí víc než pán.
***
Harryho trápily výčitky, že mluvil tak ostře se Severusem - přikazoval mu, sakra - to to netrvalo dlouho.
"Co tu děláš?" Položil Teddyho do ohrádky a hůlkou mu doplnil lahvičku s vodou. "Kdo tě pustil dovnitř?"
"Pustil mě… no, použil jsem letax," prohlásil Neville nejistě.
"Ach, samozřejmě - proč bychom používali dveře?" Harry ztlumil světla a vedl Nevilla do kuchyně. Teddy mohl strávit první polovinu noci ve své ohrádce. Pyžámko a postýlka mohou počkat, dokud se za několik hodin neprobudí.
Neville se zvláštně odmlčel. "Harry… je všechno v pořádku?"
Ne, chtěl říct Harry. Právě jsem udělal obrovskou chybu a nejlepší na tom je, že ani nedokážu říct, co tou chybou bylo. Nebylo to, že jsem si vzal Teddyho nebo koupil Severuse… Měl jsem tě nechat koupit Severuse - ty jsi ten, kdo téměř skončil v Mrzimoru. Jsi prototyp trpělivosti a těžké práce. Ale nic neřekl.
Neville si povzdechl a mávl rukou ke košíku na stole, který tam zřejmě postavil již dříve. "To jsou zbytky - vypadá to, že Ronova mamka má dojem, že neumíš vařit, takže po mě něco poslala. Ach! A Hermiona říkal, že ti pošle vyživující lektvar, takže se o to nemusíš starat…" Poškrábal se na nose. "Mám pocit, že jsi naštvaný."
Naštvaný? Ne, Harry nebyl naštvaný. Ne, nebyl naštvaný. Začínal mít pocit, že je tak trochu šílený, že si vzal jak Severuse, tak Teddyho (ale co jiného mohl udělat? Musel udělat to, co pro oba udělal.)… ale byl naštvaný? Jenom na Percyho, že položil takovou pitomou otázku a Severuse vykolejil.
"Nejsem naštvaný." Najednou si uvědomil, jak je unavený. "Jen prostě… Nevím, Neville."
Neville se posadil a pokynul Harrymu, aby si sedl taky, což se mu jevilo jako doopravdy dobrý nápad.
"Profesor Snape se hodně změnil," poznamenal Neville tiše.
"Jo," souhlasil Harry a složil si hlavu do dlaní. Změnil se - a hodně. Změnil se až tak, že o něm Harry uvažoval jako o 'Severusovi' místo o 'Snapeovi' - 'Snape' nyní používal jenom pro zlého profesora v době před tím, než se stal otrokem.
Neville chvíli mlčel. "Věděl jsem, že se změnil, ale myslel jsem si, že by mohl být zlejší nebo tišší. Ale tohle ne."
Harry se hořce rozesmál. "Ach, je tišší. Jsem si docela jistý, že jeho slovní zásoba se teď skládá jenom z 'ano' a 'pane'. To poslední slovo řekl s veškerou nenávistí, jakou cítil. Voldemort byl oslovován 'pane' - byl Harry lepší než on? Bez ohledu na důvody, oba skončili se stejným oslovením, dokonce je tak oslovoval stejný muž. Jenom v Harryho případě to bylo mnohem strašlivější, protože 'pane', kterého se mu dostávalo od Severuse, bylo zcela opravdové, kdežto 'pane' pro Voldemorta bylo jenom předstírané.
Neville byl dlouho potichu, ale Harry s ním nesdílel pokoj šest let, aby si myslel, že Neville neví, co říct - jenom nevěděl, jak se pustit do toho, o čem věděl, že musí být řečeno.
"No tak, řekni mi to. Řekni mi, že jsem měl Severuse nechat tam, kde jsem ho našel. Bůh ví, že nebudeš jediný, kdo si to myslí."
"To si nemyslím," řekl tiše Neville. "Jen jsem si myslel, že se pořád tak snažíš být hrdinou. A ne ve špatném slova smyslu," dodal spěšně. "Nemyslím si, že jsi rád v centru pozornosti, prostě si myslím, že cítíš potřebu pomáhat lidem."
"Mluvil jsi s Hermionou?" zeptal se ostře.
Neville až nadskočil zaskočený ostrostí Harryho tónu. "N-ne. Teda, ano, mluvil jsem, ale ne o tobě. Dobře, ne o tomhle. Proč?"
Harry si povzdechl. "Řekla mi, několikrát, mohu dodat, že mám "záchranářský" komplex." A on ho neměl, doopravdy. Jen dělal to, co musel udělat. Ginny byla dole v tajemné komnatě a nikdo jiný by jí včas nepomohl, takže udělal to, co musel. Nikdo jiný nemohl zabít Voldemorta, takže udělal to, co musel udělat. Nikdo jiný by nevěnoval ten čas a zájem - nebo neměl peníze - které byly třeba, aby pomohl Severusovi na cestě za uzdravením, takže to musel udělat Harry. Teddy… chtěl, aby byl Teddy s ním, takže to bylo jiné.
"Ach." Bylo vše, co Neville potřeboval říct. "Starat se o profesora Snape bude hodně tvrdá práce, nebo ne?"
Už to byla tvrdá práce. I kdyby Harry neměl Teddyho, byl by v noci buzen křikem. Pořád by uklízel nepořádek v kuchyni. Pořád by musel koupat - pořád by byl stejně unavený.
Sakra, uvědomil si Harry. Poslal jsem Severuse nahoru bez umytí. Celý pokoj bude od bláta, zvratků a… postará se o to ráno - už poslal Severuse do postele. Kdyby ho teď budil, bylo by to špatné - a zbytečné - protože se stejně nejspíš bude muset vykoupat druhý den, jestli znovu pomočí postel, nebo podlahu, aby byl přesnější.
"No, pamatuješ si, když skončila válka," pokračoval Neville. "Všichni byli rozhození - hodně lidí začalo chodit na terapie, aby si všechno vyřešili."
Harry o tom věděl. On na žádnou terapii nešel - kouzelničtí terapeuti obvykle doporučovali vymazání určitých událostí z paměti, nebo lektvary, které otupovaly bolest a smutek - Harry nic takového nechtěl. Měl by pak pocit, jako by Sirius, Remus, Tonksová, Brumbál, jeho rodiče a všichni ostatní zemřeli zbytečně.
"Nepotřebuji terapeuta," prohlásil ploše.
Neville protočil oči v sloup. "Ne ty, ale poté, co jsi odešel, jsme o tom mluvili s Hermionou a něco si uvědomili - profesor Snape se vnímá tak, že je tebou vlastněný. Bude vše, co řekneš nebo uděláš, považovat za zcela správné."
Někdy Neville říkal zvláštní věci.
V Harryho vyčerpané mysli to dávalo jen malý smysl. Kdyby měl Severus vymytý mozek, aby si myslel, že je otrok, nejspíš by byl obezřetný, ať by mu Harry řekl cokoliv. Ať už by to bylo 'dobrou noc' nebo 'nemáš problém'.
"Takže existují lidé, kteří mohou, já nevím, pracovat mezi vámi dvěma. Samozřejmě by to musel být někdo, kdo už viděl otroka, což bych řekl, že je docela vzácné. Ale někdo takový být musí - slyšel jsem, že Marietta Edgecombe je doopravdy dobrá."
V žádném případě Harry Severuse nevezme k Mariettě Edgecombe. Bylo mu jedno, jestli je to ta nejlepší terapeutka na světě - prostě ji neměl rád. "Žádní bývalí studenti," prohlásil pevně.
Neville se ostře nadechl. "Víš, jak těžké to bude? Snape učil snad od začátku letopočtu!"
"Vlastně od roku 1981." Harry si to pamatoval z toho, jak nahlédl do jednoho z mnoha dokumentů o Severusovi.
Neville vydechl a odfoukl si ofinu. "Nemůžeš ho vzít k mudlovskému terapeutovi, protože byste museli přeskočit všechny důležité detaily, až byste s ním mluvili, a to by byla jen ztráta času."
Ta situace byla velmi frustrující. "Severus by stejně s terapeutem nemluvil. Měl jsi ho vidět předtím, když tu byli ta paní z Kouzelnické péče o rodinu a Lucius Malfoy."
Následujících několik minut strávil tím, že Nevillovi vysvětloval, co všechno se stalo odpoledne. "A navíc k tomu všemu, co se děje, jsem tak před milionem let slíbil Ginny, že dostanu Luciuse Malfoye do Azkabanu. Ale jsem si sakra jistý, že to právě teď nezvládnu."
"Ginny to pochopí." Neville znal Ginny dobře, protože oba byli Nebelvíři se společnými přáteli - a to ani nemluvě o SPOŽÚSu a Brumbálově armádě. "Stejně toho má teď hodně na práci, s tím…" Prudce zavřel pustu a plácl se přes ni.
"S čím?" zeptal se Harry zvědavě.
"S ničím," odvětil Neville rychle. "Jen, však víš - OVCE a tak."
Ach, samozřejmě. OVCE dostály svému jménu - byly strašné.
"Zítra jdu na návštěvu za mamkou a taťkou," zvedl se Neville od stolu. "Trochu se poptám a uvidíme, jestli někdo zná terapeuta, který by se mohl podívat na Snapea."
"Pozdravuj je ode mě."
"Budu," slíbil Neville - Harry s ním několikrát šel navštívit jeho rodiče - bylo to velmi smutné a depresivní a Harry byl vděčný, že jsou oba jeho rodiče mrtví.
"Ach!" uvědomil si najednou Harry, když se Neville otočil ke krbu. "Nemám žádný prášek - budeš se muset přemístit."
Neville přikývl a obličej se mu při té myšlence zbarvil trochu dozelena. Všeobecně se vědělo, že mu přemisťování moc nešlo. Neville se mu vyhýbal, co to bylo možné.
"Máš nastavené ochrany?" Neville se vlekl k předním dveřím - tiše, aby nerušil Teddyho.
"Jo, ale jenom pro příchozí. Můžeš se přemístit, odkud chceš. Nejspíš bych měl taky nastavit ochrany na letax." Ne, že by ochrany proti přemístění pomáhaly - bastardi jako Lucius Malfoy prostě přišli ke dveřím a zaklepali.
Neville se zasmál. "Dobrou noc, Harry."
"Dobrou noc." Zavřel za Nevillem dveře a hluboce si povzdechl. Dům byl tichý a místnost temná. Vypadalo to jako jediný čas, který měl na přemýšlení, takže bez ohledu na to, jak byl unavený, pustil se do toho. A navíc, byla to jeho jediná šance na sprchu - jak Severus, tak Teddy se se svítáním vzbudí, připravení začít nový den. A ani jeden z nich nemůže být nechán minutu bez dozoru.
Terapeut, dumal cestou po schodech do své ložnice. Jestli si Hermiona myslí, že je to dobrý nápad… Cesta za uzdravením to říkala, a ta byla napsána lékařem.

Ale nevěděl, jestli je na to Severus připravený. Vlastně nevěděl vůbec nic.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Profesor Profesor | 17. listopadu 2014 v 0:36 | Reagovat

Aj, chudák Harry, začíná toho na něj být moc. Neville je ale dobrej.

2 Nade Nade | E-mail | 17. listopadu 2014 v 16:32 | Reagovat

Zdá se, že to Harrymu přerůstá přes hlavu. Jeho situaci mu vůbec nezávidím. Severus je tak uzavřený do sebe a tak... zoufale nekomunikativní, až to bolí. Terapeut mi v jeho případě připadá jako zbytečná ztráta času. Uvidíme, co ukáže čas.
Děkuji za kapitolu a těším se na pokračování.

3 emd emd | 20. listopadu 2014 v 12:45 | Reagovat

Děkuji za další kapitolu :) snad terapeut zabere, je mi líto Seva, už se těším, až se vrátí jeho já a Harry to snad brzy začne zvládat líp. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama