13. Kapitola

4. srpna 2013 v 22:55 | you-kNow-Who |  Černý Petr
Omlouvám se za zpoždění, já vám tu kapitolu chtěla dát už odpoledne, ale najednou přišla bouřka, vypadl nám na X hodin proud, protože nám shořela trafostanice a odřízlo to od energie X vesnic a měst v okolí. Ani teď ten proud nefunguje jak má, protože stále vypadává... A potom ještě výjezd s hasičema na úklid popadaných a odlítaných věcí. Fakt mě to mrzí. Dnešní den je víc hektičtější než jsem myslela.

Díky za komentáře a věnuji opět komentujícím :)

13. Kapitola


"Juliáne?" chce tu věc odložit vedle sebe a nepustit Juliána ze svého klínu, dokud se mu nedostane nějakého vysvětlení, ale nemá nejmenší šanci. Najednou chvějící se tělo z rozrušení, se mu vytrhne.

"Tohle si neměl vůbec zjistit." rozpláče se poníženě během rychlého úprku do koupelny, kterou vezme za vděk jako momentální skrýší. Petr, stále ztuhle sedící na posteli, znovu pohlédne na umělé vlasy ve svých prstech. Nevědomky se jimi probere, aby se ujistil, že ta hebkost, kterou hladil, opravdu vycházela z tohoto kousku. Zpracovává během toho tohle všechno. Kdy lidi přicházejí o vlasy? Po ozařování kvůli rakovině? Polkne, když ho tahle myšlenka napadne jako první. Ale určitě existují i nějaké další případy, ne? Nemusí to být hned rakovina. Julián má pro to určitě dobré vysvětlení. Měl by jít za ním. Zvedne se a pohledem zavadí o krabici, kterou Julián s takovým nadšením vytáhl ze skříně, aby mu cosi ukázal. Bez známky zvědavosti ji přesune z postele na stolek vedle a vydá se ke dveřím koupelny. Neočekával, že by se do dveří koupelny dostal jednoduše, protože už při své první návštěvě tady, zjistil že mají zevnitř dveře zámek s klíčem. I tak zkušebně vezme za kliku, aby se dveře k jeho překvapení nesetkaly s odporem. Nezamkl se?

"Juli?" řekne tak tiše, že se obává, že by ho dotyčný nemusel ani slyšet. Vklouzne za ním a zavře je oba v pro tuto chvíli klaustrofobické místnůstce. Tiše se posadí vedle chlapce opírajícího se o stěnu vany s rukama natisknutýma na celou plochu hlavy a čelem přitisknutým k pokrčeným kolenům. Trochu se zasekne v půlce pohybu, když ho chce rukou obejmout kolem ramen a přitisknout k sobě, ale stojí o to Julián v takové situaci? "Pojď ke mě." Lehce, jako by se bál, že by mu mohl ublížit, položí na rameno nejdřív jen prsty, než se o něj opře celou dlaní a přitiskne ho ke svému boku. Druhou omotá kolem jeho paží než svou dlaní spočine na jemném ježečkovi nově narůstajících vlasů. Nesetká se z žádným odporem. Pousměje se, když začne utichat i tichý pláč a tělo v jeho náruči se trochu uvolní.

"Promiň mi to..." ozve se tak tiše, že kdyby neměl hlavu těsně natisknutou k té Juliho, neslyšel by.

"Ale jdi ty. Jen jsem… překvapilo mě to. Nic víc. Nic se přece nestalo. Nezlobil bych se ani kdybys mi to řekl už předtím," Polaská ho jemně na hladké pokožce v pokusu dát najevo, že mu to nevadí.

"Byl jsem nemocný…"

Zarazí ho ve slovech, která mu chce říct. "Šššš… nemusíš mi to říkat, jestli nechceš, ano? Alespoň ne teď. Pojď, půjdeme do postele." Pomalu se zvedne, aby mu nějakým prudkým pohybem neublížil a zvedne si ho do náruče. I přes svou výšku jeho křehkost dokazuje to, že je opravdu tak lehounký, jak vypadá. Opatrně ho položí do peřiny, kterou přes něj přetáhne a uvelebí se vedle něj.

"Nemám rakovinu…"

Zarazí se. Je snad tak moc prokouknutelný?

Ale Julián se rozhodne pokračovat. "Byl jsem dlouho nemocný… měl jsem nějakou infekci a musel brát léky, které mají jako vedlejší účinek vypadávání vlasů. Mě vypadaly všechny a… trvá to strašně dlouho než narostou další, protože jsou stále moc oslabené, protože jsem ty léky bral ještě nedávno a… už to trvá moc dlouho." Z normálního hlasu přejde v tichý šepot. V rukách svírá peřinu a tiskne ji k sobě jako nějakou modlu. "Teď už bych měl být zdravý… nemusíš se ničeho bát. Nějakou dobu už mám čisté testy jako každý zdravý člověk."

Petr pomalu přikývne jako že rozumí a přitáhne se ke křehkému tělu. Vtáhne ho do objetí. "Jsou to jen vlasy. Hlavně, že už jsi zdravý." Pousměje se, když se zahledí na holou hlavu, jemně projede prsty ta chmýříčka, které na ní raší. "Náhodou je to moc pěkné. Jsi roztomilý." Vtiskne mu polibek na čelo.

Našpulená ústa ho přímo nalákají na to, aby je políbil. A udělá to jemně. Ne tak dravě, jak se líbali do teď. Polibek je vlhký a dlouhý. Předání energie z jednoho do druhého. Je zvláštní, že mu takové vysvětlení stačilo, že se nevyptává na nic víc. Na detaily. Možná mu přijde, že kdyby se ptal, bylo by to mnohem horší, ale teď mu přišlo správné, neptat se na nic. Vlastně ani neměl žádné otázky. Julián mu řekl, že teď už je zdravý. Něco mu říkalo, že by mu měl věřit. I když jeho porcelánová kůže a křehkost nyní vysvětlovaly všechno, co si mohl jen dalece domýšlet. Nevypadal na někoho, kdo by lhal. Dokonce to vysvětlovalo i spoustu jiných věcí, které momentálně zapadaly do skládačky, o které by ho nenapadlo přemýšlet.

"Takže... co jsi mi to chtěl ukázat?" pousměje se spiklenecky do alabastrového čela, ke kterému si přitiskl své rty, když se přestali líbat.

"Je to perverzní a nevím, jestli na to mám teď sílu, když jsi přišel na moje holohlavé tajemství." skryje svou tvář do Petrova ramene. Tak moc se za svoje vzezření stydí. Vypadá divně, když nemá svoje krátké až polodlouhé vlasy. Byl bez nich příliš dlouho a měl z toho dost velké deprese na to, aby to vyřešili parukou, když vlasy nechtěly růst ani po podpůrných injekcích. Teprve nedávno začaly být hustější, i když stále vypadaly jako chmýří. Neměl ten pohled do zrcadla rád. Rozbil už několik zrcadel ze zlosti na vlastní tělo. Nesnášel to.

"Dobře, tak to necháme na jindy. Slibuju, že jsem se nepodíval. Chceš spát?"

Julián zakroutí hlavou. "Nemusíme spát, jen... chvilku takhle budeme ležet, nevadí ti to? Musím vstřebat, že jsi mě neposlal do háje po tom všem..."

Trochu se zamračí, protože se mu to vůbec nelíbí. "Proč bych tě měl posílat do háje? Jak jsem řekl, Juli, jsou to jen vlasy. Jestli chceš, klidně se nechám oholit na ježka, aby ses cítil líp." Nemiloval ho, ale cosi zvláštního ho k němu táhlo. Všiml si toho už během rozhovorů přes esemesky, které si vyměňovali, když se nemohli domluvit na setkání. Byl to zvláštní vztah, který nedokázal pojmenovat.

"Kdybys chtěl, tak bychom se potom klidně mohli podívat na nějaký film… máme dole brambůrky i popcorn." pronese po chvíli ticha Julián. "Když už jsem nám takhle zkazil večer, tak bych to mohl alespoň trochu napravit, co myslíš?"

Petr se zavrtí, cítí se trochu nepohodlně, protože ho spona pásku tlačí do břicha a začíná mu být trochu chladno, i když se v domě topí. Zamyslel se nad tím, jak by přivedl Juliána na jiné myšlenky, ale ven ho rozhodně tahat nechtěl a film by nemusel být zase tak špatný. Jen se k sobě tisknout a užívat si přítomnost druhého. "Ale běž… nic jsi přeci nezkazil. Neříkej to pořád. Ano? Svlíknu si ty kalhoty, jsou dost nepohodlný na ležení, tak si nemysli, že tě jdu znásilnit. Klidně mi můžeš půjčit nějaké tepláky nebo kraťasy, abych tě moc nepohoršoval." Pousměje se a než vstane, ještě mu vtiskne drobný polibek. Přehodí své kalhoty přes židli a začne se soukat k Juliánovi do tepla. "Máš to tady krásně vyhřáté." Dostane nápad. Přitiskne se svými rty na hebký krk, aby jej začal jemně oždibovat. Chce nějak odvést jeho pozornost od věci, která ho jistě stále trápí. Ale nemá pocit, že by to byl nějaký závratný důvod pro pocit, že tím pokazil celý večer. Slovo překvapení by to celé definovalo nejvýstižněji. A takové navození mazlící romantiky by nemuselo být špatné ani pro jednoho.

"Umíš to dobře, víš to?" ozve se po chvíli Julián, na rtech mu hraje přiblblý úsměv, ale tahle péče je víc než dokonalá.

"Co přesně?" odlepí se od něj na malý okamžik.

"Ukonejšit tak, abych na to nemyslel…"

"Nemusíš myslet na nic, nech to na mě." Zavalí ho svým tělem, obemkne nohama a rukama se zaklesne těsně vedle jeho hlavy. "Co kdybys teď zavřel oči a nemyslel na nic? Necháš to všechno na mě a já se o tebe postarám." Neřekne nahlas, že má chuť si ho hýčkat a mazlit, dokud mu nebude sténat pod rukama a rty.

"Nezlobíš se na mě, že jsem tě chtěl tak využít?"

Zarazí se. Dnes už po několikáté ho Julián překvapí svými slovy. "Juli..." Vytáhne se k němu nahoru, aby mu viděl do tváře. "Něco ti řeknu, ano? Já si vlastně ani využitý nepřijdu. Je mi to jedno. Jedno do určité míry. Teď ses vlastně přiznal, proč jsi mě hned první den zval k sobě domů. Ne že by mi to nějak vadilo, to ne, ale nepřišlo mi správný, abych hned ten první večer s tebou šel a vyspal se s tebou. Přišel jsi mi strašně křehký na to, abych tě využil jen pro jednu noc. Chtěl jsem vyzkoušet, jaké by to s tebou bylo i jinak. Nechci po tobě nic. Nevadí mi, že do mě nejsi bláznivě zamilovaný. Je mi s tebou příjemně a doufám, že tobě se mnou alespoň trochu taky. Jsme jen... přátelé s výhodami." pousměje se omluvně. Žvatlá tady, protože neví, jak to vyjádřit v myšlenkách, natož slovy.

"Díky, Petře. Jsi skvělý." Julián ho k sobě nečekaně přitáhne a rukama stiskne kolem hrudi tak, že se těžko nadechuje, ale je mu to jedno. "Mě je s tebou taky dobře. Přátelé s výhodami... to zní dobře. Jsem rád za takového přítele."
 

24 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sung Sung | 4. srpna 2013 v 23:08 | Reagovat

Jupi!  Hezke cteni pred spanim, diky moc :-)

2 Nyce-oH Nyce-oH | 5. srpna 2013 v 1:06 | Reagovat

Jo přesně je to moc hezké, nečekala jsem, že to nakonec stočíš tímhle směrem, moc hezky se mi to četlo, uplně to hladilo po duši :) Bylo to moc hezké :)

3 barbor barbor | 5. srpna 2013 v 1:38 | Reagovat

chvalabohu, že nezomiera. teda ak neklamal, čomu teda skalopevne verím. čo ma zaujalo, je to, ako definovali svoj vzťah. kamaráti s výhodami... takže vlastne ani jeden necíti zamilovanosť či lásku. čo nás privádza k otázke, kto s kým vlastne skončí, lebo je to otvorené. a ja nezabúdam na lukášovu ruku v kine a z toho mám zlý pocit. teším sa na ďalšiu časť.

4 Sarelle Sarelle | 5. srpna 2013 v 12:24 | Reagovat

Uf, není to to nejhorší, tak snad Julián mluvil pravdu. Petr je v dosti zvláštní situaci, tak uvidíme, jak se s ní popere a  hlavně, jak se to vše vyvine dál :-)

5 Wieta Wieta | 5. srpna 2013 v 12:54 | Reagovat

ježiš maria a ja som sa už bála, že to bude tragédia...uf, chvalabohu...priatelia s výhodami :) to znie dobre :D

6 sisi/ctenar sisi/ctenar | 5. srpna 2013 v 12:59 | Reagovat

zvláštní vztahy jsou nejpříjemnější a čistá důvěra z pouhé existence těchto svazků je propletená pevnými vlákny které se leda dále splétají, či drží nadále stejnou silou. Toť já mám svou představu. xD

7 mima mima | 5. srpna 2013 v 14:16 | Reagovat

Ked idem cez daily slash už je tam kto skym patrý. tak už sú na pevno určené páry?

8 Voldy Voldy | 5. srpna 2013 v 15:29 | Reagovat

[7]: To tedy určitě ne :) jen jsem si říkala, že bych to pro tuto chvíli mohla napsat pravdivě, jakt o je aktuálně. Tohle párování není konečné. To, že je to na DS, neznamená nic, jen aby všichni věděli, že další kapitola už je na světě ;-) ještě se námt o tam zamíchá

A jsem ráda, že se vám tato kapitola líbila a přišla vám taková "oddechovější" Díky za vaše komentáře :)

9 ada ada | 5. srpna 2013 v 16:06 | Reagovat

Fajn, že si pre teraz ujasnili svoj vzťah, ale čo keď sa to zmení a Julian sa do Petra zamiluje. Peter sa k nemu spáva krásne bolo by (je) ľahké sa zamilovať.

10 Monika Monika | 5. srpna 2013 v 16:37 | Reagovat

Sa cely den usmievam ako slniecko... on nie je chory a nie je zamilovany... super.... vynikajuco.... takze ani nezomrie, ale ani mu Peter nezlame srdiecko...nn kraaasa :-) len stale je tam Lukas a neprimerany uskrn v kine.... nuz.... uz len cakat na davku :-P

11 Voldy Voldy | 5. srpna 2013 v 18:24 | Reagovat

[9]: To máš určitě pravdu, pro Juliána, vzhledem k Petrovu chování, je to jednoduché víc než dost. Ale proč by tím zamilovaným nemohl být nakonec Petr? :-)

[10]: Děkuji ti. To jsem moc ráda. Lukáše ještě na scéně uvidíme... již brzy :D

12 ada ada | 6. srpna 2013 v 5:22 | Reagovat

[11]: mohol a môže tím zamilovaným byť Peter, len väčšina ľudi tu čaká, že bede s Vlkom

13 Voldy Voldy | 6. srpna 2013 v 9:07 | Reagovat

[12]: Já vás nechci nějak zklamávat, ale víte, jak to u Voldyho chodí :-D nic není do poslední chvíle rozhodnuto, tak neprozradím ani fň, i když konec už mám ujasněný :-D *Voldy je angel*

14 sisi/ctenar sisi/ctenar | 6. srpna 2013 v 10:00 | Reagovat

[13]: xDD myslím že vhodnější by bylo kdyby jsi byla v podvědomí pro všechny *Voldy ang-ďábel, s cukrem v ruce a nádhernými kudrlinkami, a spod křídel vyčuhujícími pekelnými nástroji ! _D

15 Voldy Voldy | 6. srpna 2013 v 10:26 | Reagovat

[14]: to si piš, že jsi mě teď prokoukla :-D ale nezapomeň na jedovatě zelenou :-D

16 Lili Lili | 6. srpna 2013 v 18:10 | Reagovat

Uf, to sa mi uľavilo, že Julián nemá rakovinu a že sa priznal Petrovi. A u Petra ma potešilo to, že Juliána neodvrhol i keď nie je do neho bláznivo zamilovaný. Mám pocit kao keby to bol vzťah chránenec a ochránca. Len čistá náklonnosť. Teším sa na ďalší diel :-D

17 Voldy Voldy | 6. srpna 2013 v 22:34 | Reagovat

[16]: další kapitolu přidám hned zítra, když se vrátím z práce, nemám soubory v mobilu :-)

18 karin karin | 25. ledna 2014 v 20:03 | Reagovat

Petr se hezký zachoval Juliana mi je líto doufám že už je opravdu v pořádku. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama