Čas na změnu 8

3. října 2014 v 20:43 | yellow |  Čas na změnu
Severusi,
vzpomněl jsem si, jak jsem si poprvé uvědomil, jak jsi silný. Ne fyzicky, ačkoli i v tomto ohledu se o sebe dokážeš postarat. Mám na mysli to, jak jsem viděl záblesk toho, čím jsi jako dítě prošel. Možná je třeba jedné zmučené duše, aby poznala druhou, ale já neviděl nic z toho slabého, vyděšeného kluka, o kterém jsi věřil, že jsi jím byl. Místo toho jsem viděl to samé odhodlání a odvahu, jakou dnes vidím v muži. Znovu a znovu jsi mi dokázal, že i když už není v co věřit, síla ducha pokračuje.


24. dubna 1997, nová časová osa
Snape povytáhl obočí. "Víš, že mám."
Harry se zvedl z křesla. "Tak ji dones… pane," dodal, když na něj Snape nebezpečně zazíral. "Vím, že jste nadaný Nitrozpytec, takže bych navrhl Nitrozpyt, ale…"
"Ale ty jsi stejně vyškolený Nitrozpytec a cokoli bych v tvé mysli viděl, by bylo podezřelé," dořekl za něj Snape.
Harry přešel za učitelský stůl a opatrně ze zdi sundal portrét Serpenity. "Dochází nám čas," řekl. "A nechci, aby uprostřed přišla."
"Bude absolutně rozzuřená, že s ní bylo pohnuto, Harry. Jestli je tvým cílem vyhnout se Brumbálově pozornosti, navrhuji, abys ji nechal tam, kde je," řekl Snape a z boční skříňky vytáhl velkou misku stříbrné kapaliny.
"Prostě řeknu ostatním obrazům venku, aby jí vyřídily, že tu pro ni připravuješ překvapení a aby potichu počkala, až si pro ni přijdeš."
Snape opatrně postavil Myslánku na stůl a vypadal trochu zmateně. "A jaké překvapení by to mělo být?" zeptal se podezíravě.
Harry ho odbyl. "To je problém na pozdější dobu. Něco vymyslíme," řekl přes rameno, odstranil zamykací a zvuk-pohlcující kouzla z místnosti a odlevitoval portrét dveřmi ven. Když ke své spokojenosti obnovil kouzla soukromí, pomalu se otočil ke Snapeovi, děsíce se toho, co přijde.
Pomalu přešel ke stolu, čelem ke svému profesorovi a příteli. "Je mi líto, že to musím udělat," řekl potichu, lítost evidentní v jeho hlase. Zhluboka se nadechl. "Myslánka přijme jenom pravdivé vzpomínky, žádné vědomě upravené myšlenky, sny a další falešné vzpomínky, které by mohly být upraveny."
"Jsem si toho vědom, Pottere," vyštěkl Snape.
Harry si povzdechl. "Jen jsem si myslel, že ti to připomenu než… začneme."
Poté, co si úplně pročistil mysl, Harry si utřídil myšlenky a pomalu je začal přesouvat, jedno stříbrné vlákno za druhým, do vířící kapaliny v misce na stole. Začal se svými prvními vzpomínkami na život u Dursleyových, vyhýbaje se všem příliš nebezpečným. Jmenovitě všem, kdy ho krutě týrali. K tomu, čeho chtěl dosáhnout, byly irelevantní a nemohl dovolit, aby se na ně Severus příliš zaměřil, až přijdou důležité vzpomínky.
Vybral si vzpomínku, jak potkal Hagrida, jistý si tím, že radost ze zjištění, že je kouzelník, to všechno vylíčí. Opět potřeboval odvrátit náznaky hrubého zacházení jeho strýce, jakým trpěl ten týden, kdy začaly chodit jeho bradavické dopisy.
Stále rychleji procházel svou myslí a hrůzy jeho života ho ovlivňovaly každou vteřinou víc a víc. Vyber tuhle vzpomínku, pomyslel si. Slyšel, že Voldemort zabil jeho rodiče, jeho matka pro něj obětovala svůj život. A tuhle: viděl Siriusovu vyzáblou strašidelnou postavu po třinácti letech v Azkabanu. Ztrátu Siriuse za Závěsem. Přicházení o rozum, jak čas šel a stále více lidí z jeho okolí umíralo.
A teď ta nejtěžší část. Je mi to tak líto, Severusi, pomyslel si. Vytahoval jednu vzpomínku za druhou a po tvářích mu tekly slzy. Tady, pomyslel si. Jsi smrtijed. Zabil jsi a mučil jsi nevinné lidi. Nenávidíš mě a mučíš mě za hříchy mého otce. Podívej, vrátil ses zpět ke straně dobra. Zachráněný osobou, která pro tebe znamenala nejvíc. Ale jsi zahořklý a chladný. Navždy změněný tím, co jsi udělal.
Tak, tahle je důležitá. Harry od svého spánku odtrhl poslední vzpomínku a opatrně ji vložil k ostatním do misky. Všechno jsem změnil. Kvůli svým sobeckým důvodům jsem změnil skutečnost. Tenhle nový svět, co jsem vytvořil je špatný, nikdy to takhle nemělo být.
Harry zvedl slzami zbrázděný obličej k profesorovi, roztřeseně se nadechl a zašeptal, "Připrav se."
Snape na Harryho chvíli zíral, v obličeji počínající zděšení. Naklonil se nad třpytící se kapalinu a zadíval se do ní. Zmizel.
Dlouho poté Harryho z lehkého spánku v křesle probudil záblesk světla a Snape se objevil za stolem. Harry zůstal úplně bez hnutí, zatímco Snape se vratce otočil od Myslánky a přepotácel k malému umyvadlu u vzdálenější zdi, kde prováděl většinu svých soukromých výzkumů. Zbědovaně zvracel a nevšiml si, když ho objala Harryho ruka a podepřela jeho chvějící se tělo. Konečně se jeho žaludek uklidnil natolik, aby ho Harry mohl opatrně posadit na podlahu vedle pracovní desky a otřít mu obličej studeným mokrým hadrem. Harry si ani nevšiml, že brečí, dokud mu Snape neotřel slzy z tváří.
"Omlouvám se," šeptal Harry chraplavě stále dokola. "Omlouvám se."
Snape jenom zavrtěl hlavou a pokynul mu, aby mu pomohl postavit se. Když byl opět usazený u stolu, vytáhl z hábitu hůlku. "Accio whiskey," zamumlal a ke stolu okamžitě přilétla láhev jantarové tekutiny a dvě skleničky a elegantně přistály na tmavém dřevě.
Beze slova obě skleničky nalil a jednu podal Harrymu.
Harry ji pomalu přijal a unaveně klesl do křesla, ve kterém poklimbával. Dlouhé minuty mlčeli. Kamenné zdi tu místnost tak dobře izolovaly; Harry se nemohl zbavit pocitu, že on a Severus jsou jediní dva lidé na světě. Srkal whiskey a nevnímal pálení, které mu způsobovala v krku.
Konečně Snape promluvil. Jeho hlas byl tichý, ale Harry cítil, že se do něj vrací jeho síla. "Potřebuji nějaký čas, abych si to mohl promyslet. Neboj se," řekl a zvedl ruku, když se ho Harry chystal přerušit. "Budu držet to cos mi dnes svěřil v nejvyšší tajnosti." Harry si s úlevou oddechl. "Prozatím," dodal Snape.
Harry se ho opět pokusil přerušit, ale Snape předešel všem protestům zvednutím obou rukou. "Teď se se mnou o tom nehádej. Potřebuji trochu času, Harry."
Harry ztěžka polkl. Moc ho nepotěšilo, že ho Severus tak odbyl, ale chápal jeho potřebu být sám. Němě kývl a roztřeseně se postavil, aby odešel z profesorova kabinetu. Než proklouzl dveřmi, ještě jednou se rychle otočil. Snape bez mrknutí zíral na křeslo, ze kterého Harry právě vstal, v rukách pevně svíral skleničku whiskey, jeho oči tvrdé.
Příštích několik dní Harrymu ubíhalo mučivě pomalu. Nebyl schopen vyvléknout se ze svých každodenních povinností, aniž by k sobě přitáhl moc pozornosti, takže pořád pravidelně chodil na vyučování a k jídlu. Svůj volný čas trávil na Astronomické věži, kde přemýšlel o tom, jaké složité cesty jeho život nabíral, obzvlášť o té poslední. Odmítl se utápět v sebelítosti, místo toho svoji mysl zaměstnával návratem do původní časové přímky. Avšak jeho podvědomé přání nevracet se dělalo soustředění se na tento úkol nesnadným, ne-li nemožným.
Konečně za ním přišel Snape. Našel Harryho na Astronomické věži, tak jako to bylo v těchto dnech obvyklé a upoutal jeho pozornost prásknutím hůlkou do nejbližší okenní římsy. Harry vyskočil, otočil se tak rychle, že téměř ztratil rovnováhu a chvíli se nebezpečně kymácel na jedné z otevřených říms.
Jakmile získal rovnováhu, vztekle zazíral na mistra lektvarů. "Příště bych ocenil nějaké varování, jestli by vám to nevadilo, profesore," prohlásil jízlivě.
"To bylo varování, Pottere. Přestaň trucovat a pojď." Snape se otočil na podpatku a odplachtil z místnosti, dolů po schodech.
"Netrucoval jsem, pane. Přemýšlel jsem." Zamumlal Harry a klusal za Snapem.
"Samozřejmě."
Harry při jeho kousavé poznámce protočil panenky, ale v duchu se radoval, že je jeho profesor opět v normálu. Jestliže mu někdo může pomoct napravit tuto polízanici, pak Harry věřil, že Severus je ten, kdo může uspět.
"Kam jdeme?" zeptal se Harry, když prošli hradem a skrze hlavní bránu vyšli ven do chladného odpoledne.
"K hranicím hradních ochran," přišla ostrá odpověď.
"Abys mě mohl beze svědků zabít?" Harry si nemohl pomoct, ale musel si zavtipkovat.
"Ne," odpověděl Snape a zcela ignoroval Harryho škádlivý tón. "Abychom se mohli přemístit do Londýna." Obrátil se k mladíkovi, který musel doslova běžet, aby mu stačil. "Jdeme na Grimmauldovo náměstí." Opět se obrátil a pokračoval ve svém vysokém tempu. Harry se přinutil neptat se na nic dalšího, protože věděl, že nemá pokoušet profesorovu trpělivost.
Na kraji Zapovězeného lesa se Snape zničehonic zastavil a otočil, takže do něj Harry vrazil. Předtím, než Harry mohl zamumlat omluvu, Snape si ho přitáhl do náruče a přitiskl si ho pevně k hrudi. Rozechvělý z pocitu, který jím při Snapeově blízkosti projížděl, si stěží všiml, že se přemístili.
Harry cítil, jak téměř okamžitě dorazili do cíle a hned věděl, co Severus udělá, takže ho pevně chytil kolem pasu. Samozřejmě, že jakmile zmizel poslední pocit z přemístění, Snape se od Harryho prudce odstrčil ve snaze udělat mezi nimi mezeru. Když si uvědomil, že je Harry k jeho tělu pevně přichycený, utekl mu z krku rozčilený zvuk.
"Pusť mě, Pottere!" zavrčel.
"Ne," řekl Harry paličatě. Zvedl ke Snapeovi obličej a prosil ho očima. "Nedokážu si představit, čím právě teď procházíš," promluvil rychle, než s ním Snape ztratí trpělivost. "Ale prosím, neodstrkuj mě od sebe. Jsi jediná věc, která mi brání v zešílení." Harry nedokázal zabránit tomu, aby se mu při posledním slově nezlomil hlas. Okamžitě ucítil, jak se Snapeovo sevření na jeho nadloktích zjemnilo, a jak ho Snape začal pomalu hladit po zádech. Chvíli tak zůstali a pak se Snape pomalu odtáhl. Tentokrát ho Harry pustil.
Naráz se otočili a zamířili k domu. Harry se odvážil položit tichou otázku. "Už mi řekneš, proč sem jdeme?"
Snape se ani neobrátil, aby mu odpověděl, ale v jeho hlase bylo mnohem méně chladu než předtím. "Chci se podívat, jestli ten kámen, který jsi našel je v domě i v této časové ose," řekl. "Jestliže je a já ho budu moci prozkoumat, mohlo by se ukázat, že je nezbytný pro opravu toho, co jsi změnil."
"Doooobře." Upřímně řečeno, nebyl si jistý, jaká je pravděpodobnost, že ten kámen najdou, ale… kdo nic neriskuje, ten nic nezíská, pomyslel si pochmurně.
Dům se jim objevil, když Severus potichu pronesl zaklínadlo, hůlku schovanou v rukávu hábitu. Zatímco vycházeli do schodů a procházeli halou, Harry se pokoušel potlačit nepříjemné myšlenky. Tady všechny ty problémy začaly, pomyslel si.
"Knihovna, jestliže si to dobře pamatuji?" zeptal se Snape potichu a Harry prostě přikývl. Vyrazili k dvojitým dveřím na levé straně foyer, když je zastavil hlasitý hlas.
"Hej. Co je to tady?" Nahoře na schodech se objevil Sirius a zíral na dva návštěvníky ve vstupní hale. Pomalu scházel ze schodů, zapínal si manžety u košile a podezíravě se na ně díval. Harry v duchu zasténal - tomu se říká štěstí. Sirius těch posledních několik týdnů nebyl slepý k Harryho fascinaci profesorem lektvarů, a přestože se nikdy přímo nezeptal, Harry věděl, že jeho kmotr uvažuje o povaze jejich vztahu.
"Nic se neděje, Siri," řekl Harry tvářeje se tak nevinně, jak jen to bylo možné.
"Doopravdy?" zavrčel Sirius, který mu očividně nevěřil. "Tak co tu děláte uprostřed školního dne, Harry?" zeptal se jeho kmotr.
"Rozhodně NE to samé, co tu děláš ty, Blacku, nenech se mýlit," odsekl Snape. "Já mám smysl pro slušnost a špetku kontroly. Na rozdíl od ostatních," dokončil zhnuseně.
Severus při té narážce zrudl. Sešel k úpatí schodů, založil si ruce na hrudi a vyštěkl: "Co se to s tebou sakra děje?"
"Nelíbí se mi, co naznačuješ," odsekl Snape, ale jeho hlas se trochu uklidnil.
"Není třeba přiživovat mlýny drbů," zavtipkoval Sirius a jeho hlas už také nezněl tak ostře.
Snape krátce pohlédl na podlahu a pak opět pohlédl na Sirisuse. "Pouze jsem si chtěl půjčit jednu knihu z tvé knihovny. Harry vyjádřil touhu trochu si oddechnout od studií, neviděl jsem jediný důvod, proč by mě nemohl doprovodit," prohlásil pevně.
Sirius ještě chvíli sledoval svého kolegu a pak si viditelně oddechl a také krátce sklopil oči. "Omlouvám se."
Když napětí povolilo, Harry se s úlevou hluboce nadechl. Přestože byl zvyklý vídat, jak si ti dva jdou po krku, vždycky se při tom cítil nepříjemně.
"Tak pojď, Harry. Když už jsi tady, můžeš mi říct nějaké drby." Sirius ho chytil kolem ramen a vedl ho do kuchyně. Ale když Harry otevřel dveře do příjemně teplé místnosti, uslyšel shora hlasitou ránu. "Co to bylo?" zeptal se zmateně.
"Nic," odbyl Sirius Harryho otázku. Harry viděl, jak Snape postavil oči v sloup a vyrazil ke dveřím knihovny.
"Tak," pokračoval Sirius. "Je pravda, že Ronův antikoncepční lektvar obarvil Parvatinu kůži na modro?" zeptal se.
Za chvíli se dveře do kuchyně rozletěly a vkráčel Snape. "Pojďme, Pottere," řekl škrobeně, zcela ignorujíce čaj a koláč, který Sirius právě postavil na stůl. "Mám dnes ještě spoustu práce. Nenechám se tu ještě zdržovat vaší čajovou party."
Jak Sirius, tak Harry na něj zírali, šokováni jeho hrubostí. Siriusova židle zaškrábala o podlahu, jak se zvedl, aby druhému muži čelil. "Prostě…"
"Slyšel jsem z vrchu nějaký rozruch, Blacku, možná by ses tam měl podívat." Snape se na něj ďábelsky usmál a jak si Harry všiml, výsledek byl děsivý. Ale posloužil jako dokonalé odvedení pozornosti jeho kmotra od skutečnosti, že je mu Harry unášen přímo pod nosem.
Sirius vyrazil ke dveřím kuchyně. "No, jen to zkontroluju a ujistím se, že je všechno v pořádku. Uvidíme se později, Harry," zavolal přes rameno a zmizel.
Harry vyvedený z rovnováhy Snapeovým chováním a dumající nad chováním svého kmotra se nechal vyvést z domu, dolů po schodech a na chodník, kde je Snape opět přemístil do Bradavic.
Snape prkenně kráčel přes školní pozemky k hradu, aniž by jedinkrát vzal na vědomí Harryho přítomnost za sebou. Harry byl zběsilým tempem stále více zadýchaný, ale tvrdohlavě odmítal dovolit, aby se mu druhý muž vzdálil. V knihovně se muselo stát něco hrozného, pomyslel si. Cokoli to bylo, Snapea to vyděsilo. Harry již dokázal rozeznat profesorovy nálady. Těžce dýchal a odhrnul si vlasy z očí, když se konečně zastavili. A pak si všiml, kde se zastavili.
"Tvé soukromé komnaty?" zeptal se.
"Ano, Pottere," zavrčel Snape. "Požaduji trochu soukromí." Harry ignoroval zřejmou narážku a místo toho vklouzl dovnitř dřív, než se dveře zabouchly.
"Jsi hluchý, Pottere?" zařval profesor.
"Přestaň mi tak říkat!" zahulákal na něj Harry. Najednou byl vzteklý, srdce mu zběsile bušilo a ruce zatínal v pěst. "Nenávidím to! Vždycky jsem to nenáviděl! A nenechám se od tebe takhle zapudit! Nejsem dítě!"
Snape se na něj díval. Přestože jeho vlastní vztek rostl, při tom pohledu nemohl popadnout dech. Harryho kůže byla zrudlá, jeho hruď se vzdouvala. Oči mu tak živě jiskřily emocemi, že to Snapeovi připadalo, jako by zářily. Jeho obnošené tričko schovávalo jenom málo ze svalnaté hrudi a rukou. Stejně tak odrané džíny nenechávaly skoro nic představivosti. Navzdory přesvědčení mu vyschlo v ústech a přes vztek jím začalo projíždět vzrušení. Bezohledně to potlačil.
"Harry," procedil přes zaťaté zuby. "Potřebuji trochu soukromí. Prosím odejdi."
Harry zavrtěl hlavou. "Neodejdu. Řekni mi, co se stalo."
Snape cítil, že přestává svůj vztek ovládat. "Hned!" zařval.
Harry udeřil pěstí do malého stolku, který Snape používal k osamoceným jídlům. "Nevyděsíš mě!" zahulákal na něj. Snape sledoval, jak se od místa kam dopadla Harryho pěst začínají jak pavoučí síť rozlévat tenké výhonky světla. Předtím, než stačil otevřít pusu, aby ho varoval, se stůl rozpadl na mnoho kusů. Působivé, pomyslel si.
Harry stál a zíral na trosky Snapeova stolu. Zaváhal a ukázal na hromadu trosek. "Já… omlouvám se," řekl potichu.
"Ovládej se," zasyčel Snape. "Ovládni svou magii, dřív než s ní někoho zraníš."
Harry se z šoku rychle oklepal. Jeho vztek zmizel a zanechal ho prázdného a chladného. Roztřeseně se nadechl a opět si odhrnul vlasy z očí, zanechávaje je zcuchané. Druhou ruku natáhl ke svému profesorovi, pokoušeje se s ním jakkoli spojit. "Co se s tebou děje?" zeptal se potichu.
"Co myslíš?" zeptal se Snape ledovým hlasem.
"Něco kvůli tomu kamenu?" odvážil se zeptat Harry.
"Samozřejmě!" odsekl Snape.
"No?" zeptal se Harry, ruce dlaněmi vzhůru, žádaje vysvětlení.
Snape se postavil, na chvíli se sklonil nad svým pracovním stolem a pak se najednou rozmáchl rukou nad povrchem stolu. Všechny lahvičky, sklenice a papíry se rozlétly po podlaze. Harry zadržel dech, nepamatoval si, že by nad sebou profesor kdy tak ztratil kontrolu.
Snape potichu promluvil, obrácený ke svému studentovi zády. "Nebyl tam."
"Předpokládal jsi, že tam bude?" zeptal se.
"Ano, ty idiote!" zařval Snape a otočil se, aby na něj mohl vrhnout jeden ze svých vražedných pohledů. "Může to být naše jediná šance," řekl tišeji.
"Teď už chápu, proč jsi vzteklý. Ale nevylévej si to na mě, prosím," domlouval mu Harry.
Snapeův vztek dosáhl vrcholu. Jeho pohled se zúžil, začal se potit, zatímco se každý sval v jeho těle napjal, čekaje na explozi. "Přijmeš někdy zodpovědnost za tu spoustu hloupostí, co jsi udělal?" Každým slovem nabýval jeho hlas na intenzitě. "Nejsi schopný ničeho jiného než uspěchaného, impulzivního chování. Jsi hrozbou. Slepě a záměrně za sebou necháváš chaos a bolest!" Poslední slova byla zařvána, a když konečně odezněla ozvěna, Snape jasně viděl Harryho přes své vztekem zamlžené oči.
Ten impozantní a silný kouzelník zmizel. Místo něj tu stál chlapec s hlubokou bezmeznou bolestí v očích. Tento Harry stál úplně bez hnutí, ruce obtočené kolem těla, jako by si myslel, že může sám sobě poskytnout útěchu a sledoval Snapea s vyděšeným, uštvaným výrazem v obličeji.
Snape vycítil, co přijde, zlomek sekundy předtím, než Harry vystřelil ke dveřím. Vymrštil se za mladíkem a chytil ho zrovna, když rozrazil dveře. Váha jejich těl dveře zabouchla. Nepřemýšlel o ničem jiném, než jak mu nabídnout útěchu. Severus ho pevně sevřel v náručí, přišpendlil ho nohama, protože se mu pokoušel vytrhnout. Sklonil hlavu k Harrymu, schoulil si hlavu do jeho vlasů a začal mu tišivě šeptat do ucha.
"Omlouvám se. Omlouvám se," broukal mu potichu. "Prosím, odpusť mi. Dokonce i takový muž jako já se musí občas sklonit před strachem." Pokračoval v konejšení a šeptání mladému muži, kterého držel v náručí, dokud necítil, že se Harry jak psychicky, tak fyzicky vzpamatoval.
Trochu se odtáhl a vzal Harryho obličej do dlaní. "Omlouvám se za svůj výbuch." Palci jemně hladil slzami potřísněné tváře a hleděl Harrymu do očí. "Nenechám tě v tom samotného," slíbil tiše a rty se letmo dotkl Harryho. Jeho sevření se automaticky upevnilo, když Harry při tom letmém kontaktu slabě zasténal, ale vyhnul se prohloubení polibku.
"Věř mi," naléhal na mladého muže.

"Vždycky," odpověděl Harry potichu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama