12. Kapitola

13. prosince 2013 v 11:18 | you-kNow-Who |  Poslední rána
Máme pátek 13. a já si říkala, jak by to bylo super, přidávat 13. kapitolu, ale to by na vás mohlo být moc textu najednou a to jsem vám samozřejmě nemohla udělat :D takže 12. Kapitola a 13. vám přinesu později... kdyby během dne... to už záleží na vás :) Dnes to začne nabírat na obrátkách. Prosím nezabíjet. No... nemohu se dočkat do mi na to řeknete. Jen mě ještě tak napadlo... musím projít nadcházející kapitoly, jak se to v nich vyvíjí, ale velmi pomalu pod mými prsty vzniká jedno překvapení na Vánoce a svátky, takže se na pár dní s Poslední ránou asi rozloučíme, abychom si volno nekazili moc napětím. (Jenže znáte mě a moje sliby. Obzvlášť, když já sama jsem napnutá z toho, co si o tom budete myslet...) Ještě nás však čeká týden s klasickým přidáváním, takže by se nám to do té doby mohlo trochu uklidnit, alespoň na chvíli... Děkuji za vaše komentáře! :)

12. Kapitola

Přišlo mu, že něco je hodně špatně. Už v první chvíli, kdy vešli do objektu a ocitli se v jedné velké místnosti tvořené dvěma patry, ale střed zůstával volný. Protože v něm byl uměle vytvořený ring.

"Jakube! Nakonec ses ukázal?"

Otočí se za hlasem a nasadí úsměv. "Když jsem dostal VIP vstupenku, to bych si neměl nechávat ujít."

"A koukám, že nejsi sám." Sjede pohledem na Víťu, který přimhouří oči. Už toho muže někde viděl, jen si nedokázal vybavit kde.

"To je Víťa… Víťo, můj šéf." Pozorně se podívá, jak si ti dva podají ruce. Navzájem se u toho přeměřují pohledy. Něco mu tu nesedí. To jak se doslova propalují…

"Asi by ses měl seznámit s mým kuřátkem. Alexi? Tohle je ten slavný válečník. Jakube, můj přítel, Alexander." řekne to tak pyšně, že Jakub jen pozvedne obočí, ale nic víc na sobě nedá znát. Podá ruku klukovi, kterému může být sotva tak dvacet, ale už teď vypadá, že bude řádně stavěný a hnědé oči ho špikují s vysokým sebevědomím. Majetnické držení muže, jehož jméno neznal, ale který byl jeho šéfem, ho upozornilo na to, že si bude muset dávat ještě větší pozor. "Těší mě."

"Já se těším na to, co nám tady předvedeš." kývne hlavou směrem k ringu a potom se skloní ke svému milenci, něco mu zašeptá a s úsměvem zmizí do davu lidí.

"Něco mi snad uniklo?" Není překvapený. Očekával to, ale tajně doufal, že se nebude muset předvádět. Obzvlášť s těmi žebry.

"Nemáš nic zlomeného, nevidím důvod proč bys nemohl dnes vystoupit, obzvlášť, když ses tady ukázal. Všichni jsou na tebe zvědaví." obdaří ho zářivým úsměvem. "Zatím si dejte něco k pití a bavte se. Včas se dozvíš, kdy budeš začínat a kdo bude tvůj soupeř."

Jak se dozvěděl, že mu nic nebylo? Nikdo za ním doma nebyl. Měl snad nějaké špehy i v nemocnici? Bylo to víc než jisté, když měl možnost tohle všechno vidět.

"Ty budeš zápasit? Dělá si srandu? Vždyť sis pomalu sám ani nezavázal tkaničky…" řekne nechápavě Víťa a Jakub si v tu chvíli uvědomí, že celou dobu za ním tiše stál. "Neříkám, že bych se rád nepodíval, co vlastně děláš, ale Kubo… to nemůžeš, ublíží ti ještě víc."

Zavrtí hlavou. "Později ti to vysvětlím, jen to teď nech být, prosím. Můžeš to pro mě udělat?" Počká si dokud mu Víťa se sevřenými rty nepřikývne. Potom se k němu lehce přitiskne. Vezme jeho tvář do svých dlaní a donutí ho, aby se mu podíval do očí. Palci přejede po jeho čelisti předtím než se přitiskne na jeho rty ve smířlivém polibku.


"Tohle po mě nemůžeš chtít." Zavrtí Víťa odmítavě hlavou a natáhne k němu ruku s obvazem. Prostě to odmítá udělat, i kdyby se tady Jakub stavěl na hlavu.

"Víťo… prosím. Jen to pořádně utáhni, nic víc po tobě nechci. Prosím tě o to." Doopravdy škemral.

"Uvědomuješ si, že po mě chceš, abych tě přidusil obvazem, jen proto abys měl zpevněná žebra kvůli tomu, že chceš jít do ringu? A není to snad jedno? Zraněný jsi tak jako tak. Jestli tě udeří navíc nebo ne…" řekne ironicky. Jakub před ním stál jen v kraťasech a prosil ho o tuhle službu, která se mu vůbec nezamlouvala. Celý večer byl tímhle příjemným zjištěním úplně v háji.

"Víťo… já nemůžu ztratit svojí práci. Je to to jediné, co mi může dovolit konečně se postavit na vlastní nohy a začít tam, kde chci, ale na to potřebuju tohodle chlápka a jeho tučný konto."

"Něco ti řeknu… já toho tvýho povedenýho šéfa znám. Můj kolega ho jednou obhajoval. A není to žádný svatoušek." zamračí se na něj Vítězslav.

"Obhajoval? Říkal jsi, že podnikáš…" řekne překvapeně. Na chvíli zapomene na to, co po Víťovi chtěl.

"Vlastním jednu malou právnickou agenturu. Jsme tam tři společníci." Pokrčí rameny.

Zaraženě se na něj podívá, než se vzpamatuje. Zatřese hlavou a převezme od Víti obvaz, aby si ho pokusil zavázat sám. Ukáže slabinu, ale ukázal by jí i tak. Modřina krvavě lákala všechny přesně mířené údery. Takhle soupeř nebude vědět, na které straně má poranění nebo jakého rázu je. To by mu mohlo získat trochu času.

Víťa se dlouho neudrží. "Ukaž, prosím tě. Nemůžu se na tebe dívat, jak to motáš…" vezme od něj obvaz a začne nanovo. Jde mu to značně líp, když může dát Kuba ruce od těla a on ho tak může omotat. Zakryje žebra a stáhne na požadovanou sílu. "Jsi blázen, že do toho chceš jít."

"Děkuju… jinak to nejde."

"Určitě by byla nějaká jiná možnost. Vždycky je."

"Vždycky ano, ale já jí nechci." Pokrčí rameny. Nešel by do toho, kdyby mu to nevelela jeho hrdost. Nechtěl hodit do ringu rukavici s tím, že končí. To nešlo. Natáhne k Víťovi paži, aby ho pohladil po tváři, ale dotyčný se na něj neusměje jako to měl ve zvyku do dnešního dne. Prostě mu obvaz založí a upevní pod jeden z ohybů, přes to ještě přelepí kus náplasti, kterou si Kuba připravil.

"Prostě si dej pozor."

A s tím odejde z místnosti. Rozmrzelý z toho, že Jakub do toho opravdu půjde. Že alespoň jednou nechce udělat něco jinak. Obzvlášť, když je zraněný.


Jakub se zamračeně vydá do haly, kde už jsou všichni doslova nadržení na to, co se bude dít. Hned jak Víťa odešel z té provizorní šatny, padla na něj podivná nálada. Na záda si mu sedl nepříjemný pocit z toho, že se chová jako loutka. Že i když to Víťa neřekl nahlas, že má pravdu. Jen si to nechtěl připustit. Pořád chtěl mít pocit, že se nic z toho neděje.

Nespokojeně se rozhlédne kolem sebe, když se na něj upře tolik pohledů. Je to jiné než na zápasech. Tady se všichni přišli podívat na hračku někoho, koho Jakub ani neznal. Ty lidi tady boxu ani zdaleka nerozuměli. Měli jen malé povědomí o tom, že je to bezhlavé rozdávání ran. Což byla hloupost.

Snaží se pohledem vyhledat toho, který s ním přišel do tohohle doupěte, ale nikde ho nevidí. Odešel? Nedivil by se mu. To vůbec ne, ale stejně… takže Víťa je právník? Dojde mu najednou drobný fakt, který se na něj dozvěděl. A celé to něco dokázala pokazit jediná věc. Jeho osoba.
Povzdychne si. Jeho hodnoty se najednou začaly měnit, už nebyl tak mladý a nezodpovědný. Začínal uvnitř sebe pociťovat zvláštní touhy, které ho dřív nezajímaly a které ho teď spíš mátly. Sklouzne pohledem k muži, se kterým má zápasit. Najednou si vůbec nevěřil. Cítil se malý jako čerstvě narozené kuřátko. Protlačí se davem lidí, s kapucí županu přes hlavu.

"Jakube…" někdo se dotkne jeho paže. Ohlédne se prudce za ním. Jeho pohled se střetne s Víťovým, najednou nejistým. Nebyl zřejmě jediný, který nevěděl, co si má myslet. Jenže nestihne nic říct. Za paži ho najednou zachytí jedna ze šéfových goril a vtáhne nahoru do ringu. Ale pocit, že tu není sám… Na okamžik zavře oči, aby to vstřebal. Slova, která jsou do něj huštěna, vnímá jen okrajově, aby neutekl nějaký důležitý fakt.

Sundá si župan, vděčný za to, že si vlasy svázal už v šatně, protože tady by v tu chvíli ukázal svou slabinu. Bojoval s rukama nad hlavou a se svými žebry. Špatný pocit začínal nabírat na obrátkách.
Soustředěně pohne prsty zabandážovanými a uvězněnými v rukavicích. Do úst si vloží svůj chránič, aby nepřišel ke ztrátě zubů. Přestane vnímat všechno kolem sebe. Soustředí se jen na muže před sebou a paži mezi jejich těly, která jim odmávne začátek zápasu.

První rána dopadne na jeho paži, když překryje ránu jdoucí na jeho čelist.

Chvíli svého soupeře nechá, aby do něj bezhlavě bušil. Rány pouze vykrývá, nabírá na soustředěnosti, snaží se odhalit slabé místo než aby musel přejít rovnou k závěrečnému kopu. Zkusmo vyrazí svou pěstí do místa na břiše, kam se útočit může. V legálních zápasech. Odhalí tak na okamžik svá žebra, která si do teď tak úporně bránil, aby nepřišel k úrazu. Pohledem sklouzne do zarudlé tváře svého soupeře. Jejich oči se střetnou. Vidí na něm tu surovou zuřivost. Vypadá v tuhle chvíli spíš jako zvíře než člověk. Lev lačnící po krvi a mladém masu zebry. Nechá se povalit k zemi a odpočítat se na jeden bod pro soupeře. Dát mu trochu jistoty, že tady bude rychlý proces. Ale věděl, že si to může dovolit. Že s tímhle mužem ještě nesoupeřil. S úšklebkem se přesune do rohu ringu, aby se napil.

"Hraješ si na kočku a myš?" ozve se před ním pobaveně. Alexander, šéfovo kuřátko s naivně sebevědomým pohledem, se k němu s úsměvem přitočí. "Daří se ti to. Mám ti vzkázat, že za výhru se vypsala velmi vysoká odměna." V hnědých očích se blýskne než zase zmizí v davu. Vyhledá ho, aby zjistil, že teď už se na něj kromě hnědých duhovek upírají i oči jeho šéfa. Přikývne na srozuměnou. Rozhlédne se davem lidí, kteří bezpáteřně vnímají zápas i bez předchozích zkušeností. Víťu mezi nimi nenajde. Zavrtí hlavou. Nemůže se jím nechávat rozhodit.

Vrátí se na střed. S mírným úsměvem pohlédne na svého soupeře. Teď teprve se začne dostávat do varu i on. Jistě, hrát by si chvíli mohli. Naznačí pohyb rukou, ale druhou ukončí do nechráněného místa. Kolem něj se ozve nadšený povyk. K čertu s pravidly. Nenechával do sebe mlátit jen tak ať už proti němu stál kdokoliv. A nehodlal se vzdát ani dnes. I když se necítil špatně, naražená žebra o sobě dávala vědět. Jeho dech se zkracoval, když použil víc síly a byl víc zadýchanější.

Po třech kolech byl on tím, kdo se dostal do vedení. Pauza byla kratší. Jen do sebe stihl chrstnout hlt vody, už ho tahali zpátky. Z protivníkova obličeje se na něj šklebila otevřená rána na obočí, které byl autorem. Taky pár ran utržil, ale nebylo to nic závažného, aby musel vyhledat ošetření. S ladnou otočkou se skrčí a zaútočí na nechráněné místo, které už si dnes jednou vyhlídnul a které mu přineslo bod. Soupeř však takový pohyb zřejmě čeká. Jeho paže se mihne kolem jeho obličeje a tvrdě dopadne.

Ochromen náhlou bolestí dopadne na žíněnku ringu. Pokoří ho pocit, že se nemůže nadechnout. Ale není to jen pocit. Někdo se dotkne jeho paže, něco mu říká, ale nevnímá to. Jen bolest v žebrech je natolik ochromující, aby ho zbavila racionálního myšlení. Nemohla být náhoda, že se trefil přesně na postiženou stranu. Určitě mu to někdo řekl. Určitě věděl kam měl útočit. Zachrčí, když se začne dostávat k sobě. Vzepře se na loktech, zatne zuby do chrániče a potlačí sten. Zvedne pohled do davu před sebou a překvapeně strne, když se jeho pohled střetne s bolestně známým. Rosťovým. Bolestí šokované tělo ho odmítá poslouchat, klidně by to mohl být výplod jeho fantazie, ale zdá se být příliš živý a z masa a kostí než aby to byla představa. Šum kolem něj je příliš hlasitý. Někdo ho čapne na zapletený ohon, který si udělal. Obličej se stáhne do bolestivé grimasy, když je vytáhnut na nohy právě za vlasy. Soupeř povzbuzovaný davem se přestal zajímat o pravidla. Udělal si svoje. Bohužel pro něj tady bylo dovoleno všechno. Vzedme se v něm vlna vzteku kombinovaná s adrenalinem vpuštěným do krve.

Protože i zebra se umí bránit.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sung Sung | 13. prosince 2013 v 12:41 | Reagovat

To je drsne... snad nebude nakonec ko...

2 Wieta Wieta | 13. prosince 2013 v 15:01 | Reagovat

čo tam preboha robí jeho sused??? panebože !!! O_O  O_O  O_O ty to teda pekne zamotávaš :-D

3 KATKA KATKA | 13. prosince 2013 v 20:33 | Reagovat

takže on si platil policajta aby mu donášel , nebo je to ještě všechno jinak , jak já bych si přála aby toho ´šefova milence rozmázl auu :-x

4 Tichá myška Tichá myška | E-mail | 13. prosince 2013 v 21:24 | Reagovat

Minule som bola prekvapená... Ale čo som dnes, tak to neviem definovať, lebo som niekde na pokraji infarktu... O_O Čo to ty stváraš Voldy?! Pokúšaš sa ma na piatok trinásteho dostať do hrobu?! :-D

5 Voldy Voldy | 13. prosince 2013 v 21:34 | Reagovat

[1]: Zahrajeme si na chvíli na Karate Kid :-D

[2]: [3]: Kde se vzal, tu se vzal... Rosťa se nám vyklubal :-D co se dá dělat... o jeho přítomnosti se více dozvíme v dalším pokračování. Já si to useknutí prostě nemohla odpustit. Navíc už tak kapitoal přesahuje normál :-D

[4]: Žádné takové, jen abyste nevyšli ze cviku, že se u mě děje samé drámo :-D Už je stvořeno, já už jen vkládám a neměním *angel* jen do mě :-D

6 yellow yellow | 13. prosince 2013 v 21:58 | Reagovat

Voldíku, *angel*? Nepřepsala ses? Nemělo to být spíš *devil*??? ;)

7 dasa dasa | 13. prosince 2013 v 22:04 | Reagovat

8-O  to je spina takto s nim vy..., by mal dat do zubov aj tomu sefovi a ako vyzera aj rostovi :-?

8 ada ada | 14. prosince 2013 v 8:05 | Reagovat

tak predpokladám, že šéf chce,aby Kubo vyhral tak ten jeho zranenie nebonzol. a s prítomných vie o jeho zranení asi už len Víťa. Rosťa tajný agent v prestrojení?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama