10. Kapitola

8. prosince 2013 v 15:16 | you-kNow-Who |  Poslední rána
Od další kapitoly už začne být všechno jinak. Určitě se to začne pomalu, ale jistě měnit. Půjde trochu do tuhého i to půjde ztuha. Jak komu a co se přihodí? Tuší někdo z vás, jaký to bude mít konec?

10. Kapitola

Víťu najde ležet v posteli a skrytého pod peřinou. Černý kocourek leží na jeho břiše a spokojeně vrní, jak ho Víťa intenzivně drbe v kožíšku.

"Musel jsem ti přeparkovat, tak se nelekni… šátral jsem ti v kapse kabátu pro klíč." řekne tak, že to skoro ani není omluvné, pouze konstatuje informaci.

Víťa na něj překvapeně pohlédne. "Parkoval jsem špatně?"

"Podle mého souseda ano, podle mě ne… to neřeš. Už je to v pořádku." Svlékne ze sebe župan a zamíří do vyhřáté peřiny, protože je trochu zmrzlý.

"Tos byl venku takhle?" údiv ve Víťově hlase je neskrývaný.

Pokrčí rameny. "Jasně… přece se kvůli tomu nepoběžím oblíknout do oteplováků." uchechtne se. "Jsem na zimu zvyklý, i když… s boxerkami by to bylo asi lepší." Ušklíbne se a přitiskne se svým tělem na Víťovo.

"Studíš!" vyhrkne najednou dotyčný se smíchem a ucukne z jeho dosahu.

"Jémine, vážně? Promiň, já chtěl víc." se zákeřným úsměvem se k němu přitiskne s větší razancí. Černý kocourek s prskáním vyskočí ze svého místa a přecapká na druhou stranu postele, odkud se na ně zahledí.

"Vypadá jako bys mu ublížil."

"A ne? Ukradl jsem mu zdroj tepla." Zavrní mu do ucha a zavalí ho. Proč si ještě neužít ráno, i když už byli vyrušeni…

***

Něco ho vyrušilo ze soustředění, ale najednou se pěst ukrytá v rukavici dotkla přesně mířenou ranou jeho čelisti. Kdy zapomněl vykrýt tuhle ránu? Přece si to nemohl dovolit. Nemohl chodit jako barevná kreatura. Obzvlášť, když na vykrývání ran byl dobrý. Byla to chyba. Vrátí se myšlenkami k zápasu. Tohle je nyní důležitější než cokoliv jiného, na co myslel.

Zdálo se mu, že soupeř byl nějaký silný. Nebo se on špatně vyspal. Možná na něj něco lezlo. Potom byl nepoužitelný, ale to si teď nemohl dovolit. Poslední vyřizování důležitých věcí vrcholilo. Nemoc by všechno jen pokazila.

Další rána trefí volná žebra. Ucukne pod náporem bolesti, když křupnutí ucítí až v mozku. Probleskne mu hlavou, že se právě dostal do pořádného průseru, ale muž stojící před ním taky nevypadá dobře. Možná ze sebe v tuhle chvíli dostal všechny své síly. Nadechne se a zhluboka vydechne. Ostrá bolest v oblasti žeber mu signalizuje jasný závěr dnešního večera. Bude muset na pohotovost a nechat si udělat rentgen. Zatne zuby než se pravačkou napřáhne ke své momentální poslední ráně. Da do ní úplně všechno. Soustředěný na dvě věci. Svá žebra a citlivý bod na těle proti němu. Využije toho, že zná triky, o kterých se jiným ani nezdálo. Kolem něj se ozve aplaus. Jeho pravačka je zvednuta do výše a on jen usykne, když je mu tím pohybem vyvolána další bolest.

Pohledem okamžitě sklouzne ke svým žebrům, na kterých už se pomalu objevují zarudlé podlitiny. No potěš. Takže to křupnutí nebylo jen takovým výmyslem jeho fantazie? Zvedne hlavu a vyhledá svého nového šéfa, který už na něj ukazuje a gestem ho zve k sobě. Je v prdeli.

"Ten poslední úder byl opravdu vynikající, ale celkem ti trvalo, než ses probral z té svojí letargie. Něco tě snad tíží?" Oklepal by se pod tím úlisným tónem hlasu.

Zavrtí zamítavě hlavou. "Nic. Jen nejsem dnes ve své kůži."

Přikývnutí je jedinou odpovědí, která se mu ihned dostane. "Ty žebra by sis měl něchat vyšetřit. Chci vědět, co s nimi máš. Někoho k tobě pošlu, rozumíš? Tenhle týden tu stejně nebudu, takže si můžeš vzít zatím volno a zařídit si to svoje… fitness centrum." ušklíbne se na něj a Jakub by mu za to nejraději vrazil jednu svou pěst přímo mezi oči. Jenže nebyl v pozici, kdy by si mohl nějak extra vyskakovat. Přikývne.

"Můžu jít?"

"Jistě. Tady máš za výhru." Dostane obvyklou obálku naplněnou domluveným obnosem. "A abych nezapomněl, uvnitř máš pozvánku na jednu mojí párty. Rád bych tě tam viděl. A pokud si chceš vzít někoho s sebou, klidně ho přiveď." Podívá se na něj významně.

Jakub nehne ani brvou. Slídili kolem něj dost často, aby jeho povedený šéf věděl o všem, co se kolem něj dělo. Proč měl však zájem zrovna o něj? "Díky, ještě si to rozmyslím." S těmi slovy je propuštěn, aby mohl jít. S oddychnutím vyklidí pole. Musí k doktorovi, protože mezi žebry se mu rozlévala nepříjemná stupňující se bolest.

***

Přitisknul si k žebrům chladivý gel, který právě vytáhnul z lednice. Usyknul, když ho to studeně zaštípalo na kůži. Doma si mohl dovolit projevit cokoliv. Však ho tady taky nikdo nemohl vidět. Žebra naštěstí nebyla zlomená, ale tak tvrdě naražená, že si říkal, že zlomenina by byla možná lepší. To křupnutí prý bylo jen elementem při pohnutí žeber. Netvářil se zřejmě zrovna přesvědčeně, takže mu to doktor ukázal i na snímku. Že tam opravdu nic není.

Byl rozmrzelý, že se nechal tak snadno dostat. Co se s ním dělo? Vždyť to bylo jen pár dní, co mu úplně zmizela modřina na bedrech. Posadí se na pohovku. Vůbec nechápal, proč najednou ztratil koncentraci. Nikdy mu nedělalo problém odprostit se od nechtěných myšlenek. Tak proč teď najednou se to dělo?

Černý kocourek jako by vycítil jeho rozpoložení se mu otře o holé kotníky nohou a hned skočí vedle něj na pohovku, aby se na něj zahleděl těma svýma vědoucíma očima. Pousměje se a netáhne ruku, aby ho pohladil po hlavičce. Zvonek od dveří jim tu chvíli nepříjemně naruší. Povzdychne si, ale vydá se tam. Byl večer a on svítil. Těžko by předstíral, že není doma.

"Ahoj, potřebuješ něco?" Pohlédne překvapeně na Rosťu ve služebním oblečení, když otevře vchodové dveře. Se zájmem si ho prohlédne. Ještě ho v uniformě neviděl. Ale potom se zarazí. Kruci… Nenápadně pohlédne za jeho rameno jak se chce podívat, zda jich tam není víc.

"Ahoj… jo… prosím tě… musím nečekaně do práce a Anet má volno a já mám mladýho doma samotnýho… uvědomuju si, že je dost starý na to, aby to doma zvládnul sám, ale chtěl jsem tě poprosit jestli bys na něj nedohlídnul, kdyby něco potřeboval…"

S nepředstíraným překvapením se na Rosťu podívá. To myslí vážně? On si má hrát na chůvu šestnáctiletého kluka?

Rosťovi zřejmě neujde jeho výraz. "Myslel jsem to tak, že kdyby něco potřeboval, jestli by k tobě nemohl zajít. Má tam všechno, takže by se nic dít nemělo, ale víš jak… nevím, co od toho puberťáka mám čekat, když ho nechám bez dohledu. Umí být dost nevybouřený, když chce…" Udělá na něj psí oči a Jakub se přistihne, jak bedlivě si ho prohlíží.

"Rosťo… vždyť je za dva roky podle zákona dospělý, myslíš, že to bez tebe jednu noc nezvládne?" zapochybuje nahlas.

"Asi zvládne, ale budu klidnější, když budu mít menší jistotu v tom, že když to tu podpálí bude tu někdo, kdo zavolá hasiče…"

Vyprskne smíchy a ihned přestane. Žebra se mu za tu unáhlenost pomstí dostatečně.

"Jsi v pohodě?"

"Jo… jasně… jsem narazil na dveře a jsem trochu pohmožděnej." Uhne pohledem a rukou automaticky zakryje postižené místo.

"Aha… takže… mohl bych s tebou počítat?"

"Jo... pro mě za mě. Číslo na hasiče znám." přikývne nakonec na souhlas. A za ten pohled plný vděčnosti mu to určitě stojí. Třeba by si tuhle službičku mohl později vybrat.

***

Odloží kocoura na pohovku a zvedne se z ní, aby přešel ke dveřím. Bylo už dost pozdě na návštěvy, takže ho ani moc nepřekvapilo, když za dveřmi objevil Tomáše.

"Máš problém?" zeptá se rovnou.

"No…" Prolustrují ho lehce vyděšené zornice. Pohled za záda a zase zpátky na něj.

"Co se děje?" Vykoukne ze dveří, aby se ujistil, že jsou pořád sami.

"Díval jsem se na jeden horor a… nechci tam být sám. Můžu?" Zeptá se s nadějí v hlase.

"Děláte si ze mě dneska všichni srandu?" Podívá se na něj prozíravě. Měl by se zamyslet nad tím jestli je blázen on nebo tahle povedená rodinka. "Proč se na to díváš, když se potom bojíš?" Zakroutí hlavou, ale ustoupí ze dveří. "Na chvíli, spát tě tu nenechám, s s tím se můžeš rozloučit už teď."

"Ale…"

"Bez odmlouvání." řekne rázně a zavře za ním dveře, aby utíkalo co nejmíň tepla. "Chceš čaj?"

"Rád, díky."

S přimhouřenýma očima ho sleduje až do obýváku, kde se odvrátí do kuchyně, aby dal vodu do konvice. Natáhne se s usyknutím pro hrneček. Tiše pro sebe zakleje. Jak se nehýbal, tak se pohmožděná žebra rozležela a nyní to bylo ještě o stupeň horší. Bude si muset vzít asi nějaký prášek na bolest. Konvice cvakne a on vroucí vodou zalije sáček ovocného čaje, přihodí tam bez ptaní kostku cukru a vydá se do obýváku, aby se zastavil v půli kroku, když mu pohled padne na schouleného chlapce s jeho kocourem vrnícím v náruči.

"Je úžasný." otočí se k němu dvě rozzářené duhovky. V tu chvíli mu dojde, že ať už bylo podle rodného listu Tomášovi tolik let, právě teď vypadal jako čtyřleté děcko nadšené hebkostí kočičího kožíšku. A že se to jeho černému společníkovi líbilo. Vůbec nechápe, jak se mohl takhle změnit. Zatím co měl možnost vidět mu připadal jako nesnesitelně rozmazlený harant, který si neváží ničeho a nikoho a teď se tady promění na dětskou hromádku radosti z jedné malé kočky. Zakroutí hlavou. Možná mu imponovalo to jeho odtažité chování, kdy se dělal jak je mu všechno jedno. To teď bylo pryč a jemu docházelo, jak byl poblázněný, že si z něj chtěl udělat na pár nocí hračku. Po tomhle pohledu by do toho nešel, protože tohle malé kotě by se na něj upnulo jako na nějakou modlu. A to rozhodně nechtěl. Ne po tom, co mohl nyní shlédnout.

Již po třetí za ten večer se ozve od dveří zvonění zvonku.
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 barbor barbor | Web | 8. prosince 2013 v 16:51 | Reagovat

je to tu :D ďakujeeem. ma tá časť potešila. veľmi veľmi. je to pekne zamotané :) som zvedavá, ako sa to všetko vyvinie

2 Medvídek Medvídek | 8. prosince 2013 v 17:03 | Reagovat

Voldy, na nic nečekej a přidávej, zajímá mě, kdo zvoní :-D

3 Wieta Wieta | 8. prosince 2013 v 18:14 | Reagovat

začína byť u neho nejak rušno :D som zvedavá s kým nakoniec skončí :D

4 Tichá myška Tichá myška | E-mail | 8. prosince 2013 v 19:59 | Reagovat

No to som fakt zvedavá, čo sa z tohto vyklube :-D Očividne má Kubo na tie návštevy nejaký magnet :-D

5 KATKA KATKA | 8. prosince 2013 v 23:17 | Reagovat

že by Víťa to je provoz a co ta party jsem napnutá :-)

6 ada ada | 9. prosince 2013 v 18:33 | Reagovat

žeby proti Jakubovi schválne postavil silnejšieho súpera? aby bol teraz Kubo keď k nemu šéf posiela akýchsi chlapov slabší menej schopný obrany?

7 yellow yellow | 9. prosince 2013 v 23:48 | Reagovat

Takoví sousedi jsou teda výhra v loterii. :D

8 karin karin | 2. února 2014 v 20:20 | Reagovat

Mít takové sousedí tak se jdu picnout. [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama