Čas na změnu 24/2

3. října 2014 v 21:30 | yellow |  Čas na změnu
15. srpna 1997
Harry,
neuvěřitelný průlom. Byl jsem se schopen dovolat laskavostí od mnoha talentovaných a nadaných kouzelníků, kterým jsem v minulosti pomohl. Je to jenom pár týdnů, ale věřím, že mám dobrý začátek. Budu muset udělat další výzkum.


4. ledna 1998
Harry,
myslíš si, že jsem na lektvarovém symposiu ve Francii. Nenávidím to, že jsem ti lhal, ale ta cesta byla absolutně nezbytná a stále je příliš brzy na to, abych ti všechno řekl. Jsem si stále příliš nejistý. Nesnesl bych tvé zklamání, kdybych nakonec selhal.
22. září 1999
Harry,
věřím, že jsem vyřešil svou nejnáročnější překážku: Jak roztrhnout závěs bez rizika, že uvolním to, na čem jsi tak neúnavně pracoval, abys to tam polapil. Až si budu jistý, že neexistuje riziko náhodného osvobození další duše, zbytek by měl během krátké doby zapadnout na místo. Alespoň doufám.
Harry přečetl desítky záznamů mapující dva roky, než si jeho mělké vzrušené dýchání vybralo svou daň a začala se mu motat hlava. Lapaje po dechu, podíval se s očima přetékajícíma slzami na svého nervózního milence. Neschopný mluvit se téměř brutálně kousl do spodního rtu, bojuje, aby ovládl své emoce. Severus vycítil jeho utrpení a okamžitě si ho přitáhl do náruče a jemně ho kolébal.
Špatně pochopil Harryho reakci. Tiše zaklel - myslel si, že ho znepokojil. Schoval si obličej do milencových temných vlasů a tichým hlasem ho prosil o odpuštění. Jakmile Harry zaslechl šeptaná slova, odtáhl se od něj.
"Odpustit ti? Co?" zeptal se mladý kouzelník nevěřícně, oči naplněné slzami.
"Nebyl jsem si jistý, jestli bys to chtěl… Nevěděl jsem, jestli by přivítal být…přivedený zpět," odpověděl Severus zlomeně.
Harry se zasmál, trochu hystericky, pomyslel si Severus, a pak druhého muže objal. Přitáhl si Severuse blíž a visel na něm, když ho přemohly vzlyky. Když nad sebou získal víc kontroly, odtáhl se od něj a vzal mužův obličej do dlaní.
"Miluji tě, Seve. A znám tě velmi dobře. Nikdy bys mi tohle nedal, pokud by sis nebyl jistý výsledkem." Zasmál se a přitulil se k druhému muži, vychutnávaje si pocit blízkosti a neschopen dostat se ještě blíž.
Konečně, po mnoha minutách ujišťování Severuse o svém štěstí a vzrušení, se opět odtáhl, aby se mohl druhému muži podívat do očí.
"Jak dlouho, Seve?" zeptal se. "Jak dlouho, než můžeme přivést Siriuse zpět?" zeptal se vzrušeně.
"Pár měsíců, myslím," odpověděl zamyšleně mistr lektvarů, jako by ho nikdy nenapadlo, že se Harry zeptá zrovna na tuto otázku. "Musíme si být zcela jisti, že to kouzlo bude fungovat perfektně. Nemůžeme si dovolit udělat chybu."
Harry jen kývl. Byl stále příliš ohromený myšlenkou, že bude mít zpět svého kmotra, než aby byl schopen adekvátně vyjádřit své pocity. Severus, stále trochu nesvůj z Harryho reakce, naklonil jeho hlavu ke své. "Je všechno v pořádku?" zeptal se. "Chtěl jsem ti dát něco speciálního. Už dlouho na to čekám, ale jestli…"
Harry zarazil další slova, která by Severus mohl říct tím, že mu položil prst na ústa. Hluboce se zahleděl do uhlově černých očí. Všechnu svou značnou lásku vlil do svého hlasu, když tiše, sotva slyšitelně, zašeptal.
"Na celém světě by nemohl být lepší, vhodnější a fantastičtější dárek než ten, který jsi mi právě dal. Nemůžu uvěřit, že jsi na tom pracoval celý ten čas. Proč si myslíš, že máš šanci na úspěch?"
Severus si povzdechl, opřel se o opěradlo gauče a přitáhl si Harryho na klín. "Nebyl jsem si jistý, že ji mám," začal. "Proto jsem se o tu možnost s tebou doposud nepodělil." Zaváhal a hluboce se napil ze své sklenice. "Ale abych odpověděl na tvou otázku, to co chytilo mou pozornost hned na začátku bylo něco, co ti Sirius řekl, když jste byli oba za závěsem."
Harry se trochu narovnal, aby se mohl otočit a podívat se na Severuse. "Co to bylo?"
Severus si přitáhl Harryho zpět do objetí, a pak odpověděl. "Ve tvém deníku jsem četl tvůj rozhovor s ním. Neodpověděl ti, když ses ho zeptal, proč se nemůže vrátit."
Severus to prohlášení nechal na chvíli usadit, než cítil, jak se Harry zavrtěl a připustil, "Ne, neodpověděl. Byl jsem tak rozptýlený dalšími věcmi, které mi řekl, že jsem si to ani neuvědomil."
"Myslím, že to celou dobu mohl mít v plánu. Nechtěl tě odvádět od tvého rozhodování. Ale…" Severus se odmlčel a zamyšleně kroužil brandy ve skleničce, kterou svíral v ruce, "zanechalo to ve mně silný dojem, že ti něco skrývá."
Harry přikyvoval. Přehrával si tu událost v paměti a pravděpodobně ji poprvé viděl objektivně. "Máš pravdu, Seve. Teď to vypadá tak jasně." Zděšeně se zamračil, rozrušený svou vlastní zaslepeností. "Proč jsem to neviděl dřív?" zeptal se a ve skutečnosti ani nečekal odpověď.
"Třeba jsi neměl," odpověděl Severus tajemně.
Harry opět zvedl deník a otevřel ho na místě, kde skončil. "Takže tohle je záznam tvé práce. Tvého výzkumu o závěsu," řekl Harry, v hlase podtón otázky.
"Ano," odpověděl Severus.
"Pracoval jsi na tom čtyři roky?"
"Ano."
Harry protočil oči. "Obvykle jsi mnohem výřečnější, pokud jde o věci, které jsou tvou vášní."
Severus propletl prsty Harryho vlasy a jemně zatahal. Naklonil milencovu hlavu tak, aby mohl přitisknout jejich rty k sobě. "Je jenom jedna věc, která je doopravdy mou vášní, neřáde," odpověděl chraplavě.
"Lektvary?" škádlil ho Harry, než byla jeho ústa s divokou jemností překryta v polibku, který by pochopili a ocenili jen dva lidé, kteří sdílejí hluboké duševní pouto.
12. října 2001
Severusi,
jsem tak nervózní, že nemůžu klidně sedět. Čekáme - Remus a já - více než hodinu, ale pořád ani slovo. Jsi pryč mnohem déle, než bych si myslel, že bys měl být. Remus mě pořád prosil, abych se uklidnil, ale já můžu jenom přecházet sem a tam. Myslím, že toho musel mít konečně dost, protože mě přikouzlil na tuhle židli a praštil přede mě na stůl mým deníkem. To, že něco takového udělal, znamená jen jednu věc - taky je setsakra nervózní.
V tuto ranní dobu je ministerstvo klidné. Myslím, že ty, Aberforth (kdo by si pomyslel, že by při tomhle mohl být tak nápomocný), Remus a já jsme jediní lidé v celé budově. Ačkoli je to čekání nervy drásající, jsem rád, že nejsem s tebou. Nebyl jsem v té místnosti od toho hrozného dne, kdy jsem ho ztratil a nemyslím si, že bych tam mohl stát teď, kdybys nebyl úspěšný.
Ale i když nebudeš, tento úkol, tato práce z lásky, kterou jsi dělal kvůli mně, měla tu druhou výhodu, že nás dva svedla ještě víc dohromady, než jsem považoval za možné. Miluji tě a vím, že spolu můžeme dokázat všechno.
Kdoví jaké nové výzvy přinese příští hodina?

Myslím, že slyším tvé kroky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sisi sisi | 10. ledna 2017 v 12:06 | Reagovat

tak a teď se to nesmí pokazit. Prosííím. 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama