11. Kapitola

16. května 2013 v 19:44 | you-kNow-Who |  Zachránce
11. Kapitola
15+

Automaticky se sehne pro zabalené ponožky. "Hraješ ponožkovou bitvu?" řekne pobaveně.

"Ne, jen jsem se snažil obléknout…" zamrmlá s pohledem upřeným na znepřátelené ponožky. Právě jim vyhlásil válku, zrádkyně.

"Můžu ti pomoct?" zeptá se naprosto nenuceně, až to Michala překvapí. Neříká si jen tak o pomoc s obléknutím. Je to něco, co se učil jak první, aby zvládal sám, takže to pro něj už byly naučené pohyby. Žít naprosto normálně.

"Nemusíš…"

"Vím, že ne, ale chtěl bych," usměje se na něj a pohlédne mu u toho do očí. Až teď si Michal uvědomí, že brýle jsou sundané a dívají se na něj krásné hnědé oči. Pomalu přikývne a Alex si před něj klekne, aby mu pomohl. S úsměvem na rtech uchopí do prstů jednu nohu, aby si ji položil do klína a pomalu na ní naroloval ponožku, jenže to se nekoná, protože Alex místo toho začne nohu jemně masírovat. Ponožka zůstane zapomenuta.

O prožitku z doteků si Michal může nechat jen zdát.

Zůstane zírat na prsty, které se dotýkají jeho holé kůže. Cítí se zoufale, do očí se nahrne zpropadená vlhkost. Alespoň na chvíli zase cítit ten pocit. Vykulené oči sledují, jak se Alex skloní a vtiskne polibek na kostnaté koleno.

Ten sebou trhne, když ho ze soustředění vytrhne kapka slané vody, která steče Michalovi z tváře. "Ty brečíš? Míšo, to jsem nechtěl," nezpanikaří, ale trochu to zabolí. Ne z ublížení jeho egu, protože na to teď vůbec nemyslí, ale proto, že Michal nejspíš nepochopil… Nechtěl ho rozbrečet, chtěl mu jen ukázat, že i jeho nohy bere jako součást Michalova těla. Že ho bere takového, jaký je. Jenže on na to asi stále nebyl připravený.

Ruka v obličeji mu zahradí jakýkoliv výhled do Michalovy tváře, stáhne si ho k sobě dolů do klína, aby ho mohl přitisknout na sebe, nedbá Michalovy nahoty, jen vtáhnout do objetí a utěšit.

"Ty jsi takovej vůl," vzlykne Michal zlomeně, ale v hlase už se ozývá i smích.

Překvapené: "Cože?"

"Zničil jsem si teď svojí skoro hodinovou práci! Strávil jsem v koupelně snad nejvíc času za měsíc dohromady…" rozesměje se mu Michal do ramene. Nechce o tom přemýšlet.

Huh?

Žádný náznak nějaké zloby?

"Vždyť to není ani poznat… podívej, jen ti tady otřeme to mokro a jsi jako ze škatulky," políbí ho na rty dřív, než stihne nějak protestovat. Snad to bude v pohodě. Dovolil si líbat ho, nějak často na své zvyky. Michalovy rty jsou jako magnet, který jej přitahuje k sobě. Nenechá ho jen tak se vymanit. Líbí se mu to.

Není sám, komu se to líbí, protože Michal nadšeně vychází vstříc jeho polibkům, nedbaje na svou nahotu. Prsty vjedou do jeho krátkých vlasů, pohladí šíji, než si ho k sobě přitisknou blíž. Usměje se do jeho rtů.

"Měl bych se oblíknout…" zkazí Michal onu intimní chvilku. Zrůžovělé tváře a nateklé rty vykřikují do světa, co právě dělal. Uhne pohledem i přes to, že v takové situaci se s Alexem neocitli poprvé.

"Jsi roztomilý, víš to? Takový míšánek na pomuchlání…" pohladí ho Alex něžně po tváři. Z drsňáka se stal rozněžněný tulínek.

Míša se ohlédne po svém vozíku, jak daleko od něj je a jak moc bude muset vynaložit síly, aby se ze země dostal zpátky na něj, jenže než se stačí nadechnout, už je držen v náruči a usazován na stále rozestlanou postel. "Čteš mi snad myšlenky?" uchechtne se pobaveně.

"Jsi čitelný jako otevřená kniha, Míšo, koukalo ti to z očí," cvrnkne ho prstem do nosu a shýbne se pro jeden rychlý polibek. Ty rty si prostě zamiloval a jen tak se jich nevzdá. Je zpátky přitažen do vášnivějšího, než sám předpokládal.

Začíná pociťovat mírnější příjemné nepohodlí v oblasti slabin. Sex neměl dost dlouho na to, aby takhle nezareagoval… a i přesto, že mu to vůbec nevadilo, nechával vedení na Michalovi. Dneska však… asi se ten plánovaný piknik konat nebude.

Nahé tělo je povaleno do peřiny a vysunuto pevným stiskem na hrudníku až do polštářů. Polibek nepřeruší ani na chvíli. Místností probíhají výboje erotična a vzduch kolem nich pořádně houstne. Alex zaklíní svýma nohama Michalovo boky a konečně odhodí tričko, které si Michal tak pečlivě tisknul ke svému klínu, aby snad nebylo vidět něco navíc… jako by ho už nahého neviděl, že.

Usměje se do druhých úst, když ucítí nedočkavé prsty, které začnou rozepínat jeho kalhoty. Sem tam se dotknou podbřišku, ale nijak se jím nezaobírají.

"Míšo…"

"Hmm?" znělo to skoro jako nevrlé zavrčení, že je rušen od tak důležité práce.

"Jsi si jistý, že zrovna tady..? och…" vydechne, když se prsty dopracují k onomu místu, které tak pečlivě střežil jeho oděv.

"Budeme doufat, že sem nikdo nepřijde nebo můžeš zamknout…" zamumlá mu do rtů Michal, než se jich zase zmocní. Nač povídat? Jeho tělo však přijde o váhu, kterou na něj Alex navažoval v době, kdy byl na něj nakloněný. Přivře oči, zámek ve dveřích cvakne a váha se vrátí zpět.

"Kde jsme přestali…?"

Michal se vzepře na rukách, aby k němu měl blíž. Pevně zachytí jeho krátké vlasy ve svých prstech a se rty přitisknuvšími na ty druhé, se jich nehodlá už jen tak pustit. Pociťuje neodvratnou touhu se podvolit všemu a v pohodě si to tady rozdat za bílého dne.

Alex se skroutí v podivné póze a na moment zalituje, že si kalhoty nesundal během svého cestování ke dveřím, teď ho jen zdržují. Rychle se vyhoupne, aby je ze sebe skopl, nedbá zvuku, který vyrobí kovový pasek při komunikaci s podlahou. Hned se zase tiskne zpátky. Nahé údy se konečně dotknou. Dvě zadrhlé vydechnutí a pohledy zaklesnuté do sebe.

Alexovi tváří projede rošťácký úsměv.

"Co je?" zeptá se nechápavě Míša, když se snaží vzepřít na rukách, ale i přes svoji sílu v nich, je pro něj, s Alexem na těle, skoro nemožné se zvednout.

"Nic?" zářivý Alexův úsměv je nakažlivý. "Jsem jen rád, že jsem tady…"

"To já taky, ale… ten tvůj úsměv a´la reklama na zubní pastu…"

"Ale no tak, nemůžeš hned ve všem vidět něco zlýho…"

"Je to u tebe neobvyklý, nemůžeš se mi divit…" přitáhne si ho k sobě, aby nemohl nijak protestovat. Nechá se laskat rukama a stejnou mincí oplácí Alexovy jeho doteky.

"Jedny blbý ponožky a koukej, kam jsme se dostali…" zamumlá Alex se smíchem, když oždibuje citlivé bradavky na opáleném hrudníku.

Neodpoví mu, naopak, v hlavě střádá plán, jak Alexe zalehnout, ale on má nad ním tak výhodnou pozici, že to asi nepůjde. Bude se muset nechat mučit těmi doteky, které mu vysílají vzrušivé elementy do klína.

Alex se usadí na jeho boky, koleny se zapře o jeho hrudník. Prsty přejedou po páteři tvořené jizvou na drakově těle. Políbí doprostřed hrudníku, než si ho vyzvedne k sobě. Erekce se uvězní mezi jejich těly v příjemném teple. Byť Michal vypadá na vozíku jako malý člověk, v téhle pozici Alexovi dosahuje až do půlky obličeje. Jemně oždibuje hladce oholenou bradu.

Horká dlaň uchopí jejich erekce, stiskne k sobě.

"Ach…"

Jednou rukou si Michala pevně, ale jemně, tiskne k sobě, aby se nemusel hlídat a nepřepadl zpátky, druhou tiskne jejich erekce a rty vyhledává ty druhé rudé a horké. Spalující touha touží po dnešním uspokojení ve dvou za každou cenu.

Míša se však náhle odtrhne, a aby nezasténal nahlas, zakousne se do Alexovy klíční kosti. V kombinaci s vytrysknutím bělavé tekutiny mezi jeho prsty, se mu zatmí před očima a vyvrcholí taky. Zoubky jsou pevně vtisknuté do jedné z jeho skrytých erotogenních zón.

Ozve se tichý smích.

"Hm?"

"Nic, nic," roztřesené dlaně ho pohladí po zádech a pažích. Dlouhodobá frustrace není dobrá.

Chvíli se tak k sobě ještě tisknou, než se Alex odpojí. "Tak abychom šli, ne?" nadhodí s uspokojeným pohledem, šťastný, že to takhle dopadlo a že ho Michal nevykopnul ze dveří, když ho našel v tak, pro něj kompromitující situaci.

"Raději jo, rodiče by se mohli shánět…" odpoví Michal pobaveně a začne se shánět pohledem po pokoji, kde by mohly být kapesníčky.

Natáhne ruku před sebe, aby ukázal, kde je objevil, ale Alex, stejně jako už tolikrát v předešlých dnech, kdykoliv zaostřil pohled na jeho jizvu na předloktí, se jí musí dotknout. Snad jako by si myslel, že tím pohlazením vyhladí stále přítomnou bolest, která se v ruce ozývala.


"Alexi? Volali mi ráno z práce… budu muset na jednu služební cestu do Německa…" řekne náhle Michal, když si na to vzpomene. Při dobré zábavě vypustil všechny starosti a akce z hlavy a teď mu to najednou naskočilo. Jsou společně natažení na dece v parku, sluníčko je příjemně hřeje a Xitt vesele pobíhá kolem. Semtam se připlete do nějaké skupiny mladých lidí, kteří pobíhají po parku a baví se stejně jako oni při posledních opravdu slunečných dnech.

"Ano? A kdy to má být?" nakloní se k němu Alex se zájmem, v prstech jeden hrozen z vína, aby jím nakrmil dosud se smějícího Michala. Na prsty druhé ruky natáčí Michalovo polodlouhé vlasy a hraje si s nimi.

"Teď v neděli musím odjet, začíná to v pondělí, mám tam schůzku s nějakým architektem z firmy… se kterou naše společnost pro jednou zase uzavřela nějaký pakt. No a jak máme pobočky po Evropě, tak se tenhle výlet poštěstil zrovna mě… Mělo by to být do pátku, ale pokusím se to vyjednat co nejrychleji, abych byl co nejdřív doma," usměje se trochu nakřivo. Moc se mu tam nechce, ne samotnému, ale bude mít sebou Xitta, tak alespoň něco…

"Dobře, budu s tím počítat. Zkusím si přehodit služby, abych až se vrátíš, měl volno," usměje se na něj a v hlavě začne plánovat, jak by to udělal, aby jim to co nejvíc vyhovovalo.

Míša se na nějdost obratně překulí. "Každopádně bych teď chtěl dostat nášup..." uculí se spiklenecky.

"Nejedl jsi dost?" podiví se Alex, protože odpolední svačinka v jedné restauraci byla víc než sytá. Alespoň pro něj.

Vycení se na něj bílé zoubky zpoza andělíčkovského úsměvu. "Nemluvím o jídle..."
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pret Pret | 16. května 2013 v 21:06 | Reagovat

Na to mám jen jedno citoslovce.. Chacháááá :-D

2 barbor barbor | 17. května 2013 v 13:25 | Reagovat

najkrajšia časť bola, keď ho alex chcel obliecť a dotýkal sa michalových nôh. to bol pre mňa najvýraznejší moment tejto poviedky. krása :)

3 dasa dasa | 17. května 2013 v 15:15 | Reagovat

:-D  ponozky su nebezpecne dost

4 marci marci | E-mail | 17. května 2013 v 17:58 | Reagovat

Doufám že se na cestě nic nestane :-| a věřím na pěkné přivítání, nebo že by si Alex udělal výlet :-P Těší se na pkračování Marci

5 Sung Sung | 17. května 2013 v 20:06 | Reagovat

Eeek!

6 Sarelle Sarelle | 17. května 2013 v 21:16 | Reagovat

Ta část, kde se Michal rozpláče z Alexova počínání je...naprosto skvostná, skoro jsem si dokázala živě představit všechny ty emoce v tu chvíli. Moc pěkná kapitola, klobouk dolů :-)

7 Zuzana Zuzana | E-mail | 25. května 2014 v 14:20 | Reagovat

Toto bola príliš pekná idylka. Očakávam problémy:) Ale som rada, že sú spolu a sú šťastní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama