27. Kapitola - Konec

16. září 2013 v 6:17 | you-kNow-Who |  Černý Petr
Velice se omlouvám, že jsem vás musela nechat čekat tak dlouho. Původní plán byl, že vám kapitolu přidám hned v sobotu, když se vrátím domů, ale bylo to trochu složitější, protože jsem nakonec doma ani nebyla a v neděli jsem nestíhala udělat všechno, co jsem chtěla. Proto spěchám s kapitolkou takhle brzo ráno, abych vás alespoň trochu potěšila. Ale možná vás potěší i fakt, že během té šestihodinové cesty vlakem tam a potom i zpátky, jsem nelenila a vymýšlela další povídku. Vlastně mě ten nápad trknul dřív, ale bylo potřeba ho rozvinout, takže to se uskutečnilo. Potom pro vás mám ještě jednu povídku, kterou jsem tvořila během prázdnin společně s Černým Petrem. (Pamatuje si ještě vůbec někdo, že ČP měla být prázdninová jednorázová rychlovka?) Ale tu povídku objevíte ve chvíli, kdy se dostanu domů a najdu disk, na kterém je uložená. Mohlo se totiž stát, že během stěhování z počítače na počítač se někde zatoulala a to by mě celkem mrzelo, protože je to další cyklistická, o které si myslím, že by se mohla líbit. Tak držte palce, aby hledání bylo pokud možno úspěšné. :)

K dnešní kapitole mám poznámku. Toto je opravdu konec. Konec části, kde čtenářům nevadí, že nebyl sex rozepisovaný tak podrobně. Přijdou ještě jakési bonusové díly, spíš volné pokračování. ale věřte, že takhle nějak měla v původním plánu končit tato povídka. Jen se to zase ubralo trochu jiným směrem. Jak jinak, že? Asi jsem prokletá.

Tímto bych chtěla poděkovat těm, kteří už bonusové díly nebudou číst. Tahle povídka se stala symbolem, že vztah mezi autorem a čtenářem je opravdu důležitý. A vy jste skvělá partička lidí, která mě dokázala hnát, abych denně něco napsala, abych vám přidala. Bylo to skvělé. Nevěřili byste, že mi to tak vyhovovalo. Mám ráda akci a tohle pro mě byla výzva. Sobecky věřím, že spousta z vás se mnou zůstane a uvidíme se i u dalších povídek. Snad vás nezklamu. Touto povídkou jsem vyjádřila stejně mnoho, jako v Cyklistovi a řadím ji mezi ty lepší - je to samolibé, ale i já si škatulkuji. Zhodnoťte to prosím i svýma očima a pokud se budete chtít vyjádřit, ráda vaše názory přijmu. Moji vděčnost nemůžete vidět, ale věřte mi, že jsem vám, kteří jste sem alespoň zavítali, vděčná.

Věnování stálým i náhodným komentujícím: Medvídek, Sarelle, Lili, IQY, Alex, barbor, dasa, KalamityJane, Sung, Nyce-oH, Satiras, sisi, Keksík, keishatko, Adlet Febrero, titi, Baruska, ada, Wieta, Monika, yellow, ester, yazzy, coco, Lolo, Saskya, Mik, Katka, alla, Catherine a další...

Velký dík patří Alex a Mik, které se podílejí na betování povídek, aby se vám lépe četlo. Alex aktuálně kontroluje ČP a Mik se touhle dobou věnuje Cyklistovi.

A teď už vás nebudu zdržovat od čtení. Doufám, že jste se bavili a budete se bavit alespoň trochu i nyní.

27. Kapitola - Konec

Balil se zpátky na kolej, protože doma už by to déle nevydržel.

"Petře, bude tě to mrzet. Na koleji budeš sám… Nechceš si to ještě rozmyslet?" mamka se ho snažila přemlouvat, seč jí síly stačily, ale Petr byl neoblomný. Rozhodl se v podstatě ihned, jak zjistil, že milí příbuzní se přijedou omluvit. Omlouvat se měli jeho rodičům, on u toho být nemusel. Stejně bude jeho orientace příští rok omílána jako letos a v předchozích letech.

Modřiny mu z obličeje svítily takovým způsobem, že připomínal spíš mývala než zástupce lidské rasy. "Nebudu sám, mami." zavrtí odmítavě hlavou. Límec mu vzali v nemocnici po kontrole, kterou absolvoval. Vypadalo to na banální zlomeninu. Jen se vzhledově jevila trochu hororověji. "Doktor říkal, že jsem v pořádku, a kdyby byly nějaké problémy, tak nemocnici máme taky."

"Ale budeš tam sám. I přes Silvestra, Petře..."

"Určitě nebudu sám. Přes prázdniny tam někteří zůstávají, nemusíš mít obavy. Postarám se o sebe."

"To neříkám, ale stejně, Petře…" I tak mu podávala čisté prádlo, které před okamžikem dožehlila, aby si ho syn mohl zabalit do tašky.

"Budu v pořádku, uvidíš. Ozvu se ti hned, jak budu na místě."

Mobil do teď nečinně ležel na stole a on stále očekával nějakou zprávu. Jeho vnitřní já tak nějak doufalo, že Vlk už bude na koleji. Že nebude muset být na pokoji sám. Potřeboval si postěžovat někomu, kdo do jeho rodiny neviděl a kdo se k takovým věcem stavil s odstupem.

Jestli přijedeš, budu tady.

Zastavilo se mu srdce. Copak mu Vlk viděl do karet tak dobře? Četl mu myšlenky? Byl tak snadno prokouknutelný? Nebo prostě jen doufal, že se Petr přidá na Vánoční párty ve dvou?

"Opravdu pojedu, mami. Bude to pro letošní rok lepší. Nezlob se na mě."

Na tváři mu přistála ženská ruka, která ho jemně pohladila.

Musí si s Vlkem promluvit a vyjasnit si některé záležitosti, protože mu určitě věci pulzovaly v hlavě s dravostí krve prohánějící se žílami.

***

Vkrádal se na pokoj jako zloděj. Neměl to v úmyslu, ale jeho tělo tak činilo zcela automaticky. Bylo dost pozdě večer. Zdlouhavá cesta z domova na kolej ho v jeho stavu celkem vyčerpala a on se nemohl dočkat momentu, kdy si bude moct dát sprchu a lehnout si do postele. V obličeji mu nepříjemně pulzovalo pokaždé, když udělal nějaký prudký pohyb hlavou.

"Petře?" Chlad z Vlkova kabátu se mu otřel o tvář, když se vedle něj objevil tak blízko. "Nečekal jsem, že bys přijel. Rozhodně ne tak brzy."

Pokrčí rameny a je rád, že Vlka stále ještě nenapadlo rozsvítit světlo v chodbičce. "Prostě se některé plány nevydařily tak, jak by měly. Ostatně, jako vždycky." Ušklíbne se a raději odvrátí hlavu, aby strčil klíč do zámku a mohl je propustit do pokoje. "Byl jsi venku?"

"Jo, nakoupit pár drobností. Sice jsem si z domova přivezl tak tunu jídla, ale i tak mi něco chybělo." pozvedne igelitku, kterou svíral v ruce.

Přikývne na souhlas, podle paměti projde ztemnělým pokojem k posteli a rozsvítí lampičku. V jejím světle by Vlk o jeho obličejové nepříjemnosti nemusel vědět dostatečně dlouhou dobu na to, aby se připravil na výslech.

"Co se ti stalo?"

Všímavé oči mu nedaly šanci. Na jeho odvrácené tváři se objevily prsty, které ho pevně sevřely za bradu a s jemností si ho otočily ke světlu. Zkoumavé oči přejedou pohledem přes poslepovaný nos i tmavě fialové podlitiny pod očima.

"Upadl jsem."

"To musel být hodně ošklivý pád." Nepustí ho ze sevření, tak jak by Petr očekával, naopak se k němu ještě obličejem přiblíží. Může na své tváři i rtech cítit horký dech. Zavře oči, aby se nemusel dívat do toho zkoumavého pohledu. Tak vědoucného, až to bylo nepříjemné. Vlk přeci nemohl být tak dokonalý, aby v něm uměl tak dobře číst. Neměl přece moc možností na zkoumání jeho osoby. "Tátovi se nelíbil dárek?"

Otevře oči, aby je mohl přimhouřit. "O mém otci se nepokoušej mluvit křivě, když nic nevíš."

Vlk odstoupí o krok dozadu, jeho prsty se přesunou na nateklou tvář pod okem a palcem ji jemně pohladí. "Jen jsem zjišťoval, kdo ti tohle udělal. Protože tohle není u pádu zrovna běžné zranění."

"Máš být tlumočník, ne doktor." Jeho zamračení se prohloubí. Odhodlání vykecat se z toho, je rázem pryč. "Nemusí tě to vůbec zajímat."

"Odpusť mou zvědavost, ale mého spolubydlícího někdo celkem dobře zmlátil. Tak kdo to byl?"

"Strýc. A vůbec nic ti do toho není." Vytrhne se z dosahu doteku, protože během hlazení nemohl čistě myslet. Až potom mu dojde, že Vlk nemá své dredy stáhnuté jednou z oblíbených čelenek udělaných ze šátků, ale má je volně spuštěné podél zad. S nepochopitelnou fascinací zakáže svým prstům, aby se dotkly jednoho pramene spletených vlasů.

Vlk jako by vycítil změnu nálady, se k němu o pár centimetrů přiblíží. "Klidně si sáhni, jestli chceš…" pronese to tak tiše, že to může slyšet jen Petr, který stojí tak blízko něj.

Roztěkaně přelétne pohledem z Vlkových vlasů, do Vlkových očí. Opravdu to řekl? "Co po mě chceš?" Řekl to nahlas nebo si jen myslel, že mluvil?

"Opravdu to chceš vědět?" Najednou to byl zase Vlk. Postoj těla se napřímil, obličejové rysy ztvrdly. Ale oči říkaly něco jiného. Oči, které byly najednou pár centimetrů od něj. Ucítil, jak se jejich rty dotkly v jemném pohlazení. "Chtěl bych tebe. Ale ne bez tvého svolení." Pevný stisk prstů na jeho boku ho přesvědčí v tom, že to Vlk myslí vážně.

Zalapá po dechu.

Možná by měl… opravdu by měl riskovat spolubydlícího, se kterým se mu nakonec podařilo normálně vycházet, za chvíli sexu s ním?

"Nedovol, aby se to pokazilo." zamumlá tiše do rtů, než je spojí do polibku. Polibku tak jemného, rychle se měnícího v dravý a vášnivý.

Svýma rukama vyrazí vzhůru, aby se jimi propletl záplavou dredů, které ho celou dobu tak lákaly. Pramínek po pramínku jimi projíždí, zatímco svými rty atakuje ty druhé. Tolik horké a smyslné, že mu to vytváří pnutí v určité partii. Natiskne se svým tělem na Vlkovo. Je mu jedno, že je mezi nimi stále ještě bariéra z jeho bundy a Vlkova kabátu.

Zip zavrzá, když po něm Vlk hmátne, aby Petra vyprostil z bundy. Shodí mu ji z ramen. Za chvíli ji následuje jeho kabát. Petrovy prsty se stále ještě probírají jeho vlasy a on nemá to srdce, aby ho od sebe odtrhnul. Prostě to udělá za něj. Má pocit, že pokud ho nebude mít celého, nejlépe nahého, tak se zblázní. Být chvíli bez něj znamenalo, že si utřídí myšlenky. Utřídil si je. Bylo to buď anebo. Petr měl dvě možnosti. Buď to přijmout, nebo ho poslat k čertu. Počítal spíš s tím druhým. Aktuální vývoj mu vyhovoval mnohem víc.

Jediné, co pro tuhle chvíli zajímalo Petra, bylo to, že se mu to doopravdy nezdá, že se to děje. Vlk se zdál být stejně nadšený oplácením polibků jako on a to pro něj bylo dostatečné zadostiučinění v tom, že si myslel, že o něj nestojí. Jenže postoj těla a všechno ostatní nyní vykazovalo známky přesného opaku. Až teprve když se jejich rty rozpojily a Vlkův pohled sjel po jeho hrudníku stále skrytém tričkem - protože už se mu podařilo je vysvléknout i z mikin. Zarazil se jím na onom přívěsku, který si společně s řetízkem připnul kolem krku. Věděl, kam se dívá a tak neodolal, aby se nepodíval taky. O to víc šokující zjištění bylo, že se opravdu dívá na přívěsek vlka, který mu koupil. Bylo to tak podivné gesto. Chtěl mu tím něco naznačit?

"Měli bychom si promluvit. Dřív než uděláme nějakou hloupost."

"Proč myslíš? Já tě chci a… myslím, že i ty chceš mě, Petře." Jemně se na něj pousmál, ale potom se odtáhl. Společně s krokem vzad se napnul jeden z dredů, který Petr stále svíral. "Nebo ne? Vypadalo to… přinejmenším jednoznačně."

"Vážně by ses neměl plést psychologům do řemesla. Nesluší ti to." Lhal, bylo to přinejmenším sexy, ale chvílemi ho děsilo, že se v něm Vlk tak dobře vyzná. Místo čekání na nějakou odpověď k němu udělal krok a rozhodně ho uchopil za bok. Nevypadalo to, že by byl nějak proti. Přitiskl se k němu svým tělem, jak jen jim to látky dovolovaly.

"Nemusím být psycholog, abych neuměl číst ve tvé řeči těla. Jsi otevřený světu jako kniha, i když se snažíš mít odstup. Takže… přestaňme se zabývat teorií a vrhněme se na praktickou část. Chtěl bys se mnou chodit? I za cenu toho, že jsi poznal, jaký jsem?"

Propálí ho tak vědoucným pohledem, že má Petr pocit, že už si to v něm dávno přečetl. I tak se v něm ale zavrtí červíček pochybností nad tím, jestli je to opravdu dobrý nápad.

"Nepřemýšlej nad tím, jestli ti za to stojím…prostě jen dej průchod svým pocitům. Zkus to a řekni mi, co bys chtěl. Já ti neublížím, Petře. Ne tak, jak si myslíš. Ale víš, jaký dokážu být a přiznávám, že ne vždy jsem příjemným společníkem. Jen už jsem takový… buď to vezmeš, nebo ne. Je to na tobě."

"Teď bych ti mohl oponovat otázkou, zda já za to stojím tobě." Ušklíbne se do úsměvu. "Víš moc dobře, že co se týče citů a… jsem dost labilní."

"Jsi silnější víc, než si myslíš." Něžné pohlazení na tváři ho zaskočí. Pohlazení ano, ale až takhle procítěné… Jemný polibek, který potom následuje, ho připraví o slova. Pomalu přikývne. Pochopí to?

"Znamená to, že souhlasíš s mojí přítomností vedle tebe i jinak než jako spolubydlícího?"

Druhé přikývnutí.

Vlkovu tvář protne úsměv. Upřímný a opravdový úsměv.

"Teď ale budeme muset srazit postele k sobě, Dominiku."

Nejlepší čas pro diktování pravidel je na začátku. Přesně v momentě, kdy se začínají tvořit nové vztahy, aby se oba dva seznámili s tím druhým. Mohli se znát, ale neznamenalo to nic, co se mohlo udát během osobního života. Ještě měli oba dva co poznávat. A času bylo dost.

Dominik prohrábne svoje dredy, upraví je a prsty přesune na své tričko, aby uhladil neviditelný záhyb, trochu se napřímí. Hraně povzdechne. "Vytáhl jsem si pro život Černého Petra."
 

45 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Medvidek Medvidek | 16. září 2013 v 6:26 | Reagovat

Haleluja :-)

2 Voldy Voldy | 16. září 2013 v 6:28 | Reagovat

[1]: Krásná reakce :-)

3 Saskya Saskya | 16. září 2013 v 6:46 | Reagovat

Jeeeee, hurá :) nech sú chlapci sťastní ;)
Škoda, že už je koniec, ale nola to nadherná poviedka. Ďakujem za ňu ;)

4 Baruska Baruska | 16. září 2013 v 8:09 | Reagovat

Parádní, parádní, parádní! :-D Přečetla jsem to jedním dechem. Miluju šťastné konce. Doufám že časem přibude nějaké to pokračováníčko. ;-)

5 Voldy Voldy | 16. září 2013 v 8:28 | Reagovat

[3]: Já děkuji, že ses zastavila a zanechala tady po sobě stopu, to mě moc těší. A taky za to, že se povídka líbila. :-)

[4]: Přibude... myslím, že i celkem brzy, protože nechci nechat blog stát a nová povídka bude nejdřív o víkendu... A ještě na mě čekají takové restíky v podobě dopsání rozepsaných :) Děkuji ti, že se líbilo. :)

6 Nyce-oH Nyce-oH | 16. září 2013 v 9:00 | Reagovat

Jé to bylo sladké... to jak Petr o sobě prohlásil chudák, že je labildní, tak u toho jsem se usmívala. Pán tlumočník/psycholog byl taky vtipný a asi nejlepší, když opominu, že se dali dohromady, bylo jak mu koukal na dredy... Tak si sáhni :) Great ... Těším se na bonusy a určitě ti na blog budu lozit stále XD Díky za úžasné čtení :)

7 KalamityJane KalamityJane | Web | 16. září 2013 v 9:10 | Reagovat

á, oni jsou zlatí ♥♥  s radostí si počkám i na bonusové dílky a děkuju za tuhle krásnou "prázdninovou jednohubku"! :D Každý díl jsem vyčkávala jako závislák ♥

8 IQY IQY | 16. září 2013 v 9:46 | Reagovat

„Čo je nové s Vlkom?“ otázka môjho priateľa letí z kúpeľne.
Voldy, nečuduj sa. Ja si čítam Tvoj blog a deje poviedok potom spolu konzultujeme. He, he. Som hrozná, viem a on nemá na výber.
„Nová kapča! Posledná! Kruci prdel! Počkaj...“ nadšene zhúknem, zaháknem oči do NB, srdce mi poskočí.
Zúrivo lúskam písmenká... áno, dobre, super... keby ma teraz  niekto vyrušil, bez milosti ho zrazím k zemi a som vrah!
„Jupí, sú spolu! Yes!“ Hučím bytom ako Niagara. Až ostane zarazené ticho...
„Dobre, nie? To si celú dobu chcela! Tak prečo ten frustrovaný pohľad do blba?“ Chlapec skrátka nechápe, príde až ku mne, dva otáznika v očiach.
„No... áno, sú spolu... ale Voldík ma okradol o scénu prvého sexu! Chápeš?! To sa nerobí! Tak nádherne vystavá obraz postavy Petra a Vlka, vdýchne im emócia, vykreslí detaily, poodkryje tajomstvá duše a potom nám odoprie ich prvé sladké milovanie!!! Som sklamaná.“
Smutne si upijem z kávy a deň dostane šedivý odtieň.

Och, Voldy... fakt som sa tešila na tú scénu, kedy vložíš do písmen svoj um, cit, fantáziu, neopakovateľné komentáre postáv, skĺbiš ich s telesným pôžitkom a potešíš dušu čitateľa... mám rada tvoj štýl... a som teraz smutná. Sorry.
Možno v bonusoch?

Páčil sa mi doktor psychológ, i Vlkove gesto s retiazkou, tiež plne empatický Vlk i neistý Peťko. Budú super pár, jeden druhého budú podporovať v bitke so životom. Mňamkové čítanie.

Ok, vrátim sa, hodím očkom po novej poviedke, iste bude zaujímavá a tak trošku dúfam, že sa niekedy vrátiš k rozpísanej 62.
Tak dík. :-P

9 Sarelle Sarelle | 16. září 2013 v 9:58 | Reagovat

Krásný konec, až mě štve, že je to konec :) Na bonusy se rozhodně těším a budu netrpělivě vyhlížet jak je, tak i novou povídku. Nevím proč, ale věta:  "Teď ale budeme muset srazit
postele k sobě, Dominiku."
se mi vryla do paměti :-D

10 Voldy Voldy | 16. září 2013 v 10:02 | Reagovat

[6]: Díky, Nyce :) To vždycky potěší.

[7]: Já děkuji, že jste to závisláctví přežili ve zdraví. :) A na bonus se těšte. On to vlastně nebude bonus, spíš volné pokračování.

[8]: Zlato, jak píši, tak udělám. Tohle byla jen část, kdy jsem chtěla vyzkoušet, zda zvládnu napsat povídku i bez nadměrného sexu a dramatu. Ale dočkáte se, brzo přijde ježíšek se svým pytlem plným bonusů. (A ne, nebude to až v prosinci.) Mám to napsané, jen zveřejnit :-* Děkuji za tvůj komentář, pobavila jsi mě i potěšila. Asi si ho vytisknu a vylepím na nástěnku :-D Určitě se uvidíme s novým i starým dost brzo :)

11 Sung Sung | 16. září 2013 v 11:56 | Reagovat

Dekuju, ze jsem mohla cist tak skvelou povidku :-)

12 IQY IQY | 16. září 2013 v 14:35 | Reagovat

nedalo mi a som tu zasa... pre odpoveď, veď vieš, Voldy :-)
juchú, juchuchú, bude pokračko, teším, teším... ako malá, yup ! :-D  :-D

13 LoLo LoLo | 16. září 2013 v 14:43 | Reagovat

Nah.

Som zaskočen.

Čekali jsme na díl skoro celý týden - a on je to konec? Wow. Ty umíš být dramatická :))

Povídka se mi jako celek líbila, charaktery...no, nikoho jsem si příliš neoblíbila. Ale to se nepodaří u každé povídky.

Tvůj blog navštěvuji už delší dobu, takže věř tomu, že pokračovat hodlám, resp. zůstanu :DD

14 Wieta Wieta | 16. září 2013 v 15:54 | Reagovat

jeden labilný a druhý psychológ :D ideálny pár :D konečne sú spolu :) mne ten sex nejak výrazne nechýba...malo to svoje čaro bez toho :) nadmieru spokojná :D

15 ada ada | 16. září 2013 v 16:34 | Reagovat

krásne a opis sexu mi vôbec nechýba

16 dasa dasa | 16. září 2013 v 16:42 | Reagovat

:-D uz bolo nacase aj ked to znamena koniec
som zvedava co mas pre nas prichystane dalsie ;-)

17 Monika Monika | 16. září 2013 v 17:28 | Reagovat

prvý pocit.. sakra posledná... po prečítaní... sa ma môj milý rodič pýta.. "prečo sa usmievaš ako idiot?" :-D

18 barbor barbor | 16. září 2013 v 18:15 | Reagovat

krásna poviedka s krásnym koncom a tak typickým pre celý priebeh ;)

19 Lili Lili | 16. září 2013 v 18:45 | Reagovat

Parádne zakončenie pre parádnu poviedku. Som rada, že si tam nedala tú scénu so sexom. Neviem, ale ja mám pocit, že by to len pokazila. Celé to toiž bolo ladené do nežných a láskyplných tónov. Prvé kroky vo vyjadrovaní svojich citov a v skutočnom poznávaní sa. Áááááá neviem to poriadne vyjadriť slovami, no dúfam, že bolo aspoň trochu zrozumiteľné čo som chcela povedať. Takže na koniec díky za suprovú poviedku a teším sa na tie bonusy :-D

20 sisi/ctenar sisi/ctenar | 16. září 2013 v 20:13 | Reagovat

otázka poslední ? :D vskutku mě to zaskočilo :D ikdžy jsem to očekávala již dlouho :DD vzhledem k našim konverzacím .) Musím říct že tohle je nejobdivuhodnější příběh který jsem od tebe četla .) prozatím .) to víme obě moc dobře :P :DDDD protože já tě budu furt rejpat a burcovat!: DDDDDD pokud budu mít ale ty své náladičky :D klidně :D ignor .S D a jo vím že nejsem samotná :D prtoo jsem ti taky dala oddych a taky tě trochu zanedbááááávám :P :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD neboj :D už brzo :D

21 KATKA KATKA | 17. září 2013 v 9:46 | Reagovat

aspoň že spojili ty postele tedy doufám že spojili moc se budu těšit na speciály :-D

22 Coco Coco | 17. září 2013 v 17:24 | Reagovat

Ehm, no... ten pilníček jsem chtěla proto, že by trvalo o trošku déle tu větev podřezat. Takže myslím, že jsem právě schrastla z pořádné výšky... au... ta realita bolí... Takže upřímně doufám, že se v dohledné době objeví něco nového, na čem si vypěstuju závislost:)

23 Widlicka Widlicka | 16. ledna 2014 v 18:34 | Reagovat

Nádhera a slast <3
Parádní příběh, přesně takovéhle oťukávání miluji <3 a ten závěr, prostě paráda.
(Ps: Vážně netuším, jak se mi mohlo stát, že jsem tyhle stránky minula a objevila až teď, ale už jsem tu a jen tak se mě nezbavíte :-P  :-D )

24 karin karin | 25. ledna 2014 v 22:18 | Reagovat

Tak už se dali dohromady.Povidka je krásně napsaná. :-D  :-)

25 Zuzana Zuzana | E-mail | 19. května 2014 v 22:38 | Reagovat

Tak toto bolo♥úplne nádherné. A bude to poviedka, ku ktorej sa budem rada vracať. Je úžasná.
Čo sa ale stalo s Julianom? A akú mal vlastne chorobu? Rada by som to vedela. Idem na bonus. Možno tam o ňom niečo bude?
Ďakujem za perfektný zážitok pri čítaní tohoto príbehu.

26 Profesor Profesor | 12. prosince 2014 v 1:51 | Reagovat

Děkuji ti za nespavost. ;-)  Už asi tak tři hodiny bych měla spát. ;-)  Jenomže od tvé povídky se mi nějak nešlo odtrhnout. Je opravdu moc hezká. Jemná, z prostředí mně známého... Prostě super.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama