Čas na změnu 18

3. října 2014 v 21:19 | yellow |  Čas na změnu
Severusi,
nikdy jsi mě neslyšel mluvit hadím jazykem, že ne? Myslím, že jsem nevěřil, že jím stále můžu mluvit. Brumbál si vždy myslel, že to je talent, který na mě přenesl Voldemort, ale teď je zcela jasné, že tomu tak není. Prostě miluju, když dokážu, že se ten starý chlap mýlí.
No, náš vznešený a mocný Temný pán se nestal tím, kým je díky vavřínům svých následovníků. Jestli jsou Lucius a Nagini nějakým náznakem, pravděpodobně by měl zvážit zavedení IQ testů, než do toho svého malého klubu někoho přijme. Ne že by mu to teď nějak pomohlo, protože ten pověstný kůň již opustil stodolu - abych tak řekl. Připomeň mi, abych poděkoval Nagini, až ji příště uvidím.


1. února, 1976
Harry zadržel dech, očekávaje to odporné škubnutí přenášedla a nebyl zklamán. O zlomek sekundy později ucítil trhnutí u pupíku a on a Severus byli přenášeni na místo setkání.
"Ugh," řekl, když se svět kolem něj přestal točit. "Nenávidím tyhle věci."
"Mým oblíbeným způsobem cestování také nejsou, nicméně si nemyslím, že bychom měli na výběr," odpověděl Severus a odhodil použité přenášedlo - v tomto případě prázdnou láhev od máslového ležáku - na zem.
"Jsi si tím jistý, Seve?" zeptal se Harry naposledy. "Nemusíš to dělat jenom kvůli tomu, že to lidé od tebe čekají."
"Samozřejmě," odsekl Severus. "Nejsou mi dva roky, a neoceňuji ani tvé patetické pokusy o psychoterapii." Ztlumil trochu hlas a pokračoval, "Jsem si svým rozhodnutím jistý."
Harry jenom kývl, protože si doopravdy nedůvěřoval dost na to, aby promluvil. Když se Severus otočil a vyrazil pryč, jen krátce zaváhal, než ho následoval. Šli zarostlou cestou skrz hustě zalesněnou oblast, než se vynořili na kruhové mýtině. Kruh maskovaných smrtijedů obklopoval kamenné pódium, na kterém hřadoval sám Voldemort.
Přestože nebylo pochyb, kdo to je, protože to bylo jasně naznačeno jeho pozicí v kruhu, Harry byl krátkodobě vyveden z míry vzhledem Temného pána. Vypadal jako úplně normální člověk, vůbec ne jako to monstrum, se kterým se Harry během let mnohokrát střetl. Avšak aura moci, která z něj vyzařovala, byl černá jako asfalt, a když se přes Harryho přelila jako velká vlna, jeho přetrvávající nevolnosti to moc nepomohlo.
Ztěžka polkl, následoval Severuse skrze kruh těl, který se před nimi rozestoupil, a přiblížil se ke zvýšenému pódiu. Přestože Severus působil úplně klidně, Harry cítil, jak z něj proudí strach. Podle očekávání to nepomáhalo rozptýlit jeho vlastní nervozitu. Když se přiblížili, Harry spatřil záblesk pohybujících se smyček za pódiem a hlavou se mu rozezněl syčivý hlas, "Mmmmm, čerstvé maso."
"Vítejte," pronesl Voldemort úlisným hlasem. "Jsem potěšen, že jste se k nám rozhodli připojit." Elegantně se postavil a sestoupil po třech schodech na trávu před Harryho a Severuse.
"Severusi," pokračoval Voldemort, "můj loajální služebníku. Lucius mě informoval, že zvažuješ rozšíření našich řad." Přistoupil ještě blíž, pevně se zadíval do Severusových očí a více než minutu žádný z nich nepromluvil. Jenom na sebe bez mrkání upřeně zírali. Příliš pozdě si Harry vzpomněl, že Tom Raddle je vynikající nitrozpytec. Přál si, aby svého milence dopředu varoval a umožnil druhému chlapci připravit svou mysl na útok. Ale to zpoždění dalo Harrymu několik cenných okamžiků, které potřeboval, aby si sesbíral a utřídil vlastní myšlenky a dal na povrch své mysli jenom to, co chtěl, aby Tom viděl.
"Ano," zasyčel Tom. "Vidím tvůj potenciál, Severusi. Vítej." A obrátil své pronikavé oči k Harrymu. Harry potlačil nával paniky, který při tom blízkém zkoumání ucítil a nechal ve své mysli jenom tolik strachu a úžasu, aby uspokojil Tomův hlad po ovládání.
"A ty jsi?" zeptal se Tom nebezpečným hlasem.
"Můj pane," přerušil ho Lucius a vystoupil z kruhu. Sklonil se v hluboké pokloně a mluvil k Voldemortovi z této submisivní pozice. "Tohle je ten druhý chlapec, o kterém jsem Vám říkal," řekl s respektem.
"Ach, ano," odpověděl Tom a znovu se obrátil k Harrymu. Chladný úsměv byl jediným varováním předtím, než byla Harryho mysl napadena. Zůstal při útoku zcela nehybný, chvíli symbolicky vzdoroval a pak pustil Toma dovnitř, aby si mohl prohlédnout to, co Harry chtěl. Avšak velmi brzy se Harry začal obávat hloubky Tomova prozkoumávání. Nikdy předtím necítil takovou magickou sílu, jakou cítil, když se ten muž dotkl jeho mysli. Dokonce i se svou impozantní nitrobranou Harry cítil, jak se jeho mentální zdi začínají hroutit. V zoufalství hodil do popředí své mysli vzpomínku a doufal, že se Tom chytí.
Tom se trochu stáhl, což bylo jediné znamení toho, že byl překvapen. "Ty jsi hadí jazyk, chlapče?" zeptal.
Harry si v duchu úlevně povzdechl, když ucítil, jak Tom opouští jeho mysl. Bylo mu jasné, že to upoutá pozornost toho bastarda. "Ano…můj pane," protlačil přes bránící se rty. Koutkem oka si všiml Severusova šokovaného výrazu.
Tom se znovu otočil k Luciusovi. "O tom jsi mě neinformoval, Luciusi," pronesl se zřetelnou zuřivostí.
"Já…já si toho nebyl vědom, můj Pane," koktal Lucius.
Luciusi, ty idiote, pomyslel si Harry. Jak jsi všechny ty roky přežil? Řekl bych, že pocítíš následky své blbosti.
Skutečně, ne dřív, než si to Harry pomyslel, Tom zvedal hůlku a mířil jí na Luciuse. "Vědět, to byla tvá práce, Luciusi. Crucio," řekl a namířil hůlku na provinilého smrtijeda. Lucius se svalil na zem a ječel v agónii.
Harry byl na druhé straně této kletby ve svých snech tolikrát, že tím pohledem zůstal relativně nezasažen. Také Severus zůstal netečný. Bezpochyby to bylo dědictví po otcově zneužívání, ale jeho nezaujatost byla přesně ten typ reakce, který chtěl Voldemort vidět. Harry věděl, že to ten zvrácený bastard bude vidět jako sílu. Tom ukončil kletbu a otočil se k Harrymu a Severusovi, ignoruje ležícího Luciuse lapajícího po dechu a sténajícího na zemi.
"Vidím, že nejste pohoršeni mým trestem, jsem potěšen." Zvedl bledou ruku a položil ji na Severusovu paži. Harry cítil, jak jeho milenec vedle něj krátce ztuhl, pak se uvolnil a nechal se Tomem odvést pryč. "Pojď, Severusi. Slyšel jsem, že máš slabost pro lektvary. Věřím, že bych tu pro tebe mohl mít výzvu, jestli se na to budeš cítit," řekl.
Chytré, pomyslel si Harry s nechutí. Zahrát na jeho největší sílu a nechat ho cítit se výjimečným a potřebným. Takový průhledný trik, a přesto Tom během prohledávání Severusovi mysli viděl, jak moc Severus právě po tom touží.
"Jonathone," zavolal Tom nenuceně, když odváděl Severuse pryč. "Ty a já si také promluvíme, ale ne dnes v noci. Proč neděláš místo mě společnost Nagini?" řekl a tón jeho hlasu naznačoval, že to není žádost.
Harry byl zachráněn od odpovídání, když ucítil, jak se mu kolem nohou ovíjí drsné smyčky. Povdechl si. 'On tím nemyslel, že mě máš sníst, Nagini,' zasyčel na ni v hadím jazyce.
'Ale já myslím, že bys byl vynikající,' trval na svém had, než uvolnil své smyčky a pustil Harryho nohy. Harry využil možnosti prostudovat si velkého hada. Samozřejmě, velikostně se ani trochu neblížila rozměrům, jaké bude mít za nějakých dvacet let, ale stále byla impozantní.
Harry si povzdechl, jak zvažoval své možnosti. Chtěl jít za Severusem, chránit ho od všeho, co Tom plánoval, ale věděl, že by to pravděpodobně skončilo katastrofou. Jeho další možností bylo vydojit z Nagini informace. Harry se zasmál své vlastní slovní hříčce a podíval se dolů na hada zkrouceného u jeho nohou. Ne, klábosení s Nagini nebylo jeho první volbou, ale byla to možnost, kterou neplánoval promarnit.
'Jsi velmi krásná,' zasyčel na ni. Had se při tom komplimentu nafoukl.
Bylo mu trochu nepříjemné mluvit s ní takhle veřejně, i když věděl, že kruh tichých postav stojící kolem nich nerozumí jejich společnému jazyku.
'Jak dlouho svému pánovi sloužíš, Nagini?' zeptal se jí.
'Ach, mnoho, mnoho let," zasyčel had odpověď. 'Je to ten nejsssilnějššší kouzelník, jaký ssse kdy narodil, je nedotknutelný," řekla.
'Nikdo není nedotknutelný,' posmíval se Harry. Sedl si na zem, nalákal si ji na klín a hladil ji na šupinách na hlavě tak, jak věděl, že se jí to bude líbit.
'Můj pán je," trvala na svém Nagini. 'Nikdo ssse mu v bitvě nevyrovná a není zatížený ssslabossstí.'
'Doopravdy?' řekl Harry a pořád ji hladil.
'Ano. Jeho duššše nemůže být zničena. Jenom ovládnuta,' zasyčela bez pobízení, ovíjejíc se kolem Harryho, potěšena pozorností, které se jí dostávalo.
'Ovládnuta? Jak?' zeptal se Harry a ani neočekával, že mu to had poví. Zřejmě však podcenil její touhu po náklonnosti, protože odpověděla - téměř okamžitě.
'Za závěsssem,' odpověděla Nagini. Zvedla svou velkou hlavu a podívala se Harrymu přímo do očí. 'Víššš, co to je?' zeptala se.
'Pokud mi paměť slouží,' odpověděl Harry suše.
'Ano," pokračovala Nagini. 'Chycen za závěsssem, dokonce ani můj pán by nebyl ssschopen uprchnout.'
'No,' řekl Harry a dovolil velkému hadovi proklouznout pod své oblečení a ovinout se kolem jeho těla. 'Takže není šance, že by to někdo udělal? Dostal jeho duši za závěs?'
'Jsssi teplý, Jonathone. Líbíššš ssse mi,' zasyčela Nagini zpod jeho oblečení. Harry už téměř vzdal naději na to, že mu odpoví. Usoudil, že si had konečně uvědomil svou nerozvážnost, když se k němu přes oblečení donesl její hlas.
'Jenom ten, kdo sssdílel pánovu duššši, ji může najít. Jenom ten sss velkou sssilou ji může držet. Jenom ten sss touhou ztratit sssvoji vlassstní duššši, ji může donéssst za závěsss,' odpověděl had.
Harry nemohl uvěřit svému štěstí. Potlačil hysterický smích, který mu bublal v hrudi. Tak mi to doopravdy řekla, pomyslel si. Absolutně neuvěřitelné. A hloupé. Není v příručce Temného pána něco o vybírání důvěrníků, jejichž mozek je větší než hrášek?
'Rád si s tebou povídám. Nagini,' řekl Harry úplně čestně. Kdo ví, co dalšího bych se mohl dozvědět, pomyslel si. Takže mluvili. O každém tématu, o kterém had chtěl a Harry mu občas kladl dotazy. Seděli spolu propleteni na zemi, dokud se Severus nevrátil odkudkoli, kam ho Tom vzal.
Harry viděl, jak se k němu přibližuje jeho milenec, tak se rychle vymanil od rozespalého hada a slíbil mu, že si spolu zase brzy popovídají. Trochu se nafoukl, že byl zbaven svého teplého kokonu a se zasyčením na rozloučenou se odplazil zpátky na pódium.
Harry opatrně sledoval Severuse, když se k němu připojil v kruhu tichých smrtijedů. "Kde jsi byl?" zeptal se velmi tiše, neschopen zbavit svůj hlas podráždění. Severus mu neodpověděl. Jeho obličej byl zcela uzavřený a Harry nemohl v černých očích objevit jedinou emoci. Frustrovaně si pročísl vlasy a natáhl se, aby si k sobě druhého chlapce otočil, aby po něm mohl požadovat odpověď. Avšak jakmile položil ruku na milencovu paži, Severus zasyčel bolestí a rychle mu ji vytrhl.
Harry nemohl zadržet přidušený vzlyk. Ne, křičela jeho mysl. Ne tak brzy. Proč jsi mi nedal šanci promluvit si s tebou, pomyslel si zoufale. Znovu Severuse chytil, tentokrát za druhou ruku a snažil se vyjádřit očima to, co nedokázal vyslovit, ale Severus se na něj odmítal podívat.
Voldemort znovu vstoupil do kruhu, klidně vystoupal na zvýšené pódium a otočil se čelem k Severusovi a Harrymu. "Dnes jsem získal služebníka," Tom se odmlčel a Harry prakticky slyšel jed odkapávající z jeho hlasu při dalších slovech. "Snad prokáže svou loajalitu," dokončil.
Harry si uvědomil, že to musí signalizovat konec setkání, protože kruh pozorovatelů se obrátil a zmizel v lese. Když se Harry otočil, aby se ještě jednou podíval na Nagini, ona i Tom byli pryč.
Severus konečně pohlédl na Harryho a promluvil na něj mrtvým tónem. "Měli bychom jít."
Harry jenom kývl. Byl si jistý, že jinak by ho jeho hlas zradil. Tak tiše, jak přišli, tak se vrátili. Oba byli nenávratně změněni, ale jenom Harry se mohl chlubit další hlubokou ránou na svém již krutě týraném srdci.
Příštího dne se Harry vzbudil, aby našel pokoj prázdný a postel studenou. Strávil většinu noci tím, že se pokoušel přimět Severuse, aby se mu otevřel, ale druhý chlapec ho jenom odbyl a trval na tom, že neudělal nic, co by nechtěl. Harry o tom pochyboval, ale nedokázal projít novým pancířem, který kolem sebe jeho milenec vytvořil.
Harry se pomalu oblékl. Cítil se otupěle a vyčerpaně. Dokonce ani informace získané od Nagini nemohly zlepšit jeho náladu. Jediná myšlenka, na kterou se upíral, byla, že kdyby ve skutečnosti uspěl, opravil první časovou osu a pak polapil Voldemortovu duši za závěsem, konečně by se osvobodil od své bolesti. Ztracen za závěsem, jeho pozemské city už by neměly velký význam.
Bylo to lákavé, ta myšlenka, že se zbaví své bolesti. Žil s tou hlubokou bolestí - v jedné nebo druhé formě - tak dlouho, že zbavení se jí vypadalo téměř okultně. Stejně Harry cítil, že je čas odejít. Měl tušení - i se znalostí svého předchozího neúspěchu - že až se vrátí do budoucnosti, všechno bude tak, jak by mělo být. Nemohl si být jistý tím, proč to tak cítil, ale věděl, že je to pravda. Možná to mělo spojitost s Brumbálovým prchavým pocitem nevyváženosti, o kterém ten muž mluvil před takovou dobou na ošetřovně. Ať to mělo jakýkoli důvod, Harry se rozhodl, že by se tu neměl už déle zdržovat, a aby pravdu řekl, ani na to neměl chuť.
Když se oblékl, posadil se k malému stolku v jejich pokoji. Odtrhl z konce svého deníku kus pergamenu. Rozhodl se, že Severuse opustí se slovy, o kterých doufal, že budou slovy útěchy. Po té agónii včerejší noci se rozhodl, že do svého dopisu nezahrne možnost, že by Severus dělal špióna pro Brumbála. Byl si jistý, že jeho milenec je natolik inteligentní, aby na to přišel sám, a byl si jistý, že se Severus nakonec postaví proti Tomovi - je to jen otázka času. To nejlepší, co může udělat, je poskytnout mu návrh - ve skutečnosti myšlenku - a doufat, že si na něj Severus ve správný čas vzpomene.
Ujistil se, že druhému chlapci řekl, jak nejlépe uměl, co k němu cítí, co k němu bude vždy cítit. Přehnané, možná, ale Harry nemohl Severuse opustit, aniž by co nejlépe popsal lásku a míru odpovědnosti, kterou k němu cítil.
Když dokončil dopis, zapečetil ho a položil na malý záznamník. Zmenšil své deníky i protijed a strčil je do kapsy, ale nechal tam kufr a bez dalšího ohlédnutí-se zpět místnost opustil.
James stál u paty nebelvírských famfrpálových tribun a jeho oči sledovaly Siriuse a Remuse létající vysoko nad ním. Harry ho několik minut pozoroval a opíjel se posledním pohledem na svého otce, než se k němu přiblížil. Zastavil několik kroků od něj, nejistý si jeho přijetím, a odkašlal si. James se při tom zvuku otočil tak prudce, až ho vlasy při otočce švihly do očí.
Harry se láskyplně usmál, když sledoval, jak se otec natáhl, aby si odhrnul neposlušné vlasy z očí. Nepromluvil jako první, čekal, až k němu James krátce kývne hlavou a řekne, "Jonathone," a pak přistoupil blíž.
"Je mi líto, co se stalo," řekl Harry a myslel mnohem víc, než si jeho otec mohl pravděpodobně představit.
James pouze kývl, dlouho se dívaje na zem, než zdvihl hlavu a odpověděl. "Mně taky."
Harry si nemohl zabránit v rýpnutí; byl stále rozčilený na Siriuse a ostatní pro jejich ukvapené odsouzení. I když to byl jeho cíl. "Víš, nebyl jedním z nich. Byl to jenom hloupý vtip. Ale…všichni jste se od něj tak rychle odvrátili…" Harry se odmlčel, aby ovládl své emoce. "Teď už je pro něj příliš pozdě," řekl, podíval se otci do očí a doufal, že tu zprávu správně pochopí.
James jenom potřásl hlavou. Pak se hořce zasmál a postrčil si brýle na nose. "A když si pomyslím, že celý ten čas jsem si myslel, že Petr…"
Harry zavřel oči, jak jím zazmítal nový příval bolesti, protože věděl, co budoucnost přinese pro jeho otce a jeho přátele. "Petr je dobrý člověk," řekl. "Neztraťte ho taky jen proto, že mu dostatečně nedůvěřujete. Jediné, co kdy chtěl, bylo být důvěryhodným přítelem," dokončil Harry potichu.
"Já vím," řekl James a jeho hlas byl stejně tichý. "Ale jak mu mám ukázat, že má moji důvěru?"
"Poznáš to, až se ta možnost sama naskytne?" řekl Harry a navenek byl klidný, přestože uvnitř ječel.
Dva chlapci, otec a syn, spolu dalších několik minut sledovali vzdálené postavy vznášející se oblohou.
Nakonec Harry promluvil. "Omlouvám se. Už musím jít." Odstrčil se od hrazení, vrazil si ruce hluboko do kapes džínsů a připravil se na dlouhou mrazivou cestu zpět do hradu.
James se na něj zboku díval, vykukuje zpod svých rozcuchaných vlasů. "Kam jdeš?" zeptal se.

Harry se usmál, v očích pomstychtivý lesk. "Musím navštívit jednoho muže kvůli klobouku," řekl.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sisi sisi | 10. ledna 2017 v 9:57 | Reagovat

Harry se musí sebrat, přemýšlet a pak teprve jednat, okolnosti, které nezná ho stejně naruší, to je osud náhody. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama