Unwell - Kapitola 36

4. října 2014 v 12:14 | yellow |  Kniha druhá
"Hotel"


"A jsme tu. Domov, sladký domov," otevřel pan Potter dveře od hotelového pokoje.
Severus se rozhlédl, ale hlavu držel sklopenou. Pokoj byl velmi pěkný. Měl koberec, v jeho středu byla velká postel a ve zdi bylo velké okno. Voněl čistotou. Severus během svého života pobýval jen v několika hotelových pokojích, ale tento vypadal jako velmi pěkný.
Pan Po- pán došel k posteli a posadil se na ni, nohy zkřížené před sebou. Severus se prostě posadil na paty a čekal. Čekal na rozkaz, na jakoukoli instrukci. Nebo na bolest, cokoli přijde jako první.
Proč si tě pan Potter koupil? uvažoval. Otroctví mělo být trestem za všechny špatné věci, co jsem udělal. Jistě… jistě už není další potrestání nezbytné? Ale pan P- pán bral vždy všechno do extrémů - nikdy nedělal nic napůl. S výjimkou toho, co dělal napůl, ale takových věcí bylo jen několik málo.
Nervózně si skousl rty. Nejhorší na tom, že byl člověk otrokem, byly hrozby. To očekávání. To bylo horší než vlastní trest. Nevědět, jaký je váš osud a vědomí, že váš vlastník, to ví, bylo samo o sobě mučením. Severus dokázal vydržet bolest - Merlin ví, že si za svůj život prošel mnohým. Ale očekávání bolesti bylo něco docela jiného. Nepomáhalo, že mnoho hrozeb mohlo být planých nebo ve skutečnosti nebyly hrozbami - jeden by si myslel, že to bude dobrá věc, že nebudou vykonány, ale nebyla. Znamenalo to, že se nedalo odlišit skutečnou hrozbu od té plané, a to věci jenom dělalo horšími.
Pán si povzdechl. "Nemusíš tam sedět, víš? Můžeš si sednout na postel."
Severus se ostře nadechl, což neměl v úmyslu. Postel? Pán po něm chtěl, aby si sedl na postel? Co za tím je? Severus nesměl být bez povolení v nebo na postelích, a kdykoli mu to bylo přikázáno, bylo to kvůli tomu, aby mohl být použit. Jenom kvůli tomu, aby mohl být použit.
"Nebo na podlahu. Podlaha je v pohodě. Prostě seď na podlaze." Severus sledoval, jak si pán prohrábl vlasy. "Takže… ehm, jsi strašně tichý od… no, od té doby, co jsme se znovu setkali."
Je? Severus si nevšiml. Už vůbec nemluví, je to pravidlo. Monstrum mu zakázal mluvit a navíc to stejně nemělo význam.
"To je v pořádku, nemusíš moc mluvit," povzdechl si pán znovu. "Ale rozumíš všemu, co se děje, je to tak? Že jsem tě koupil od pana Müllera a… ach, to je jedno."
Ano, Severus to chápal. Dokonce chápal i proč byl koupen. Nelíbilo se mu to, ale nemohl s tím nic udělat.
"Takže…" pán si znovu prohrábl vlasy. "Je jedenáct. Chceš… Já nevím. Možná bychom měli zamířit do Anglie. Není tu co dělat, v Německu. Ne že by něco bylo v Anglii… ale musím vyzvednout Teddyho od paní Weasleyové… Takže, myslím, že bych měl vysvětlit, co se stalo."
Co se stalo? Severus byl právě koupen panem Potterem, to se stalo. Tak docela nechápal, proč to potřebovalo vysvětlení, ale pánovi to nesdělil. Prostě dál zíral na koberec, hlavou sklopenou jako dobrý otrok.
Pán si povzdechl. "Když přijde na celou tu politiku Smrtijedů-otroků, bylo kolem toho hrozně zmatků a nedorozumění. Vlastně si myslím, že to byl v první řadě úplně pitomý nápad, protože nikdo nechce otroka, kterému nemůže věřit, o kterém ví, že zavraždil jeho přátele a rodinu… ale Kingsley byl na ministerstvu přehlasován a no… nejsem si tak docela jistý, jak ses do toho zapletl - všichni víme, že jsi nevinný a byly k tomu všechny ty papíry a tak, ale zmizely. Je to za to, že jsi dobrovolně přijal znamení. Já jsem tak trochu předpokládal, že to nechají být."
Zmizely. Severus nevěděl, co se s nimi stalo, ale měl tušení, kdo za tím byl. Ne že by ho to ale zajímalo. Už ho moc věcí nezajímalo, už ne.
"A pak bylo peklo dostat se k tobě." Pán zavrtěl hlavou. "Byl jsi u Hendersona a pak jsme byli přeplaceni, protože si byli tak jistý, že mají dost peněz, a pak tě Weston odmítl prodat, a když to udělal, tak tě prodal Königovi a ten neodpověděl ani na jeden z mých dopisů - byly v angličtině. Mluví anglicky? A pak ses dostal k panu Müllerovi… prodává se většina otroků takhle často?"
'Ne, pane,' chtěl odpovědět Severus. 'Ne, většina není. Jenom ti, které nikdo nechce, jsou prodáváni opakovaně.'
"No, každopádně…" Pán se zvedl. "Ehm, jdu poslat sovu přátelům, dát jim vědět, že tě mám." Zamrkal. "Víš, co myslím. To znělo divně. Ehm… nemáš hlad? Žízeň? Nejsi unavený? Nepotřebuješ něco?"
Měl hlad? Už hlad příliš často nepociťoval. Trochu se mu zvedal žaludek, když to bylo dlouho, co naposledy jedl, ale měl hlad? Ne. Měl žízeň? Od rána nic nepil, a přesto si nemyslel, že by jeho žaludek zvládl vodu. Byl unavený? Vždy byl unavený. A potřeboval něco jiného? Jaká otázka to byla? To on by měl tyto otázky klást pánovi, sloužit mu, ne naopak!
Pán si povzdechl. "Dobře, takže asi ne. Ehm… dobře." Přešel za pult v kuchyňském koutu a začal něco škrábat na pergamen. "Cítíš se dobře? Chtěl jsem říct, vím, že to je velká událost, dostáváš nového… no, známý… ale nevypadáš moc… sakra. To je jedno."
Severus poslouchal zvuk brku škrábajícího po pergamenu. Byl to hezký zvuk, jeden z jeho oblíbených. Už ho dlouho neslyšel. Ne za celou tu dobu, co byl u minulého pána. Nebo u Monstra.
"Budu s tím muset zaběhnout dolů do haly, abych to poslal Ronovi a Hermioně," zamával pán kusem pergamenu. "Co kdyby sis dal sprchu, zatímco budu pryč?"
To byl příkaz. 'Co kdyby' nebyl návrh, ale skrytý příkaz. Bylo otrokovou povinností, udělat cokoli po něm jeho majitel chtěl, ať to bylo zřejmé jako 'udělej to' nebo to byl náznak.
"Jestli si to přejete," sklonil Severus hlavu ještě víc. To byla vždy bezpečná odpověď - nikdy nedostanete pohlavek za sklopení hlavy.
"Myslím, že by to byl dobrý nápad."
***
Rone, Hermiono - jak se má Teddy? Našli jste už nějaký dům? Koupil jsem Snapea a dnes večer zamířím domů. Vyzvednu si Teddyho kolem půlnoci.
-Harry.
Harry se pokoušel příliš nedumat nad tím, jak se Snape choval, když vybíhal zpět do schodů poté, co požádal hotel o odeslání jeho dopisu a zaplatil účet. Koneckonců Snape strávil posledních několik měsíců na řetězu jako pes.
Méně než rok věděl, že lidské otroctví je v kouzelnickém světě legální, ale když to zjistil, nezažil takový šok jako Hermiona. Prostě to přijal a šel dál. Všechno to vypadalo docela v pohodě - ne jako něco, co by zrovna podporoval, ale jestli lidi chtěli vlastnit otroky, tak…
Ale to bylo předtím, než viděl, co se stalo Snapeovi. Bylo mu jedno, jestli se jednalo o lidskou bytost, kouzelníka, domácího skřítka… ale být připnutý na řetězu jako Snape bylo špatné. A vzduch venku byl večer pořád docela chladný. Měl na sobě Snape ohřívací kouzlo? A jestli ne, to mu nemohl pan Müller dát deku nebo nějaké oblečení? Věděl, že Müllerovi byli chudí, ale pro Merlina, nemohli být tak chudí, aby si nemohli dovolit jednu deku nebo kalhoty nebo… nebo něco!
A proč byl Snape tak špinavý a páchnoucí? Ano, spal venku ve stodole, to Harry chápal. Ale to mu nemohli dovolit sem tam sprchu? I kdyby jednou za měsíc? Co když pršelo - nemohl Snape sem tam vyjít do deště a opláchnout se? Přece není jedovatý - mít ho v jednom dětském pokoji, když byly děti ve škole, by bylo v pořádku. Dobře, když Snape otevřel ústa, mohl být jedovatý, ale do této chvíle ústa neotevřel. Pravděpodobně s Müllerovi sotva kdy promluvil, jen když byl tázán, nebo tak. Nejspíš ani v tom případě, protože Harry s ním za hodinu mluvil mnohokrát a dostal z něj tak možná patnáct slov.
A ten způsob, jak s ním zacházel ministerský úředník… vlastně ho kopl. Ne tak tvrdě, aby to doopravdy bolelo, ale dostatečně tvrdě na to, aby to bylo hrubé a otravné. Jen mu rozkazoval a mluvil o něm jako o… Harry by řekl o zvířeti, ale to nebyla tak docela pravda - zvířata byla v kouzelnickém světě chována s vysokou úctou, většina z nich. Hipogryfové, lvi, sovy, hadi, kočky, jezevci… dokonce i ropuchy, i když nemoderní, měly určitý respekt. Lidé se dokonce při pozdravu klaněli hipogryfům.
Ne, nechoval se ke Snapeovi jako ke zvířeti. Choval se k němu jako k misce týden staré ovesné kaše, kterou chcete prostě vyhodit, kterou jste vlastně vůbec nechtěli, kterou chcete prostě pryč z vašeho stolu a z očí. Jasně, Snape smrděl tak, že z toho člověku až slzely oči, ale…
Na půli cesty do svého pokoje už to Harry nedokázal snést. Vrazil na nejbližší toalety (bylo mu jedno, že jsou to dámské - stejně tam nikdo nebyl), do první kabinky a vyhodil obsah svého žaludku. A pak se zhroutil na zem, svíral mísu, jako by na ní závisel jeho život, pro případ, že by znovu zvracel… seděl tam, kopal se za to, že mu pátrání po Snapeovi trvalo tak dlouho. Za to, že je takový sebestředný, dětinský hovado.
***
Severus zalapal po dechu, když byl za vlasy trhnutím vytažen z vody. V koutku mysli slyšel hlas nabádající ho, aby sebou ve vodě neházel, že je lepší zůstat v klidu, ale nebyl dostatečně při smyslech, aby mu naslouchal. Nebyl právě ve stavu, aby myslel na cokoli, s výjimkou toho, aby se dostal z nádrže s vodou.
Znovu mu škubli za vlasy a zařvali na něj v jazyce, kterému nerozuměl. Teplý dech v jeho obličeji byl vítaný - zahřál mu obličej zmrzlý ledovou vodou, přestože smrděl cibulí a doopravdy silnou kouzelnickou whiskey.
"P-p-prosím, pane," vykoktal a horké slzy mu stékaly po obličeji. "Nevím, co jsem…"
Byl přerušen dalším řevem. Muž s ním zatřepal a znovu mu strčil hlavu pod vodu a přidržel ji tam.
Ve vodě nemohl dýchat. Pod vodou nebyl žádný kyslík. Nedlouho poté, co se tam dostanete, omdlíte. Tři minuty a ztratíte všechny naděje, že se váš mozek a vaše srdce kdy plně zotaví. A za dalších pár minut zemřete.
Severus byl blízko těm plným deseti minutám, které to trvalo, než člověk umře, tím si byl jistý. Byl tam dole příliš dlouho.
Zvedl ruku, snažil se na něco dosáhnout - cokoli - něčeho se chytit a vytáhnout se nahoru. Ale jenom začal cítit slabou bodavou bolest a nemohl s tím nic dělat. Byl zaseklý pod vodou a bojoval o vzduch.
Jeho plíce, ve kterých nebyla ani trošička vzduchu, protože se před ponořením neměl šanci pořádně nadechnout, jako by měly prasknout. Měl pocit, jako by byl ponořený v tom nejledovějším oceánu na planetě, v tom nejchladnějším období. Téměř cítil kousky ledu plavoucí kolem něj.
Mohl bys takhle umřít, uvědomil si mezi svými panikou téměř nesouvislými myšlenkami, které si později nebude schopen vybavit. Přímo pod vodou, právě teď, tak to bude. Už žádná další bolest, nebo utrpení. Jen…
Problém byl, že nemohl zemřít. Nebylo mu to dovoleno. Otroci nemohli zemřít, dokud jim to nebylo řečeno. Povolení byla vydávána pro kouzelníky nad dvě stě třicet let, ale i pak jste se museli bát, co se s vámi stane na druhé straně. Otrokům nikdo neřekl, jestli jsou na druhé straně trestání, a jestli ano, tak jak moc. Co kdyby Severus zemřel právě teď? Strávil by věčnost pod vodou s pocitem, že mu explodují plíce? Jestli ano, radši by zemřel jiným způsobem, nebo jednoduše tím, že bude sloužit svým pánům, dokud ho sami nezabijí.
Kašlal a lapal po dechu, když byl znovu za vlasy vytažen. Stál na chodidlech v nádrži, ale měl pocit, že se zhroutí. V žádném případě neměl pocit, jako by ještě měl chodidla - ta byla závažně popálena při mučení, zneužívání a poslušnostních hrách. Takovým způsobem, že mu na nich prakticky chyběly nervy. To bylo doplněné o fakt, že stál v ledové vodě. Jak dlouho už to bylo? Severus u Monstra ztrácel tak rychle pojem o čase. Mohlo to být cokoli mezi minutou a deseti lety. Doufal v těch deset let, protože kdyby to byla pouhá minuta, pak by nebyl schopen přežít o moc víc. Přivodil by si podchlazení a…
"Omlouvám se!" zalykal se. "Omlouvám se, pane! Nechtěl jsem…"
Ale šel opět pod vodu. Plíce ho pálily, protože vdechl trochu vody. Ale nakonec to skončí. Brzy tato aktivita jeho trýznitele omrzí a dá ho zpátky na řetěz, kde se bude moci zotavit z vodou naplněného zážitku… až do doby, než se další mučitel rozhodne vhodit ho opět do nádrže. Nechápal, co na tom shledávají tak zábavného, ale jestli je jeho chování bavilo, musí v něm pokračovat. Ze dvou důvodů. Protože jestli chtějí, aby je bavil, musí to prostě dělat, a protože je to lepší, než když mu na oči tlačí lžícemi.
***
Harry si otřel ústa, a co nejméně nápadně se pokoušel dostat z dámských toalet. Ještě jednou se pozvracel, než došel k závěru, že má žaludek zcela prázdný, a pak si velmi pečlivě vypláchl ústa. Ne že by Snapeovi záleželo na tom, jak bude Harryho dech páchnout nebo ne.
Rozhlédl se po pokoji, spokojený, že tam Snape není. To zřejmě znamenalo, že je za zavřenými koupelnovými dveřmi. Musel přiznat, že byl tak trochu přesvědčený, že se vrátí a najde Snapea klečet na zemi, čekajícího na něj a třesoucího se, protože neví, jak se osprchovat. Což by samozřejmě bylo směšné. Snape měl vždy supermastné vlasy, ale nikdy moc nepáchl, pokud ten den zrovna nevařil nějaký obzvláště zlý lektvar. Takže samozřejmě, že Snape ví, jak se osprchovat. Ale něco se mu stalo, a to něco způsobilo, že je podle všeho téměř neschopný řeči. A sotva schopný chůze, protože kdykoli měl šanci, lezl po čtyřech. Harry by neřekl, že se není schopný osprchovat.
Musíš mu sehnat nějaké oblečení, uvědomil si, když mu sklouzl pohled na to, co měl Snape na sobě - na tu špinavou ohyzdnou věc, ležící přes opěradlo křesla. Což samozřejmě znamenalo, že se Snape svlékl v ložnici a ne v přilehlé koupelně. Ale co, jak je libo. Harry tam přece nebyl, aby to viděl - možná doufal, že když to tam nechá, Harry mu to vyčistí. Jo, to je nejspíš ono. A Harry mu to může bez problému vyčistit.
Zrovna se chystal prozkoumat ten hnusně vyhlížející hadr, když si něco uvědomil - nebo když si uvědomil, že tam něco není - v koupelně netekla voda. Nebylo slyšet stálý proud vody proudící ze sprchy a dopadající na podlahu. Voda nebyla puštěná.
Neexistuje způsob, že by se stihl tak rychle osprchovat, aby to bylo pořádně, pomyslel si Harry. Možná bys ho měl zkontrolovat… jen pro jistotu.
Harry opatrně došel ke dveřím do koupelny. Bylo by tak trochu hrubé zaklepat, Snape by si pravděpodobně myslel, že ho chce popohnat, což Harry v žádném případě nechtěl. Čím déle byl Snape zaměstnaný, tím více času bude mít Harry na přemýšlení, co dál.
Zaklepal na dveře. "Snape?" zavolal skrze dveře. "Jak to jde?"
Žádná odpověď, ale Harry žádnou nečekal. Snape, kterého znával, by nikdy nepromarnil šanci na něj vyštěknout, nebo se mu vysmát, nebo mu říct něco jízlivého. Ale ten současný byl doslova němý.
"Snape?" zkusil to znovu. "Jsi v pořádku?"
Žádná odpověď. Překvapení.
Harry položil ruku na kliku. "Seš vůbec tam, kámo? Podívej, co kdybys odemkl dveře? N-ne, že by to byl příkaz nebo tak…" ještě musel Snapeovi vysvětlit pravidla - že žádná nejsou. "Ale, jo. Prosím, odemkni dveře."
Neozval se žádný zvuk odemykajících se dveří. Harry se právě chystal vytáhnout hůlku ze zadní kapsy, a zakouzlit Alohamora, když si stisknutím kliky uvědomil, že dveře jsou odemčené.
Osle.
Pomalu otevřel dveře a nakoukl dovnitř. "Snape?"
Při zvuku Harryho hlasu se Snape otočil a mírně nadskočil. Byl stejně špinavý jako předtím a zcela suchý. Než Harry promluvil, stál jako socha čelem k vaně a zíral na ni.
Plynulým pohybem klesl na kolena a sklonil hlavu k podlaze. Ze rtů mu nesplynulo ani slovo, ale nebylo to doopravdy třeba, aby Harry pochopil. Nečetl toho o chování a zvycích s ohledem na otroky mnoho, ale znal zákony. A zákony říkaly, že otroci se musí vždy poklonit svým pánům, kdykoli oni nebo jejich pánové přijdou do místnosti. Jak byla úklona prováděna, záleželo na pánovi - mohl to být jednoduchý úklon hlavou nebo klečení na podlaze, jako to teď předváděl Snape. Ale muselo to být.
"Ehm, seš v pořádku?" zeptal. "Byl jsem trochu nervózní, když jsem neslyšel téct vodu a…" Oči sledovaly tisíce jizev pokrývajících Snapeova záda, která byla Harrymu přímo na očích. Byly jich doslova tisíce - některé byly drobné, jiné vystouplé, dlouhé a byly zřejmě způsobené nějakou hlubokou řeznou ranou. Některé byly bílé, jiné růžové a několik z nich bylo dokonce černých. Ale všechny byly stejně hrozivé.
"Měl jsem trochu starost," přiznal Harry a pokoušel se odtrhnout oči od Snapeova těla. "Ehm, už si můžeš sednout. Nemusíš… ty víš, celou dobu se takhle uklánět."
Snape okamžitě zvedl hlavu a sedl si rovně, zůstávaje na kolenou. Kývl, oči stále sklopené k podlaze.
Co má za problém? "Pamatuješ si, jak pustit sprchu?" zeptal se Harry vlídně, a do žaludku se mu vkradl hrozivý pocit. Co s tím všichni ti muži a ženy, kteří ho vlastnili, dělali, že je takový? Zatímco se Harry strachoval o své OVCE a svůj sexuální život.
Snapeovy oči byly naplněné váháním, ale nebyla v nich odpověď. Ani kývnutí jako "ano" nebo zavrtění hlavou jako "ne".
"Tady," řekl Harry, prošel kolem Snape k vaně a zapnul sprchu. Okamžitě z ní začala téct horká voda a Harry z předchozí noci věděl, že nikdy nedojde.
Snape se otočil a sledoval Harryho zapínat sprchu, ale nedal žádné znamení, že to viděl. Až na to, že se mu trochu rozšířily oči a trochu se roztřásl.
Harry si přál, aby Snape promluvil. Bylo by to míň matoucí. Anebo se alespoň zvedl z té zatracené podlahy. Aby Snape klečel v místnosti, kde je Harry, bylo prostě… bylo to prostě nepřirozené. Nikdy si nedokázal představit, že by Snape před někým klečel, s výjimkou snad Voldemorta. A při té představě by na sobě měl svůj tmavý smrtijedský plášť a nebyl by nahý.
"Víš, jak se osprchovat?" zeptal se Harry Snapea a pokoušel se nenechat zaznít ve svém hlase lítost. Nedokázal si pomoci, ale v tuto chvíli mu bylo Snapea tak líto, že se mu svíral hrudník. Nejspíš to všechno bylo psychologické, ale ať to bylo psychologické nebo ne, stále to bolelo.
Snape opět zaváhal, než přikývl, oči na podlaze. Neodpověděl slovně, ale Harry měl pocit, že to bylo spíše jednoduché "ano" než "ano, ty hlupáku. Jaký kouzelník v jakékoli moderní zemi se nikdy nesprchoval? Deset tisíckrát. A školní trest a odečítám Nebelvíru 4 958 394 930 bodů."
No, tak jaký je problém? Nerad se sprchuješ? Tak se můžeš vykoupat. Já ti v tom nebráním. "Takže by ses radši vykoupal? Nebo by možná stačilo jedno nebo dvě čistící kouzla." Vytáhl hůlku, ale zarazil se při pohledu na čistou paniku ve Snapeově tváři.
Snapeovy oči byly doširoka rozevřené strachem, spodní ret vtažený do pusy. Téměř zoufale se třásl a těžce a zhluboka dýchal, a příliš rychle.
Je vyděšený z mojí hůlky? Jo, Harryho hůlka v minulosti způsobila nějaké závažné škody, ale nikdy Snapeovi. Přesto ji Harry sklonil a zastrčil zpět do zadní kapsy. "Dobře, žádná hůlka." Zvedl ruce a ukázal je Snapeovi. "Vidíš. Slibuji, žádná kouzla."
Snape se viditelně uvolnil, ale ne zcela. Oči měl stále vytřeštěné, třásl se a dech se mu stále zadrhával.
Harry věděl, co musí udělat, ale nelíbilo se mu to. Ještě nikdy nikomu s ničím takovým nepomáhal. Nikdy nekoupal psa, nebo jakékoli jiné zvíře. Vždy byl ve vaně nebo sprše sám. No, s výjimkou toho, jak jednou narazil na Deana masturbujícího ve sprše, ale to nebyla jeho chyba - Dean měl vypnutou vodu a neexistoval žádný náznak, že by v té sprše někdo byl.
"Tak." Přepnul vodu, aby vycházela z kohoutku, ne ze sprchy a začal plnit vanu. "Do vany s tebou. Je to… snazší." No, nebylo to snazší, ale člověk si mohl sednout a nemusel se bát, že uklouzne na podlaze, což bylo příjemné.
Jemně chytil Snapea za ruku. Snape neměl nijak extra chlupatou ruku, jak mívají někteří muži, ale nebyla ani zcela bez chloupku. Avšak byla až bolestivě hubená - jen když se jí dotýkal, cítil Harry kosti a žíly, a dokázal ji celou sevřít v dlani. A Harryho dlaně byly malé.
Paže, stejně jako zbytek Snapeova těla, byla pokryta blátem, špínou, mastnotou a bůhví, čím dalším. Bylo to absolutně nechutné, ale právě proto to dělal - aby ho zbavil pravděpodobně téměř ročního nánosu odporné špíny.
"No tak, zvedni se," pobídl Snapea a trochu nadzvedl paže, aby se mohl Snape zvednout, ale měl někoho, o koho se mohl opřít. Představoval si, že někdo Snapeova věku bude mít problémy se zvedáním se, aniž by se někoho chytil - Snapeovi bylo již třicet devět, alespoň to říkaly papíry, které k němu dostal. Jako Snapeův majitel dostal tuny papírů vyplněné vším, co mohl o Snapeovi chtít vědět, od přesné sekundy jeho narození, přes data, kdy ztratil každý ze zubů, až po všechna kouzla, která Snape kdy předvedl, a s datem a časem, kdy k tomu došlo. Byla to hromada informací, informací, o kterých Harry ani nechtěl vědět, jak k nim ministerstvo přišlo. Byly to informace, jejichž projití zabere přinejmenším dny, informace, které Harry neměl v úmyslu procházet. Za A, protože ho doopravdy nezajímalo, kdy Snape přišel o panictví, a za B, protože takové věci byly Snapeovou záležitostí. Harry ho vlastnil, protože ho musel vlastnit, ne protože chtěl.
Snape se trochu nejistě zvedl, ale neopřel se o Harryho pro podporu. Harry došel k názoru, že jediným důvodem, že byl nejistý, bylo to, jak byl roztřesený.
"Teď si prostě vlez do vany a sedni si," instruoval ho.
Snape na chvíli ztuhl způsobem, který by mudlové nazvali "jako srnka ve světlech", ale udělal, co mu bylo řečeno.
Harry nemohl neobdivovat plavnost mužových pohybů, přestože se z nějakého Harrymu neznámého důvodu třásl jako osika. Přesto se dokázal dostat do vody a posadit se, aniž by sebeméně vyšplíchla. Voda se stěží rozvlnila.
Harry se natáhl a z poličky nad záchodem si vzal mýdlo a vybalil ho z obalu. Posadil se na okraj vany, v ruce hotelovou žínkou. "Zkus, jestli se dokážeš umýt," řekl. "Za minutku budu zpět. Musím…" Snapeův výraz ho zarazil uprostřed myšlenky. Hrůza byla zpět. Paralyzující hrůza.
Není dítě, pomyslel si Harry. Proč to nezvládne sám?
Musel si hodně zažít, Harry. Prostě mu pomoz.
Dělá to, jen aby tě vyzkoušel.
Nebo doopravdy potřebuje pomoc. Přestaň být tak sobecký a pomoz mu. Proto jsi ho koupil, ne? Nebo jsi k tomu měl jiný důvod?
Ne, žádný jiný důvod.
Tak mu pomoz!
Harry si povzdechl, smířený s úkolem. Natáhl se pro stoličku před umývadlem, kterou předchozího večera vykouzlil a sedl si čelem k vaně, čelem ke Snapeovi.
"Otoč se," přikázal a vypnul vodu, která nyní zaplňovala polovinu vany.
Ponořil žínku do vody, která již začínala vypadat nechutně bahnitě a špinavě jen z toho, jak v ní Snape seděl a začal mu mýt záda. Snape sebou při Harryho dotyku trhl a nepřestával se třást, ani na chvíli.
Opatrně se pokoušel vyhýbat největším jizvám, a těm vystouplým, aby Snapeovi neublížil, ale nikdy nevěděl, jestli ho to bolí nebo ne. Snape sebou pod Harryho dotekem trhal každou chvíli. I když se nedotýkal jizev. A přestože Snape přikývl, když mu Harry řekl, aby mu řekl, jestli ho to bude bolet, Snape mu nic neřekl. Pravděpodobně proto, že Snape z velké části přestal mluvit.
Snape. Harry ho musí takhle přestat oslovovat. Snape byl jako vyděšené dítě, zvíře (přestože se Harrymu příčilo přirovnávat ho k tomu druhému - jak měl vydrhnout kůži kolem obojku, který mu sám nasadil? Nebyl tak těsný, že Snape mohl stěží dýchat, jako byl ten pan Müllera, ale i tak byl docela obepnutý.) Harry nevěděl, jestli je vyděšený z něj, nebo prostě ze všeho obecně, ale to, že ho bude oslovovat "Snape", tomu moc nepomůže. "Severusi" bylo mnohem přátelštější - kdyby byl Harry v jeho pozici (chraň bůh), chtěl by, aby mu Snape říkal "Harry", ne "Pottere".
"Severusi?" vyzkoušel Harry jméno, když se natahoval ke Snapeově bedrům. Snape otočil hlavu, aby se na něj podíval, ale neodpověděl. Oči měl stále mírně sklopené, ale Harry věděl, že ho Snape vidí.
"Uvažoval jsem, že bychom mohli vypustit vodu," řekl Harry s pohledem na nyní tmavě hnědou vodu. Kousky kůže a vlasů plavoucí na povrchu byly nechutné. "Už nám k ničemu není."
Snape nyní zcela sklopil oči, ale nic neřekl, ani neodpověděl jiným způsobem.
Harry si povzdechl. Byl Snape vždycky tak… nerozhodný, a Harry si toho prostě jen nevšiml?
"Proč si nestoupneš a na chviličku nevylezeš?" navrhl, natáhl se pro Snapeovu ruku a vytáhl ho na nohy. No, vytáhl by ho na nohy, kdyby ho Snape nechal. Nebo možná ho nechal, ale byl příliš lehký, aby si toho všiml. "Odst… vypustím vodu a b… vypláchnu ji, než začneme znovu."
Snape si jen obtočil paže kolem svého stále špinavého a nyní mokrého těla a kývl, oči na podlaze.
Harry si znovu povzdechl a se zašklebením ponořil ruku do odporné vody a vytáhl špunt. Bude to dlouhá koupel.
***
Severus seděl jako socha, zatímco pán jemně, ale pevně přejel hadrem po Severusově paži, kterou si druhou rukou natáhl. Severus jen bez hnutí seděl a nechával pána dělat si, cokoli pán chtěl.
Pán - myšleno pán Weston (jak divně to znělo říkat pán Weston), měl jednou Severuse ve sprše. Začal Severuse omývat a Severus ho musel umýt - všude. Bylo to přinejmenším nepříjemné. Když pán používal Severuse kdekoli jinde, bylo to jiné. Když oba stáli ve sprše, každý z nich osahávající a prozkoumávající jiná místa, bylo to jasně nepohodlné. V minulosti, když byl Severus mladým dospělým stále ve škole, slyšel ostatní chlapce, jak se bavili dělání toho samého s dívkami i chlapci, a že to bylo…
Věděl, že lidé takové věci dělali, ale nedokázal si představit, že byly příjemné. Možná jistým způsobem divné, ale musí to být příjemné, nebo by to lidé nedělali. Severus chápal, že sex byl sám o sobě pro mnoho lidí příjemným, přestože on sám to zřídkakdy zažil. Ale jiné věci, ty docela nezbytné věci…
Nepovažoval svého nového pána za typ muže, který by si takové slasti dopřával, ale samozřejmě jeho nový pán byl mnohem mladší než kterýkoli ze Severusových pánů (pokud nepočítal pána Nathana a různé mučitele všech věků u Monstra). Ale jeho sexuální touhy budou mnohem silnější, a bude proto mnohem náročnější. Jestli chce Severuse laskat rukou, což je s největší pravděpodobností to, k čemu koupel nakonec povede, pak je to ta správná věc. Severus bude jenom 'ležet a myslet na Anglii' - byla to fráze, kterou mnozí používali, když mluvili o ženách během sexu, ale dala se také dobře použít na Severusovu stejnou situaci.
Voda byla teplá. Nebyla příliš horká, ani příliš studená. Nebyla vůbec hluboká, ale na tom nezáleželo - voda je voda. Všechna je špatná. Nevadila mu, když byla v mísách, sklenicích, nebo mu tekla krkem v množství, které mohl kontrolovat, ale sama o sobě byla zlem, kterému se bylo radno za každou cenu vyhnout.
"Fuj, do čeho ses to dostal?" zeptal se pán a položil Severusovu ruku do Severusova klína. Pán Severusovu ruku jednoduše nepustil, ale jemně ji položil. Severus nevěděl, proč to udělal - Severus držel ruku docela hadrovitou, předpokládaje, že to pán chce, ale…
Pán ti chtěl položit tvoji ruku do klína, řekl si. To byla jednoduchá odpověď. Ale proč? Chtěl, aby se Severus choval jako invalida nebo tak? Co to pán chtěl? Bylo to tak těžké mít pána, který nedokázal objasnit své záměry!
"Nemyslím si, že bychom se toho byli schopni za jednou zbavit. Opři se o vanu, takhle." Pán položil ruce na Severusova ramena a jemně zatlačil, takže se Severus opíral o vanu.
Severusovy nohy byly překřížené, ale trvalo mu jen chvilku, než si přitáhl kolena k hrudi, co nejvíce to v této poloze šlo. Nevěděl proč, ale vždy to byla ta nejpohodlnější pozice. Cítil se…
"Nohy dolů, Severusi," napomenul ho pán tiše a poklepal mu jednou rukou na koleno. "Potřebuji se dostat k tvému hrudníku."
Severusova kolena sebou při tom doteku trhla, ale udělal, jak mu bylo řečeno, nicméně zdráhavě. Příčilo se mu, že pán tak často používá jeho jméno - nebyl "Severusem" od pána a paní. Předtím byl "Snapem" nebo "otrokem" a jen Merlin ví, čím byl v němčině. Přestal se pokoušet porozumět po chvilce u Monstra. Nebo to možná byla dlouhá doba.
Celé tělo se mu napjalo, když pán začal drhnout Severusovu hruď. Pán ji čistil velmi jemně, ale to nezabránilo tomu, aby Severusovým tělem probíhaly hrozné pocity. Ty jím probíhaly, když se ho někdo dotkl - kterýkoli z jeho předchozích majitelů, Baldur, když do něj někdo vrazil na ulici. V tuto chvíli nesnášel to, že se ho někdo dotkl víc, než cokoli jiného na světě. A nepomáhalo, že se ho pán dotýkal všude. Nebo jednou bude.
Pravděpodobně to ví. Pokouší se tě mučit. Ta myšlenka dávala smysl, až na to, proč ho tedy tedy pán nedrhl silněji? Severus sám sebe drhl silněji - při těch několika příležitostech, kdy mu bylo dovoleno osprchovat se nebo vykoupat se poté, co byl použit, ať už u pána Meringa nebo u pána a paní, se drhl tak silně, až se voda zbarvila do růžova krví. Ale rychle se přes to dostal - nyní byl již trvale špinavý a bylo to v pořádku. Je jen otrok.
Oči se mu trochu zalily slzami, když pán omylem vytrhl chlup kousek od bradavky, citlivého to místa na trhání chlupů, a obzvlášť pánem. Jednoduše to vždy bolí víc, když někoho zraní jeho pán. Severus si nebyl jistý proč, ale předpokládal, že to má co dělat s mocí, kterou nad ním pánové a paní měli - bylo to stejné jako schopnost navodit mu erekci dotekem čela a zároveň třením spodnějších oblastí těla.
"Dobře, potřebujeme tě znovu dostat z vody," povzdechl si pán.
Severus se díval do klína, na vodu, která jednou byla čistá. Nyní byla temně hnědá. Plavalo v ní mnoho věcí, ale nevěděl, co to bylo, nebo odkud se to tam vzalo.
Zvedl se, voda mu stékala z těla. Pán ho chytil za paži. Trhl sebou pryč, takže pána téměř strhl do vany.
Idiote, vynadal si. Je to tvůj pán. Vlastní tě. Má právo dotýkat se tě kdykoli, jakkoli a z jakéhokoli důvodu chce. Nemáš právo ucuknout.
Sklonil hlavu. "Omlouvám se, pane," řekl. "Prosím potrestejte mě, jak uznáte za vhodné."
"Co? Potrestat tě? Za co? Co jsi udělal?" Pán se tvářil nevěřícně, když se na něj Severus odvážil kouknout. "No tak, vylez z vany. Umyjeme ti vlasy a pro dnešek to necháme. Můžeme to dokončit, až se vrátíme domů."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama