Neobvyklé okolnosti 2. Kapitola

3. října 2014 v 19:36 | yellow |  Jednorázovky
Když Snape dalšího rána vytáhl rolety a odemkl dveře, stál tam Harry. Snape zaklel, když si chlapce, schouleného na schůdku před vstupem a třesoucího se jako osika, všiml. Bez přemýšlení dveře rozrazil, vtáhl Harryho dovnitř, zavřel dveře a opět je zamknul.
"Omlouvám se," řekl bez úvodu. "Měl jsem tě varovat. To je povaha léčby. Občas se příznaky zhorší, než se zlepší." Nečekal na odpověď, jenom strkal rozrušeného mladého muže před sebou do zadní části obchodu. Minul tvrdé, nepohodlné stoličky a nasměroval Harryho k měkkému křeslu.
Když si k němu Snape dřepl, Harry vzhlédl. Oči měl oteklé a podlité krví, na tvářích stále viditelné stopy slz.
"Řekni mi to," dožadoval se Snape.
"Řval jsi na mě," začal Harry lámajícím se hlasem. "Tvůj hlas… byl nenávistný. A…" odmlčel se a zhluboka se nadechl, "nechci, abys mě nenáviděl. Nikdy."
"Já tě ne-nenávidím," ujistil ho Snape, avšak Harry nedal najevo, že by to slyšel.
"Stál jsi nad někým. Nad mužem. Nad starým mužem. A… a něco jsi mu udělal. Ublížil jsi mu. A já jsem za to na tebe byl vzteklý." Harry zavřel oči a zpod víček se vylily slzy sledující stopy těch předchozích.
Snape je omámeně sledoval. Neschopný nejednat impulsivně, se natáhl a vzal Harryho tvář do dlaně. "Pomůžu ti, Harry. Musíš tomu věřit."
"Bylo to, jako by se to doopravdy dělo." Harry překryl Snapeovu ruku svou a navedl si ji do klína, kde s ní propletl prsty. Snape ten dotek povolil, přestože zpochybňoval jeho vhodnost. Popravdě řečeno, nemohl by vzdorovat, ani kdyby chtěl.
"Byl to jen sen, nic víc." Snape stiskl Harryho ruce. Zvedl se s úmyslem připravit pro chlapce šálek čaje, stejně tak dostat mezi ně tolik potřebný odstup, ale Harry ho odmítl pustit. Stáhl Snapea zpět k sobě dolů.
"Už nevím, co je skutečné," zašeptal a navedl si Snapeovu ruku zpět do klína.
Nebyla to žádost. Ne doopravdy. Ale Snape věděl, o co chlapec žádá. Řekl si, že je to doklad jeho neobvyklosti, že se Harrymu tak jednoduše vzdal. Většina lidí by ho bez ohledu na své touhy odmítla, znechucena svým vzrušením a zahanbena chlapcovou zranitelností. Ale Snape byl vždycky jiný. A stejně tak i Harry, po pravdě řečeno.
"Nesmíš to vzdávat," zašeptal Snape v odpověď. Předklonil se s úmyslem jenom otřít své rty o chlapcovy, nabídnout jejich chuť, ale Harry se vrhl vpřed a hladově ho políbil. V okamžiku byl Snape ztracen. Jeho víra, že je příliš starý, Harry příliš zranitelný, situace příliš výbušná - všechno se mu vypařilo z hlavy, když se Harry vyškrábal z křesla a vyšplhal se mu na klín.
Harryho polibky žhnuly, a přesto, jak si Snape trochu překvapeně všiml, nebyly zoufalé. Spíš byl chlapec precizní a prozkoumával jazykem Snapeova ústa, jako by si zapamatovával každý jejich centimetr. Brzy Snape ztratil rovnováhu a plácl s sebou na podlahu, následován Harrym.
Ten vyšplhal na vršek staršího muže, ale když Snape zvedl hlavu z podlahy, hledaje Harryho ústa, Harry se odtáhl. Zírali na sebe, lapaje po dechu, dokud Harry nepromluvil. "Jako by to nebylo poprvé."
"Ano," souhlasil Snape.
"A přesto je," pokračoval Harry a zněl zmateně.
"Je to dokonalé," řekl Snape. Možná to nebyla jeho nejvýmluvnější chvíle, přesto to bylo přesné shrnutí situace, pomyslel si. Harry na něj nepřestával zírat a Snape přemýšlel, jestli chlapec chce, aby prosil. Uvažoval, jestli by to udělal.
"Harry," zašeptal. Harryho oči se rozšířily a Snape si uvědomil, že nikdy předtím chlapci křestním jménem neřekl. S přidušeným výkřikem, který rezonoval touhou a zoufalstvím, přitiskl jejich rty opět k sobě. Jeho nohy, rozhozené nahodile přes Snapeův klín, se třásly, když Harry vyrazil boky vpřed. Snape zalapal po dechu a odpověděl prudkým přírazem. Jeho penis, tvrdý a roztoužený uvězněný v kalhotách se otřel o Harryho odpovídající bouli. Snape zasténal. "Harry," zaskřehotal znovu.
Najednou byl Harry pryč. Snape otevřel oči, jen aby byl přivítán pohledem na Harryho strhávajícího si košili a zápasícího se zapínáním kalhot. Snape se natáhl, aby mu pomohl, ale Harry jeho ruce odehnal. Střelil po Snapeovi krátkým omluvným pohledem a vrátil se ke svému úkolu. "Jestli se mě dotkneš, přísahám, že se udělám," zamumlal.
Snape pohladil Harryho třesoucí se stehna. "To je v pořádku," řekl, ale Harry zavrtěl hlavou.
"Chci tě prvně uvnitř sebe."
Snapeovi se zadrhl dech v hrdle a ruce mu vystřelily k vlastnímu oblečení. Rval za knoflíky košile a podařilo se mu uvolnit dva, než Harry trhnutím rozepnul zbytek. Než stihl zanaříkat nad ztrátou knoflíků, Harry byl přisátý na jeho hruď, kousal a sál. Snapeova hlava s tichým buchnutím dopadla zpět na podlahu a ruce sevřely koberec. Když se Harry chopil bradavky a začal ji sát, popadl ho Snape za vlasy a odtáhl pryč. "Teď!" domáhal se. Než Harry stihl odpovědět, přetočil ho na záda. Prošlapaný koberec dělal málo pro to, aby podložil jeho kolena a lokty, ale žádný z nich si nepohodlí nevšímal. Snape se zvedl, aby ze sebe shodil kalhoty a trenky. Ztratil rovnováhu a téměř spadl, když zalétl pohledem dolů a uviděl Harryho, jak na něj čeká s nohama roztaženýma a rytmicky zpracovává svůj penis.
Konečně nahý se Snape zřítil na Harryho a opět vyhledal chlapcova ústa. Ten pocit jejich spojených úst, míchajících se dechů, tváří otírajících se o sebe, pohybujících se rukou, byl nepopsatelný. Ale to nestačilo. Snapeův penis s sebou škubal při myšlence, že bude zabořen do svíjejícího se těla pod ním. Se zavrčením se zvedl na kolena a přitlačil Harrymu nohy k jeho hrudi. "Ano," vydechl Harry a zatahal ho za ruce, popoháněje ho dolů, ale Snape odolal. Místo toho se natáhl k jedné z mnoha polic lemujících část obchodu za pultem a šmátral kolem. Skleněné lahvičky cinkaly a rachotily a několik jich dokonce spadlo na koberec, než Snape našel tu, kterou hledal. S triumfálním úsměvem ukázal Harrymu lahvičku oleje.
Harry se ušklíbl. "Můj hrdino," pronesl.
Oba se zastavili nad bez okolků pronesenou poznámkou. Když Snape otevřel ústa k odpovědi, Harry ho umlčel. "Ať je to co je to, nechci o tom teď mluvit."
Snape poslechl. Neměl tušení, proč mu ta dvě slova zadrhla dech. Ani to v tu chvíli nebylo důležité. Zvedl si Harryho nohy na ramena, odzátkoval lahvičku a nakapal olej na Harryho penis a do jeho rýhy. Harry zanaříkal, když tekutina dopadla na jeho rozpálené tělo. S úsměvem se natáhl a jedním plavným pohybem ruky rozetřel olej po Harryho penisu. Stihl ji stáhnout dřív, než ji Harry mohl odehnat.
"Seš ďábel," zasténal Harry.
Když se Snape opět zastavil, Harry zavrčel. "Proboha! Přestaň přemejšlet a ojeď mě!"
Harryho požadavek vymazal jeho přechozí slova ze Snapeovy mysli. Roztřesenými pohyby si nalil olej na prsty a dvěma vklouzl do Harryho otvoru.
"Ach, kurva… ano," zasténal Harry. Zatlačil zpět a tiše žadonil o víc. Když se Snape pokusil přidat třetí prst, ucukl. "Zatraceně! Prostě to udělej. Potřebuju to. Potřebuju bolest, jinak nevydržím. Prosím."
Snape pobaveně zafuněl, zvuk v rozporu s jeho přerývaným dýcháním. Popadl Harryho stehna a přitahoval si ho po koberci, dokud jeho zadek nebyl uhnízděný proti jeho penisu. "Anoooo," vykřikl Harry. Zaklonil hlavu a vyklenul boky.
"Počkej," zavrčel Snape. Zápasil s lahvičkou oleje a nalil zbytek obsahu na svou silnou erekci. Cítil se tak zoufale jako Harry. Otočil hlavu a vtiskl polibek na měkkou kůži Harryho podkolenní jamky, vystřeluje jazykem, aby poškádlil citlivou oblast. Když Harry zalapal po dechu a palce se mu při neočekávaném vjemu zkroutily, Snape přirazil.
Bylo to jako návrat domů.
Harry vykřikl a chytil Snapea za bicepsy. "Ach, bože," šeptal. "Ach, bože."
Snape se nad Harryho naklonil, ohnul ho v půl, jak se nořil ještě víc do jeho těla, a napadnul jeho ústa. Pustošil plná ústa. Přejel zuby po Harryho tváři a to samé udělal i krku. Držel boky v klidu, odhodlaný počkat na Harryho signál, že je připravený.
Harry nechal padnout hlavu na podlahu v úplném podrobení se proti útoku. Z úst mu plynuly steny a další vášnivé zvuky, jak ho Snape stravoval. Když Snape ucítil, že se Harryho ocelové sevření na jeho pažích trochu uvolnilo, odtáhl se. "Teď," zalapal Harry. "Prosím."
Snape nepotřeboval další povzbuzení. Opřel se pažemi o podlahu na každé straně Harryho hlavy a téměř celý se vytáhl, než opět přirazil. Harry vykřikl a jeho zadek se sevřel jako svěrák kolem Snapeova penisu. Snape funěl, jak se vytahoval a přirážel zpět, pokoušeje se dýchat i přes intenzivní slast. Po krátkou chvíli se obával, že chlapec je příliš úzký, příliš nový, a v hrudi mu vzplála jiskérka viny. S minimálním úsilím ji však uhasil, užívaje si extáze probíhající jeho tělem. Brzy přirážel rychle a tvrdě, popoháněný Harryho bezeslovnými zvuky vášně.
Harryho výkřiky se měnily v trhané sténání znějící jako škytání a jeho nohy, stále na Snapeových ramenou, se napjaly. Oči se mu rozlétly dokořán a setkaly se se Snapeovýma. Snape se předklonil a zanechal na Harryho rtech další zraňující polibek. Zašeptal mu do úst: "Teď, Harry. Teď!"
Vklouzl mezi ně rukou a chytil Harryho nateklý penis. Nechal dynamiku svých vlastních pohybů vést jeho ruku nahoru a dolů po Harryho pulsující erekci. Jednou. Dvakrát, a pak… Harry vrcholil. Záda se mu vyklenula z podlahy a jeho ruce sevřené v pěst sklouzly ze Snapeových ramen a udeřily do starého koberce. S penisu vystřelily husté proudy semena a rozstříkly se po Snapeově ruce a jeho hrudi. Opakovaně vykřikl. Nesmysly, které mohly být kletbami nebo modlitbami.
Snapeovo vlastní vyvrcholení do něj udeřilo s překvapivou rychlostí, popoháněné Harryho zadkem stahujícím se kolem jeho penisu a chlapcovým křikem při uvolnění. Se zavrčením ještě jednou přirazil a trhaje s sebou a sténaje se vyprázdnil do svého mladého milence.
Jak záchvěvy doznívaly, jedna z jeho rukou vysadila a on se zřítil dolů. Zamumlal neartikulovanou omluvu, ale Harry ho utišil a stáhl do ještě víc na sebe. Snapea napadlo, že může menšího muže drtit, ale nevypadalo to, že by Harrymu přidaná váha vadila. Když se byl Snape schopný nadechnout, nadzvedl se na loktech a vzal Harryho obličej do dlaní. Harryho oči byly jasné - bezedné - a Snape cítil, že není schopen slova. Aby vynahradil svou do nebe volající neschopnost promluvit, pokryl Harryho obličej měkkými polibky a jemně bříšky prstů setřel malé kapičky potu. Až když tváře jeho milence byly čím dál více, spíše než méně, vlhké, uvědomil si, že Harry pláče.

Týden trávil Harry večery v bytě nad obchodem. Nevyslovenou dohodou se každou noc, téměř v jedenáct, vyškrábal z postele a začal se shánět po svém oblečení. Bylo to jako by cítil Snapeovu touhu zachovat mezi nimi aspoň poslední kousek odstupu, protože nikdy kolem svého odchodu nedělal caviky. Ale Snapeovo odhodlání držet si Harryho trochu od těla den za dnem sláblo. Ale jeho vize chlapce ne. Naopak byly častější a živější. Občas viděl Harryho jako muže, razantníhoroti útoku. Sledevným pohledem a sebevědomého. Jindy to byl pouhý chlapec se strachem a ohromením v očích.
Připisoval ty vize své zálibě všechno znát a začínal tu svou schopnost nenávidět víc než kdy předtím.
Některé noci zůstal Snape v posteli, když Harry vstal, protože shledával pohled na oblékajícího se Harryho jen o něco málo míň provokativním než pohled na svlékajícího se Harryho. Avšak občas se vyškrábal z teplých lepkavých prostěradel, aby pomohl chlapci tápajícím ve tmě kolem sebe po spěšně shozených kalhotách a košili.
Nikdy nerozsvítili, přestože by to dávalo smysl. První noci se Snape natáhl k malé lampičce, ale Harry jeho ruku zastavil. Byl úplněk a pokoj byl zalitý jeho jasným světlem. "Nedělej to," řekl Harry. Na Snapeův tázavý pohled odpověděl rozpačitým pokrčením ramen. "Je to takhle tak kouzelné."
Snape držel jazyk za zuby, neschopný odporovat.
Osmé noci, zatímco Harry seděl na kraji postele a zapínal si košili, promluvil přes rameno ke Snapeovi. "Vídám ve městě lidi. Lidi z mých snů," pronesl ty dvě věty téměř bez emocí, ale Snape ze ztuhlosti jeho ramen mohl říct, že se obává jeho reakce.
Snape se zamračil. "Myslel jsem, že četnost filmů se snižuje."
"Jo. Snižuje," potvrdil Harry. Otočil se a usmál se na Snapea. "Ať už dáváš do těch pilulek a toho elixíru cokoli, funguje to. Ale…"
Snape zadržel povzdech. "Ale…"
Harry se rozesmál a vlezl zpět do postele a do Snapeovy náruče. "Slyším v tvém hlase frustraci."
"Není to kvůli tobě, Harry."
Harry pokrčil rameny. Nevypadalo to, že by se chtěl hádat. "Ty sny nejsou tak časté, jako bývaly," přiznal. "Ale když je mám, jsou tak živé." Zasténal a uhnízdil se hlavou v ohybu Snapeovy paže. "Minulou noc jsem viděl dívku - no, ženu. Měla dlouhé hnědé vlasy a křičela na mě. Sotva jsem ji slyšel, ale věděl jsem, že křičí."
Snape ho konejšivě hladil prsty po zádech. "Co křičela, Harry?"
Harry trhl rameny, jak nejlépe mohl schoulený v Snapeově náruči.
"Řekni mi to," dožadoval se Snape. "Možná ti budu moct pomoci. Nebo možná převyprávění nakopne tvou paměť."

Harry si povzdechl. "Křičela: 'Buď opatrný, Harry. Přichází. Je téměř tu. Nezapomeň na svůj trénink. Pamatuj na nás všechny.' A něco mi podávala. Vypadalo to jako proutek, ale nebyl. Bylo to něco víc." Spolkl knedlík v krku a vzhlédl ke Snapeovi. "Co to znamená?"

Snape pokrčil rameny, pokoušeje se skrýt své obavy, zatímco se pokoušel probojovat přes odpověď. "Kdybych měl hádat, řekl bych, že tvá mysl, tvé podvědomí se ti pokouší něco říct. Možná je čas, aby ses vypořádal s problémem, který jsi dosud odmítal vzít na vědomí. Ve skutečnosti je pravděpodobné, že tyto sny a pocity jsou zakořeněny v tvé nedávné nehodě."
Harry v tichosti vstřebával Snapeova slova a užíval si uklidňujících doteků a objetí. "Tehdy to začalo," přiznal, ale dál to nerozváděl. Po chvíli líbl Snapea na tvář - byl to měkký polibek otevřenou pusou - a pokusil se sklouznout dolů z postele. Avšak Snape ho odmítl pustit. Když Harry zmateně nakrčil obočí, Snape vydechl, "Zůstaň."
Harryho neklidné pohyby ustaly. Okusoval si ret a zíral na Snapeovu nahou hruď. "Neměl bych. Nechci riskovat, že tě budu budit."
"Nebudeš. A tento rozhovor není u konce."
Harry klesl zpět na matraci. "Už nechci o svých snech mluvit," zabručel. "Myslíš si, že jsem blázen."
Snape si k sobě natočil Harryho obličej. "To není pravda. Avšak pokud doopravdy nechceš mluvit o svých snech, pak je možná na řadě jiné téma. A na to jsem doopravdy zvědavý."
"Co by to mělo být?" dotázal se Harry.
"Tvá rodina."
Harryho rysy zkřížil opatrný smutek. "Proč?" zašeptal.
Snape si ho přitáhl blíž. Řekl pravdu. "Protože nerozumím, proč jsi sám."
Harry se vymotal ze spletence rukou a prostěradel a stáhl se ke kraji postele. Povzdechl si a přes rameno se podíval na svého milence. "Doopravdy," prohlásil, "toho není moc, co říct."
Snapeova ruka překonala vzdálenost a Snape propletl prsty s Harryho. "I tak bych to rád věděl."
Harry kývl a uhnul pohledem. Snape nebyl uražen. Chápal to - odstup dělal zpověď snesitelnou. Zůstal, kde byl, na druhé straně postele, ale pevněji sevřel Harryho ruku.
Harry si pročistil krk. Volnou rukou si začal pohrávat s rohem prostěradla. "Moji rodiče se zabili, když jsem byl úplně malý. Byly mi sotva čtyři roky. Byla to bouračka." Zalétl pohledem zpět ke Snapeovi. "Je to trochu ironické, co?"
Snape palcem hladil Harryho klouby. "Byl jsi s nimi?"
Harry polknul. "Ano," bezmyšlenkovitě si promnul čelo. "Takhle jsem získal tohle."
"Svoji jizvu?" zeptal se Snape.
Tentokrát se Harry otočil tváří k Snapeovi, než odpověděl, "Ano. Pokaždé, když se podívám do zrcadla, připomene mi to, co se stalo."
Snape se nadechl a zatahal za jejich spojené ruce. Harry se mu bez protestů vrátil do náruče. Snape mu prsty projel vlasy a zvažoval, co říct. Teď už si byl jistý, že Harryho současné problémy jsou zakořeněné v minulosti, ve smrti jeho rodičů. Jeho mozek tuto ideu radostně objal - byla to pohodlná, vědecká diagnóza. Racionální, založená na předložené výpovědi. Ulehčilo to jeho mysli.
Když měl Snape Harryho přituleného k hrudi, zavinutého v peřině, promluvil. "Předpokládám, že život nebyl pro malého chlapce samotného na světě lehký. Kam jsi šel?"
Harry vydal nic neříkající zvuk. "Tam a sem," zamumlal. "Většinou do dětských domovů. Některé byly dobré. Jiné… nebyly." Snape to nekomentoval. Líně se probíral Harrymu vlasy, mapoval prsty záhyby jeho ucha a čekal, až bude Harry pokračovat. Ten nakonec pokračoval. "Víš, pořád vlastním dům svých rodičů. Od té noci jsem tam nebyl. Ale… je můj. Takže bych se tam jednoho dne možná mohl vrátit."
Snape ho políbil na spánek. "Možná."

***

Příštího rána Harry vyklouzl z postele brzy. Se zamumlaným rozloučením a jedním posledním toužebným polibkem zmizel z pokoje. Jeho jedinými dalšími slovy byl zašeptaný slib, že ho Snape večer uvidí. Mnohem později, když otvíral obchod, si Snape uvědomil, že Harry předchozí noci nezažil žádné zneklidňující sny. Několik vteřin bojoval s úsměvem, ale pak se tomu cizímu výrazu podrobil.
Když vytahoval rolety ve výkladní skříni, všiml si dobře oblečeného muže, který čekal, až odemkne dveře. Přestože byl muž viditelně dobrých způsobů a skromný, Snape ho od pohledu neměl rád. Byl vysoký a nesl velký černý kožený kufřík. Byl to ten kufřík, kvůli čemu Snape zpozorněl. "K čemu, prosím pěkně," zavrčel, "potřebuje respektovaný advokát pochybné služby homeopata?"
Muž s hustými žlutohnědými vlasy a jantarovýma očima povytáhl obočí. "Jak to víte?"
Snape si odfrkl. "Oblečení a kufřík vás prozradily."
Muž se usmál. "Ve skutečnosti jsem myslel, jak víte, že jsem respektovaný?"
Snape zakryl svoje nepohodlí otočením se a odkráčením do zadní části obchodu. Nesnášel, když byl přistižen nepřipravený, a to se mu v těchto dnech stávalo se znervózňující frekvencí. Vinu za to připisoval jenom Harrymu. Ten chlapec rozdmýchával pocity, které Snape nikdy předtím nezažil. A přesto se stal stálým inventářem Snapeova života s překvapivou rychlostí.
"Co pro vás mohu udělat?" zavolal cestou na muže.
Muž ho následoval k vysokému pultu a podal mu navštívenku. "Remus Lupin. Zastupuji Potterovic rodinu."
"Měl jsem dojem, že žádná Potterovic rodina neexistuje."
Lupinovy oči změkly. "Máte pravdu. Je to jen Harry."
Snape najednou pocítil k právníkovi nevysvětlitelný vztek. "On není JEN tak něco," vyštěkl.
Lupin držel navštívenku pod Snapeovým nosem ještě několik sekund, než ji vrátil do náprsní kapsy. Odkašlal si a přesunul kufřík z jedné ruky do druhé. Snape zkřivil rty. "Přišel jste se ujistit, že ho nezneužívám?" zeptal se.
Lupin si opět odkašlal. "Zneužíváte?"
Snape mu v odpovědi věnoval ďábelský škleb. "Možná."
Lupinovy oči ztvrdly. Najednou byl samý obchod. "Chci, abyste nechal Harryho na pokoji. Není vyrovnaný."
Snape polkl své vzteklé odseknutí. "Říkáte, že není vyrovnaný?"
"Přesně tak. Nedávno měl nehodu, která ho téměř připravila o život. Od té doby není stejný. Je to, jako by… jako by ta nehoda všechno vrátila. Myslím tím ztrátu jeho rodičů. Ne, že byste o tom něco věděl."
Snape zavrčel. "Vím o tom trochu víc, než byste si mohl myslet, pane. Vím o Harryho nehodě, stejně tak o tom, jak trpěl od té doby, co se stala. A přestože byste mohl označit jeho nedávné chování jako 'přežívání', rád bych upozornil na to, že se potýká s něčím mnohem komplikovanějším, než je posttraumatický stres."
Lupin naklonil hlavu. "A to je?"
"Obávám se, že to není vaše věc," odsekl Snape.
Lupin přivřel oči. "Nemáte tušení, o čem mluvíte. Nechte ho na pokoji, pane Snape."
"A proč je to vaše starost, mohu-li se ptát?" Snape se zvedl ze svého místa a tyčil se nad mužem.
Lupin si povzdechl a klesl zpět na stoličku, podvoluje se tak na chvíli Snapeově nadřazenosti. "Je to velmi bohatý mladý muž. Prosím, pochopte, že jsou tací, kteří se ho v minulosti pokusili využít."
Snape se hořce zasmál. "Jaké má Harry štěstí, že jste nedaleko, abyste dohlížel na jeho… zájmy." Podíval se na Lupinův na míru šitý oblek a italské mokasíny a na druhého muže se zaškaredil. "Budu si dělat, co chci. Harry je dospělý muž i přes to, jak se k němu chováte. Jsem si jistý, že překoná všechny obtíže, které má."
Lupin se na něj zvláštně podíval, zvedl se a upravil si kabát. "Doufám, že máte pravdu," řekl. "Kvůli vám oběma."
Teprve až další den se Snapeovi podařilo setřást zdrcující pocit předzvěsti, který na něj přišel s Lupinovou návštěvou. Nevěděl, jak vysvětlit své ochranářské chování - další nevysvětlitelnou emoci, kterou mohl připsat Harrymu.
Záměrně se nezmínil o právníkově návštěvě. Neviděl pro to důvod. Harryho stav se zlepšoval mílovými kroky. Snape si myslel, že pomohl očistný rozhovor o rodičích a slabé sedativum, které mu Snape každý večer dával. Kousek po kousku, hodinu za hodinou chlapec shazoval vrstvy svého vysněného světa a stále víc se zakotvoval v realitě. Uzdravoval se, dostával se přes všechny možné démony, kteří ho pronásledovali. V tu samou chvíli Snape cítil, že jeho vlastní démoni mizí. Jeho vlastní vize bledly. Uvědomil si, že poprvé za mnoho let je spokojený.
Dělal si poznámky do účetní knihy, když zvonek nade dveřmi toho rána zazněl poprvé. Koutkem oka viděl, že Harry vzhlédl ze svého čtecího křesla v zadní části místnosti. Snape stiskl rty, když si uvědomil, že Harry si prohlíží mladou dívku. Když se Harry vrátil ke čtení bez jakékoli reakce, Snape si s úlevou vydechl. Nikdy nemohl vědět, kdy se objeví někdo z Harryho snů.
Snape si odkašlal a oslovil svou zákaznici. "Slečno Weasleyová. Jste tu pro matčinu objednávku?"
"Ano, děkuji vám, pane Snape," odpověděla dívka. Snape kývl a odebral se dozadu, aby přinesl dva zabalené balíčky. Když se vrátil, viděl, že nejmladší Weasleyová si našla cestu k Harrymu - což nebylo velké překvapení. Snape napůl ucha poslouchal, jak dívka tlachá a Harry zdvořile přikyvuje. "Je úžasný, že?" prohlásila dívka. "Moje matka říká, že je to čirá magie, jak vaří své lektvary."
Snape za pultem ztuhl a ostře se na rusovlásku podíval.
"Co jste to říkala?" zeptal se Harry tiše.
"Jeho směsi," řekla dívka. "Vypadá to, že vždy ví, co do nich dát, aby účinkovaly. Mamka říká, že má zcela neobvyklý talent."
Harry se slaboučce usmál. "Ano. Je to tak, že?"
Snape si pročistil krk a Weasleyovic dívka k němu přiskočila. Když dolovala peněženku, aby zaplatila, Snape koutkem oka pozoroval Harryho. Chlapcovy oči byly přilepené na knize, ale i z místa, kde Snape stál, mohl poznat, že nečte.
Snape na dívčiny poznámky neupozorňoval. Místo toho pokračoval v prodeji jako obvykle. Uložil peníze za objednávku Molly Weasleyové do zásuvky, pak se vrátil ke svému inventáři, míjeje Harryho křeslo cestou do oblasti bylinných přípravků. Když se o hodinu později vrátil, svíraje v náručí kompletní seznam, Harry stále zíral na tu samou stránku.

***

Harry se přetočil a přehodil přes Snapea ruku a nohu. Snape vydal tichý spokojený zvuk a obtočil paži kolem Harryho ramena. Zabořil nos do Harryho vlasů a nadechl se, užívaje si přetrvávající vůni pižma, potu a sexu. Harry zavrněl a odtáhl se. "Severusi… když bych řekl 'Wingardium'… co bys odpověděl?"
Snapeovo srdce se zastavilo. "Bůh ti žehnej," odpověděl ledabyle.
Harry se zasmál a přitulil se ke Snapeovu krku. "Musím, že tím jsi odpověděl na moji otázku."
Snapeovy oči se se zachvěním zavřely, jak ho na krku zalechtal Harryho dech. "A ta byla?"
Harry pokrčil rameny a odtáhl se. Natáhl ruku nad hlavu a zíral na strop. "Jestli to slovo poznáváš nebo ne."
Snape se kousl do tváře. "Nikdy předtím jsem ho neslyšel."
Celou věčnost na sebe zírali, než Harry uhnul pohledem a znovu se přitulil blíž. "Dobře."
Snape usnul s Harrym obtočeným kolem sebe a s chlapcovými ztuhlými prsty zamotanými ve vlasech. Vzbudil se jenom jednou, bez nějakého důvodu. Vedle něj klidně spal Harry. Noční můry teď byly řídké a byly daleko od sebe. Chladný podzimní vánek rachotil okenicemi na okně a hvízdal skrze malé prasklinky ve dřevě.

"Leviosa," hlesl Snape do ticha místnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama