25. Kapitola

10. července 2013 v 0:22 | you-kNow-Who |  Zachránce
Tadááá, tak je to tady. Pokračování Zachránce, na kterého jistě čekáte. Velký dík patří minule komentujícím. Věnování však dnes patří Pret. Ovšem myslím, že v závěru ji kapitola zklame, takže zase bude vraždáááá. No nic... hezky se bavte, pokračování doufám přinesu dřív (opravdu musím udělat plán pro ostatní věci, které vám sem chci fouknout). A varování: opět přeskok v čase zpátky.

25. Kapitola


Prosinec… Alex

Byl Štědrý den. Vlastně už bylo po něm. Půlnoc odbila před hodinou a on seděl na točící židli a hypnotizoval pohledem hodiny. Na počítači za ním nabíhala data z výjezdů a různé informace dispečerů, do kterých se oni nemíchali. Vrátili se s Felixem včera ráno. Nastoupí zase za dva dny. A potom už to bude natvrdo až do března, kdy dostane dva dny volno a potom... Sára se vdá a on pojede na misi. Vrátí se z myšlenek zpátky do místnosti, kde dva jeho náhradní kolegové za Romana s Robinem probírají nějaké téma a u toho pojídají cukroví, které jim tu nechaly sestřičky z oddělení akutního příjmu. Protočí mobilem v ruce, zpráva s přáním krásných Vánoc od Michala ho potěšila. Ty poslední dva výjezdy k němu ho silně zasáhly a pořád to v něm bylo, i když už to bylo pár měsíců zpátky. Křeče, bolesti a skoro ztráta vědomí… to byla rána i pro něj, když si s Michalem byli dřív intimně blízcí. Nikdy se mu nesvěřil, že by trpěl až takovými bolestmi a zdál se mu v pohodě. Proč tak najednou? Nebo mu to snad celou dobu tajil? Jenže… i přes jejich jakýsi vztah bral stále noční služby ve stejné intenzitě, aby dovolil lidem z týmů, kteří měli rodiny, trávit s nimi čas… Měl snad díky tomu Michal čas všechno zakrývat? Možná se nad tím měl zamyslet dřív, teď už mu do toho nic nebylo. Robin nad tím však nepřestával dumat. Jeho takové případy zajímaly, ať už byl lékařem od záchranky nebo ne, i on potřeboval občas vypadnout od akutních nálezů… a Michalův stav v nich budil podivné pocity, vnímal to i on. Nebyl zase takový ledovec. Když na to přišla řeč, bavili se o tom, probírali různé faktory… Ale při posledním výjezdu k němu to vypadalo, že je Michal v dobrých rukách. Musí se usmát tomu, když ty dva spatřil v parku během svého tréninku. Trochu ho vyhodilo z rovnováhy, že vedle Míši viděl člověka, kterého znal z dřívější doby osobně. A nebylo to kvůli výjezdu, jen ze známosti, když oslavoval konec studia a chtěl se dostat ještě výš. Nemohl se však zastavit na malý pokec, možná by si jich ani nevšimnul, kdyby mu Xitt neskočil radostně do náruče. A ti dva vypadali šťastně. Přál jim to. S ním by byl Michal nešťastný. Nedokázal by mu dát všechno po čem toužil a co si zasloužil. A jeho štěstí bylo stále ještě daleko, než aby po něm mohl chňapnout a nepustit. Jeho pověst o jednonočních vztazích byla známá, alespoň v místech, kam chodil hledat zábavu. Jenže teď už dlouho nikde nebyl. Nebyl čas a potom tady byl Felix, ze kterého byl jen zmatený. Natáhne se po jednom z rohlíčků a raději se zapojí do hovoru svých kolegů. Není dobré přemýšlet takhle na Vánoce, i když má pořádnou depku. Halou se rozezní hlas operátorky. Vyskočí ze svých míst. Jejich první letošní Vánoční kolika je na světě… a oni jsou tady proto, aby lidem pomohli. Prsty sevře volant třináctky. Tohle je možná jeho jeden z posledních výjezdů s ní a on na ní nehodlá jen tak zapomenout. Tahle mrška ho tolik let vozila a spolupracovala s ním bez sebemenších protestů, i když nejel zrovna čistě. Zakroutí hlavou, měl by se nechat zavřít spíš do blázince, když i o sanitě smýšlí jako o bytosti.


Odhodí vlhký ubrousek, kterým očistil volant a vůbec všechno, čeho se dotýkal. Snažil se nic nezamazat, ale nepodařilo se ani přes výměnu rukavic během jeho posledního služebního výjezdu. Ještě jednou přejel prsty po houkačce, kterou tak často zapínal. Je to zvláštní, loučit se s ní. A bez kluků. Oni odletěli ještě předtím, než se vrátil z kasáren, takže se s nimi ani nerozloučil, ale nedalo se nic dělat. Nechtěl odejít. Najednou ho přepadla podivná nostalgie. Co když už se sem nikdy nevrátí? Kdyby se mu výcvik povedl, už by do třináctky nikdy nesedl. Takhle zradil kluky, protože jde za svými sny. Zavře na okamžik oči, když se halou rozlehne hlášení. A s třináctkou odjíždí druhý tým. On už má po službě. Spěšně vystoupí a sleduje, jak se zapnutou houkačkou odjíždí. Pokořeně skloní hlavu k zemi. Z úst vyjde tichý povzdech. Je čas jít.

***

Byl zavřený doma. Musel sbalit poslední věci, které potřebovaly nějakou péči. Těch pár květin Sára občas zajde zalít a jídlo z lednice zmizelo. Zbytek cukroví si sbalil sebou do krabičky. Přecházel po bytě z místnosti do místnosti jako nervózní lev. V prstech protáčel mlčky mobil, aniž by ho použil. Netušil, na co vlastně čekal. Bylo mu jasné, že dnes už neusne. Za žádnou cenu, i kdyby mlátil hlavou do stěny. Byl nervózní, oči mu svítily roztěkaností, i když jejich okolí bylo rudé. Takže teď seděl na pohovce a zíral před sebe. Police před ním byly prázdné. Knihy naskládal do krabic, aby se na ně neprášilo a stejně tak i drobnosti, které posbíral různě po světě. Najednou byl šíleně nejistý. Opravdu to chce?

"Nechtěl jsem, aby to dopadlo takhle…"
"Ta práce je tvůj život, Alexi."
…Tvůj život…
…práce…

Z přemýšlení ho vytrhne zvonek. Trhne sebou. Nechápavě se zvedne z pohovky a zamíří ke dveřím. Kdo by tu co chtěl v tuhle brzkou ranní hodinu? Ani Sára by kvůli němu nevstávala už ve čtyři ráno.

Zmateně se zahledí na Felixe.

"Bože, vypadáš hrozně." Vedle nohy mu dopadne obří taška, jak ji Felix pustí. Lokte se dotknou teplé prsty. "Špatná služba?" nedokáže si vysvětlit ten Alexův výraz. Oblečený stále do služebního oblečení. Ještě ho v takovém stavu asi neviděl. Pozve se dovnitř a zavře za nimi dveře. Nasměruje ho do koupelny. "Pojď, dáš si sprchu a trochu si odpočineš."

"Co tu vlastně děláš?" zahledí se na něj Alex zmateně, když mu dojde, co se děje. A že jiné než jeho prsty rozepínají jeho bundu, kterou nosil pod služební místo mikiny. Bez řečí si ji nechá stáhnout z ramen.

"Nemohl jsem spát, tak jsem si říkal, že tě poctím svojí návštěvou. Tušil jsem, že bys mohl mít stejný problém jako já a jak je vidět, nemýlil jsem se. Ráno můžeme jít rovnou od tebe a nebudeme se ničím jiným zdržovat." Pousměje se na něj něžně. Bylo pro něj utrpení být vedle Alexe a nesmět se k němu chovat jako k milenci. Vždyť oni přeci byli milenci. Jen Alex na to stále nechtěl přistoupit. Vzájemně se doplňovali a ta péče kolem… tajně doufal, že se mu to v hlavě rozleží a on se setká s kladnou odezvou, ale doba čekání se zvyšovala. A to ho frustrovalo.

"Aha." Řekne prostě. Přetáhne si triko přes hlavu. Měl by se opravdu osprchovat, aby v autobuse nezapáchal. O kalhoty se postará Felix, který mu je svlékne i s prádlem. Naprosto nepochopitelně k jeho postoji, který si doteď utvářel, se na něj otočí. "Přidáš se?" vleze si pod tekoucí sprchu, aby ze sebe splavil mikročástice prachu. Rozhodnutí jeho nabídky je na Felixovi.

Nejdřív nechápavě převrací Alexova slova než mu dojde jejich prostý význam. Má? Neměl by, bude potom zase v háji, ale… neměl by zahazovat šanci, když mu je takhle nabídnuta. Alespoň pomazlit od těla, po kterém tak touží a které by chtěl mít pod svými pažemi. Ochraňovat. Odtržený knoflík se zakutálí pod pračku dávno vytaženou ze zásuvky.

*******************

Říjen… Michal

Nervózně se nípal vidličkou v rýži, která byla součástí jinak skvělé večeře. Oba rodiče si ho měřili pohledy a snažili se z něj vymámit něco kloudného. "Říkal jsem vám, že jsem někoho potkal… proto jsem se taky rozešel s Alexem. I když to byl spíš oboustranný rozchod. Stále jsme přáteli…" povzdychne si. Neměl nejmenší tušení, jak jim celou tu situaci vysvětlit, aby ji pochopili. Aby JE pochopili.

"Ano, potkal jsi někoho, za kým jsi jel zpátky do Německa. Takže je to Němec?" Pár informací si dali dohromady sami z televizního zpravodajství, které se stále opakovalo v tom, co se stalo. Jenže to už byl Michal pryč a oni mezi sebou nechápavě mlčeli. Teď je znepokojovalo, jak špatně jejich syn vypadá. Propadlé rudé oči a strhaná tvář. A už vůbec se nezmiňovali o nocích, které jejich syna sužovaly od jeho návratu ze služební cesty. Muselo se tam stát něco opravdu vážného, když byl najednou tak posedlý.

Přikývne a nedokáže potlačit úsměv, který mu vyvolají na rtech vzpomínky, které na něj má a které ho víc a víc popohánějí v hledání. Jenže to bylo složité. Ve firmě pro kterou pracoval, mu nechtěli sdělit žádné bližší informace. O to méně sdílnější byli, když se zeptal alespoň na jeho zdravotní stav. Vždyť ani nevěděl, jestli už je v pořádku nebo byly nějaké komplikace nebo cokoliv jiného… co ho děsilo v nočních můrách, které se střídaly s erotickými sny. "Jestli to vyjde… poznáte ho. Slibuji."

Tak velký cit, který v sobě pro něj skrýval, nemohl nechat jen tak. Nemohl to jen přejít. Nešlo to. Byl z toho zmatený, ale čím víc se snažil alespoň trochu oprostit, tím horší to bylo. A vracelo se v dvojnásobných vlnách, kdy ho to sráželo zpátky na zem. Bez těch něžných doteků, slůvek a pronikavého pohledu modrých očí, které si ho tak zálibně prohlížely, se cítil slabý. Jako by mu najednou chyběla druhá půlka. Pokud dosud nezažil lásku. Tak nyní ji poznal ve své plné síle. K objímání se musel spokojit s dekou, kterou k sobě po nocích zoufale tiskl. Alespoň prozatím. Seznam všech míst, které musel projít, byl ještě příliš dlouhý, ale každou chvíli mu naskakovaly útržky jejich hovorů, ze kterých dokázal rozpoznat důležité indicie. Něco tomu chybělo. Malý detail, který si nedokázal vybavit. Jenže intenzita rehabilitací a následných bolestí plus k tomu přidružené pracovní povinnosti, ho zbavovaly času, který chtěl věnovat hledání toho nejcenějšího.

Ten nejdůležitější bod, který měl přímo před očima na svém těle, neviděl. Nedocházela mu pointa toho všeho.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ester ester | 10. července 2013 v 7:59 | Reagovat

Konecne sa dockam pokracovania a ty to v najzaujimavejsom mieste utnes. Sadistka :-(

2 Voldy Voldy | 10. července 2013 v 10:05 | Reagovat

[1]: Já se moc omlouvám, ale než jsem se vypsala u Alexe, už jsem potom v závěru byla zase nad limitem. A nebudu tvrdit, že mě to moc mrzí. :-D Další díl snad přijde dřív. Jdu vytvořit plán přidávání, ať mi nestrádáte ;-) Děkuji za komentář.

3 Sung Sung | 10. července 2013 v 10:46 | Reagovat

Eeek!

4 Nyce-oH Nyce-oH | 10. července 2013 v 12:34 | Reagovat

No, jsem zvědavá... hodně... a nějak jsem i beze slov :)

5 Voldy Voldy | 10. července 2013 v 14:46 | Reagovat

[4]: mě slova taky nějak odcházejí. Což je smutné zjištění. Snad přijdou dost brzy na to, abych mohla konečně vyřešit onu záhadu "Blair witch" :-D

6 Pret Pret | 10. července 2013 v 18:49 | Reagovat

Nééééééééééééééééé, já chci pokračování... okamžitěéééé... jinak Voldíčkovi Pretynka umřeéééééééé. Kruciš, já jsem tak zatraceně zvědavá na toho Michalova borce... Takhle to utnout... jdu brečet!

7 ester ester | 10. července 2013 v 21:04 | Reagovat

[2]:Ved ja to vydrzim a budem cakat na tvoje dalsie plany, co mas so svojimi hrdinami. Ale musela som napisat ako pri cakani trpim :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama