Čas na změnu 20

3. října 2014 v 21:21 | yellow |  Čas na změnu
Severusi,
nemůžu uvěřit, že jsem se konečně dostal zpátky. Myslel jsem, že budu něco cítit, až se mi to podaří. Určitě ne štěstí. Dokonce ani překvapení nebo úlevu. Abych byl upřímný, čekal jsem smutek. Přestože to zní sobecky, přiznat to, že moje vlastní štěstí by mělo mít přednost před opravou časové osy. Ale nakonec jsem necítil nic. Vůbec nic. Myslím si, že už prostě nejsem schopný žádných emocí, že ze mě byly vyrvány. No, je to pravděpodobně to nejlepší, co se mohlo stát. Koneckonců jsem muž s posláním a nemůžu si dovolit, abych byl rozptylován.


27. května 1997
Harry otevřel oči. Zalévalo ho ranní slunce a tváře mu laskal teplý jarní vítr. Ze svého úhlu pohledu z kraje lesa viděl malé postavičky, které se poklidně pohybovaly po rozlehlých trávnících před hradem. No, pomyslel si Harry, tak jsem skutečně zpátky ve správném čase. Vypadá to přesně tak, jak by to mělo vypadat v roce 1997. Takže hádám, že jedinou otázkou je… Harry natáhl ruku k čelu. Jeho prsty na zlomek sekundy zaváhaly a pak se konečně dotkly pokožky, pomalu mapujíce její měkký povrch, hledaje tu věc, kterou Harry na svém životě nenáviděl ze všeho nejvíc. Avšak teď by dal všechno zlato ze svého trezoru u Gringottových za to, aby ucítil jizvu ve tvaru blesku zdobící jeho obličej.
Chvíli necítil nic a převalila se přes něj vlna paniky. Pak jeho prsty objevily hladkou, trochu vystouplou kůži jizvy. Byla na trochu jiném místě než předtím, trochu výš na čele, ale byla tam. Harry si úlevně vydechl, pak se usmál. Ale byl to chladný a vypočítavý úsměv, který by nepochybně vyděsil kohokoli, kdo by ho viděl. A mám tě, pomyslel si.
Harry vytáhl z kapsy lahvičku s lektvarem a poté, co rychle spolykal protijed proti lektvaru měnícímu podobu, který mu dal Severus a zkontroloval svoji navrácenou podobu v zrcátku, které vykouzlil, uznal, že je připraven.
Zatímco ho nohy nesly k hradu, přemýšlel o tom, co řeknou Ron a Hermiona, až ho uvidí. Ale ta myšlenka rychle vedla k dalším, týkajícím se toho, jak budou reagovat lidé - jmenovitě jeden jízlivý mistr lektvarů - a jeho nálada se obratem zhoršila. Tentokrát to nebude žádný vášnivý návrat domů. Ve skutečnosti bude rád, pokud ho Severus nezabije. Ale i když věděl, co k němu tento Severus Snape cítí, Harry se nemohl dočkat, až ho uvidí; má pro toho muže velmi důležitý dárek.
Harry si představoval, že jeho náhlé zjevení způsobí docela rozruch, což se potvrdilo, jakmile se přiblížil k hradu a všiml si ho první z lelkujících studentů. Upustila své knížky, úplně zbělala, otočila se a rozběhla se k hlavnímu vchodu. Jak jsem předpokládal, pomyslel si Harry.
Harry se Severusem nebyli schopni přesně určit, jak kámen změnil časové osy. Neznajíce důsledky a možné paradoxy, které by vyplývaly z Harryho bytí na dvou místech zároveň, se domluvili, že až přijde čas, vrátí se do budoucnosti na konci května, den nebo dva poté, co poprvé zmizel s obracečem času. Harry to sice nemohl dokázat, ale vžycky si myslel, že z knihovny na Grimmauldově náměstí zmizel na Štědrý den. Ale protože neexistoval žádný způsob, jak to prokázat, tohle vypadalo jako nejjednodušší řešení.
Harry se nedomníval, že Severus počítal s nějakým druhem vysvětlení, které bude Harry potřebovat poté, co se zčista jasna objeví pět měsíců po svém zmizení. Ale aby pravdu řekl, Právě teď mu to bylo úplně jedno. Potřeboval provést nějaký výzkum a doufal, že v bradavické knihovně najde to, co potřebuje. Uvědomil si, že by se pravděpodobně měl zastavit za Brumbálem, ale jeho dychtivost potvrdit to, co mu Nagini řekla, by palčivá, takže se rozhodl, že Brumbál počká. Stejně si ho s největší pravděpodobností najde, pomyslel si s vědoucím pohledem.
Harry šel sebevědomě. Jeho krok byl cestou hradem do knihovny pevný a neuspěchaný. Byl si jenom okrajově vědom ohromených pohledů a překvapeného lapání po dechu, které ho provázely. Nenechal se ničím rozptýlit, dokud nebyl přímo před velkými dveřmi do knihovny, kde byl nakonec nečekaně zastaven. Ze všech lidí, právě Dracem Malfoyem.
Draco si stoupl Harrymu přímo do cesty, doprovázen jako obvykle Crabbem a Goylem. Ale jeho postoj nebyl výhružný. Spíš odrážel jeho hluboký šok, zatímco stál a zíral na Harryho, jako by jeho arcinepříteli najednou vyrašila křídla a ocas.
Harry prostě nemohl odolat. "Problém, Malfoyi?" zeptal se nonšalantně.
Draco na něj další minutu zíral a pak se zakoktal na odpovědi. "On…on…"
Harry naklonil hlavu ke straně, rozhodnut vydržet to zmatené koktání. "Ano?" zeptal se nakonec. "Vyklop to, Malfoyi. Nemám na to celý den."
"Jsi mrtvý!" vyslovil Draco nakonec a namířil na Harryho vyčítavě prst, jako by to snad byla Harryho chyba, že je ve skutečnosti naživu.
Harry vyklenul obočí. "Doopravdy?" odpověděl s předstíraným překvapením. "Co tě na tu myšlenku přivádí?"
Draco měl problémy získat zpět svůj klid. Souvislá řeč se mu nadále vyhýbala a Harry si všiml, že se druhý chlapec vrávoravě potácí, než se mu podařilo odklopýtat na stranu, aby se mohl opřít o futra.
"Řekl, že jsi," odpověděl konečně Draco.
Harry přimhouřil oči. Nepotřeboval, aby Draco specifikoval, o kom mluví. "Řekl?" zeptal se Harry nebezpečně a přistoupil k Dracovi. Blonďák se schoulil ještě víc ke dveřím a očima prosil Crabba a Goyla, aby ho přišli zachránit, ale ti couvali úměrně s tím, jak Harry postupoval.
"Novinka, Draco. Jsem naživu," řekl Harry druhému chlapci přímo do obličeje. Znechuceně se otočil, vstoupil do knihovny a zavolal přes rameno. "Tvůj pán ti lhal, Malfoyi. A ujišťuji tě, že to není poprvé, co to udělal."
Harry za sebou nechal ohromený dav přihlížejících, který se kolem nich zformoval, postoupil do knihovny a namířil si to přímo do oddělení s omezeným přístupem.
"Minutku, mladý muži!" zavolala madam Pinceová, která za ním spěchala a chytila ho za paži ve chvíli, kdy otevřel půlku lítaček oddělujících oddělení s omezeným přístupem od zbytku knihovny. "Co si myslíte, že… och!" vykřikla, když se Harry otočil a ona si všimla, koho chytila.
"Pane Pottere?" zašeptala. Posunula si brýle a znovu na něj zamžourala přes tlusté čočky.
Harry, naštvaný stálým zdržováním, jemně vymanil svou paži z jejího sevření a znovu se obrátil k lítačkám, ale byl opět chycen v sevření jako v kleštích. Harry bojoval se svým vztekem a otočil se, aby zjistil, že jeho pohyb tentokrát není omezen knihovnicí, ale ředitelem.
"Ahoj, Harry," řekl starý kouzelník jemně a uvolnil své sevření, když viděl, jak napětí Harryho těla opadá.
"Dobrý den, profesore," pozdravil Harry. Prohlédl si Brumbála od hlavy k patě a jeho obličej se rozsvítil v upřímném úsměvu, prvním za mnoho dní. "Jsem rád, že vypadáte tak dobře, pane," řekl nakonec.
"Nevypadal jsem dobře, když jsme spolu mluvili naposledy, můj chlapče?" zeptal se Brumbál tiše, v očích charakteristické jiskření.
Harryho dobrá nálada se okamžitě vypařila, když se mu do mysli vetřely vzpomínky na temný a rozpadající se hrad. "Ne," odpověděl tiše. "Nevypadal."
Brumbál sledoval, jak Harryho obličej ztemněl a pak pomalu pustil jeho ruku. Avšak místo aby ustoupil, přistoupil blíž, chytil Harryho svou dlouhou rukou kolem ramen a provedl ho lítačkami do oddělení s omezeným přístupem. Zdvořile se zbavil madam Pinceové: potichu ji požádal, aby vylidnila a uzavřela po zbytek dne knihovnu.
Brumbál vedl Harryho dozadu mezi vysokými regály s knihami a dělal, co mohl, aby se mladý muž uvolnil.
"Hledáš něco konkrétního, můj chlapče? Možná bych tě mohl navést ke správnému zdroji," řekl ředitel.
Harry se při Brumbálově viditelné touze po informacích smutně usmál. Byl nepochybně zvědavý kvůli Harryho náhlému znovuobjevení. Harry si uvědomil, že řediteli něco dluží. Avšak celý příběh byl zcela vyloučen. Byl příliš dlouhý, příliš komplikovaný a příliš emocionálně vypjatý, než aby Harry vůbec zvažoval jeho vysvětlování. Zastavil se a těžce se opřel o jednu vysokou polici zatuchlých knih, vdechuje uklidňující vůni starého pergamenu a inkoustu.
Třesoucí se rukou si prohrábl rozcuchané vlasy doufaje, že ho něco napadne, ale žádné jednoduché vysvětlení mu na mysl nepřišlo. Nakonec, když mu v žilách zase začala tepat neodkladnost jeho mise, vzhlédl k řediteli. Očima prosil o pochopení, hladce převedl rozhovor k jinému, i když příbuznému tématu a zabránil tím jakýmkoli dalším otázkám.
"Pane, byl bych radši, kdybyste nebyl příliš zapleten do toho, co se tu dnes snažím zjistit. Dokonce ani nevím, jestli najdu to, co hledám. Vadilo by vám, kdybychom v tomto rozhovoru pokračovali později?" zeptal se Harry. Uvnitř něj se to sevřelo, když si uvědomil, není upřímný, ale posledních několik měsíců zmírnilo moc, kterou nad ním kdysi mělo jeho svědomí. Pravdou bylo, že neměl v plánu někdy Brumbálovi říct, co se mu stalo, a kdyby věci s Voldemortem šly tak, jak Harry plánoval, starý kouzelník by neměl tušení, jak Harry udělal to, co udělal. Harry plně nerozuměl svým vlastním pohnutkám, ale cítil se velmi majetnický ke svému malému dobrodružství. Ve skutečnosti existovala jen jedna osoba, se kterou se o něj hodlal podělit.
Vypadalo to, že Brumbál chápe Harryho tichou prosbu o soukromí, protože souhlasil a zanedlouho poté se omluvil. Ale ne předtím, než Harrymu slíbil, že po zbytek dne bude mít knihovnu pro sebe. Starý kouzelník se zvedl k odchodu, ale ještě jednou se otočil, aby se potichu zeptal.
"Harry, kdybych mohl, Remus…"
"Ano," řekl Harry a vzhlédl od pergamenu, který sloužil jako rejstřík knih v oddělení s omezeným přístupem. "Prosím, řekněte mu, že jsem se vrátil. Jestli by to bylo možné, chtěl bych ho vidět dřív, než…"
"Než?" zeptal se ředitel, když se Harryho odpověď vytratila.
"Než uběhne příliš mnoho času," dokončil Harry a proklel svou únavu a depresi, že ho dělají tak neopatrným.
Brumbál si Harryho několik dalších vteřin prohlížel a pak pomalu kývl na souhlas. "Uleví to jeho mysli. Od Vánoc je dost zoufalý."
"Samozřejmě, že je," povzdechl si Harry a zavřel oči. "Budu se mu za to muset omluvit," řekl spíš sobě než Brumbálovi.
"Pochybuji, že právě teď bude nějaké vysvětlování nezbytné, drahý chlapče. Určitě se mu uleví, že jsi živý a zdravý."
"Vskutku, živý," odpověděl Harry zíraje na pergamen, který držel ve svých rukách, ale doopravdy ho neviděl.
Brumbál se elegantně zvedl od stolu, který spolu sdíleli, a přitáhl si kolem sebe hábit. Oběma rukama si uhladil svůj dlouhý vous a přísně se na Harryho zadíval přes své půlměsícové brýle. "Využij toho času moudře, můj chlapče," řekl s malým zamračením. "Pochybuji, že i můj značný vliv přesvědčí madam Pinceovou, aby v nějaké bližší době udělala další výjimku."
Harry přikývl a nechal své odhodlání zobrazit se ve svém obličeji. "Vážím si té možnosti, pane. Nepromarním ji," ujistil ředitele.
O několik hodin později Harry otočil poslední stránku knihy, kterou četl. Byl vyčerpaný, oči měl krvavé a slzely mu, jeho zrak byl rozostřený a v hlavě mu tepalo po hodinách čtení nejasných kouzelnických textů. Ale měl to, pro co přišel.
Znovu, právě když se zdálo, že osud zničí Harryho vůli, byl mu poskytnut odklad. Zaříkadlo kouzla, které Harry potřeboval použít proti Voldemortovi, bylo úplně jednoduché a Harry si ho dokázal zapamatovat za méně než pět minut. Kouzlo umožní Harrymu vylákat Voldemortovu duši z jeho těla a plně se usadit u něho. Až ji bude Harry pevně držet, bude muset jednoduše ukončit svůj život; a to rychle, aby dal Voldemortovi co nejméně času na útěk. Osvobozenou od fyzických pout donese Harry Voldemortovu duši k závěsu a skrze něj. Znělo to tak jednoduše, a přesto Harry v srdci cítil, že je to ta správná odpověď. Měl pocit, že by měl dát Nagini velkou pusu na nos. Konečně, konečně, konečně to bude moct ukončit. Všechno.
Vrátil starodávné svazky na jejich pravá místa a unaveně prošel kolem vysokých přeplněných polic a ven z knihovny. Překvapený, ale potěšený tím, že našel chodbu před knihovnou prázdnou, krátce zvažoval, kam jít. Do věže za Ronem a Hermionou? Pravdou bylo, že se na setkání s nimi necítil. Přál si, aby tu byla jiná možnost, ale přiznal si, že není. Jít se podívat na Severuse je zcela vyloučeno - dnes v noci nebude žádná pozdní návštěva mistra lektvarů. Dnes v noci, ani žádnou jinou noc.
Unaveně se odstrčil ode zdi, o kterou se opíral. Najednou byl překvapen, když mu na rameno jemně dopadla cizí ruka. Harry vybičoval své tělo, aby se otočilo a prudce jednou rukou vyrazil, zatímco přivolával hůlku z úzkého pouzdra v rukávu.
"Harry?" ozval se známý hlas.
Harry okamžitě sklonil hůlku. Nechal slabé světlo pochodní osvítit postavu vedle něj.
"Remusi," zašeptal. Vlkodlakova přítomnost byla všechno, co bylo třeba k jeho zhroucení, už tak byly jeho psychické stěny oslabené vyčerpáním. Otevřel ústa, chtěl vysvětlovat, ale nemohl přes rty protlačit jediné slovo. Místo toho nechal uniknout slzy, které se mu utvořily v očích, když uviděl starého přítele.
To bylo veškeré povzbuzení, které Remus potřeboval. Přitáhl si Harryho blíž k sobě, kolébal ho v náručí a konejšivě mu šeptal. "Jsem šťastný, že jsi v pořádku," protlačil Remus přes stažený krk. "Tak moc jsem se bál."
"Věděl jsem, že budeš," připustil Harry. "Omlouvám se."
"Harry, co se stalo?" zeptal se Remus a odtáhl se, aby se podíval Harrymu do očí.
"Nemůžu ti to říct," řekl Harry stěží víc než šeptem. "Nemůžu o tom mluvit, prosím," škemral.
Remus okamžitě přitáhl Harryho zpět do své náruče a v malých kruzích ho hladil po zádech. Slabě si povzdechl. Věděl, že na toho mladého muže nemůže tlačit, aby se mu svěřil. "Chceš, abych tě doprovodil zpátky k nebelvírské věži?" zeptal se po několika minutách příjemného ticha.
Harry ještě jednou popotáhl a odstoupil od něj. Nestoudně zneužíval útěchu, kterou mu Remus poskytoval, ale byl čas, aby sebral svou kuráž a použil čas, který mu ještě zbývá, aby dořešil nedořešené. Sevřel ruce staršího muže ve svých, chtěje, aby viděl jeho upřímnost. "Děkuji za vše, co jsi pro mě udělal, Remusi. Byl jsi mi pravým přítelem, jedním z mála. Dávej na sebe pozor," řekl a na konci byl stěží slyšitelný.
Remusovy oči se poplašeně rozšířily. "Kam jdeš, Harry?" zeptal se a jeho obavy rostly každou vteřinou. "Co máš v plánu?"
Harry ještě jednou stiskl přítelovy ruce, pak je pustil a odstoupil od něj. "Jdi domů, Remusi," řekl a nechal do hlasu proniknout závan tvrdosti. Harry se otočil a rychle odešel temnou chodbou, aniž by počkal na odpověď.
Usazený mezi bezpečnými a klidnými zdmi komnaty nejvyšší potřeby dokončil Harry svůj poslední zápis do deníku. Dříve toho večera si dovolil několik hodin spánku, protože už nebyl schopný odolávat svému vyčerpání. Byl daleko od odpočatosti, ale cítil se použitelně a dokázal se kontrolovat. Věděl, že někteří budou zpochybňovat jeho spěch, ale nedokázal setřást neodbytnou potřebu vnést rychlé rozřešené do svého závěrečného střetnutí s Tomem Raddlem.
Pomalu vstal z gauče, na kterém se choulil mnoho hodin. Místnost mu neposkytla nic jiného, než co si Harry přál: praskající oheň, pohodlný nábytek a klidnou atmosféru.
Teď, osvěžený tak, jak to bylo možné, se Harry připravil na svůj poslední úkol předtím, než v noci opustí hrad. Položil na úhlednou hromádku své dva odrbané deníky a svázal je dohromady provázkem, který mu komnata velkoryse poskytla. Několik minut tiše rozjímal a připravoval se na to, co ho čeká. Nakonec se zvedl, přešel ke dveřím a jenom krátce se zastavil, když zahlédl svůj obraz v nedalekém zrcadle.
Merline, doopravdy vypadal hrozně. Jeho oči byly propadlé a prázdné, pod nimi měl jasně vyrýsované černé kruhy. Vlasy mu stály všemi směry. Nic nového, pomyslel si s úšklebkem. Jeho hábit byl zmačkaný a bylo na něm dokonce i několik skvrn. Vypadal neuvěřitelně pomačkaně. Ale uvědomil si, že jeho vzhled nehraje ani v nejmenším roli. Tak jako tak Severuse nebude zajímat, jak vypadá. Pokusil se na vlastní obraz usmát, ale zíral na něj jenom ztrápený obličej vyděšeného kluka.
Harry si uvědomil, že měl pravděpodobně zvážit denní dobu, než začal bušit na Snapeovy dveře. Koneckonců bylo hodně po půlnoci. Ale předchozí zkušenosti ho naučily, že ten muž byl vzhůru v nejrůznější hodiny, takže se příliš nebál.
Zatímco stál, přešlapoval z nohy na nohu a čekal na Snapea, pocítil bodnutí paniky. Na chvíli zvažoval, že nechá deníky přede dveřmi a rychle uteče, ale právě když se skláněl, aby je položil, dveře se rozletěly.
"Pottere!" vyplivl Snape jeho jméno. "Ať jste měl jakýkoli hloupý důvod, o kterém jste uvěřil, že je natolik zemí otřásající, aby bylo nutné mě kvůli němu v tuto hodinu otravovat, nechtě mě znovu vás ujistit, že jste hrubě podcenil jak jeho, tak vaši důležitost! Uvědomuji si, že musíte doslova hořet touhou podělit se se mnou o více soukromých detailů z vaší malé dovolené, ale já osobně prostě nemám zájem," ušklíbal se Snape a shlížel na Harryho. Vypadalo to, že na chvilku zaváhal, když si všiml chlapcova vzhledu, ale byl příliš rozzuřený, než aby ho to v tuto chvíli zastavilo.
"Máš vůbec představu, jak nezodpovědný jsi? Ty imbecile! Myslíš vůbec někdy na někoho jiného než na sebe?"
Poslední slovo bylo skoro zařvané a Harry byl vytržen ze svého transu, do kterého upadl při pohledu na svého bývalého milence. Konečně zaregistroval poslední slova a uvědomil si, že by měl být naštvaný kvůli tomu, co naznačují. Že by ve skutečnosti měl zuřit. Ale nezuřil. Pravdou bylo, že se cítil jenom zraněný. Zraněný a prázdný. Už se měl naučit, že doufat v něco a něco si přát prostě není řešení. A faktem bylo, že tento muž Harryho Pottera nemiloval, nikdy ho nemiloval. A nikdy nebude znovu moci milovat Jonathona, ne poté, co si přečte tyto deníky. Harryho žal se projevil jako tupá bolest v hrudi a on v srdci jasně věděl, jak obrovskou chybu udělal, že sem dnes v noci za Severusem přišel.
"Co se s tebou děje, Pottere?" zeptal se Snape hlasem, který Harry nedokázal zachytit. Jenom si se zpožděním uvědomil, že se mu po tvářích volně koulejí slzy, slévají se mu pod brýlemi a zamlžují jeho zrak.
"Já…já…" koktal. Při Snapeově známém popuzeném povzdechnutí si chvatně stáhl brýle a osušil si slzy z obličeje. Ale nezáleželo na tom, jak rychle si je z tváří stírá, protože byly okamžitě nahrazeny.
Věděl, že delší řeč je pravděpodobně nad jeho možnosti, takže vzdal pokusy o setření svých slzí a natáhl ke zmatenému mistrovi lektvarů ruku svírající svázané deníky.
Snape na Harryho dál zíral a v obličeji měl zvláštní výraz. Byl tím tak zaneprázdněn, že si nejdřív ani nevšiml v kůži vázaných knih, které mu Harry strkal přímo pod nos.
"Co to je?" zeptal se svým obvyklým kousavým tónem. Jeho efekt byl mimochodem zcela zničen konejšící rukou, kterou položil na Harryho rameno. Ten dotek byl víc, než mohl Harry snést. Připomněl mu ty další doteky. Doteky, kterými se ho tento muž dotýkal s láskou, v podpoře a - mnohokrát - v žáru vášně. Harry věděl, že nemá daleko k celkovému zhroucení, takže ustoupil z onoho doteku a Snapeova ruka spadla z jeho ramena. Zhluboka se nadechl a bojoval, aby se ještě jednou podíval druhému muži do očí. Slabě pokynul ke knihám, které držel.
"Je to…je to záznam…mého…doby, kdy jsem byl pryč," řekl zlomeně. "Jsou pro vás."
Teď Snape vypadal doopravdy zmateně. Evidentně byl zcela vyveden z míry pohledem na tohoto zlomeného mladého muže u svých dveří a nepochybně měl problémy vzpamatovat se.
"Proč?" zeptal se a hledal nějaký náznak toho, proč vedou tento rozhovor uprostřed noci u jeho dveří. Harry jenom zavrtěl hlavou a znovu mu podával knihy, nutě Snapea, aby si je vzal. Harry si hluboce oddechl, když viděl, že si Severus jeho deníky bere. Tohle byl poslední úkol, který se cítil nucen udělat. Teď už byl před ním jenom Temný pán.
Harry se v duchu hořce zasmál, když přemýšlel o konečné bitvě. V porovnání se zkušenostmi z loňského roku se mu závěrečné střetnutí s Tomem Raddlem nezdálo tak skličující jako dřív.
Harry vycouval a otočil se k odchodu, ale byl zezadu za nadloktí chycen silnou rukou. Tiše vykřikl utrpením. Použil všechnu svou sílu, aby se vytrhl, ale jediné čeho docílil, bylo, že když jeho odpor opadl, byl tržen zpět. Narazil do Severuse, který ho ladně chytil do náruče. Okamžitě omámen pocitem, že je v milencově náruči, si Harry, nehledě na okolnosti, dovolil na několik vteřin ten pocit vychutnat. Pak se narovnal a jemně přejel rty přes mužův dlouhý krk. "Miluji tě," vyslovil tiše proti hladké kůži.

Vymanil se z objetí, rychle se otočil zády ke Snapeovým dveřím ignoruje hlas, který ho volal zpět a běžel tmavou chodbou pryč.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sisi sisi | 10. ledna 2017 v 10:25 | Reagovat

Pěkné poslední sbohem. Ale ještě nevím, jak to dopadne. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama