DI - Kapitola 14 2/2

3. října 2014 v 21:23 | yellow |  Desiderium Intimum
"A pak bych šel za Snapem…" pokračoval zrzek nezastrašeně.
To Harryho překvapilo. "Snapem?" přerušil ho. "A co ten s tím má společnýho?"
"Nevšimli jste si ničeho podezřelýho?" řekl jim Ron konspiračně. "Studenti jeho koleje napadli Harryho. Navíc, blízko jeho kabinetu, těsně po trestu, který měl Harry s ním. Nebyl bych překvapenej, kdyby to měl všechno naplánovaný…"


"Rone, teď přeháníš. Je to učitel!" vyjekla Hermiona.
"A co? Stejně je Smrtijed a navíc Harryho nenávidí. Mohl je najmout, aby se Harryho zbavili, a všechna vina by padla na ně."
"To je ta nejhloupější věc, s jakou jsi, kdy přišel!" řekla Hermiona.
Harry nemohl věřit svým uším. Jak Rona něco takového napadlo?
"Tak proč celý týden tak zuřil? Našel chybu v každý maličkosti a odebíral body i za tu nejmenší chybičku. Dokonce i Zmijozelu. Říkám ti, že je naštvanej, protože to Harry přežil, a jeho plán ztroskotal."
"Hned přestaň," povzdechla si Hermiona. "Tvoje podezření jsou směšná a nesedí. Koneckonců Snape Harryho zachránil."
Harryho srdce poskočilo. Ohromeně se na Hermionu podíval.
"Snape… mě zachránil?" zeptal se váhavě a přejel pohledem na Rona, který zřejmě ztratil entuziasmus, když ho Hermiona schladila tímhle argumentem.
Harry na sobě ucítil její zamyšlený pohled. Místo odpovědi se otočila na Rona, ale její hlas zněl, jako by byla myšlenkami někde jinde. "Rone… nemáš dnes trénink?"
"Co?" Ron se probral ze zamyšlení. "Ach, jo, jasně. Díky, Hermiono," vyskočil ze židle. "Harry, stal jsem se odražečem!" řekl a pyšně vypjal hruď.
Ale Harry dokázal myslet jen na Snapea, který ho zachránil. "Co? Ach, to je skvělý," řekl nepřítomně.
"A Ginny je chytač, dokud budeš… víš," zakoktal se zrzek.
"To je super, Rone," usmál se Harry nevýrazně.
"No… půjdu," řekl Ron tiše, viditelně zaražený chybějícím nadšením svého nejlepšího kamaráda.
Když se za ním zavřely dveře, Harry na sobě ucítil Hermionin pronikavý pohled.
"Snape mě doopravdy zachránil…" začal.
"Ron má pravdu," přerušila ho. Harry se na ni překvapeně podíval.
"V čem?" zeptal se. Její předchozí výraz se mu nelíbil. Dívka se zhluboka nadechla, jako by zvažovala, kde začít, a pak řekla: "On a já jsme tě našli, Harry. Byl jsi zamčený v přístěnku. Byl jsi… v hrozném stavu. Vůbec si to nechci připomínat," zavrtěla hlavou. "Běžela jsem pro Snapea a přivedla ho. On… na tebe použil léčivé kouzlo nebo něco takového, a ty jsi začal dýchat. Několik děsivých chvil jsme si mysleli… že jsi…" hlas se jí trochu zatřásl, ale brzy se ovládla. "Řekl nám, abychom došli pro Brumbála a McGonagallovou a přivedli je na ošetřovnu. A pak tě tam donesl a okamžitě zmizel. Nevím, jestli se vrátil, protože nás nenechali zůstat s tebou a řekli nám, ať se vrátíme do postele."
Harry poslouchal její vyprávění a srdce mu bilo jako zběsilé. Takže za svůj život vděčí Hermioně, Ronovi a Snapeovi. Chtěl jí poděkovat, ale ta slova z něj nechtěla vyjít. Dokázal myslet jenom na Snapea nesoucího ho v náručí na ošetřovnu. Přál si, aby si to pamatoval…
Celkově si toho moc nepamatoval. Jeho vzpomínky mizely odchodem ze Snapeova kabinetu a pokračovaly až tím, jak se probudil a uviděl Rona. Měl pocit, jako by se mu něco zdálo, ale nebyl si jistý. Vzpomínal si, že se probral a všechno ho bolelo, a že mu někdo dal lektvar proti bolesti. Ale ta vzpomínka byla tak bledá a nejasná, že to mohla být jenom výplodem jeho představivosti.
"Střídavě jsme tě navštěvovali," pokračovala Hermiona. "Ron a já jsme na tebe dávali pozor. Chodila i Lenka. A Neville, Ginny a pár dalších lidí."
Ginny? To ho překvapilo. Byl přesvědčený, že ho Ronova sestra nenávidí.
"A…" Váhal, jestli se zeptat, ale musel to vědět. "… A Snape?"
Hermiona se na něj dlouze podívala. "Neviděli jsme ho. Ani jednou od té doby, co tě sem přinesl."
Harry byl zklamaný. Snape ho za celý týden ani jednou nenavštívil? Vůbec se o jeho zdraví nezajímal? Mohl se aspoň zeptat, jak mu je… Severus ho viděl nahého, byl uvnitř něj, milovali se. Harry ho objal a políbil. Byli si tak blízko… Pomfreyová říkala, že pro něj připravoval lektvary… ale to není to samé. Proč se o něj nezajímal?
Pocit hořkosti se nenápadně, nikým neviděn, přikradl a napadl jeho hrdlo. Těžce polkl, aby potlačil hořkost zklamání.
"Harry," naklonila se k němu Hermiona a pozorně si ho prohlížela. Olízla si rty, jako by to, co chtěla říct, odmítlo sklouznout ze rtů. "Co se děje mezi tebou a profesorem Snapem?"
Ta otázka ho zasáhla takovou silou, že se s ním začalo všechno točit. Začal panikařit, ale pokoušel se to zamaskovat.
"Co je to za otázku?" zeptal se defenzivně a hlas se mu trochu chvěl. Zíral do stropu, protože se kamarádce nedokázal podívat do obličeje.
"Harry, musíš mi říct pravdu," naléhala Hermiona.
"Nemusím nic!" odsekl, chtěje tento předmět hovoru opustit.
"Harry, poslouchej… Byl jsi napaden… Čekala jsem na tebe ve společenské místnosti. Chtěla jsem s tebou mluvit o tom, co jsem vypozorovala. Po tom, co se ti stalo, je ještě důležitější, aby sis poslechl, co ti musím říct."
Nechtěl. Nechtěl ji poslouchat. Ať chce říct cokoli, bál se to slyšet.
"Ne, nebudu o tom mluvit," zavrčel. "Ať máš na mysli cokoli, je to určitě jenom tvoje falešná představa."
"Harry…" odpověděla tiše. "Já vím. Fakt, že Ron nevidí nic jiného, než večeři, neznamená, že i já jsem tak slepá. Známe se pět let. Dokážu v tvém obličeji číst jak v otevřené knize, a ty nejsi jedním z těch lidí, co dokáží skrývat své emoce."
Zamyšleně se na ni díval. Kolik toho může vědět? Co uhádla?
"Vím, že mezi vámi dvěma něco je. A…" na chvíli se odmlčela a Harry měl pocit, že se zblázní nervozitou. "…Nelíbí se mi to," dokončila.
Takže otázka, jestli mě přátelé podpoří už je mimo… pomyslel si Harry a měl pocit, jako by mu něco velmi těžkého spadlo do žaludku.
"Ron má pravdu," zopakovala Hermiona. "Snape je Smrtijed. Neměl bys mu věřit."
Znervóznilo ho to. Co o něm může vědět?! Trhl hlavou vzhůru a vztekle se na ni podíval.
"Vím, co si myslíš," řekla, než stihl otevřít pusu. "Že se mýlím, když ho takhle odsuzuji. Myslíš si, že o něm nic nevím."
Harry překvapeně zamrkal. Měl to v obličeji doopravdy tak jasně napsané?
Naklonila se k němu a tiše řekla: "Je víc než dvakrát starší, Harry. Navíc je učitel. Není to… vhodné."
"A co ty o tom víš? Nezajímá mě tvůj názor, Hermiono! Vůbec nic o něm nevíš, s výjimkou toho, co jsi viděla ve třídě! A on je úplně jiný!"
Hermiona přimhouřila oči. "Takže jsem měla pravdu… Ten lektvar, co tě Snape přinutil vypít… Odhalil pravdu." V obličeji byla bílá. "Doopravdy ho chceš…"
Harry se kousl do spodního rtu. Padl jí do pasti.
"Tohle je vážné," řekla roztřeseně. "Je to… zakázané. Nemůžeš…"
"Je mi to jedno!" štěkl. Tento vývoj konverzace se mu vůbec nelíbil.
"Nepřemýšlíš racionálně, Harry. Jsi zaslepený…" zarazila se, jako by hledala správné slovo, "…fascinací. Bojím se, že by ti mohl ublížit. Je příliš blízko Voldemortovi. Nevíme, jestli je doopravdy na naší straně. Mám špatný pocit. Mohl by… tě využít."
Harry se na ni nepodíval. Vřel v něm vztek a vypouštěl ze sebe dusivé výpary strachu.
"Bojím se… že by tě mohl podvést, aby tě nakonec předal Voldemortovi." Když viděla vražedný pohled, který po ní střelil, olízla si rty a začala na něj mluvit jako na dítě: "Přemýšlej, Harry… proč by se o tebe najednou začal tak zajímat? Vždy tě nenáviděl. Co by tak najednou změnilo jeho postoj k tobě?"
Podíval se na ni se znechucením a hrůzou. Zaváhal.
Taky o tom přemýšlel. Snape doopravdy… tak náhle, a pak, v tom přístěnku… Tehdy se vše změnilo. Ale je nemožné, aby…
Ne! Jak si to může myslet? Proč takové věci říká? Jenom ho to rozrušilo. Chce, aby Snapeovi přestal věřit; aby se s ním rozešel. To je její záměr! Zničit vše mezi nimi. Co je to za kamarádku? Místo aby mu zlepšila náladu, tak ho chce jenom utopit ve strachu a nedůvěře. Ale to jí nedovolí!
Harry otevřel pusu, aby jí ostře odpověděl, ale byla rychlejší: "Prosím, poslouchej mě a ukončit to dřív, než bude příliš pozdě."
Nerozuměla? Už je příliš pozdě…
"Nemůžu," dokázal ze sebe nakonec vymáčknout. "Nechápeš to! Nemůžu to udělat!"
"Musíš," řekla důrazně s pohledem upřeným přímo do jeho očí. Vydržel ten pohled, i když ho to stálo hodně. Vztek na ni překonal předchozí zděšení.
"Nestarej se o moje záležitosti!" střelil po ní ledovým hlasem. "Je to moje rozhodnutí, s kým a co dělám. Jestli něco riskuji, je to moje rozhodnutí. Jenom moje!"
Hermiona přimhouřila oči a odtáhla se. "V tom případě mi nedáváš na výběr. Budu muset jít za profesorem Brumbálem."
Harry měl pocit, jako by se propadal do velmi hluboké a černé propasti. Hlas se mu zadrhl v krku.
"Nemůžeš to udělat," zakrákal nakonec.
"Musím. Je to pro tvoje vlastní dobro, Harry." Její výraz byl extrémně chladný, jako by se již rozhodla a nic to nemohlo změnit. Ale její oči kolísaly. "Rozuměj…"
"Nemůžeš!" zařval téměř a měl pocit, jako by se dusil. Srdce mu bušilo jako o závod a měl pocit, že ho má až v krku.
"Vím, že mě kvůli tomu budeš asi nenávidět, ale aspoň budeš v bezpečí," hlas se jí trochu zachvěl, ale ze všech sil se snažila, aby zněl přísně a sebevědomě. "Nedokážeš si představit, jak jsi vypadal, když jsme tě našli. Byl…" vydechla, aby si uklidnila. "Byl jsi celý od krve. Nechci, aby se to někdy stalo znovu…" Schovala obličej do dlaní a ramena se jí začala otřásat vzlyky. "Nevíš, čím jsme si prošli. Mysleli jsme, že jsi… že jsme tě ztratili."
Harry se na ni oněměle díval. Začínal s ní soucítit, ale strach a vztek se s tím rychle a úspěšně vypořádaly.
Nezáleželo na tom, jako byly její motivy, chtěla ho připravit o to, o co tak sveřepě a dlouho bojoval. Nedovolí to! Nedovolí nikomu, aby se postavil mezi něj a Snapea!
Neměl tušení, co říct. Musel být velmi opatrný. A jemný. Odsunout strach a nechat semínko soucitu trochu povyrůst.
"Jsem v pořádku, Hermiono. Doopravdy se o mě nemusíš bát," uvědomil si, že jsou to prázdná slova. Jo. Je v pořádku. Proto je na ošetřovně, byl v bezvědomí s množstvím zranění a zlomenou rukou.
"Přijde mi, že Ron má pravdu," opakovala a utírala si oči, aby se uvedla do pořádku. "Radši v bezpečí, než pak litovat. Nenechám Snapea, aby ti něco udělat, Harry. I kdyby to mělo znamenat konec našeho přátelství."
"Ne," uniklo mu z úst zasténání. "To nemůžeš udělat, Hermiono! Prosím, ne. Nic mi neudělá."
Hermiona zavrtěla hlavou a zvedla se. Na poslední chvíli ji chytil levou rukou za ruku. Podíval se jí přímo do očí.
"Hermiono, prosím… Možná…" Mozek mu jel naplno. "Možná ho můžeme nejdřív proklepnout? Budu opatrný, slibuji." Sledoval, jak trochu přimhouřila oči. Dokázal prokopnout malý kousíček zdi, a teď ten otvor budu muset efektivně a velmi opatrně rozšiřovat. "Mohlo by být možné zjistit, jestli mu můžeme věřit. Koneckonců… kdyby mě chtěl předat Voldemortovi, mohl by to udělat před dlouhou dobou." Vypadala, jako by tu možnost zvažovala. "Počkej chvilku. Přijdu na to, jak to zjistit. Já…" Vybavil si myslánku, která obsahovala Snapeovy vzpomínky, a do které dokázal loňský rok nakouknout. "Možná bych se mohl podívat do jeho myslánky?"
Viděl, jak se jí rozšířily oči.
"Jsi si jistý, že v tom dokážeš uspět?" zeptala se.
Kývl, přestože si nebyl jistý. Vlastně si byl jistý, že to nebude schopný udělat. Pamatoval si, co se stalo minule. Nechtěl přijít o vše, co s takovým úsilím dokázal získat.
Jen chtěl být se Snapem.
Proč je to tak složité? Proč to vypadá, že je proti němu celý svět?
Hermiona se na chvíli zamyslela, pak pomalu přikývla.
"Dobře, počkáme. Ale musíš to udělat, Harry."
Znovu kývl. Měl pocit, jako by obrovský balvan, který tížil jeho srdce, plíce a žaludek, konečně zmizel. Ale věděl, že je to jenom na chvíli. Později bude muset s něčím přijít.
Omlouvám se, že jsem na tebe takhle zaútočila zrovna, když ses probral, ale musela jsem to udělat. Užíralo mě to celý týden. Už tě nebudu obtěžovat," usmála se prázdně.
Harry jí nechtěl odpovídat úsměvem, ale přinutil se trochu nadzvednout koutky úst. Měl pocit, že ten rozhovor ho s Hermionou velmi odcizil, a že nebude nic, co by jim dokázalo pomoci opět se sblížit.
"Takže… odpočívej. Mám… mám nějaký věci na práci."
Kývl a sledoval ji, dokud nezmizela za dveřmi.
Zadíval se na strop a zhluboka si povzdechl.
Vypadalo to, že bude muset bojovat za tuto… fascinaci. Nečekal, že to bude lehké, ale přemáhalo ho to.
Zavřel oči a vybavil si to příjemné teplo, které cítil, když se tulil k Severusovi. Uklidnil se.
Ten pocit stál za každou bitvu. Za každou cenu.
***
Zvuk jejích kroků se odrážel ode zdí chodby.
Bylo to riskantní sem přijít. Ale měla podezření, že to Harry neudělá… neproklepne si Snapea. A ona se o něj tak bála… Bylo to to jediné, co mohla udělat pro jeho ochranu.
Vzpomněla si na jeho žadonící oči a sevřelo jí to srdce. Vzdala se a teď měla obavy, že její slabost bude mít dalekosáhlé dopady na Harryho život a všechno špatně skončí. Zlobila se na sebe, že se nechala zviklat a nebyla ve svém rozhodnutí pevná jako vždy. Avšak když jde o city, není to lehké.
Možná za nějaký čas se dokáže srovnat s tím, že ji Harry nenávidí. Ale třeba jednoho dne změní názor… možná pochopí, že udělala vše, aby ho chránila.
Ron byl pořád ještě velké dítě. Nedokázal ochránit ani sebe. Vždycky se staralo o ně o oba a teď nemůže přestat. Ne, když je Voldemort na vrcholu svých sil a životy jejích nejlepších přátel jsou v ohrožení.
Zastavila se přede dveřmi a zhluboka se nadechla, sbírajíc všechnu svoji kuráž.
Zaklepala.
Po chvíli se dveře otevřely a objevila se vysoká, celá v černém postava.
"Potřebuji s vámi mluvit, pane!" vyhrkla, než muž stihl otevřít pusu. Jeho oči se zúžily. Gestem ruky ji pozval dovnitř. Hermiona cítila, jak se pod ní podlamují nohy, když vcházela do kabinetu, ale nedala to na sobě znát.
Musí zůstat odhodlaná a silná.
Byla překvapená, když se muž nevydal ke stolu, ale zůstal stát kousek ode dveří a probodával ji pronikavým pohledem. Uvědomila si, že kdyby jí chtěl něco udělat, nebylo by úniku. Cítila, jak ji začíná ovládat strach, ale rychle se vzpamatovala.
Přišla jsem kvůli Harrymu!
"Poslouchám, slečno Grangerová," Snapeův hlas byl neobvykle chladný.
Zhluboka se nadechla a vysypala: "Vím o tom, co se mezi vámi a Harrym děje, pane."
Jestli by na jeho tváři čekala překvapený výraz, byla by velmi zklamaná. Severusovy rysy se nezměnily, jenom trochu přimhouřil oči.
"Přišla jsem vám říct, pane…" pomyslela, že to nebude znít příliš výhružně a vážně, když ho bude takto oslovovat, tak se rychle opravila, "… říct vám, že byste mu raději neměl ublížit. Vím, že už jste to jednou udělal. Celý týden byl úplně zničený, a já jsem nevěděla proč. Teď to vím a varuji vás…" Doopravdy stojí v tomto kabinetě a vyhrožuje svému profesorovi? Na chvíli zaváhala, ale brzy se vrátila k přerušenému tématu. "Harry je naivní a má dobré srdce. Bezmezně vám věří a nedovolí nikomu říct o vás špatné slovo. Ale já vám nevěřím a chci, abyste věděl, že vás budu pozorně sledovat. Nevím, jaké s ním máte úmysly, ale nedovolím vám ublížit mu. Jestli to uděláte, řeknu všechno profesoru Brumbálovi!" Věděla, že teď zní jako hloupoučká stěžující si prvačka, ale nic jiného ji nenapadlo. Bylo toho málo, co mu doopravdy mohla udělat, ale ředitel mohl vše.
Oddechla si, když to nakonec dokázala říct vše. Pod pronikavým pohledem jí nebylo příliš lehko. Nervózně čekala na odpověď, ale ta nepřicházela.
"Toto je velmi zajímavé, slečno Grangerová…" Když Snape konečně promluvil, téměř nadskočila. Jeho hlas byl tak ledový, že se proti své vůli zachvěla. "…ale s lítostí musím říct, že váš legendární intelekt se ukázal být pouze tím. Legendou."

S hrůzou viděla, jak muž vytahuje hůlku a míří jí na ni. Instinktivně šáhla po své, ale bylo příliš pozdě…



* "When the wrong one loves you right" by Celine Dion
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama