Unwell - Kapitola 35

4. října 2014 v 12:09 | yellow |  Kniha druhá
"Čekání na tuto chvíli"

Co Harryho děsilo, nebyla představa, že se stane majitelem otroka. Ne, s tím byl docela v pohodě, věřte tomu nebo ne. Když přišlo na kouzelnický svět, tak nějak prostě přijímal věci tak, jak přicházely. Ach, portréty se mohou pohybovat? Dobře. Otroctví je legální? No, dokáži se s tím vypořádat. Necítil se kvůli tomu hrdý a určitě to nebylo nic, co by chtěl rozmáznuté po titulních stránkách novin (přestože to tak určitě bude). Ale dokázal to přijmout a jít dál, protože to bylo za A legální a za B s ohledem na okolnosti ta správná věc.
Ne, co ho znepokojovalo, bylo to, jak snadné to bylo. Nalézt Snapea nebylo snadné, to ne. Smlouvání s panem Müllerem mohlo být jednodušší. Ale když došlo na samotný proces koupě, bylo to tak snadné. Byla to ta nejjednodušší věc, co kdy udělal… a kdyby se zeptal toho starého Snapea, co je nejjednodušší věc, kterou Harry kdy udělal, muž by si pravděpodobně odfrkl a měl nějakou sžíravou poznámku o tom, jak vše, co Harry dělá je "jednoduché". Tak Harry fungoval. A věděl to. A nevadilo mu to.
V deset hodin dopoledne opustil své bed&breakfast a zamířil do nejbližší kouzelnické banky, která nebyla v Düsseheimu (letěl na koštěti). Z účtu si vybral 80 100 galleonů - 80 000 na koupi Snapea a dalších sto na normální výdaje. Harry nežil na "vysoké noze", ale na druhé straně ani v chudobě. Sto galleonů bylo hodně peněž a bude mu trvat docela dlouho, než bude potřebovat víc.
Kancelář, ve které se nacházel, byla malá a tak trochu nudná. Měla šedé zdi a jednoduchou podlahu s kobercem barvy prachu. Bylo v ní tak akorát místo na stůl a dvě tvrdé židle, které před ním stály (a samozřejmě židli za stolem). V jednom roku byla nacpaná rostlina v květináči a na zdi visel plakát vypočítávající práva a privilegia nejznámějších magických tvorů jako jsou hipogryfové, sovy, vlkodlaci, upíři a tak dále. Za stolem bylo také velké okno, ale Harry měl podezření, že bylo začarované, protože mělo výhled na jezero. Jezero, které zcela jistě neviděl, když přilétal.
Muž za stolem byl v kompletní uniformě ministerstva i s kloboukem. Celá uniforma byla zelená, což značilo, že pracoval v tomto oddělení. Byl docela korpulentní, plešatěl, ale měl ve tváři široký úsměv a nadšeně si s Harrym potřásl rukou, jakmile Harry vešel do dveří.
"Pane Pottere!" řekl bezchybnou angličtinou (ale jak složité je vyslovit 'Potter'?).
"Dobrý den, pane… pane… dobrý den." Neviděl na mužově klopě jmenovku. Předpokládal, že si ministerští úředníci myslí, že magické tvory jejich jména nezajímají - ale mýlili se. Hedviku by zajímala, kdyby byla naživu, to by se Harry vsadil. A věděl, že Remuse by to určitě zajímalo. A počítal se Bill jako magický tvor, když byl částečně vlkodlak? Toho by to také zajímalo.
"Jdete brzy." Pokynul k jedné z židlí před svým stolem.
"Ehm, je to problém?" Neviděl v místnosti hodiny a baterka v jeho hodinkách se vybila již před dlouhou dobou. Prostě se nedostal k tomu, aby ji vyměnil, a pocit hodinek kolem zápěstí byl příliš známý než aby se ho vzdal. "Mohu odejít, jestli si to přejete. Víte, a pak přijít zpět…"
"To je v pořádku. Plánujeme schůzky s brzkými příchody na mysli." Ministerský úředník se posadil za stůl a sepnul ruce. "Jste připraven pořídit si otroka?"
Harry věděl, že to bude rozmázlé ve všech novinách na světě, že on, Harry James Potter, Chlapec, který přežil, Zachránce světa (nebo v některých zemích Zachránce nás všech), je nyní majitelem otroka. Věděl, že většině kouzelníků to bude jedno - pravděpodobně z něj budou mít radost. Ale přesto se cítil rozpačitě. Domníval se, že nějaká jeho část se stydí za to, že si kupuje otroka… ale bylo příliš pozdě vycouvat.
A navíc, nekupuješ si nějakého otroka. Kupuješ si Snapea. Nějak mu to přišlo ještě horší.
"Ano, domnívám se, že ano," přitakal. "Říkal jsem si, víte… proč ne?"
Sakra. Bude potřebovat nějakou krycí historku. Ministerstvu by se asi příliš nelíbilo, kdyby měl v plánu koupit si za otroka jednoho z bývalých Smrtijedů, aby se k němu dobře choval. Ke každému jinému otrokovi by se mohl chovat, jak by chtěl, ale pro vlastnictví bývalých Smrtijedů existovala určitá pravidla a ustanovení. Pro většinu lidí by jejich koupě byla pravděpodobně dlouhodobý proces, protože by si museli nechat zkontrolovat své pozadí, aby se ministerstvo ujistilo, že nebyli spolčeni s Voldemortem, že si ve skutečnosti nekupují jednoho ze svých společníků Smrtijedů, aby s nimi zacházeli dobře. Harry byl za to pravidlo vlastně rád - kdyby si Lucius Malfoy mohl koupit Snapea, tak by ho zabil za "zradu" Voldemorta.
Ministerský úředník přikývl. "Prošel jsem si papíry - tento otrok byl následníkem Vy-víte-koho. Jen velmi statečný muž by si koupil jednoho z těchto otroků."
"Jo…" souhlasil Harry slabě. "Myslím, že jsem statečný… statečný muž."
Zpoza dveří uslyšel přidušené zakňučení. Vyskočil ze židle a podíval se ke dveřím. "Co to bylo?"
Jeho otázku zodpovědělo zaklepání na dveře. "Vstupte," zavolal přes dveře ministerský úředník.
Vešel pan Müller. Měl na sobě montérky, které byly pravděpodobně jeho nejlepší - nebyly špinavé, plné skvrn, roztrhané nebo tak něco. Na vodítku vedl Snapea, který lezl po čtyřech jako pes. To nemohlo být pohodlné.
Proč to Snapea nutí dělat? Harry cítil, jak mu krkem stoupá žluč. Umí chodit! Uhnul pohledem, neschopný se na to dál dívat. Místo toho se zaměřil na scénu za oknem. Umělou scénu, která však byla lepší než realita, které musel čelit.
Ohlédl se, když uslyšel kňouravý zvuk. Snape se zdráhal vejít do kanceláře. Už nelezl, ale seděl na kolenou a odmítal vejít dál do kanceláře.
Co se děje? Dostaneš se od pana Müllera! Měl bys být šťastný! Neuvědomuje si, že teď už bude v bezpečí? Harry si nedokázal představit, co mu běží hlavou. Otevřel ústa, aby se pokusil Snape utěšit, ale bylo příliš pozdě - pan Müller ho dostal dovnitř bodavou kletbou a silným trhnutím za řetěz.
Vodítko, pomyslel si Harry jedovatě. Je to vodítko.
Snape vypadal úplně stejně jako předchozího dne, až na to, že nyní měl na sobě něco, co vypadalo jako větší verze Dobbyho povlaku na polštář. Mělo to fádní hnědou barvu, která byla pokrytá všemi druhy skvrn. Vypadalo to kousavě a nepohodlně, ale Harry by vsadil svůj účet u Gringottů na to, že to Snape považuje za lepší než nic. On tedy určitě.
"Ale, ale, ale…" ministerský úředník se nepříjemně zasmál a zamával hůlkou, aby vyčistil vzduch od toho neuvěřitelně páchnoucího smradu, který dorazil se Snapem a panem Müllerem. Harry se příliš soustředil na jiné věci, než aby si uvědomil, že Snape byl přiveden v celé své nemyté kráse.
Nenápadně si otřel tekoucí nos do rukávu, doufaje, že si ho nikdo nevšiml.
"Posaďte se, pane… pane Müllere," pokynul ministerský úředník k druhé židli, té vedle Harryho. "Uvědomuji si, že máte naspěch, takže to odbudeme co nejrychleji. Pan Potter již obdržel povolení od oddělení koupit si otroka, takže jediné, co potřebujeme, je, abyste s panem Potterem podepsali papíry.
Pan Müller se posadil na židli vedle Harryho. Snape se v pozici v kleče krčil po jeho pravé ruce. To bylo nešťastné, protože to zároveň byla i Harryho levá strana. Čím blíže jste se dostali ke Snapeovi, tím nejenže smradlavější byl, ale také vypadal mnohem ubožeji.
Harry nevěděl, jestli se mu svírá žaludek z toho smradu nebo z lítosti.
" Děkuji vám, pane… pane." Harry si vzal dokumenty, které mu podával ministerský úředník. Připravil si podaný brk, připravený podepsat se na linku ve spodní části listu.
Ministerský úředník si odkašlal. "Pane Pottere? Navrhuji, abyste si přečetl podmínky, než to podepíšete."
Správně. Hermiona by ho zabila, kdyby ten pergamen podepsal, aniž by se na něj podíval. Pročetl si ho, a přestože byl seznámen s tím, co četl, sloužilo to jako připomínka toho, do čeho se chystá.
Všichni otroci musí neustále nosit obojek. Nemůže to být náhradní obojek, ale pouze ten schválený ministerstvem, který, jak Harry věděl, může být koupen v obchodech, nebo také pořízen přímo od ministerstva. Obojek může být využíván nejen k přivázání a připoutání, jako ho používal pan Müller, ale také k potlačení magie v jedinci, který ho nosí. Harry doufal, že Snapeova magie nebyl tímto způsobem zadržována - to by byla škoda. Jestliže byla magie potlačována příliš dlouho, mohlo to tu osobu zabít nebo přinejmenším dovést k šílenství.
Možná to je ten problém… dumal Harry. Možná bych ho měl nechat zakouzlit několik Expelliarmů nebo tak něco a bude jako dřív. Ale to je dost nepravděpodobné. Zcela nepravděpodobné.
Podmínky také zmiňovaly značku na Snapeově čele, značku, která byla černá a docela prostá. Harry viděl jejich obrázky a většina vypadala docela elegantně. Snapeova byla, no, prostě ošklivá.
Říkaly, že on (Harry) měl možnost volby, zda ji ponechat viditelnou nebo neviditelnou. Výhody toho, že je viditelná, byly, zřejmě, že lidé na ulici poznají otroka na první pohled, kdyby chtěl utéct a také, kdyby mu chtěl Harry zakázat nakupování. Kdyby byla neviditelná, nikdo s výjimkou Harryho a Severuse by o ní nevěděl - nikdo by ji nemohl vidět, ani oni. Takže by ho Harry mohl hypoteticky poslat do, řekněme, knihkupectví a Severus by mohl něco koupit, aniž by si ho prohlíželi.
Zcela jistě neviditelné, rozhodl se Harry bez pochybování. Ale radši se domluví se Snapem, jen pro jistotu.
Harry měl možnost změnit kdykoli Snapeovo jméno. To bylo změněno již dvakrát, jak Harry zjistil - když byl zakoupen Meringem na 'Severus Tobias Mering' a pak opět, když byl koupen panem Mülerem na 'Severus Tobias Müller'. Byl pokušení zeptat se Snapea, jestli ho chce opět změnit, nebo jestli si chce ponechat Müller… a jestli ho chce změnit, tak na co. Ale nezeptal se. Snape by raději zemřel, než aby jeho příjmení bylo 'Potter' a proč by nechtěl své původní jméno? Bude to 'Severus Tobias Snape'.
Byla tam klauzule, která signatáři připomínala, že Snape je bývalý Smrtijed a otroctví je jeho trestem. Předpokládal, že má lidem zabránit soudit se s ministerstvem nebo tak něco, kdyby se Snape pokusil použít na Harryho vražednou kletbu nebo něco podobného. Harry měl peněz dost - nepotřeboval se soudit.
Zaplatí panu Müllerovi za Snapea 80 000 galleonů. Nabídnul 25 000 a pan Müller zaváhal, takže skočil rovnou na 80 000, což pan Müller ochotně přijal. Snape pravděpodobně stál značný obnos peněz, když byl vycvičen tak, jak to vypadalo, že je. Harry tu cenu musí pokrýt a samozřejmě, že pan Müller bude chtít něco málo vydělat… takže 80 000 bylo zcela přiměřených, protože Snape pravděpodobně stál přinejmenším 40 000 galleonů.
Podepsal se do spodní části pergamenu, Harry James Potter, a modlil se, aby to bylo správné rozhodnutí.
"Dobře." Ministerský úředník se podíval na pergamen, odložil ho na stůl a podal Harrymu další pergamen k podpisu, pergamen, který v podstatě říkal, že je Snapeovým vlastníkem, a poté řekl: "Rozumíte, že máte právo změnit jeho jméno?"
"Ano, pane." Harry zalétl pohledem ke Snapeovi, který doslova líbal koberec, takže nemohl vidět jeho výraz, ale jeho tělo se nenapjalo nebo tak něco. Podle toho, co mohl Harry říct, Snape spal, protože nijak nereagoval. "A rád bych."
"Na?" Ministerský úředník se začal přehrabovat horou papírů na svém stole. "Můžete ho změnit, na cokoli chcete. Mnoho majitelů kupujících otroka jeho věku mění jeho jméno jenom proto, aby mu lépe vštípili, kdo jeho majitel je. Někteří mění jenom příjmení, někteří mění celé jeho jméno." Zasmál se. "Minulý týden jsem tu měl muže, bohatého statkáře, který kupoval svého čtyřicátého sedmého otroka. Všichni jeho otroci, ženy, muži, děti, dospělí - bez ohledu na rasu - mají to samé jméno, slovo z mrtvého kouzelnického jazyka, které znamená 'otrok'. Tvrdí, že to pomáhá udržet je v lati."
Harry si myslel, že je to strašné a nechápal, co na tom ministerský úředník shledává tak zábavným. "Ehm, no, chci změnit jenom příjmení. Alespoň myslím. Jeho jméno je 'Severus Müller', je to tak?"
"Ano, 'Severus Tobias Müller," přikývl ministerský úředník, přelétl pohledem pergamen a sevřel rty.
"Dobře, může to být 'Severus Tobias Snape? zadržel Harry dech. "Dlouhý příběh, víte, jeho jméno bývalo…"
"'Severus Tobias Snape', vidím." Muž ukázal Harrymu pergamen, který Harry již předtím viděl, pergamen obsahující víc informací o Snapeovi, než Harry kdy věděl. "Jenom to podepište… tady…" podal Harrymu další kus pergamenu," a to by mělo být všechno."
Wow… Harry opět naškrábal své jméno, Harry James Potter. Tohle je příliš jednoduché. Bylo to až děsivě jednoduché.
"Nyní… koupil jste si obojek nebo byste si chtěl koupit jeden z našich ministerských?" Muž pergamen duplikoval, strčil ho zpět do složky, druhý vložil do jiné, aby si ho mohl Harry odnést. "Jsou základní, bez všech těch serepetiček, které mají ve specializovaných obchodech. Je na nich vyryto vaše jméno a adresa a podporují stopovací kouzla, stejně jako omezující kouzla."
"To nebude potřeba," řekl Harry prudce. Na úředníkův zmatený výraz, odpověděl pohledem na Snapeovo tělo bez pohybu, pak si povzdechl a podíval se zpět na úředníka. "Magii omezující kouzla. Já… chci, aby mohl kouzlit. Víte, nevypadá v tomhle stavu příliš funkčně - myslím, že kdyby mohl svobodně kouzlit, pomohlo by to." Pomohlo by mu to vrátit se k normálu, bylo to, co Harry myslel. Ale nechtěl, aby to ministerský úředník věděl. Nebylo to pravidlo samo o sobě, chovat se ke smrtijedským otrokům jako ke špíně, ale vypadalo to jako norma.
Úředníkův výraz byl vážný. "Pan Mülller ho koupil od oddělení ministerstva v Berlíně," prohlásil vážně. "Našli ho v domě jeho bývalého pána. Uvolňoval ze sebe divokou magii. Jsem si jistý, že jste věděl, že je trochu pomatený - obával bych se nechat ho volně nakládat se svou magií."
Co? "To myslíte vážně?" zeptal se Harry šokovaně. Snape? Divoká magie? Jasně, Hermiona mu doporučila Cestu za uzdravením a při pohledu na Snapea Harry věděl proč… ale "pomatený"? Snape měl nad svou magií větší kontrolu než kdokoli jiný, koho Harry znal.
Muž přikývl. "Podle toho, co jsem slyšel, ho ministerstvo prodalo za pěkných osmdesát galleonů. Nemohli za něj dostat víc."
Harry zalétl pohledem k panu Müllerovi, který neposlouchal… jen se rozhlížel kolem kanceláře. Neuměl anglicky, takže nevěděl, o čem se mluví. Ale ministerskému úředníkovi rozuměl perfektně - 80 000 galleonů pro něj nic nebylo, ale přesto, ho rozčílilo, že ho tak ošidil. Na druhou stranu, v tuto chvíli byl ochotný zaplatit cokoli.
"No, já nechci jeho magii omezit." Dotkl se své hůlky. "Jsem si jistý, že ho dokážu držet na uzdě." Ve skutečnosti si tím nebyl vůbec jistý. Snape byl velmi mocný kouzelník a Harry, no, Harry byl prostě Harry. Ale vypadalo to, že ministerský úředník nemá o Harryho slovech nejmenší pochyby. "Ach, jsem si jistý, že dokážete."
Harry zaváhal. Dělá si z něj ten chlap legraci? Je sarkastický? Nebo jen Harrymu skládá kompliment za zabití Voldemorta? Nevěděl, ale byl si docela jistý, že to bylo to poslední. "Takže, ehm, tak trochu jsem zapomněl na ten obojek. Mohu si jeden koupit?" Zalovil v kapsách, kde měl dva váčky - jeden s 80 000 galleonů pro pana Müllera a další se sto galleony, které se chystal využívat na žití až do doby, než se opět dostane do banky.
Když už byl v tom, vytáhl váček s 80 000 galleony a předal ho panu Müllerovi, který provedl kouzlo, aby zkontroloval obnos peněz, a pak se usadil zpět do křesla, aniž by Harrymu řekl slovo.
Ministerský úředník otevřel stůl a vytáhl obojek. Byl kovový, pravděpodobně byl jen z hliníku nebo něčeho takového - určitě to nebylo čisté stříbro, jaký měl Snape teď. Vytvořil malý kruh, který vypadal, že vás udusí, pokud se vám ovine kolem krku. Byl na něm jeden velký hák, ke kterému se mohl přivázat provaz nebo zaháknout řetěz.
"Dva galleony," řekl muž. "Jsou velmi pevné a měly by vydržet celý život. Ne že bych to garantoval nebo tak něco, ale zřídkakdy tu máme někoho, kdo si u nás jeden koupil, aby si přišel pro další."
Dobře. Harry si nemyslel, že by byl žhavý kupovat další. "Ehm, to je dobře." Sáhl do váčku a vytáhl dva galleony, v duchu je převáděl na mudlovské peníze, což dělalo… deset liber. Dělal to pořád. A Hermiona a další mudly vychované děti také. Síla zvyku.
Ministerský úředník mu podal obojek. Několik minut mu trvalo, než si ho prohlédl. Neviděl žádný způsob, jak by ho mohl dostat Severusovi přes hlavu - nešlo by to ani u kojence. "Jak ho…"
"Dejte mu ho kolem krku," nařídil ministerský úředník. "Opatrně, abyste se vyhnul obojku, který už má na krku. Pan Müller mi řekl, že je to rodinné dědictví. Čisté stříbro. Jestli ho poškrábete nebo poničíte, vsadím se, že by vám dal pořádné kapky, abyste ho zaplatil, pane Pottere."
Ups. Harry si klekl na koleno. "Hej, Snape!" řekl tiše. Snape celou dobu, co tu Harry byl, nezvedl pohled od svých kolen. "Dám ti tohle kolem krku, jo?"
Snape se nepohnul, nemrkl, ani nedal žádné jiné znamení, že Harryho slyšel.
Harry se pokusil zatahat za obojek, aby se otevřel, ale neotevřel se. "Jak to mám…"
"Řekněte 'otevřít'," vysvětlil úředník trpělivě.
Ach, mělo mě napadnout, že to bude tak snadné. "Otevřít," nařídil Harry.
Obojek se otevřel. Jeho připevnění na Snapeův krk bude tak trochu nechutné - Snapeův krk byl špinavý, mastný, šupinatý shluky nahromaděné kůže, kterou neměl šanci umýt. Ale Harry v jeho hodinách lektvarů čelil spoustě nechuťáren.
Pokoušel se netvářit se zhnuseně, když jeho kůže přišla do kontaktu s tou Snapeovou, neudělat situaci ještě horší, než už byla. Ale přinejmenším se dočkal Snapeovy reakce, který do té doby vůbec nijak nereagoval, což Harry shledával divným, protože Snape byl tím, kdo byl prodáván.
Snape se napjal, jakmile se k němu Harryho ruce přiblížily, ale jakmile se ho dotkly, prudce sebou trhl. 'Prudce sebou trhnout' v tomto kontextu znamenalo, že se odtáhl tak rychle, že spadl na zadek a vyděšeně zíral na Harryho a pana Müllera.
Pan Müller se na něj utrhl v němčině. Harry si nemyslel, že by Snape mluvil německy, soudě podle pergamenu, který četl na ministerstvu, ale nemusel být raketovým inženýrem, aby pochopil, že muž je na Snapea jasně rozzlobený. Snape to zřejmě také pochopil, protože se okamžitě vrátil na kolena, čelem k panu Müllerovi, tentokrát skloněný tak, že se čelem dotýkal podlahy.
"Omlouvám se," zamumlal Harry neobratně. Pohledem zalétl k ministerskému úředníkovi, který jen kývl. "Asi bych to měl… zkusit znovu?"
"Ehm, Snape, prosím?" zkusil to Harry. "Ehm, jestli si to chceš nasadit sám, jestli by to bylo jednodušší…"
"Musíte to udělat vy," prohlásil ministerský úředník. "Obojek bude od teď reagovat pouze a jen na vaše příkazy. Na této planetě, ani na žádné jiné neexistuje ani jediný obojek, který by poslechl rozkaz otroka."
Harry přikývl, ignoruje pocit nevolnosti, který v něm narůstal. Se Snapeem doopravdy nebylo ani v nejmenším zacházeno jako lidskou bytostí. Byl na všech čtyřech, s obojkem a vodítkem jako pes. Nepromluvil ani slovo - Harry uvažoval, jestli je možné, že by Snape zapomněl, jak se mluví.
Přinuť ho odpovědět. Udělej to pomalu a možná ani neucukne. "Snape," zkusil to Harry. "Prosím, podívej se na mě."
"On je teď tvůj pán," vyštěkl najednou ministerský úředník, rychlá změna z jeho chladného a klidného chování. "Dělej, co říká."
"To je v pořádku," odpověděl Harry tiše. "V pořádku." Ale nemusel to ani říkat, protože úředníkova slova zafungovala.
Snape natočil hlavu, takže byl čelem k Harrymu, čelo už ne na podlaze, ale jinak se ani nepohnul. Měl ztrápený pohled a Harry si nemohl nevšimnout, že se na něj doopravdy nedívá. No, přinejmenším se mu nedíval do očí. Díval se na Harryho, ale nenavazoval oční kontakt, jak měl Harry na mysli, když mu řekl, ať se na něj podívá.
Řekl jsem mu, sevřel se mu žaludek. Požádej ho. Máš ho žádat. Dělat návrhy - neříkat mu, aby něco udělal! Harry to nemyslel jako rozkaz, ale rychle si začal uvědomovat, že všechny věci, které si mezi sebou normální lidé říkají, mohou být vyloženy jako rozkaz.
Stále na kolenou se Harry přiblížil ke Snapeovi. "Dám ti to kolem krku," řekl mu tichým jemným hlasem, jakým mluvil s Teddym Lupinem, kterému byl rok. Mluvil se Snapem jako s miminem - kdo by si kdy myslel, že se to stane?
"Nebolí… nebolí to?" vzhlédl k ministerskému úředníkovi.
Ten zavrtěl hlavou. "Ne, obojek nebude."
Což znamená, že něco jiného bude. Harry kývl. "Slyšel jsi to, Snape? Nebude to vůbec bolet. Jen se ti to zapne kolem krku, když tomu řeknu. Bude to v pořádku."
Vždycky nesnášel, když mu lidé říkali "Bude to v pořádku.". Přesto to bylo pravděpodobně to, co Snape potřeboval slyšet, takže to řekl. Nebyl si ani vědomý toho, co říká, když dával ruce kolem Snapeova krku. Snape sledoval každý jeho pohyb.
Prosím, nevyskoč, zaprosil Harry tiše, když se přiblížil rukama ke Snapeovi. Když se ho dotkl, Snape sebou opět prudce trhl, ale ne tolik jako předtím. Harry byl i přes to schopný dát mu obojek kolem krku a tiše nakázat "zavřít".
Pak převzal vedení pan Müller. Uchopil stříbrný obojek kolem Snapeova krku, který se otevřel a sklouzl, když za něj pan Müller nepříliš jemně zatahal.
Harry se zachvěl při pohledu na červený kruh kolem Snapeova krku, kde předtím byl obojek. Kůže byla zarudlá a rozedraná. Napuchlá, a kolem rudého obtisku byly rány v místech, kde byl obojek tak těsný, že se Snapeovi zařízl do kůže.
Ale co bylo dobré, bylo, že kůže v místech, kde byl obojek, byla z větší části čistá. Harry nevěděl, proč ho takové věci napadají v těch nejzvláštnějších chvílích, ale jestli mu to pomůže překonat tuto zkušenost, bude ho napadat cokoli od růžových slonů pod stolem k létajícím hrnkům máslového ležáku na obloze.
Harry neucouvl pryč, ani se nezvedl. Měl nutkání Snapeovi říct: "Vidíš, nebylo to tak hrozné.", ale podle toho, jak se Snape třásl, si nebyl jistý, že by ho vůbec slyšel.
Harry vzhlédl k ministerskému úředníkovi. "Co je na řadě teď?"
"Postavte se, přiložte hůlku k otrokově hlavě, jak začnu recitovat potřebné kouzlo," instruoval ministerský úředník. "Pak budete moci s otrokem odejít."
Pan Müller promluvil, obojek a vodítko v ruce. "Harry Pottere," řekl stroze, kývl a odešel z místnosti.
"Ehm, nashle," zavolal Harry. "Ehm, bylo to potěšení… obchodovat s vámi." Cítil se jako idiot, ale co měl říct? Nikdy předtím nedělal žádný druh obchodní dohody a neznal správnou etiketu.
Zvedl se a vytáhl hůlku. "Takže mu ji mám jen přidržet u hlavy?"
Ministerský úředník přikývl a vyšel zpoza stolu. Natáhl nohu a začal jí šťouchat do Snapea. "Sedni si, otroku. Ano, pane Pottere, až vám řeknu, přidržte mu ji u hlavy. Chtěl byste značku viditelnou nebo neviditelnou?"
Neviditelnou, prosím. "Ehm, Snape, co chceš?"
"Není dobré ptát se otroka na jeho názor," poradil mu ministerský úředník. "Navíc, jsou stěží schopni rozhodnout se. Potřebují někoho, aby se rozhodoval za ně."
"To není pravda," hádal se Harry. Vlastně to nevěděl, ale kdy ho to zastavilo? Vypadalo to jako něco, za co by se hádala Hermiona a navíc ho to popudilo. A když ho něco popudilo, dával to na sobě znát. "Nebyl vždy otrokem, víte. Jen tři nebo čtyři měsíce." Vlastně to bylo skoro sedm měsíců, ale to by mu v hádce vůbec nepomohlo.
Ministerský úředník se tvářil pochybovačně. "Doporučil bych vám podívat se do zákonů otroctví a kouzelného zaklínání," poradil Harrymu. "Váš otrok je neschopný učinit sám důležitá rozhodnutí. Nyní, jestli mu přiložíte hůlku k čelu…"
Harry se podíval na Snapea, který byl stále na kolenou, ale seděl si na patách. Hlavu měl zvednutou, ale oči sklopené, takže stále zíral na podlahu.
Harry natáhl hůlku, ale zdráhal se ji přiložit ke Snapeově čelu. Zaprvé nevěděl, kam přesně ji má dát - přímo doprostřed čela? Ke spánku? A ke kterému? Zadruhé, tohle je ta chvíle. Až to udělá, nebude cesty zpět. No, vždycky ho může prodat, když to bude příliš, ale nemyslel si, že by to Snapeovi mohl udělat. Přišlo mu to… špatné. Jako zrada. Nikdy by to nemohl udělat.
Až to uděláš, všechno se změní. Navždy. Říkal si.
Ministerský úředník jako by věděl, o čem Harry přemýšlí a pečlivě ho sledoval. "Jste si jist, že to chcete udělat, pane Pottere?"
Harry se zhluboka nadechl a kývl. "Kam mám tu hůlku přiložit?"
"Kamkoli na čelo."
Pevně sevřel hůlku, ignoruje hrozný lepkavý pocit na rukou. Nechtěl Snapea píchnout hůlkou do hlavy, ale nechtěl mu ji ke Snapeově čelu přikládat jen tak na volno. Potřeboval to udělat… pevně.
"Držte mu hůlku u hlavy bez ohledu na to, co se stane," poučil ho ministerský úředník. "Otroku, nehýbej se. Vím, že máš záznam o hroucení se, ale nedělej to. Je mi jedno, jestli něco chytne, chápeš? Nehýbej se - to je příkaz, který musíš poslechnout, nebo budeš čelit závažným následkům."
"Počkejte," zastavil ho Harry, který zcela nerozuměl všemu, co ministerský úředník řekl. Snape se naposledy zhroutil? Proč? "To mu ublíží?"
"Přežije," prohlásil ministerský úředník suše. "Neexistuje žádný jiný způsob, jestli je to, na co se ptáte.
Stálo ho to hodně nestáhnout hůlku, ale neudělal to. Nechtěl riskovat žádné špatné vedlejší účinky. Najednou jenom doopravdy chtěl, aby to všechno bylo za ním.
Nevěděl, kolik času uběhlo… byl si jenom vědomý toho, když mu ministerský úředník řekl, "To stačí, pane Pottere! Stačí - už je to za vámi."
Harry otevřel oči, oči, které si ani neuvědomoval, že zavřel. Stále měl hůlku na Snapeově čele. Snape stále seděl na patách, ale velmi těžce dýchal, třásl se a trochu se kolébal dopředu a dozadu… a byly to slzy, co mu teklo po tvářích?
Byly. Snape plakal. Harry ho nikdy předtím neviděl plakat, jenom ve Snapeových vzpomínkách. Byla to strašná věc.
"Jsme hotovi?" Harry byl překvapený, že může mluvit. Měl pocit, že by jeho hlas měl být pryč. Nevěděl proč - byl jen unavený.
Ministerský úředník kývl. "Ano, hotovi." Podal Harrymu složku s dokumenty. "Jestli budete mít nějaké dotazy, neváhejte nás kontaktovat, pane Pottere."
Harry přikývl. "Nebudu. Ehm," podíval se na Snapea. "Jestli jsi připravený jít…" začal nemotorně.
Snape neodpověděl a ani se nehnul. Přestal se kolébat a nedýchal tak těžce, ale stále se třásl a slzy mu tekly po tvářích.
Asi to pořádně bolelo, uvědomil si Harry. Asi jako Cruciatus. Asi hodně, ale hodně bolí hýbat se.
"Ehm, můj hotel není daleko," pokračoval, pokoušeje se navázat se Snapem oční kontakt, ale nepovedlo se mu to, protože Snape ho s ním odmítal navázat. "Rozhodl jsem se, že tu zůstaneme, odpoledne. Víš, mohli bychom letět nebo se začít přemisťovat domů dnes večer nebo zítra ráno. Jak to bude… jednodušší."
Snape mu neposkytl žádný náznak, že by ho slyšel.
"Je vyšinutej," opakoval ministerský úředník.
Harry otevřel pusu, aby se začal hádat, že ne, Snape není "vyšinutej", ale zmlkl. Protože to nevěděl. Před dvaceti čtyřmi hodinami by ho bránil zuby nehty. Ale to bylo předtím, než viděl, jak na tom teď Snape je. Teď si Harry nebyl tak jistý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama