19. Kapitola

6. ledna 2014 v 10:35 | you-kNow-Who |  Poslední rána
Děláte mi svými komentáři neskutečnou radost a podporujete mě v pokračování. Děkuji vám! Věnování patří právě Vám. :) A jinak doufám, že jste všichni přežili malé čekání bez újmy a s dostatečným spánkem. :)

19. Kapitola


Okamžitě nasadí naprosto nenucený výraz. Pomalu se otočí čelem k tomu, kdo ho takhle děsivě zachytil za rameno. Střetne se pohledem s vyšším obrýleným mužem, kterého už si všiml, když putoval od baru pohledem po přítomných.

"Vlastně už jsem chtěl odejít." Pokrčí nenuceně rameny, ale uvnitř něj se to všechno sevře. Musí zůstat naprosto v klidu. Představí si, jak stojí v ringu a soustředí se na soupeře. Tam taky nesmí ukázat slabiny.

"Nebavíš se?"

"Já se omlouvám, ale my se známe?" Zkusí trochu obrátit, aby na jeho bedrech neležel největší tlak této konverzace.

V úsměvu se objeví falešně bílé zuby. "Ty mě neznáš, ale já tebe ano. Nedáš si skleničku? Nebo opravdu odcházíš?"

Jakub si ho prohlédne s kamennou tváří. Nikdy toho muže neviděl, tím si byl jistý. O co tu šlo? "Omlouvám se za svou nezdvořilost, ale raději bych už šel. Musím zítra do práce…"

"Ah, ty jsi tak slušný boxer." Uchechtne se jeho momentální společník, ale není mu to moc příjemné. "To bych tě asi neměl zdržovat."

Jakub se donutí k úsměvu. "No, to asi ne. Šéf by mi nedaroval, kdybych na zápase nebyl fit. Měj se." Udělá tři kroky dopředu, když je znovu zastaven.

"Kdybys měl zájem o společnost, klidně se mi ozvi. Všichni tady mě znají. Určitě by ses mě nějak dopátral. Nebo víš co? Ulehčím ti to, protože se mi líbíš..." Mužská ruka se mu otře o hrudník, tělo se přitiskne k jeho zádům. Prsty druhé ruky mu cosi zastrčí do kapsy u kalhot. "Ozvi se." A je propuštěn, aby mohl pokračovat ve svém úprku z tohoto doupěte.

K odchodu se nepřemlouvá dvakrát. Popadne svou bundu a urychleně a spořádaně vypadne ven na vzduch. Oklepe se. První myšlenka, která mu projde hlavou je ta, že bazén musel být zastřešený a ještě vyhřívaný, když v něm ty dívky tak skotačily. Zatřepe hlavou nad nesmyslem, který ho napadl. To přece nebylo vůbec důležité. Auto pípne, jak zmáčkne odemknutí. Zapluje za volant a teprve až tam se pořádně nadechne.

Ježišikriste.

Roztřesenými prsty strčí klíč do zapalování. Musí se odtud hned dostat. Na takovou párty už ani nepáchne. Byly snad všechny takové? Zkusili mu dát trávu… zkusí mu dát i tvrdé drogy?

Zatmí se mu před očima při té představě. A nechce ani přemýšlet nad tím, jak by ho v afektu nutili přijmout dávku. Vždyť to se všechno mohlo stát! Zajede na odlehlé parkoviště nějakého nákupního centra. Prozíravě se zamkne než položí hlavu na volant. Klepal se po celém těle a snažil se uklidnit svoje splašené srdce.

Musí domů. Dá Rosťovi do huby za to, že ho nevarovali před něčím takovým. Že ho něčemu takovému vůbec vystavili. To si snad ani nezasloužil nebo ano?

Vytáhne cigaretu a zapálí si. Tohle byla vlastně taky droga. Ušklíbne se. Čeho se tedy tak bál? Zakroutí hlavou. Přemýšlí o těch věcech jako by to bylo nakupování banánů v sámošce.


Zaparkuje před svým domem. Několikátou cigaretu zapálenou mezi prsty. Měl zásadu, že v autě nekouří, ale tohle byla výjimka. Potřeboval se nějak zaměstnat, i když to nebylo tím nejzdravějším způsobem.

Přebrodí se cestičkou ve sněhu, která spojovala jejich domy.

Dveře se po jeho zabouchání otevřou téměř ve stejném okamžiku. Odhodí nedokouřenou cigaretu někam za sebe a vrhne se na Rosťu, který překvapeně a nechápavě zírá. "Ty hajzle!"

První rána dopadne na čelist, která se ještě před nedávnem vybarvila pod jeho prvním útokem. Rosťa, překvapený náhlým útokem, nestihne včas reagovat. Boxerské ruce mu nedávají šanci zareagovat nebo nějakým způsobem útok odvrátit, tak jen zvedne ruce, aby ubránil svou hlavu od nejhorších ran. "Uklidni se!" Stačí jen vykřiknout.

Další rána dopadne na břicho. Pak je za ruce stržen k zemi do studeného sněhu, který se ochotně vsakuje do látky trička. Jakub do těla pod sebou buší hlava nehlava. Nepřemýšlí nad tím, co dělá ani nad tím, jaké následky by to mohlo mít.

"Jakube!" známý hlas a několik párů paží, které ho od Rosti odtáhnou.

Oči roztažené šílenstvím, které ho popadlo ze zoufalství. Trhne rameny, aby své ruce vyprostil ze sevření pánů policajtů, kteří se vrhli bránit jejich nadřízeného. "Tohle ti neodpustím, i kdybych měl jít do lapáku!" Pronese ledově ke sbírající se hromádce na zemi. Cukne sebou, když před sebou spatří toho muže. Alexanderova otce. To byl ten známý hlas. Krátce mu pohlédne do očí, ale neřekne nic. Jen se mu vyhne a přebrodí se cestičkou zpátky ke svému domu, aby si roztřesenýma rukama odemkl a zaplul do svého domu. Je mu to jedno, jaké následky to přinese.

Ale pocit neuklidněných rozbouřených nervů stále přetrvává.


Policisté kolem nich kroužili jako supi. Rosťa seděl na židli naproti němu a přeměřoval si ho zarudlým pohledem. Oko krásně natékalo, stejně jako znovu se vybarvující brada. Roztržený ret neustále kontroloval jazyk, jak se vytvořený strup otíral o ret. Nemohlo to být příjemné. Nikdy nebylo. O dalších ranách nevěděl, protože Rosťa na sobě měl mikinu zapnutou až ke krku.

"Řekneš nám už konečně co se stalo? Kluci tě měli pořád pod dohledem, když jsi jim najednou zmizel a pak jsi jen spěšně opustil dům. Takže… co se stalo, Jakube?" Hlas byl proklatě klidný, ale oči… oči ho prozrazovaly. Utvrzovaly ho v tom, co očekával.

"Řekl jsem vám všechno podstatné. A s největší pravděpodobností bude drogovat i váš synek." Kývne na muže stojícího opodál.

"Alex drogy nebere. Dělali jsme testy."

Jakub zalapá po dechu. Je to snad další špeh? Tak na co sakra potřebovali jeho? "O co tu kruci jde. Vysvětlíte mi to už konečně? Proč toho grázla chcete chytit, když se s ním paktuje váš synek? Prodává mu to snad nebo vyrábí?"

"Ne, Alexander teď maže všechny stopy, které by mohly Davida dovést k nám."

"Takže ta zrůda má i jméno?" Ušklíbne se. "Aha… takže maže stopy. Ale teď se mu to asi nedaří, co? Už jsem je totiž společně neviděl docela dlouho."

"Alexander to nedělá ve své vůli, pokud vás to zajímá. On to zvíře totiž miluje." Vyplivne ten muž a Jakub si najednou uvědomí, že se nedívá na tolik sebevědomého, jako když mluvil o čemkoliv jiném. Najednou to byl starý a po klidu toužící otec… Překvapeně zamrká, když se ten mužský obličej zase stáhne do kamenné grimasy. Jako by si uvědomil, že na chvíli ukázal svoje emoce. "A to tak, že po celou dobu jejich vztahu nebyl schopný přijít na to, v čem jeho přítel tak divoce podniká. Přitom to bylo tak očividné, když si začal pouštět i žilou. nemohl to před ním tajit dlouho. Ale očividně se mu to dařilo."

"Tak jste synovi otevřel oři a zavyhrožoval mu. Je mi to jasné. Povězte… má vás váš syn rád? Nedivil bych se, kdyby ne. Jste totiž dost podobný mému otci. Jenže ten můj to dělá ze své vlastní sobeckosti a neschopnosti přijmout fakt, že jeho syn je buznička obdělávající mužský anály." Vyplivne to mezi ně jako horkou lávu. A pak si uvědomí, že tohle ještě nikomu nahlas neřekl a teď to tady ze sebe dostává před bandou policajtů. "Měli byste konečně vypadnout z mýho domu. Já vám informace zjistil a drogy potvrdil. Už chci mít klid."

"Nejde jen o potrvzení. My potřebujeme důkaz. Hmotný důkaz."

Jakub se nevěřícně podívá na Rosťu, který tohle pronesl přes rty. "Dostal jsi snad málo? nebo naopak? Praštil jsem tě příliš do hlavy? Uvědomuje si tady někdo z vás, že já nemám váš zkurvenej výcvik. Nemám s drogama ani žádnou zkušenost. A nechci se toho svinstva ani dotknout. Dochází to někomu z vás? Na tohle byste si měli najít nějaký hovado, který vám do toho doupěte vběhne a bude drogy požadovat už mezi dveřmi. Ale já to nebudu!"


"Měl bys jít nahoru za nimi. Je tam mezi nimi jeden náš člověk, dohlídne na tebe." Ozve se ze sluchátka, které má v uchu.

Byl tam znovu. Byl znovu v tom domě a to hned o dva dny po tom, co se zařekl, že už sem nevstoupí. A byl zase tady. A měl jít do patra a pořídit důkaz toho, že se tam nešňupe a do stříkaček nenatahuje cukr nebo mouka.

"Kubo! Říkal jsem si, jak dlouho asi budeš odolávat. Pojď se posadit tady k nám." Vyzve ho David, jeho šéf. Konečně znal jeho jméno. To jméno… vůbec k němu nepasovalo. "Nemusíš být nervózní. Tady určitě ne. Už jsi to někdy dělal?"

Zavrtí hlavou. Hrdlo má příliš stažené na to, aby se mohl uvolněně bavit s přítomnými. Jen nasadí křečovitý úsměv. Davidova paže ho přátelsky obejme a donutí posadit vedle něj.

"Ale ty jsi silný boxer, určitě to zvládneš." Tak slizký hlas...

Jakub se rozhlédne kolem sebe. Který z těch mužů patřil k němu? Nenáviděl ten pocit kdy věděl, že tu není sám, ale netuší, kdo je na jeho straně. Nenáviděl Rosťu za to, že mu to odmítl říct. Prý kvůli případným výslechům, kdyby se něco zvrtlo. Nesměl vědět, kdo je policista do doby, než se něco příliš zvrtne a museli by zasáhnout.

"Tak tady máš. Pro začátek menší dávku. Ucpeš si jednu nosní dírku a natáhneš. Tak jako tady Randy." Kývne k muži, který právě názorně předváděl, co má za chvíli provést i Kuba. Nadechne se, když se s ním otočí svět. Tady končí jeho život.

Vezme do roztřesených prstů malou tabulku, na které je bílý prášek. Dělá to jako stroj. Robot ovládaný z dálky. Neslyší, co mu kdo říká, prostě jen udělá, co se po něm požaduje. Výhrůžky v jeho mysli stále bolely.

Zamotala se mu hlava. Někdo uzmul tabulku z jeho ruky. Někdo se příliš hlasitě smál. A o chvíli později…

byl to tak bezvadný pocit! Nechápal, proč to nezkusil dřív.

Teplo rozprostírající se jeho tělem. Otupenost, která proběhla jeho mozkem a podivná vnitřní euforie. Jako by jeho vnitřnosti tancovaly.

***

Netušil s čí pomocí se dostal domů. Netušil co dělal. Bylo mu špatně. Svět se s ním motal. Někdo mu bral vzorek drog z nosu, šťourali se mu špachtličkou v nose! Brali mu i krev. Bolelo to. Nechtěl tu obrovskou jehlu pustit do svého těla.

"Dokázal jsi to! Dokázal!"

"Rosťo?" Ohlédne se po příchozím muži zářícím nadšením. "Běž do prdele." A svět zčernal.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Evelien Evelien | 6. ledna 2014 v 15:46 | Reagovat

Och snad nespadne do drog jen to ne :( :)

2 yellow yellow | 6. ledna 2014 v 16:02 | Reagovat

Tahle povídka je čím dál lepší! Zajímalo by mě Voldy, co ještě všechno vymyslíš. Tvoje fantazie nezná mezí. Btw. omlouvám se, že jsem předchozí kapitoly nekomentovala, nějak nestáhám.

3 KATKA KATKA | 6. ledna 2014 v 16:06 | Reagovat

tak to jsem nečekala ani ve snu , tak on toho hajzla miluje a Kubík tam nasazuje krk :-x doufám že Kubík už nám zůstane čistý jinak by mě to asi dost rozhodilo mám ho ráda :-D

4 sisi/ctenar sisi/ctenar | Web | 6. ledna 2014 v 16:14 | Reagovat

kurva kurva kurva kurva! at se ošukaj a daj mi svátek kdo má mít z tohohle nervy ? vždyt mě klepne! raní mě mrtvice! tak už zakra co ? :D nOTÁÁÁÁÁL X!!! K

5 IQY IQY | 6. ledna 2014 v 16:34 | Reagovat

ou, za nelegálne zápasy ho nechá štát spadnúť na dno drog?! O_O

Voldy, bohužiaľ mi to bolestne pripomína realitu sveta :-(

tak len dúfať, že budeš milosrdná ku Kubkovi a nerozfláka si život na maderu závislosťou :-?

6 Sarelle Sarelle | 6. ledna 2014 v 17:57 | Reagovat

Sakra...tohle je už celkem risk, i když pro dobrou věc a očividně ani Kuba neměl na vybranou, ale nutit mu drogy? Vážně mě zajímá, jak se s tím popere. Snad to zvládne v pořádku a bez následků.
PS. Jsem ráda, že vím, jak dostat autora :-D

7 Sung Sung | 6. ledna 2014 v 22:09 | Reagovat

Chudak! At uz mu daji pokoj :-(

8 Voldy Voldy | 7. ledna 2014 v 8:08 | Reagovat

[2]: yellow, vůbec se neomlouvej, ty vážně nemusíš :) Vymýšlím toho hodně a v téhle povídce se ještě pár věcí stane, jsem zvědavá, komu to dojde... nebo kdy mě dojde ta fantazie :-/

[3]: Popravdě s ním mám jisté plány... uvidíme, uvidíme, co následující kapitoly přinesou, ale prát se bude a nevzdá to, pokusí se o to...

[5]: Popravdě už se stávají i takové věci... Nemůžu zase moc spojlerovat, on by to pak nikdo nechodil číst *angel*

[6]: Můžu říct, že se bude prát jako lev. Tak jistě... občas to dokáže skvěle zapůsobit a člověka to popostrčí... a mě se to líbí :-D

Děkuji za vaše komentáře!

9 ada ada | 7. ledna 2014 v 8:10 | Reagovat

Rosťa je taká sviňa. Tak má tam človeka, svedka, ktorý vidí, že berú drogy a on donúti Jakuba, aby tam šiel a nadrogoval sa? Svojich ľudí nechá v bezpečí a z Jakuba nech sa stane kľudne aj feťák. Želám si, aby bol Víťa dobrý a pomohol Kubovi zažalovať Rosťu.
Rosťa si Jakuba nezaslúži a už tým duplom ak Kubovi urobili ešte niečo viac ako nafetovali len si to zatiaľ nepamätá. Nech si už urobí Rosťa čo chce, ale u mňa skónčil.
A načo im vlastne bude, že budú mať dôkaz, že berie drogy. To že ich berie ešte nedokazuje, že ich aj vyrába a predáva. Viem môže ísť do basy aj za konzumáciu, ale na menej rokov.
Dobre Alex bol slepý láskou a o drogách nevedel. Ale je divné, že mu ich Dávid nenúkal a s ponúkaním drog očividne nemá veľké starosti.
A čím donútili Alexa, aby po nich mazal stopy keď ho nevedeli donútiť aj k tomu, aby im zaistil dôkaz? Keď Dávida tak veľmi miluje, že nechce zháňať dôkazy proti nemu ako mu môžu veriť, že ich nezradí?

10 Nade Nade | Web | 7. ledna 2014 v 17:47 | Reagovat

No do prkvančic. To ho museli nechat zajít až tak daleko? Doufám, že už mu teď dají pokoj. Teď by se o něho měl Rosťa pořádně postarat, když ho do téhle situace dostal. Díky, těším se na pokračování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama