Čas chtít 3/3

3. října 2014 v 19:16 | yellow |  Jednorázovky
************


"Kurva," řekl Harry snad po sté. Samantha byla pryč, stejně tak i její věci. Od Ginny dostal huláka. Nechal ho na sebe řvát a zbytky pak vyhodil. Pak strávil hodinu před krbem a chtěl zavolat Snapeovi. Pak se rozhodl, že to neudělá. Teď seděl před ohněm a chtěl tomu muži zavolat, ale uvědomoval si, že nemůže, protože mu řekl, že to byl vtip, a že ho to nepochybně rozzuřilo.
"Kurva, tohle jsem doopravdy posral. Doopravdy, doopravdy posral," mumlal si, zatímco se sklesle ploužil do postele. "Možná, že když mu zavolám zítra, promluví si se mnou."


Schoulil se na studené posteli a nechal se ukolébat ke spánku.
**************


Dva měsíce. Byly to přesně dva měsíce, co nebyl se Severusem v kontaktu. Už před dlouhou dobou o něm přestal mluvit jako o Snapeovi. Ne, pocit deprese a úplné osamělosti, který pramenil z toho, že není v Severusově blízkosti, mu řekl, co potřeboval vědět. Miluje Severuse Snapea, a proto ho už nemůže nazývat příjmením.
Přivádělo ho to k šílenství. Nedělal nic s výjimkou jezení, chození do hospod, které spolu občas navštěvovali a přecházení před krbem. Ale prostě se nemohl donutit zavolat. Ale dnes je ten den. Zavolá Severusovi. Zavolá!

"Prostě to udělej," řekl si pevně. Udělal to. "Severusi?" zavolal váhavě skrze oheň.
Několik minut mu bylo odpovědí ticho, a už se chystal opustit ohniště, když se najednou objevila Severusova hlava. Nevypadal příliš šťastně. "Co je, Pottere?" zeptal se rezignovaně.
"Omlouvám se," odpověděl Harry okamžitě. "Myslím, že jsem se tu noc trochu zbláznil a všechno jsem pokazil. Je mi hrozně a doopravdy…mi chybí, že mi nejsi nablízku," připustil.
"Netoleruji, aby se mi lhalo, Pottere," odsekl Severus.
"Nelžu!" řekl Harry šokovaně. "Myslím…lhal jsem, když jsem řekl, že jsem lhal, ale přísahám, že teď nelžu. Doopravdy mi chybíš. Jenom prosím…můžeme si promluvit? Prosím?"
Severus byl zticha. Harry přidal další prosím a Severus si povzdechl. "Přijď."
Harry vystřelil nahoru, popadl letax a přenesl se do Severusových komnat. Ve spěchu se skoro svalil. Na koberec z něj spadla trocha popela. Kouzlem ho poslal pryč a vzhlédl k Severusovi, který stál na druhé straně pokoje, obličej bez výrazu. Harry cítil, jak se mu nervozitou obrací žaludek.
"Řekni, co musíš, Pottere," řekl Severus ploše.
Harry si v hlavě tenhle rozhovor za poslední dva měsíce přehrával ve stovce různých znění. Na všechny se vykašlal a šel za svým instinktem. "Řekl jsi mi, že můj instinkt je neomylný, že?"
Snape se na něj obezřetně podíval. "Domnívám se, že jsem použil výraz bláznivý, ale většinu času neomylný."
"Dobře, takže…" Harry se zhluboka nadechl a přešel místnost, takže byl jenom stopu od Severuse. Muž se přitiskl na zeď, takže si znemožnil couvat, což bylo to, co Harry chtěl, aby Severus udělal. Tiše řekl: "Jednám podlé svého bláznivého instinktu."
A pak udělal krok vpřed, zrušil mezeru, která mezi nimi byla a objal samotného Severuse Snapea. Velmi, velmi strnulého Severuse Snapea. Přitiskl tvář do ohbí Severusova krku, které bylo v perfektní výšce pro jeho velikost. Bylo to tak dobré. Tak moc dobré. Ze Severuse vyzařoval žár a Harry se proti němu uvolnil. Nemůžu uvěřit, že jsem si neuvědomil dřív, že jsem to chtěl udělat, pomyslel si omámeně. "Chyběl jsi mi, Severusi," řekl tiše.
"Proč to děláš?" zalapal Severus po dechu, tělo rovné jako pravítko a velmi napjaté. Nevěděl, co dělat.
"Protože až do doby před dvěma měsíci jsem si neuvědomil, jak moc potřebuji být v tvé blízkosti. Neuvědomil jsem si, že využívám vše, na co můžu přijít jako výmluvu, abych ti mohl být nablízku. Neuvědomil jsem si… Už tě doopravdy ne-nenávidím. Už jsem k tobě necítil nenávist dlouho, jen jsem si to nechtěl přiznat. Ve skutečnosti tě mám rád. Hodně," vychrlil Harry, aby ho Severus nebyl schopen přerušit. "A přísahám, že tentokrát nelžu."
Severus se mu vytrhl a odstrčil ho do sebe. Vztekle na něj zíral. "Pottere, tohle je zcela nepřijatelné," prskal.
Harry si nemohl pomoci a začal se smát. "Nepřijatelné? To mi říkáš ty! Já si to nechtěl tak dlouho přiznat, zoufale jsem hledal důvody nenávidět tě! Ale nemůžu, a je jedno, jak se snažím. Už tě nemůžu nenávidět a nechci, abychom byli jenom přátelé, chci… chci víc než to," připustil.
"Vypadni," vyštěkl Severus.
Harry chvíli šokovaně koukal, ale pak zatřásl hlavou. "Ne, tentokrát nepůjdu. Ne dokud mi neuvěříš."
"Co dobrého ti to přinese, když ti uvěřím, Pottere? Nemám. Tě. Rád," formuloval velice otevřeně Severus.
"Vidíš, to je právě to… já myslím, že jo," řekl Harry jednoduše.
"Pak se jistě mýlíš, Pottere. Co tě přivedlo na myšlenku, že tě mám rád?" poškleboval se Severus.
"Chránil jsi mě od doby, co jsem byl v prvním ročníku."
"To byla moje práce," štěkl Severus.
"Vycvičil jsi mě, abych byl jako ty."
"Vycvičil jsem tě, abys byl schopný ubránit se Voldemortovi a jeho následovníkům!"
"Tvá magie se hodí k té mé, a to nás dělá čtyřikrát tak silné, jako bychom byli sami."
"To nemá s mými city k tobě co dělat!"
"Kolik lidí tvé ochrany vpustí dovnitř, aniž by tě alespoň trochu varovaly? Viděl jsem, jak sem přišlo bezpočtu lidí, které jsi nečekal, a když okamžitě nespustili alarm, byl jsi přinejmenším ihned informován o jejich přítomnosti. A přesto jsi nastavil ochrany, aby mě ignorovaly. Proč?"
Severus se zuřivě mračil. "Chodil jsi sem tak často, že mě začalo unavovat slýchat tvé jméno ve své hlavě pokaždé, když jsi přišel."
"Lžeš. Proč jsi nastavil ochrany, aby mě ignorovaly?" zeptal se znovu a udělal krok blíž k Severusovi.
"Pottere, pracovali jsme spolu čtyři roky. Bezmezně ti věřím. Není důvod, abych byl uvědomen o tvé přítomnosti," odsekával Severus.
"Věříš mi víc než komukoli jinému, správně?"
"Ano," štěkl Severus.
"Poslední rok ses ode mě odtahoval. Když o tom přemýšlím, tak to začalo přibližně v době, kdy jsem začal chodit se Samanthou. Žárlil jsi?"
"Ne!" vyštěkl Severus. "To je směšné, Pottere!"
"Nerad jsi o ní mluvil. Pokaždé ses pokoušel odpoutat od ní konverzaci. Myslel jsem, že je to jenom tvůj obvyklý způsob chování, ale ty jsi ji doopravdy neměl rád, že?"
"To nemělo nic společného s tím, že s ní chodíš. Je to prostoduchá, naivní holčička, přesně ten druh, který nesnáším," ospravedlňoval se Severus.
"Přehlédnu fakt, že ji tu urážíš. Je to velmi milá dívka a doopravdy jsem ji miloval," řekl Harry. Všiml si, že Severusova řeč těla je zase bez výrazu. Ten výraz bez emocí, který tak často používal, aby dokázal tak dobře lhát. Harry, který s ním spolupracoval tak dlouho, ho poznal. "A nelíbí se ti, že jsem ji miloval."
"Můžeš si milovat, koho si přeješ, Pottere," zavrčel Severus. "To není moje věc."
Harry se zhluboka nadechl, hledaje odvahu ke svým dalším slovům. "Dobře. Miluji tebe."
Absolutní ticho.
Severus na něj koukal s pusou otevřenou jako ryba, což Harry považoval za velmi neobvyklou věc, protože ho nikdy neviděl takhle vyvedeného z rovnováhy. Nervózně čekal.
Chvíli trvalo, než se Severus sebral natolik, aby řekl: "Zakazuji to!"
"Co? Nemůžeš mi zakázat, abych tě miloval!"
Vypadalo to, že Severus si to uvědomuje také a řekl, "Zakazuji ti, abys mě do toho nutil."
"Nutil? Právě jsem se vyznal, což mě nechává zcela bezbranného a docela nervózního a ty mi říkáš, že mi zakazuješ, abych do toho nutil? Já jsem tě nechtěl milovat!"
"Tak s tím přestaň," prskal Severus, a už se nesnažil popírat, že ho Harry miluje, přestože si to z celého srdce přál.
"Nemůžu. I když jsem to zkoušel - roky - nemůžu. Miluji tě. Miluji tě, Severusi Snape."
"Neříkej to."
"Miluji tě," řekl Harry a udělal další krok vpřed. Pak náhle zaklonil hlavu, stoupnul si na špičky a políbil Severuse na rty.
Vypadalo to, jako by se čas na chvíli zastavil. Žádný z nich se nehýbal, a pak najednou Severus popadl Harryho kolem pasu svíraje látku jeho trika a přitiskl svůj obličej k Harrymu. Tlačil své rty tvrdě na Harryho, z hrdla se mu dral zvuk připomínající zavrčení. Harry rozevřel rty a Severus prohloubil polibek. Jeho jazyk proklouzl mezi Harryho rty, vrazil do Harryho úst a otřel se o Harryho jazyk.
Harry zavřel oči a doopravdy zakňučel, jak se přes něj převalily pocity, emoční i fyzické. Tohle je Severus líbající Harryho tak, jak Harry nikdy nikoho nepolíbil. Se Samanthou bylo všechno jemné, uklidňující. Tohle bylo drsné, téměř brutální, útok na Harryho ústa, který je nechával celá bolestivá.
A pak byl Harry najednou odstrčen. Severusovy ruce spočinuly na jeho ramenou, tlačíce ho pryč, následně ho přitahujíce zpět, zatímco oba těžce dýchali a Severus na něj vztekle zíral. "Ty bláznivý, hloupý kluku. Tohle jsi neměl dělat," vrčel Severus.
Harry by se rozesmál, kdyby ho tak hrozně nebolela pusa. Cítil, jako by mu měl prasknout hrudník, tak rychle mu bušilo srdce. Jeho kalhoty byly až mučivě těsné, a jediné, co byl schopen vymyslet, že by mohl dělat, bylo vrhnout se na Severuse. Což, naštěstí, dokázal neudělat. "Merline, Severusi, to byl…"
"Chyba!"
"Chystal jsem se říct, že to bylo žhavý. Doopravdy, zatraceně, skvěle žhavý," lapal Harry po dechu.
Severus znovu zavrčel, ale vypadalo to, že se nezmůže na slovo, takže Harry pokračoval: "Dohajzlu. Prosím, prosím, neodtahuj se ode mě. Máš mě rád. Chceš mě. Miluji tě, chci tě, zoufal, přímo teď, tak se ke mně prosím neobracej zády, Severusi."
To bylo to, co Severuse zlomilo. "Budeš toho litovat, Pottere," zavrčel a přitáhl si Harryho blíž, drtě jejich rty dohromady a přesouvaje svou ruku, aby mohl Harryho chytit za týl a probírat se prsty jeho jemnými vlasy.
Harry sevřel Severuse kolem pasu, vyrážeje boky dopředu, aby o sebe mohl třít jejich klíny. Když ucítil Severusovu tvrdou erekci tlačící se proti zipu jeho vlastních kalhot, zasténal. Částečně frustrací, částečně tím úžasným pocitem. Cítil, jak je naváděn dozadu, téměř zakopával o své vlastní nohy, jak ho Severus tlačil, dokud jeho nohy nenarazily na gauč. Kolena mu vypověděla službu a on na něj spadl a Severus ho následoval, aby si klekl mezi jeho nohy, aniž by přerušil polibek.
Severus popadl Harryho za vlasy a odklonil mu hlavu na stranu, přerušuje polibek, aby si prolízal a prokousal cestu na Harryho krk, který začal ožužlávat, olizovat a okusovat, způsobuje Harrymu chvění a lapání po dechu. Druhou rukou mu hbitě rozepínal kalhoty. Pak pustil Harryho vlasy, odtrhl se od krku a sklonil se níž, vytahuje Harryho penis z jeho uvěznění.
"Co…" dokázal ze sebe Harry dostat, než si Severus vzal jeho penis do úst. Harry zalapal po dechu, trhl sebou a začal přirážet do Severusových úst. Severus se přizpůsobil. Vzal téměř celou Harryho délku do úst, pak ji se silným sáním vytáhl, jazykem navlhčil žalud, aby znovu vsál celou délku, opakuje proces.
Harry svíral Severusovu hlavu, střídavě tahal a tlačil, a nebyl si jistý, jestli má Severuse zastavit, protože je to příliš moc, nebo ho přimět, aby pokračoval tvrději a rychleji, protože to nebylo dost. Sotva se rozhodl, že to není dost, když Severus udělal něco se svým jazykem, přejel s ním po spodní straně Harryho penisu, zatímco silně sál, a Harry se udělal. Trhl sebou, horká sprška jeho spermatu vystřelila dolů Severusovým krkem.
Severus se trochu stáhl, aby měl jednodušší polykání. Spolykal všechno, aniž by si nechal trochu vykápnout z úst. Pak dočista olízal Harryho žalud a úplně se odtáhl. Podíval se na Harryho, jehož obličej byl zrudlý a zpocený, jeho dýchání trhavé. Posadil se a přitáhl si Harryho k vášnivému prudkému polibku.
Harry se mohl ochutnat na Severusově jazyku a byl tak omámený, že se nemohl přimět k tomu, aby byl znechucený. Pak ho Severus pustil a opřel si čelo o jeho rameno, jeho vlastní dýchání přerývané. Promluvil jako první, jeho hlas byl hrubší než obvykle, "Neudělám tě šťastným, Pottere."
Harry se mezi jednotlivými zalapáními po dechu dokázal slabě zasmát. "Obávám se, že uděláš. Odteď mi říkej Harry."
"Za týden už to nebudeš chtít, Harry," zavrčel Severus.

"Vzdal jsem se toho, co chci ve chvíli, kdy jsem nechal odejít Samanthu. Teď si beru to, co potřebuji."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama