Část první

6. října 2013 v 15:02 | you-kNow-Who |  Síla zpovědi
Část první

Usadí se u stolu, před sebe odloží na okamžik aktovku, aby z ní vyndal několik složek. Usměje se na číšnici a požádá ji o kávu. S jídlem počká až na muže, se kterým má sjednanou obchodní schůzku. Sluší se to. Ještě má pár minut času, tak pro jistotu ještě otevře jednu ze složek a znovu si pročítá podmínky spolupráce.

Parkovací místo přímo před hlavním vchodem mu přijde vhod. Xitt vyskočí z auta otevřenými dveřmi, žlutý popruh má navlečený již z domova, vodítko spořádaně drží v zubech, trpělivě vyčká, než se jeho pán přesune na vozík a zamkne auto. Zaměstnanec restaurace mu vyjde vstříc s otevřením dveří. Ještě jednou pro jistotu zkontroluje, že má všechno, aby se nemusel vracet. Je doveden ke stolu, kde už sedí onen muž, který tu má zastupovat jednací firmu. Nasadí úsměv, byť se mu košile nervozitou lepí k zádům. Koutkem oka zkontroluje Xitta, který je zaujat novými pachy kolem sebe. Navonění skopčáci.

V očích se mihne překvapení. Rozhodně nečekal vozíčkáře. To mu poněkud vezme jistotu v jednání. S lidmi s handicapem moc jednat neumí. Když nepočítá Vítka. Zaplaší myšlenky, které se netýkají práce a vstane. Ví, že ten muž pochází z Čech, proč se tedy namáhat s němčinou nebo snad angličtinou.
"Dobrý den, Alexander Weber, doufám, že jste měl příjemnou cestu." pozdraví česky, usměje se na muže a nastaví svou ruku.

Michal se na něj překvapeně podívá. "Vy mluvíte česky?" Ale ihned s úsměvem přijme nabízenou ruku. Nenechá se vyhodit z kontextu. "Dobrý den, Michal Baxa, rád vás poznávám a ano, cesta byla dobrá, děkuji. Tohle je Xitt, můj asistenční pes," poukáže rukou na způsobile sedícího psa. Děkuje tomu, kdo jim zamluvil soukromý salonek, ve kterém mohou jednat, protože nejen Xitt by budil pozornost v osazení podniku.

Lex přikývne. "Ano, prarodiče jsou původem z Čech a nějaký čas jsem tam pobýval i já." Skloní se k Xittovi. "Můžu?" Otáže se. "Můj přítel měl taky asistenčního psa, Randyho. I když, jeho výcvik se asi trošku lišil."

"Jistě... i když by se na asistenční psy sahat nemělo, Xitt je taková výjimka." S úsměvem dohlédne na jemné Lexovo pohlazení po Xittově hlavě. "Je to hloupé, ještě jsme se ani neusadili, ale... nemohli bychom si tykat?" nabídne taktně, určitě by se mu tak jednalo líp.

Pohladí psa a narovná se. "Jistě, slyšel jsem, že by se nemělo, ale Randy se moc rád drbal. Asi jsme ho dost zkazili." Pousměje se. "Proti tykání rozhodně nic nenamítám. Je to příjemnější k jednání." Přikývne a znovu natáhne k Michalovi ruku. "Tak tedy, Lex bude stačit."

"Michal," přijme pevný stisk podruhé. "Neposadíš se na to?" řekne s úsměvem, zatímco si zkušeně odsune židli, na kterou si sám zajede, aby zaujal lepší pozici pro jednání. Do salonku vejde číšnice. "Budete si přát něco k pití?"

"Dám si kávu a sklenici vody, děkuji," kývne na ni.
"Budete jíst, pánové?" Jídelní lístky má v ruce připravené k nabídnutí.
"Pokud ti to nebude vadit?" otočí se Michal na Lexe.

"Rozhodně ne. Objednáme si." Přikývne a usadí se u stolu. "S prázdným žaludkem se špatně jedná. Dám si tu vaši specialitu." Usměje se na číšnici. Ani nepotřebuje lístek, už tu několikrát byl. "Tu doporučuju, kudy chodím. A nezapomeňte, prosím, misku pro pejska." Podívá se po Michalovi. "Bude ti vadit, když si zapálím?"

"Fajn, dám si to taky, ať je to, co je to," řekne s konečnou platností. Číšnice zmizí za dveřmi. "A ne... klidně kuř."

Pousměje se. "Pokud ti nevadí zvláštní kombinace chutí, je to výborně udělané kuře." Vytáhne z náprsní kapsy krabičku cigaret a zapalovač. Jednu cigaretu vyklepne do dlaně, ale pak si to rozmyslí a vrátí ji zpět. "Nebudu tu trápit to zvíře kouřem. Ještě bez toho chvíli vydržím. K jednání přistoupíme až po jídle, pokud příliš nespěcháš. Stejně to tak jako tak zabere pár dnů."

"V pořádku, pokoj v hotelu mám rezervovaný do konce týdne a prý nebude problém si kdyžtak připlatit pár dní navíc. Počítám s každou variantou, jsem z práce zvyklý vycestovat i na několik měsíců..."

"Kdyby se nějaký vyskytl, dej mi vědět. Zařídím to." Upraví si kravatu a zadívá se na Michala. "Není to poněkud náročné? Být takhle dlouho mimo domov?" zeptá se se zájmem, zatímco uklízí krabičku cigaret do aktovky. Stejně jako složky, aby nepřekážely na stole.

"Vzhledem k tomu, že jsem byl několik let v Anglii a cestoval i po jiných evropských městech, už jsem si na to zvykl. Náročné je to jen na sehnání bezbariérových budov. I v dnešní moderní době..." usměje se poněkud ironicky.

"To chápu. Na tohle se velmi často zapomíná. Anebo schválně opomíjí. Je to náročnější finančně i po technické stránce. Nicméně, myslím, že si v současné době začínají být architekti vědomi potřeby bezbariérových přístupů. Naše firma na to velmi dbá." Zaklapne aktovku a uloží ji k noze stolu. "I když, pokud mohu mluvit otevřeně, dost lidí na to prostě kašle. Nepomýšlí na to, že by se mohl takový přístup hodit."

"Vystihl jsi to přesně. No... říkal jsi, že jsi žil v Čechách?" optá se se zájmem. Takového architekta by si ze své vlasti jistě pamatoval. "Nikdy jsem tě u nás v branži nepotkal ani neslyšel o tvém jméně... A určitě bych si ho pamatoval, kdybychom se někdy dřív už setkali..."

Pousměje se. Jako školák přistižený u sousedů na třešni. "Popravdě. Nějakou dobu jsem... V Čechách jsem podnikal, ale ne v téhle branži. Potřeboval jsem změnit prostředí a na chvíli změnit, jak to říct, prostě absolutně všechno. Chtěl jsem prostě dělat něco jiného. Aspoň nějaký čas."

"Vlastně se nedivím... někdy mám taky pocit, že bych potřeboval vypustit a tuhle práci hodit za hlavu, ale něčím se živit musím a moc na výběr nemám... Xitte, lehni," napomene Xitta najednou větřícího u dveří. Zapomněl ho připoutat vodítkem ke svému vozíku, takže se tu mohl volně pohybovat. "Říkal jsi, že tvůj přítel má taky asistenčního psa? Taky vozíčkář?"

Zavrtí hlavou a zadívá se na Xitta. Je mu smutno. Neviděl kluky už moc dlouho. "Ne, Vítek je slepý. Je sice hrozně šikovný, ale bez Randyho by nemohl vyjít ani z domu." pousměje se. "Popravdě, vždycky jsem obdivoval tu jeho odhodlanost. Je až neuvěřitelné, co všechno zvládne. Já se potmě přerazím v bytě, který znám. A on to všechno zvládá každý den. Možná jsi o něm slyšel, hrál na klávesy v jedné skupině. Jeden čas to byly docela hvězdy." Pousměje se. "Hlavně on."

Změna nálady je v Lexově obličeji víc než viditelná. Zkoumavě si ho prohlédne, aby došel k závěru, že tohle je pro něj nějakým způsobem citlivé téma. "Má to určitě o hodně těžší... pro mě je těžké pro něco dosáhnout, něco udělat... ale nevidět svět, to je trest, který bych nikomu nepřál... Ale těžko můžu posoudit, když jsem se nikdy do takové situace nedostal." v prstech žmoulá konec své košile. Opravdu špatně zvolené téma. Pro oba z nich je citlivé, jen z jiné strany.

Chvíli si Michala prohlíží. Nemůže mu uniknout, že ho uvedl do nepříjemné situace. "Omlouvám se. Tohle asi není zrovna nejvhodnější téma k obědu. Všechno je jen o lidech. Vítek možná nevidí, ale občas mám pocit, že díky tomu vidí daleko víc než ostatní. Prostě jen kouká na svět jinak. A takhle je to se vším." pousměje se. "A vše zlé je pro něco dobré, aspoň to říká moje babička." Trošku nervózně pohlédne ke dveřím, jestli už nenesou jídlo. Vyrušení by přišlo vhod. Jakákoliv změna tématu. "Máš Xitta dlouho? Vypadá spíš jako sotva odrostlé štěně. Tedy, ne že bych se v tom nějak vyznal. Jen Randy už je takový důstojný psí pán. Xitt vypadá ještě trošku... nevybouřeně."

"Vlastně už to bude skoro rok... Podle psích měřítek je to štěně odrostlé natolik, aby mi mohlo být nápomocné... Dostal jsem ho od přátel po mém návratu z Anglie... Ale to je dlouhý příběh..."

Otevření dveří je vyruší z nepříjemného rozhovoru. Do místnosti vejde číšník se stolečkem, který tlačí před sebou, na něm vyskládané talíře přikryté kovovými poklicemi, aby jídlo nevychladlo. "Přeji dobrou chuť, pánové."


"Musím uznat, že tvůj výběr byl naprosto skvělý. Dlouho jsem nejedl nic tak dobře chuťově vyváženého," pochválí Michal Lexův výběr. Opravdu si na kuřeti pochutnal. Příjemný oběd vždy dokáže spravit náladu.

"Chodím sem celkem pravidelně. Už tak nějak vím, co stojí za to." Pousměje se a otře si ubrouskem ústa. "Kdybys měl chuť na hovězí, to tady moc neumí. Na hovězí jedině k Drakovi." Odloží ubrousek a natáhne se pro skleničku. "Jezdíš do Německa často?"

Michal se uchechtne. "Popravdě, tohle je můj první výlet do Německa. Většinou to byla Itálie nebo Francie. Jednou Holandsko, ale to byl jen víkendový výlet. Takže ne, Německo neznám jinak než z mapy a ze zpráv..."

"To je ale docela škoda." přimhouří oči. "To by skoro chtělo nějakého zkušeného průvodce. Minimálně noční život tu stojí za to." Zasměje se. "Ne, že bych podceňoval památky a architekturu, ale toho mám za celý den v práci skoro až dost."

"Nejsem proti, poznat Německo trochu blíž, ale sám se tu nevyznám a tebe nechci obtěžovat. Určitě máš práce víc než dost. To já jsem tady na pracovní dovolené..." řekne trochu rozpačitě Michal. Jemu jde jen o čas, který stráví řešením pracovních věcí. Tohle by byl určitě příjemný bonus, ale sám si do velkého města netroufá vyjet, když o něm nemá sebemenší informace.

"Já jsem tu zase tak nějak za trest." Pokrčí rameny. "Nebude mě obtěžovat tě tu provést. Bral bych to skoro jako vysvobození. Ale je to na tobě. Můžu ti zajistit někoho jiného, kdo ti ukáže město." Zadívá se na něj. "Nejsi nepříjemný patron, takže... ale je to na tobě."

"Pokud mě nebudeš tahat po mokré dlažbě, kde mám opravdu špatnou pohyblivost i s vozíkem... nebudu proti. Lepší jít s někým, kdo to tady trochu zná, než s někým cizím, s kterým bych se muset zase seznamovat a tak... tohle je trošku složitější. Ale určitě budu rád," řekne s nadšením. Po takové možnosti se má hmátnout všema deseti a ne ji promarnit. Lepší strávit čas s člověkem, který se k jeho handicapu nebude stavět jako k problému, než s nějakým unuděným průvodcem.

"Jsi pragmatik." Usměje se spokojeně. "To se mi líbí. Každopádně navrhuju vrhnout se teď na ty smlouvy, aby ses tu nemusel zdržovat déle než je nutné. Pár dní to stejně zabere. Dneska bychom se tomu mohli věnovat, řekněme do čtyř. Jistě se budeš chtít ubytovat a po cestě si odpočinout. Pokud mi dáš adresu hotelu, vyzvednu tě kolem sedmé. Vyhovovalo by ti to?" Navrhne okamžitě. Je rád, když je hned jasno a vše domluveno. Aspoň je na co se těšit po práci.

"Určitě, mám někde v autě vizitku, tak ti jí potom ukážu, abys věděl... Dáme se do práce, ať to máme za sebou, Lexi. Jak říkáš... nechci tady trávit moc času navíc, byť v dobré společnosti," odvětí trochu omluvně, ale je to pravda. Mají s Alexem něco domluveného a nerad by o takový zážitek přišel... po tolika letech...

"Hádám, že tě doma jistě někdo očekává. No, nemůžeme je nechat čekat, že ano?" S úsměvem se natáhne pro aktovku. "Takže... začneme požadavky tvé společnosti. Ať se někam hneme... Tak to na mě vybal..."
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sarelle Sarelle | 6. října 2013 v 15:32 | Reagovat

Alexander Weber?! To jako TEN Lex?! O_O Zrovna dnes jsem bloumala Šuplíkem Pret a pak čtu toto :-D Moc pěkné překvápko :-)

2 yellow yellow | 6. října 2013 v 15:41 | Reagovat

Voldíčku, pro Tebe platí to samé jako pro Pret! :D

3 Wieta Wieta | 6. října 2013 v 15:52 | Reagovat

skoro mi zabehla minerálka, keď som zbadala mená Lex a Vítek :D tak toto by som ani v najlepšom neočakávala :D skvelé :D teším sa :D

4 barbor barbor | 6. října 2013 v 16:19 | Reagovat

podľa názvu som čakala niečo úplne nové, čo ma aj prekvapilo, keďže ty si zatiaľ nemala toľko rozpísaných cyklov naraz, čo je len dobre. a otvorím to a aha ho :D

5 KATKA KATKA | 6. října 2013 v 21:23 | Reagovat

přiznávám taky mě ti dva dostali ještě když vím že Lex je v německu :-)

6 dasa dasa | 6. října 2013 v 21:31 | Reagovat

nejak som si nevedela ani za svet spomenut z ktorej tvojej poviedky ten lex je :-D az pri spomenuti vitka ma to napadlo, tak som zvedava velmi na ich pribeh

7 IQY IQY | 6. října 2013 v 22:15 | Reagovat

O, hó, sľúbená story s Miškom a Xitt s ním! :-D
Oki - doki, potešenie je na mojej strane, zasa prídem a budem číhať, Voldy! Priam počujem ako Ti škrípe ostrý brk, klávesy tichučko ťukajú a mne sa zbiehajú slinky na dobrotky Tebou chystané :-P
emailík s drobnou odpoveďou postúpil k Tebe ;-)

8 Sisi Sisi | 6. října 2013 v 22:43 | Reagovat

VOLDÝÝÝÝÝ ?:DDDDD vy ste to fakt udělaly !:DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD

9 Nyce-oH Nyce-oH | 6. října 2013 v 22:52 | Reagovat

Četla jsem u Pret, ale okomentuji to i tobě, strašně moc mě to potěšilo a zaujalo a moc se těším na další díl :) Fakt že jo :)

10 Voldy Voldy | 7. října 2013 v 8:53 | Reagovat

[1]: Velmi bystrá mysl :-D

[2]: Tak to se s Pret určitě zastavíme společně a budeme "to" schované hledat

[3]: Díky, a taky že ses v těch bublinkách neutopila :-D

[4]: Tenhle cyklus je už nějakou dobu napsaný. :-D

[5]: Ano, ano, kdo si pamatuje, tak mohl mít červíka

[6]: Určitě je na co se těšit :)

[7]: *zastavuje svůj škrabající brk* Ach ano, myslím, že tobě to budu muset ještě vysvětlit. Letím na odpověď. :-)

[8]: No... už to tak vypadá :-D

[9]: A my děkujeme, že se líbí. :) a za dvojí komentování děkujeme dvojnásobně!

11 ester ester | 11. října 2013 v 18:25 | Reagovat

Tak ste to pekne s Pret poprepajali a pospajali. Hura, konecne sa dozviem ako skonci utrapeny a uboleny michal:-) sup na dalsi diel, uz horim zvedavostou......

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama