Unwell - Kapitola 10

3. října 2014 v 22:29 | yellow |  Kniha první
"Má bolest, tvé potěšění"

"Uvaříš to pořádně," zdůraznil Mering. "Náš host má rád steak středně propečený, a když není udělaný správně…"
Severus jen kývl a dál se díval na podlahu. Nohy měl konečně pořádně čisté.
Mering už tři dny mluvil o speciálním hostovi, který je navštíví, pravděpodobně to bude ten kolega, kterého šel navštívit ten den s incidentem s Patrony. Vypadalo to, že Mering chce mít všechno prostě perfektní. Dokonce i Severuse. Poskytl mu mýdlo a podobné potřeby, aby se mohl umýt, a dokonce mu dal i zcela čisté oblečení. To samo o sobě Severuse dráždilo - byl tak šťastný, že je čistý, že na sobě má čisté oblečení, až ho to mučilo. Věděl, že coby člověk má právo na to být čistý, a že to, co nosí kolem pasu, může být sotva označeno za oblečení ale přesto byl v hloubi duše potěšený. Vzrušení, které to v něm vyvolalo, jen přihodilo další kámen do jeho žaludku. Těší se z vyhlídky, že bude vedle někoho klečet, jíst mu z rukou, nebo co hůř, z podlahy, když bude Mering příliš líný, než aby mu sousto přidržel? Ale Severus nemohl popřít, že se těší. Přišel o tolik jídel, že příslib jednoho byl úžasný.
Třeba ten host bude někdo z ministerstva, pomyslel si Severus a mozek mu šrotoval. Třeba je to Pastorek! To by byl důležitý host, kterého by chtěl Mering potěšit. Určitě je to někdo, kdo mi pomůže. Tím si byl Severus jistý od chvíle, kdy se o tom významném hostovi dozvěděl. Dávalo to smysl - Mering se doopravdy těšil, až onen host přijede a Mering se velmi silně chce zavděčit ministerstvu. Za pár hodin budu ve svých pokojích v Bradavicích a už nikdy nebudu muset uposlechnout žádný Meringův rozkaz.
Severus sevřel hůlku, kterou mu Mering vrátil. Svoji hůlku. Jediné, co ho v minulém týdnu dělalo šťastným, bylo pokračující svolení používat hůlku. Když se dobře choval, mohl ji používat častěji. Při vaření to byl dar z nebes, a když se Mering nedíval, Severus mohl na sebe a své okolí použít pár čistících kouzel. Nemuset znovu ručně drhnout podlahu v kuchyni by bylo úžasné.
Už tě láme, připomněl mu hlásek v hlavě. Jeho cílem je přinutit tě, abys byl ve své pozici šťastný. Vzpomeň si, co řekl tomu bystrozorovi. Že za měsíc budeš prosit, abys mohl sloužit lidem.
O nic neprosím. Argumentoval. Je to tak špatné, když přijmu, že pro útěk nemůžu nic udělat? Okna i dveře jsou bezpečně zamčené. Když se pokusím přeměnit v havrana, obojek změní velikost spolu se mnou a zatíží mě, takže nebudu moct létat. Nemůžu se bezhlučně přemístit, a i kdybych mohl, ministerstvo by o tom obdrželo zprávu. Nevzdávám se - jenom čekám na svůj čas.
Za poslední týden toho Severus hodně zjistil. Od té doby, co byli v Prasinkách, užíval jistou… taktiku. Říkání vět typu: "Mohl bych se Vám pro to přemístit - bylo by to pro Vás jednodušší" vedlo Meringa k představě, že je Severus mnohem "zlomenější", než ve skutečnosti je, a také to Severusovi umožňovalo zjistit svá "znevýhodnění", jako například, že musí mít k přemisťování povolení od svého majitele, a dokud ho nezíská, je pro něj přemisťování nelegální. Bylo to v podstatě jako by na sobě měl snímač a nebylo to nepodobné jako u kouzlení nezletilých. Severus měl pocit, že Mering nechtěl, aby mu všechny tyto informace uklouzly, ale byl vděčný za způsob, jakým jich dosáhl. Zmijozelský. Vůbec není zlomený. Otrok by se svým pánem nemanévroval tak jako Severus s Meringem.
I přes nezvratnost kouzla a fakt, že vždy bude muset být někým legálně vlastněn, stále doufal. Určitě si ho koupí někdo z Řádu a nechá ho žít jeho vlastní život. Nebudou od něj čekat, že bude někomu nebo něčemu sloužit. Možná budou čekat, že jim nahradí galeony, které za něj utratili, ale Severus jim je bude moci jednou splatit. Jako mistr lektvarů v Bradavicích sice nebyl nějak výrazně bohatý, ale ani chudý. Nebyl materiálně založený, takže měl ve svém trezoru u Gringottových dostatek peněž… ne, že by mu je ministerstvo nesebralo do posledního svrčku jako "reparace" za válku. Ale netrvalo by mu dlouho našetřit dost galeonů, aby je mohl někomu vrátit, možná pouhý rok nebo dva.
Kolik stojí otrok? Musí to být významný obnos, protože obvykle jenom bohatí vlastní otroka… ale určitě někdo bude mít tolik peněz. Arthur s Molly obdrželi cenu od ministerstva, která by Arthurovi dovolila, aby odešel z práce… Obvykle nebyl ochotný přijmout milodar, ale dostal Weasleyovi z mnoha šibeničních situací. Takže by to bylo jen oplacení laskavosti.
A samozřejmě Potter a ten jeho komplex hrdiny. Mohl by si dovolit… zašklebil se. Radši by zemřel, než aby ho znovu zachránil Harry Potter. To je jednoduše příliš ponižující. Ať je James kdekoli, pravděpodobně se tomu směje.
Ozval se zvonek. "Otevři, otroku!" zavolal Mering z poschodí.
Mávnutím hůlky provedl kouzlo, které správně udělá maso a zamířil ke dveřím. Mering střídavě oslovoval Severuse "Snape" a "otroku". Severusovi bylo perfektně jasné proč - Mering ho neviděl jako člověka, takže si nezaslouží jméno. Navíc mu to, že mu bude neustále připomínat jeho status, jenom pomůže při jeho lámání. Prvních několik dní kdy mu Mering říkal otroku ho Severus ignoroval, ale brzy zjistil, že to za to nestojí. Naučilo ho to bolestivé kouzlo, které zahrnovalo popáleninové vřídky.
Severus otevřel dveře ženě, padesátnici nebo starší. Její zářivě červené vlasy vypadaly nepřirozeně, obzvlášť u ženy jejího věku. Měla na sobě příliš make-upu. Její tělo bylo na stupnici ženských těl větší než průměr. Její oči vypadaly téměř levandulově - Severus si nebyl jistý, jestli je to kouzlem, světlem, nebo ženiným make-upem, ale ta barva určitě nebyla přirozená. Měla na sobě extravagantní hábit v barvě želvoviny, který se v zapadajícím slunci leskl… byl pošitý flitry. Dojem, který dělala, nebyl uklidňující - manipulativní, vypočítavá, chytrá. Přestože Severus tyto vlastnosti u Zmijozelů schvaloval, neměly vyzařovat jako aura. Lidé, z nichž vyzařovala manipulativní aura, nechystali nic dobrého. Konec diskuse.
Severus polkl knedlík, který se mu udělal v krku během zlomku sekundy, který mu trvalo zanalyzovat tu ženu a vytvořit si o ní mínění. Díky rokům stráveným jako špeh a Zmijozel byl další čas nadbytečný. "Pojďte dál, paní," řekl, ustoupil a sklonil hlavu, když procházela. Proč mě Mering, když dělal takové cavyky s tím, abych se před ní správně choval, v prvé řadě nenaučil, jak otevřít dveře? Severus by to udělal jako první. První dojem byl obvykle všechno a většina lidí si ho tvořila během prvních třiceti vteřin.
"Kde je Nigel?" štěkla na Severuse, který za ní zavíral dveře.
"Nahoře, paní. Za chvilku by měl být dole." Buď zdvořilý, buď zdvořilý… jak někoho zdvořile pozveš do svého domu? Severus měl zřídka kdy společnost, a když ji měl, zřídka se otravoval se zdvořilostmi. "Mohu vám nabídnout něco k pití? Večeře bude za chvilku."
Kriticky se na něj podívala. Severus se pokoušel neukázat nepohodlí, když cítil, jak ho její levandulové oči hodnotí. Potlačil nutkání vyštěknout na ni nebo použít nitrozpyt. Cokoli, kvůli čemu tu ta žena je, se pro něj jistojistě neukáže jako prospěšné. Možná je od Hendersona? Nebo hůř, co když je to někdo z ministerstva, kdo se pokusí udělat jeho život ještě horším? K tomu má ministerstvo tendence.
"Sklenici vody," řekla úsečně.
Severus kývl. "Za chviličku, paní." Zběsile vyrazil do kuchyně, vděčný, že se dostane z jejího kritického pohledu. Zatímco plnil sklenici vodou a ochladil ji rychlým kouzlem, zkontroloval večeři. Kouzlo, které měl na mase, stále pokračovalo, stejně tak kouzlo dělající z brambor kaši. Bude muset dohlédnout na grilování asparágu a cheesecake již byl hotový a s chladícím kouzlem uložený v kredenci… byl vděčný, že Mering měl pochopení pro nedostatek znalostí, které Severus ve vaření měl. Poskytl mu kuchařku a jídlo, které chtěl, aby připravil. Vaření mu šlo snadno, protože bylo velmi podobné lektvarům, přestože mnohem méně přesné.
Mering by měl být radši potěšený, pokoušel se nevnímat pocit strachu v žaludku, z toho, že Mering nebude. Pokažené jídlo by Severusovi nepřineslo nic dobrého - vypadalo to, že udělání dojmu na tu ženu je pro Meringa důležité a jestli Severus zklame, trest na sebe jistě nenechá dlouho čekat.
Beze slova jí donesl sklenici vody. Severus nemohl vystát zřejmá oznámení jako "tady máte" - je zcela zřejmé, že jí podává sklenici vody. Nepotřebuje to ohlašovat.
"Jsi tady!" zvolal Mering a scházel ze schodů mnohem rychleji, než kdykoli, když se Severus děsil jeho přítomnosti.
Když mluvíme o zřejmých prohlášeních… Když Mering líbal ženu na tvář a sedal si s ní na pohovku, Severus se tiše omluvil zpět do kuchyně. Naneštěstí byla kuchyně od obývacího pokoje oddělena jen zdí, takže slyšel každé slovo. V Bradavicích koloval drb, že Severus na sto kroků slyší každé mločí oko dopadající do kotlíku - byla to pravda.
"Tvůj nový otrok je dobře vycvičený," prohlásila žena.
Severus skřípal zuby a odkrajoval konce asparágů. Vůbec není dobře vytrénovaný. Jednoduše čeká na svůj čas.
"Ano," souhlasil Mering. "Ale pořád je velmi tvrdohlavý a je sarkastický. Ale do týdne z něj tu tvrdohlavost vytluču. Sarkasmus ho sám brzy přejde - s tím nic dělat nebudu. Propůjčuje mu to osobnost, kterou ostatní otroci u Hendersona mít nebudou. Oddělí ho to."
Jako bych byl lektvar, který vaří, Severus postavil na stůl dva talíře, jeden na každý konec. 'Ach, teď tuhle přísadu prostě nepřidám'. Jako by to mohl ovlivnit - já nejsem tvrdohlavý. Pouze odmítám poslechnout ho na slovo.
"Ví, proč tu jsem?" zeptala se žena.
Mering se zasmál a jeho smích vždy zasel strach do Severusova srdce. Byl to sadistický, ďábelský smích. Smích, kterým se Mering smál vždy před bitím nebo jiným trestem nebo pokaždé, když Severus udělal špatně něco, za co bude později potrestán. Pobavený smích, ale děsivý. "Samozřejmě, že neví. Proč bych mu to říkal? Nikdy to svým otrokům neříkám. A on tě slyší, tak buď opatrná na to, co říkáš."
Severus se díval na linku a zuřivě otáčel grilující se asparágy. Samozřejmě že Mering musí vědět, že poslouchá! Proč se musí pořád chovat, jako by Severus byl tak předvídatelný? To byla další věc, kterou na Meringovi nenáviděl. Vytvářel si v duchu seznam - dosud měl tři sta čtyřicet tři věcí, které na Nigelu Meringovi nenáviděl. To, že se Severusem občas jednal jako by mu bylo pět let, bude tři sta čtyřicet čtyři.
Není tu, aby ti pomohla, to je jasné. Položil podnos se steaky na stůl, mísa s bramborovou kaší se vznášela vedle něj. Přivolal lžíci na nabírání a předtím, než místu položil vedle steaků, ji strčil do kaše. Nenalhávej si, že ti pomůže. Je tu kvůli něčemu, co má něco společného se mnou… pravděpodobně má rozhodnout, jestli jsem připraven k prodeji.
No, jestli je to tak, musí dokázat, že je připravený. Další den v Meringově společnosti a mohl by se zabít. Severus to nebral na lehkou váhu - za svých třicet osm let to několikrát vážně zvažoval, a častokrát jedinou věcí, která mu v tom zabránila, byla porážka. Kdyby se zabil, byla by to zpráva, že byl slabý, že nedokázal zvládnout život. A on to dokáže, i kdyby měl trpět naživu, aby to dokázal.
Vstoupil do obývacího pokoje, oči sklopené k zemi, přestože si strašně přál zlostně na Meringa a jeho společnost zírat. "Večeře je připravená," ohlásil.
Přál bych si, abych byl domácí skřítek. Oni přinejmenším pocítí příval pýchy, když dělají takové oznámení.

Mrzimorští, které jsem učil v roce 1985. Vyjmenuj všechny Mrzimory z roku 1985. Barbara Kissinger, Lucas Treadaway… Nebylo to jednoduché, ale odříkávat si informace jako tyto, bylo jediné rozptýlení, které Severuse občas dokázalo zachránit. Když zaměřil svou pozornost na něco, co zapomněl již před dlouhou dobou, nebo na to pravidelně nemyslel, byl schopný splnit jakýkoli úkol, který dostal. Někdy takovým úkolem mohlo být jezení.
Severus se přinutil spolknout kus tlustého, který mu podal Mering. Kdyby ho odmítl sníst, nedostal by nic jiného. A Severus věděl, že musí jíst. Nemůže si dovolit cokoli odmítnout. Už tak nejedl dost.
"Zeptala se mě, jestli se mi to líbí!" Vřískala žena u stolu s pusou plnou brambor. "Dokážeš si to představit, Nigele?"
Odečítám vám deset bodů za mluvení s plnou pusou, pomyslel si Severus.
"Doopravdy nedokážu," řekl Mering. "Snape, podej mi hůlku."
Moji hůlku. Nenáviděl, jak ji Mering odmítal nazývat "jeho hůlkou".
Severus se podíval na hůlku ve svých rukou a sváděl se sebou vnitřní boj, když mu ji podával. Věděl, že je to proto, že mu s ní Mering nevěří na delší dobu, že za to pravděpodobně nebude potrestaný, ale stále ho to znepokojovalo. Znepokojovalo ho předat něco, co by mohlo být jeho spásou, kdyby byl natolik blbý, že by se pokusil přemístit, nebo s ní jakkoli jinak zmizet.
Předal mu ji a najednou si nevěřil. Kdyby mu byla nechána příliš dlouho, snadno by se mu mohlo dostat do hlavy, aby se přemístil pryč. A to by vneslo na ministerstvo jen větší chaos, musel by strávit víc času s Meringem a byl by znovu potrestán.
"Jdi nahoru. Druhá místnost nalevo. Potřebuji si s Medúzou promluvit o samotě."
"Ano, pane." Severus se jedním plynulým pohybem zvedl a přes kuchyni a obývací pokoj vyrazil ke schodům.
Medúza. V duchu se zasmál. To by dávalo smysl, že. Medúza bylo jméno marnivé čarodějky, která byla prokletá a jejíž vlasy se proměnily v hady. Byla to ďábelská, manipulativní ženská. Začal váhavě stoupat po schodech, stříleje opatrné pohledy ve směru kuchyně.
Když byl nahoře, zastavil se před prvními dveřmi, které byly nalevo. Nakoukl dovnitř - byla to prázdná místnost. Přestože v ní byla tma, díky světlu z chodby viděl, že podlaha a zdi byly potřísněné, bez pochyby krví.
Nenech se přemýšlet o tom, co se tu stalo. Severus nebyl žádný začátečník co se bolestivých a prapodivných způsobů mučení týče - Temný pán byl tak ďábelský a sadistický, jak si lidé mysleli - ale teď byl v pozici, kdy se ta hrůza měla stát jemu místo toho, aby byl pouze jejím svědkem. To dělalo celou tu zkušenost něčím úplně jiným.
Druhá místnost nalevo byla dobře osvětlená. Stěny byly natřené na bílo, dřevěná podlaha byla poškrábaná, ale čistá. Přímo naproti dveřím bylo dvoukřídlové okno a mezi ním a levou zdí byla jednoduchá manželská postel s nebesy, ne nepodobná té, ve které Severus spal v Bradavicích, i když této chyběly závěsy. Napravo byl jednoduchý prádelník a pod oknem noční stolek. Po podrobnějším prozkoumání Severus zjistil, že k místnosti jsou připojené i komora s koupelnou.
Říkal 'druhé dveře nalevo'? Jsem si jistý, že říkal. Ale jistě by ho Mering neposlal do pohodlné místnosti jen proto… aby se ho zbavil? Třeba ho chtěl poslat do první místnosti nalevo - ale musí mít důvod, proč ho poslal nahoru, jinak by ho poslal do sklepení.
Vykoukl z okna. V domě přes ulici viděl rodinu shromážděnou v obývacím pokoji, hrající hru a smějící se.
Cítil, jak se mu stáhl žaludek. Věděl, že jeho přání milovat Lily a oženit se s ní mu nemělo po její smrti zabránit žít a užívat si života, ale prostě se znovu nezamiloval. Nevěděl, jestli to bylo kvůli tomu, že byl pořád příliš připoutaný k její vzpomínce nebo kvůli něčemu jinému. Třeba mu Lily byla doopravdy souzená a nikdo jiný tu pro něj není. Nicméně, neměl ženu, děti nebo kohokoli, koho by mohl považovat za rodinu nebo cokoli alespoň trochu podobného. Většina lidí se mu vyhýbala jako moru… samozřejmě, studenti kvůli tomu, že se k nim choval uštěpačně a hrubě, ale vyhýbali se mu dokonce i normální lidé. Neměl právě nejlepší sociální dovednosti, ale…
Blábolíš. Ve své vlastní hlavě. Severus nemohl vystát lidi, kteří blábolili. Strávíš příštích dvě stě let sám, tak jak to znáš, a jak ti to vyhovuje. Nemůžeš postrádat něco, co jsi nikdy neměl.
"Ehm-ehm," zakašlal někdo za ním.
Prudce se otočil, oči doširoka otevřené, a čekal, že za sebou uvidí Dolores Umbridgeovou. Poslední věc, kterou potřeboval vidět, byla ta ženská, ta monstrózní, znechucující, odporná, puntičkářská ženská. Už s ní před třemi roky strávil rok v pekle. Ale ne, nebylo to její charakteristické falešné odkašlání. Byl to Meringův host, Medúza.
"Trochu nervózní, koukám," řekla přehnaně sladkým hlasem, jako cukr smíchaný s medem.
Couvl o krok k oknu, ale nesklonil oči, jak věděl, že by měl.
"Mohu Vám pomoci, paní?" zeptal se chladným hlasem, do kterého prosakoval jeho obvyklý podtón. Pokoušel se být v přítomnosti Meringa a jeho společnosti trochu méně sám sebou než byl - jeho obvyklý způsob mluvy by mohl být považován za hrubý - ale byl překvapený.
"Ach, ne - jsem v pořádku." Hlasitě si falešně povzdechla. Stála u dveří, ruce na břiše, velmi podobná Umbridgeové.
"Ehm… jestli jste vy a pán dojedli, měl bych jít sklidit ze stolu…" Chtěl kolem ní projít, ale nenechala mu místo.
"Ach, Nigel už se o to postaral. Máchnutí hůlkou a je to hotové." Odmlčela se. "Vlastně Nigel už odešel. Musí jet do Itálie připomenout klientovu otrokovi jeho místo."
Severus si nikdy nemyslel, že si bude přát, aby tu Mering byl. "Ach… mám předpokládat, že tu jste proto, abyste mě trénovala místo něj? Že mě přikováte ve sklepě, že… ehm, mě potrestáte, když to uznáte za vhodné." Doufal, že ne. Umbridgeová měla kruté metody trestání a dokázal si představit, že tahle Medúza bude ještě horší. Mnohem horší. Ale nepodrobí se jejím trestům. Odmítá, aby ho bičovala a bila. Meringa nechal trestat ho jen proto, že to je legálně jeho majitel a kdyby ho napadl, zemřel by, což by byla porážka. Medúza není jeho majitelka - může jí zlomit vaz a… nést následky, až se Mering vrátí domů.
Usmála se. Ten úsměv, stejně jako Meringův smích, šel proti všem normálním emocím, které úsměv vyjadřoval. Její úsměv vyzařoval zlomyslné úmysly. "Nepřipoutám tě ve sklepení, ty hloupoučký otroku."
'Nepřipoutám tě ve sklepení," jeho zmijozelská mysl opakovala, co řekla. "Kde mě připoutáte?"
Zvedla obočí. "Nikde, když se budeš správně chovat." Vytáhla hůlku, která byla, jako ta Umbridgeové, pozoruhodně krátká, ne delší než sedm nebo osm palců. Mávnutí hůlkou a na oknech se objevily těžké závěsy v barvě lilku, které ho zakrývaly tak, že nebylo vidět ven a nikdo nemohl vidět dovnitř.
Severus na ni zíral, oči se mu leskly chladem a zlobou. Ona na něj taky zírala a z jejích očí sálala zlá vůle.
Jen to trochu zkus. Jen tak, abys získal představu, co chce, ale ne dost na to, aby si uvědomila, co děláš. Neučil se nitrozpyt pro nic. Vstoupil do její mysli obávaje se toho, co najde… ale než se vůbec dokázal zcela dostat do její mysli, udeřila ho a on ztratil koncentraci.
"Kdyby se od tebe čekalo, že budeš na ty nad sebou používat nitrozpyt, někdo by ti to řekl," štěkla.
Severus po ní střelil pohledem plným jedu. "A co vás přivádí na myšlenku, že mám schopnosti nitrozpytu? Zcela jasně…"
"Ale prosím! Sloužil jsi tomu-kdo-by-neměl-být-jmenován. Samozřejmě, že umíš nitrozpyt," vysmála se mu. "Tak, otroku, můžeme na to jít po dobrém nebo po zlém." Udělala krok k němu, mávla hůlkou a dveře za ní zmizely, nezanechávaje žádnou jinou cestu ven.
Severus znovu couvl. Nepotřeboval Merlinův řád (který si zasloužil) na to, aby si začal dávat dohromady ženiny záměry. Avšak bylo třeba hodně manévrování, aby jeden unikl. "Kdy bude pán zpět?" zeptal se.
Medúza si před něj stoupla. Couval tak rychle, že narazil do nočního stolku a stejně mezi nimi nebylo dost místa.
Dostávala se blíž… pocítil, jak jím projela vlna magie, kterou necítil od dětství. Zhluboka dýchal a pevně stiskl oči. Nevyvolá náhodnou magii, nevyvolá. To by skončilo přinejlepším katastrofálně.
"Nezraním tě, když se budeš správně chovat," uklidňovala ho a suchou, šupinatou rukou přejížděla po jeho lícních kostech.
Zraníš mě bez ohledu na to, co udělám. Nemůžu vyhrát. Můžu to jenom oddálit. "Možná se pán vrátí z Itálie dřív, než čekal," zkoušel. Sunul se podél zdi dál od té ženské.
Rozesmála se. Vysokým pisklavým kvičením, doopravdy. "Myslíš si, otroku, že se z toho můžeš vykroutit a proklouznout mi? Pocházím z dlouhé linie Zmijozelů a strávila jsem roky tím, že jsem si nechala bohatými platit za služby, které ty dnes dostaneš zdarma."
Srdce mu začalo bít rychleji. Byl hlavou zmijozelské koleje - může se z toho dostat. "Byla jste ve Zmijozelu? Kdy jste chodila do Bradavic?" Rozptyl ji. Udělej cokoli, abys ji rozptýlil.
"Je to důležité? Odešla jsem ze školy v pátém ročníku a začala pracovat na ulici. Snažíme se uhýbat, že?" Chytila ho za levé zápěstí. "Pojď, otroku." Zatahala.
Vzdoruj. Ale dělej to jemně - nic ti to nepřinese, když budeš vzdorovat energeticky. Potlačil nutkání chytnout se zdi nebo okna a tupě ji následoval do středu ložnice.
"Odešla jste ze školy v pátém ročníku." Musí ji odvádět od jejího úkolu. "Muselo to být tvrdé." Myslel na lidi stojící na temných ulicích, dělající obchody s osamělými ale bohatými. Ti lidé vypadali, jako že mají velmi složité životy.
Pokrčila rameny. "Jde to přežít. Před mnoha lety, když jsem měla nejlepší léta za sebou, jsem udělala dohodu s Nigelem. Zlomím jeho otroky a dostanu část zisku.
Doopravdy má v úmyslu… její záměr je doopravdy… "Obávám se, že na to už je trochu pozdě," řekl.
Zírala na něj a věnovala mu víc pozornosti než za celý večer. "Pardon? Pozdě?"
Kývl. "Prostitutku si můžete koupit za pár galeonů v Obrtlé. A také v Prasinkách." Zavrtěl hlavou a nechal si z hrdla uniknout suchý smích. "Dokážu si představit, že ministerstvo bude trochu sklíčené, až se dostanou k mému trezoru u Gringottů - obávám se, že většinu jeho obsahu má krásná dáma jménem Esmeralda Keator." Nech ji myslet si, že ty budeš lámat ji, ne naopak.
Když jen pokrčila rameny, přidalo to jeho úzkosti. "Takže já dostanu zaplaceno a ty noc plnou své oblíbené činnosti. Je to oboustranně výhodná situace."
"Nebo to neuděláme a Mering se o tom nikdy nedozví," argumentoval, když se ho pokoušela dotáhnout k posteli. Ale držel nohy pevně na dřevěné podlaze. Nechystal se ustoupit. "Vy dostanete zaplaceno a já…" Předklonil se a tiše promluvil, "Pán považoval za vhodné potrestat mě pokrytím určitých částí mého těla bolestivými puchýři, jestli víte, jak to myslím." Odolal nutkání zrudnout. Nebyl zvyklý mluvit o ničem, co mělo co dočinění s jistými částmi těla a lhát o nich se lehčeji řeklo, než udělalo.
Přimhouřila oči. "Ukaž."
"Byl bych raději, kdybyste to neviděla." Udělal krok vzad a pevně sevřel oblečení, které měl na sobě. "Je to silně ponižující a odvážím se říct, že jsem trpěl dost." Zaváhal. "Pokud, a to je bez šance, budu prodán pro účely rozkoše, ujišťuji Vás, paní, že vím, jak udělat lidi šťastnými."
Ve skutečnosti nemám tušení, ale prosím, nepokoušejte se mě to učit. O panenství přišel v devatenácti po známosti na jednu noc s někým, jehož jméno si nedokázal vybavit. Poté se cítil neskutečně provinile a vztekle a od té doby se nepouštěl do žádných sexuálních hrátek. Prostě nemohl dělat něco takového s někým, koho nemiloval, a nedokázal si představit, že by někoho miloval tak, jako Lily. To, že zemřela před sedmnácti lety, nic neznamenalo.
Kývla. "Děkuji, že jsi mi to řekl, ale k tomu, co se týká prodání. Jedním ze dvou důvodů pro zapojení se s tebou do této činnosti je podpořit tvou poslušnost." Zamávala hůlkou. "Takže teď se svlékni, nebo bych mohla pocítit nutkání zvýšit počet tvých puchýřů."
Polkl. "Prosím, paní, udělám cokoli jiného. Cokoli." Nedoprošuj se. Tohle je tomu neskutečně blízko.
Zavrtěla hlavou. "Nepoužiji na tebe svlékací kouzlo, otroku. Poslechneš mě, ať to stojí týden příkazů nebo Cruciatů."
Nemůžeš na mě použít ty, které se nepromíjí. Nejsi můj majitel. Ale neobtěžoval se s tím, aby jí ten fakt připomněl. Nepromíjitelné nebyly vysledovatelné a Meringovi by pravděpodobně bylo jedno, kdyby je proti Severusovi použila. Ale nevěděl, co jiného říct. Nebude prosit, nebude znovu trpět Cruciaty, a nepůjde s tou ženou do postele.
Když pomineme fakt, že hrozně vypadá, připomíná mu Umbridgeovou a smrdí jako nějaké z příšer, které chová Hagrid, Severus má smysl pro slušnost. On, na rozdíl od většiny mužů, nemá nutkání spát s každou ženou, která se na něj podívá. A protože Lily byla jediná žena, kterou kdy potkal a miloval… roky, byl přesvědčený, že spát s kýmkoli jiným by k ní bylo neloajální. A poté, co zemřela, tyto zájmy ztratil úplně a pohroužil se do špehování, pomsty a lektvarů. To byl fakt, za který se sice nutně nestyděl, ale nikomu by ho jen tak nepřiznal.
Přistoupila k němu velmi blízko a přejela mu dlaněmi přes paže, krk a trup. "Uvolni se," zašeptala mu do ucha. "Čeká se od tebe, že se budeš soustředit jen na to, abys to pro mě udělal příjemným, na nic jiného."
Nevím jak. Doopravdy měl jen velice málo vzpomínek na tu jednu noc a ty, které měl, zahrnovaly to, že byl opilý, neohrabaný a těžkopádný. Udělal krok vzad. "Jistě můžeme vyjedn…"
"Žádné vyjednávání," řekla a pevně mu sevřela zápěstí. Sáhla po uzlu, který vázal jeho oblečení, a když se ho dotkla… vyjekla a uskočila.
"Co jsi udělal?" zaječela na něj.
Proti své vůli zbledl. "Nevím, paní. Nazval bych to "náhodnou magií"."
V očích se jí vztekle zablesklo. "Náhodná magie, u Merlinovy nohy! Lidé vyrostou z náhodné magie už jako děti!"
"Ale třeba se vrací zpět v dobách, kdy ji potřebují," nadhodil. Nemohl si pomoct, ale teď, když byla na druhé straně místnosti, cítil úlevu.
"Svlékni se," řekla ledově, "nebo poneseš následky. Bití, které ti rozerve části těla, o kterých jsi ani nevěděl, že máš."
Je to beznadějné. Jsi na milost a nemilost Meringa, téhle ženské… celého světa. Pastorek, Minerva, Řád… jsou to dva týdny. Nechávají to zajít až k tomuhle. To nikdy nepřijdou? Začínal o tom pochybovat. Třeba jsou rádi, že ten cynický, umaštěný mistr lektvarů je pryč. Posloužil svému účelu jako Brumbálův špeh, Brumbálův vrah, ochránce Draca Malfoye… nikdo už ho nepotřebuje. Na nic. Lidé ho vždy opustili, když vyčerpali jeho využití. Nyní pro ně měl stejnou cenu i mrtvý.
Severusovy dlouhé štíhlé prsty se třásly, když se začaly potýkat s uzlem na jeho oblečení. Z dobrého důvodu ho v prvé řadě pevně zavázal - tak, aby nešel lehce rozvázat. Když ho rozvázal, tiše se zhluboka nadechl a položil ho na noční stolek. Pak se obrátil čelem k Medúze, oči plné vzdoru a vzteku. Strach a obavy pohřbil hluboko v sobě, odmítaje je ukázat.
"Ts, ts," zasykla a prohlížela si ho. "Uvědomuješ si, kolik otroků se z toho pokoušelo vylhat?"
"Jistě je za to nemůžete vinit," řekl ploše. Pohled na tu ženu spaloval jeho oči - kdyby na ní byl hezký pohled, třeba by ta zkušenost nebyla tak strašná. Ale na druhou stranu, co mohl říkat on?
Přistoupila k němu blíž. Stálo ho to všechno, aby s sebou při jejím dotyku netrhnul. Ale husí kůže, která mu naskákala, byla dostatečně viditelná. "Jenom si lehni a mysli na Anglii," zašeptala. "Udělej to tak příjemné, jak můžeš, a možná ani nebudu považovat za nutné tě potrestat…"
Když se pokoušel svléknout jí hábit, problikávaly mu myslí vzpomínky. Jak poprvé viděl bradavický expres. Jak se s Lily ušklíbali Křiklanovi za zády. Jak se o ni opíral pod vysokým dubem a povídali si o svých snech. Na den, kdy jí řekl "mudlovská šmejdko". Na den, kdy ji poprvé viděl líbat se s Potterem. Když zjistil, že je zodpovědný za její smrt. Když se ho Nagini chystala zakousnout, a když myslel, že je všechno ztraceno… Prošel si tolika věcmi a co za to má? Proč Potter prostě nemohl Nagini nechat, aby ho zabila? Zemřel by a bylo by to bez bolesti. Ale ne, Potter a ten jeho zachráncovský komplex… byl natolik ponořený do svých vzpomínek, že se nesoustředil na úkol před sebou, čehož si Medúza očividně všimla.
"Ty jsi to nikdy předtím nedělal, že ne?" Ušklíbla se a její teď již nahé tělo Severusovi připomnělo, jak krutý je osud. Proč James Potter získal Lily a Severus byl nechán, aby lidem poskytoval potěšení bez možnosti úniku? Ano, mohl by teď Medúzu zabít, ale pak by ho Mering umlátil téměř k smrti… a Severus by nemohl udělat nic, aby ho zastavil.
Protože Meringa nemůže napadnout. To by byla porážka.
Ale Medúza měla pravdu. Severus to nikdy předtím nedělal, pokud pomineme to zpité jednou, které šlo těžko považovat za zkušenost. Věděl, že to u muže jeho věku zní trochu pateticky a neuvěřitelně, ale neměl potřebu. Jeho 'vztah' s Lily nebyl přímo platonický a lhal by, kdyby tvrdil, že si před mnoha lety nepředstavoval pěkných pár věcí, které by s ní a jejím tělem dělal, ale nebylo to jádro toho, co chtěl. Chtěl prostě někoho, kdo by ho miloval tak, jako on miloval ji… a poté co zemřela bylo všechno ztraceno. Nikdo ho nikdy nebude milovat, ne v romantickém slova smyslu, ne jinak. A on to od nich nemůže čekat - nebyl přátelský a do přitažlivosti měl také daleko. Ale teď to bylo jedno. Jediné, co pro něj bylo od roku 1981 důležité, byla pomsta, lektvary a udržení určitého dítěte naživu.
Nebyl idiot. Zcela rozuměl technice, ale jak to udělat tak, aby to bylo příjemné, to si nebyl jistý. V jeho představách, které měl jako mladší, vše dávalo smysl, ale když přišel čas…
"Prostě nemysli," řekla mu a jemně ho zatlačila na postel.
Nemysli. Zastírej. Zapomeň, kdo jsi, co děláš, a prostě jednej spontánně… Tohle se u Zmijozela lehce řeklo, ale hůř udělalo - zapomínání na sebe a spontánní jednání bylo pro Nebelvíry - ale zvládne to. Protože to je jediný způsob, jak tuhle noc přežít.

Coming Up Next in Unwell...
Chapter Eleven: What Is the Use?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama