Neobvyklé okolnosti 3. Kapitola 2/2

3. října 2014 v 19:39 | yellow |  Jednorázovky
Bez Harryho vědomí si Snape vedl detailní poznámky o chlapcových snech a měl obsáhlý seznam těch lidí z městečka, o kterých Harry tvrdil, že je rozpoznává. Víkend v nemocnici strávil odstavováním se od různých léků proti bolesti a opětovným pročítáním líčení Harryho vymyšleného světa. Občas Harryho popisy nebyly úplné, ale Snape se docela často přistihl, že je bez přílišné námahy schopen doplnit chybějící detaily tím, že prohledá vlastní vzpomínky. Avšak i přes snahu spojit to vše dohromady, to stále zůstávalo pouhou změtí obrazů a tváří.

Ten den, kdy ho Harry vzal domů, začal Snape zaznamenávat své vlastní sny, které byly nyní jeho častými návštěvníky. Brzy jeho poznámky zastínily ty Harryho jak délkou, tak detailností, a on začal ztrácet spánek v důsledku obav kvůli své nové posedlosti. Během toho všeho zůstával Harry ve stavu blažené nevědomosti, za což byl Snape vděčný.

Když vyvstala možnost, mluvil s lidmi z města, o kterých snil, vkládaje do rozhovorů vágní, přesto nezaměnitelné narážky na své vize, ale nikdo nedal najevo, že by jeho dvojsmysly pochopil.
Začal se bát o své psychické zdraví.

Aby toho nebylo málo, unavil se teď rychleji než před střelbou. Snape věděl, že přetrvávající bolest časem vymizí, ale to vědomí ho jen málo utěšovalo. Často se na Harryho utrhoval, ale ten ho buď ignoroval, nebo mu taky odsekával. Harry také převzal povinnosti, které už Snape nebyl schopný zvládnout.

V ložnici žádné neshody neměli.

Celkem vzato byly věci uspokojivé, a kdyby nebylo přetrvávající záhady sdílených vizí, Snape by byl spokojený.

Dva týdny poté, co byl Snape propuštěn z nemocnice, se objevil Remus Lupin. Snape se na advokáta, který vstoupil do obchodu, jako by mu patřil, a usadil se do čalouněného křesla, zamračil. Lupin mu odpověděl úsměvem, s mnohem přátelštějším výrazem, přesto ale rezignovaným.

"Dobře, Snape," začal. "Co je to s těma všema otázkama po městě?"

Snape přimhouřil oči a rychle si dal dvě a dvě dohromady. "Co víte?" zeptal se.

Lupin si ho dlouho prohlížel. "Co víte?" kontroval.

"Bylo mi něco uděláno. Něco…" nedokončil.

"Ano," potvrdil mu to Lupin kývnutím

Manipulace vždy rozdmýchávaly Snapeův temperament. "Kdo to udělal?" zavrčel.

Lupin naklonil hlavu a podepřel si tvář dlaní. Snapea svědily ruce, aby ho udeřil. "Ty, Severusi," odpověděl. "No," opravil se, "ty a Harry."

Štíhlá stolička se zatřásla, jak se na ni Snape zhroutil. Lupin po něm pošilhával. "Na tu část sis očividně nevzpomněl."

Snape zavřel oči a zavrtěl hlavou. "Proč?" zašeptal.

"Harry to chtěl," odpověděl Lupin. "Toho dne toho tolik ztratil, Severusi. Moc dobře víš, že během let utrpěl příliš mnoho ztrát, ale toho dne byla daň příliš vysoká."

"Připomeň mi to," poručil mu Severus.

"Hermiona. Ron. Vlastně většina Weasleyových. Už zbývají jenom Molly, Ginny a Charlie."

Snapeovy oči se rozlétly dokořán. "Weasleyovi."

Lupin kývl. "Ano. Ztratili téměř všechny a Molly to nedokázala unést."

Kolem výlohy prošla skupina lidí, kteří se mezi sebou bavili a smáli se. Jeden z nich, vysoký blonďák, mu připadal povědomý. Snape měl jeho jméno na špičce jazyka, ale nemohl si vzpomenout. Sledoval je, dokud mu nezmizeli z dohledu. "Schovávání se není řešením," prohlásil.

Lupin zavrtěl hlavou a stiskl si kořen nosu. "Tuto hádku jsi s Harrym vedl mnohokrát, než jsi s jeho plánem souhlasil. Utrpěl jsi své vlastní ztráty, víš. Draca, například."

Snape se syčivě nadechl, jak ho zaplavily vzpomínky. Draco. Chlapec, který se všeho vzdal, aby se stal Harryho přítelem. Který přežil tolik zkoušek války, aby byl poražen v závěrečné bitvě, vlásek od vykoupení. Draco.

"Takže jsou další?" otázal se.

"Je jich mnoho. Byly to temné časy. Ten den byl i přes výsledek nejhorší ze všech."

Snape se natáhl pod pult a vytáhl láhev a panáka. Koutkem oka se podíval na Lupina, který bojoval s úsměvem. "Prosím," řekl.

Snape si povzdechl a vytáhl další skleničku. Nalil Lupinovi panáka, a pro sebe dvojitého. "Zajímalo by mě, Lupine," řekl, když mu podával skleničku.

Lupin povytáhl obočí.

"Zajímalo by mě, to jsme s Harrym nezařídili, abychom byli v této… šarádě spolu?" Zhluboka se napil a usmál se, když se Lupin zakuckal.

"No, víš, Severusi…" Lupin se ošil, olízl si rty a začal znovu mluvit, vzdal to, povzdechl si a ukončil to malé představení se zamumlaným "zatraceně". "Zařídili. Ne… ehm… jsme tu část změnili."

Snapeovy oči vzplály. "Rozumím."

"Nebyl to můj nápad," dodal rychle Lupin.

"Samozřejmě, že ne, vlku!" vyplivl Snape. "Za celý svůj život jsi neměl jediný vlastní nápad."

K Snapeově zlosti se Lupin zazubil. "Bože, chyběl jsi mi, Severusi," zašeptal. Snape neodpověděl a místo toho se rozhodl vrhat na něj vražedné pohledy, dokud si Lupin neodkašlal a nepokračoval. "Někteří věřili, že Harry vstoupil do vztahu s tebou jenom kvůli tlaku, který vytvářela válka."
Snape si odfrkl. "Jako by Harry někdy udělal něco, co nechtěl."

Lupin přikývl. "Vskutku. Avšak mysleli si, že pokud Harry dostane možnost mít normální život, vybere si…"

"Někoho mladšího?" přerušil ho Snape. "Nebo možná někoho míň poskvrněného?"

Lupin se opřel a přitiskl si skleničku k hrudi. "Možná," odvětil. Chvíli studoval zbytek svého likéru, než ho polkl. "Ale to se nikdy nestalo. Celou tu dobu byl sám."

Snape to chvíli vstřebával, a pak si nalil dalšího panáka. Lupinovi nenabídl. "Jak dlouho?" zeptal se po chvíli.

Lupin natočil hlavu. "Doopravdy to chceš vědět, Severusi? Doopravdy na tom záleží? Našel si k tobě cestu zpět. Já jsem splnil příkazy a doručil povinné varování, aby ses od něj držel dál. Ty jsi mi, podle očekávání, řekl, ať odprásknu. Už znovu nebudeme zasahovat." Zvedl se a postavil skleničku na pult. "Severusi," Lupin rukou obkroužil obchod, "tohle jsi chtěl. Možná ne ze začátku, pravda, ale ten nápad v tobě časem zakořenil. A co je ještě důležitější, je to to, co chtěl Harry. Jsi si jistý, že to teď chceš všechno ztratit?"

Snape si pohrával s lahví likéru, ale pak ji odložil. Poprvé za několik minut se podíval Lupinovi do očí. "Jak jinak můžu postupovat? Nemůžu si tu lež nechat vrtat hlavou a předstírat, že neexistuje."

Lupin mu položil ruku na rameno. "Pomohl jsi Harrymu překonat to."

"S pomocí mírných sedativ a mystifikace. Nezapomněl. A ví, že mu lžu."

Lupin přikývl. "Ano. On byl jediný z nás, kdo do tebe viděl." Vzal si kabát a kufřík.

Snape ho s hrůzou sledoval a panika mu svírala srdce. "Kam si myslíš, že jdeš? Nic jsme nevyřešili."

Lupin se rozesmál a Snape skřípal zuby. "My nic řešit nemusíme," řekl Lupin. "Ty jsi ten, kdo se musí rozhodnout. Chceš si pamatovat? Nebo chceš zapomenout?" Obrátil se k odchodu.

Snape na něj zavolal. "A když se rozhodnu zapomenout, pomůžeš mi?"

Lupin se neotočil. "Nemohu, Severusi. To kouzlo tak nefunguje. Musíš najít jiný způsob."

"A jak sakra čekáš, že to udělám?"

Lupin se ohlédl přes rameno. "Ztratil jsi paměť, Severusi. Ne magii," pokynul prázdnou rukou do vzduchu. "Namíchej něco," zamrkal. "Vím, že můžeš." Zvonek zacinkal, jak se za ním zaklaply dveře.

Snape strávil další hodinu zíráním z výlohy.

***

Té noci přišly další sny. V jednom se Snape nacházel s Harrym v posteli. Místnost kolem nich byla osvětlená jenom zmírajícím ohněm a dvěma slabými voskovicemi. Svíčky vydávaly značné množství světla, ale nedokázaly zmírnit chlad, takže se Snape natáhl, aby si k sobě přitáhl Harryho blíž, hledaje jeho teplo. Zkusil to dvakrát, než si uvědomil, že Harry jeho důvěrnostem vzdoruje. Povzdechl si a čekal, až chlapec promluví.
"Neměli jsme přežít," ozval se Harry po několika minutách.
"Ale přežili jsme."
"Přál bych si, aby tomu tak nebylo," odpověděl Harry mrtvým hlasem.
"To neříkej."
"Je toho příliš, Severusi. Příliš. Příliš mnoho mrtvých." Otáhl se a posadil se. Snape si znovu povzdechl a přitáhl k němu přikrývku, zatímco Harry dumal. "A pořád po tobě jdou," dodal Harry z čista jasna.
Snape trhl rameny. "Fakta týkající se mé loajality jsou zamlžená. Chápu jejich obavy. Nedůvěřují mi."
Harry si odfrkl. Pořád se na Snapea nepodíval. Místo toho směřoval svá slova žhnoucím uhlíkům na druhé straně místnosti. "Fakta jsou jasná. Jsou to události, které jsou zamlžené. Ty idioti si nevidí na špičku nosu." Povzdechl si a svěsil hlavu. "Jsi hrdina, Severusi, a přesto tě pronásledují na každém kroku."
Snape se natáhl pro hůlku a několika tichými slovy rozdmýchal oheň. "Věděli jsme, že to tak bude."
Harry zůstal tvrdohlavě potichu. Volnou rukou, ve které nedržel hůlku, si Snape promnul spánek. "Co chceš, Harry?"
Harryho ramena ztuhla. Stále k němu zůstával otočený zády. "Víš, co chci."
"Útěk tvoje problémy nevyřeší."
"Není to útěk."
Snape odhodil přikrývky a vstal. Cítil, že se tato hádka blíží k vrcholu, a měl v úmyslu stát, až padne rozhodnutí. "Chceš… co? Vzít naše vzpomínky a nahradit je snůškou lží, je to tak?" Přešel ke skříni a nalil si panáka whiskey. Harry neodpověděl. "Je to tak?" zeptal se znovu.
Harry pokrčil rameny. "Nemám moc vzpomínek, které by stály za zapamatování. Jenom tebe."
"To je… to je…" Snape zavrtěl hlavou a zatočil skleničkou v ruce.
"To je to, co chci," dokončil Harry. "A nejsem jediný, kdo to chce. Jsou další. Molly. Mluvil jsem s ní o tom. Chce se přidat."
Severus zavrtěl hlavou a otočil se, ale Harry vyskočil z postele a následoval ho. "Je mnoho lidí, kteří by se chtěli přidat. Lucius, například." Snape prudce vzhlédl a Harry přikývl. "A mnoho lidí se nabídlo, že nás budou hlídat. Budeme spolu - a v bezpečí." Omotal paže kolem Snapea a přitiskl se mu k zádům. "Neudělal jsem už dost?" zeptal se tichým hlasem tlumeným hábitem.
Snape zatnul zuby. "A předpokládám, že to uděláš. I když se toho odmítnu zúčastnit."
Cítil, jak se Harry zachvěl. "Ne," zašeptal. "Neopustím tě."
Snape bojoval s vinou, ale porazila ho. Naposledy to zkusil. "Tohle nejsi ty. Jsi bojovník."
"Jsem z bojování unavený."
A bylo rozhodnuto.
Nakonec se kouzlu podrobilo více než sto čarodějek a kouzelníků, všichni z nich hrdinové nebo oběti války. Dostali falešné životy podle svého výběru - směšné mrhání magií, podle Snapeova názoru. Kouzlo bylo i tak složité. Přesto na tom Harry trval, a tak to bylo uděláno. Skupina samozvaných strážců sdílela úkol dávat na ně pozor. Byl v ní i Lupin. Snape se pokoušel nepřemýšlet o tom, jak šíleně bude muset Lupinovi a ostatním připadat, když se bude plahočit jako mudla. Ale stejně si to nebude uvědomovat. A bude tam Harry.
Pokud šlo o jeho vlastní život, rozhodl se pro homeopatii. Přitahovalo ho to.
Ráno, kdy se to mělo stát, políbil Harryho na rozloučenou. Harry se na něj na oplátku povzbudivě usmál. "Bude to v pořádku. Uvidíme se večer, víš. Až se dostanu domů ze školy," zazubil se, vzrušený představou nového života.
"Nemůžu se dočkat," zavrčel Snape.
"Já taky ne," zašeptal mu Harry proti rtům.
Snape polknul poslední protest a přemístil se do svého nového obchodu, aby tam počkal. Když kouzlo začalo účinkovat, pocítil moment strachu, dotek závrati. Jeho poslední myšlenky směřovaly k Harrymu.

***

Sen skončil a on se probudil s Harrym zmítajícím se vedle něj v posteli. Snape si ho přitáhl k sobě, ale nenabídl mu žádná uklidňující slova nebo další nesmysly. Místo toho naslouchal směsici nesouvislých slov vycházejících z chlapcových úst, natahuje uši, aby je rozeznal přes proud stenů a kňourání. Když noční můra skončila a Harry opět klidně usnul, Snape strávil hodinu prohlížením si vrásek únavy, smutku a bolesti na jeho obličeji. On sám spal málo, ale jeho mysl uháněla vpřed a stále dokola si převracela to, co se toho dne dozvěděl.
Vstal několik hodin před svítáním a odebral se do zadní místnosti svého obchodu, kde obvykle míchal své medikamenty. Dokonce i nejlépe trénované oko by mělo problémy pochopit systém lahviček, prášků a pytlíků, rozházených po pracovní desce, ale Snape nikdy nezaváhal. Vyhrnul si rukávy a shromáždil si přísady roztroušené po celé místnosti. S nekonečnou péčí seřadil své nálezy na pracovní plochu a pustil se do práce. Odhodlaný, nikdy nezaváhal.
Lidé ve vesnici tvrdili, že Severus Snape zná věci - věci, které by znát neměl - a teď věděl proč. Poprvé, přinejmenším co si pamatoval, vědomě využil své speciální intuice.
Vařil.
Když Harry později toho rána sklopýtal ze schodů, Snape na něj čekal. Harry si promnul oči a zamžoural na něj, než si nasadil brýle a zadíval se na dva kouřící šálky na stole. Snape mu beze slova jeden přistrčil.
Harryho křivý úsměv zdůrazňoval temné kruhy pod jeho očima. "Už máš dost toho, jak ti kradu tvůj?"
Snape pokrčil rameny a v odpovědi zvedl svůj šálek. "Udělal jsem dva."
Harryho úsměv se rozšířil. "Chytré." Padnul na stoličku proti Snapeovi a usrkl horké tekutiny. Snape se ušklíbl, když se zašklebil a téměř se začal dusit. Harry si pročistil krk a nakukoval do šálku. "Co je to za čaj?" zeptal se dotčeně.
"Je to něco nového," řekl Snape. "Je docela neobvyklý a poměrně netradiční. Nenajdeš ho na mnoha místech."
"Proč asi," zamumlal si Harry pro sebe.
Odložil šálek na pult, ale Snape ho zvedl a opět mu ho podal. "Dopij to," naléhal. "Pomůže to."
Harry se zašklebil, ale Snape mu strčil šálek pod nos. "Prosím," dodal tiše. Harry, ohromený neobvyklou prosbou, poslechl. Jedním velkým douškem vypil zbytek a se zařinčením šálek odložil. "Pomůže s čím?" zeptal se a utřel si ústa do rukávu.
"S tvými nočními můrami," odpověděl Snape.
Harry natočil hlavu na stranu a počastoval Snapea zmateným úsměvem. "Jakými nočními můrami?"
Snape mu úsměv vrátil. Zvedl svůj vlastní šálek a zíral do jeho ponurých hlubin.
"Severusi?" zeptal se Harry. "Děje se něco?"
Snape se dlouze zadíval do kroužící tekutiny, než odpověděl. "Ne. Všechno je v pořádku."

Vypil svůj vlastní šálek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama