18. Kapitola

4. ledna 2014 v 17:32 | you-kNow-Who |  Poslední rána
Očekávaný zásek přišel... měla jsem u téhle kapitoly otazník, to znamená, že jsem si poznamenala, že se k tomu museím vrátit. Chtěla jsem psát, namířila kurzor a... nešlo to. V potu tváře tedy přidávám další část. Bavte se! A moc děkuji za vaše komenty, moc mě potěšily.

18. Kapitola

Zase vítězil. Po malých krůčcích se dostával do své původní formy před úrazem a byl zase tam, odkud tak rychle spadl. Ale stále pod ním byl vratký most, po kterém musel přejít. A nebyl zdaleka ani v půlce. Zařekl se, když mu bude centrum prosperovat, že s tím přestane, ale teď neměl šanci. Musel být stále ve spárech nelegálnosti a ještě pod dohledem policie. A na tom záviselo všechno, co teď měl.

"Tak mi řekni… nedal by sis s námi?"

Jakub, usazený na kožené pohovce, ve společnosti svého stávajícího šéfa. Zarazí se a pohlédne na ně. Zamyslel se a to byla chyba. Právě před ním ležela marihuana připravená akorát k zabalení. Okamžitě zavrtí hlavou.

"A jo, vy sportovci." Ušklíbne se na něj a s neskrývanou chutí si dá.

Jakub zamrká. Přesně tohle bylo to, co po něm chtěli potvrdit policisté, jenže oni chtěli tvrdé drogy. A proto se účastnil těch zvláštních akcí, které jeho šéfík pořádal. Bylo pro něj dost překvapením, když tu nikde nezahlédl Alexandera. Myslel si, že jsou ti dva srostlí k sobě. Viděl je pokaždé spolu. Ale to bylo na zápasech. Na jazyku ho pálila otázka, kde se jeho mazlíček nachází, ale nakonec se nezeptal. Nemuselo by to dopadnout pro jeho osobu dobře.


"Takže jsi viděl trávu. A ještě něco jiného? Žádné jiné drogy, Jakube?" Rosťa chodil kolem něj jako lev v kleci a on byl nucený sedět na pohovce a čekat až dokud ho nepropustí.

"Řekl jsem ti to už několikrát, ne? Nic jiného jsem neviděl. Trávu mi nabídli, ale to bylo všechno." Zamračí se. Měl neutkvělý pocit, že je na výslechu. A přitom měl jen podávat informace a snažit se k němu dostat blíž, aby odhalili drogy a mohli ho zatknout. Potřebovali důkazy a on jim je měl poskytnout. Proto nechápal, proč s ním Rosťa zacházel takhle, když se opravdu snažil udělat všechno, co bylo v jeho silách. A taky to nemohlo jít hned. Nemohl ze dne na den změnit svoje chování a musel hrát naprostou pohodu. Pocitem zadostiučinění je pro něj fakt, že na Rosťově čelisti se stále rýsovala zeleno žlutá modřina, které byl autorem.

I když se mu nelíbilo, jak s ním ten muž stojící před ním jednal, tak s tím nemohl nic dělat. Byl v pasti. A dostal se do ní sám, ale čekal spíš rovnou kriminál než tuhle zlatou střední cestu. Nebyl v situaci, kdy by mohl klást podmínky. Musel jen držet hubu a krok pokud se nechtěl dostat do vězení.

***

"Co kdybych tu dneska na tebe počkal do zavíračky? Dostanu košem?" V lahvi zapraská, jak ji Víťa stiskne a zakroutí víčkem.

Kuba se usměje. "Myslíš, že bys dostal košem?"

"No… popravdě nevím, jak si teď u tebe stojím, tak se raději ujišťuju…" Usměje se Víťa omluvně.


Ležel v posteli, zachumlaný pod svou peřinou, ale polovinou svého těla se tiskl k Víťově tělu. Tělo před ním bylo vláčné a polapené spánkem. On spát nemohl a nechtěl se vrtět, aby svého společníka neprobudil a nevynucoval tak nepříjemné otázky. Zíral do tmavých vlasů a propaloval zátylek. Prsty jemně hladil bok, na kterém měl položenou ruku.

Nechápal to.

Nechápal spoustu věcí, ale některé mu ležely v žaludku až příliš.

Povzdychne si. Pokud bude neustále přemítat o tom, co se kolem něj děje, tak se mu nepodaří usnout nikdy.

Potřeboval si o tom s někým promluvit, ale měl strach. Říct něco takového Víťovi byl velký risk. On byl právník a určitě věděl, jak to v takových situacích chodí. Určitě znal i spoustu scénářů, jak takové věci dopadaly.

Tělo před ním se zavrtí. Povzdech unikne z probouzejících se rtů. V tichu pokoje může slyšet, jak jeho společník polkne. Začne se obracet čelem k němu. Rozespalé oči se střetnou pohledem s tím jeho. "Proč nespíš?" Zachraptí rozespale.

Vztáhne k němu ruku. Pohladí zlehka pomačkanou tvář. "Nemůžu spát, ale ty spi." Usměje se. I když jen lehce, skoro nepozorovaně.

Deka se napne, jak se pod ní Víťa protáhne. Zamručí u toho a zase se schoulí k jeho teplu. "Něco tě trápí, že nemůžeš spát?" Horká dlaň sklouzne po jeho paži.

Zavrtí se a zavře oči. Přesně do téhle fáze nechtěl dojít. Měl raději odejít dolů do obýváku a rozjímat tam. "Všechno je v pořádku."

Tichý povzdech. "Nezdá se… jsi roztěkaný… poznal jsem tě sebevědomého a chladně veselého. Teď jsi… zadumaný a chladný. Copak tě trápí? Nebo tě někdo trápí?"

"Jestli máš problém, tak můžeš jít." Zavrčí a obrátí se k němu zády. Přikrývku si stáhne až pod bradu. Víťa se k němu přitiskne, omotá paži kolem jeho pasu a opře si bradu o jeho rameno.

"Já problém nemám, ale kdybys měl ty… můžeš mi to říct… nebudu nikde roztrubovat tvoje problémy. Nemusíš mít obavy." Usměje se a vtáhne si ho do náruče. Položí si hlavu na polštář a zavře oči, dlaní v uklidňujícím tempu hladí hladké bříško.

"Tohle nejde." Vydechne Jakub a zavře oči.

"Kdyby sis to rozmyslel, opravdu jsem tady, ano?" Vtiskne mu polibek do vlasů. "Zkus usnout alespoň na chvíli. Nebo mě zbuď. Nějak se zabavíme." Uculí se spiklenecky a zvýší sevření své paže kolem Jakubova těla. Cítí z něj to napětí, ale nemůže ho nutit, aby se najednou rozpovídal. Ať už ho trápilo cokoliv, zřejmě to bylo vážné.

***

Další párty. Nikdy se takových akcí neúčastnil a když se na to tak koukal, tak mu to ani nechybělo. Bylo kolem něj dost neznámých lidí. Dával si pozor na svoje pití, protože netušil, co za sebranku tady je, i když mohli vypadat jako zbohatlíci. Věděl, že tenhle dům nepatřil jeho šéfovi, ale byl sem pozvaný jako něco, s čím se mohl jeho šéf chlubit. A stále ještě byl naštvaný na Rosťu, že ho do téhle akce dotlačili. Chtěl být doma. Ve svém klidu. Měl smůlu. Musel se popasovat s tím, že celý večer a část noci stráví s neznámými lidmi v prostředí, které mu nahánělo husí kůži na zátylku.

Rozhlížel se kolem sebe a tápal po obličejích, aby se zachytil alespoň jednoho méně známého, ale Alexandera v davu nezachytil. Bylo to divné, myslel si, že spolu trávili spoustu času, ale všiml si, že ho na takových akcích nikdy neviděl. Nelíbilo se mu to snad? Ušklíbne se. Možná jeho přítel pořádal tyhle párty až moc často.

Bylo divné i to, že věděl, že tu budou muži od policie, ale nikdo z nich mu nebyl představen. Neměl nejmenší tušení koho se držet a koho ne. Proto se raději usadil u baru a rozhlížel se davem, zatímco si usrkával svoje nealkoholické pití. Chtěl mít čistou hlavu.

Nakonec se zvedne a se skleničkou v ruce se vydá na průzkum toho obřího domu, ve kterém se nacházel. Ale vzhledem k množství lidí, kteří zde byli, se nezdál tak velký jako z venku.

Bez povšimnutí někým jiným projde až ven do zahrady, na které je obrovský bazén a v něm velice vyvinuté slečny se skleničkami plnými bublinek. Ušklíbne se. Pro spoustu přítomných to byla zábava k popukání. Vrátí se do domu, to nebyla zábava pro něj. Projde po schodech potažených kobercem do patra. Putovalo sem hodně lidí, takže se nebál toho, že by se ocitl někde, kde neměl. To, že se trochu přepočítal, mu dojde záhy. Horní patro totiž tvořily jen dvě místnosti rozdělené posuvnými dveřmi. Zůstane stát na schodech.

Ložnice s velkou postelí ho moc nezaujme. Naopak jeho pohled upoutá dění v druhém křídle domu. Na dlouhých pohovkách sedí dost lidí. Zahlédne tvář svého šéfa. O něčem tam velmi živě diskutují. Koleduje si, když se takhle zastavil na schodech a ještě slídí. Jestli ho tu někdo chytí, tak bude nahranej a bude jedno, kdo ho na tuhle párty pozval.

A pak, v nestřeženém okamžiku se pohne člověk, který mu celou dobu kryl výhled na malý stolek před nimi. Zalape po dechu. Důkaz toho všeho, proč tohle dělal, ležel právě teď před ním. Potichu sejde schody zpátky do ruchu dolního patra. Šokovaný z toho, co měl možnost vidět. Možná se lidem v branži jevil jako tvrďák, ušklíbne se, ale taková věc, kdy měl možnost poprvé ve svém životě vidět bandu feťáků přímo v akci. Přejede mu mráz po zádech, když si vybaví lesklou jehlu, která se právě zabodávala do něčího předloktí.

Musí vypadnout.

Nenápadně se protáhne zpátky do davu lidí. Bušící srdce se začne pomalu uklidňovat. Rozhlédne se kolem sebe. Viděl ho někdo?

Rozhlédne se kolem sebe. Musí zmizet dřív než na něj začne být vidět nervozita. Odloží sklenici, kterou až do teď svíral v ruce, na barový pult a jemným kývnutím se rozloučí s barmanem, který si ho prohlíží zvláštním pohledem.

Trhne sebou, když se jeho ramene znenadání dotkne mužská paže. "Někam snad spěcháš?"
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Medvídek Medvídek | 4. ledna 2014 v 19:06 | Reagovat

Tvoje sadistické sklony se, Voldy, výrazně stupňují... Doufám, že máš v záloze další kapitolu, abys ji sem mohla rychle vložit, protože bych se v nejbližším týdnu rád vyspal :-)

2 Voldy Voldy | 4. ledna 2014 v 20:57 | Reagovat

[1]: Ne... to určitě nejde o mojí osobu, že ne? *angel* další kapitolu bych měla, ale kdy ji vložím, to záleží na vás. Tak snad se vyspíš dobře.

3 KATKA KATKA | 4. ledna 2014 v 22:02 | Reagovat

už nemám sílu ani si typovat koho to tam asi uvidí :-D co jsem si zcela jistá že kominík pro štěstí to asi nebude jen mysli prosím na Kubíkové zdraví :-D

4 Voldyho Keks Voldyho Keks | 4. ledna 2014 v 23:46 | Reagovat

Ta moje polomáčená sušenčička nám to tu zase zamotává, buuu.. Ohryžu si nehty do další kapitoly, jen kvůli tobě! Je ti to jasné?! :-D
Vzhledem k tomu, že moc dobře vím, jak ráda ubližuješ postavám ve svých povídkách tak.. hm.. OPRAVDU SE ZAČÍNÁM BÁT, ale doufám, že k tomu nemám důvod (hahaha - ten byl dobrý, co? :-D )..

5 Sung Sung | 5. ledna 2014 v 11:51 | Reagovat

Ahhhhh, rychle pokracovani 8-O

6 Tichá myška Tichá myška | E-mail | 5. ledna 2014 v 15:02 | Reagovat

Začínam sa báť, čo zamýšľaš s Jakubom, Voldy... Tá kapitola je prirodzene napísaná skvele, ale ešte dlho mi z nej budú behať zimomriavky po chrbte.. 8-O

7 Nade Nade | Web | 5. ledna 2014 v 15:03 | Reagovat

Doufám, že je to jen někdo, kdo se chce družit. Z toho mi vážně naskakuje husí kůže. Možná by se měl Víťovi svěřit. Kdyby s jeho pomocí vyklouzl ze spárů policie, nemusel by takhle nastavovat kůži.
Těším se na pokračování. :-)

8 Sarelle Sarelle | 5. ledna 2014 v 19:48 | Reagovat

Já bych prosila kapitolu brzo! Je to jedna z mála věcí, které mi v tomhle roce lepší náladu, píšeš skvěle a je to takový únik od reality...

9 Voldy Voldy | 6. ledna 2014 v 13:06 | Reagovat

[3]: Kominík pro štěstí velmi pobavil, ale bohužel :-D

[6]: A asi budou běhat ještě i při následujících kapitolách...

[7]: Víťa je sice právník, ale nemyslím si, že by mohl nějak zásadně vkročit do policejního zásahu... Každopádně tam sehraje ještě celkem důležitou roli :)

[8]: Sarelle ví, jak dostat autora :-D ale jsem ráda, že je to něco, k čemu můžete utéct...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama