DI - Kapitola 5 1/2

3. října 2014 v 21:05 | yellow |  Desiderium Intimum
5. The cupboard


Maybe just for tonight
We can pretend it's alright
Whats the price I pay
don't care what they say
I want to!*


"Jsem blbej, nenormální, excentrickej, zvrhlej šílenec! Jsem blbej…"
"Pro jednou dává vaše řeč smysl, Pottere." Chladný hlas mistra lektvarů prořízl opar nenávisti sebe sama, který si Harry kolem sebe vybudoval. Zasažený hrůzou, ztuhl.
Ach ne!
Zavřel oči. V hlavě cítil narůstající tupou tepající bolest.
Prosím, ne! opakoval v duchu a bál se ohlédnout. Měl strach, že když se otočí, tak… Co? Jeho sny se stanou skutečností? Jedna věc je snít a druhá, zcela jiná, je setkat se se snem tváří v tvář. Sny by měly zůstat tím, čím jsou. Neměly by se najednou zjevovat za vámi, jako kdyby chtěly být naplněny. Ale musel něco udělat. Nemohl tam stát navždy a doufat, že jeho sen sám od sebe zmizí. Nikdy nezmizel. Vždy tu byl.
Těžce polkl a otočil se k mistrovi lektvarů stojícímu u dveří. Tlumené, studené světlo přicházející z chodby ozařovalo vysokou, temnou postavu a rozlévalo se kolem jejího pláště. Oči, schované ve stínu, byly zafixované na Harrym a přišpendlovaly ho ke zdi, znemožňujíce mu udělat jakýkoli pohyb. Snape jen stál a díval se. Připomínal temný přízrak hodnotící svou budoucí oběť. Ale tohle nebyl přízrak z jeho snů. Spíš z jeho nočních můr. Harry měl pocit, jako by se místnost začala zmenšovat, jako by ji něco vsávalo do svého nitra. Jako by hrozivá aura mistra lektvarů vtahovala temnotu, takže všechno okolo vypadalo, že se zmenšuje. Harry měl pocit, že nemůže dýchat, že se odtud musí hned dostat.
"Já…" začal chraplavě. "Nechci vyrušovat… Já-já půjdu. Dokončím to později…" Udělal krok ke dveřím a doufal, že Snape uhne. Ale neuhnul. Pořád tam stál a pozoroval ho. Neměl v úmyslu pustit Harryho z místnosti.
Harry měl pocit, že se místnost kolem něj ještě víc zmenšila. Srdce mu tlouklo, jako by chtělo vylétnout z hrudi a dech se mu zadrhl v hrdle. Zacouval ke zdi. Nechápal, proč nedokáže odejít. Začínal přicházet o zdravý rozum. "Já-já jen… Mu-musím u-uklidit přístěnky, p-protože mi to Filch p-p-přikázal. Když-když jsem praštil M-Malfoye a McGonagallová s-se za mnou při-přihnala…" blábolil, bezmocně hledě na podlahu a neodvažuje se ani podívat na profesorovy černé boty. "Ne-nevěděl jsem… Já-já-já teď m-můžu odejít, jestli…"
"Zmlkni!" Snapeův ocelový výhružný hlas přerušil proud slov a Harry si málem ukousl jazyk.
Ano, velmi se chtěl dostat pryč, uniknout před nadvládou dusné atmosféry. Ale jediná úniková cesta byla zablokovaná samotným mistrem lektvarů, který viditelně neměl v úmyslu nechat ho jít. Mnoho dní se mu dařilo Snapeovi vyhýbat. Proč se na něj Snape tak divně díval? Proč jeho přítomnost na Harryho působila, jako by byl paralyzovaný, neschopný pohybu? Proč se cítil, jako by jeho nohy vrostly do kamenné podlahy?
Jdi pryč, prosím. Jdi pryč! škemral v duchu. Ale vypadalo to, jako by ho všechno štěstí opustilo a nechalo ho na milost muži, kterého se v tuto chvíli bál víc, než celé hromady smrtijedů s Voldemortem v čele.
Snape nezmizel, ale vešel přímo do temné místnosti skrze dveře, které - k Harryho zděšení - za sebou zabouchl a vyslal k nim záblesk světle červené záře zvuk-tlumících a zamykacích kouzel.
Vystupující z děsivé temnoty.
On mě chce zabít! pomyslel si Harry zpanikařeně a natlačil se ještě víc ke zdi. Vzhlédl do temnoty, pokoušeje se zhodnotit situaci, ale vůbec nic neviděl. Byl obklopen neprostupnou tmou, těžkou nevyslovenými záměry. Poznal, že se Snape přestal pohybovat a po rychlém nonverbálním kouzlu, se několik svící stojících na policích rozhořelo chvějícím se svitem a ozářilo temnou postavu, která vypadala, jako by se vynořovala přímo z všudypřítomné tmy.
Čas se najednou zastavil.
Světlo ze svící se odráželo v chladných očích dívajících se přímo na Harryho, jako by probodávaly jeho tělo a duši, přišpendlovaly ho ke zdi a nedovolovaly mu otočit hlavu. Černé prameny vlasů padaly do úzkého obličeje s ostrými, hrubými rysy a rty byly výhružně stažené. Jeden by až měl pocit, že se za nimi skrývá temný úsměv. Úsměv s bezprostředním příslibem.
Harry věděl, že zírá s doširoka otevřenýma očima, ale nemohl si pomoc. Slyšel své zběsile bijící srdce a stěží popadal dech. V žilách mu pulzovala krev, rozváděla teplo po jeho těle a konečně pročistila jeho zmatenou mysl.
Konečně mu došla hrůznost celé situace.
On a Snape. Sami. V temném přístěnku. S magicky zavřenými a zapečetěnými dveřmi.
Zemřu, proběhlo mu hlavou, když mistr lektvarů udělal krok směrem k němu a Harry ucítil známou kořeněnou vůni, podtrženou něčím hořkým a zároveň sladkým. Ještě jeden krok. A další. Muž už byl přímo před ním. Harry cítil horký dech na tváři. Černé oči se nebezpečně přimhouřily a tmavá obočí se stáhla k sobě.
Harry měl pocit, že mu srdce každou chvíli vyskočí z hrudi. Nohy se pod ním podlomily a Harry se, silou vůle, přinutil odtrhnout oči od ostrého provrtávajícího pohledu. V tu chvíli, kdy to udělal, jakoby se mu ze srdce a beder zvedla obrovská tíha. Ale ne na dlouho. Bledé ruce pevně chytily jeho obličej a hrubě ho obrátily ke Snapeově výhružné tváři.
Harry chtěl zemřít.
Místo toho musel stát přitisknutý ke zdi, cítit horký dech a dívat se do Snapeových hlubokých bezedných očí, které jakoby trhaly jeho duši na kousky, každý jeden prozkoumaly, a prostupovaly do každého koutu a skuliny, jako by hledaly něco schovaného hluboko v jeho vyděšeném srdci.
Harry zaťal nehty do zdi, téměř si je ulámal, pokoušeje se bránit před tím pronikavým pohledem. Ale všechno, co mohl udělat, bylo zatnout zuby a pokusit se nespadnout na zem. Nemohl Snapeovi dovolit, aby našel ten zvláštní, nekontrolovatelný pocit, který dominoval všem jeho myšlenkám a jeho chování. Ten, který ho mátl a způsoboval mu všechny ty sny, ketré ho v noci pronásledovaly, a které vždy končily stejně - rukou pevně svírající jeho penis po vyvrcholení, nepřekonatelnou slastí, hlavou vtisknutou do polštáře a slzami hrůzy štípajícími ho v očích. A teď byl ten pocit vzhůru a bojoval a trhal sebou, pokoušeje dostat se z něj.
Zároveň pociťoval tolik pocitů, že je jeho smysly nebyly schopny všechny zaregistrovat.
Ten zvláštní chlad Snapeova těla tak blízko tomu jeho.
Harry potlačil sten. Jeho tělem otřásalo silné napětí.
Ty černé oči pronikající jeho duší. Kousající. Hypnotizující.
Rafinovanost těch očí ještě vzrostla.
Dotyk chladných rukou držících jeho tvář v pevném sevření.
Jeho penis se zachvěl a on se málem svezl na zem, zděšený reakcí svého těla.
Snapeův horký dech se otřel o jeho rty.
Něco uvnitř Harryho explodovalo. Harry táhle zasténal, poražený a v očích ucítil slzy.
Už nemohl vzdorovat, už nemohl odolávat.
Snapeovi se zablýsklo v očích.
Jedna z chladných rukou pustila Harryho tvář a sunula se dolů. Na chvíli se zastavila na jeho srdci, které bilo tak rychle, jako by Harry uběhl přinejmenším několik mil.
Harry zavřel oči. Cítil, jak mu tváře hoří studem. Vzdal to a nechal ten pocit, aby ho ovládl. Cítil, jak se mu tělem rozlévá horkost. Kůže mu začala brnět a napětí v jeho klíně způsobilo, že se pod ním podlomily nohy. Celé jeho tělo křičelo, prosilo o dotek. O ulevení. Když otevřel oči, už v nich nebyl strach, stud nebo vztek. V jeho zastřených očích plála touha.
Všechny masky spadly, řetězy povolily, dveře byly prolomeny a Harryho vědomí se řítilo dolů jako na horské dráze, neomezované a burácející jako vodopád.
Harry nikdy v celém svém životě nikoho nechtěl tak, jako teď chtěl toho muže.
Snape sklouzl rukou přes Harryho hruď, břicho, podbřišek a zastavil se v klíně. Harryho penis, nyní zcela tvrdý, se chvěl pod látkou jeho kalhot a trenek a žadonil o dotek. Harry zadržoval dech, ztracený v bezedných hloubkách očí mistra lektvarů. Pokoušel se přinutit své tělo, aby se tolik netřáslo, protože sotva dokázal stát, jak se mu podlamovaly nohy.
Jakmile Snapeovy prsty pomalu začaly rozepínat Harryho džínsy, Harry se při snaze ovládnout se kousl do rtu tak silně, že téměř začal krvácet. Věděl, že hluboko pod tou tvrdou, chladnou, vyrovnanou maskou se jemu i jeho slabosti Snape směje.
Ale nezajímalo ho to. Nic ho nezajímalo. Jediné, co ho zajímalo, byla mužova ruka, která jako had vklouzla do jeho trenek a zastavila se milimetry od Harryho erekce, která sebou netrpělivě cukala.
Temné oči se zúžily a objevil se v nich jiný náznak. Náznak očekávání a nezúčasněnosti. Snape si s ním hrál.
Harry zasténal a jeho touha se objevila v jeho obličeji, který se zkroutil do výrazu téměř šílené touhy. V hlavě mu tepala krev a návaly horka znovu a znovu ochromovaly jeho tělo a způsobovaly bolestivé křeče v jeho podbřišku. Neklidně se ošil a vystrčil boky, roztoužený po Snapeově doteku. Jeho tělo žadonilo. Snapeova ruka se trochu odtáhla a jemně pohladila látku, pod kterou pulzovala Harryho bolestivá erekce. Harry zasténal a zavřel oči s beznadějnou touhou, která v něm žhnula a nemohla být naplněna.
Už se sebou nemohl dál bojovat. Z úst mu vyšlo zmučené chraplavé zasténání:
"Prosím…"
Harry zvedl planoucí oči. Jedno ze Snapeových obočí se významně povytáhlo v tiché otázce.
Jak krutý byl!
"Prosím, d-dotkněte se ho…" vykoktal nesrozumitelně a věděl, že jestli ho Snape bude nutit říct to znovu, nevydrží to a Snapeovu ruku si ke svému penisu přitáhne.
Ale stačilo to. Uviděl v jeho očích démonický lesk, který vypadal, jako vynesený na světlo z temných hlubin jeho zorniček. Pak Snapeova ruka okamžitě vklouzla pod látku jeho boxerek, chladné prsty se ovinuly kolem jeho horké, pulzující erekce a celý svět explodoval.
Harry měl pocit, jako by se topil v moři opilosti, které zaplavovalo jeho mysl a tělo.
Snapeova ruka hladila Harryho chvějící se penis a Harry umíral slastí. Tělo mu zaplavovaly silné pocity a vlny potěšení vyvolávané chladnou rukou pohybující se rychleji a rychleji. Harry otevřel ústa v tichém výkřiku a lačně lapal po dechu. Z krku mu unikl dlouhý sten. Ponořený do temnoty očí mistra lektvarů nebyl schopen pohnout hlavou.
Chci se v nich utopit, zatímco si mě budeš brát…
Ozvěna slov, která řekl právě před týdnem, se k němu vrátila s takovou silou, že hluboko v duši pocítil pobavení. Jeho vnitřní klidné vědomí najednou došlo k překvapujícímu závěru: stojí v tomhle temném přístěnku, v objetí Severuse Snapea - nejvíce nenáviděného profesora na škole, který ho přivádí k extázi zkušenými, rychlými pohyby a Harry vydává vzdechy a steny, ochromený touhou, kterou k tomu muži cítí. Ta situace mu připadala tak absurdní; tak, že kdyby jeho mysl nebyla zaneprázdněná vjemy prožívané slasti, tak by vyprskl smíchy.
Najednou ruka, která držela Harryho bradu, pomalu sklouzla po jeho hrudi, vklouzla pod jeho košili a stiskla bradavku.
Harry zaskučel náhlou bolestí, jeho tělo se vypjalo a udeřilo do zdi za jeho zády. Nikdy by si nemyslel, že tahle část jeho těla může být tak citlivá.
A při dalším stisknutí se málem zřítil na chladné kameny. Rozkoš z té bolesti byla v jeho horečnatém těle tak intenzivní. Na poslední chvíli ho zachytila Snapeova ruka a uvěznila ho v pevném sevření mezi chladnými kameny a jeho chladným tělem.

Harryho myslí probleskla vzpomínka na jeho první sen.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama