Unwell - Kapitola 6

3. října 2014 v 22:25 | yellow |  Kniha první
"Ano, pane"

Severus miloval, když byl v havraní podobě. Jako havran mohl létat a vznášet se, aniž by se musel bát, že ho srazí z koštěte, nebo že ho uvidí nějaký mudla. Mít křídla a cítit na obou jejich stranách vítr, to bylo něco povznášejícího. Nikdy nebyl na koštěti extrémní talent - samozřejmě, uměl létat a dokonce každý rok soudcoval několik famfrpálových zápasů, když madam Hoochová nemohla, ale nikdy docela nevypiloval eleganci, jakou mnozí měli. Nebo si to přinejmenším myslel. Jako havran se ve vzduchu cítil mnohem pohodlněji.
Něco ho na havraní podobě přitahovalo - havrani byli krásná, silná stvoření, což bylo něco, co na sobě neviděl. Dávalo mu to naději, že třeba není zcela špatný. Ale havrani byli také známí pro svou rafinovanost, chytrost a dokonce zlověstnost - proto byl jeho zvěromágskou formou havran. Ale byla škoda, že si kouzelníci své zvěromágské podoby nemohou vybrat sami. Líbilo by se mu být panterem.
Severus se přeměnil v havrana a osvobodil se tak nejen z okovů, ale také z obojku. Tak tiše jak mohl, začal mávat křídly a doufal, i když to bylo zcela bez šancí, že Mering, ať je kdekoli v domě, jeho křídla neuslyší. Severus poletoval kolem místnosti a pokoušel se vyhodnotit svou situaci. To byla další beznadějná věc - nebylo tam vidět žádné okno, dveře byly bezpečně zamknuté a až na něho a okovy bylo sklepení zcela prázdné. Nebyly tam dokonce ani krabice s Meringovými starými věcmi.
Navrátil se do lidské podoby a pak si rozvázal a převázal látku kolem svého pasu, doufaje, že se mu podaří, aby zakrývala víc, než zakrývala předtím. Končila vysoko nad jeho koleny - nebyl zvyklý takhle své tělo vystavovat.
Kdybych tak jen viděl! pomyslel si Severus, když používal své ruce, aby ho navedly zpět do vzdáleného rohu, kde byly jeho okovy. Jako havran viděl mnohem líp.
Proti své vůli se otřásl. V místnosti byla zima. Bradavická sklepení nebyla tak chladná, jak by si mnozí mohli myslet - magie držela všechny v suchu a v teple - ale toto sklepení zřejmě nemělo ta stejná kouzla a čáry.
Minerva mě dostane ven, došel k názoru, když našel okovy a pokoušel se je otevřít. Kdyby se tak do nich mohl dostat zpět, Mering by se nikdy nemusel dozvědět, že se pokusil najít nějakou možnost útěku. Ale bohužel držely pevně u sebe kouzlem, které Mering použil k jejich uzamčení. Byly příliš malé, bylo nemožné jimi protlačit ruce a nohy, aniž by si je zlomil.
Oklamání Meringa nestálo za to, aby si dobrovolně zlámal kosti.
Cítě se poměrně poraženecky se posadil na krysími výkaly pokrytou podlahu a přitáhl si kolena k hrudi.
Celá škola viděla, jak mě ministerstvo sebralo. Celá škola slyšela o mé nevinně, ale to, jestli jí věří nebo ne je diskutabilní. Ale Minerva ví a pokusí se mi pomoci. Stejně tak Fillius a - všichni zaměstnanci to ví! Plus členové Řádu… Před zítřejší snídaní budu odtud pryč.
Opřel si hlavu o oslizlou zeď a zavřel oči. Dostanou mě odsud, pokud se mi nepodaří dřív uprchnout. I když Severus nenáviděl, když mu kdokoli pomáhal, viděl svou situaci realisticky. Možná si nebude schopen pomoci sám, ale někdo mu bude schopný pomoci. A oni mu přijdou na pomoc. Věděl to. Severus všeobecně nevěřil lidem, to proto si za celý svůj život vytvořil tak málo přátel. Ale s absolutní jistotou věřil, že pro něj někdo přijde. On vždycky přišel na jejich záchranu a teď je řada na nich.
Měl toho hodně na přemýšlení. Od té doby, co naposledy spal, byl zavřen, stal se z něj otrok, několikrát na něj byly použity dvě ze tří nepromíjitelných - Severus je přestal počítat - přišel o své oblečení a byl připoután ke zdi ve sklepení. Musel přemýšlet, aby nějak zaplnil čas do doby, kdy bude moci uniknout. O tom, co bude dělat, až uprchne. Jak si kolem Meringa zachovat alespoň nějakou falešnou důstojnost, jak se vyhnout potrestání, aniž by musel dělat ty ponižující věci, ke kterým ho Mering nutil. Severus toho měl hodně, čím mohl svou mysl zaměstnat, ale popravdě na něj začínaly doléhat ty traumatické zážitky, které během posledních hodin protrpěl a on upadl v neklidnou dřímotu.

"Crucio!" Jinak tichou místností se rozezněl krutý hlas.
Dřív než stihl Severus vůbec zareagovat, uvědomit si kdo a kde je, co dělá, zasáhla ho muka, která to slovo nemohlo popsat. Byl příliš šokovaný, aby jenom zasténal, když se v bolestech svíjel a přál si, aby bolest, která ovlivňovala celé jeho tělo, zmizela.
"Nepřipoutal jsem tě ke zdi, abys mohl spát v pohodlí na zemi!" zařval na něj Mering, jako by Severus byl schopný poslouchat ho. Člověk pod Cruciatem neslyšel, nemyslel a nemohl nic dělat. "Jsi bezcenný budižkničemu!"
Bolest polevila. Severus zarazil ponižující se zmítání a ze země koukl po Meringovi. Vzpomínky se mu vrátily. Zatčení. Ministerstvo. Otroctví.
"Na kolena a skloň hlavu, otroku!" ušklíbl se Mering. Světlo z otevřených dveří a jeho hůlky ukazovaly jeho obličej jako nebelvírsky rudý se vztekle planoucíma očima. "Každé ráno budeš svého pána zdravit!"
Severus se rychle zvedl na kolena a svěsil hlavu k podlaze před sebou. "Dobré ráno, pane," dokázal zakrákat. V krku měl sucho. Cítil se poníženě, hrozně. Dokonce ani neuvažoval, že by Meringa neposlechl. Bolest, která ho vzbudila… ach, ta bolest…
Nevzdávej se! napomínal se Severus vztekle, když mu Mering připínal obojek a pronášel nějaká slova v jazyce, který Severus nepoznával. Děláš přesně to, co chce, abys dělal - nevzdávej se!
"Pojď za mnou do kuchyně, otroku. Po čtyřech, nezapomínej." Mering se otočil na podpatku, tak jak to Severus rád dělával a vyrazil ke dveřím ze sklepení. Jenom kolem Severuse vzduch zavířil, když se takhle otočil a on to věděl. Jeho plášť vládl, v obličeji tvrdý výraz a studenti se krčili… Mering vypadal jako úplný hlupák.
Severus ztuhle následoval Meringa a pokoušel se ignorovat přetrvávající bolest z předešlého dne a kletby, kterou právě přetrpěl. V duchu si opakoval, proč za tím chlapem leze prakticky nahý po čtyřech jako by byl pes.
Prostě hraj dál. Dokud si bude myslet, že tě "láme", tak jsi úspěšný. Bez pochyby jsou lidé, kteří plánují tvou záchranu, jsou na ministerstvu, aby tě nechali legálně osvobodit a dostali Luciuse Malfoye do Azkabanu. Když si Mering bude myslet, že jsi víc "zlomený", bude ti víc věřit, což ti poskytne více šancí na útěk. A ty potřebuješ utéct. Aby… zatlačil tu myšlenku zpět. Od pádu Temného pána pořád přemýšlel, proč vůbec musí ještě existovat. Celý život se pokoušel porazit Temného pána a poté, co se to stalo, co z toho má? Nebylo to, jako by za to dostal zásluhy i někdo jiný než Potter, a i kdyby Severus nějaké dostal, stejně by mu k ničemu nebyly. Nikdo ho nepotřeboval, nikdo o něj nestál, nikdo ho nechtěl.
Ale přijdou a dostanou mě odtud! pomyslel si Severus, když sledoval Meringa po tvrdých dřevěných schodech, skrz obývací pokoj, kde byl předchozí noci, do sousední kuchyně připojené chybějící příčkou.
"Snídaně," prohlásil Mering. "Očekávám ji za patnáct minut. Neotrávenou, protože očekávám, že ji ochutnáš první." Usmál se a ten zvrácený úsměv Severusovi připomněl Temného pána před tím, než zabil. "Za patnáct minut bude na stole, rozumíš?"
Severus ztuhle kývl. Právě včas si vzpomněl sklonit oči k podlaze. "Ano, pane."
Mering vypadal spokojeně. "Budu nahoře. Ani nepřemýšlej o útěku, protože tě mohu ujistit, že to budu vědět. Na tomto domě je mnoho ochran a zamykacích kouzel a to ani nemluvím o tom bolestivém pálícím pocitu, který pocítíš, když neuposlechneš mé příkazy."
Bolestivý pálící pocit? Cruciatus? "Ano, pane." Mering spokojeně kývl a odešel z místnosti, zanechávaje Severuse, ať si poradí, jak umí.
"Snídaně?" zamumlal si pro sebe a plavným pohybem se zvedl na nohy. "Co pro Merlina udělám k snídani?" Severus za poslední roky sotva kdy vařil. Nikdy když byl v Bradavicích, vzácně, když byl smrtijedem (ne jako špeh). Věděl, jak vařit, protože se o sebe od svých čtyř let staral, ale roky nic nevařil. Nebyl si jistý, jestli ještě vůbec ví jak na to.
Otevřel skříňku, aby byl pozdraven prázdnými, zaprášenými policemi. No, prázdnými s výjimkou dlouho mrtvého švába ležícího nohama nahoru na prostřední polici. Vedlejší skříňka přinesla podobný výsledek, jen tam našel poloprázdný otevřený pytlík mouky se dvěma brouky prchajícími pryč. Mléko v ledničce bylo kyselé od pohledu. Za léta vaření lektvarů si Severus vypěstoval velmi citlivý nos a ten puch byl odporný.
Ve skutečnosti odporně smrděl celý dům. Byl to nepříjemný zápach prachu, plesnivého jídla a mudlovských kuliček proti molům. Severus přemýšlel, jestli tu předtím byli trénováni jiní "otroci" - ten dům na to totiž nevypadal.
Potřebuji hůlku, pomyslel si Severus zoufale. Potřebuju ji, abych zjistil, jestli dokážu, aby to mléko nebylo tak zkyslé, možná abych trochu omladil to vejce… Merine! Co budu dělat? Celkem vzato měl jedno vejce sporného stáří, staré mléko, mouku, něco, co se jmenovalo ztužený rostlinný olej a mělo to podivný zelený nádech a samozřejmě vodu. Z toho nic moc nebude, určitě ne něco, co by stálo za snězení.
Severus se zhluboka nadechl a položil pánev, kterou umyl, na sporák. Nádobí nahromaděné ve dřezu a na pultu bylo špinavé, stejně tak jako pánev, když ji našel. Byla pokrytá mastnotou, plísní a jen Merlin ví čím ještě, takže její vyčištění zabralo docela dost času a stejně si Severus nebyl jistý, že je čistá. Ale bylo to všechno, co měl a začínal mu docházet čas.
Severus vzal misku, která také nebyla zcela čistá a přemýšlel, kolik každé ingredience přidat, než je smíchá. Pokoušel si vzpomenout, jestli při mudlovském vaření záleží na tom, jak mícháte - je třeba míchat proti nebo po směru hodinových ručiček? Kolikrát každým způsobem? Rozhodl se pro padesátkrát každým směrem doufaje, že to nepokazí, a že Mering špatně cítí. Třeba si toho zápachu vycházejícího z jeho snídaně nevšimne.
Severus nalil směs na nyní rozpálenou pánev do přesných koleček. Prosím, ať připomínají lívance. Připomínala, tak trochu. Když člověk přimhouřil jedno oko, naklonil hlavu, zavřel to druhé… ale bylo příliš pozdě něco měnit. Slyšel jak Mering schází dolů.
Spěšně položil několik kousků té katastrofy na talíř, který pečlivě umyl a položil ho na špinavý kuchyňský stůl spolu s čistým příborem a celou sklenicí plnou vody. Nevěděl, kde hledat ubrousky, tak doufal, že na ně Mering není zvyklý. Třeba si nevšimne, že na stole nejsou. Právě když Mering vstoupil do místnosti, se postavil opodál s hlavou skloněnou a očima upřenýma na podlahu.
"Jídlo… je připravené," prohlásil Mering nevěřícně jako by nečekal, že Severus doopravdy uvaří.
Ne tak zcela, jenom to vypadá, že je připravené, chtěl se mu vysmát Severus, ale neudělal to. Pro svoje vlastní dobro potřeboval Meringa potěšit. Když bude Mering potěšený a bude mu věřit, třeba nebude Severuse tak tvrdě držet dál od jeho hůlky, nebo třeba nebude považovat za nezbytné zamykat všechna okna. Bylo to součástí jeho plánu. Ne, ne toho typu jakým byl proslulý, ne nějakého propracovaného schématu, díky kterému se dmul zmijozelskou pýchou. Ale občas ty nejjednodušší plány měly nejlepší výsledky. Navíc Severus neměl žádné varianty, se kterými by mohl pracovat. Bylo to "buď neuposlechneš a celou dobu budeš trpět bolestí, nebo poslechneš a možná na tebe nebude dávat takový pozor". K rozhodnutí stačilo málo, i když někdy nebylo snadné se podle toho chovat.
Vypadalo to, že se Mering vzpamatoval, protože se posadil do čela stolu, kde stálo jídlo. "Divně to smrdí," všiml si a pozorně Severuse pozoroval.
"Kdybyste mi dal víc věcí, se kterými bych mohl pracovat, nesmrdělo by to. Jinými slovy, s těmito ingrediencemi můžete být rád za to, co máte."
K Severusově překvapení Mering jenom kývl. "Na kolena, vedle mé židle."
Jako bych byl tvůj pes. To byla doopravdy urážka. Psi nejsou ani trochu magická zvířata. Ale kouzelná stvoření neklečí vedle jejich majitele u jídelního stolu.
Potlačil svou hrdost a poslechl. Mering zvedl kousek hrudkovitého lívance a špinavými prsty ho přidržel u Severusových úst.
Co mám udělat? Severus nevěděl, co čekat, ale zvedal se mu z toho žaludek. Natáhl ruku, aby si jídlo od Meringa vzal, ale ten ho přes ni plácl.
"Ústy, Snape," popohnal ho Mering a vůbec nezněl vztekle, ale klidně. Severus by byl radši, kdyby ječel. Stejně tak i tví studenti. Severus zaváhal. Jako pes! Očekává, že budu jíst doslova z jeho ruky!
"Sněz to!" zařval Mering nečekaně.
Severus rychle snědl nabízený kousek z Meringových prstů a jediná věc, která mu zabránila, aby ho naschvál kousl, byla rychlost, jakou si jídlo vzal. Kdyby si ho vzal o trochu pomaleji, zakousl by se do těch masitých prstů. Naschvál.
Jídlo, jestli ho tak bylo možné nazývat, chutnalo hrozně. O slovo se přihlásil dávící reflex, ale on ho ignoroval a přinutil se polknout nedopečený lívanec, který chutnal přesně jako to, co byl - kyselé a plesnivé neupečené těsto.
Oči se mu z tichého dávení zalily slzami. Podíval se na Meringa. "Nezabije vás to," ujistil ho Severus a tajně doufal, že třeba ano.
Mering vypadal pobaveně. "Ještě dobře, že jsem jedl před hodinou," prohlásil a nabídl Severusovi další kousek. "Sněz to."
On před hodinou jedl? Severusovy myšlenky vířily. Nikdy to neměl v úmyslu jíst? Tak proč jsem na to měl tak krátkou dobu? Nikdy předtím v té kuchyni nevařil a neměl tušení, co dělat.
Mering je úplně šílený.
Severus si od něj vzal druhý kousek a pokoušel se nedávit. Ale bylo to těžší než napoprvé. S každým dalším hnusně chutnajícím kouskem se mu oči víc a víc zalévaly slzami, ústa je chtěla vyplivnout, ale silné odhodlání ho nutilo pokračovat. Kdyby se začal hlasitě dávit, prohrál by. Co se jeho týkalo, byl stále tím, kdo měl celou situaci v ruce. Mering to jen nevěděl.

Po pěti kouscích se Mering zvedl a vyhodil zbytky do přetékajícího koše. "Pro teď to stačí. Začni s kuchyní. Do oběda budu venku. Jestli ta místnost nebude čistá, než se vrátím…" v očích se mu nebezpečně zablesklo.
"Rozumím," řekl Severus rychle. "Předpokládám, že mi dáte mou hůlku." Nevěděl, jak by mohl kuchyni bez kouzel vyčistit. Nikdy neznal moc kouzel pro domácnost, ale ta, která znal, by se osvědčila jako velmi nápomocná při uklízení té největší katastrofy, kterou za hodně dlouhou dobu viděl.
"Ne tak docela," posmíval se mu Mering. "Naučíš se všechno dělat nejen kouzelnickým způsobem, ale i mudlovským. Je možné, že tě budoucí majitelé nechají používat magii, nebo od tebe vůbec nebudou očekávat tyto typy práce, ale jenom pro jistotu…" Usmál se. "A jestli s tou kuchyní skončíš dřív, než se vrátím, budeš sedět v tomhle rohu," ukázal na špinavý roh kuchyně, "dokud se nevrátím. Bez výmluv. Nebudeš se potloukat po zbytku domu. Rozumíš?"
"Rozumím," potvrdil Severus a Mering vyšel z kuchyňských dveří a kouzlem je uzamkl. Rozumím, ale to neznamená, že poslechnu.
Podíval se na hromadu nádobí. Přetékalo přes obě strany dřezu a pult byl zaplněn dalším. Podle stavu jídla zbývajícího na talířích to vypadalo, jako by někdo před padesáti lety pořádal velkou party a jednoduše po sobě neuklidil. Nádobí bylo pokryté prachem.
Můžeš začít s ním. Nebylo by dobré nechat tu nepořádek, když tu budeš krátkodobě žít. Severus nemohl vystát, když bylo něco neuklizené. Jeho pokoje v Bradavicích byly čisté, ale bylo vidět, že v nich žil. Bylo tam tak akorát správné množství nepořádku. Severus si nedokázal představit, jak Mering může žít v takovém prasečáku.
S neochotným povzdechem vzal vysoký stoh talířů a položil ho na stůl. Předtím, než může začít s nádobím, musí umýt odkládací plochu. Dej Meringovi patnáct minut, než začneš pracovat na svém plánu, řekl si pro sebe. Pro případ, že by něco zapomněl, nebo sem chtěl nakouknout, aby se ujistil, že ho posloucháš.
Severus přemýšlel nad svým plánem a přecházel mezi dřezem a stolem. Zjisti, kde jsi, řekl si nejdřív. Můžeš předpokládat, že jsi stále v Anglii. Mering zní, jako by byl z Devonu. To není tak hrozně daleko, jako třeba Španělsko. Ale i kdyby byl z oblasti Devonu, nemusíš tam být. Mohl tam třeba vyrůstat. Pohlédl ze zadního okna, které bylo pokryto tak tlustou vrstvou prachu, že stěží viděl ven. Bylo to jedno, protože jediné, co na dvorku bylo, byla stará kůlna s prohýbající se střechou. Místo trávy tam byla špína. Dvorek byl obklopený mudlovským pletivovým plotem. Neposkytovalo to žádnou nápovědu k tomu, kde se nachází.
Za další, najdi sovu. Zjisti, jestli jí nemůžeš přesvědčit, aby vzala dopis Minervě. A možná jeden Kingsleymu Pastorkovi. Pastorek zasáhne, tím jsem si jistý. Přestože on a ten muž nebyli přátelé, měli k sobě respekt. Bojovali bok po boku proti Temnému pánovi. Jistě by nenechal Severuse hnít v jeho nově nalezeném pekle.
A hledej svoji hůlku, připomněl si, když začal plnit dřez horkou vodou a mýdlem, které našel pod ním. Když budeš mít hůlku, můžeš Meringa jednoduše omráčit, až se vrátí a utéct. Ale měl pocit, že to nebude tak jednoduché. A tomu, že hůlku najde, nevěřil dostatečně na to, aby na tom vystavil svůj plán. Také nechtěl zemřít a omráčení Meringa by ho pravděpodobně zabilo. Kdyby byl Severus slaboch, byl by to jednoduchý způsob, jak se zabít, ale on se k tomu neuchýlí.
Podíval se do dřezu a překvapeně zalapal po dechu, když uviděl svůj odraz ve vodě. Vypadal stejně jako vždy, i když byl rozhodně trochu bledší, pravděpodobně kvůli stresu, kterým procházel. Ale nečekal, že na svém čele uvidí komplikovanou skvrnu. Přes čelo měl černé tetování v elegantním designu.
Dal si ruku na čelo, aby necítil žádný rozdíl. Odtud pochází moje bolest hlavy, uvědomil si. Ten palčivý pocit. Nevěděl jak nebo proč se to pálení objevovalo, ale zjistí to, i kdyby to měla být poslední věc, kterou udělá.
***
Severus strávil zbytek dne ve víru aktivity. Poté co (konečně) dostal kuchyni do přijatelného stavu, připravil Meringovi sendvič (díky zásobám, které Mering přinesl domů), který tentokrát Mering doopravdy snědl. On žádný nedostal.
Pak se pustil do obývacího pokoje, což byla docela makačka. Těžké závěsy potřebovaly sundat a vyklepat, okna umýt, pavučiny vymést, všechen nábytek oprášit… ale Severus svou mysl zaměstnával vymýšlením různých způsobů útěku.
Můžeš najít jeho Letax - k jeho použití nepotřebuješ hůlku, přemýšlel, zatímco stíral čistidlo na nábytek z konferenčního stolku. Jeho pomocí můžeš zavolat Minervě nebo Pastorkovi. Nebo se odletaxovat do Bradavic nebo Pastorkovy kanceláře. Předpokládal, že jeho největší šance leží v jeho mnohaleté přítelkyni Minervě McGonagallové (s jejím vlivem ředitelky Bradavic) nebo v Kingsley Pastorkovi, bývalému bystrozorovi a současnému ministru kouzel.
"Otroku!" štěkl Mering, scházeje po vratkých schodech, míře svou hůlkou do obývacího pokoje a odstraňuje ochrany. "Za půl hodiny očekávám večeři!"
Severus se kousl do jazyku tak, že v ústech ucítil krev. Když se zvedal z kolenou a oprašoval si hadr, který měl kolem pasu, cítil, jak se třese vzteky. "Ano, pane." Nenáviděl, když neměl kontrolu a to, že ho někdo komandoval, bylo zcela jistě ponižující. Stálo ho to všechno, co měl, aby na Meringa nezařval a stálo ho to hodně přemáhání, aby ho neprohodil velkým (a špinavým) oknem v obývacím pokoji. Ale on měl kontrolu - sebekontrolu, kterou se snažil použít. Kdyby ji ztratil, vedlo by to jenom ke Cruciatu nebo něčemu horšímu. A on měl Cruciata dost až do konce života.
To odpoledne se pokusil otevřít okno, ale byl odměněn hrozným výbojem do ruky a pálením na čele. S dveřmi se ani neobtěžoval, protože ty Mering jistě zamkl. Také se pokoušel prozkoumat dům, najít nějakou sovu nebo nějaké vodítko k tomu, kde je, ale nedostal se přes ochranu dveří v kuchyni. Kdekoli pracoval, tam Mering zvedl ochrany, tak aby je jenom on mohl zase odstranit.
Severus se doplahočil do kuchyně a prázdně se podíval na předměty na stole. Mering s sebou z venku přinesl několik předmětů, ale neřekl Severusovi, co to je. A v tu chvíli to bylo Severusovi jedno. Ale teď si uvědomil, že to muselo být jídlo.
Zvedl malý hliníkový válec a převracel ho v ruce. Na papíru na válci stálo "krájená rajčata". Zřejmě ta rajčata jsou v těchto… válcích? To na Severuse udělalo dojem. Byla to mudlovská věc, nebo měl Sirius Black pravdu - žil Severus doopravdy v jeskyni?
Živil se tak, že si ke každému jídlu připravoval sendviče, palačinky nebo omelety. Žádné z těch jídel nevyžadovalo plechové válce. A protože jeho matka byla čarodějka, jídla, která vařila, nepřipravovala mudlovským způsobem. Nevybavoval si, že by v domě, kde vyrůstal, někdy viděl plechovku čehokoli.
Většina ostatních válců byla naplněná fazolemi a rajčatovou omáčkou, jak tvrdily jejich etikety. Z čehož by byla výborná polévka, jen kdyby…
Nepros ho o pomoc. Severus byl odhodlaný otevřít ty válce sám. Ale ať tlačil, tahal a bodal do jedné, jak chtěl, nemohl ji otevřít. Severus velmi zřídka žádal o pomoc, upřednostňoval pokusit se problém vyřešit sám a o pomoc žádal, jen když věděl, že to sám nezvládne. Z Meringových krutých spárů pravděpodobně sám neuprchne, ale zvládne otevřít ten zatracenej válec.
"Dokonce to ani nenaznačuje, který konec je který!" zavrčel Severus frustrovaně. Kde má válec vršek mohl předpokládat jenom podle štítku, ale u mudlů člověk nikdy nevěděl. Pokoušel se ho otevřít. Bodl do něj vidličkou, ale jediné, v čem uspěl, bylo, že bodl sám sebe.
Zatímco si nevědomky utíral krev do utěrky, pohlédl na hodiny. Promarnil pět minut pokoušením se otevřít ten zatracenej válec. Třeba na to není žádnej trik. Třeba…
Popadl nůž na steaky, který našel, když myl nádobí, a zabodl ho do vrchu válce s rajčatovou omáčkou. Začala z něj téct rajčatová omáčka.
Severus se málokdy smál, ale potřeboval to. Nikdo nemohl projít takovým peklem a neshledávat taková malá vítězství uspokojivými. Zasmál se s pocitem triumfu a znovu bodal do plechovky, dokud rajčatová omáčka zcela volně nevytékala do kastrolu, který měl na stole.
"Bavíš se?" Mering si za něj stoupl, když páčil vršek prvního válce s fazolemi.
Severus ztuhl. "Nijak zvlášť," odpověděl, a jakmile mohl, zastřel svou mysl. Nevěděl, jestli je Mering nadaný nitrozpytec nebo ne, ale nebyl ochotný to risknout. Vylil obsah plechovky do hrnce a nevěnoval pozornost velké ráně na svém prstu, kterou utržil o zubatý okraj hliníkové hrany.
"Víš, je jednodušší způsob, jak to udělat."
"Toho jsem si velmi dobře vědom," řekl Severus strnule. Ve skutečnosti nebyl, ale neposkytne Meringovi to uspokojení. "Měl byste vědět, že nejjednodušší způsoby často nejsou nejlepší. Bylo by dobré si to pamatovat." Tohle často říkal svým studentům - málokdy to k něčemu bylo.
Mering se zasmál, i když Severus neměl tušení kvůli čemu. Možná si Mering uvědomil, jak Severuse rozzuří, když se zasměje a radoval se z jeho potíží. Vypadal dost sadisticky na to, aby Severusovi působil víc, než jen fyzickou bolest.
"Předpokládám, že očekáváš, že ta večeře bude chutnat dobře, když bude šlehlá tvou krví? Tohle je otvírák na konzervy." Strčil ten předmět do Severusových krvácejících rukou. "Použij ho. Máš patnáct minut, pak musí být večeře ohřátá a na stole. Čekáš, že zase přijdu a pomůžu ti?"
O tom bych ani nesnil. Severus odložil otvírák na konzervy a dál na válce, ne, konzervy používal nůž na steaky. Otvírák na konzervy. Takže to znamenalo, že je to konzerva, ne válec. Nebyla Severusova chyba, že se vyhýbal mudlovskému světu a jejich způsobům, jak dělat různé věci, jako epidemii bolestivých vředů.
Jeho mysl přešla k tomu, co dělal normálně, když se začal cítit mimořádně naštvaně: kontrola. Mering to nevěděl, ale Severus měl ve skutečnosti všechno pevně v ruce. Severus ve skutečnosti Meringem manipuloval a Mering to nevěděl. Takže ano, Severus uklízel a vařil, zdánlivě bez stížností poslouchal Meringa na slovo; ale ve skutečnosti se Mering zamotával do sítě, kterou nemohl vidět.
Čím víc Severus bez váhání poslouchal, tím víc byl Mering spokojený se svými výcvikovými schopnostmi. Tím méně bude sledovat Severuse a tím pravděpodobněji Severus najde perfektní možnost k útěku, po které stále pátral.
Navíc Severus měl pod kontrolou to, co dělal. Nemusel poslouchat Meringa - rozhodl se. Nemusel spát přikovaný ke zdi - rozhodl se. Nemusel použít nůž k otevření té konzervy - mohl použít otvírák na konzervy, kdyby se tak rozhodl - ale jednoduše se necítil na to, aby se učil jak. Věděl, že to není moc, ale pnul se ke každé troše kontroly, kterou měl.
Zatímco se vařila polévka, Severus zíral ze zadního okna na nepořádkem pokrytý dvorek. Cítil, že je od něj tak blízko a zároveň tak daleko - vše, co potřeboval k útěku, bylo dostat se z domu, a přesto… to bylo téměř nemožné.
Coming Up Next in Unwell...
Chapter Seven: The Penalty of the Raven
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama