DI - Kapitola 11 1/2

3. října 2014 v 21:18 | yellow |  Desiderium Intimum
11. So Complicated


So complicated, I'm so frustrated.
I wanna hold you close, I wanna push you away,
I wanna make you go, I wanna make you stay.*



Pondělí přišlo velmi rychle a s ním i hodina lektvarů. A to znamenalo setkání se Snapem, kterému se Harry úspěšně vyhýbal celý víkend.
Avšak nevypadalo to, že by Snape o Nebelvírovy úniky jevil zájem vzhledem k tomu, jak zuřil, když se Harry neobjevil na páteční hodině. Koneckonců nemohl ho nahánět po celém hradě. Harry měl omluvenku a Snape mu nemohl nic udělat. Nebo mu to tak přinejmenším připadalo… ne, doufal v to.
Zajímá se o mě vůbec? Jsem pro něj nikým… pomyslel si Harry, když seděl ve Velké síni a nutil do sebe snídani.
Jeho myšlenky byly přerušeny Hermioniným vyjeknutím. Prudce zvedl hlavu a viděl, jak si jeho kamarádka zakrývá pusu rukou a zděšeně zírá na ranní vydání Denního Věštce ležící před ní. Několik studentů se zvedlo ze svých sedadel a nahnulo se nad ni, pokoušeje se zjistit, co ji tak vyděsilo. Ron se jí koukl přes rameno a ztuhl s pusou plnou párku.
Harry polkl svá míchaná vejce a zeptal se: "Co se stalo?"
Hermiona se na něj podívala s doširoka rozevřenýma očima a zavrtěla hlavou, jako by nebyla schopna promluvit. Harry čekal, dokud všichni nedočtou a měl stále větší obavy, když viděl jejich šokované výrazy.
"To je hrozné," řekla Parvati Patilová roztřeseně a Levandule kývla a okamžitě odtáhla kamarádku stranou a něco jí vzrušeně šeptala.
Najednou Harry uslyšel výkřik od mrzimorského stolu. Otočil se právě včas, aby viděl baculatou blonďatou druhačku z Mrzimoru propuknout v slzy a utéci ze síně. Když sjel pohledem k profesorskému stolu, viděl profesora Brumbála a profesorku Prýtovou vyměňovat si znepokojené pohledy a spěšně se zvedat se svých židlí a dívku následovat.
Všiml si, že ředitel vypadá velmi unaveně. Pod očima měl tmavé kruhy a mnohem víc vrásek, jako by pro něj každý den byl několika lety. Poslední dobou se zřídkakdy objevoval u jídla. To bylo velmi znepokojující a v Harrym to vyvolávalo pocit, že něco je v boji s Voldemortem velmi špatně. Něco, co nebylo napsáno ve Věštci.
Nyní již zcela zaujatý se obrátil k Hermioně. "Co se stalo?" zeptal se důrazně.
Beze slova mu podala noviny a s očima plnýma slz zírala na stůl. Harry Věštce dychtivě popadl a pohlédl na první stránku. Na černobílé fotografii viděl ruiny nějakých budov a mezi nimi několik mudlovských záchranářů. Přečetl si nadpis a srdce mu sevřel strach.

MASOVÁ VRAŽDA MUDLŮ
Šokující odhalení: Následovníci Vy-víte-koho vraždí mudlovské rodiny
Dnes v noci se v Londýně, v severní části Brendského okrsku odehrál útok a masová vražda třiceti šesti mudlů. Mudlovské úřady v zájmu nešíření paniky označily za důvod zhroucení jedenácti domů fenomén zvaný "výbuch plynu". Vzpomínky mudlovských svědků na tuto událost byly změněny. Ale kouzelnický svět nedýchá. Bystrozoři, kteří přijeli na místo činu, odhalili, že mrtví byli znetvořeni a zmasakrováni. Oběti měly vypíchané oči, části jejich těl byly odděleny od těla nebo z nich byla vysáta všechna krev za použití neidentifikovatelné kletby, která proklála jejich kůži. Ministerstvo kouzel je přesvědčeno, že masová vražda byla spáchána velkou skupinou Smrtijedů, ale neví, jestli se Vy-víte-kdo zúčastnil nebo ne.
Svědci nahlásili, že viděli silné zelené záblesky a mraky ve tvaru lebky a hada vznášející se nějakou dobu nad ruinami, které z domů zbyly. Romilda McDophne - moták, žijící nedaleko místa útoku nám řekla, že mezi těmi zabitými byli dva z jejích blízkých přátel, se kterými udržovala pravidelný kontakt od doby, co jejich dcera, Rose Zeller navštěvuje Bradavickou školu čar a kouzel. Byli jimi Eleanor a Jeremy Zeller - oba mudlové. Doposud neznáme jména dalších mrtvých, ale je známo, že žádná z obětí nebyla kouzelník.
Celý kouzelnický svět byl touto tragédií šokován. Ministr kouzel slíbil, že se spojí s mudlovským ministerským předsedou a bude ho varovat před dalšími možnými útoky.
Vyšetřování případu pokračuje, ale není jisté, jestli budeme schopni zločince vypátrat a potrestat do doby, co budou jednat na příkaz Toho-jehož-jméno-nesmí-být-vysloveno. Vypadá to, že teď se nemůžeme cítit v bezpečí nikde…

Následovalo připomenutí různých menších útoků, o kterých se Harry už nedozvěděl nic nového. Vrátil Hermioně noviny, a ta, vzpamatovaná, zašeptala: "To je hrozné."
Ron vypadal stejně zničeně.
Harry byl ztracen v myšlenkách. Voldemort se cítí sebejistěji. Bezstarostně zabíjí, jako by věděl, že se s ním nikdo nemůže utkat. Cítil, jak v něm s každým podobným článkem popisujícím násilnosti páchané tím šílencem a jeho následovníky narůstá nenávist.
Věděl, že to neskončí, dokud Voldemort nebude poražen. A celý kouzelnický svět od něj očekává…
Ne, nemůže o tom teď přemýšlet! Už tak toho má příliš na mysli. Nepotřebuje další depresivní myšlenky. Musí je zatlačit do pozadí, aby se nezbláznil. Teď s tím nemůže nic udělat.
V tichosti dojedl snídani a spolu s přáteli opustil Velkou síň a zamířili do sklepení.
Ten článek ve Věštci na chvíli odtáhl jeho pozornost od Snapea a hodiny lektvarů, ale jak se přibližoval k učebně, vzpomínky a pocity se vracely. A nic nepomáhalo, aby je udržel v bezpečné vzdálenosti.
Bál se toho, co se v hodině může stát a ze zkušeností věděl, že Snape určitě něco vymyslí. Profesorův výbuch vzteku, který vyplynul z jeho absence na předchozí hodině, vytvořil v Harryho hlavě neskutečný zmatek. Vědomí, že se s ním setká, ho drtilo.
Ale vztek a smutek byly silnější. Jestli Snape něco chystá, nenechá toho muže, aby ho zlomil! Rozhodl se ho zcela ignorovat. Věděl, že ho tím jenom naštve, ale bylo mu to jedno.
Dveře od učebny byly otevřené. Někteří studenti již seděli v lavicích. Když Harry vstoupil do učebny, cítil chladné pohledy od zmijozelských lavic. Nasadil co nejvíce výhružný výraz, a pak jím počastoval Mafloye. Překvapilo ho, že Zmijozel, místo aby zkřivil obličej do opovržlivého pohledu jako obvykle, jenom přimhouřil oči a uhnul pohledem.
Malfoy a jejich slova ze včerejšího střetnutí ho trápili. Upřímně doufal, že Zmijozel nic neví a jen předstíral, aby ho vyprovokoval a přinutil přiznat se. To bylo to nejlogičtější vysvětlení jeho chování, které Harryho napadlo. A o jiných ani nechtěl přemýšlet.
Sedl si mezi Rona a Hermionu a na lavici si připravil kotlík a učebnice.
Srdce mu bušilo jako šílené a pokoušet se ho uklidnit bylo nemožné.
V tu chvíli, kdy zvuk kroků rozléhajících se chodbou pronikl přes rámus panující ve třídě, Harry ztuhl. Snape vešel do třídy, zastavil se uprostřed místnosti a pohledem přelétl všechny studenty. Harry cítil, jak se zastavil na něm. Zadržel dech.
"Vidím, že se pan Potter rozhodl uzdravit a poctít nás svou přítomností." Hlas mistra lektvarů byl klidný a bylo složité z něj něco vyčíst. S výjimkou zřejmého faktu, že se rozhodl ponižovat Harryho, dokud ho nezlomí.
Ale ne tentokrát!
"Předala vám slečna Grangerová mou zprávu?"
Harry kývl a celou dobu při tom sledoval svůj kotlík. Moc dobře si pamatoval, jak ho Hermiona celý víkend pronásledovala a běhala za ním s poznámkami a nahlas mu je četla. Harry to nakonec vzdal a nechal ji, aby ho naučila seznam přísad, přípravu a popis Amortentia. Protestoval, že nemá v úmyslu se to učit, a že ho nemůže zajímat míň, než jestli si na něj bude Snape vyskakovat kvůli nedostatku přípravy, ale bylo to bezpředmětné.
"Takže vás pozvu sem, pane Pottere," řekl Snape a ukázal na první lavici - Harry si chvíli myslel, že to s ním sekne - před katedrou.
Tohle byl laciný trik. Chvíli seděl nehnutě, neschopen přinutit své tělo poslechnout.
Doopravdy chce, abych si tam sedl?
"Nemáme celý den, Pottere," zavrčel Snape. Harry těžce polknul, přinutil se vstát, sebral své věci a beze slova došel k první lavici. Cítil před sebou tvar tmavé katedry, ale dával si pozor, aby se na ni nepodíval. Vzpomínky, které by se pouhým pohledem mohly vrátit, byly příliš čerstvé a bolestivé.
Nezvedl hlavu dokonce ani když na něj dopadl stín. Snape před něj položil pergamen s otázkami. "Máte na to půlku hodiny," řekl. "Poté připravíte dnešní lektvar."
Harry vedle sebe viděl černý povlávající hábit. Při pohledu na ty dlouhé bledé prsty se zachvěl, když si vybavil, že ty samé prsty byly nedávno v něm. Stiskl rty k sobě, pokoušeje se odehnat nechtěné myšlenky, a kývl. Tam moc si přál, aby Snape odešel pryč… Zápach lektvarů, který se kolem něj vznášel, v něm vyvolával vzpomínky a zcela ho rozptyloval.
Když Snape odešel, aby začal hodinu, Harry si úlevně oddechl. Podíval se na pergamen ležící před ním. Byly to otázky vztahující se k přísadám, metodám přípravy a popisu Amortentia. Díky Hermioně znal všechny odpovědi.
Jeho oči se samovolně zatoulaly ke katedře před ním.
Pojďme se podívat, jak se ti bude líbit tohle…
Slova mistra lektvarů se mu ozývala v hlavě, probodávala jeho srdce a bolestivě ho svírala.
Nečekej ode mě nic víc…
Zrak se mu rozostřil. Uvědomil si, co to znamená a rychle se uklidnil a několikrát se zhluboka nadechl. Obrátil hlavu, zabodl svůj třesoucí se pohled do zdi a odstrčil od sebe test.
Nenapíše ho. Snape ho může vyhodit ze třídy, ale jemu je to jedno. Aspoň by se ho konečně zbavil.
Pokoušel se nechvět, když slyšel hlas mistra lektvarů, který, s výjimkou škrábání brků, byl jediným zvukem v místnosti. Zatvrzele zíral na zeď, ale temný obrys katedry před ním přitahoval jeho pohled jako magnet. Nemohl si zabránit, aby mu k ní sem tam nezalétl pohled. Pokaždé, když mu pohled dopadl na ten kus nábytku, v hlavě se mu rozezněla Snapeova slova. Někdy byla vzrušující, někdy bolestivá. Ale pokaždé byla velmi zřetelná, jako by si je jeho mysl držela celou tu dobu a jenom čekala, až ho s nimi bude moci napadnout.
V určitou chvíli studenti začali s přípravou lektvaru a Snape se posadil za katedru. Harry nemohl odolat, aby se nepodíval přes ni. V tu chvíli, kdy to udělal, udeřila ho ozvěna, hlasitá a bolestivá: Když tě svážu, přestaneš si konečně zahrávat s mou trpělivostí?
Žaludek se mu sevřel a srdce mu vylétlo do krku. S doširoka otevřenýma očima zíral na muže sedícího u katedry. Viděl obrazy, vzpomínky. Viděl sebe, zcela nahého, přitisknutého k tvrdé desce stolu a postavu oblečenou v černém naklánějící se nad něj. Ta vize byla tak skutečná, že se zachvěl a rozhlédl se po učebně, jako by se bál, že když to vidí on, vidí to i ostatní. Ale ne, studenti byli zaneprázdněni svou prací. Žádný z nich neměl ani tušení. Harry si stěží zabránil v hořkém smíchu… Nikdo z nich neví, co se v této učebně stalo. Nikdo z nich neví, čeho svědkem byly jejich lavice… Kdyby tak věděli…
Harry se znovu podíval na katedru. Jeho oči zachytily Snapeovy roztažené nohy pod ní. Jeho hábit byl velký a schovával to, co bylo pod ním. A Harry věděl, co pod ním je. Co bylo nedávno uvnitř něj. Tvrdý, žhavý penis pronikající do něj, rychle a brutálně. Udeřuje na citlivé místo, vyvolávaje tak jiskřivé výbuchy tepla, pod jeho očními víčky, pod jeho kůží a v jeho klíně. Spodní část černého dlouhého hábitu se dotýkala podlahy. Hrubý materiál otírající se o jeho nahou kůži, když se k němu Snape zezadu přitiskl. Jeho pohled vystoupal trochu výš. Dlouhé bledé prsty svíraly Snapeův brk, který se nehnutě vznášel nad kouskem pergamenu. Chladný dotyk těch štíhlých rukou vykřesal v jeho těle jiskřičky, když jimi Snape prozkoumával každou část jeho těla, jako by se ho chtěl naučit nazpaměť. Prsty svírající jeho boky, zarývající se do jeho kůže jako pařáty, přitahující si ho přímo na žhavou erekci. Harry v ústech ucítil hořkou pachuť krve, která mu stékala dolů po rtech. Jeho oči vystoupaly ještě víc. Snapeovy ruce byly zabalené v černém hábitu. Nevypadal tak silně, a přesto… Tyto ruce ho hodily na katedru, přirazily ho na její tvrdou desku. Predátorsky sevřely jeho zápěstí, brutálně odstrčily jeho ruce, kterými se pokoušel zakrýt. Ucítil bolest, protože nehty se mu téměř zařezávaly do kůže, jak pevně svíral pěsti. Podíval se ještě výš, nahoru na úzké rty, nahoru… černé oči na něj upřeně zíraly, trochu přimhouřené, zvědavé a pobavené.
Harryho oči se rozšířily, když si uvědomil, jak dlouho a jak… sugestivně na Snapea zíral. Muž si toho musel všimnout a od začátku ho pozorovat.
Odvrátil hlavu. Měl pocit, jako by jeho tvář pokrývalo fialové zrudnutí a srdce mu skočilo do krku.
Kurva!
Na chvíli se zapomněl, a všechny emoce, které se pokoušel ukrýt a zastrčit hlouběji do sebe se převalily přes jeho obličej a Snape si jich určitě všiml.
Kurva!
Přísahal si, že ať přijde peklo nebo vysoká voda, nepodívá se na Snapea až do konce hodiny! Nebo se o to přinejmenším pokusí…
Narovnal se na židli, čekaje na zlomyslnou poznámku, odfrknutí, posměšné uchechtnutí, ale nic takového se nestalo. Koutkem oka zahlédl, jak se muž naklonil nad stůl a začal něco psát.
Pergamen s otázkami ležel daleko od Harryho. Snape to musel vidět. Tak proč nezareagoval?
Za svými zády jasně slyšel zvuky sekání, bublajících kotlíků a šeptaných rozhovorů. Celou svou silou vůle se soustředil na to, aby se díval na zeď a nemyslel na to, co se kolem něj děje. A co se velmi brzy může stát, až Snape nakonec ztratí trpělivost…
Stalo se to.
Snape se zvedl ze židle. Harry si na kolenou pevně stiskl pěsti. Ale učitel k němu nepřišel. Začal se procházet po třídě a kontrolovat pokrok ostatních studentů.
Možná mi dává šanci změnit rozhodnutí. Chce, abych se zlomil…
V jednu chvíli si Snape stoupl za něj a Harry ztuhl. Cítil, jak ho probodává pohledem. Slyšel za sebou jeho dech. Nakonec profesor obešel lavici a sloupl si před něj s rukama překříženýma na hrudi.
Harry na tu chvíli čekal, věděl, že nakonec přijde, ale i přesto měl pocit, jako by se mu srdce pokoušelo vyskočit z hrudi.
"Vidím, Pottere, že vás opustila inspirace," řekl mistr lektvarů nakonec. Harry slyšel, jak všichni přestali pracovat, a jak je zvědavě začínají pozorovat. S obtížemi polkl. "Doufal jsem, že vaše odpovědi budou tak květnaté jako v předchozím testu…" V profesorově hlase se objevil známý náznak výsměchu.
Harry zadržel dech, když vlna vzteku narazila do pobřeží jeho vyrovnanosti.
Jak se opovažuje!
Celou svou silou vůle se přinutil nezdvihnout oči. Zabodl pohled do stolu. Nemůže Snapeovi dovolit, aby to viděl… aby viděl, jak moc ho jeho slova zranila.
Když muž opět promluvil, jeho hlas byl ještě chladnější. Harryho netečnost ho vyhodila z rovnováhy.
"Když jste tak neústupný, Pottere, nedáváte mi jinou šanci. Budu nucen…"
"Můžete mi dát "trol"," přerušil ho Harry. "Je mi to jedno." Jeho hlas byl velmi klidný, když vezmeme v potaz, jak s ním cloumaly emoce. Neviděl Snapeův obličej, ale cítil, že musí zuřit.
Tak.
"Přestaň, Harry!" Hermionin nervózní hlas zněl v tichu panujícím ve třídě nepřirozeně hlasitě. "Znáš všechny odpovědi. Naučil ses to."
Harry ztuhl. Prudce zvedl hlavu a viděl, jak Snape pomalu klouzá pohledem na Hermionu a zpátky na Harryho. Oči se mu přimhouřily.
Uhodl to!
Harry v duchu začal kamarádku proklínat. Zničila celý jeho plán. Snape ví, že to Harry jenom hraje, aby byl vyhozen z hodiny.
Když profesor znovu promluvil, jeho hlas byl ledově chladný. "Nebo vám možná bude jedno, že dostanete dnes večer trest, že Pottere?"
Harry pevně zavřel oči.
Doprčic! Teď ho Snape bude mučit ještě víc, místo toho, aby ho vyhodil ze třídy. Nenechá ho uniknout s takovým bezostyšným pokusem o lež. Budoucnost se mu malovala ve velmi temných barvách.
"Ano, pane," řekl tiše, "budu se hlásit profesorce McGonagallové." Koutkem oka viděl, jak se rty mistra lektvarů zkroutily do nepěkného úsměvu.
"Budete se hlásit mně."
Kdyby Harry neseděl, jistě by se zřítil na podlahu.
Měl to předpokládat! O tohle Snapeovi celou dobu šlo a Harry mu sám dal záminku. Vztek na sebe samého zaplavil jeho mysl. Nezřetelně kývl a šeptl: "Ano, pane."
"Neslyšel jsem vás." Profesorův ostrý hlas ho přinutil, aby se sebral. Těžce polkl a vzhlédl, aby se podíval přímo do vztekle planoucích černých očí. Projel jím třas, ale nedal to na sobě znát. "Ano, pane," řekl hlasitě.
Viděl, jak Snapeovou tváří probleskl výraz uspokojení. Jak dobře ho znal… Vždycky pro něj znamenal problémy.
V tu samou chvíli Snape položil ruce na desku lavice, naklonil se nad Harryho a probodl ho tvrdým výrazem.
"Dnes po večeři se budete hlásit v mém kabinetu."
Harry nedokázal odtrhnout oči od palčivého pohledu. Cítil, jak ho přemáhá panika.
Co má v plánu?
Kývl, protože nebyl schopný říct ani slovo.
"Radím vám připravit se, Pottere. Odpovíte na všechny otázky, ať chcete nebo ne."
Harry ztuhl.
Proniknu do tebe, ať chceš nebo ne… Ta slova jej udeřila a způsobila, že bolest, kterou se tak zoufale pokoušel skrýt, se zřetelně zrcadlila v jeho obličeji.
Stiskl rty a uhnul pohledem. Ale všiml si, že plameny v očích mistra lektvarů na chvíli pohasly. Přestože jeho obličej zůstával netečný.
Díval se na lavici a proklínal své pošetilé srdce a slabé nervy. Snape se narovnal a zavrčel směrem ke studentům: "Vraťte se ke své práci."
Šum a zvuky sekání, drcení a bublání se okamžitě vrátily. Harry si povzdechl, ale místo úlevy ho zaplavily obavy. Čekal ho trest se Snapem. Nejhorší věc, která se mu mohla stát…
Nepodařilo se mu připravit lektvar včas, což ho moc nepřekvapilo. Věděl, že nemá šanci stihnout všechno za polovinu času. Navíc vědomí, že večer bude mít trest, ho zcela vykolejilo. Zvažoval možnost nejít tam, avšak když si představil, co by se mu nakonec mohlo stát, okamžitě od toho nápadu upustil.
Vypadalo to, že nemá na výběr.
Když uslyšel zvon ohlašující konec hodiny, co nejrychleji si všechno sbalil a zamířil k východu. Chtěl se konečně dostat pryč. Ale právě když došel ke dveřím, nějaká postava se natlačila před něj. Harry zavrávoral a udělal několik kroků vzad. Malfoy otočil hlavu a podíval se na něj tvrdým, nenávistným pohledem. Rty mu zkroutil pohrdavý úsměv. Otočil se a došel k Harrymu, kterého to přinutilo o krok couvnout. Neměl tušení, co má Malfoy v plánu, ale moc se mu jeho výraz nelíbil. Viděl, jak se k němu Malfoy naklání a drží obličej blízko u jeho ucha. Uslyšel šepot:
"Tvůj milenec měl v noci tvrdý trénink." Ztišil hlas ještě do tiššího šepotu a zasyčel: "A ty budeš další, Pottere."
O Harryho se pokoušely mrákoty. Z obličeje mu odtekla všechna krev. Zděšeně se podíval do Zmijozelova obličeje staženého do zlomyslného úsměvu.
Na zlomek sekundy mu hlavou proběhla představa Snapea vraždícího mudly. Snape byl koneckonců Smrtijed. Mohl v tom být zapojený…
Nohy se pod ním podlomily a musel se opřít o futra, aby nespadl. Měl pocit, jako by v plicích neměl žádný vzduch. Hlava se mu točila. Znovu se podíval na Zmijozela a nenávist, která mu planula v potemnělých očích, ho vyděsila. Bylo jí tam víc, než kdy předtím.
Ne, to není možný! Lže! Snape by nikdy…
"Nějaký problém, pane Malfoyi?" Snapeův hlas byl ostrý jako břitva. Harry se otřásl a viděl, jak se od něj Malfoy odtahuje a střílí po profesorovi stojícímu u své katedry a sledujícímu je, rozzuřený pohled. Zmijozel zavrtěl hlavou a odfrkl si.
"Naviděnou, Pottere," štěkl jeho směrem hlasem ledovým jako kus ledu, a pak svižně odešel.
Harry se narovnal, a aniž by se kolem sebe rozhlížel, vyšel z učebny.
Co to mělo znamenat? Co mu to Malfoy chtěl říct? Snape se toho nemohl účastnit. Je pravda, že je Smrtijed, ale je také Brumbálovým špehem. Patří k Fénixově řádu. Nemohl by udělat něco takového. To je nemožné!
Tichý hlásek v hlavě mu připomněl, že Snape už takové věci dělal, když byl stále na Voldemortově straně, ale Harry ho rychle umlčel. Teď je vše jinak. Opravdu…?
"Harry!" Hermiona ho v další chodbě dohnala. "Co to děláš?" zasyčela. "Chceš, aby tě Snape vyloučil? Všechno ses to naučil. O co ti šlo?"
Harry se na ni podíval. Byl na ni vzteklý, protože to všechno před Snapem vyklopila a nechala ho v tom vymáchat.
"To není tvoje věc," odsekl a snažil se kolem ní protlačit, ale ona mu zablokovala cestu.
"Je to MOJE věc! Nemůžu ti dovolit pustit lektvary! Musíme si vážně promluvit." Hlas se jí třásl nervozitou. Harry se na ni vztekle podíval.
"Nemáme o čem mluvit, Hermiono," zasyčel skrze stisknuté zuby. Ostrčil ji stranou a rychle chodbu opustil.
"Harry, počkej!" pokoušela se ho zastavit, ale on se ani neotočil.
Nešel na oběd, aby se jí vyhnul. Při hodině si sedl s Ronem co nejdál od ní. Cítil vyčítavé pohledy, které po něm házela, ale rozhodl se tím nezabývat. Už má trest se Snapem, nepotřebuje její kázání.
Ron byl solidární a nezmiňoval nic o jejich hádce, co by ho mohlo rozrušit. Jen jednou zmínil ten trest, ale když viděl Harryho zdrcující pohled, rychle ztichl.
Po vyučování se rozhodl odpočinout si od svých přátel a jít k Hagridovi. Pečování o praskavce mu pomáhalo zabavit se, ale ne na dlouho. Přinutil se jít na večeři, protože už byl hladový a ty sušenky tvrdé jak kámen, které mu nabídl Hagrid, nebyly vhodné k jídlu.
Snape na večeři nebyl, ale to Harryho náladu nezlepšilo. Sedl si co nejdál od Hermiony, rychle snědl své jídlo a odešel z Velké síně, směřuje své kroky směrem ke sklepení.
Když scházel po schodech, měl pocit, jako by se pod ním měly podlomit nohy. Poprvé po týdnu se má setkat se Snapem o samotě. A tentokrát ne v přístěnku nebo ve třídě, ale v jeho kabinetu.
Opakoval si, že tam jde jenom kvůli trestu, že udělá jen to, co mu Snape řekne, a pak odejde.
Byl by blázen, kdyby nečekal, že se ho Snape pokusí vyprovokovat. Koneckonců miluje jeho ponižování a tu zábavu by si neodepřel.

Ale nenechá Snapea, aby ho zlomil. Ne tentokrát!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 4. října 2014 v 21:53 | Reagovat

No jestli pak se to podaří Harrymu odolat. ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama