DI - Kapitola 15 2/2

3. října 2014 v 21:43 | yellow |  Desiderium Intimum
Všude kolem panovala neproniknutelná tma, ale uvnitř ní se začalo něco dít. Vkradl se do ní zvláštní příjemný pocit přinášející… chlad a… vzrušení.


Z krku mu uniklo protáhlé zasténání.
Cítil jemný, neskutečně příjemný dotek, který způsoboval, že jeho tělo bylo střídavě zaplavováno vlnami chladu a horka.
"Dobrééééé," zašeptal, když se mu podařilo lokalizovat dotek.
Cítil, že je vzrušený.
Tma se postupně rozplývala pod vlivem těch úžasných pocitů vycházejících z jeho podbřišku.
Sen se zcela rozplynul a Harry pomalu otevřel rozespalé oči, aby se pokusil zjistit, co je to za pocit. Skrze mlhu vznášející se mu před očima si všiml, že má rozepnutou košili.
Zvláštní, nepamatoval si, že by usnul oblečený…
Oči mu sklouzly dolů, a co uviděl, způsobilo, že se mu tvář zalila červení. Kalhoty měl rozepnuté a penis mu svírala bledá štíhlá ruka s dlouhými prsty. Pomalu se pohybovala a způsobovala mu další a další vlny ohromujícího potěšení.
Ze rtů mu splynul sten, kterému nebyl schopný zabránit. Zvedl zrudlý obličej a viděl nad sebou stát Snapea, který ho pozoroval s ironickým úsměvem na tenkých rtech. V temných očích mu zářily a tančily škodolibé jiskřičky proplétající se s plameny vzrušení.
"Probuďte se, pane Pottere." Hluboký, temný hlas rozprášil Harryho vůli a vyslal mu mravenčení po páteři.
Neměl ani čas uvažovat, kde je a co se děje, protože ta úžasně chladná dlaň na jeho erekci ho zcela připravila o rozum.
Snape se nad ním nakláněl, černý plášť mu padal z ramen, obaloval je a odděloval od okolního světa.
Snapeovo rychlejší tempo poslalo Harryho smysly do oblak. V jednu chvíli mužova druhá ruka, která do té doby spočívala na opěradle křesla, začala jemně laskat kůži na Harryho hrudi. Zavřel oči, poddávaje se dotyku, ale o chvíli později mu tělem projela ostrá bolest. Nadskočil a chraplavě zasténal. Otevřel oči a viděl pokřivený zlomyslný úsměv na tváři muže, který se nad ním skláněl. Bolestivě mu sevřel bradavku. A znovu. Harry vykřikl a tělo se mu propjalo. Zády narazil zpět na opěradlo a pokoušel se popadnout dech. Vypadalo to, že si Snape užívá takhle ho mučit. Opíjel se každou explozí bolesti a slasti v Harryho žhnoucím obličeji. Další štípnutí z něj vyloudilo tiché zakňučení. Popadl Snape za klopy a přitáhl si ho blíž. Přitiskl mu obličej ke klíční kosti. Opět ucítil vůni, která ho připravovala o rozum. Zasténal a nadzvedl hlavu, aby měl rty na úrovni mužova ucha. Snape opět zvýšil tempo a sevřel Harryho erekci ještě pevněji. Jeho ruka třela rudou, krví nalitou kůži na naběhlém, křečovitě sebou trhajícím penisu. Škádlila ho stále víc, až Harry nepřetržitě chraplavě sténal.
"Přesně… takhle…" zavzdychal Snapeovi do ucha, cítě, že ho tělo zcela přestalo poslouchat a následuje pouze rytmus stále rychleji se pohybující ruky. Jeho tělo koupající se v rozkoši vyslalo k jeho zamlžené mysli signál, že už to déle nevydrží. Pokoušel se ovládnout, ale pohyby byly příliš rychlé, příliš silné a příliš neúprosné. Prsty sevřely bradavku a vyslaly mu do mučeného těla bolestivé křeče slasti. O rameno se mu otřel horký dech a jeho čich velmi úspěšně napadala Snapeova úžasná vůně.
"Nemůžu… vydržet…" zasténal nebo spíš zavzlykal do mužova ucha. "Za chvíli se…"
"…uděláš," dokončil místo něj Snapeův hluboký svůdný hlas. "A uděláš to… teď!"
Jeho prsty se pevně sevřely kolem Harryho špičky a jedním rychlým pohybem z ní začal vymačkávat bílé, lepkavé sperma. Harry ztuhl, v každém kousku těla mu vybuchovaly palčivé erupce. Bylo to jako by měl nervy v jednom ohni. Lechtalo to a pálilo a rychle se hromadilo v dolních částech jeho těla. Uslyšel chraplavý výkřik a teprve poté si uvědomil, že vyšel z jeho hrdla. Bouře slasti smetla jeho smysly a vzdálená část jeho mysli začala uvažovat, jestli se mu ještě někdy vrátí.
Nakonec se zhroutil do křesla, sotva schopný dýchat nebo otevřít slzící oči. Srdce mu prudce bušilo. Zasténal. Snažil se k sobě svolat své roztroušené smysly.
Snape se nad ním stále nakláněl, jako by čekal, než Harry přijde k sobě. Po chvíli , která mu připadala jako věčnost, se Harrymu konečně podařilo polapit své unikající vědomí a přitáhnout ho zpět do svého těla. Několikrát těžce polkl, protože měl pocit, jako by měl rozervané hrdlo. Když konečně otevřel oči, viděl, jak se nad ním sklání mistr lektvarů s polovičatým úsměvem ve tváři, takže se mu vybavila vzpomínka na podobnou situaci, která se odehrála před nedávnem.
Harry se pro sebe usmál. Podíval se přímo do těch zářících očí, které ho upřeně pozorovaly, a tiše řekl: "To bylo pěkné, pane."
Snapeův výraz se změnil a v očích se mu zablesklo.
"Pokoušíte se o ironii, Pottere?" zavrčel muž a pokusil se osvobodit svůj hábit ze sevření mladého muže.
"Vůbec ne," odpověděl Harry nevinně a než si stihl ukousnout jazyk, dodal: "S vámi bych se nemohl rovnat."
Koutky úst mistra lektvarů s sebou zacukaly a v očích se mu zablesklo. "Dobře, Pottere, dobře… Někdy dokážete být vtipný. Asi vás budu muset do tohoto stavu přivést častěji…" usmál se posměšně a Harrymu vzplály tváře. Pustil Snapeův hábit, a tím, jak se muž narovnal a upravil si hábit, zmizelo i příjemné teplo. Podíval se na napůl svlečeného mladíka ležícího před ním v křesle a na rtech mu stále hrát ten úžasný, pokřivený úsměv.
"Oblíkni se. Musíš jít spát."
Harry znovu zrudl. Pokusil se zvednout se, ale jeho svaly odmítly spolupracovat. Nakonec se mu po několika pokusech podařilo upravit se. Snape si mezitím vzal knihu položenou na stole a kouzlem přiložil.
Zívající se natáhl pro neviditelný plášť a při tom mu uklouzla nepromyšlená slova. "Doufám, že se mě tentokrát nikdo nepokusí napadnout, protože mám ošetřovny plný zuby," zavtipkoval s úsměvem. Ale když uviděl pohled, který po něm Snape vrhl, okamžitě zvážněl. "Omlouvám se, byl to hloupý vtip," zamumlal a odtrhl pohled o zamyšleného muže a sklopil ho podlaze.
"Takže já…" začal a mávl rukou ke dveřím, ale Snape ho najednou ostře přerušil. "Počkejte chvilku, Pottere," řekl a na chvilku zmizel za dveřmi vedoucími do ložnice. Harry překvapeně zamrkal, ale poslušně plášť odložil stranou a čekal na Snapeův návrat. Když se znovu objevil, svíral v ruce něco lesklého. Zastavil se před ním a podal mu nevybroušený kámen velikosti mince, který vypadal jako smaragd.
"Co to je?" zeptal se zvědavě.
"Jedná se o velmi vzácný artefakt, takže bych byl rád, kdybyste to neztratil," odpověděl Snape tiše.
"To je… pro mě?" koktal překvapeně, vzal si od něj kámen a pozorně si ho prohlížel. Světlo z ohně se od drahokamu odráželo a zdálo se, jako by v jeho vnitru plápolal chladný a děsivý oheň.
"Musíš ho za každých okolností nosit stále při sobě," vysvětloval mu Snape, ale Harry už byl ponořený ve svých vlastních myšlenkách.
Snape ho zachránil, dovedl ho k orgasmu a teď mu daroval tento velmi vzácný klenot. Nevěděl proč, ale to gesto zaplavilo jeho srdce teplem. Kousl se do rtu, potlačil úsměv a podíval se na Snapea. Bude mu za to muset nějak poděkovat… Udělat na oplátku něco speciálního.
Příště tě vynesu do takových výšin slasti, že se budeš nekontrolovatelně svíjet a sténat mé jméno. Slibuji! Konečně uvidím tvůj obličej stažený slastí a budou poslouchat, jak křičíš: "Harry! Ach, Harry!" Bude to úžasné… Merline, jsem do tebe úplně blázen…
Pousmál se svým myšlenkám.
Skrze mlhu zastírající mu oči viděl, jak Severus vytáhl z kapsy stejný kámen. Harry sledoval, jak si muž dal kámen před obličej a pozorně si ho prohlížel. Pak Snape s ohromeným výrazem povytáhl obočí. Vyvalil oči a pootevřel ústa. Jeho obvyklý bledý obličej nabral zvláštní teplý nádech.
Harry několikrát zamrkal, protože si nebyl jistý, jestli viděl, co si myslel, že viděl. Bylo to…?
Po chvíli se Snape opět zamračil a Harry byl ochromen pronikavým pohledem jeho planoucích očí. Najednou mu bylo horko. V tu samou chvíli ucítil, jak kámen, který svíral v ruce, začal žhnout. Překvapeně se na něj podíval a viděl, jako ho naplnilo světlo, které se, při bližším pohledu, začalo měnit v písmena a slova.
Přitáhl si kámen před oči a četl: No, no, Pottere… Nikdy bych si nemyslel, že máte takové představy… Avšak musím vás zklamat - nikdy se nenaplní.
Hrozivé porozuměn naplnilo Harryho mysl. Nohy se pod ním podlomily. Obličej mu žhnul jako pochodeň, chtěl se na místě rozplynout ve vzduchu, propadnout se do země… Prostě zmizet z povrchu zemského! Měl pocit, jako by spadl do vroucího oleje. Téměř mohl vidět ruměnec v barvě pivoněk pokrývající jeho tvář.
"Tento kámen se používá pro výměnu myšlenek," řekl Snape hlasem, který se mu zvláštně třásl, jako by se přemáhal, aby nevybuchl smíchy.
"Tos mi nemohl říct dřív?!" vyhrkl Harry a snažil se udržet na nohou.
"Mohl jsem," prohlásil Snape tiše, "ale pak by to nebylo tak zábavné."
Stud byl nahrazen rychle se přibližující vlnou vzteku.
"To se vsadím!" zasyčel Harry a vztekle strčil kámen do kapsy, rozhodnutý se ho již nikdy nedotknout. "Proč jsi mi ho dal?" Snažil se, aby to znělo děsivě, ale hlas se mu zlomil.
"Abyste mi mohl dát vědět, že vám hrozí nějaké nebezpečí," pronesl Snape hladce, aniž by Nebelvíra přestal pozorovat pronikavým pohledem.
Harryho vztek se najednou vytratil.
Snape mu ten kámen dal… protože se o něj obává!
"Jednoduše ho sevřete v dlani a pošlete myšlenku. Můj kámen se rozžhaví a já si budu moci vaši zprávu přečíst. Ale nesmíte toho zneužívat. Jak znám vaši lehkomyslnost, Pottere, budete ho chtít použít i v situacích, které moji situaci nevyžadují.
Harry se zamračil. Možná čas od času by se Snape nemusel naštvat, kdyby…
"Rozuměl jste?" zeptal se muž ostře.
Harry kývl.
"Děkuji," zamumlal a sledoval, jak Snape zastrčil svůj kámen do kapsy. "Je to… velmi milé."
Snape se na něj chladně podíval. "To nemělo být milé, Pottere, má to být užitečné," zavrčel. "Teď můžete jít."
Harry opět přikývl, přehodil přes sebe neviditelný plášť a rychle místnost opustil.
Když pomalu procházel chodbou, ruka mu samovolně sklouzla do kapsy a vytáhla zelený kámen. Zastavil se a usmál se pro sebe.
Nemohl si pomoci.
Sevřel kámen, zavřel oči a pomyslel si: Už teď mi chybíš, Severusi.
***
Skrytý pod neviditelným pláštěm se plížil ztichlými bradavickými chodbami do sklepení. Byly to jenom dva dny, ale už dál nemohl vydržet bez pohledu do těch krásných černých očí, které si podmanily jeho city.
S použitím kamene dokázal Snapea přinutit, aby se s ním setkal. Koneckonců byla již neděle - konec víkendu a až opět začne výuka, nebudou mít čas scházet se. Poslal tedy Severusovi zprávu, že s ním musí nutně mluvit o něčem důležitém.
Kvůli náhlé ztrátě paměti, kterou trpěla Hermiona. Minule se na to zapomněl zeptat, takže to teď byla skvělá výmluva, aby mohl mistra lektvarů opět navštívit. Zabije tak dva rarachy jednou ranou.
Než se odvážil zaklepat na Severusovy dveře, velmi opatrně se rozhlédl po chodbě. Ale jakmile se jeho ruka dotkla dřevěného povrchu, dveře se mu okamžitě otevřely. Když vešel do kanceláře, zaslechl ze strany skřípavý zvuk. Další dveře se mu otevřely stejným způsobem. Zmateně vstoupil a uviděl Snape sedícího v křesle. Harryho srdce začalo tlouct rychleji a obličej se mu roztáhl do obvyklého úsměvu, kterému nedokázal zabránit.
"Dobrý večer, Severusi," pozdravil tiše, přičemž si svlékal plášť.
Muž k němu otočil hlavu, ve tváři podrážděný výraz.
"Říkal jsem vám, že ten kámen máte používat s rozumem," zavrčel a absolutně se neobtěžoval se zdvořilostmi nebo přivítáním svého hosta. "Kdybych věděl, že jeho síla bude plýtvána na takové nesmysly, tak bych si jeho svěření do vašich rukou dvakrát rozmyslel." Odvrátil hlavu od naprosto překvapeného Harryho a zahleděl se do plamenů. "Ale co jiného jsem od tebe mohl čekat, Pottere? Jsi stejně bezohledný jako tvůj otec."
Harry se kousl do jazyka a spolkl hořká slova protestu. Nemohl se nechat vyprovokovat! Jen chtěl Snapea vidět. Proč musí vždycky všechno komplikovat?
Když Nebelvír neodpověděl, Snape se k němu opět otočil a s úšklebkem vyštěkl: "Co jste mi chtěl říct tak důležitého, že jste musel zneužít kámen, Pottere?"
Harry si najednou nebyl jistý, jestli s ním chce ještě mluvit. O čemkoli. Ale když je tady…
"Chtěl jsem se zeptat… na Hermionu," řekl tiše s pohledem sklopeným k podlaze. "Vypadá to, jako by ztratila některé vzpomínky," zvedl oči a podíval se přímo na muže, který si ho měřil hrozivým pohledem. "A napadlo mě, že s tím máte něco společného."
"Doopravdy?" Profesorovy rty se skroutily v ironickou grimasu. "A jak jste k tomu závěru došel?" Byla rétorická otázka, takže aniž by Harrymu poskytl čas na odpověď, vztekle zavrčel: "Samozřejmě, že s tím mám něco společného! Použil jsem na ni Obliviate. Odvážila se sem přijít a …" mistr lektvarů ho probodl pohledem, "vydírat mě. Zajímalo by mě, jak na to přišla…"
Harry uhnul pohledem, neschopný vydržet pohled, který jako by prostoupil jeho duší a vytáhl na světlo vinnu. "Tohle není žádná hra, Pottere. Jestli se něco takového stane ještě jednou… Udělám vám z života peklo!" oči měl ledově chladné. "Rozumíš mi?"
Harry zavřel oči, polkl hořkost, která se mu najednou nahromadila v krku, a kývl.
"Výborně," odpověděl muž suše a zvedl se ze židle. "Chtěl byste se mnou mluvit ještě o něčem jiném?"
Harry otevřel oči a několika kroky se ocitl u muže. Objal ho kolem pasu a pevně ho držel. Nechtěl, aby se Snape takhle choval. Přál si, aby všechno mezi nimi bylo jako minule. "Omlouvám se," zašeptal, tisknouce obličej ke Snapeově hrudi. Cítil, jak muž náhle ztuhl a prudce se nadechl, ale neodstrčil ho. "Už se to nestane. Prosím, nezlob se na mě."
Zhluboka si povzdechl a ztichl, neschopný říct nic dalšího.
Udělal by cokoli, aby vše bylo jako minule… ale je to vůbec možné? Nebo mu Snape ukázal svou měkčí stránku jenom kvůli tomu, že měl špatné svědomí? A co když si spočítal, že svůj dluh splatil, a opět se rozhodl zacházet s ním jako dřív? Jako by mu na něm vůbec nezáleželo?
Ale dal mu ten kámen. Bál se o něj. To musí něco znamenat!
Harry ho objal a ještě pevněji se přitiskl k chladnému tělu. Chtěl ho ohřát ohněm, který v něm plápolal. Chtěl roztavit ledovou skořápku obklopující Snapea a jeho srdce. Možná, že když ho bude postupně, trpělivě a dostatečně dlouho zahřívat… možná by se pak konečně mohl dostat přes ledový chlad do tepla schovaného tak hluboko uvnitř.
Cítil, jak Severusovo srdce pravidelně bije a slyšel jeho hluboký, klidný dech. Byl šťastný, že ho může objímat. Že se mu podařilo proniknout natolik hluboko, že už ho Snape od sebe neodstrkuje. Stále mu objetí nevracel, ale alespoň Harryho nechal, aby se k němu přitulil. Dokonce, i když se zlobil.
Harry se pro sebe usmál, cítil, jak se jím rozlévá klid, ohřívá jeho srdce a dává mu naději, že bude schopen tu bariéru roztavit.
Byl to perfektní moment.
Najednou bylo teplé ticho kolem nich rozervané ledovým vichrem. Severusovo srdce se rozbušilo, dýchání zrychlilo a z úst mu uniklo zasyčení.
Harry zvedl hlavu a překvapeně se zadíval na mužův bolestí zkřivený obličej.
"Co se sta…" nepodařilo se otázku dokončit. Na paži ucítil ocelový stisk, který ho odstrčil takovou silou, že zakopl a málem upadl. Vykřikl, klopýtl a zasyčel bolestí, jak holení narazil do křesla za sebou. Když se mu podařilo získat rovnováhu, překvapeně se podíval na Severuse.
Muž se držel za levé předloktí a obličej měl zkroucený námahou. Vypadalo to, jako by s něčím bojoval.
Harry okamžitě pochopil.
"Voldemort," prohlásil a hlas se mu zlomil. "Je to tak?"
Snape zvedl hlavu. Při pohledu na do jeho tmavých očí se Harry zachvěl.
"Zmiz mi z očí, Pottere," zavrčel hlasem chladnějším než led. Z očí mu létaly blesky a napjatý obličej vyzařoval vztek. Harry se nedokázal pohnout. Stál, díval se a cítil, jak se ho zmocňuje chlad a ničí vnitřní teplo, které se tak zoufale pokoušel udržet.
"Jako by nestačilo, že jsi hloupý, ale ty jsi navíc i hluchý!" ta slova se zařízla do Harryho srdce. Ve Snapeových očích číhalo něco hrozivého, temného a nebezpečného. Harry se zachvěl a konečně se mu podařilo o pár kroků ustoupit. Měl pocit, jako by se vše kolem něj nořilo do tmy.
"Neslyšel jsi, Pottere?! Vypadni odsud!" Nenávist proudící z těch černých tunelů mu podlomila nohy. Chtěl se otočit a utéct, ale místo toho se svalil na židli a vyděšeně zíral na popelavý obličej zkřivený hněvem a černé ledové oči, ve kterých zuřila bouře vzteku a nenávisti. Snape se k němu najednou vrhl a vytáhl ho na nohy. Dlouhé prsty jako pařáty bolestivě sevřely Harryho rameno a zaryly se do masa a napůl Harryho vlekly a napůl tlačily ke dveřím vedoucím na chodbu. Snape ho vyhodil takovou silou, že se stěží udržel na nohou. Dopadl na protější zeď a dveře se za ním zabouchly dřív, než se mu podařilo obnovit rovnováhu.
Několik okamžiků tam jen stál a zíral na dveře, neschopen jakékoli reakce. Avšak v nitru byl vyděšený a překvapený. Místo, kde ho Snape chytil, mu pulzovalo bolestí.
Vybavil si ten nenávistný pohled namířený na něj.
Studený vítr sfoukl poslední zářící jiskřičku tepla. Byl opanován chladem.
Nejhorší na tom bylo, že neexistovalo nic, co by ho mohlo zahřát…

… a co může roztavit led?
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama