Čas chtít 1/3

3. října 2014 v 19:13 | yellow |  Jednorázovky
Povídka: Čas…

Autor:Autumns_Slumber
Překlad: yellow
Beta: frida
Postavy: Harry, Hermiona, Severus
Varování: Nebere v potaz závěr Prince dvojí krve a celé Relikvie smrti.
Shrnutí: Harry našel a zničil všechny viteály, ale předtím, než se snad naposledy postaví Voldemortovi, chce vědět, jestli na něj po válce čeká šťastný život.
Autorčiny stránky:http://groups.yahoo.com/group/Autumns_Slumbers_Slash/
Odkaz na povídku:
http://hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=21796


"Ahoj, Harry. Přišel jsi navštívit Ginny?"
Harry se na Samanthu, mladou lékouzelnici pracující u Svatého Munga, usmál. Za posledních pár měsíců - od té doby, co byla Ginny přijata do nemocnice po nájezdu smrtijedů, který dopadl strašlivě špatně - ji poznal velice dobře. Harry kvůli tomu nájezdu cítil vinu. Od začátku to byla ztracená mise. On a Snape byli na své vlastní misi, když byla Ginny poslána do pole s Kingleym, Ronem a Tonksovou.
Ron se obviňoval ze všech nejvíc. Nechtěl, aby Ginny na tu misi šla, samozřejmě, ale Ginny… no, nevzala příliš dobře, když jí řekli ne. Měla jenom dělat sledování, ale jakmile začaly létat kletby, vrhla se přímo do akce, dychtivá pomoci.
Zbytek, jak se říká, je historie. Harry ji navštěvoval minimálně jednou týdně kdykoli mohl. Nosil jí čerstvé květiny a minimálně hodinu nebo dvě s ní zůstával a povídali si. Poznal většinu lékouzelnic, ale Samantha tu bývala nejčastěji. A před nedávnem si s ní začal povídat také. Byla milá, jemná. Nikdy se nezdálo, že by ji všichni ti nemocní, šílení nebo znetvoření lidé v nemocnici obtěžovali. A stala se z ní Ginnina dobrá přítelkyně.
"Jo. Jak se dneska má?"
"Má dobrý den. Chvilku seděla a dívala se z okna. Harry, požádala jsem hlavní lékouzelnici o povolení vzít ji ven, třeba na Příčnou ulici. Můžeme si půjčit jedno z těch vznášejících se kolečkových křesel. Myslím, že pro ni bude dobré, když se dostane ven, nadýchá se čerstvého vzduchu, užije si trochu okukování a nakupování. Holčičí věci, víš? Myslím, že to pomůže její rehabilitaci, když si začne myslet, že pořád může dělat všechny ty normální věci," řekla Samantha.
Harry se zazubil. "To zní jako dobrý nápad. Je Ginny nadšená?"
"No, ještě jsem se jí nezeptala. Ona… pořád ještě sem tam vyvádí a no, bojím se, že bude proti tomu vznášejícímu se kolečkovému křeslu. Myslím, že takhle nechce být viděna. Doufala jsem, že možná kdybys to nadnesl…"
"Samozřejmě. Asi to vezme líp ode mě nebo od Rona. Už o tom Ron ví?"
"Řekla jsem mu, že se prvně zeptám nadřízené. Doopravdy chce, aby se Ginny dostala z nemocniční postele. To… moc to nepomáhá."
Harry přikývl. "Já vím. Je tak dychtivý dokázat, že už je v pořádku, že nevidí, že v pořádku není… psychicky. Ještě není připravená odejít."
"Je to složité. Ne mnoho lidí dokáže pochopit, proč perfektně zdravá dívka nemůže odejít z nemocnice. Má štěstí, že tě má, Harry. Nikdy se ji do ničeho nesnažíš tlačit."
Harry zatřásl hlavou. "Ginny si to nezaslouží. Byla neoblomná, ale nebyla připravená bojovat. Neměla na té misi být… ale neviním Rona nebo kohokoli jiného. Vím, že když chce něco udělat, nic ji nezastaví… jen bych si přál, aby to tak nebylo."
Samantha mu položila ruku na paži a jemně se usmála. "Já vím. Ale mohlo to být horší… pořád je tu a má skvělé přátele a rodinu, kteří ji podporují. Spousta obětí této války… to nemá. Ginny má doopravdy štěstí."
Harry kývl, vzal Samanthinu ruku a slabě ji stiskl, než ji zase pustil. "Navrhnu jí ten výlet. Děkuji, Samantho."
"Jasně, Harry. Užij si návštěvu. A dej mi vědět, jestli vy dva budete něco potřebovat."
"Dám, díky." Harry chvilku počkal a vešel do Ginnina pokoje.
Ležela na posteli, četla Denního věštce a pohrávala si s hůlkou. Vzhlédla, a když ho uviděla, rozzářila se. "Ahoj, Harry!"
"Ahoj, Gin," řekl, usmívaje se. Přitáhl si židli blíž k její posteli a sedl si. "Tak co dnes píší nového."
Ginny srolovala noviny. "Jako bys je už nepřečetl od první do poslední stránky."
Harry pokrčil rameny, vinnen v rozsahu obžaloby.

Ginny si povzdechla. "Jak to jde v Řádu?"
"Jako obvykle. Ron má tento týden s Moodym nějaký sledovací výcvik, Hermiona získala praxi tady u Svatého Munga a měla by začít příští týden. Říkala, že tě zítra přijde navštívit. Snape je na misi s tím novým chlápkem, Hendrickem."
"To je ten hezký brunet s vypracovaným břichem?" zeptala se Ginny vesele.
Harry pokrčil rameny a zamračil se. "O tom nic nevím."
"Jo, je hezký. I když jsem ho potkala jenom jednou," povzdechla si.
Harry se rozjasnil a usmál se. "Nechtěla bys jít někdy ven? Není dobré trčet každý den v téhle místnosti."
Ginny se napjala. "Ne," řekla rozhodně.
Harry kývl. "Dobře. Víš, Samantha tě chce vzít nakupovat. Bojí se tě zeptat, protože nechce, aby sis připadala pod tlakem."
Ginny se trochu uvolnila. "Samantha je hodná. Je to dobrá kamarádka. Já jen… nemůžu být takhle viděna. Lidi budou zírat."
"Jo, možná. Člověk často nevidí vznášející se kolečkové křeslo. Budeš vypadat jako královna. Je to velmi pohodlné. Vsadím se, že to odstartuje nový trend, bohaté domácí paničky budou nakupovat v luxusních vznášejících se kolečkových křeslech," řekl Harry vesele.
Ginny ho praštila srolovanými novinami. "Myslím to vážně, Harry! Budou na mě zírat. Budou mě nazývat zrůdou nebo mě litovat. Ne-nedokážu se s tím vypořádat."
Harry si povzdechl. "Gin…mě nazývali zrůdou. Byl jsem tu. Každý se díval na moji jizvu a všichni okolo na mě zírali. Nejdřív mě to děsilo, a pak jsem to začal nesnášet…pořád to nenávidím, ale už ji neschovávám. Je mou součástí a to znamená, že jsem přežil. To je to na čem záleží, Gin…přežila jsi."
Ginny se nahrnuly slzy do očí. Setřela je. "Ještě nejsem připravená, Harry. Já… slibuji, že někdy půjdu se Samanthou ven, ale ne teď a možná ještě dlouho ne."
Harry kývl. "To je v pořádku, Ginny. Je to něco, na co se můžeš těšit. Můžeš jít se svou novou kamarádkou na nákupy. To bude legrace, ne?"
Ginny přikývla. "Jo, to bude legrace," řekla posmutněle.
Harry ji poklepal po ruce. "Tak. Jaká je fyzioterapie?"
"Chtějí, abych si zkusila protézy, aby se ukázalo, jestli s nimi můžu chodit. Protézy, Harry. Kusy plastu připevněné k mým…těm," neurčitě mávla rukou, "a očarované tak, aby reagovaly na moje myšlenky."
"Ginny, to je skvělé! Udělala jsi obrovský pokrok. I když nechceš ty umělé nohy, znamená to, že ses fyzicky téměř uzdravila, ne? To je dobrá zpráva."
Ginny na něj vztekle zírala. "Občas jsi až příliš optimistický. Je to nechutné."
Harry se rozesmál. "Prozradím ti tajemství. Nejsem zdaleka takový optimista, jak dávám najevo. Prostě miluji štvát lidi jako ty a Snape, kteří tak krásně reagují na můj neochvějný optimismus."
"Víš, Harry, poslední dobou strašně moc mluvíš o Snapeovi," řekla nesměle.
"Jo, já vím. Pracuji s ním příliš často. Připadá mi, jako by to byl jediný člověk, kterého vidím dostatečně často na to, abych o něm mohl mluvit," zabručel vůbec ne potěšeně.
"Ach, to je tím," řekla Ginny.
"Co to mělo znamenat?" vyštěkl Harry popuzeně.
"Nic. Myslím, že bys měl začít chodit se Samanthou," řekla Ginny náhle.
"Co?" zeptal se hloupě.
"Slyšel jsi mě. Doopravdy se jí líbíš, a ne proto, že jsi chlapec-který-přežil. Ty to nevidíš?"
Ve skutečnosti to viděl. Viděl, jak se na něj dívala, a pak s ním začala flirtovat. Dokonce na to i odpovídal. Jen váhal s tím, aby si s kýmkoli začal nějaký vztah. "Doopravdy si myslíš, že se jí líbím?"
Ginny přikývla. "Měl bys ji po práci pozvat na večeři. Na rande. Myslím, že vy dva spolu budete dobře vycházet. Ale teď už jsem unavená, tak jdi pryč, jo?"
Jeho mysl vířila. Automaticky kývl, políbil ji na rozloučenou na tvář a slíbil, že ji brzy zase navštíví. Nedostal se příliš daleko a uviděl Samanthu. Najednou se rozhodl. Vyrazil přímo k ní, přerušil její rozhovor s jinou lékouzelnicí a řekl, "Ehm, ahoj, nechtěla bys třeba zajít na jídlo? Myslím, až skončíš v práci…"
Samantha se zářivě usmála. "Ano!" odpověděla okamžitě. "Končím v deset. Není to pozdě?"
"Ne, to je dobrý. Můžeme jít do hospody tady v ulici. V deset?"
"V deset," řekla a pořád se šťastně usmívala.
Harry kývl, rozloučil se a odešel s přihlouplým výrazem v obličeji.
**********************


"Harry, kde je moje tričko?"
Harry rozespale zamrkal a podíval se na Samanthu. "Uhm…někde?"
Samantha protočila oči. "Tohle je doopravdy velice nápomocné. Za chvíli musím být v nemocnici. Zapomeň na to. Accio tričko!"
Harry sledoval, jak dotyčné tričko přeplachtilo místnost přímo do její ruky. Znovu zamrkal, přetočil se a usnul.
"Pottere!"
Harry na posteli vystřelil do sedu, okamžitě bdělý. "Snape?" ozval se.
"Hejbni svým zadkem ke krbu, Pottere!"
Škrábající se a zakopávající o svoje vlastní nohy se hnal ke krbu. Snapeova hlava seděla mezi plameny. "Co se děje?" zeptal se.
"Možný nebezpečný nájezd smrtijedů na mudlovskou rodinu zmijozelské studentky. Byli jsme pověřeni hlídáním domu. Obleč se a do deseti minut přijď mým krbem."
"Dobře." Harry se neobratně oblékl, vyčistil si zuby a našel vzkaz zastrčený v zrcadle v koupelně. Rychle si ho přečetl. Harry, nezapomeň na tu dnešní večeři! Miluji tě, Sammy. Krátce se usmál, pak ho strčil do kapsy a odletaxoval se do Snapeových komnat v bradavickém hradu za necelých sedm minut. Snape stál uprostřed místnosti a čekal.
Harry otevřel pusu, aby ho pozdravil, ale byl přerušen Snapeovým prohlášením, "Nenávidíš mě, a ten pocit je oboustranný. Dost toho. Pojďme."
Harry se zasmál. "Ve skutečnosti jsem chtěl říct ahoj, ale tohle jde taky."
"Tohle chování není jenom dětinské, ale i únavné," zavrčel Snape. "Pracujeme spolu více než čtyři roky, společně jsme zničili Voldemorta a ty pořád považuješ za nezbytné informovat mě o tom, že mě nenávidíš pokaždé, když vyrážíme na misi. Už to nebudu tolerovat."
Harry byl překvapený. Snape o tom obvykle neřekl ani slovo, ale poslední dobou byl popudlivý a snadno s ním ztrácel trpělivost. Harry se pokoušel zjistit, co udělal špatně, že se Snape chová takhle, ale jeho pokusy lehce muže škádlit se nevydařily a jen všechno zhoršily. Což, aby byl upřímný, měl vědět. Snape není muž na škádlení, přestože to vypadalo, že určitou dobu to od Harryho toleroval - těsně před Voldemortovou porážkou a těsně po ní.
Harry neměl tušení, proč je na něj Snape tak naštvavý, ale chtěl to napravit. Kývl. "Dobře, promiň."
Snape na něj pro jistotu ještě chvilku zlostně zíral, a pak stroze kývl v odpověď. "Bylo nahlášeno, že se kolem domu slečny Benedictové potlouká nebezpečný smrtijed. Je to zmijozelská páťačka, která má problémy se zapadnutím mezi ostatní Zmijozely. Pravděpodobně kvůli svým mudlovským předkům."
"Pravděpodobně?" odfrkl si Harry. "Tvoje kolej je ihned odsuzující a tvrdohlavá, Snape. Samozřejmě, že je to kvůli jejím mudlovským předkům."
"Přesto je Zmijozel a jako taková by měla být dostatečně chytrá, aby si našla cestu do zmijozelské skupiny. Z toho, co jsem viděl, je ostudou pro celou kolej."
Harry se na něj vztekle podíval. "Omluvte mě, pane, ale ne všichni Zmijozelové musí být vznětliví idioti."
Snape k němu udělal krok, vztekle se mračil, zatímco odplivával, "Měl jsem dojem, pane Pottere, že Nebelvírové jsou ti vznětliví."
"Musíme být, když se vy Zmijozelové chováte jako umaštění parchanti!" vyštěkl Harry a taky udělal krok vpřed.
Snape udělal další krok, takže stáli asi palec od sebe a oba na sebe rozzuřeně zírali. "Předpokládám, že Nebelvíři jsou se svou tendencí slepě se hnát do nebezpečí a s nulovým respektem pro ostatní lidi mnohem lepší než umaštění parchanti!"
"Co jsem kurva udělal?!" vybouchl Harry vztekle a zíral na Snapea. "Už měsíce se ke mně chováš jako hovado a já nemám sakra tušení proč!"
Snape, vytržený ze své zuřivosti Harryho výbuchem, udělal nečekaný krok vzad a zamračil se na Harryho. "Nic takového nedělám, Pottere."
"Ano, děláš! Vím, že jsi vznětlivý s nulovou tolerancí k čemukoli i trochu zdlouhavému, ale tohle je směšné dokonce i ve tvém případě! Nikdy ti nevadilo, když jsem ti řekl, že tě nenávidím, a nikdy ti nevadilo, když jsem zahájil konverzaci na sledovací misi, a nikdy ti nevadilo, když jsem se pokoušel chovat se k tobě přátelsky. A najednou ti to vadí!"
Harry se zhluboka nadechl, ztišil hlas a tak klidně, jak jen to dokázal, se zeptal, "Co jsem udělala špatně?" Díval se na Snapea zraněným, zmateným pohledem.
Snape ukročil o další krok vzad a na chvilku se zadíval pryč. Pak přešel ke krbu a klidně řekl, "Nic. Omlouvám se, jestli ti něco takového moje chování poslední dobou naznačovalo. Zapomeňme na to a pokračujme v úkolu."
Harry si myslel, že začne frustrovaně řvát. Chtěl nějakou odpověď. Víc než to, chtěl reakci. Chtěl, aby byl Snape znovu vzteklý. Chtěl, aby ten klidný, vždy-tak-zatraceně-klidný postoj vylétl oknem, a aby mu Snape znovu řval přímo do tváře. Chtěl emoci.
Ale jeden pohled na Snapea mu řekl, že dnes se ničeho z toho nedočká. Povzdechl si, kývl a stoupl si vedle něj, aby si vzal nabízený letaxový prášek.
***************
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama