DI - Kapitola 6 2/2

3. října 2014 v 21:07 | yellow |  Desiderium Intimum
"Držte ho pevně!" zařval Malfoy. "Myslíš si, že si můžeš dělat, co chceš? Myslíš si, že jsi nedotknutelný, protože to chce? Teď tě nikdo nezachrání, Pottere. Seš můj!" Poslední slovo se změnilo ve vzteklý řev a Malfoy se rozmáchl pěstí. Harry zavřel oči a čekal na úder.
"Co se tu sakra děje?!" Ostrý, ledový hlas prořízl vzduch a způsobil, že všichni najednou ztichli a mrtvolně znehybněli.
Úder nepřišel.


Harry otevřel oči. Těžce dýchal a lapal po dechu. Vysoká, hrdá postava v černém rozevlátém plášti se vynořila z temné chodby. Temná a hrozivá.
Snape!
V jeho nitru nastal prudký výbuch, který otřásl celým jeho tělem. Cítil, jak mu srdce spadlo do kalhot a krk se mu stáhl, takže nemohl dýchat. Doširoka otevřel oči. Jeho nenávist se změnila v hrůzu a paniku. Rychle uhnul pohledem na podlahu. Cítil a slyšel, jak mu srdce buší v uších a v žilách mu vaří krev.
Severus Snape celou scénu přejel pohledem, svraštil obočí a z jeho rtů vyšel smrtí hrozícím hlasem chladný rozkaz určený Crabbeovi a Goylovi:
"Pusťte ho."
Harry odhodlaně zíral na podlahu, takže neviděl profesorův výraz, ale jeho tón jasně naznačoval, že jakýkoli pokus ignorovat jeho příkaz povede k velmi špatnému konci.
Obří ruce, které ho svíraly, ho pustily. Stále se třesoucí Harry se pomalu narovnal a třel si při tom bolavé paže. Vlasy měl rozcuchané a dokázal tam jenom stát se skloněnou hlavou, hořícími tvářemi a krví hučící mu v uších.
"Pane Malfoyi, vraťte panu Potterovi jeho hůlku, okamžitě."
"Ne!" Malfoyův náhlý výkřik Harryho téměř ochromil překvapením. Nebelvír vzhlédl ke Zmijozelovi, který tam stál a třásl se potlačovaným vztekem. Vypadalo to, jako by se sebou sváděl vnitřní bitvu. "Nezastavíte mě!" prohlásil, a pak se obrátil zpátky k Harrymu, tak zaslepený nenávistí, že to vypadalo, jako by si vůbec neuvědomoval, komu to odporuje.
Harry ani nemrkl, když Snape přišel k Malfoyovi a jednou rukou chytil Dracovo zápěstí v železném sevření. Sledoval, jak se Malfoy zašklebil bolestí a tlumeně zasténal. Snape ještě chvíli svíral Malfoyovo zápěstí a to stačilo, aby Malfoy pustil Harryho hůlku a chytil se za ně, sténaje bolestí.
"Už se mi nikdy nepokoušejte odporovat." Z tónu mistra lektvarů Harrymu naskočila husí kůže. Těžce polkl a pokoušel se ovládnout chvění zachvacující jeho tělo.
"Pojďte za mnou," zavrčel Snape a vrhl po Zmijozelovi vražedný pohled. "A vy dva jděte do své ložnice," obrátil se ke Crabbeovi a Goylovi, kteří na něj zírali s bázlivými výrazy, a pak se rychle otočili a odklopýtali a zmizeli za rohem.
Mužovy oči se na chvilku zastavily na Harrym, ale nijak se na něj neobrátil, jako by Harry byl v celém incidentu jen zanedbatelný detail, nevhodný svěděk.
A přitom to byl on, koho chtěli zbít!
Nebelvír cítil, jak hřejivý pocit uvnitř něj mizí a je nahrazen něčím chladným, těžkým a tvrdým.
Snape se otočil a čekal, dokud kolem něj Draco - metající po Harrym další nenávistný pohled - neprošel a nezamířil k jeho kabinetu.
Harry se přistihl při podivné představě, která mu projela myslí; že by dal téměř vše, aby byl na Malfoyově místě. Na druhou stranu - dal by všechno, co by mu zbylo, aby na něm nebyl.
Když se díval na profesorova vzdalující se záda oblečená v černé, na jeho povlávající hábit, pocítil závrať.
Najednou si uvědomil, že je sám.
Třásl se a motala se mu hlava.
Proč ho nezajímalo, že sotva unikl výprasku? Proč ho víc znepokojoval fakt, že mu Snape sotva věnoval pozornost? Nečekal, že potom, co se mezi nimi stalo, bude mistr lektvarů nějak neuvěřitelně hodný, ale tolik chladu a nezájmu pro něj bylo zklamáním. Jako by na něj někdo chrstl kýbl ledové vody.
Něco se mezi nimi stalo. A, sakra, doopravdy to bylo něco! Snape se nemůže chovat, jako že je všechno OK. Jako by se celý svět najednou nepřevrátil naruby. Jako by se to, co se včera stalo, vůbec nestalo. Je pravda, že se Harry pokoušel dělat to samé, předstírat, že se to nestalo, ale… zatraceně! Věděl, že je to pravda! Že se mu to nezdálo!
Možná Snape také potřebuje čas, aby to přijal? Nebo něco takového… Příště mu poskytne jasný důkaz, že si ho pamatuje, a že si pamatuje, co se stalo, že to pro něj také něco znamenalo…
Příště.
Určitě.
***
"CO Malfoy udělal?" Ronův a Hermionin výkřik jim vynesl zvláštní pohledy od ostatních okolo.
"Šššš," zasyčel Harry a neklidně se rozhlédl po společenské místnosti. Všichni tři seděli na gauči před krbem. Byl nedělní večer a pár studentů zůstávalo dlouho vzhůru, aby dokončilo úkoly. Harry byl taky zavalený knihami a Ron s Hermionou mu pomáhali úkol dokončit. Hermiona psala esej na historii kouzel a Ron se pokoušel udělat poznámky o rozpínacím lektvaru. Harry procvičoval přeměňování, ale nemohl se soustředit.
"Malfoy a jeho banda tě napadli ve sklepení?" zvolala Hermiona a rozhořčením téměř nadskakovala a rozstřikovala inkoust do všech stran. "Jak mohli? To je úplně nepřijatelné!"
"Pěkně zatracenej bastard!" zasyčel Ron a ignoroval varovný pohled, kterým po něm Hermiona střelila. "Doufám, že mu Snape dá přesně to, co si zaslouží!"
"Doopravdy si myslíš, že Snape potrestá svého miláčka?" zeptala se Hermiona pochybovačně. "Ne, Rone. Při nejlepším odejde s napomenutím. Měl bys to říct profesoru Brumbálovi, Harry."
"Ne, Hermiono. Nebudu běhat za Brumbálem s každou maličkostí. Má toho dost na práci."
"Tak jdi za profesorkou McGonagallovou."
"A co ona zmůže? Snape ji nenechá Malfoye potrestat podruhé, teď když už se o něj postaral," řekl Ron. "Harry by si to měl vyřídit sám."
Hermiona po zrzkovi střelila nesouhlasným pohledem.
"Ronalde Weasley, navrhuješ, že by Harry měl Malfoye sledovat a napadnout ho ze zálohy jako obyčejný gauner?"
Ron se široce usmál. "Přesně to jsem měl na mysli."
"V tom případě si myslím, že jsi nezodpovědný…"
Harry je přestal poslouchat. Už toho měl dost. Cokoli přátelům řekl, vždycky to skončilo hádkou. Měl podezření, že kdyby se jim přiznal k tomu, co dělal se Snapem v přístěnku, jeho přátelé by se poprvé - konečně - přestali hádat.
Ne, Harry jim to neměl v úmyslu říct. Nikdy.
Stejně by to nepochopili, stejně tak jako to zatím nechápal on sám. Stále přemýšlel, jak se to stalo. Ale - kupodivu - ho mnohem víc zajímalo, co teď Snape dělá. Možná taky myslí na Harryho a vzpomíná, jak před ním Harry klečel a…
Harry cítil, jak v něm vzplanuly uhlíky a tváře mu začaly nebezpečně hořet.
Nemohl dovolit, aby to Ron s Hermionou viděli!
Rychle zklidnil uhánějící srdce a pokusil se vrátit k přerušenému rozhovoru.
"…přinejmenším se mu pokouším pomoct a nepředhazuji mu směšné návrhy, kvůli kterým by mohl být vyloučen ze školy!" zuřila Hermiona.
Harry se rychle vrátil ke svým myšlenkám, které byly mnohem lepší než poslouchání další hádky mezi svými dvěma přáteli.
Dnes Snapea potkal. Viděl ho. Byl to takový divný pocit, dívat se na něj, se stále čerstvou představou jeho penisu na mysli a se vzpomínkou, jak chutnal v jeho ústech. Když zavřel oči, stále cítil jeho blízkost, jeho sílu, jak ho tiskl ke zdi a držel ho, aby nespadl, a jeho ochromující vůni.
Pořád tomu nemohl uvěřit.
Kurva, téměř jsem s ním měl sex! Udělal mě a já jsem ho vykouřil! To je prostě nemožný!
…A pravděpodobně tomu nebude schopen uvěřit, dokud mu Snape nedá znamení, že si to taky pamatuje, že to nebyl jenom jeho temný, zvrhlý sen.
Harry doopravdy věřil, že to pro Snapea také něco znamenalo, protože ho dneska zachránil před Malfoyem. Předtím by pravděpodobně beze slova odešel a nechal Malfoye, aby Harrymu udělal cokoli měl v plánu a pravděpodobně by se v duchu radoval. Ne, Snape se jasně postavil na Harryho obranu a ta myšlenka ho hřála, dávala mu naději. Fakt, že mu mistr lektvarů nevěnoval žádnou pozornost, byl jen malé nedorozumění.
Když Harry zavřel oči, byl znovu v přístěnku, uhnízděný uprostřed černého, hrubého pláště, zápach lektvarů v nose a chuť mužova horkého penisu v ústech. Slyšel potěšené mumlání a díval se do tmavých, palčivých očí, propalujících se do jeho duše.
Nekontrolovatelně se roztřásl.
V závěsu za jeho fantazií vždycky přišel nepříjemný pocit úzkosti, který se nechtěl přiznat. Nechtěl si pamatovat, jak se Snape otočil a odešel a nechal ho tam samotného. Nechtěl uvažovat o tom, proč to udělal. Nechtěl si pamatovat hořkost, která mu sevřela hrdlo.
Závoj temnoty visel přes jeho vzpomínky, a přestože se ho Harry pokoušel vypudit, stále tu byl, jako jed jedovatého hada.
Ne, co se stalo později, pro něj nic neznamená.
Doopravdy ne!
Nebude o tom přemýšlet, protože to bylo tak… tak… špatné.
Ale nakonec dostal, co chtěl. Řekl si o to. Nemohl nikoho vinit. Jenom sebe.
"Harry, proč neprocvičuješ?" Hermionin navztekaný hlas pronikl Harryho ušima. Harry si uvědomil, že nehybně sedí a zírá do plamenů. "Je pozdě! Víš, co McGonagallová řekne, když do zítřka to kouzlo nevypiluješ."
"Je mi jedno, co ta stará slepice řekne!" zavrčel Harry vztekle. Překvapilo ho to. Viděl, jak se Hermiona prudce nadechla a Ron zvedl hlavu. "Promiň Hermiono, jsem jen hodně unavený. Pojďme spát."
Hermiona se oklepala z šoku, s obavami se na něj podívala a smutně se usmála.
"Jdi sám. My to tu za tebe doděláme."
Ron se nadechoval k protestu, ale Hermiona po něm střelila ostrým pohledem, takže zavřel pusu a rezignovaně zavrtěl hlavou. Harry se s mumlanými díky zvedl a pomalu se vlekl do ložnice a pokoušel se pochopit, proč se cítí jako všivák. Obořil se na své přátele, kteří se mu snaží pomoci. Není to jeho chyba, že se poslední dobou cítí tak… zle. Poslední týden byl plný ponížení a boje. Jednoduše je z toho všeho unavený. Všichni mají své hranice. Dokonce i chlapec-který-přežil.
Vůbec mi nevěnoval pozornost… jako bych byl pouhý vzduch, a přitom… včera… Předtím než usnul, chvíli přemýšlel. Tiskl obličej do polštáře a ve skutečnosti se bál usnout. Nechtěl, aby se to vrátilo. Nechtěl se znovu cítit tak, jako když Snape najednou zmizel a nechal ho samotného ve tmě, na milost jeho snům, kde na něj čekaly všechny ty hrozné věci, které od sebe celý den tak nějak odstrkoval.
***
Výbuch oslepujícího světla přesunul Harryho do temného přístěnku.
Snape nad ním stál a ve tváři měl výraz zhnusení. Se vztekem na Harryho zíral, ale Harry cítil, že ten vztek není namířený na něj. Viděl, jak ho profesorův krutý obličej sleduje, ale nevidí ho, jako by tam Harry nebyl, jako by byl neviditelný. Ale výraz znechucení z jeho vzteklého obličeje nezmizel.
Slova "To stačí!" se najednou rozezněla kolem něj, jako by se odrážela od vzdálených stěn jeskyně.
Setmělo se. Ochladilo se. Ale Harry se nadýmal nevysvětlitelnou radostí.
Zasmál se. Z krku mu vyšel vysoký, chladný smích.
Dlouhé, mrtvolně bledé prsty polaskaly něco, co bylo obtočené kolem jeho ramen.
Na hranici jeho vidění byla temná postava obklopená černotou. To byl důvod jeho radosti.
Ano, ano, ano! Tak je to správně! Vynikající!
Další výbuch světla a Harry pocítil bodavou bolest na čele.
Chladný šepot, "Postaráš se o to." mu unikl ze rtů.
Viděl obličej Draca Malfoye stažený do masky vzteku. Viděl temnotu v jeho temně modrých očích, které teď měly barvu zamračené bouřlivé oblohy.
Co to bylo? Byl to Voldemort?
Harry si s hrůzou vybavil radost, která ho naplňovala, a ostrý, bodající smích, který mu stále zvonil v uších. Rozhlédl se po místnosti. Neville s Ronem klidně spali ve svých postelích. Harry chtěl běžet za kamarádem a vzbudit ho. Musel si s někým promluvit o tom, co se mu právě zdálo.
Kdo byla ta postava ve stínu? Co způsobilo, že byl Voldemort tak… šťastný? Co znamenala ta temnota v Malfoyových očích? Plánují něco s Voldemortem? I když to vypadalo, jako by na něj byl Malfoy naštvaný. Ale aby byl Malfoy naštvaný na Voldemorta? Kvůli čemu?
Harrymu se vrátila vzpomínka na Snapeův zhnusený obličej a vztek v jeho očích.
Ne, Snape se na něj nedíval znechuceně. Koneckonců si pamatoval jeho žhnoucí očí, jeho erekci. Bylo tam něco víc. A zhnusení to nebylo.
Byl to jen hloupý sen. Nemohl být pravdivý. Voldemort byl také jen sen. Brumbál říkal, že spojení mezi nimi se vloni zlomilo.
Harry zavřel oči a pokoušel se zklidnit svůj dech a tlukot srdce.
Avšak strach nechtěl zmizet a zapustil v jeho srdci kořeny jako nějaký parazit, vysávaje z něj všechny pozitivní emoce.
Jemně se dotkl své jizvy. Bolest pomalu zmizela a nyní už byla jen vzpomínkou.
Nebo to všechno byl možná jen sen.



* "A dangerous mind" by Within Temptation
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama