4. Kapitola

30. ledna 2014 v 17:36 | you-kNow-Who |  Co mi život dal (a vzal)
4. Kapitola


Zamkne dveře baru, dnešní kšeft má bezpečně uschovaný a může jít konečně spát. Otočí se na Kryštofa, který tam stále je. Ruce zabořené hluboko do kapes mikiny. I přes to, že s ním stále byl, už nekomunikoval tolik jako před tím, než ho poslal na záchodky. Zdál se mu zadumaný. Zajímalo by ho, na co myslel. "No… tak asi díky za pomoc." Usměje se. Díky jeho pomoci skončil o dost dřív. To nemohl popírat.

Kryštof zvedne překvapeně hlavu, ale jen pokývá. Vlastně to nakonec nebylo tak hrozné… když to překonal. Jenže nejdřív musel přijít Matyáš a ukázat mu, že to opravdu nebolí, jen je to nechutné. Ale zvyknout se dá asi na všechno. "Zajímavá zkušenost." řekne nakonec.

Matyáš se pousměje. "Takže… máš teď něco v plánu? Kromě sprchy? Jsem doma sám… jen se psem…" Rozhodne se ho pozvat k sobě. Zaslouží si to, no ne? A Kryštof byl dost inteligentní na to, aby nedělal romantické závěry. Překvapí ho Kryštofovo zakroucení hlavou.

"Dneska ne, třeba jindy…" nechá to vyznít. "Zítra jdu na odpolední, tak se trochu vyspím, takhle bych… se dostal domů kdo ví kdy." Usměje se omluvně.

Matyáš neskrývá překvapení. Myslel si, že když řekne takovou nabídku, že po ní Kryštof ihned skočí. Takže byly dvě verze. Buď ho dnes večer zhnusil nebo byl prostě jen rozumný. A proč nad tím vůbec přemýšlí? Bylo to jedno nebo snad ne?

***

"Same! No tak…" Marek se zkusí dotknout svého přítele, ale ruka, za kterou ho zachytí, se mu okamžitě vytrhne.

"Říkám ti, že už si s tebou nemám co říct. Prostě to nech bejt. Já s tebou skončil, Marku." vyplivne nahněvaně.

"Ale já jsem nemyslel… jen jsem chtěl… zkusit něco jinýho… jsme mladý a…" Snaží se Samovi vysvětlit své činy, ale ten je proti tomu naprosto hluchý. Na druhou stranu se mu nedivil. On by to asi taky nerozdýchal tak snadno, ale přece…

"Právě, Marku. Tys nemyslel. Ty nikdy nemyslíš. Protože kdyby jo, tak nemám ksicht dvakrát rozmlácenej a ještě bys mi nenasadil parohy. Nebavil tě náš vztah? Proč jsi to neřekl? Jsme mladí, nemusíme se vázat. Ale to neznamená, že jsem tě neměl rád a tohle mi neublížilo. A ještě s Leonardem!"

Zaraženě se na Samuela podívá. Nikdy mu to nevyčítal. Vlastně se díky tomu tak nějak dali i dohromady, ale vypadalo to, že to Samovi vrtalo hlavou. Pořádně si ho prohlédne. Již podruhé kvůli němu vypadal jako klaun. Měl pravdu. Povzdychne si. "Já to nechtěl skončit…"

"No jistě, proto jsi mi nasadil parohy. Jak jsi asi myslel, že to skončí? Že ti skočím šťastně do náruče a bude to všechno v pořádku? Jdi do prdele, Marku. Mohli jsme se rozejít v dobrém. Mohli jsme být dál přátelé, nezlobil bych se, i kdybys potom chrápal třeba s celou univerzitou. Nechtěl bych, aby tě náš vztah nudil, ale v tuhle chvíli tě vážně nesnáším." Otočí se k němu zády. Byl naštvaný. Hodně naštvaný. Mohl ocenit to, že mu to Marek řekl sám, ale na to teď vážně neměl. To už byla jen maličkost. Jenže větší potupa by byla, kdyby to věděli všichni kolem a on ne a tvářil by se, že má šťastný vztah. Zakroutil by tomu klukovi krkem. Vlastně jim oběma.

"Same..!" Zavolá za ním Marek chabě. Byl z toho smutný. Samuel měl pravdu, když mu řekl, že je idiot. Nechtěl, aby to takhle skončilo, ale uvědomoval si svou chybu. Znal Samovy zásady a věděl, že tohle už nezpraví. Přišel o něj i jako kamaráda.

"A víš co?" Otočí se k němu Sam ještě na konci chodby. "Možná je to nakonec dobře. Ty teď stejně odjedeš na rok někam do tramtárie a už bych ti prostě nevěřil. Tak si to tam užij, Marku. Jsi volný jako pták, křídla máš, můžeš lítat."

***

"Vážně tě podvedl na záchodcích s nejvyhlášenějším kurevníkem mezi gayi?" Patrik na svého kamaráda překvapeně pohlédne.

"Nedělám si z tebe srandu, Patri. Prostě jsem mu dal rovnou kopačky. Už ho nechci ani vidět, když tohle udělal ještě když byl ve vztahu se mnou. Prostě… bylo by mi to jedno, kdybychom se rozešli a on si pak spal třeba s půlkou města, ale tohle… u mě je tohle neomluvitelné." Řekne rozhodně. Nebude nic z toho brát zpátky.

"A nebylo to trochu unáhlené? Přeci jen… víš, že Leonard spí se vším, co má dvě nohy a penis." Ušklíbne se Patrik.

"Možná, ale ani to Marka neomlouvá. Prostě ne, Patri. Je konec a může si teď letět do Nizozemí nebo kam to vůbec letí… a může si tam balit koho chce a já budu mít aspoň klid."

"Ale štve tě to..."

"Samozřejmě, že mě to štve. Tebe by to neštvalo? Byli jsme spolu celkem dlouho. A teď mi po něm zbyly akurát parohy, který mi nasadil a zmalovanej ksicht." Přestane přecházet po místnosti tam a sem a hodí sebou na pohovku.

"Upadlo ti tělo, jen tak mimochodem…" vyhekne pobaveně Patrik, když na druhém konci pohovky nadskočí.

"K čertu s Markem a tím, co bylo. Tady začíná novej Samuel." řekne rozhodně a ukradne Patrikovi ovladač od televize, aby si taky chvíli zaklikal.

***

Zikmund dorazí do ztichlého bytu. Odloží klíče na botník a zatímco si zouvá boty, vyhrne rukáv od košile, aby se pohledem na hodinky ujistil, že je opravdu celkem pozdě. Filip dnes neměl ve škole dlouhé přednášky, tak se snažil co nejvíc si pospíšit, ale ne vždy to šlo, takže většinou nacházel Filipa u televize nebo jen tak s knihou. Jenže dnes to bylo všechno úplně jinak.

Projde ztichlým bytem, aby zjistil, že všechno je tak, jako když odcházel do práce. I hrnek od Filipovy kávy, kterou ráno nedopil, stále stál na malém barovém pultu, který dělil kuchyň od jídelny, jak ho tam jeho přítel ve spěchu při odchodu odložil. To bylo divné.

Začne se prohledávat, aby našel mobil a vyťuká Filipovo číslo. Snad se mu nic nestalo, ale to by přece… ne… nebyli svoji, nedozvěděl by se ani ťuk, protože ho Filipova rodina nebrala.

Chystá se hovor položit, když tu se najednou na druhém konci ozve rozesmátý Filipův hlas. "Ahoj zlato, promiň, zdržel mě Patrik v knihovně, ještě jsme dělali na tom jeho projektu. Ale za chvíli už budu na cestě domů."

"Jo… ahoj." Zakaboní se. "Tak až tu budeš, tak tu budeš… zatím se bav. Pa." A položí hovor dřív než stihne Filip nějak zareagovat. Nechtěl být na něj naštvaný, ale normálně si alespoň nechali vzkaz nebo poslali zprávu, že se zdrží, aby ten druhý neměl obavy. Jen pro pocit jistoty. Povzdychne si a začne si odkládat věci, které měl na sobě i s sebou.

Jen ve všem teď vidí bubáky, nic víc. Filipovi věřil. Skloní se do lednice, aby mu došlo, že včera pozdě večer dojedli to, co měli mít dnes k večeři. Okoukne obsah lednice, než z něj vytáhne maso. Udělá alespoň kuřecí salát. Stejně v tomhle vedru neměl člověk moc chuť na těžká jídla.

Zahloubá se do přípravy, takže mu unikne Filipův příchod. Cukne sebou, když se mu kolem pasu ovinou mužské paže.

"Promiň, nechtěl jsem tě vylekat, ale tys mě vůbec nevnímal." Začne Filip omluvně. Přitiskne své rty na Zikmundovu hladkou tvář a omluvně ho políbí.

"Neslyšel jsem tě…" Vydechne, když se splašené srdce trochu uklidní, ale ostrá bolest v hrudníku nepolevuje.

"Jsi v pořádku? Nějak jsi poblednul." Filipovy dlaně si ho otočí čelem k sobě. Dotknou se chladné tváře a zahledí se do jeho očí, které se zavřou.

"Jo… jen… vážně jsem se lekl." Pokusí se o úsměv. cítí krev, která se mu začne vracet do tváří. "Jo… už jsem v pohodě." Tentokrát se usměje pořádně. Srdce v hrudníku je uklidněné. Prsty na rukách jsou taky všechny. Díky bohu, že nedržel zrovna nůž.

"Kdepak jsi lítal myšlenkama, hm?" Pousměje se Filip a prohlédne si ho znovu pořádně, ale zdá se, že krev už je zpátky na všech místech.

"Ani nevím." Pousměje se. Otočí se zpátky k pánvi s masem. "Máš hlad? Udělal jsem toho víc, abychom zítra nemuseli vařit… jen se hodí maso na pánev, už je naložené." Zeleninu už mě nakrájenou a smíchanou. Připravenou akorát k podávání.

"Vlastně jsem už jedl ve městě… Patrik mě celkem zdržel, tak jsme se stavili cestou ze školy na kebab. Ale jsi hodnej, že myslíš i na zítra. Dostal jsem dvě přednášky navíc, za nemocného kolegu. Naštěstí už je jen pár týdnů do konce semestru a pak zkoušky. Takže toho nedostanu tolik. Spousta jeho hodin už je odučených." Odpojí se od Zikmunda a přejde ke koupelně, aby ze sebe shodil oblečení. "Dám si sprchu, přidáš se?" Mrkne na něj a zmizí za dveřmi.

"Ani ne, díky… momentálně mám hlad. Naposledy jsem obědval." Potlačí zklamání. Dělal se tu s večeří pro oba a takhle byl odměněn. Povzdychne si, stáhne hotové maso z pánve a nasype si pár kousků do salátu na jednom z talířů. Vždyť se přece nic nestalo. Jen byl hloupě nalomený od svých povedených přátel a teď ve všem viděl nevěru. Měl by ze všech nejvíc věřit Filipovi a ne řečím okolo. Jeho taky Filip mohl za pozdní příchody podezřívat z čehokoliv, ale nedělal to. Věřil mu.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 sisi/ctenar sisi/ctenar | Web | 30. ledna 2014 v 18:05 | Reagovat

:-) Úžasné :DDD To bude masoo :D XD

2 Wieta Wieta | 30. ledna 2014 v 19:37 | Reagovat

tu to bude pekne domiešané :D

3 KATKA KATKA | 30. ledna 2014 v 20:15 | Reagovat

poprvé v životě lituji že nejsem věštkyně , podívala bych se do kouličky a bylo by :-D

4 dasa dasa | 30. ledna 2014 v 20:16 | Reagovat

ja som z toho vedla ako ta jedla :-D  ale to bude este riadne domotane ako to pozname od teba :-D

5 Ari. Ari. | 30. ledna 2014 v 22:01 | Reagovat

Markovi teda všechna čest. Ne vždy je dotyčný ochotný se k nevěře přiznat. Mimochodem nelichotivá informace na "roztažnožku" Lea mi vyrazila dech. Myslela jsem si, že to bude někdo normální (jenže definuj mi slovo normální..) a on je to vykřičený otvor :D. Sakra. Nicméně mě stále trápí Zigouš. Tímhle tempem jim to moc dlouho klapat nebude.. -_-

6 yellow yellow | 31. ledna 2014 v 6:18 | Reagovat

Fuj, Voldíku! Ty jsi mě zase vyděsila. Já už čekala infarkt. Proč asi, že? ;)
Ve jménech se začínám pomalu ale jistě orientovat, dokonce jsem si je už zapamatovala. A Patrika prostě už teď nemám ráda.

7 Voldy Voldy | 31. ledna 2014 v 13:34 | Reagovat

[3]: Nebo se stačí zeptat? :-D já na to mám raději pořádnou kouli!

[4]: Dělám, jako že nic :-D

[5]: Všem jednou sklapne a možná to potká i Lea :) Zigi je teď hodně nalomený

[6]: yellow, já bych něco řekla, ale to by byl kruci mega spojler, takže radši neříkám nic :-D Jsem ráda, že šifra se začíná otvírat a jména získávají na orientaci... Věřím, že s dalšími kapitolami už budete všichni "doma" :)

8 ada ada | 31. ledna 2014 v 16:01 | Reagovat

tá Leova choroba nie je to aids však?

9 Tichá myška Tichá myška | E-mail | 1. února 2014 v 16:15 | Reagovat

Jedno slovo - zaujímavé :-? Pomaly sa mi ten príbeh začína páčiť, orientácia sa zlepšila, ale citovo som sa ešte nenaviazala na žiadnu postavu, čo je dobre ako tak pozerám na chudáka Sama :-D A to mi bol sympatický práve on... Nuž som zvedavá ako sa to vyvinie :-D

10 Nade Nade | Web | 2. února 2014 v 20:23 | Reagovat

Pověstné semínko pochybnosti bylo zaseto a vyžaduje to hodně síly, aby to člověk dokázal potlačit. ;-)

11 yellow yellow | 3. února 2014 v 11:37 | Reagovat

[7]: Aha!

12 Karin Karin | 9. února 2014 v 23:01 | Reagovat

Marek je vůl a já v tom pomalu orientují. :-P

13 Zuzana Zuzana | 3. srpna 2014 v 23:42 | Reagovat

Keď ono to stále začína tak, že si niekde dajú kebab a bavia sa pracujú a zase sa bavia a tá rutina ktorá je doma bledne:( Je mi Zigmunda ľúto, ale taký žiarlivec to nie je bohviečo:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama