30. Kapitola

5. října 2013 v 17:25 | you-kNow-Who |  Zachránce
Dnes maličko lechtivější a vykecávací. 18+, pokud někomu bude chybět varování.

30. Kapitola

"Půjdu na ten vzduch." řekne najednou. Potřebuje se nutně dostat mimo stan, protože by se asi udusil.

A taky potřebuje čisté triko. Vymrští se z postele, hmátne do stolku pro náhradní oblečení a vypadne ven dřív než stačí někdo něco říct.

Opře se o pevné hrazení tábora za velkým stanem, ve kterém všichni ostatní spí. Tričko přehodí hned vedle své ruky. Skloní hlavu ke svým nohám. Zlé sny už zažil a věděl, jak dokážou s člověkem zamávat, ale nečekal, že by měl noční můru a takovou intenzitou. Navíc to už bylo hodně dávno, co se budil takhle… naposledy když rodiče odmítali přijmout jeho rozhodnutí kam půjde na školu. Stupidní a přece důležité. Pro něj to bylo důležité.

Nevědomky přejede prsty po vybledlé jizvičce kolem oka. Kdy se stalo skutečností, že už nenosil brýle skoro i do postele? Odkládal je po krůčcích v době kdy si začal s Michalem… on mu nevědomky pomohl překonat i tuhle past, která před ním byla a on si nevěděl rady s jejím překročením. Potom přišlo Finsko… povzdychne si, když prolítne v myšlenkách střípky ze svého života.

"Alexi?"

Ohlédne se za příchozím Felixem. "Hm?"

"V pohodě?"

Zatřepe hlavou. "Ale jo, jen to musím rozdýchat." pokusí se o úsměv. Přetáhne přes hlavu propocené tričko ve kterém spal.

"Počkej chvilku… nespěchej s tím oblíkáním…" pronese najednou Felix tiše. Se spikleneckým úsměvem zkrátí vzdálenost mezi nimi na minimum. Omotá ruce kolem nahého pasu.

"Co to děláš?" zeptá se překvapeně. Mysl je stále ještě omámená spánkem a proběhlou noční můrou.

"Nikdo tady není… kromě stráží. Nechceš se trochu… pomazlit?" zeptá se tiše, přitisknutý na Alexův rozložitý hrudník. Svými rty se jemně dotkne odhaleného krku.

"Felixi… neměli bychom. Jsme ve službě. Víš, jak to vždycky dopadalo doma…"

Jmenovaný se uchechtne. "Až moc dobře." Ale ruce nesundá. Naopak zvýší tlak.

"Nejsem si jistý jestli chci riskovat nachytání…" skousne svůj ret v nejistotě jemu nepodobné. "Mohli bychom z toho mít problémy…"

"Nikdo nás teď hledat nebude, všichni spí…jen trochu pomazlit..." zkusí to znovu Felix, zkusmo políbí Alexe na rty. A Alex se velmi ochotně přidá na stranu téhle hry. Veškeré zábrany jsou zapomenuty. Přitiskne se na žhavé tělo, rukama vjede pod zelené triko. "Chyběl jsi mi…." zamručí Felix do jeho rtů. Jen se pousměje a jako odpověď přejede prstem přes vzrušenou bradavku. Felix usykne.

"Neprovokuj." zanaříká. "Už takhle budu mít erekci až do konce mise."

Alex se uchechtne. "Najdi lepší místo než tady venku… a nezůstane jen u líbání." zamručí spokojeně. Bez mučení by přiznal, že mu fyzický kontakt opravdu chyběl.

"Jeden nápad bych měl." stáhne z hrazení Alexovo tričko a vezme ho za ruku. Rozhlédne se, zda není někdo v blízkosti jejich stanu a zatáhne ho do vedlejších sprch. "Ale nesmíme dělat hluk." uculí se na něj. Přitáhne si ho, zabouchne dvířka kabinky.

"Říkal jsi, že všichni spí…" podotkne Alex pobaveně, ale neprotestuje, když se Felix začne dobývat do jeho kalhot. Knoflíky se ochotně rozdělují.

"To já jen kdybys chtěl vzdychat slastí moc nahlas." Klesne na kolena a zároveň kalhoty stáhne až ke kotníkům. Rukama přejede po ochlupených nohách, pomazlí se s nimi.

"Felixi, poč-" nestihne ho zarazit, ocitne se ve vězení horkých úst. "Do prdele." vydechne vzrušeně. Neočekával žádnou romantiku, ale taky nedoufal, že by na to šli až takhle… Mrštný jazyk ví jak na něj. Sjede svou dlaní do tmavých vlasů, aby je polaskal. "Jsi blázen." vzdychne těžce.

"Hmm…" Felix tím zamručením rozvibruje svoje hrdlo. Alexův dech se zadrhne. Tímhle tempem bude u konce hodně rychle. Nedostane už žádnou šanci na protestování. Felix a jeho rty si s jeho tělem dokonale hrají.

S přicházejícím orgasmem se mu před očima vyrojí roj hvězd. Zatne své prsty do Felixových ramen. Zatne zuby, aby z něj nevyšla ani hláska. S trhnutím boků se udělá přímo do horkých úst. Zmoženě se opře o zeď za svými zády. Přivře oči. Vnímá dlaně, které kloužou po jeho stehnech i pozadí. Jak hbité prsty zpátky natáhnou kalhoty jako by se nic nestalo.

Felix se zvedne, spokojený se svou prací, přitiskne se na Alexův stále odhalený hrudník. Svůj roztoužený klín lehce otře o ten Alexův. Rukama přejede po odhalených zádech, odtáhne ho od studené zdi. Uvězní jeho rty do svých ve vášnivém polibku, na který Alex nadšeně odpoví. Ten svojí dlaní sjede dolů mezi jejich těly, aby pohladil napnutou látku. Neujde mu zacukání pod rukou. Uchechtne se.

"Nesměj se mi." zanaříká Felix do jeho rtů. "Nemůžu za to, že tě tak chci." zamručí.

"Líbí se mi to." uchechtne se Alex. Prstům se podaří poslepu a v utlačení těl rozepnout kalhoty. Vklouzne pod ně dlaní téměř okamžitě. V tuhle chvíli je vděčný, že Felix nenosí nijak zvlášť těsné spodní prádlo. Uchopí do dlaně vzrušený penis. "Co by sis představoval jako pokračování?" zeptá se škádlivě.

Felix zmučeně zasténá. "Jestli já jsem hrozný a blázen, tak nevím, co jsi ty." zamrmlá si spíš jen pro sebe, ale v blízkosti Alexova ucha nemůže druhému muži uniknout nic z jeho slov.

"Dobře, fajn. Nebudu tě mučit." řekne škádlivě, než poklekne přesně jako Felix před chvílí.

***

Zastavil se na obhlídku strojů, které právě dorazily z letiště v dlouhé koloně. Kasárna byla na chvíli poloprázdná a zranitelná, když se střídaly vozidla odjíždějící a přijíždějící. Příval nových vojáků vnesl do tábora trochu hektiky, ale bylo vidět, že to nedělají poprvé a že zbytek štábu má všechno plně pod kontrolou. I tak byl zbytek přítomných v plné zbroji a připraven vzlétnout, kdyby se něco dělo.

"Alexi, musíme letět!" zavolá na něj Felix z helikoptéry, ve které seděl. Pravda, museli se přemístit na jinou základnu. Měli na palubě pár důležitých věcí, které bylo nutné předat zase dalším týmům. A taky jednoho zraněného, kterého z další základny převezou rovnou na letiště a pojede domů. Dalo by se říct, že je šťastlivec. Jede domů dřív, ale nikdo z nich nic takového ani slovem nepronesl. Být zraněný nebylo příjemné.

"Hned jsem tam." houkne na něj. Skloní se pro svoje věci, nasadí přilbu i brýle, které sundal, aby měl lepší výhled.

"Jste se kochal, pane doktore?" pronese Felix s vtipem. Alex jen zakroutí s úsměvem hlavou.

"Neměl bys polykat tolik písku, leze ti to na mozek." Zazubí se na něj. "Tak letíme?" popostrčí ho. Byl nehorázně spokojený. V tom ohledu, že se mu líbilo, že na něj Felix nevyvíjí žádný nátlak, prostě se chovali naprosto nenuceně. Vyhovovalo mu to, protože nemusel přemýšlet o složitostech vztahů. To se sem nehodilo. A už vůbec si nedokázal představit, jak by se na jejich veřejný vztah tvářili ostatní přítomní. Nebyli tu sami, že. A v těhle podmínkách, kdy minimálně jedna třetina měla doma svou drahou polovičku a teď byli odkázaní jen na vzpomínky…Nebyl tady čas na něžné pusinkování a slovíčkaření. To mohlo počkat až domů.

Tady byli ve válce.

***

Konečně měli volný den. Po tolika týdnech plného nasazení i ve spánku si mohli dovolil jen tak se potloukat táborem a doslova se kopat do zadku. Jejich týmu to vyšlo na krásný slunečný den. V polosedě byli na erárně vytvořených lehátkách a jen v kalhotách nechávali sluneční paprsky, aby je prohřívaly.

Alex se natáhl rukou k židli, aby si vzal svoje pití. Vychlazené nealkoholické pivo bylo luxusem. Zasekne se, když se jeho ruka dotkne té Felixovy. Zasmějí se tomu. Mirek zvědavě koukne skrz brýle, čemu se ti dva smějí a zase se vrátí pohledem zpátky na střelnici.

"Je to jako v kině, jen to máme v live přenosu."

"Máš pravdu." přitaká Alex, když se uvelebí i s pivem. Mirek mu tam před chvílí se smíchem strčil brčko, na kterém byla přidělaná papírová opice. Raději se nepídil kde k tomu přišel, protože Mirek se tu a tam vynořil s takovými blbůstkami až všichni žasli. To mu připomnělo…

"Hele, Míro, ještě jsem neviděl tu čokoládu, cos sliboval. Už druhou." řekne pyšně.

"Cože? Zase nějaká sázka?" zvedne se Felix zvědavě ze svého posedu. "Nebo bych se spíš měl ptát, jestli nemáte co na práci, jako váš velitel." ušklíbne se na ně.

"No jistě, Nemohl chudák vydejchat ten fakt, že jsem ho ve střelbách překonal, tak to chtěl zkusit znovu. Pane veliteli."

"Mirku, přijmi fakt, že v některých věcech je Alex prostě nejlepší." konstatuje s klidem Felix a jakoby nic se natáhne vedle sebe, aby zachytil Alexovu ruku položenou volně na stehně. Spokojeně se pousměje, když tu jeho Alex stiskne. Jejich pohledy se pod brýlemi střetnou, oba okázale ignorují brblání jejich kolegy.

"Dal bych si zmrzlinu. Fakt se teď momentálně těším domů. Úplně se vidím. Vyběhnu z auta u stánku a nechám si natočit kopec zmrzliny." olízne se Alex mlsně.

"Nerad ti to říkám, ale vracíme se v zimě, to asi zmrzlina nebude. Ne točená." uzemní ho Mirek okázale. Počítá to skoro každý den, kdy se budou vracet. Jen tak by se nemýlil.

Felix se nad tím prohlášením rozesměje. "Když budeš hodnej, tak ti koupím polárkáč a natočím ti ho do misky."

"Jste oba děsní, fakt. Takhle mi kazit iluze." vytrhne svou dlaň z Felixova sevření a postaví se. S mručením se protáhne proti slunci. Nechá na obdiv vystavená tetování všem, kteří se po nich otočili. "Kluci, já se fakt nudím, pojďme něco dělat."

Je zpacifikován dvěma páry rukou, které ho stáhnou zpátky do židle. Slovo nudit nesmí slyšet nikdo z velitelů. Hned by měli po volnu.

***

Ze všech stran se ozývala střelba. Sledovali ze vzduchu bojiště před sebou a hlásili situaci dole. Čekali na povel, kdy budou moct dosednout na zem a zjistit zranění. Na palubě měli několik zdravotníků, kteří už netrpělivostí vyťukávali do podlahy rytmus střelby. I Alex se přistihl s poklepávajícím palcem. Podivně to uklidňovalo. Byl to zvláštní pocit, kroužit a nemoct poskytnout pomoc. Jeho pohled se střetl s Felixovým. Bylo až děsivé, že si rozuměli i beze slov.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pret Pret | 5. října 2013 v 18:07 | Reagovat

Pretynka slintáááááá... :-D

2 dasa dasa | 5. října 2013 v 19:44 | Reagovat

bude nieco aj o michalovi?

3 Voldy Voldy | 5. října 2013 v 20:02 | Reagovat

[1]: Brynďáček bude až za dva týdny :-D

[2]: Bude :) nebude to dlouho trvat a vystoupí na světlo světa :-D jen potřebuju dořešit Alexe, nechci přeskakovat

4 Pret Pret | 5. října 2013 v 20:43 | Reagovat

[3]: Aááááááááž? Hm, to už budu krásně zaslintaná :-D

Jak velký časový interval je "nebude to dlouho trvat"? :-)

5 Wieta Wieta | 5. října 2013 v 20:49 | Reagovat

no pekne :D skrývať sa po kabínkach :D pekne vyriešené :D aspoň Alex pozná liek na zahnanie zlých snov :D

6 IQY IQY | 5. října 2013 v 21:16 | Reagovat

ach, mňam, chramst... zhltla som celý text ako vôl malinu, až sa obávam, že nič nezostalo pre ďalších čitateľov ! :-D
parádna porcia, dokonalá chuťovka s konečným korením strachu, lebo chlapci sú zasa v boji a ja Ťa Voldy poznám! Ty zasa vyrobíš dajakú lapáliu!!! Tak bacha nato! :-?
btw, už som prečítala 1, hoď očkom na email :-P

7 barbor barbor | 5. října 2013 v 21:25 | Reagovat

mrzela ma nevera alexa, keď bol ešte s michalom. ale s felixom mu to pristane. asi urobil dobre, že je s ním :D ale nevera proste nie. no musím uznať, že sa z nich vykľuľ krásny pár :)

8 KATKA KATKA | 5. října 2013 v 22:57 | Reagovat

já si na Felixe musím zvyknout pořád je mi líto vztahu Míša alex :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama