Unwell - Kapitola 22 1/2

4. října 2014 v 10:51 | yellow |  Kniha první
"Utrpení"



Utrpení. Utrpení není být vlastněn jinou osobou. Utrpení není být trestán. Utrpení není být ponižován. Utrpení není být hladový. Utrpení není být dnem i nocí zavřený. Utrpení není být pověšený hlavou dolů vaším arcinepřítelem. Utrpení není přijít o svou lásku, když ji získá váš arcinepřítel. Utrpení není vědomí, že jste zodpovědný za smrt své životní lásky. Utrpení není učit Mrzimory lektvary. Utrpení není prudký záchvat chřipky, když je vaše tělo odolné vůči lektvarům, které by ho mohly vyléčit. Utrpení není hrát dvojitého agenta. Utrpení není být sám. Utrpení není nemít s kým mluvit. Utrpení není to, co si obyčejní lidé myslí, že je utrpení.
Ne, utrpení je být neužitečný. Utrpení je nemít co dělat. Utrpení je nemít žádný způsob, jak zaměstnat mozek. Utrpení je prostě sedět v rohu, hodiny a hodiny, a nemít co dělat. Utrpení je vědomí, že jste zodpovědný nejen za své utrpení, ale i za utrpení někoho jiného.
Poslední dva týdny byly pro Severuse stále to samé. Pán se vzbudil okolo třetí hodiny odpoledne a kvůli nadměrnému pití mu bylo velmi špatně. Poté, co dostal do pána různé lektvary, byl Severus zanechán o samotě, zatímco pán šel tam, kam šel. Severus poté uklidil zvratky, které unikly z pánova krku, když mu bylo špatně, kouzlem vyčistil všechna prostěradla a koupelnu, ustlal postel a do jejích nohou použil ohřívací kouzlo a poslal světle hnědou sovu s objednávkou dalších lektvarů proti kocovině. Pak si sedl do levého rohu místnosti, mezi postel a stěnu a čekal, než se pán vrátí, což obvykle nebylo dřív než velmi brzy ráno, před svítáním.
Pán, opilý, se pak zhroutil na postel, Severus mu sundal mu boty, převlékl ho (protože pán investoval do několika dalších kousků oblečení) a přikryl ho. Většinou s sebou pán přinesl z hospody nějaké jídlo. Když Severus nebyl příliš unavený, tak na něj použil ohřívací kouzlo a snědl ho. Pak se vrátil do svého kouta a usnul, aby to všechno za několik hodin zopakoval.
Sovička zůstala. Severus si za dva týdny s pánem nevyměnil ani slovo, takže neměl šanci zeptat se ho na odpověď. Ale příští odpoledne, až se pán vzbudí, to udělá. Nebylo to tím, že by tu sovičku neměl rád - měl, protože to byla nejen jediná sova, která ho kdy měla ráda, ale byla to společnost - ale pán o tom dopisu potřeboval vědět. Severus se kvůli tomu cítil špatně, že má ten dopis, a že ho pán neotevřel. Přišlo mu to nečestné. Severus se mohl chovat nečestně ke komukoli a necítit se vinný, ale tohle je jeho pán.
Severus si mohl jen představovat, kam pán po večerech chodí. Věděl, že pokaždé skončil někde v hospodě. Když ne v té vedle, tak někde jinde. Občas se mu zdálo, že se pán přemístil do Anglie nebo do Paříže, pravděpodobně aby si zkrátil dlouhou chvíli. Občas mohl říct, že měl sex, ale jestli to bylo s muži nebo ženami, to neměl tušení. Severusův čich byl velmi dobrý a v kombinaci s faktem, že byl starý známý s pachem sexu, a že každou noc pána převlékal do pyžama, tak to věděl. Vždy to věděl.
Ale nic neříkal.
Pán ho nepoužíval. Vůbec. Nedotkl se ho od čtvrté hodiny ranní, pátého ledna, před dvěma týdny. Od noci trojky.
Severus nevěděl, jak se kvůli tomu cítit, přestože Merlin ví, že hloubáním nad tím strávil mnoho času. Nemohl říct, že by mu chybělo být svázaný, s roubíkem, a podobně. Nemohl říct, že by to nenáviděl, protože pán Severusovi vždy řekl, že si to Severus užil, ale Severus si myslel, že to možná tajně nenávidí, někde hluboko uvnitř. Věděl, že to nenáviděl, když mu to dělal pán Mering… samozřejmě, s ním to nebyla bondáž, ale Severus nenáviděl bondáž. Pán vždycky říkal, že Severus má rád, když se ho dotýká, a když ho používá. Nikdy neříkal nic o "úpravách", bolesti, kolících, příchytkách, ponížení.
Ale Severus se už o ponížení nestaral. Dokonce si ani pořádně nepamatoval, co to je. Pamatoval si, že lidé rudli, když se cítili trapně, že se příliš soustředili na sebe, že chtěli zmizet… ale nepamatoval si, jaké to bylo. Už dlouho nebyl ponížen. Nebo byl a už si toho prostě nevšímal? Nepamatoval si.
Jeho myšlenky byly poslední dobou popletené. Občas nedokázal pochopit nejjednodušší lidské emoce. Pokoušel se pojmenovat to, co cítí, ale vzdal to jako marnou snahu. Bylo to příliš složité.
Příliš složité. Věděl, že ve svém minulém životě by nikdy nic nenazval "příliš složitým". Ale opět, o svém minulém životě přemýšlel míň a míň. Kýmkoli v minulém životě byl, byla to jiná osoba. Kdykoli přemýšlel o svých vzpomínkách, bylo to, jako by si je prohlížel v myslánce. Viděl se rázně vcházet do místnosti, vysmívat se lidem, říkat vysoce inteligentní věci, viděl, že ho lidé respektují, ale měl to všechno nejasné. Prostě to nedávalo smysl. Tohle byl on? Nepřišlo mu to tak. Mohl to doopravdy říct, mohl si to myslet, udělat to? Jednoduše už nevěděl, co ze svých vzpomínek vyvozovat. Takže se je snažil zapomenout. Stejně pro něj už vzpomínky z doby před 2. zářím 1998 nemají smysl.
V žaludku mu zakručelo a on unaveně uvažoval o cestě do koupelny, kde by si mohl vodou z kohoutku naplnit žaludek, než se pán vrátí domů. Ale přišlo mu, že to nestojí za tu námahu. Přestože celý den neměl nic moc na práci, pořád se cítil tak unavený. Nevěděl proč, ale neznepokojovalo ho to. Ne moc.
Pán ho znepokojoval. Pán ho velmi znepokojoval. Pán dostatečně nespí a pravděpodobně ani dostatečně nejí. Opíjet se každý večer pro něj není dobré. Šukat každou noc bez pořádné ochrany pro něj není dobré. Kdykoli pán Severuse používal, dal mu vypít lektvar, který Severus přinutil naučit se vařit každého studenta pátého a vyššího ročníku a mít ho stále v zásobě. Byl to lektvar, který bránil šíření nemocí a podobného. Magie nezmohla nic nebo jen velmi málo s léčbou sexuálně přenositelných nemocí, jak je kouzelník jednou chytil, ale mohla zabránit v jejich přenosu.
Severus měl pocit, že pán řečený lektvar nepoužívá, protože kde by ho tu získal, ať už jsou kdekoli? Severus byl ten, kdo posílal pro lektvary proti kocovině, využívaje váčku galleonů, která mu dal pán na placení.
Pán začal za motel platit sám, mudlovskými bankovkami. Nebo to přinejmenším Severus předpokládal. Také měl podezření, že použil různá kouzla na lidi v motelu, aby je nechali zůstat zdarma… ale nebyl si jistý. A je to pán. Pán má pravdu. Vždycky. Severus nebude jeho jednání zpochybňovat.
Venku na chodbě uslyšel kroky. Vyškrábal se na nohy. Obvykle pánovi otvíral dveře, i když měl svůj vlastní klíč. Pán byl obvykle příliš opilý, aby uspěl s mudlovským zámkem, a navíc bylo Severusovou povinností udělat pro pána, co může.
Ale té noci pán otevřel dveře dřív, než se Severus stihl dostat ke dveřím. Severus byl zmatený pánovým zcela nezakaleným pohledem, ale nezmiňoval to nahlas. Prostě si klekl a uklonil se.
"Pane," pozdravil svého majitele.
"Stoupni si ke zdi," přikázal mu pán pokládaje na stůl jídlo z také-away restaurace, které, podle Severusova čichu, bylo indické. A čerstvé a teplé. Pán ho koupil a okamžitě se přemístil zpět. Severus nevěděl, co to znamená. Znamená to něco?
Severus si stoupl ke zdi, rovně, záda přitištěná na stěnu. Pán udělal to samé před týdnem, takže tentokrát věděl, co očekávat.
Pán k němu přišel a mávnutím hůlkou ho jednoduše zbavil oblečení.
Severus se nehádal, nepokoušel se zakrýt ani nepociťoval stud… ani ho něco takového nenapadlo. V jeho mysli si pán mohl dělat to, co chtěl. Jestli si pán přeje udělat tohle, tak ať to tak je.
"Nemluv. Nehýbej se," přikázal mu pán, a zamumlal kouzlo, o které Severus nikdy předtím neslyšel. Až do minulého týdne. To bylo více běžné, než by si jeden mohl myslet. Na celém světě byla různá kouzla. Kouzla vyučovaná ve školách byla obvykle stará kouzla latinského původu, která se používala univerzálně. Ale některé země, některé staré země, měly kouzla ve svých vlastních jazycích, která nebyla vyučována ve školách. Takových kouzel byly na světě tisíce. Bylo nemožné naučit se je všechna.
Severus nedokázal zabránit tomu, aby se necítil trochu nervózní, když jeho chodidla začala modře zářit, jak pán přejížděl svou hůlkou podél celé délky Severusova těla, hůlku přesně stopu od něj. Čím výš se pán dostával, tím víc Severus modře zářil, dokud se pán nedostal nad Severusovu hlavu. Tehdy totiž záře okamžitě zmizela.
Severus se necítil ani trochu jinak. Záři taky nijak nepociťoval. Nebylo to pálení, lechtání, nebyla chladná nebo horká. Kdyby se nedíval, nemusel by si jí ani všimnout. Ale vypadalo to, že pán ví, co dělá, když nahlédl do kousku pergamenu, který svíral v ruce.
"Dobře, dobře," zamumlal. Mávl hůlkou a oblečení se vrátilo zpět na Severuse. "Můžeš… prostě cokoli. Nemusíš tam stát."
Severus se uvolnil a udělal několik kroků ode zdi. "Pane? Tato sova. Už je tu dva týdny. Má pro vás dopis od Harryho Pottera a neodletí, dokud neodpovíte."
"No, ne že by mě to zajímalo," řekl pán a roztržitě si pročísl rukou vlasy.
O tom Severus nepochyboval. Pán byl obvykle velmi pečlivě upraven, ale teď se mu ve vlasech začínaly objevovat šediny. Dva týdny se neholil, takže jeho nakroucený knírek byl pryč. Pán také pravděpodobně nepoužíval čistící kouzlo na své zuby, a s ještě menší pravděpodobností si je čistil. To bylo zřejmé podle zápachu a barvy dříve zářivě bílých zubů.
"Myslel jsem, že byste mi mohl nadiktovat odpověď?" zkusil to Severus a vzal si z nočního stolku pero a papír. Vyrůstal s mudlovským psacím náčiním, takže věděl, jak použít ten zvláštní vynález, ze kterého vycházel inkoust, aniž by se musel nořit do kalamáře. Ve skutečnosti mu připomínal krvavý brk.
"Prostě mu řekni, že nemám zájem," řekl pán. "Než to napíšeš, najez se. A osprchuj se."
"Ano, pane," řekl Severus, položil pero a papír zpět a sklonil hlavu. Zaváhal, ale rozhodl se využít šance. "Pane? Jste… jste v pořádku?" Vynadal si za položení tak hloupé otázky. Samozřejmě že pán není v pořádku. Jeho manželství je v troskách a jeho život taktéž.
"Co? Ach, ano. V pořádku, v pořádku. Teď se jdi osprchovat."
"Ano, pane," opověděl Severus a žaludek mu ztěžkl nervozitou. Něco se stane, a ať je to cokoli, pravděpodobně to není nic dobrého. Nikdy to nebylo nic dobrého, když se to týkalo jeho.

Když si připravoval pero nad papír, ruka se mu chvěla. Roky držíval brk zvláštním způsobem. To byl, zcela jistě, důvod, proč bylo jeho písmo tak sevřené a roztřesené. Vždy věděl, že drží psací náčiní jinak než všichni ostatní, ale nikdy mu to nevadilo a nikdo se ho na to nikdy neptal.
Než přišla paní. Paní od prvního dne trvala na tom, aby držel brk pořádně. Věděl jak, ale nikdy to nedělal. Nebylo to pro něj snazší psát tak, ale pořád se o to pokoušel. Paní ho stále vlastnila a on se stále snažil poslouchat ji, přestože ji dva týdny neviděl, a přestože prohlásila, že už nikdy nechce vidět jeho hnusnej ksicht.
Vážený - přestal psát. Komu má dopis adresovat? Panu Potterovi, jako by to udělal v minulém životě? Pravděpodobně. Pán by to asi tak řekl. A ten dopis má být od pána, že?
Povzdechl si a natáhl se pro vidličku v krabičce take-away. Indické jídlo mělo tendenci podráždit mu žaludek, ale pán mu ho koupil. Měl by být vděčný a sníst to, ne si stěžovat.
Avšak zaklepání na dveře způsobilo, že přestal s jídlem, zvedl se ze židle a zamířil ke dveřím.
"Jdu tam," řekl pán, který právě vycházel z toalety. "Ty si sedni, najez se a sestav ten zkurvenej dopis. Poslední věc, kterou potřebuji je to, aby mě po zbytek života pronásledovala nějaká sova."
Severus kývl. "Ano, pane." Pán téměř nikdy neklel, jen tehdy, když používal Severuse. Když používal Severuse, používal hodně slov, která by ve slušné společnosti nemohl vyslovit. Možná se pán připravuje, aby mohl Severuse použít? Kvůli tomu mu pravděpodobně řekl, aby se osprchoval.
Pán otevřel dveře statnému muži, přinejmenším o polovinu vyššímu než Severuse a přinejmenším třikrát těžšímu. Vypadal velmi silně, jestli ne tlustě. V jedné ruce svíral mohutný řetěz a v druhé docela tlustě vypadající hůlku.
"Jste pan Weston?" zeptal se. Byl ze Států, to byly zřejmé. Jeho přízvuk byl jedním z těch s původem na jihu a zněl docela nosově.
Pán kývl. "Ano, pojď dál." Ustoupil stranou a nechal muže vstoupit.
Mužova pozornost se obrátila k Severusovi, který se rychle zadíval do klína. Nechtěl být přichycen při zírání, ale nemohl se prostě vrátit k jezení a psaní. Tak by nevyjádřil patřičný respekt, kdyby muže tímto způsobem ignoroval. Ale také nemohl pozdravem. Nejlepším řešením bylo prostě sklonit s respektem hlavu.
"Je vychrtlý," podotkl muž, hladě si hustou bradku. "Pán nebude potěšený."
Severus zastříhal ušima. Pán? Ten muž má pána? To jej nedělalo tak impozantním.
"Je krmen dobře. Obávám se, že prostě takový je," odpověděl pán, potřásaje hlavou. "Je doopravdy chytrý, houževnatý a…"
"Muž ho přerušil. "Pánovi je jedno, jestli bude dutější než bambusová tyčka."
Pán jen přikývl. "Severusi, dokonči ten dopis. A pro Merlina, jez."
"Ano, pane," řekl Severus, nabral si sousto a snažil se ho polknout. Proč by mělo pána druhého muže zajímat, jestli je Severus hubený nebo chytrý? Proč by ho měl Severus vůbec zajímat?
"Nepřijmu méně než 30 000 galleonů, s tím tvůj pán počítá?" zeptal se pán.
"Samozřejmě." Muž držel docela velký pytel. "Pán je to za svoji kurvičku připraven nabídnout." Pohlédl na Severuse. "I když nechápu, kvůli čemu je takový humbuk. Není to zrovna model."
"Je v posteli velmi dobrý. Velmi dobře reagující. Velmi citlivý - je snadné ho vzrušit, když se pro to rozhodnete. Dělá přesně to, co mu řeknete a má právě to správné množství vzdoru. Věřím, že jsem to tvému pánovi už všechno řekl."
Severus si skousl ret. Nevěděl, proč ho znepokojovalo, že o něm pán takhle mluví. Byla to pravda, aspoň to předpokládal, přinejmenším to o tom vzrušení. Ale nemohl tomu zabránit. Pán se mohl dotknout jeho čela, a pak se ho dotýkat, dokud se nevzrušil. Nemohl tomu zabránit a nenáviděl to. Pán říkal, že to bylo kvůli tomu, že se mu to líbí, ale… a zbytek Severus nedělal, dokud mu to nepřikázal pán Mering. Ten řekl, že nikdo nechce šukat tělo, a aby dělal ty správné zvuky, ale ne příliš mnoho.
Severus to zkusil. A teď už to bylo automatické… ale nelíbilo se mu, když o něm říkali, že je něčí kurva. Zvlášť ne někoho jiného než pána a paní…
Došlo mu to. Prodávají ho. Prodávají. Pán ho prodává.
Srdce mu začalo bušit rychleji, než je zdrávo. Když byl prodán pánovi a paní, předpokládal, že je to naposledy. Většina otroků nebyla prodána vícekrát než jednou za život. Většina lidí si nekupovala otroky, aby je prodala, a když, tak to bylo po letech. Letech. Severus nebyl u pána o moc déle než tři měsíce.
"Je mu třicet devět a je ve výborném zdravotním stavu. Právě před chvíli jsem provedl další kontrolu. Není s ním vůbec nic," pokračoval pán v předávání informací druhému muži.
Severusovi bylo třicet devět. Jeho narozeniny, 9. ledna, minuly a Severus si toho ani nevšiml.
"Jsem si jistý, že je to pánovi jedno," řekl muž s trhnutím rameny. "Pán použije všechno, co dejchá - a něco, co už ne," zasmál se muž. "A některé z těch věcí nedejchaj potom. Nechcete vědět, kolik těl sem musel…!
Pán zvedl ruku. "Jsem si jistý, že nechci."
"Ach, promiňte, pane, já jen…"
Pán kývl. "Chtěl bys domluvit podrobnosti jinde?"
Muž přikývl. "Nehodí se o tom diskutovat před otrokem, chápu." Usmál se. "Já nejsem jen tak nějakej otrok, pane. Jsem prakticky svobodnej člověk. Jenom vedu pánův business a plním jeho žádosti."
Pán s pokývání hlavou otevřel dveře. "Severusi, dokonči ten dopis a to jídlo by mělo být radši pryč, až se vrátím. Potom se učeš, připrav si své dobré oblečení a svou hůlku."
"Ano, pane," zakrákal Severus, nevědomý si knedlíku v krku.
Pán odešel, nechaje Severuse zírat v šoku na dveře.
Pán. Ho. Prodává. Osobě, která je… ne jako pán a paní, kteří s ním často měli sex. Nebylo to jako být prodán do bordelu. Byla to smrt. A pán to ví, a je mu to jedno. Severus věděl, že je jenom majetek, ale…
Nejsou žádné ale. Je majetek a pán si od něj jednoduše myje ruce. Severus zničil pánovo manželství, a ten pravděpodobně nechce vidět jeho hnusný obličej a tělo o nic víc, než paní. Pravděpodobně ho prodává tomu druhému pánovi jako poslední možnost, místo použití smrtící kletby.
Severus si nebyl vědomý toho, jak moc se kouše do rtu, dokud v puse neucítil krev. Vsál ret do pusy, aby zabránil krvi rozstříknout se po celém papíru…
Papír. Potter. To je ono. Pořád musí dokončit dopis. Mohl by… odvážil by se?

Na chvilku zaváhal, pak si pro sebe kývl, nabral si sousto jídla a napsal velké 'P' následované malým 'ane' a mezerou. Pak napsal malé 'p' a velké 'O'…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama