9. Kapitola

4. prosince 2013 v 9:03 | you-kNow-Who |  Poslední rána
Nikdo se nehlásil a já to podivně zazdila... tak se omlouvám, že kapitolu nesu až teď. Musíte se mi občas připomenout, když už to trvá moc dlouho. :D Pokud tedy o kapitolu stojíte, to je jasné ;-) Chci poděkovat za vaše milé komentáře, tak ráda bych vám na ně odpověděla, ale to moje spojlerství... :D na dnešní kapitolu padá upozornění... dejme si 18+ ať nekazíme naší mravnost. Užijte si to, protože povídka se co nevidět zase zvrhne :D

9. Kapitola

Opřel se o hrablo, odhrnul si vlasy z očí a zastrčil je za uši. Poslední nános sněhu byl pro dnešek uklizen. Co na tom, že zítra bude muset určitě odklízet znovu. Pohlédne na černé naleštěné auto, které zatočí na jeho příjezdovou cestu. Odhodí nedokouřenou cigaretu do sněhu a zpozorní. Napřímí se, když z vozidla vystoupí muž v zimním kabátu. Ten jeho obličej zná. Jeden z těch, co patří k muži, který ho chce jen pro sebe. Včerejší noc strávil tím, že procházel papíry, které od něj dostal, aby si je nastudoval a rozmyslel se. Čekal nějakou boudu, proto ho zarazilo, když ve smlouvě nenarazil na žádné zádrhely, nad kterými by se pozastavil. Nevěděl, co si o tom měl myslet, jenže když v tom nic nenacházel… ten chlápek mohl být kdokoliv. Buď někdo dost vlivný, který měl z těch zápasů nějaké potěšení, kromě vydělaných peněz, samozřejmě. Nebo to taky mohl být nějaký hajzl, který si takhle sháněl svoje ovečky. A pokud to tak bylo, tak se k tomu právě upsal. Žene se do vlastní záhuby, ale co mohl ztratit? Svůj život? Ten už byl dávno ztracený... Kývne na muže v tichém souhlasu. Nechce s ním mluvit, ale jak vidno, pochopil to dostatečně. Mlčky sleduje, jak nasedne zpátky do auta a za chvíli už je jediným důkazem po něm stopa pneumatik otisknutá ve sněhu na příjezdové cestě.

Periferním viděním si všimne pohybu za oknem v Rosťově domě. Otočí se tím směrem, ale už nikoho nevidí. Zamračí se. Od toho incidentu u něj na pohovce se neviděli. Kdo to byl? Se zavrčením odloží hrablo. Kývnul na hodně špatnou věc?

Podivný červíček ho zevnitř nahlodá. Ale teď už je asi pozdě brát něco zpátky.

***

Překvapeně se zastaví v půlce kroku, když kdosi zaklepe na jeho vchodové dveře. Kdyby zrovna nešel kolem spojovacích dveří do chodby, určitě by to neslyšel. S kocourem v ruce se nakloní, aby nahlédnul a zjistil, kdo ho přišel otravovat, protože návštěvu rozhodně žádnou nečekal. Překvapeně pohlédne na Víťu oblečeného do zimního kabátu a zachumlaného do šály. Venku byla celkem zima a k večeru začal foukat i nepříjemný vítr.

Pousměje se, takže překvápko? No, proč ne. Otevře s úsměvem dveře. "Ahoj, co ty tady?"

Víťa se okamžitě usměje, když ho uvidí. "Ahoj, měl jsem cestu kolem, tak jsem si říkal, že bych se mohl zastavit a podívat se, jestli třeba náhodou nejsi doma. Neruším tě?"

"A já doma náhodou jsem." zazubí se. Ustoupí od dveří, když si všimne za Víťovými zády kouřícího Rosti. Na moment se zamračí. "Pojď dovnitř. Ne, určitě nerušíš."

"Opravdu ne?" zapochybuje trochu, když si všimne toho podmračeného výrazu. Ohlédne se směrem, kterým se Jakub znovu podíval. "Oni neví, že jsi gay? Nebudeš mít problémy?"

Jakub vyprskne smíchy. "Kdyby to nevěděli, tak mi stále chodí do schránky růžová psaníčka… myslím, že se to tu o mě vědělo ještě dřív než jsem se nastěhoval. Jdeš dovnitř? Vážně je venku zima…" Poukáže na to, jak Víťa zůstal nerozhodně stát mezi dveřmi.

"Jasně." usměje se a překročí práh, aby za ním mohl Jakub zavřít a zamknout. "Nebojíš se tady tak sám?"

"Už ses mě ptal a ne… opravdu se tu sám nebojím." Natáhne ruku, aby počkal na Víťův kabát a pověsil ho na věšák. Ten si však rozepne jen knoflíky, odhrne ho, ze své hrudi a přitáhne si Kubu za ruku k sobě. Kocourek uvězněný mezi jejich těly jen mňoukne. Prvně se dotknou plochou těl než se trochu rozpačitě políbí. Prvotní rozpaky jsou však ihned zažehnány v žhavém polibku.
Jakub vklouzne svou dlaní do záhybů kabátu, aby zjistil, že Víťa má na sobě jen košili. Přitiskne se k jeho teplu blíž a spokojeně zavrní. "Krásně hřeješ."

"To ty taky." Chtivé dlaně vklouznou pod jeho tričko, když si uvědomí jeden fakt. Uchopí černého kocourka za kůži na krku a s jemností ho posadí na schod, který je k nim nejblíž. "Nerad bych ho rozmačkal." usměje se omluvně, když tím činem přeruší jejich vášnivé líbání. Kuba jen přikývne na souhlas než se k němu natiskne zpátky bez možnosti na nějakou odpověď. Dnes večer vlastně ani na sex nepomyslel, ale když tady Víťu měl, byl by hloupý, kdyby toho náležitě nevyužil. A jeho tělo odpovídalo víc než kladně.

***

Probudil se s příjemným pocitem tepla, které vyzařovalo tělo za jeho zády. Víťa k němu byl pevně přitisknutý, rukou kolem pasu si ho snad jistil, aby mu někam neutekl, ale on to neměl v plánu. Jen se trochu zavrtěl, aby odlehčil svojí ruce. Uchechtne se, když se během toho vrtění dostane do polohy, která dostane Víťův penis mezi jeho půlky.

"Přijde ti snad něco k smíchu?" zavrní mu dotyčný do ucha. Trochu se lekne, protože si myslel, že ještě pořád spí.

"Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit…"

Zavrtění hlavy a otření nosu o pokožku hlavy krytou dlouhými vlasy. "Byl jsem vzhůru ještě dřív než ty." Líbne mu do těch vlasů polibek.

"Ty jsi blázen… vždyť je ještě brzo…" řekne s pohledem mžourajícím na hodiny. Zavře oči a zavrtá se hlouběji do náruče. Dělal tohle vůbec někdy? Musel si přiznat, že pociťoval silný nedostatek těhle něžnůstek. A jak se přistihl, kdykoliv měl vedle sebe Víťu, čerpal jich pro sebe víc než dost.

"Nemůžu za to, že jsi tak krásný i ve spánku." Horký dech po uchechtnutí se dotkne jeho pokožky. Naskočí mu husí kůže. Zavrtí se a začne se pomalu otáčet.

"Vážně jsi blázen…" podotkne s úsměvem. Prohlédne si Víťu, který vypadá, že je vzhůru víc než krátkou dobu.

"Když to říkáš…" šmátravá dlaň přejede po jeho nahém boku. Pohlédne tím směrem, ale pod peřinou není v té tmě nic vidět. Může jen cítit, jak se dotýká jeho těla. Přitiskne se k druhému klínu tím svým a tiše zamručí. Kašle na ranní dech. Vtiskne zkušebně polibek na Víťovy rty a když se nesetká s žádnou zápornou odezvou, začne ho líbat dravěji. Svou dlaní vyjede na Víťovu paži, přehodí svou nohu přes jeho boky a pomalu, aniž by se od něj odtrhnul, se převalí nad něj.

Usazený do jeho klína se škádlivě zavrtí. Ostré vydechnutí mu vyčaruje úsměv na rtech. Prsty zašátrá pod polštářem, kde by se měl ukrývat jeden nepoužitý prezervativ. Roztřesenými prsty roztrhne obal. Spěšně ho nasadí na Víťův vzrušený penis. On sám je dostatečně připravený už z noci, kdy zase řádili. I tak, ale nezapomene na trochu gelu navíc. Odtrhne se od Víťi a napřímí se, než se vyhoupne nad jeho vzrušení a začne se pomalu nabodávat. Přivře oči soustředěním i slastí. Tenhle pocit postupného naplňování miluje. Vydechne, když se ocitne usazený v klíně. Prudký nádech a sevření prstů na bocích ho donutí otevřít oči. Ponoří se pohledem do Víťova zakaleného chtivostí.

"Ty jsi teda drak…" vydechne najednou. Vyjede rukou na šíji, aby si ho k sobě přitáhnul. Záplava Jakubových vlasů jim vytvoří jakousi zástěnu. Prohrábne se jimi. Udusí v polibku sten, který Kubovi vyklouzne přes rty, když se začne v jeho klíně vrtět. "Nespěchej tak…"

Kuba zavrčí, když k němu dolehnou jeho slova. Na něžnůstky a romantické pomilování si můžou dát druhé kolo, teď chce jeden živočišný sex.

Vyruší je zvuk zvonku od dolních dveří.

"Čekáš snad návštěvu?" zasténá Víťa nespokojeně.

"Ne, ale… mohlo by…" zanaříká. Tohle se mu vůbec nelíbí. Je vzrušený na plnou míru a auto před domem ho značně prozrazuje. "Nejsme doma…"

"Moje slova." přikývne Víťa souhlasně. Uchopí ho pevně za pozadí a překulí se nad něj.
Člověk stojící dole u zvonku se však nemíní jen tak vzdát. Opře se do tlačítka. Ví moc dobře, že jsou doma.

"Do prdele." Vydechne Víťa frustrovaně. A Jakub mu to v mysli přisvědčí. Má stejný pocit. "V tomhle rámusu se na tebe nemůžu soustředit." Odtáhne se od něj. Zachytí konec kondomu a vyklouzne něj. Dosedne na paty.

Kuba se zavrtí pod nepříjemným pocitem. Zvuk zvonku se ozve znovu. Vydechne. "Jdu tam…" Chvíli nabitou erotikou dokázal dotyčný stojící dole u dveří dostatečně zničit. Za tohle mu minimálně zakroutí krkem. Ať je to kdo je to.

S prázdným pocitem ve svých útrobách se se zamračením zvedne a natáhne se po bílém županu. Vzrušení je skoro pryč a studené schody určitě udělají svoje. Prohrábne své vlasy, aby je trochu zkrotil. Zachumlá se do měkkoučkého materiálu. Přimhouří oči. Co ten tady chce?

"Rosťo?" Otevře s trhnutím dveře a nespokojeně se na něj zadívá. "Děje se něco?"

Dotyčný ho sjede spokojeným pohledem. "Mohl by ten tvůj amant odjet? Překáží mi na výjezdové cestě." Ukáže prstem k místu, kde Víťa parkuje. Zajímavé, že se večer nezmínil, že mu tam ráno bude překážet, když je tak pozoroval.

"Věřím, že s tvojí šikovností by ses mu dokázal v pohodě vyhnout. Zase tak moc tam nepřekáží." Poukáže se zamračením na to, že místa by tam bylo dost, kdyby se řidič snažil.

"Věřím, že je ti jasné, že pokud neodjede, tak zavolám odtahovku?" Usměje se na něj Rosťa sladce a jemu se v hlavě rozbliká výstražný trojúhelník. O co tu jde? "Potřebuju kluka hodit do školy a jdu do práce, takže ať si pohne."

Kuba se zamračí. Ohlédne se, kde skončil Víťův kabát a zamíří k němu. Má štěstí, že mu nemusí šacovat všechny kapsy, ale na klíč narazí hned v té první. Vklouzne do svých bot a jen tak, v županu, vyjde ven a zamíří si to k autu jeho společníka. Na Rosťu se ani nepodívá, ale cítí jeho pohled propalující jeho postavu. Je pravda, že župan nebyl zrovna z těch nejdelších, takže mu koukaly celé nohy. Vtíravý chlad se dotkne jeho klína, potlačí nepříjemné oklepání. Asi se měl obléknout trochu víc, dnes ráno rozhodně není nejtepleji.

Usadí se do Víťova auta s myšlenkou na to, že ho snad nezabije za to, že si bez ptaní vlezl do jeho auta. Přeparkuje až těsně před vchodové dveře za svoje auto, které nechal venku a nedal ho do garáže. Vystoupí z něj s nohama široce roztaženýma. Ušklíbne se. Zrovna teď se chová sice dost lacině, ale za to nachytání Rosti na švestkách, mu to stojí. "Mimochodem... uvědomuješ si, že právě teď se nacházíš na soukromém pozemku?" Zašvitoří tak falešně, až mu z toho zaskřípou zuby. Práskne dveřmi konsternovanému muži před obličejem. Komu co udělal, že se jeho celkem poklidný život změnil na takovou frašku?
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Wieta Wieta | 4. prosince 2013 v 13:01 | Reagovat

toto vyzerá na nejaké problémy ... som zvedavá, ako to bude pokračovať :)

2 yellow yellow | 4. prosince 2013 v 15:03 | Reagovat

Ten konec byl naprosto dokonalý! Že by nám tu někdo žárlil??? Voldíčku, kdy že bude pokráčko? *angel*

3 Voldyho Keks Voldyho Keks | 4. prosince 2013 v 15:10 | Reagovat

Ach bože, zlato! Ten konec mě totálně dostal. Podařilo se ti zlepšit mi mou domrvenou náladu. Moc ti děkuji, povedlo se ti to. Ale nepříjemně se nám to tu zamotává a nemám z toho vůbec ale vůbec dobrý pocit... :-D

4 dasa dasa | 4. prosince 2013 v 15:51 | Reagovat

:-D ejha niekto tu trosicku ziarli :-D to bude este zaujimave tento zatial trojlistok medzi nimi

5 KATKA KATKA | 4. prosince 2013 v 15:57 | Reagovat

tam bude ještě dusno už teď mi je Kubíka líto Rosťovi budeme  říkat kazišuk :-D

6 Medvidek Medvidek | 4. prosince 2013 v 16:09 | Reagovat

Jaké skvělé zjištění, když člověk dorazí zemdlený z práce. Pěkně to zamotáváš, tak jsem zvědav, jak budou kluci pokračovat... Název celého příběhu nemusí věstit nic dobrýho, tak Kubovi moc neubližuj, prosím :-)

7 Voldy Voldy | 4. prosince 2013 v 17:23 | Reagovat

[1]: [5]: Problémy budou a Rosťa je kazišuk, přesně tak :-D

[2]: Pokráčko? Když nezapomenu, tak snad brzo :-D

[3]: To jsem ráda, že ti to trochu zpříjemnilo den, keksíčku :-* popravdě... já z toho taky nemám dobrý pocit, ale napsané už to je, změny neplánuji... :)

[4]: ale jen maličko :-D

8 Voldy Voldy | 4. prosince 2013 v 17:28 | Reagovat

[6]: To mě moc těší, určitě je to příjemné, pokud čte člověk rád. A název... název povídky má dvě různé stránky. Jednu dobrou a jednu špatnou. Otázkou pro vás je, jakým směrem asi Kubíkovi osud (v tuhle chvíli Já) nastavil cestu. :)

Děkuji!

9 Tichá myška Tichá myška | E-mail | 4. prosince 2013 v 17:47 | Reagovat

*chytá tik do oka* Čo ten Rosťa?! ja natešená ako blška, že tam je dačo podrobne opísané a teraz toto?! Áááááááááárgh! Dnes samé zákony schválnosti :-(

10 Voldy Voldy | 8. prosince 2013 v 21:45 | Reagovat

[9]: Toho tiku je mi vážně líto, ale co se dá dělat :-D já už jsem bohužel taková :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama