Unwell - Kapitola 5

3. října 2014 v 22:15 | yellow |  Kniha první
"Propadání se do temnoty"

Vyčistit boty Severusovi trvalo dobře hodinu. Tak jak byly špinavé a zaprášené, tak jak byly velké, tak jak mu při čištění vyschlo v ústech, byla to docela fuška. Několikrát začal proti své vůli dávit a jenom připomínka toho, že viděl mnohem horší věci, mu zabránila ve zvracení, když si na botách všiml neidentifikovatelných předmětů.
Tohle si pamatuj, až příště budeš udělovat trest, řekl si. Tohle si nezaslouží dokonce ani Potter. Po většinu času se soustředil na lektvary. To, že si přeříkával recepty a ingredience nejsložitějších lektvarů, které znal zpaměti, mu bránilo v tom, aby vstal a přivodil tomu chlapovi bezvědomí - mudlovským způsobem, samozřejmě. Pěstí. Chápal, že aby mohl utéct, musí vydržet a počkat na nejvhodnější čas. Když se nepokusí utéct při každé šanci, která se mu namane, Mering na něj nebude dávat tak velký pozor.
Když Severus opatrně položil obě boty na podlahu, Mering na ně letmo kouknul. "Předpokládám, že nikdo nemusí vědět, že mám boty pokryté otročími slinami."
To je vaše chyba, chtěl odseknout Severus. Ale neudělal to. Místo toho se jen díval na ruce, které měl složené v klíně. Kolena ho neskutečně mučila. Nebyl starý, bylo mu sotva třicet osm a byl v kondici, ale to jeho kostem nebránilo v bolení. Klečení po takovou dobu bylo samo o sobě mučením.
"Stoupni si. Sundej si hábit," přišel další Meringův příkaz. Oči měl doširoka otevřené a spíše seděl, než ležel na gauči - jinými slovy, už neodpočíval.
Ne! Protestovalo v Severusovi všechno proti mužovým příkazům, zatímco se zvedal. Měl v sobě obrovské množství hrdosti a důstojnosti. Byl tím, koho mnozí jeho studenti nazývali "staromódním", ale narodil se na konci jedné éry. Lidé si jednoduše jen tak nesvlékají své oblečení před ostatními - dokonce i ve škole, kde studenti pod hábity nosili uniformy, si v dobách Severusova mládí před ostatními nesvlékali hábity. Prostě to nedělali. Mnoho lidí Severusova věku se přizpůsobilo, aby splynulo s mladším davem, ale ne Severus. Upřednostňoval viktoriánské ideály, které mu byly vštípeny, když byl malý.
"Omluvte mě, pane, ale mohu se zeptat, proč je to nutné?" Snape na muže shlížel přes nos a byl rád, že konečně stojí.
Mering se prostě zasmál. Vypadalo to, že shledává zábavnými mnoho věcí, které zábavné nebyly. "Je můj důvod důležitý, otroku?" Zdůraznil slovo "otroku". Bezpochyby proto, aby Severusovi připomněl, co považuje za jeho místo.
"Je mi líto, ale musím odmítnout," řekl Severus a znovu ucítil na čele štípání. Ve skutečnosti mi to není líto ani trošku. Jsi ďábelský, zvrácený člověk, když tohle děláš lidské bytosti viditelně zcela normálně.
"Je mi líto, ale musím odmítnout," parodoval ho Mering vysokým hlasem. "Udělej, co říkám, nebo budeš čelit potrestání." Jeho ocelově modré oči se střetly se Severusovýma tmavýma. "To jistě nechceš, nebo ano?"
Severus se zarazil a zoufale hledal cestu ven. Nepros - Zmijozelové nikdy neprosí. Neukaž mu porážku.
Mering na něj namířil hůlku a vyštěkl "Crucio". Poprvé té noci přišel o svůj klidný výraz.
Severus se zhroutil na zem a jeho tělo se působením Crucia třáslo. Skončí to někdy? Řval v duchu. Prostě už k tomu otup! Znal způsob, jak nebýt ovlivněn bolestí, takže ji byl z větší části schopen ignorovat. Ale nikdy ne u Crucia. Nemyslel si, že by byl kdokoli schopen tu bodavou bolest ignorovat. Byla to ta největší bolest, jakou kdy v životě cítil, tisíckrát znásobená. Jednou přemýšlel o tom, že ani bolest z toho, když vás srazí Bradavický expres a vy to přežijete, nemůže překonat bolest, kterou vyvolává Crucio.
Přesný moment, kdy byla kletba zvednuta, bylo těžké určit. Když je někdo v oslepující agónii a její zdroj zmizí, často je to, jako by ani nezmizel. Například když někteří lidé ztratí končetinu, dokonce i léta po zahojení pahýlu cítí bolest tam, kde končetina bývala. Fantomova bolest. Bolest, která existuje jenom ve tvé mysli. Crucio v něm často zanechávalo tuto bolest a jak předpokládal, tak i v mnoha dalších. Neviditelná bolest, která může pokračovat hodiny.
Mering si stoupnul nad Severuse a šlápl mu na hruď. Severus na něj musel zírat, nemohl si pomoci. Jenom roky tréninku mu zabránily v tom, aby se mu strach objevil v očích. "Sundej. Si. Oblečení," řekl pevně Mering, vyslovuje každé slovo, jako by to byla celá věta.
Bez přemýšlení, jako kdyby automaticky, nebo pod kletbou Imperius, se Severus zvedl a roztřesenýma rukama začal rozepínat malinké knoflíčky na svém plášti. Často k jejich rozepnutí používal jednoduché kouzlo, protože rozepnout jeden každý bylo nepředstavitelné. Ale rozepínání nebylo tou mučivou částí, tou bylo spíše to, že byl sledován, to, že je to pouze oddalování nevyhnutelného, to bylo mučivé.
Nakonec byl schopen z pláště vyklouznout. Položil ho na příliš vycpané (a špinavé) křeslo za sebou a otočil se čelem k Meringovi.
"Oči na podlahu," připomněl mu Mering a jeho chování bylo opět klidné. Protože nechtěl být potrestán další Nepromíjitelnou kvůli takové maličkosti, poslechl.
"Budeš nosit stejné oblečení jako všichni moji otroci," prohlásil Mering. "Pokračuj."
Mám takový pocit, že mě nenabádá k tomu, abych pokračoval v zírání na podlahu, zašklebil se v duchu Severus. "Mám pokračovat v čem, pane?"
Mering udělal pohyb rukou. "Pokračuj ve svlékání."
Severus neměl pocit, že je čas hádat se. Prostě to udělej, ať to máš za sebou. Sáhnul na vrchní knoflík svého hábitu a začal ho rozepínat.
"Měl jsi někdy otroka, Snape?" zeptal se Mering, zatímco Severusovy roztřesené ruce pokračovaly v rozepínání.
Ach, samozřejmě. Kdo neměl? Máme jich tisíce. Příliš mnoho. Ve skutečnosti jsme se jich museli zbavit. Škoda, škoda. " Ne, pane."
"Potkal jsi někdy nějakého? Mluvil jsi někdy s majitelem některého? Nebo třeba i s otrokem?"
Severus si svlékl hábit dřív, než se stihl přesvědčit, aby udělal něco jiného a položil ho na svůj plášť. Nepřekřížil si ruce na hrudi, jak to měl nutkání udělat - to by ho usvědčilo z jisté zranitelnosti, kterou nechtěl přiznat. "Jednou nebo dvakrát," odpověděl a zíral na Meringa.
"Oči na podlahu," připomněl mu Mering. "A pokračuj, dokud ti nic nezbyde, Snape."
Bál jsem se, že tohle řekne. Severus si začal sundávat jednu černou botu a pak černou ponožku. Pořád stál před Meringem a vyhýbal se očnímu kontaktu.
"Předpokládal bych, že znamení zla z lidského těla zmizí, když byl Temný pán poražen." Mering se naklonil blíž a v očích se mu blýskalo.
"Pak jste předpokládal špatně, pane." Severus se již dostal přes nenávist znamení zla na své ruce. Vypadalo groteskně, ať už někdo znal jeho význam nebo ne, ale je tam a zůstane. Dokonce ani lektvar odstraňující tetování se ho nedokáže zbavit, jak Severus zjistil z četby mnoha publikací. Sám se o to nikdy nepokusil - měl pocit, že dokonce i když nenávidí to, co představuje, vypráví, stejně jako jizvy pokrývající jeho tělo, příběh. Vzpomínky, které se k němu pojí. A že kdyby se ho zbavil, pravděpodobně by toho litoval.
"Bolí to?" zeptal se Mering a zblízka se na něj podíval.
Severus se vyvaroval toho, aby ho počastoval pohledem, který měl rezervovaný pro prváky z mudlovských rodin, kteří během první hodiny lektvarů vyjeknou "tohle je jako přírodovědná hodina". "Již ne, pane. Od porážky Temného pána to již není začarované znamení, ale pouhý trvalý vzor na kůži."
Mering byl chvíli zticha a sledoval Severuse, jak si svléká poslední kousky oblečení. Ten si nemohl pomoct a nevrhnout po Meringovi vzdorný pohled - kdyby ukázal jakýkoli náznak rozpaků, Mering by byl rád, že je Severus ponížený. Takže se ničeho takového nedočká.
"Zajímavé," zavrněl Mering, několikrát Severuse obcházeje a zkoumaje jeho tělo. "Od čeho je?" Přejel prstem po dlouhé jizvě v horní části Severusových zad.
Severus se pokusil neodtáhnout se. Očekává, že si budu pamatovat, odkud mám každou jizvu? To snad ne. Ale pamatoval si, odkud měl zrovna tuhle, protože když byl mladší, tak ji s pýchou nosil, protože ji považoval za jizvu z bitvy. "Nehoda," odpověděl neurčitě.
"Nehoda? Jaká 'nehoda'?" Muž zamračeně pokračoval ve zkoumání té spousty jizev na Severusově těle.
"Meč. Byl jsem v té době jenom děcko." Jako by se tě to týkalo.
Mering pozvedl obočí. "Meč?"
"Umím zacházet s mečem," řekl Severus koženě. Měl pocit, jako by ztrácel kontrolu. Neexistovalo nic, co by chtěl udělat víc, než kopnout Meringa, přivést ho do bezvědomí a přemístit se pryč. Někam. Kamkoli. Ale nemohl. Neztratí kontrolu. Tak dlouho, co nad sebou bude mít kontrolu, tak dlouho bude mít kontrolu nad situací. A nebude jednat impulsivně - není zatracenej Nebelvír, pro Merlina.
"Umíš bojovat s mečem?"
Severus zaskřípal zuby. V Meringově podání to znělo jako dětská hra. "Ano." Jako Zmijozel se rychle naučil jak bojovat nejen s hůlkou, ale i s mečem. Za ty roky mu to přišlo bezpočtukrát vhod. A když si pomyslím, že to byl Lucius Malfoy, kdo mě přesvědčil, abych se to naučil.
"Dobře, takže to jsou bojové jizvy! Perfektní!" Mering při tom jednoznačně zářil.
Dobře, neproraž tu jeho bublinu tím, že mu řekneš, že mnohé další jsou důsledkem různých kleteb a ne meče, pomyslel si Severus ironicky.
"Accio otrokovo oblečení." Kousek hnědé látky vlétl do Meringových rukou.
Přinejmenším vypadala hnědě. Mohla mít jakoukoli jinou barvu. Byla špinavá, pokrytá Severus neměl tušení čím, ale byl si jistý, že tohle si na sebe nevezme.
Mering mu to podal. Když si všiml Severusových zkřivených rtů, znovu se zvrhle usmál. "Buď vděčný - poslední otrok, kterého jsem trénoval, o ně první den přišel a nic dalšího nedostal."
Po tom Severus chňapl po látce a spěšně si ji obtočil kolem pasu, jak nejlépe to šlo. Mysli na přísady do lektvarů. Vyjmenuj všechny studenty, které jsi v minulosti učil. Soustřeď se na něco. Nenech ho dostat tě - to je to, co chce.
Následoval Meringa dolů po dlouhých, příkrých, úzkých schodech do temného sklepa. "Tady budeš většinu nocí spát," prohlásil Mering, když došel do vzdáleného konce sklepa.
Když se jeho jemná bosá chodidla dotkla vlhké podlahy, Severus se zaškaredil. Pokrytá špínou, myšími výkaly a dalšími neidentifikovatelnými předměty, byla vysoce odpudivá. Jen buď rád, že nejsi slabý na žaludek, pomyslel si. Začaly mu docházet způsoby, jak se se vším vypořádat. Bylo docela jasné, že ze zatuchlého sklepení nejde uniknout.
Jako by mu Mering četl myšlenky. "Ano, tohle sklepení je zcela zabezpečené. Nikam se nedostaneš." Ukázal na zeď. "Stoupni si k ní."
Zeď byla pokrytá zažranou špínou, slizem a dalším, o čem se Severus ani nesnažil přemýšlet. Také si všimnul okovů, které byly strategicky umístěné tam, kde by měly být jeho kotníky, kde by měla být jeho zápěstí… Můžeš se v těch okovech přeměnit a možná budeš schopný uletět. Ale chce na prvním místě doopravdy přetrpět to ponížení z připoutání?
"Pane, neuteču," Severus pečlivě volil slova. Nepros! připomínal si plameně. Nikdy nepros! "Jistě byl váš dnešní trénink dost na to, abyste mi věřil natolik, abyste mě nechal nepřipoutaného ve sklepě. Nebo nevěříte svým schopnostem?"
Mering se mračil. "To nejsou mé schopnosti, čemu nevěřím - to je to, že seš smrtijedská špína. Ke zdi, nebo toho budeš litovat."
Stejně tě potrestá za vzpírání se. Štípavý pocit se vrátil do Severusova čela. "Já…"
Mering mu přiložil hůlku ke spánku a jeho okamžitě přemohla oslepující bolest. Nemohl zabránit tomu, aby mu uniklo bolestivé vyjeknutí, zatímco klopýtal ke zdi a natahoval u ní své tělo tak, aby ho k ní Mering mohl připoutat. Rozpažený, roznožený se cítil příliš zranitelný, ale sotva tu myšlenku dokázal zpracovat - jestli ta bolest v jeho hlavě bude trvat ještě chvilku… nevěděl, jaký je Cruciatus soustředěný na hlavě, ale nemohl být horší, než ta bodavá bolest, kterou mu působil Mering.
Mering odtáhl hůlku od Severusovy hlavy a připoutal ho ke zdi. Severus nebyl schopen ničeho jiného než ulehčeného výdechu, když bolest v jeho hlavě zmizela.
"Teď k našemu malému opeřenému problému." Mering si prohlédl svou práci a tsíkl. "Podívejme se na to… jak zabráníme našemu neregistrovanému zvěromágovi, aby nám neulítl? Docela jednoduše, nezabráníme. Necháme ho zkusit utéct, jestli chce. Jakmile zjistí, co je trestem, už se o to nikdy znovu nepokusí." Usmál se a mávl Severusovým směrem hůlkou pronášeje kouzlo, které Severus velmi dobře znal - bylo to zamykací kouzlo k okovům.
Je si vědom toho, že se můžeš přeměnit a dostat se z okovů. "Nevidím důvod k tomu poutat mě tady, když víte, že jsem schopen uniknout." Jeho hluboký hlas mu neposkytoval výhodu jako normálně. Normálně byl jeho hlas rozkazovačný - Merline, jeho přítomnost byla rozkazovací. Ale nepotřeboval Merlinův řád, aby si uvědomil, že někdo, kdo je bez hůlky, téměř nahý a připoutaný ke zdi, není příliš výhružný.
Mering se zasmál. "Jsi inteligentní." Stál blízko Severusovi a i přes značný výškový rozdíl se téměř dotýkali obličeji. Severus znechuceně nakrčil nos, když ucítil mužův dech. "Ale tyhle okovy tě udrží na svém místě. Připomenou ti, jakou hanbou tohoto světa jsi. Jak zcela bezvýznamný jsi."
"Odpusťte mi, pane, ale jestli jsem tak bezvýznamný, proč jste ještě stále tady a blažíte mne svou přítomností?" opáčil Severus suše. A dostal políček.
"Ty bezcenná špíno!" Mering plivl Severusovi do obličeje, otočil se na podpatku a odešel ze sklepení. Severus zaslechl několik škrábavých a cinkavých zvuků, jak byly dveře zamykány nejen kouzly, ale i mudlovským způsobem. A pak bylo ticho.
Téměř ticho. Ve sklepě byla tma jako v pytli. Kdyby Severus mohl zvednout ruku před obličej, neviděl by ji. Beznadějná temnota, která vyvolávala pocit, že ani Lumos Maximus by místnost nedokázalo rozsvítit. A Severus se s připoutanýma rukama nebyl schopný pokusit se místnost rozsvítit bezhůlkovou magií. Zavěšený na zdi, chodidla několik centimetrů nad zemí, měl téměř pocit, jako by se houpal ve vzduchu. Slyšel nepřetržité kap! kap! kapek vody a pobíhání myší a dalších možných zvířat. Slyšel své vlastní mělké dýchání, jak se pokoušel při každém nádechu trochu nadzvednout proti okovům. Bylo to jako by byl v temné jeskyni nebo nádrži. Sám. Zoufale sám.
Severus normálně neměl žádné námitky proti tomu, aby byl nechán o samotě. Zcela naopak, obvykle si užíval čas, kdy byl sám. Roky, celý ten čas, který strávil učením, připravováním nezbytných lektvarů pro školu a špehováním. V průběhu let, kdy většinu času strávil různými úkoly, připravováním lektvarů a materiálů pro své třídy, měl pocit, jako by celé roky měl sotva kdy chvilku klidu. Ale vzhledem k okolnostem teď prostě nemohl jenom ležet a relaxovat. Dokonce, i kdyby neprožíval jeden z nejsložitějších a nejděsivějších zážitků svého života, by bylo bytí ve vlhkém a ponurém sklepení příliš znepokojující.
"Měl jsem si uvědomit, že se mi tohle jednou stane," zamumlal. Přitáhl si levou ruku k tělu, neúspěšně, pokoušeje se dostat z ocelového kruhu. Zařezával se mu do kůže a setsakramentsky to bolelo.
Můžeš se přeměnit v havrana, připomněl si. Ale opováží se? Když se přemění do své zvířecí formy, nebude schopný vrátit se zpět do okovů, pokud se mu nepodaří uniknout.

Zraní tě, bez ohledu na to, co se rozhodneš udělat. Mudroval. Můžeš se aspoň pokusit, aby to mělo smysl. A navíc, Severus Snape neprošel všemi těmi soudy, aby strávil zbytek života připoutaný k vlhké, plísněmi napadené zdi. To ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama