5. Kapitola

3. května 2013 v 7:00 | you-kNow-Who |  Zachránce
5. Kapitola
18+

Náhle otevřené dveře od pH klubu vpustily dovnitř příjemný večerní vánek, který se jemně smísil s kouřovými oblaky dýmu.

Pár lidí, kteří byli blízko vchodu, se otočili za nově příchozím.

Dwight, kterého už všichni široko daleko znali, se energicky rozešel k barovému pultu, aby se pozdravil se svým, nyní už bývalým klukem.

Richard si totiž našel před měsícem přítele a tak se dohodli, že bude lepší, když toho předvádění, že spolu mají vztah, nechají. Vypadalo to totiž mezi nimi vážně, tak to Dwightovi trochu nahrálo do karet. Nemusel se na nic vymlouvat. Jen prostě ustoupil z cesty.

Nakloní se k němu a políbí ho na tvář. Několik lidí, kteří to sledují, se uculí.

"Ahoj, Dý. Kde máš Míšu?" Richard šťastný, že to Dwight tak dobře přijal, se hned během řeči vrhne pro sklenici, aby mu mohl připravit oblíbený drink.

"Za chvíli přijde, musel ještě zařídit něco ohledně služební cesty…"

"A jak se má? Dlouho se tady neukázal."

"Uvidíš sám…" povzdychne si. Sám neví, jak to ten Michal dokáže dělat, takhle se trápit neutrálníma náladama.

"Pořád…" nedopoví, dveře se otevřou podruhé, do místnosti vjede mladík na vozíku. Na tváři veselý úsměv.

Jenže jeho přátelům neujde stín v jeho očích.

Michal se s pomocí Dwightových rukou vyhoupne na barovou židličku a poručí si drink.

Ihned se nenuceně pustí se do řeči o služební cestě, kterou mají s Dwightem absolvovat spolu, protože Dwight je pro něj momentálně něco jako osobní stráž.

Otočí se na barové židličce. Rozhlédne se po přítomných.

Oči se zarazí na jedné, až bolestně známé postavě. Zrovna se objímá s nějakým mužem, pozná v něm jednoho z jeho kolegů.

Srdce se stáhne v uvědomění.

Rukou si nevědomky zmáčkne předloktí druhé paže, o kterou se opírá.

Dwightovi, který sleduje Michalovu reakci, ten pohyb neujde. Zamračí se. Opatrně se dotkne Michalových prstů. Ten sebou přistiženě cukne.

Ríša sleduje jejich neverbální výměnu. Chvíli se dívají do očí. Potom Michal uhne pohledem a zakroutí záporně hlavou. Stočí se ke svému drinku, který do sebe na několik loků kopne.

"Dovez mi vozík, prosím tě. Zapomněl jsem, že musím zařídit ještě jednu věc…" Řekne dostatečně pevně, ale hlas mu v půlce přeskočí.

Raději se na nikoho jiného už nepodívá. Trochu zbrkle se přesune na vozík. Ještě jednou se podívá na ty rozesmáté obličeje.

Přejede Alexovu mohutnou postavu. Zarazí se. Jejich pohledy se střetnou.

Připadá mu, jakoby se zastavil čas kolem nich. Nevnímá, jak ho Dwight jednou rukou bere za ramena a druhou ho tlačí z klubu.

Vzpamatuje se, až když se mu o tváře otře chladný vzduch.

Zakroutí hlavou.

Cítí se jako patnáctka, co právě viděla svého kluka líbat jinou. Pocit zranění někde uvnitř ho neopustí.

***

"Míšo, chcete udělat nějakou svačinu nebo si cestou něco koupíte?"

"Koupíme, mami, neboj. O hladu rozhodně nebudeme. Ne s Dwightovým apetitem."

Mamka ho pohladí po rameni a odejde z pokoje, ve kterém si Michal balí potřebné věci na služební cestu, kterou musí absolvovat. Je rád, že ho bude Dwight doprovázet.

Včera zamluvil tři noci v jednom z hotelů, nedaleko místa schůze.

Dwight tady momentálně není, protože se šel s Charliem a Xittem proběhnout do parku, aby je trochu unavil před cestou. Vozit sebou dva psy je docela náročné. Zvlášť, když je jeden asistenční a druhý policejní.

*

"Vítejte v našem hotelu, doufáme, že se vám u nás bude líbit. Pokud budete něco potřebovat, stačí zavolat. Čísla na různé hotelové služby jsou uvedena v katalogu vedle telefonu. Nyní vás poprosím, abyste mě následovali, odvedu vás do vašeho apartmá."

Milý muž z recepce vyjde zpoza pultu, chopí se klíčů od pokoje, k výtahu jde jako první. Hotel je luxusní, ale ne přehnaně. Ve středu haly bublá malá kašna, v níž plavou zlaté rybky, zkrášluje celkový dojem z hotelové haly.

"Prosím, tohle bude vaše apartmá, pánové." Odstoupí ode dveří, aby mohli oba pohodlně projít a projet. "Vaše zavazadla tu budou za okamžik."

"Vypadá příjemně. Děkujeme." Michal se otočil i s vozíkem, aby pohlédl na mladého muže, stále stojícího ve dveřích.

*

"Napustil jsem ti vanu…" Dwight se objeví mezi dveřmi. Rukávy od košile má vyhrnuté nad lokty, aby si je nenamočil.

"To jsi hodný. Zrovna jsem si říkal, že bych si ji dal." Michal se odstrčí od stolu a svlékne si tričko.

Rozepne pásek od kalhot.

"Ukaž, pomůžu ti." Dwight se sehne a vezme ho do náruče, donese jej do koupelny a posadí do ratanového křesílka, které si sem nechali donést. Pomůže mu z kalhot a opatrně ho položí do vany, až po okraj naplněné pěnou.

"Nepřidáš se?"

"To bych směl?" uculí se Dwight a už si stahuje košili.

"Občas si říkám, jestli tě náhodou nevyměnili."

"Proč?"

"Chováš se úplně jinak, než když jsem odjížděl z Londýna."

Dwight zahučí se smíchem do vany, až vyšplíchne voda. "Asi mimozemšťani."

***

Už si nevzpomíná, co se mu zdálo, každopádně se probudil s pořádnou erekcí v roztouženém rozkroku. Se zavřenýma očima sjede rukou pod peřinu, aby ji uchopil mezi prsty. Tichý sten splyne po pootevřených rtech.

Dotek na boku.

Přivinutí těla na tělo.

A dvojitý táhlý sten, co rozvibruje dosavadní noční klid.

Přitáhne si tu ruku do klína, nechá ji stisknout vzrušení. Otočí se, polapí zrůžovělé rty.

Usměje se do chtivých úst. Ocitne se na zádech, když se nad něj mužské překulí, jejich erekce se střetnou přes boxerky.

"Chceš být dole nebo nahoře?" džentlmansky se vzepře na rukou a podívá se mu do očí. Michal se uculí.

"Jako by ses musel ptát."

"No dobrá... dobrá…" mumlaje si pro sebe zaloví v kapse batohu, který stojí u postele, aby z něj vyndal kondom a gel. "řekl sis o to."

Ústa přejedou po vyboulenině rýsující se v boxerkách, prsty jemně vyprostí penis ze zajetí látkového vězení. Dvakrát ho přejede rukou nahoru dolu, než jej polapí do svých úst.

Zkušeně rozbalí prezervativ z obalu a začne ho obratně nasazovat na vrcholek.

"Co to děláš?" Michal překvapeně otevře oči a vzepře se na rukách, aby na něj viděl.

"Řekl si něco na ten způsob jako - dělej si co chceš."Potutelný úsměv, polibek na stehno. Michal si jeho počínání se zájmem prohlíží, v hlavě má představu jak asi normální člověk vnímá takový polibek na stehno, přijde mu to roztomilé. Oči sjedou na prsty, které nasazují kondom.

Mohutná postava jeho přítele se nad něj vyhoupne, prsty namočené v lubrikantu poškádlí úzký otvor, zuby jemně stisknou jemnou kůžičku rtu. Ze dřepu na něj začne pomalu nasedat. Stísněný pocit by ho donutil sevřít prsty u nohou, ale může si to jen představovat. Zavře oči a nechá tajemného, aby si ho osedlal sám. Sexuální frustrace dostane nadvládu nad jeho tělem.

Nemůže přirážet, může jen nečinně sledovat, jak si onen užívá tohle tělesné mučení.

Konec přijde až nečekaně brzy, prudce si rukama přitáhne to hříšně svalnaté tělo na svoje, aby ho mohl políbit. Sten zůstane uvězněn v zajetí rtů.

*

Michal, leže na posteli, zamyšleně hledí do stropu. Mokrý flek na trenýrkách ho studil, ale neměl se k tomu, aby se zvedl a jel se převléknout. Potupné sny o někom, kdo o něj už nestojí. Nebo je to jinak? Přemýšlel raději nad tím, že by chtěl někam odcestovat. Pracovat může přes počítač a nebylo by na škodu se někam podívat.

Ze zamyšlení ho vytrhne tichá melodie vyzvánění Dwightova telefonu, ležícího na nočním stolku vedle něj.

"Dwighte…" Michal zatřese s mužným tělem ležícím vedle něj. "Dwighte, zvoní ti telefon…"

Trochu přitvrdí, když se pořád nechce probudit. Žďuchne ho do ramene. "Tak sakra vzbuď se." To zabere. Přeci jen nespí tak tvrdě.

Vyhoupne se do sedu a trochu zmateně zamžourá na Michala… "C-co?"

"Telefon." Podotkne jen a svalí se zpátky do peřin. Až v tu chvíli si Dwight uvědomí vibraci a zvuk. Šeptem zakleje do tmy a vystřelí z postele. Tahle melodie znamená jen jedno. Práce.

Přejde k oknu se sluchátkem u ucha. "Ano?"

Michal zvědavě nastražuje uši, zda nezaslechne něco z rozhovoru. Kdo by mu něco chtěl takhle pozdě v noci?

"Jistě… Hned? …A kdy to letí?"

Cože? Kdy to letí? Co? Michal se znovu posadí. Zmateně se dívá na postavu stojící u okna.

"Jo. Dobře. Budu tam. Zatím." Zaklapne telefon, ale pořád se dívá z okna.

Ozve se nejisté: "Dwighte?"

Dwightův pohled se střetne s tím jeho. "Musím odjet."

"Cože? Ale - Ale proč?"

"Máme případ. Jeden náš člověk se objevil v Londýně… potřebují mě tam."

"A kdy?"

"Letí mi to v devět ráno. Mám už prý zařízenou letenku."

Zůstane na něj nevěřícně koukat. "Ale vždyť…"

"Já vím, Míšo, ale je to nutné, zavolám tvému otci, aby se pro tebe zastavil, ty to zvládneš, je to už jen jeden den, večer můžeš jet domů, já musím jet hned. Zastavím se u vás pro věci. Jo a prosím tě, Charlieho budu potřebovat poslat za mnou, nesehnali mu místo, ale je stejně potřebný. Všechno zařídím a pošlu ti informace." Dwight, poskakujíc po pokoj, shání své oblečení, které se válí všude možně. Michal se se žuchnutím svalí do peřin.

"Dobrá tedy. Dávej na sebe pozor."

Polibek na tvář a spěšný odchod ho rozmrzutí, za co tohle všechno? Proč všichni nakonec od něj odjíždějí?
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sung Sung | 3. května 2013 v 18:06 | Reagovat

Ach jo, chudák Míša :-(

2 dasa dasa | 3. května 2013 v 20:23 | Reagovat

:-( chudacik, a ten alex by sa uz mohol tiez odhodlat ist za nim, teraz ked uz vie miso ze je śpat

3 karin karin | 22. ledna 2014 v 23:27 | Reagovat

Alex je fakt nemožnej. 8-)

4 Zuzana Zuzana | 24. května 2014 v 21:40 | Reagovat

Je mi z toho príšerne smutno. Alex je decko. Mal by dospieť a riešiť veci:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama