23. Kapitola

3. září 2013 v 14:18 | you-kNow-Who |  Černý Petr
Dodatečný dárek školákům, pro vstup do nového školního roku. Pro pracující a ostatní - snad pro zlepšení dne.

Doufám, že jste to čekání přežili v plném zdraví. Další kapitola přijde co nevidět. Za vaše reakce budu ráda, opravdu nevím, co si o tom mám myslet sama. Díky za vás!

Beta: Alex
23. Kapitola

Týden.

Uběhl týden od doby, co byl naposledy za Juliánem. Nyní stál na chodbě, která ho dělila dveřmi od Juliánovy sladké přítomnosti, která měla za následek vnitřní klid. Jeho vnitřnosti se tetelily, kdykoliv si na to vzpomněl, ale bylo mu jasné, že teď už není pro něj. Nikdy nebyl. Vánoce se zase o týden přiblížily. Už jen dva adventy a bude Štědrý večer. Utíkalo to proklatě rychle na to, aby se tomu dalo věřit, ale čas neklamal. Byl sprostý, když se neodvážil přijít k Juliánovi i přes jeho zprávy, které mu zasílal. Jenže teď už bylo jasné, že se mezi ním a Markem něco vytváří a on nechtěl být ten narušitel. Byla to jen pouhá výmluva. Nemohl se dívat na štěstí druhých, až příliš okatě by záviděl. Bylo to hloupé a dětinské a přitom ho to uvnitř trhalo vedví. Julián si našel někoho zřejmě až příliš rychle na to, aby se s tím dokázal tak snadno poprat. Zrovna ve chvíli, kdy se s ním cítil tak skvěle.

"Nepůjdeš dovnitř?" Tichý, ale pevný hlas ho vyleká. Vedle něj se objeví mužská postava, ve které pozná Marka. I když ho viděl jen letmo, ten obličej se nedal zapomenout. "Čeká na tebe." Jednoduché konstatování, které v něm vyvolalo směsici rozporuplných pocitů. Znovu si prohlédl muže před sebou. Nemohl být o moc starší, než byl on sám, ale i tak vypadal příliš dospěle. Vědoucí oči ho propalovaly svým pohledem bez skrupulí. Dával mu najevo svůj zájem a přitom ho jaksi upozorňoval.

Měl by polknout ten knedlík v krku a prostě vstoupit, ale chtěl mít u toho svědky? Měl by si snad s Markem o něčem promluvit? Bylo to snad nutné? Byli pro sebe vlastně cizí lidé. Kromě toho, že znali stejného člověka.

"Buď na něj hodný." řekne jen, než se odhodlá k dalšímu kroku kupředu. Klika cvakne přes západku a on udělá krok dopředu. Zavře ty dveře dřív, než Marek stačí vstoupit za ním, jen matně si uvědomí, že byl právě zavolán sestrou přes celou chodbu, aby jí šel s něčím pomoci. Uleví se mu.

"Petře?" Trhne sebou. Hlas plný naděje, vřelosti a nadšení. Lásky. Div, že ho to nesrazí na kolena. Slyšet zase ten hlas, mít pocit, že se může přitisknout k horkému tělu, které se bude se smíchem vyhýbat jeho dvoudennímu strništi, když ho bude mazlivě škrábat na citlivé pokožce.

Čtyři kroky k nemocniční posteli.

Trochu zbledne, když spatří Juliána, mnohem křehčího než byl, když se tady ukázal naposledy. Měl se přece uzdravovat! Nechápe změť hadiček, pípání přístroje a přísavky na bledém odhaleném hrudníku, od kterých vedou další hadičky. Pokusí se o něj mdloby. Musí se zachytit kovové pelesti postele, která ho bezpečně udrží na nohách. Neradostně velká náplast vedoucí přes hrudník, ztrácející se svou bělostí na skoro průhledné pokožce.

"Byl jsem na operaci, nějak se... to nepodařilo." omluvný úsměv a pokora v očích, když je sklápí ke svým dlaním. Petr sám sebe v duchu prokleje. Na co myslel? Na sebe? Sobecky doufal v to, že on bude ten, koho budou muset utěšit a přitom Julián byl na tom snad ještě mnohem hůř. Natáhne se ke křehkému tělu. S opatrností a vyhnutím se všem hadičkám, se k němu přitiskne. Hlavu, se zase o kousek delšími vlasy, si vtiskne do ohbí krku a vdechne sladkou vůni mísenou s nemocničním pachem.

"Promiň mi, že jsem takový idiot." víc ze sebe přes ten knedlík, který ještě víc v krku nakynul, nedostane. Bílý králík se na něj výsměšně dívá umělýma očima. Jako by ta hračka mohla vyprávět.

Hubené paže ho obejmou kolem pasu. Na krku zastudí cosi vlhkého. Slaného. "Nezlob se." papouškuje tiše omluvy jednu za druhou, i když nemají žádný efekt. Čas se vrátit nedá. Na čerstvé rány se dá náplast a ony se po čase zahojí, ale jizva vždy zůstane. Ať už viditelná nebo ne.

"Je mi to líto." čtyři slova, která dokážou říct tolik. Zarýt se dostatečně hluboko na to, aby v hlavě, v duši, rezonovaly při každé připomínce. Hrudník se mu sevřel úzkostí. Žaludek sevřela ledová pěst a kroutila s ním. Měl pocit, že se to v něm všechno trhá. Julián přece neměl ničeho litovat. On mohl za to všechno, co se mezi nimi událo. Kývli na to sice oba dva, ale on byl tím, kdo by měl nést zodpovědnost za vlastní činy. Tahle slova měl šeptat on. Zmáčkne ho ve své náruči mnohem víc, než by si měl ke křehkému tělíčku dovolovat, ale nesetká se to s žádnou negativní odezvou, naopak.

Přátelství, kterému bylo dovoleno přerůst v mnohem víc.

*

Strávil v nemocnici zbytek dne. Byl vděčný za to, že se v pokoji Marek neukázal. Zřejmě respektoval vztah, který mezi sebou s Juliánem měli. Poslouchal Juliho, jak mu vypráví o všem, co se o Markovi dozvěděl a cítil z něj tu lásku, která v tak mladém těle dokázala vzplanout znovu tak rychle. Jenže jejich vzájemná láska byla v mnohém jiná. Zasnil se, když Julián začal vyprávět o vysněné krajině plné sluníčka a bodlo ho u srdce, když mu došlo, že on mu to už ukázat nebude moct. Tohle právo náleželo nyní někomu jinému. Na druhou stranu ho těšila i ta skutečnost, že není sám. Že o něj snad bude dobře postaráno, když on tady nebude.

Mluvil i on. Povídal mu o složitosti vztahu s Vlkem, který mu podivně unikal mezi prsty a přitom se sbližovali. Nerozuměl chování, které vůči němu Vlk změnil tak náhle, že by to mohl brát za ránu pěstí. Jistě, uměl být stejně jízlivý a ledový, jak ho poznal, ale místo toho se nyní ukazoval v lepším světle. Za ten týden spolu komunikovali a víc se bavili o normálních věcech, které patřily k životu. Školní věci nechávali na dobu nejnutnější.

"Dáš si se mnou pizzu, když jí objednám? Sám ji nesním." lhal mu. Viděl mu na očích tu lež a přesto kývl, že večeři si s ním dá rád.

Seděli proti sobě a nemluvili. Jen čím dál častěji nachytával Vlkův pohled na své osobě. A ty oči byly tak nic neříkající, že z toho měl deprese. Nedokázal v nich vyčíst nic jiného než tu netečnost. Byl proti tomu slepý.

Obestřel ho znovu ten protivný vnitřní chlad, když se s Julim loučil. Jedinou pozitivní věcí, která ho čekala, byla Vlkova přítomnost na pokoji. On mu přece řekl, že tam bude, až se vrátí. Jak patetické.

"Přijdeš zase?" jednoduchá otázka vyřčená z Juliho popraskaných rtů.

"Přijdu." A znělo to jako příslib, že se tak opravdu stane. Už nebude zbaběle unikat pod rukama někomu, kdo ho potřebuje. Když i on potřebuje jeho.Julián byl jeho vrba, která mu rozuměla. Dokázal jej pochopit a nestyděl se vyjádřit svůj názor. Přesně to potřeboval on.

***

Nachýlil se v kuchyni nad umyvadlo, aby slil těstoviny, do kterých měl už připravenou masovou směs se zeleninou v zapékací míse. Stačilo jen přidat navrch sýr a mohlo se to dát celé upéct. V břiše měl orchestr hladových buněk. Vlka našel spát zachumlaného do deky, takže z něj byly vidět jen zapletené dredy. Dovolil si dívat se o chvíli déle.

Horká pára se mu opřela do tváří a on usykl, když už to bylo mírně nesnesitelné. Obrátí hlavu přesně v momentě, kdy do kuchyně vstoupí dredatá hlava. "Měl jsi mě vzbudit, pomohl bych ti." No jistě, domluvili se přece, že si tu večeři udělají dohromady, protože ve větším množství pro dva se vařilo lépe, než aby to jeden vařil pro sebe a jedl ještě příští týden. Alespoň, že si ho všiml včas, určitě by leknutím hrnec upustil a sbírat po zemi malé kousky těstovin se mu nechtělo.

"Zvládnu to i sám, vypadalo to, že jsi ten spánek potřeboval." pokrčí rameny a konečně to všechno smíchá dohromady. Neodolá, aby neuzobnul kousek sýra, který tak pracně strouhal a který mu Vlk právě přidržoval nad mísou.

"Máš tady sýr…" dokonalé prsty na dokonalých rukách jsou rychlejší než on sám. Jasné duhovky Vlkových očí jsou najednou tak blízko a tak zářivé. Do nosu ho udeří vůně sprchového gelu. Příliš blízko. Zabloudí pohledem k rozepnutým prvním knoflíčkům košile, aby zahlédl kousek nahé kůže. Vystouplá bradavka je pro něj víc než stimulativní. Cukne sebou, když se prsty dotknou jeho brady, na které mu ulpěl mikroskopický kousíček sýra. Horkost se nažene nejen do tváří. Volné tepláky však i tenhle rozmar skryjí před nevítaným pohledem.

Pořád nemůže rozdýchat, že když je Vlk u něj tak blízko, jdou na něj nejen mdloby ze vzrušení, ale i ten malý rozdíl v jejich výškách je obrovským detailem a on se proti jeho osobě cítí najednou tak malý. Proč na něj ten kluk musel tak působit? Jeho osoba měla už tak obrovskou auru oproti lidem v okolí. Musel ho přitahovat i sexuálně? Tak, jak věděl, že nikdy nebude jeho? Nesahal mu ani po kolena a nikdy nebude.

"Nad čím přemýšlíš?"

Nejdřív zakroutí hlavou, ale Vlkovo zamračení se prohloubí. Zkoumavé oči si ho prohlédnou, jako by v řeči jeho těla hledaly odpověď. "Nejde mi do hlavy, proč někdo jako ty bydlí na koleji. Ať už jsi mi to vysvětloval nebo ne, nepochopím to. Nemusel by ses přeci otravovat s nikým. Měl bys vlastní soukromí…"

Z chodby k nim dolehne hluk přicházejících. Zřejmě dobře rozjetá zábava bude pokračovat i na některém z pokojů. Svým zvukem klapnou dveře od Honzova pokoje.

"Ale, ale. Hrdličky nám vylezli z doupátka a roztahují křidýlka?" Ozve se posměšný hlas a za ním se ihned objeví jeho majitel. Musel je zahlédnout. No jistě, jeho zvědavost o tom, kdo zrovna teď vaří nebo prostě jen něco dělá… kdyby nevěděl, zřejmě by neusnul. Petr se musí chtě nechtě zakřenit.

"Měl bys zalézt do toho svého, mám toho na tebe tolik, že bys z basy nevylezl do smrti, takže tady přestaň špinit vzduch a vypadni."

"Souhlasím s Vlkem. Ještě by se nám v tvojí přítomnosti zkazilo jídlo." Nemá tušení, kde se v něm vzalo odhodlání pro takovou poznámku, ale najednou se cítí o kousek volněji než před chvílí. Vlastně měl z Honzy pořád ještě respekt, i když dělal ramena. Nechtěl s ním mít už nic společného. Z Vlka čišela podobná nenávist k osobě před nimi. Jenže u něj to bylo z jiných důvodů. Zřejmě. Lukášova zrada byla pořád čerstvá.

"Můj zajíček stejně nerad čeká." ušklíbne se na než zmizí.

Divné.

Dnes nebudou žádné velké hádky?

"Ptal ses mě, proč bydlím na koleji a nestačila ti moje předchozí odpověď… možná jen nechci přicházet o kontakt s takovými lidmi typu Honzy? Občas se vyplatí, když můžeš na lidech trénovat svoje finty."

O těch fintách mu nikdo nic neřekl. A Vlk nevypadal, že by chtěl v tomhle rozhovoru pokračovat. Takže používá nějaké finty i na něj? Jaké?!
 

30 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KATKA KATKA | 3. září 2013 v 15:15 | Reagovat

skvělé ale vůbec neodhadnu co s nimi bude dál , jasně že bych ho ráda viděla s vlkem a Juliana zdravého s Markem asi by si měli s vlkem co nejdříve promluvit a né jen promluvit :-D

2 LoLo LoLo | 3. září 2013 v 16:03 | Reagovat

Óchochochochocho :DDDD

Finty.

Hmhm :DD

Finty. ha.

Doufám, že na další díl nebudu čekat věky .)

3 Sarelle Sarelle | 3. září 2013 v 16:15 | Reagovat

Mám tě milovat či nenávidět? Složitá to otázka, ale rozhodně to první převažuje :-D Jsem strašně ráda, že je další kapitola, a že jsi se mezi nás v pořádku vrátila :-) Ale zároveň...nechci být nenasyta, část s Juliánem byla hrozně dojemná a vážně už mu přeju jen to nejlepší, ale po tak dlouhé době mám nějaký nedostatek Vlka *angel* :-D

4 Wieta Wieta | 3. září 2013 v 16:30 | Reagovat

chudáčik Julí :( čo si mu to urobila??? hneď ho vylieč!!! šup šup šup...nech je zdravý a šťastný s Markom a chytá kyticu na Petrovej svadbe s Vĺčkom :D :D :D fakt netuším ako to bude pokračovať, ale riadne sa teším :-D

5 Coco Coco | 3. září 2013 v 16:50 | Reagovat

Že bych taky jednou komentovala děj? No fajn, moc si nefandim... :D ale způsobuješ mi infarktové stavy

6 barbor barbor | 3. září 2013 v 19:31 | Reagovat

julian je rozkošný. je taký až skoro dokonalý. je taký krásny. žeriem ho. totálne. som rada, že sa znova objavil v príbehu a myslím, že keď ho popisuješ, je tam veľa citu. krásna časť

7 sisi/ctenar sisi/ctenar | 3. září 2013 v 21:22 | Reagovat

Konečná kačerov! :D

8 Sung Sung | 4. září 2013 v 21:31 | Reagovat

Takže Vlk studuje Petra :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

9 Nyce-oH Nyce-oH | 5. září 2013 v 13:12 | Reagovat

Už aby se Vlk s Petrem utentovali dohromady :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama