Žárlivé trápení 2/2

3. července 2013 v 23:53 | you-kNow-Who |  Cyklista
Pokračování našeho Žárlivého trápení je na světě. Upozorňuju na chyby, doděláváno pod tlakem :D
Věnuji všem nedočkavcům a minule komntujícím, moc vám děkuji. Jmenovitě: Nyce-oH, barbor, Sung, Sarelle, Sisi/ctenar a Naitery (zdravíme do Německa/Anglie) :)
P.S. možná ještě něco přibude. :D

Žárlivé trápení 2/2
(malé 18+)


Přitulí se ze spánku ke zdroji tepla. Je však odsunut pevnou dlaní. "Adriáne?" zafňuká rozespale. Vzepře se na lokti, podívá se na svého přítele, který se na něj mračí. Povzdychne si. Opře se čelem o Adriho rameno. Už skoro týden se hádají o blbostech. Vlastně ani ne hádají, jako spíš tvrdě mlčí.

"Jestli mi chceš dát kopačky, tak to udělej hned." Ozve se chladně kousek od jeho ucha.

"Ale já nechci!" vykřikne. Do unavených očí se mu nahrnou slzy. Zase je to tady. "Já nevím, jak ti mám odkázat, že to bylo jen nedorozumění. Všechno! Já tě miluju, Adriáne. Nechci nikoho jinýho." Hlesne už tiše. Nemá už dál sílu.

"Ty lžeš!"

Slzy začnou opouštět svoje místo, mokré cestičky na tvářích končí vsáknutím do Adriánova trička. Tohle bolí. "Nikdy jsem ti nelhal." Hlesne tiše mezi vzlyky. Odvrátí se od něj na druhou stranu postele. "A jestli takhle hloupě žárlíš celý týden na kluky z týmu, tak nemusíš. Já jsem ti věrný! Vzal jsem si tebe, ne je. Jen jsme se po dlouhý době potkali. Žijeme spolu už přece dlouho. Miluju tebe, do prdele! Pochopíš to už konečně?" vzedme se v něm vztek. Raději to rychle vydýchá. Další slzy opouští zavřené oči. Raději byl tenhle týden i déle v práci, aby nemusel poslouchat ty výčitky, které vlastně ani nezpůsobil. Vlastně nemusel poslouchat nic, jen ty pohledy mu dávaly zabrat. Raději zíral do svého talíře s večeři a tvářil se kajícně. Potřeboval nechat Adriána trochu vybublat, ale nějak nepřicházel kýžený výsledek. Vždyť on vždycky jednal férově. Po chvíli se jeho ramene dotkne Adriánova dlaň.

"Omlouvám se, nejdřív jsem na to vůbec nemyslel, ale potom… nějak to ve mně vybublalo. Promiň mi to, nechtěl jsem tě rozbrečet. Opravdu ne." řekne kajícně. Pitomá žárlivost. Kdyby neviděl ve všem všechno hned černě, nemuselo se to stát. Jen ten vztek v něm prostě blbě vybublal.

"Tak se ti ale povedlo!" vyjede po něm. Otře si dlaní z tváří slzy a zaboří svůj obličej do polštáře. K jeho zádům se přitiskne tělo jeho přítele. Dlaň konejšivě hladí paži, druhá se probírá ve vlasech. "Proč musíš být tak paličatý?" fňukne si spíš pro sebe. Trucovitě se otočí tváří k Adriánovi. Ten mu otře mokré tváře.

"Asi abychom se nenudili. Poslední dobou na tebe žárlím víc a víc. Vždycky přijdeš z práce a začneš mi vyprávět jak je ten a tamten úžasnej. Nemůžeš se mi divit." Pokrčí s úsměvem rameny.

"Ty jsi takovej pakůň." Zakroutí Daniel hlavou a přitáhne si ho k sobě. Schová svojí hlavu pod jeho bradu.

"Ale no tak… zase mi nemůžeš tolik lichotit. Už mi táhne na čtyřicet, to si piš, že se o tebe začínám bát. Shlédneš se v někom mladším a já ostrouhám." Obejme ho pevně kolem těla, jak jen mu to poraněná ruka dovoluje. Modřina je v takovém odstínu, že skoro splývá s barvou tetování.

"Kdybys mi o trochu víc věřil, zjistil bys, že to se stát nemůže…" zavrtí nad ním hlavou.

"Fajn… dobře… ještě jednou se omlouvám." Pohladí ho po vlasech a sám pro sebe se usměje.

"Omluva přijata, ty jeden tvrdohlavče. Ale nemysli si, že ti to tak snadno zapomenu… to tedy ne." zazubí se Daniel poťouchle. "Hned jak se ti uzdraví ruka, tak mě na nich budeš muset nosit." Řekne zcela vážně, ale oči říkají úplný opak.


Další probuzení už bylo zcela normální. Tedy… do určité míry možností, kdy se Daniel probral a zašátral rukou vedle sebe, jak hledal Adriána. Nebyl tam. Zmateně se rozhlédl kolem sebe a zaposlouchal se do zvuků bytu, aby ho lokalizoval. Sprcha zapnutá nebyla, netekla ani voda z kohoutku. Ale cinkání hrnečků mu prozradilo, kde se jeho přítel nachází. Vstal, sundal ze sebe spací tričko a jen v boxerkách se opřel o futra vedoucí do kuchyně. S úsměvem pohlédne na Adriána, který právě servíruje na talíř.

"Oh… už jsi vzhůru?" řekne přistiženě. Tohle mělo být překvapení a jakási snídaně do postele.

Daniel přikývne, odlepí se od futer a přejde ke svému příteli, aby mu vtiskl polibek na dobré ráno. "Nebyl jsi u mě v posteli. Vždycky mě to probudí."

"Kdybys nepovídal… jsem pryč už tak hodinku a probudil ses až teď." Zakroutí nad ním Adrián s úsměvem hlavou.

"No jistě, protože ten polštář, který jsi mi podstrčil místo sebe, přestal hřát." Řekne naprosto přesvědčivě. "Děláš mi snídani do postele?" zaboří svůj nos do ohbí přítelova krku a zavře oči. S rukama pod tričkem na bocích se na něj blíž přitiskne.

Adrián se pokusí ustoupit, ale stisk na bocích je výmluvně pevný. O to víc výmluvnější je vzrušení, které se mu natiskne přesně mezi půlky. "Měla být, ale jak tak na to koukám, měl jsem naservírovat spíš sebe…"

"Hmm… na zlatém podnose nejlíp." Zamručí mu Daniel do ucha. Ruce přejedou přes hladkou kůži.

"Možná příště…" zamumlá a otočí se v jeho náruči, aby ho mohl políbit. "Co bys řekl na jeden malý plán na odpoledne? Čmuchal jsem v kalendáři, jak dneska pracuješ…" poukáže na jejich společný kalendář, kam si zapisují svojí aktuální pracovní dobu, aby se mohli tomu druhému přizpůsobit.

"Jestli budeme celý den v posteli, tak nejsem vůbec proti…" zakousne se Daniel lehce do Adriánova krku, aby mohl postižené místo následně políbit.

"Vedle ve městě je pouť, už jsme dlouho takhle nikde nebyli. Co kdybychom se zašli trochu pobavit? Okouknout stánky a vytáhnout tě na horskou dráhu." Zasměje se Adrián. Vzpomínka na jejich první návštěvu poutě v něm stále vyvolávala úsměvy.

"Ani náhodou. Žádná horská dráha!" zavrtí odmítavě hlavou.

"Nechápu, proč ti vadí. Když jsi jezdil závody, tak jsi jezdil z kopce a do kopce a do zatáček a vadí ti taková blbost?" zakroutí nad ním pobaveně hlavou. Jenže když pocítí, jaký účinek to mělo na Daniela, který je před ním trochu jako hromádka neštěstí… Vyhoupne se na kuchyňskou linku, rukou vypne plyn na sporáku a nohama si přitáhne si Daniela k sobě. "Ale teď se vrátíme k naší předešlé aktivitě, hm?" Zabaví ho svými rty na jeho a rukama za pevném pozadí.

"Souhlasím. Ale… odnesu si tě jinam. Tady to není moc dobré místo na usmiřovací sex po týdnu půstu…" zahuhlá do jeho rtů pobaveně. Rukou zašátrá vedle sebe, aby sundal vajíčka z nahřáté plotny a stáhne Adriána na sebe. S rukama pod jeho zadkem se přesunou za dravého líbání do stále ještě rozestlané postele.

"A teď mi to koukej pořádně udělat, jinak se neznám." Zamrmlá mu do úst, zatímco tiskne své vzrušení do druhé klína.

"Tvoje přání je mi rozkazem." Pousměje se Adrián, když se od sebe na chvíli odtrhnout, aby stáhli přebytečné oblečení. Uchopí vzrušený penis do své ruky a na ten jeho už je natahována ochrana. "Nedočkavý?"

"To si piš, že jo." Roztřesené prsty nanesou mnohem víc gelu než je potřeba, ale je mu to v tuhle chvíli nějak jedno. Zmocnila se ho pořádná touha. Zasedne si Adriána tak, aby se nemohl vůbec bránit. Zaujme svoje vlastní tempo, kterému se musí druhý podřídit. "Žádné protesty!" nechá se slyšet, než si navede vzrušený penis do svých útrob. Zasténá, když do něj vklouzne nadoraz bez větších problémů. "Miluju tě." Stačí ještě hlesnout, než je otočen na záda pohlcen přívalem extáze.

"A já tebe." Zasténá mu Adrián do ucha. Mazlivě se otře o tvář než si ho vezme přesně tak, jak mu bylo řečeno.

*

"Fajn… ukážeš mi ještě svoje střelecké schopnosti?" zazubí se Adrián od růžové cukrové vaty, kterou si před chvílí zakoupil u jednoho ze stánků. Daniel cucal totálně přeslazenou zeleno-růžovou ledovou tříšť. Hotová Gay pride. Adriánovo modré tričko a Danielovo žluté jsou už jen takovým doplňkem duhových barev.

"Chceš se mi snad dívat na zadek?" zakroutí Daniel pobaveně hlavou, ale i přesto strčí Adriánovi do ruky svůj kelímek a vyhopsá si ty dva schůdky ke střelnici, aby obhlídnul, o co dnes bude bojovat. "Přeješ si smradlavou kytku nebo prošlé lízátko?" zazubí se na něj, když si kupuje pár broků.

"Lízátko bych doma jedno měl, ale kytku už jsem dlouho nedostal…" přejde k němu nahoru, aby se na to podíval. Postaví se těsně za Daniela.

Sehne se s namířenou vzduchovkou a soustředěně se opře o pult, když se Adrián opře o jeho bok svým…

První rána jde vedle.

Ohlédne se nabručeně na aktéra téhle provokace, který se samozřejmě tváří jakoby nic. No počkej. Nabije další brok, aby zamířil. Na ruku na svém pozadí už nezareaguje. Ovšem prsty otírající se o vnitřní stranu stehna v místě…

Druhá rána jde vedle.

"Adriáne!" zahučí na něj nespokojeně. "Jestli nepřestaneš, nedostaneš nic." Zamračí se a raději se odtáhne o kousek stranou. Ignoruje pohledy, které jim věnují ostatní. Na tohle už si díky své popularitě zvykl. Zakroutí hlavou a raději se začne soustředit na třetí ránu. Snad tentokrát nemine.

Třetí rána trefí první špejli. Zazubí se. "Ty první dvě rány mi platíš, miláčku." Pošle mu vzdušný polibek.

Nakonec strčí Adriánovi do ruky několik vystřelených kýčových růží. Další rány už neminul, když nebyl rozptylován. Pobaveně se otočí za totálně poníženými přihlížejícími, kteří si stěžovali na to, že jejich zbraně musely být hnuté, jinak nechápou, že oni se nemůžou trefit. Chytne Adriána pod paží, vtiskne mu polibek na rty a spokojeně nahlas pronese: "Lízátko dostaneš večer doma." Smích raději zadusí v sobě. Adriánovo pobavené žďuchnutí do žeber je už jen třešinkou. Převezme svojí ledovou tříšť… "Teda miláčku, to pití mi úplně zteplalo." Zakroutí nad tím hlavou. Adrián vyprskne nedospěle smíchy.

"Už toho ale vážně nech. Neuvědomuješ si, že tě pár lidí poznalo? Kazíš jejich ideály o tobě."

"No dovol? Já se chovám pořád stejně." Pokrčí rameny a vezme Adriho kolem pasu. "jako vždy, když jsem s tebou. Promiň, nemohl jsem odolat." Vtiskne mu smířlivý polibek na tvář. "Pojďme tamhle. Líbí se mi ten obří lední medvěd… nemám se po nocích ke komu tulit."

"Abych tě takhle náhodou neskopl v noci z postele…" zabrblá si Adrián pod nosem, ale zamíří k tomu stánku. S Danielovým štěstím si ty medvědy odnesou minimálně dva.

A moc se nemýlí. Jen si místo druhého ledního medvěda odnáší obřího hada, který má tak tři metry na délku. Omotané plyšové tělo kolem svého. "Ty jsi blázen… myslím, že ten chlápek začal přemýšlet o tom, že ti zakáže házet. Bys ho připravil o kšeft. Jen mi řekni… co s těmi plyšáky? Chtěli jsme jít na horskou dráhu…"

"Neee, to tys chtěl jít na horskou dráhu! Já je zatím pěkně podržím." Začne hada odmotávat z Adriána, jak ho do něj se smíchem před chvílí zamotal. "Jestli budeme mít zase nějakou akci, vezmu je sebou, i když… líbí se mi. Možná si je necháme." Zazubí se. "Tak běž na tu horskou dráhu, já si tady sednu na lavičku a ty se pěkně povozíš."

"Pojď se mnou. Slibuju, že se o tebe potom postarám."

"Po klobáse, cukrové vatě, odporné tříšti, dvou zmrzlinách, trdelníku a těch oříšků? Ne že bych nevěřil tvému záchranářskému umu, ale já si to rád ponechám ve svém bříšku." Pohladí se s přesvědčením po naplněném břichu.
"Daníčku, prosím." Nahodí smutné oči.

"A proč mě nejdřív nemůžeš protáhnout atrakcemi a potom až jídlem?" povzdychne si. Vůle. Moc slabá vůle. Ale kdo by mu při takovém pohledu říkal ne? Má ho snad nechat zklamaného? Jsou přeci na pouti… "Dobře." Kývne nakonec. Adriánovi se rozzáří oči.

"Super, jdu nám koupit žetony." A už mizí i s hadem kolem krku v davu lidí. S povzdechem se za ním vydá.


"Já jsem ti říkal, že to dopadne jako každý rok!" zvýší na něj útrpně hlas, když se vypotácí z ošklivých záchodů s kapesníkem u úst. Skloní se ke kohoutku s vodou, aby se opláchnul.

"Ale byla to sranda, nemyslíš?" zazubí se Adrián totálně dětsky.

"Kam zmizela tvoje slova: já se o tebe postarám!" zavrčí, když se mu znovu zvedne žaludek. Je na tohle totální citlivka."Příště už na to vážně peču. A je mi jedno, že se na mě budeš týden mračit." Zakroutí hlavou. Střeva má dokonale obrácené naruby.

Adrián ho jen pobaveně podepře. "A já ti budu opakovat jako každý rok, že se nemáš tak přežírat."

"Ale… běž už do prdele, Adriáne!" pošle ho do nejtemnějších míst svých útrob. "Já tě fakt nesnáším." fňukne. Pachuť v ústech je vážně nepříjemná.

Adrián se na něj s úsměvem smířlivě přitiskne. Políbí ho smířlivě na čelo. "Moc rád půjdu tam, kam mě posíláš."

Ano, tady už zase bylo všechno v nejlepším pořádku.
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 barbor barbor | 4. července 2013 v 0:03 | Reagovat

musím len chváliť a chváliť :D krásne sa uzmierili a tie ich hlášky :D som sa nasmiala a bola tam romantika. vlastne všetko, čo som potrebovala čítať :D skveléééééééé. tí dvaja sú geniálni :D

2 Nyce-oH Nyce-oH | 4. července 2013 v 0:24 | Reagovat

Voldíku, Voldíku, ty jsi jednoduše geniální... asi taky přejdu na ty tvoje chaluhy XD I když trošku mě nepotěšilo to s tou poutí, to bylo i v mé hlavě, podobný nápad XD ale budiž XD píšeš jak ďas :) S danielem, jak si hrál na extra vykrouceného to si zabila... a i pak to jejich hašteření občas... velice vtipné XD

3 Naitery Naitery | 4. července 2013 v 8:45 | Reagovat

Úžasné pokračování! Klaním se! :)

Akorát vyrážím z hotelu, ale musela jsem rychle okomentovat. :)

Děkuji, zvedla si mi náladu před dlouhou cestou! :)

4 Jane Jane | 4. července 2013 v 10:49 | Reagovat

Ježíš, to je krásný...Chudák Dan, úplně si ho dokážu na horské dráze představit :D kamarádovi se stalo úplně to samé, měli jsme z toho srandu, ale pak jsem ho litovala :)
Chtěla bych další a další pokračování, kor když je tedka Tour...hrozně se mi tahle povídka líbí a ráda se k ní vracím, mrk mrk

5 Saskya Saskya | 4. července 2013 v 12:32 | Reagovat

krásny párik :D aspoň sa nenudia
koniec nemal chybu :D :D :D

6 Sarelle Sarelle | 4. července 2013 v 20:32 | Reagovat

Krása, ještěže se usmířili.
Horská dráha není pro každého, ale když se o vás může postarat někdo jako Adri...jo, asi určitě bych to riziko podstoupila :-D

7 Sung Sung | 4. července 2013 v 21:05 | Reagovat

Teda, kdyby mě někdo dostal na horskou dráhu, tak by to byla moje smrt :-D
Ještě že to přežil :-D

8 Voldy Voldy | 4. července 2013 v 22:02 | Reagovat

[1]: Díky, když na ně myslím, tak to jde s nimi totálně samo :-D

[2]: Geniální ne, ale těší mě, že to alespoň trochu pobavilo :) Děkuju!

[3]: Tak alespoň něco, vím, jak jsou tyhle dlouhé cesty náročné :-) Přeji příjemný výlet nebo co tam budeš dělat :-D

[4]: Mrk, mrk... možná dostanete :-P

[5]: Díky. Nuda s unuděným Voldíkem fakt nehrozí :-D alespoň myslím...

[6]: Já bych ty dva nemohla nechat neusmířené :-D oni jsou mojí totální srdcovkou a já je nedám od sebe. Ani kdybyste mě tahali za fusekli a Naginiho!

[7]: Na horské dráze není zase tak vysoká úmrtnost :-D jen ty nevolnosti po totálně přežraném bříšku mohou být :-D

9 Arya Flowerny Turner Arya Flowerny Turner | E-mail | 6. července 2013 v 9:51 | Reagovat

Owww, oni sú taký úžasný :D Chudák Dan, Adrián je také pako :D Ale rada by som bola na tej púti, ak by som tam videla takýto gay párik :D Bože, oni sú super :D ty si super, keďže si ich napísala, ale uprieme ti všetky zásluhy v prospech charakterov xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama