Čas na změnu 5

3. října 2014 v 20:34 | yellow |  Čas na změnu
Severusi,
nevím, jak bych to bez tvé podpory vydržel. Pro Merlina, jsi tak tvrdohlavý. Tehdy jsem si chvíli myslel, že tě nebudu schopný přesvědčit, abys mi věřil. Měl bych se ti omluvit za to, jak jsem na to šel. Kdyby se mi podařilo nalézt jiný způsob… Nechtěl jsem, abys musel projít tou bolestí vidět se tak, jak jsem tě znal. Řekl jsi, že to bylo jako sledovat, jak se tvé nejhorší noční můry stávají skutečností. Tak si představ, jak sem se cítil já. Já jsem se do nich chystal skočit.


27. března 1997, nová časová osa
Harry se po vánočních prázdninách vrátil do Bradavic se skvělou náladou. Dokonce ani nárůst znepokojujících zpráv o útocích smrtijedů a o Voldemortově rostoucí síle nemohl zkazit jeho radostnou náladu. Navzdory zmizení jeho vzpomínek z původní časové osy, kterou Harry nazýval svým "starým životem", mu každý den přinášel nová překvapení. Potřeboval, aby mu byly připomenuty věci, které by měl vědět, ale jakmile na ně byl jednou upozorněn, mezery v jeho paměti se automaticky bez jakékoli snahy z jeho strany vyplňovaly.
Všichni si mysleli, že je Harry duchem nepřítomný a on nedělal nic pro to, aby je z toho omylu vyvedl. Měl dost problémů s řízením svých chybných kroků od jednoho překvapení k druhému. Dosud největším šokem byla jeho první hodina lektvarů nového semestru.
Harry z chování svého otce, Siriuse i Remuse pochopil, že Severus byl jejich blízkým přítelem, ale ta představa pro něj byla tak cizí, že když Malfoy opět sabotoval jeho lektvar a ten začal bublat a hrozivě pěnit, doopravdy čekal, že za to bude potrestán.
To, co se však stalo místo toho, ho do hloubi duše šokovalo.
"Pane Malfoyi!" rozezněl se učebnou Snapeův hřmotný hlas. "Okamžitě si vyměňte kotlík s panem Potterem!"
Draco překvapeně zíral na svého ředitele koleje. "Ale pane…"
"Ticho! Tohle bublající nestabilní svinstvo je teď vaše zodpovědnost. Opravte to, pokud nechcete z této hodiny nedostatečnou!"
Snape se otočil se svým typickým dramatickým zavířením pláště a přešel do čela místnosti. "Ach, a pane Malfoyi, pokuste se nevyhodit se do povětří," řekl, líně zvedl brk a pokračoval ve svém známkování. "Vašeho otce by to jistě rozčílilo."
Místností zazněl smích, ale vzteklý pohled jejich profesora přinutil studenty sehnout hlavy a pilně se vrátit ke svým úkolům.
Když si Draco přenesl Harryho kotlík zpět na své místo, stoupnul si před něj a pěstmi svíral okraj stolu. Harry prakticky viděl, jak z něj vyzařuje vztek. "Vy budete docela rozčilený, až přijdete o práci," mumlal vztekle.
"Pochybuji, že hysterické blouznění jednoho rozmazleného studenta ovlivní rozhodnutí školní rady ohledně mé práce, pane Malfoyi." Snape přestal škrábat nějakou poznámku na roh pergamenu, který opravoval. Pomalu vzhlédl a ďábelsky se zašklebil. "Přesto vám doporučuji, abyste to zkusil. Dvacet bodů ze Zmijozelu a týden školního trestu s Filchem za nezdvořilost!"
Harry, Ron a Hermiona si vyměnili široké úsměvy. Týden začínal vypadat doopravdy dobře.
Téměř na konci hodiny Snape prošel místností a zkontroloval kvalitu a účinnost lektvarů. Zastavil se před Harrym a Hermionou a ponořil hůlku nejdříve do jednoho a pak do druhého kotlíku. Přes rty mu přeběhl náznak úsměvu, ale jeho hlas zůstal chladný.
"Výborná práce, pane Pottere a jako obvykle, slečno Grangerová," řekl Snape a protočil oči, když se Hermiona očividně vzrušeně zahihňala. Harry se při chvále široce usmál a úplně ignoroval vzteklý pohled, který na něj vrhl Malfoy, když vylítl z učebny.
"Vypadá to, že se toho zmetka nezbavím, ať jsem v jakékoli realitě," zamumlal si pro sebe.
"Cože?" Ron stál u jeho stolu a tázavě se na něj díval.
Harry v rozpacích sklonil hlavu. "Nic, Rone. Nestarej se o to. To nic nebylo, jen se necítím dobře."
Ron se na něj zvláštně podíval a začal mu pomáhat balit přísady. "Jak myslíš, Harry. Jen nepřipusť, aby tě Hermiona slyšela něco takového říkat. Nebo nás bude v knihovně do konce roku nutit zkoumat exotické nemoci."
"Nevadilo ti to, když jsi potřeboval antikoncepční lektvar pro Parvati, Rone," řekla Hermiona, když se najednou objevila u jejich pracovní plochy. Harry se při pohledu na Rona rudnoucího při Hermionině poznámce rozesmál.
"Jak jsi to stihla tak rychle? Myslel jsem, že vracíš přísady?" zeptal se v obraně.
"Sklad přísad je řazen abecedně, Rone," odpověděla Hermiona naštvaně. "Zabere ti to jenom několik sekund, když znáš abecedu." Sebrala svou brašnu a vypochodovala z místnosti.
"Cože?!" zařval Ron a ohromeně se otočil na Harryho. "Proč jsi mi to nikdy neřekl?" Mávl rukou v gestu "to je jedno" a popadl svou brašnu, aby vyběhl za jejich kamarádkou. "No tak, Hermiono, neber si to špatně…" Jejich hlasy utichaly a Harry si nemohl pomoct, aby se jejich přátelskému kočkování nezasmál. Rychle sesbíral své učebnice a pergameny a zrovna se chystal odejít, když mu na rameno dopadla velká ruka.
"Jak se s nimi snášíš, Harry? Nevím, který z nich je horší, jestli ten nechápavý šašek nebo jestli nesnesitelná vím-všechno." Ta slova byla drsná, ale tón byl škádlivý, takže se Harry ke svému učiteli otočil s rozpustilým pohledem.
"Mám z dobrého zdroje, od svého otce, že když jste byli ve škole, byl jste za nesnesitelného vím-všechno považován vy. Jeden by si mohl myslet, že tehdy jste přišel k tomu přiléhavému výrazu," poškádlil ho.
"Jak se opovažuješ říkat taková falešná a směšná obvinění?" zeptal se Snape. "James za ta léta musel dostat příliš mnoho ran do hlavy. Deset bodů z Nebelvíru za uvěření tomu úplnému výmyslu."
Harry se chytil za hruď v předstíraném záchvatu strachu. "Co přijde dál? Trest o půlnoci ve vašem kabinetu?"
Snape přimhouřil oči a podíval se na Harryho. "Líbilo by se ti to?" zeptal se.
Teď byl na řadě Harry, aby se na svého profesora podíval s přimhouřenýma očima. "Víc než byste si myslel." odpověděl.
Snape byl celou minutu zticha než odpověděl. "Harry Pottere! Flirtuješ se mnou?" zeptal se.
"Možná," řekl Harry. "Byla by to chyba?" Přestože Harryho tón byl žertovný, jeho oči hleděly na Snapea vážně.
"Tvoje dosud největší," odpověděl Snape s děsivou definitivou.
Harry protočil panenky. "Dobře, zapomeňte, že jsem něco řekl." Harry zvedl tašku, aby odešel - cítil se podivně prázdný, i když si byl jistý, že ho Severus odmítne. Skutečností ale bylo, že od té doby co zjistil, že jeho učitel lektvarů má zájem o muže, se Harry potýkal s rostoucí posedlostí svým učitelem.
"Počkej, Harry. Potřebuji s tebou mluvit." Snape mu pokynul ke dveřím vedoucím do jeho kabinetu.
Harry přikývl a následoval ho. Když se usadili v křeslech, Snape mávl hůlkou ke dveřím v zamykacím a zvuk-pohlcujícím kouzlu. Otočil se zpátky na Harryho a okamžitě zaujal mnohem uvolněnější pozici.
"Chci tě pochválit za tvou klidnou reakci na Malfoyovu dnešní… šaškovinu."
Harry pokrčil rameny. "Jasně, v pořádku." Přece nemohl Snapeovi říct, že si chvíli byl jistý, že to bude on, kdo bude potrestán. To by u profesora vyvolalo řadu dalších otázek, na které Harry neměl zájem odpovídat.
"Vypadá to, že už ho přestalo bavit popichování Nevilla a myslím si, že je dostatečně otrávený, aby zkusil vyprovokovat reakci od někoho jiného." Snape se k němu naklonil a jeho oči byly tmavé a vážné. "Teď by nebylo vhodné přivádět na svou rodinu nějakou nechtěnou pozornost."
Díky tomu, že Harry strávil posledních několik let života uprostřed války, instinktivně věděl, co mu profesor říká. "Jsou věci opravdu tak špatné, Severusi?" zeptal se Harry, uchyluje se k mnohem méně formálnímu titulování, které používali mimo školu.
"Obávám se, že jsou před námi temné časy, Harry. A v ne příliš vzdálené budoucnosti. Slib mi, že opatrný a ostražitý. A řekni to i Ronovi a Hermioně." Severus se narovnal a intimita chvíle zmizela.
Teď, když mu někdo, komu věřil, tak jasně předestřel hrozící nebezpečí, pocítil Harry ze začínající války velké obavy. Přestože si nad celým tím nesmyslem "chlapce-který-přežil" umyl ruce, nemohl si pomoci, aby se o Nevilla nebál.
"Jak to Neville všechno zvládá?" zeptal se.
Snape povytáhl obočí. "Ty to nevíš?"
"No, ve skutečnosti," začal se vykrucovat Harry. "Moc o tom nemluví. Říká, že většina z toho, co se plánuje, je příliš tajná, aby nám to mohl říct."
Snape znechuceně protočil oči, než se mohl zastavit. "Ta jeho arogance snad nemá konce."
"Takže se něco plánuje, že jo?" zeptal se Harry trochu vyděšeně.
Snape se zvednul a předtím, než odpověděl, si na celém svém vysokém těle uhladil hábit. "Příliš se nezatěžuj věcmi, jejichž ovlivnění je nad tvé síly." Odstranil zamykací a zvuk-pohlcující kouzlo a vyprovodil Harryho ze svého kabinetu. "Pamatuj si, buď opatrný a buď připravený. A nech na Brumbálovi, ať si poradí s panem Longbottomem."
Čas ubíhal a trvalo další dva týdny, než měl Harry nějakou záminku ke zkoumání jevu, který si s sebou přinesl do této nové reality. Všichni sedmáci se připravovali na OVCE a vypadalo to, že všichni Harryho učitelé mají potěšení v nakládání jim extra domácích úkolů. Harry si jednou večer přišel postěžovat za Siriusem, ale zjistil, že jeho kmotr je k jeho nářkům úplně lhostejný.
Doufal tedy, že získá podporu z jiné strany a obrátil se k druhé osobě v místnosti. Otevřel pusu aby pokračoval ve své tirádě, ale jeho zamýšlená oběť zvedla ruku. "Ušetři nás svého kňourání, Pottere," řekl Snape a Sirius se vrátil k šachovnici. "Děti jako vy byly na této škole během jejich sedmého ročníku pod tlakem stovky let. Vypořádejte se s tím!" A s tím se oba muži vrátili ke hře, jako by Harry ani nebyl v místnosti.
Cestou z kmotrových komnat za sebou Harry práskl dveřmi. Zůstal za dveřmi natolik dlouho, aby ještě předtím, než odkráčel ke knihovně, zaslechl smích obou mužů.
Konečně přišel první famfrpálový zápas sezóny. Zápas mezi Nebelvírem a Havraspárem byl žhavým tématem a letošní nebelvírský tým předváděl výjimečné nadání. Nevillova povzbuzující řeč v šatnách jenom odrážela sebevědomí týmu.
Když byly vypuštěny míče, oba týmy se vznesly z hřiště a okamžitě se pustily do soutěživého zápasu a boje tělo na tělo. Harry si vychutnával svobodu, kterou pociťoval. Létání mu vždycky dokázalo zvednout náladu a rozproudit krev. I přes soupeření s havraspárským chytačem mu srdce tlouklo spíš vzrušením ze hry, než nervozitou.
Kroužil vysoko nad hřištěm a nad ostatními hráči, když v tom se ozvalo pronikavé děsivé kvílení. Znepokojeně se na koštěti narovnal a pátral po zdroji toho strašlivého řevu. Pohlédl pod sebe na hřiště a byl překvapený, když zjistil, že je úplně zahalené do husté bílé mlhy. Tmavé bleskurychlé tvary létaly v mlze sem a tam a najednou Harry uslyšel z tribun vyděšený výkřik.
"Draci! Červení draci! Napadají hráče!"
Harry otočil koště a spěchal k místům, kde seděli učitelé. "Co se děje," zavolal na Siriuse.
"Teď ne, Harry!" zavolal Sirius roztržitě. On, Brumbál a Snape zvedli své hůlky k okraji mlhy a mumlali zaříkadla.
"Nemizí!" zařval Sirius na Brumbála, ale ředitel jeho horečný řev ignoroval a zdvojnásobil své úsilí zbavit se zahalující mlhy.
Vzduch prořízl další výkřik. Harry zalapal po dechu - ten hlas poznal. Vedle něj se ozval stejný zvuk a Harry se otočil a uviděl Nevilla vznášejícího se kousek od něj. Chlapec byl bílý jako duch a třásl se tak, že se stěží udržel na koštěti.
"To je Ginny!" zavolal na něj Harry přes rozruch. Neville se otočil a zíral na něj. Otevřel pusu, jako kdyby chtěl něco říct, ale nic neřekl. "Musíme jí pomoct! Slyšíš mě, Neville, musíme jim pomoct!" Neville ještě chvíli zíral na Harryho a pak se pomalu otočil, aby sledoval hřiště, jako by neslyšel ani slovo z toho, co druhý chlapec řekl.
Harry frustrovaně zavyl, ostře se otočil k druhému chlapci a nebezpečně do něj drcl. "ZATRACENĚ! Neville, co se to s tebou sakra děje?"
Harry už nechtěl čekat a vyrazil k šedé mlze tak rychle, jak to jeho koště dovolilo. Jakmile do ní vlétl, zvuky kolem něj začaly utichat. Přesto však zřetelně slyšel svého kmotra, jak za ním volá: "Harry Jamesi Pottere, ani o tom nepřemýšlej!" A pak bylo všude ticho.
Ta změna byla tak šokující, že se Harry na chvíli zastavil. Cítil se, jako by mu někdo zacpal uši vatou. Ať je napínal sebevíc, nepřineslo to žádný užitek, a tak začal volat na ostatní hráče.
"Ginny! Rone! Kluci! Kde jste?!" Zatímco napínal uši, jestli nezaslechne odpověď, jeho reflexy ho varovaly před něčím, co se k němu rychle blížilo. Zvyklý na vyhýbání se potloukům se bez přemýšlení vrhl doleva a dolů. Cítil, jak se o něj něco otřelo a odřelo mu holou kůži na ruce. Když ucítil bolest, prudce se otočil a srdce mu na úder vynechalo. Z takové blízkosti, že by se ho mohl dotknout, kolem něj prolétal červený drak. Rychle si vybavil všechno, co mohl o této příšeře a zůstal bez hnutí schovaný v mlze, přestože kolem něj kroužila rozzuřená bestie.
Nyní už Harry chápal funkci zastírací mlhy. Červení draci byli divoká, smrtelně nebezpečná zvířata. Pouze jejich mnohé tělesné handicapy omezovaly jejich množství - s výjimkou Rumunska, kde, jak věděl, je Charlie Weasley vídal docela často. Z toho, co si vybavoval, byli téměř slepí a stejně tak i hluší, a při lovu se spoléhali téměř výlučně na echolokaci. Mlha neohrozí jejich útok - hráči pro ně byli hýbající se cíle, ať je mohli vidět nebo ne. Avšak na nějaký čas zpomalí zásah Brumbála a ostatních učitelů. Je to skvělý plán, pomyslel si Harry roztržitě.
Harry zůstal co nejvíc v klidu, jak v dusivé mlze mohl, a znovu začal volat na své přátele; uvědomoval si, že se draci jeho nehybností nenechají mást dlouho. Za několik vteřin uslyšel ze země odpověď.
"Harry! Nehýbej se. Jsou to červení draci. Nahnali nás na zem, ale nemám tušení kam. Vůbec nic nevidím!"
"Počkej, Rone," odpověděl Harry. Zní to, jako by byli přímo pode mnou, pomyslel si. "Rone!" zavolal. "Dokážeš zakouzlit směrové kouzlo, aniž bys na sebe přitáhl pozornost?"
Na chvíli bylo ticho a pak se ozval Ronův hlas. "Jo, ale k čemu to bude? Nevím, na kterou stranu jít!"
Harry viděl, jak kolem něj v mlze pomalu začínají kroužit dva tvary. Začínají mě podezřívat, pomyslel si. Radši, abych to udělal rychle.
"Rone! Zní to, jako byste byli přímo pode mnou. Jsem jenom několik stop od okraje mlhy. Otočte se na západ, ujisti se, že se všichni držíte a připravte se na útěk," zavolal.
"Harry, co se chystáš udělat?" Jeho hlas zněl podezřívavě.
"Prostě mi věř! Chystám se je od vás odlákat. Až vám dám signál, začnete utíkat, chápeš to?"
"Chápu, ale nelíbí se mi to. A co ty?"
Harry se při přítelově otázce pokřiveně usmál. "Bez obav!" zavolal. "Je to jako famfrpál, jenom jsem tentokrát zlatonka já."
"Tvůj taťka tě zabije," přišla z dálky slabá odpověď. Harry se přikrčil - uvědomil si, že jestli tohle přežije, tak má Ron s největší pravděpodobností pravdu. Už ale nechtěl čekat déle - hrůzostrašně vykřikl a střemhlav se snesl k místu, odkud slyšel Ronův hlas. Země se objevila tak rychle, že do ní téměř narazil, ale na poslední chvíli to vyrovnal a prolétl kolem půl tuctu draků vznášejících se nad shlukem nebelvírských a havraspárských hráčů.

Jeho stoupání do nebe bylo následováno vysokým pronikavým křikem a jeho chytačský smysl mu řekl, že ho pronásledují přinejmenším čtyři draci. Mohl jenom doufat, že se ho rozhodnou následovat i ti červení, místo toho, aby zůstali hlídat jeho přátele. Harry stoupal a klesal, vrhal se střemhlav dolů a vyhýbal se. Ale rychle se unavoval. Vyrazil prudce vzhůru, aby unikl z mlhy. Doufal, že dal svým přátelům dostatek času, aby utekli. Právě když viděl i cítil, že mlha kolem něj začíná řídnout, vystřelil k němu ostrý pařát, udeřil ho do hlavy a poslal ho v kotrmelcích k zemi.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sisi sisi | 9. ledna 2017 v 13:39 | Reagovat

"Mlha je zrádná. V mlze se mění čas a prostor, jako by byla branou do jiného světa. Nikdy nevíš, kam tě mlha dovede." Jako bych to už někdy někde četla, ale fakt si nemůžu vzpomenout. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama